Jak již bylo několikrát zmíněno, rodinné chování nelze jednoznačně definovat a do této problematiky spadá několik oblastí. Hlavním úkolem této kapitoly je popsat vývoj těchto dílčích částí a utvořit tak celistvý popis vývoje rodinného chování na území České republiky v poslední třiceti letech. Jedním z nejdůležitějších demografických procesů je porodnost, respektive plodnost, která samozřejmě hraje svou roli i v rámci rodinného chování.
Obrázek 1 – Počet živě narozených dětí na 1 000 žen v daném věku v Česku v letech 1990, 1995, 2000, 2005, 2010, 2015, 2019 (data: ČSÚ, vlastní zpracování)
Na prvním obrázku je vidět, jakým způsobem se měnilo rozložení plodnosti od roku 1990 až do současnosti. V roce 1990 je jednoznačně vidět, že se nejvíce živě narozených dětí rodilo mladým ženám a maxima dosahovaly ženy ve věku jednadvaceti let, kdy se narodilo 184 živých dětí na tisíc žen ve stejném věku. O pět let později lze zpozorovat podobnou strukturu plodnosti, avšak v tomto případě se rodilo výrazně méně živých dětí. Je vidět, že se postupem času mění celá struktura plodnosti. Plodnost podle věku se rovnoměrněji rozkládá mezi ženy v různých letech a zároveň mladé ženy přestávají být dominantní skupinou, co se týče počtu narozených živých dětí. Tento posun lze zpozorovat i na změně počtu narozených dětí u starších žen. Nejnižší věk, ve kterém došlo k poklesu plodnosti pod hranici 20 živých dětí na 1 000 žen, byl věk ženy 35 let v prvním roce sledovaného období, kdežto v posledním roce k takovému poklesu došlo až ve věku 41 let ženy. Tento trend lze
0,0 20,0 40,0 60,0 80,0 100,0 120,0 140,0 160,0 180,0 200,0
15 17 19 21 23 25 27 29 31 33 35 37 39 41 43 45+
Počet živě narozených dětí na 1 000 žen v daném věku
Věk matky
1990 1995 2000 2005 2010 2015 2019
32
vidět i například při porovnání plodnosti žen ve věku 40 let – v roce 1990 tyto ženy dosahovaly hodnot 3,6 živě narozených dětí na 1 000 žen ve stejném věku, kdežto v posledním roce plodnost činila 21,3 dítěte. Na tomto místě je vhodné zmínit, že reprodukční věk žen je omezený, ženy nemohou tedy rodit do jakéhokoliv věku. Lidé se sice dožívají vyššího věku, a kromě naděje dožití roste také zdravá délka života, avšak nemá to takový vliv na reprodukční období ženy. Z tohoto důvodu lze ve všech letech považovat toto období ženy za ukončené ve 45 letech. Trend odkládání plodnosti do vyššího věku je jedním ze zásadních důsledků druhé demografické tranzice. U nás se začal projevovat právě v roce 1990, jelikož dřívější období bylo charakteristické nízkým věkem při narození dítěte a také nízkým věkem při vstupu do sezdané domácnosti (Nývlt, 2020).
Tento typický rys změny demografického chování lze jednoznačně zpozorovat i na druhém obrázku, kde je zobrazen vývoj průměrného věku matky při narození dítěte celkem, poté při narození prvního, druhého, třetího a také čtvrtého nebo dalšího dítěte v pořadí. Plodnost je výrazným způsobem propojena s průměrným věkem matky. Odklad plodnost, který je zaznamenán na první obrázku, se obecně projeví nárustem věku matky při narození dítěte (Billingsley, 2010).
Obrázek 2 – Průměrný věk matky při narození dítěte v Česku v letech 1990–2019 (data: ČSÚ, vlastní zpracování)
Průměrný věk matky při narození dítěte se za posledních třicet let výrazně změnil, což je vidět na druhém obrázku. V celém sledovaném období dochází k výraznému nárůstu, hodnota průměrného věku matky při narození dítěte v roce 1990 dosahovala 24,8 let, kdežto v posledním roce to bylo již 30,2 a došlo tedy k překročení hranice 30 let. Obdobný vývoj je i u průměrného věku matky při narození prvního, druhého a částečně také třetího dítěte v pořadí. Nejvýraznější nárust je možné vidět u průměrného věku matky při narození
20,0 22,0 24,0 26,0 28,0 30,0 32,0 34,0 36,0
1990 1992 1994 1996 1998 2000 2002 2004 2006 2008 2010 2012 2014 2016 2018
Průměrný věk matky
Rok
Průměrný věk matky při narození dítěte Průměrný věk matky při narození prvního dítěte Průměrný věk matky při narození druhého dítěte Průměrný věk matky při narození třetího dítěte
Průměrný věk matky při narození čtvrtého a dalších dětí v pořadí
33
prvního dítěte, který se zvýšil o šest let a jeho konečné hodnota se v porovnání s rokem 1990 nejvíce blíží k průměrnému věku matky při narození třetího dítěte. Na začátku období se průměrný věk matky při narození dítěte nejvíce podobal věku matky při narození druhého dítěte, to je dáno dvoudětným modelem, který je charakteristický pro českou rodinu, nicméně postupem času je vidět, že se tyto hodnoty více přibližují průměrnému věku matky při narození prvního dítěte. Zajímavý je pohled na nejméně měnící se časovou řadu, a to na vývoj průměrného věku matky při narození čtyř a více dětí. Jednou z možných odpovědí na tento vývoj je, že chce-li žena mít takové množství dětí, tak o tom bude nejspíše rozhodnuta dlouho dopředu a aby stihla porodit všechny děti, musí svou reprodukci začít brzy. Jinak řečeno: Tyto ženy nemají důvod odkládat narození dětí. V celém vývoji až na jednu výjimku nepřekročil průměrný věk hranici 34 let.
Na tomto obrázku je vidět, že ženy posouvají svou reprodukci do vyššího věku. Snižují svou reprodukci v mladém věku, a naopak dochází ke kompenzaci ve věku vyšším (Billingsley, 2010). Důvody vedoucí k tomuto vývoji lze rozdělit na sociální a ekonomické vlivy na straně jedné a pobídky na individuální rovině na straně druhé (Šťastná, Slabá, Kocourková, 2017).
Za hlavní, nebo přinejmenším první příčinu posunu rodičovství se velmi často považuje zavedení hormonální antikoncepce (Nývlt, 2019). Dalším faktorem je lepší uplatnění žen na trhu práce a s tím související vyšší nároky na vzdělání (Nývlt, 2019). Ženy se v současné době mohou zaměřit na kariéru a v tom případě hraje důležitou roli vzdělání. Nejenže úspěšně dokončení vzdělání trvá několik let, ale i po dostudování si často tyto ženy chtějí vybudovat určitou pozici v práci, a tím pádem alespoň dočasně odsouvají svou reprodukci na vedlejší kolej. Zároveň začíná být čím dál tím důležitější otázka rodičovství jako životní preference (Šťastná, Slabá, Kocourková, 2017), existuje totiž spousta alternativních způsobů prožití života, lidé už nemusí brát rodičovství jako poslání, jako hlavní myšlenku a cíl života. Dalším poměrně zajímavým faktem vedoucí k odsunu reprodukce do vyššího věku je, že ženy plánují dřívější mateřství, avšak z různých důvodů jsou nuceny k tomuto odkladu. Mezi hlavní faktory, které způsobují tento odsun, patří například absence vhodného partnera nebo zdravotní komplikace (Šťastná, Slabá, Kocourková, 2017). Tyto výroky částečně vedou k tomu, že mohou podcenit důsledky odsouvání narození dětí do vyššího věku. S rostoucím věkem ženy zároveň roste pravděpodobnost neplodnosti, může tedy dojít k situaci, kdy si pár z nejrůznějších důvodů přeje mít dítě v pozdějším věku, avšak vyskytnou se různé zdravotní komplikace a ženě se již nepodaří otěhotnět. Na tomto místě je hezky vidět, že reprodukce představuje výsledek komplexního, sekvenčního rozhodování, kdy se lidé opakovaně rozhodují a přehodnocují za základně nových okolností nebo zkušeností (Hašková, Dudová, Pospíšilová, 2019).
34
Obrázek 3 – Úhrnná plodnost v Česku v letech 1991–2019 (data: ČSÚ, vlastní zpracování)
Odklad mateřství do vyššího věku má obvykle za následek pokles úhrnné plodnosti, přičemž se tento přechod se označuje jako tempo efekt (Bongaarts, Sobotka, 2012). Při pohledu na obrázek číslo tři je skutečně vidět výrazný pokles úhrnné plodnosti. V roce 1991 připadalo 1,88 dítěte na jednu ženu během celého jejího reprodukčního období, zároveň jde o maximum zachycené na tomto obrázku. Již o osm let později hodnota úhrnné plodnost klesla na historické minimum, a to na 1,13 dítěte na jednu ženu (ČSÚ). Obdobný pokles lze zpozorovat i u ostatních vyspělých zemí západní Evropy již od šedesátých let minulého století. Jde o změnu demografického chování popsané v konceptu druhé demografické tranzice. Nejde čistě pouze o omezení počtu dětí v rodině, ale především o odklad narození do vyššího věku (Porodnost – historie), což bylo možné vidět na obrázku číslo dva. Kolem roku 2003 začalo docházet k nárůstu úhrnné plodnosti, což lze vysvětlit právě již zmíněným odkladem reprodukce do vyššího věku, zvlášť v tomto případě se jedná o odloženou reprodukci populačně silných ročníků označovaných jako „Husákovy děti“. Nárůst byl nicméně pozvolný a hranici 1,5 dítěte, která je považována za hranici nízké plodnosti, překročil až v roce 2014. Od roku 2017 dochází ke stagnaci hodnot této časové řady.
Velmi důležitou roli hraje propojení plodnosti a sňatečnosti, které je věnována následující kapitola. Toto propojení je možné vyobrazit například prostřednictvím mimomanželské plodnosti, jejíž vývoj je zachycen na obrázku číslo čtyři.
1,00 1,10 1,20 1,30 1,40 1,50 1,60 1,70 1,80 1,90 2,00
1990 1992 1994 1996 1998 2000 2002 2004 2006 2008 2010 2012 2014 2016 2018
Úhrnná plodnost
Rok
35
Obrázek 4 – podíl živě narozených dětí mimo manželství (v %) v Česku v letech 1990–2019 (data:
ČSÚ, vlastní zpracování)
Téměř po celé období dochází ke kontinuálnímu nárůstu podílu živě narozených dětí mimo manželství. V roce 1991 byla úroveň mimomanželské plodnosti pouze na deseti procentech, avšak díky postupnému nárůstu se hodnoty již za deset let vyšplhaly na více než dvojnásobek, konkrétně tedy na 23,5 % a na konci sledovaného období se hodnoty přiblížily hranici padesáti procent. V této oblasti tedy došlo k výrazným změnám, avšak tento nárůst nutně nemusí mít negativní efekt, nepředstavuje pouze jakousi nestabilitu rodinného prostředí (Chaloupková, 2011). Děti se mohou narodit nemanželskému páru, nicméně to neznamená, že jde automaticky o neúplnou rodinu. Od roku 2016 hodnoty stagnují, jde tedy poměrně krátké období pro detailní analýzu, avšak pokud by tento vývoj měl dál pokračovat, lze vyslovit myšlenku, že i přes nárůst alternativních typů partnerských soužití hraje svatba pořád důležitou roli minimálně pro určitou skupinu obyvatelstva, a i když se první děti často rodí mimo manželství, u dětí narozených v dalším pořadí je vyšší šance, že se již narodí manželskému páru.
Obecně nárůst podílu a počtu narozených dětí mimo manželství představuje jednu z nejvýraznějších změn demografického chování po roce 1989. Často se udává, že jde o součást modernizace a westernizace české společnosti, kdy především mladé lidí již necítí nutnost dodržovat tradice, které pro ně nejsou ze subjektivního hlediska důležité. Nárůst mimomanželské plodnosti je považován za jeden z nejvýraznějších trendů současného demografického chování (Hamplová, ed. 2007). Spolu s tím roste akceptace mimomanželské plodnosti, což je vidět na tom klesajícím souhlasu s výrokem, že dítě se má narodit jen do sezdaných svazků a že jeden rodič nemůže vychovávat dítě stejně dobře jako oba rodiče (Hamplová, ed. 2007).
0,0 5,0 10,0 15,0 20,0 25,0 30,0 35,0 40,0 45,0 50,0
1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019
Podíl živě narozených dětí mimo manželství (v %)
Rok
36
Obrázek 5 – Počet živě narozených dětí podle věku a rodinného stavu matky v Česku v roce 2020 (data: ČSÚ, vlastní zpracování)
Obrázek 6 – Počet živě narozených dětí podle věku a rodinného stavu matky v Česku v roce 1990 (data: ČSÚ, vlastní zpracování)
Při detailním pohledu na počet živě narozených podle rodinného stavu a věku matky v roce 2020 znázorněném na obrázku pět je vidět, že za narůstající podíl mimomanželské plodnosti mohou především ženy v mladém věku. Tento vysoký podíl mladých svobodných matek není nikterak překvapivý, má-li dojít k nemanželské plodnosti, bude to právě spíše
0 1000 2000 3000 4000 5000 6000 7000 8000 9000
18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40
Počet živě narozených dětí
Věk
Svodobná Vdaná Rozvedená + Ovdovělá
0 2 000 4 000 6 000 8 000 10 000 12 000
18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40
počet živě narozených dětí
Věk
Svobodná + rozvedená + ovdovělá Vdaná
37
v mladém věku. Ve věku 29 až 31 let matek se tento podíl pohybuje kolem 35 %, což je i tak hodně, vezmeme-li v potaz, že jde už o poměrně pokročilý věk. Z tohoto hlediska je zajímavý pohled na poslední věk, kdy se čtyřicetiletým ženám narodí téměř 47 % dětí mimo manželství, což je výrazný skok oproti roku 1990 znázorněném na obrázku šest, kdy se ženám ve čtyřiceti letech narodilo pouze 24 % nemanželských dětí. Při porovnání současných hodnot s hodnotami v roce 1990 je vidět nejen přesun plodnosti do vyššího věku, ale také výrazný nárůst mimomanželské plodnosti, a to ve všech věkových skupinách.
V současné době je standardem, že se mladým ženám rodí nemanželské děti a až ve vyšším věku převažuje počet narozených dětí do manželství. Podíl ovdovělých a rozvedených matek postupem věku přibývá, jelikož čím starší žena, tím vyšší šance je, že bude ovdovělá nebo rozvedená a zároveň se už znovu nevdá, nicméně podíl narozených těmito matkami je i ve vyšším věku převážně doplňkový. Z těchto výsledků vyplývá, že vazba mezi sňatkem a narozením dítěte pořád existuje a pro určité lidi je důležitá, avšak její význam se postupně oslabuje napříč všemi věkovými skupinami.
Obrázek 7 – Průměrný věk matky při narození dítěte podle rodinného stavu v Česku v letech 1990–
2019 (data: ČSÚ, vlastní zpracování)
Obrázek číslo 7 znázorňuje vývoj průměrného věku matky při narození dítěte podle rodinného stavu. V návaznosti na předchozí konstatování není překvapení, že i zde je vidět patřičný nárůst hodnot věku, a to ve všech rodinných stavech. Stejně tak je zcela logické, že nejnižší hodnoty budou u svobodných žen, poté u vdaných a v poslední řadě u rozvedených.
Průměrná hodnota věku svobodných matek při narození dítěte v roce 1990 činila 22 let, avšak v současné době je to skoro 29 let. Tento vývoj kopíruje hodnoty průměrného věku matek při narození prvního dítěte z obrázku dva, ale ani to není překvapením, jelikož na pátém obrázku je jasně vidět, že mladé matky jsou převážně svobodné.
22,0 24,0 26,0 28,0 30,0 32,0 34,0 36,0
1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019
Průměrný věk matky
Rok
Vdaná Svobodná Rozvedená
38