Prevence kriminality na místní úrovni

Vysoká škola regionálního rozvoje a Bankovní institut - AMBIS

Prevence kriminality na místní úrovni

Bakalářská práce

Autor:

Michal Sabat

Praha 2019

Prohlášení:

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou použitou literaturu.

Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně VŠ AMBIS a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Praze 30. 4. 2019 Michal Sabat

Poděkování

Rád bych tímto poděkoval vedoucímu mé bakalářské práce panu PhDr. Janu Tomáškovi, Ph.D. za odborné vedení, jeho pomoc a rady při zpracování této práce. Děkuji také paní Mgr.

et Mgr. Petře Černé a panu Ing. Pavlovi Marečkovi za jejich ochotu se osobně setkat a probrat problematiku týkající se prevence kriminality.

ANOTACE A KLÍČOVÁ SLOVA

Anotace:

Bakalářská práce se zabývá prevencí kriminality v České republice se zaměřením na místní úroveň. Teoretická část vymezuje základní pojmy týkající se prevence kriminality, zaměřuje se na znázornění principu fungování prevence kriminality na místní úrovni a představuje vybrané typy preventivních opatření. V teoretické části se poukazuje i na pojem kriminalita a znázorňuje se její vývoj od revoluce doposud. Praktická část se zabývá analýzou strategických plánů, zejména bezpečnostní situací města Kladno a Kutná Hora, a na základě polo- strukturovaných rozhovorů vyobrazuje a komparuje odpovědi a názory představitelů odpovědných za prevenci kriminality z měst Kutná Hora a Kladno.

Klíčová slova CZ:

Prevence kriminality, kriminalita, trestný čin, preventivní opatření, strategie Annotation:

This bachelor thesis deals about crime prevention in the Czech Republic with a focus on the local level. The theoretical part defines the basic concepts related to crime prevention, focuses on the representation of the principle of crime prevention at local level, and presents selected types of preventive actions. The theoretical part also defines term criminality and shows devolepement since the revolution to nowadays. The practical part deals with the analysis of strategic plans, especially the security situation of the city Kladno and Kutná Hora and depicts and compares the answers and opinions of representatives responsible persons for crime prevention from Kutná Hora and Kladno based on semi-structured interviews.

Key words:

Crime prevention, criminality, criminal act, preventive actions, strategy

OBSAH

ÚVOD ... 6

1 Pojem kriminalita a prevence kriminality ... 8

1.1 Kriminalita ... 8

1.1.1 Vývoj kriminality od roku 1989 po současnost ... 10

1.2 Význam a dělení prevence kriminality... 12

1.2.1 Členění prevence kriminality podle obsahového zaměření ... 13

1.2.2 Prevence kriminality podle druhu adresátů ... 14

1.3 Organizace prevence kriminality v České republice ... 17

1.3.1 Mezirezortní úroveň ... 18

1.3.2 Rezortní úroveň ... 18

1.3.3 Místní úroveň ... 19

1.4 Typy preventivních opatření ... 22

1.4.1 Kamerové monitorovací dohledové systémy ... 23

1.4.2 Asistenti prevence kriminality ... 24

1.4.3 Volnočasové aktivity ... 25

2 Empirická část ... 27

2.1 Analýza bezpečnostní situace na území města Kladna a Kutné Hory ... 27

2.2 Názory a zkušenosti expertů ... 34

2.2.1 Kriminální jednání ve městě a problematika bezdomovců ... 34

2.2.2 Prevence kriminality mladistvých a problematika drog ... 35

2.2.3 Personální zajištění prevence kriminality a činnost městské policie ... 36

2.2.4 Efektivita preventivních opatření ... 37

2.2.5 Legislativa ČR a spolupráce s neziskovými organizacemi ... 38

ZÁVĚR ... 40

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ... 43

SEZNAM ZKRATEK ... 46

SEZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK ... 47

POLO-STRUKTUROVANÉ ROZHOVORY ... 48

OFICIÁLNÍ ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE ... 64

6

ÚVOD

Bakalářská práce se zabývá prevencí kriminality na místní úrovni. V rámci prevence kriminality se zkoumá kriminalita na určitém území a sociální problémy s ní spojené. Účelem je snížení jejího výskytu a zamezením vzniku dosud neobjevených kriminálních jevů. Působností odpovědných orgánů, konkrétně realizací preventivních opatření se snaží o vznik bezpečného prostředí pro občany a tím zajistit jejich klidný život bez obav a strachu. Zároveň je potřeba zmínit, že prevence kriminality pohlíží na danou problematiku i ze sociologicko-právního hlediska. V praxi to potom znamená spolupráci s lidmi, kteří se již v minulosti stali pachateli trestného činu, nebo s těmi občany, u nichž je zvýšená pravděpodobnost ke spáchání trestného činu s cílem zabránit kriminálnímu jednání a následné zajištění resocializace osoby do současné společnosti.

Prevence kriminality nezapomíná ani na oběti trestných činů. Podává jim pomocnou ruku při řešení obtížné životní situace a snaží se vymyslet řešení, jak se do budoucna podobným případům vyhýbat. Chceme-li tedy kriminalitu z dnešního světa odstranit, je třeba se nejen zabývat trestáním již odhalených trestných činů, ale zajistit, aby ke kriminalitě vůbec nedocházelo.

První část se zaměřuje na definici pojmu kriminalita a charakterizuje její vývoj od revoluce po současnost. Dále pojednává o pojmu prevence kriminality a klasifikuje ji podle druhu adresátů a obsahového zaměření. V této kapitole bude možné nalézt právě i zaměření na prevenci kriminality na místní úrovni. Obec či město má z hlediska efektivity největší možnost posoudit, které kriminální jednání a které kriminální skupiny a jedinci danou lokalitu nejvíce trápí. Sami občané se s touto problematikou potýkají v tzv. každodenním životě. V kapitole se zároveň zmíní úloha obecní policie a představí se nejznámější typy realizovaných preventivních opatření. Druhá část bakalářské práce je věnována rozborům strategických plánů města Kladna a Kutné Hory. Především se bude zaobírat bezpečnostní analýzou dané lokality. Jedná se o dvě města, u nichž dle statistik byla zjištěna nejvyšší a nejmenší intenzita kriminality za uplynulý rok.

Představí současný stav kriminality, částečně se opře o sociálně-demografickou a institucionální analýzu a představí cíle měst pro další roky. Na základě této analýzy bude možné porovnat a zjistit, jestli jednotlivé lokality trápí stejné problémy a zdali se cíle měst nějakým způsobem podobají.

Empirická část bude dále obsahovat vyjádření a postoje z provedených polo- strukturovaných rozhovorů s odpovědnými osobami za prevenci kriminality z města

7

Kladna a Kutné Hory. Rozhovory částečně navazují na provedenou analýzu strategických plánů. Manažerům prevence kriminality byly kladeny otázky, jejichž cílem je zjištění, jaký je aktuální stav kriminality na jejich území, které preventivní opatření považují za efektivní a obecně zjistit názory a postoje v oblasti prevence kriminality za účelem jejich komparace.

8

1 POJEM KRIMINALITA A PREVENCE KRIMINALITY

1.1 Kriminalita

Kriminalita vychází z latinského slova „crimen“, které v překladu znamená zločin.

Kriminalitu tedy můžeme jiným slovem označit jako zločinnost. Vyjadřuje souhrn trestných činů, které jsou dle zákona trestné a které jsou spáchány v určitém trestném období ve sledované oblasti. Stanovení trestu a opatření se řídí platným trestním právem.

Žáková (2005) líčí kriminalitu jako „úhrn činů uvedených v trestním zákoníku obvykle popisovaných podle prostoru, času, rozsahu, struktury a pohybu. V obecném slova smyslu je to zločinnost, tedy společenský jev, kterým se rozumí souhrn trestné činnosti“.

Novotný a Zapletal (2008, s. 16) ve své knize uvádí kriminalitu jako o „sociálně- patologický fenomén“, který má aspekty společenské, osobnostní, sociologické, psychologické, psychiatrické, pedagogické, trestněprávní a mnohé jiné“

Tomášek (2010, s. 12 - 15) ve své knize však vysvětluje, že pokud bychom pojem kriminality chápali jako „souhrn trestných činů, které jsou dle zákona trestné“, mohlo by se uvažovat o tom, že kdyby neexistovalo trestní právo, nevyskytovala by se ani kriminalita. Popisuje, že pokud by se trestný čin posuzoval jen na základě platných zákonů, mohlo by se za zločin označit pouze ten, který byl skutečně spáchán a následně byl za něj pachatel stíhán a potrestán. Musí se přitom ale myslet na to, jestliže některý čin nebyl odhalen, neznamená, že nebyl spáchán. To znamená, že pokud by se kriminalita řídila pouze legálním vymezením a věnovala by se pouze pachatelům, kteří byli při trestném činu zastiženi, nemohli bychom kriminologii považovat za nestrannou vědu. Výše uvedená definice však v sobě skrývá i další nedostatky. Jedním může být skutečnost, že některé činy, které byly v minulosti označeny za trestný čin, nemusí být v současné době již trestné, protože trestní zákoníky pravidelně procházejí úpravami. Dají se chápat jako skupina nastavených sociálních postojů ke kriminálnímu jednání. Jsou tvořeny společností, aby mohly regulovat chování občanů. Nad výše uvedenými nedostatky se zamyslela řada kriminologů, zejména T. Sellina. Ten se snaží vysvětlit, že místo toho, aby se společnost striktně zaměřovala jen na porušování trestních zákonů, měla by se více zabývat porušováním nastavených sociálních a morálních norem. Koncept, který nahlíží na zločin v

9

širším pojetí a nezávisle na trestních zákonech se označuje jako sociologická definice kriminality. Přínosem tohoto pohledu na kriminalitu je, že daleko lépe zachycuje širokou škálu problémů, kterou veřejnost daleko lépe ve vztahu k vlastní bezpečnosti vnímá a prožívá je jako ohrožující. Může to být například vandalismus nebo rušení nočního klidu nepřizpůsobivými občany. Tento koncept se snaží vysvětlit, že určitým jevům se nemusí v zákoně věnovat taková pozornost. Nesnižuje to ale skutečnost, že mohou občany trápit a vzbuzovat v nich negativní emoce. I v tomto pohledu na kriminalitu můžeme však nalézt nedostatky, kvůli kterým nelze nahradit legální definici kriminality. Mezi ně je možné zařadit nejasnost takto formulované definice. I když jsou ve společnosti nastavené určité normy, jejichž porušení může být ohrožující, nelze stanovit jejich přesný a ucelený počet.

(Tomášek, 2010, s. 12-15)

Můžeme se tedy zamyslet, zdali je možné se v rozepřích o stanovení definice kriminality osvobodit. Rozhodně ano, pokud si připustíme, že i v kriminologii je občas možné a dokonce i velmi praktické se dohodnout na kompromisu.

Základem pro kriminologické výzkumy je poznávání kriminality, především poznání kriminologických faktorů, které slouží k vyvození závěrů pro kontrolu kriminality.

Abychom mohli zjistit zákonitosti určitého jevu, musíme ho nejdříve pozorovat a popsat. V tomto ohledu se někdy rozlišuje kriminografie, neboli kriminální fenomenologie. Ta se zaobírá jevovou stránkou kriminality. Potom je to kriminální etiologie, jenž se snaží vysvětlit vznik a vývoj kriminality. K objasňování příčin kriminality, ověřování kriminologických teorií, hledání vhodných forem trestní politiky a k hodnocení efektivity nám mohou napomoct informace o kriminalitě na určitém území – jaká je její struktura a jak se vyvíjí během určitého časového období. (FSPS, 2013)

Významným ukazatelem pro kriminologii je struktura kriminality, která rozlišuje kriminalitu podle určitých hledisek. Zkoumá kriminalitu z hlediska geografického, podle věku a pohlaví pachatele, podle počtu recidivistů, druhů kriminality a jiných faktorů. Při výkladu informací o kriminalitě je významné se její strukturou zabývat i proto, že příčiny kriminality i typy pachatelů se u jednotlivých druhů kriminality mohou výrazně lišit. Údaje o struktuře kriminality ji umožní lépe charakterizovat. (FSPS, 2013)

Ke zjištění stavu a struktury kriminality vycházíme z údajů, které nám poskytuje policejní statistika vypracovávaná a zveřejňovaná útvarem systémového řízení a informatiky Policejního prezidia ČR. Pomocí statistických údajů zjistíme informace o registrované kriminalitě (zjevné), tedy té, která vyšla najevo a byla zaevidována v oficiálních statistikách. (Novotný a Zapletal, 2008, s. 47)

10

V kriminálních statistikách však nenalezneme skutečný rozsah kriminality, jelikož hojná část zůstane skrytá. Hovoříme v tomto případě o tzv. skryté (latentní) kriminalitě.

Mezi latentní kriminalitu můžeme zařadit trestnou činnost, o které se orgány činné v trestním řízení vůbec nedozvěděli, nebo dozvěděli, ale nepodařilo se jim nalézt pachatele.

Latentní kriminalitu můžeme definovat jako rozdíl mezi kriminalitou skutečnou a kriminalitou registrovanou.

Pro lepší pochopení latentní a skutečné kriminality nám poslouží níže uvedený obrázek. Musíme jej však chápat jako ideální model, protože do počtu registrované kriminality mohou být i zařazeny skutky, které vlastně trestnými činy nejsou. (FSPS, 2013)

Obrázek 1.: Rozdíl mezi registrovanou a skutečnou kriminalitou (FSPS, 2013)

1.1.1 Vývoj kriminality od roku 1989 po současnost

Rok 1989 odstartoval mnoho změn v oblasti trestního práva, politiky a institucí, které se věnují prevenci kriminality. Po tomto roce došlo k významnému nárůstu počtu trestných činů. Za přelomový je možné označit rok 1990, ve kterém se podařilo objasnit z celkového počtu 216 852 pouze 38,4% trestných činů. V letech 1990 až 1993 došlo až k 3,5 násobnému nárůstu trestných činů oproti roku 1989. (Válková a Kuchta, 2012, s.

160) Významný nárůst mohl zapříčinit několik faktorů. Mezi ně patří například přechod od totalitarismu ke svobodné společnosti, rozvoj tržní politiky, otevření hranic a amnestie prezidenta, vyhlášená v letech 1989-1990. Otázkou také zůstává, zdali před rokem 1989 byly správně evidovány statistické údaje. Jejich nesprávné, resp. nedostatečné dokumentování mohlo ovlivnit nárůst kriminality v ČR. Na snížení objasněnosti trestných činů se mohly podílet rychlé změny v legislativě, skepse a nízká personální kapacita

11

orgánů činných v trestním řízení a skutečnost, že velké množství zkušených policistů přestalo v dané problematice působit. K poklesu registrovaných trestných činů došlo až v roce 1994. K poklesu mohlo dojít z důvodu změny trestního zákona č. 140/1961 Sb., trestního řádu a celkově k ustálení společnosti a zvýšení jejich důvěry k OČTR. Následně v letech od roku 1995 až do roku 1999 došlo k vyvrcholení maxima trestných činů. V roce 1995 jich bylo evidováno celkem 426 626. V pokračujících dvou letech došlo k významnému poklesu počtu evidovaných trestných činů. Zjištěno jich bylo méně než v roce 1993. Domnívám se, že tomuto stavu je možné poděkovat i represivním a preventivním opatřením, které v té době začaly fungovat. V roce 2002 počet trestných činů ještě mírně stoupnul, poté ale až s výjimkou roku 2007 měla kriminalita klesající tendenci až do roku 2012. Opětovný nárůst trestný činů byl zaznamenán v roce 2013, především z důvodu vyhlášené amnestie bývalého prezidenta České republiky. V letech 2014-2016 došlo k personální a ekonomické stabilitě policejních orgánů, může to být jeden z faktorů, proč došlo k poklesu kriminality. Toto období bylo významné i z důvodu provedené změny ve vykazování statistik od Policie ČR. Kriminalitu z minulých let nelze porovnat s aktuální z důvodu odlišnosti vstupních dat. (Švandová, 2018, s. 16-19) Rok 2017 a 2018 patří mezi nejúspěšnější v pohledu počtu trestných činů od roku 1989. V přepočtu celkového počtu z registrovaných trestných činů došlo k poklesu od roku 1993 o necelých 48,3%. Domnívám se, že tomuto stavu je možné poděkovat i díky zavedeným legislativním změnám a zrealizovaným preventivním opatřením. Vývoj kriminality od vzniku samostatného Českého státu od roku 1993 po rok 2018 znázorňuje následující graf.

Obrázek 2: Vývoj kriminality v ČR v letech 1993 až 2018 (MVČR, 2019 a Policie ČR, 2019) 150 000

200 000 250 000 300 000 350 000 400 000 450 000

1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018

Vývoj kriminality v ČR od 1993-2018

12

1.2 Význam a dělení prevence kriminality

Slovo prevence vychází z latinského praeventus – zákrok předem, obrana.

(Zapletal, 2005, s. 7) Pod pojmem prevence kriminality si můžeme představit snahu zabránění výskytu trestné činnosti a jiných sociálně negativních jevů ještě před tím, než k nim dojde. Pojetí prevence kriminality udávají autoři různě. Samotná podstata ale zůstává stejná. Štáblová (1999, s. 161) označuje v rámci prevence kriminality ve své podstatě všechny aktivity, jejichž cílem je potírání výskytu a zabraňování rozvoji nepříznivého jevu ve společnosti. Bubelíni, (2002, s. 12) pod tímto pojmem rovněž rozumí udržování kriminality v určitých hranicích, kdy by v případném porušení této hranice došlo k narušení standardního fungování společnosti. Osmančík (1994, str. 132) prevenci kriminality uvádí jako „soubor aktivit vyvíjený státními, veřejnoprávními i soukromoprávními subjekty, směřujících ke kontrole kriminality i ke snížení strachu z ní, a to bez použití trestního práva.“

Prevence kriminality je součástí kontroly kriminality, kterou můžeme v obecné rovině rozdělit na strategii preventivní a strategii represivní. Represivní strategie představuje účinnost prostředků trestního práva. Jedná se o reakci státu na již spáchaný trestný čin. Preventivní strategie se zabývá předcházením vzniku trestné činnosti. Tyto dvě linie se navzájem úzce propojují, proto je nezbytně nutné, aby na sebe navzájem navazovaly a doplňovaly se. (FSPS, 2013). Novotný (2001, str. 2) se ale od represe zcela odklání. Prevenci kriminality chápe jako „soubor nejrůznějších aktivit mimotrestního charakteru orientovaných na odstranění, oslabení či neutralizaci kriminogenních faktorů s cílem zastavit růst kriminality nebo docílit jejího zmenšení. Jde tedy o působení na faktory kriminality, na příležitosti nebo podněty k páchání trestných činů, o působení na potenciální pachatele a potenciální oběti a o vytváření zábran proti páchání trestných činů.“

Pojem prevence kriminality tedy můžeme vnímat vedle represe jako druhou formu kontroly kriminality. Výrazně působí na faktory kriminality, podněty a příležitosti k páchání kriminality, potenciální oběti a pachatele. Snaží se o vytvoření takových zabezpečení, jenž by mohly pomoct ke snížení páchání trestných činů. Na prevenci kriminality se podílí jednak státem zřízené instituce, tak i soukromé a neziskové organizace, církve, zájmové sdružení občanů, ale i jednotliví občani. (Zapletal, 2005, s. 7)

13

1.2.1 Členění prevence kriminality podle obsahového zaměření

Prevenci kriminality podle obsahového zaměření můžeme rozdělit na prevenci sociální, která se zabývá sociálními kriminogenními faktory a prevenci situační, zaměřenou na odstraňování příležitostí, podmínek a situací, které vedou pachatele k protiprávnímu jednání. Samostatnou pozici zaujímá viktimologická prevence., jejichž cílem je předcházení trestné činnosti.

Sociální prevence

Sociální prevence patří do sociální politiky. Obsahuje dlouhodobé projekty zabývající se prvotními příčinami, které vedou ke kriminálnímu chování. Preventivní strategie se v procesu realizace jedince (v rámci faktorů, které ho ovlivňují – výchova v rodině, ve škole) snaží identifikovat tzv. rizikové faktory a ty jsou směřovány na vytváření ochranných faktorů, které by potencionální riziko budoucího delikventního konání měly naopak snížit. (Chalupová, Štefunková a Šejvl, 2012, s. 19) Efektivitu sociální prevence je obtížné statisticky či ekonomicky měřit, lze ji jen usuzovat a to z hlediska odhadů sociálních perspektiv jedinců. (MVČR, 2019)

Situační prevence

Situační kriminální prevence chápe zločin jako produkt motivace a příležitostí.

Vychází se přitom z praxe. Určité druhy kriminality se vyskytují v určité době, na určitých místech a za daných okolností. (Gjuričová, 1996, s. 3) „Míra výskytu trestné činnosti ve společnosti závisí v neposlední řadě – vedle počtu potenciálních pachatelů a působení mechanismu vnější sociální kontroly – na počtu nabízejících se příležitostí k páchání trestných činů a na frekvenci výskytu kriminogenních situací.“ (Zapletal, 2005, s. 16) Úspěšnost situační prevence je vysoká, pokud je zvoleno adekvátní opatření. Nejúspěšnější jsou projekty, které se zaměřují na ochranu obydlí a dalších objektů. Můžeme říci, že se situační prevence není tak závislá na finančních možnostech, to však neplatí pro opatření policejních složek, která jsou sice zvlášť účinná, ale též finančně a personálně náročná.

14 Viktimologická prevence

Viktimologická prevence obsahuje zvláštní druh preventivních aktivit, které se zaměřují se na ochranu možných obětí kriminality. Slovo „viktimologická“ vychází z latinského slova victima, kdy victim znamená anglicky oběť. Cílem viktimologické prevence je, aby se člověk nestal obětí trestného činu. Podstatou je tak hlavně informovat občany, jak se vyhýbat kriminogenním situacím a pokud se do nich dostanou, tak jak se v nich chovat. (Vágnerová, 2004, s. 833) V praxi se jedná o skupinové i individuální právní, zdravotní a psychologické poradenství. Tyto služby však nemají v očích občana zvyšovat strach ze zločinu, jelikož tento strach z potencionálního jednání může jedince více ovlivňovat, nežli samotná míra ohrožení trestného činu. (MVČR, 2019)

Každý člověk se může stát obětí trestného činu. U některých je však zvýšená pravděpodobnost, že se do podobné situace dostanou snadněji, než jiní. Zranitelnost jedince mohou ovlivnit různé zkušenosti v pozitivním i negativním směru. Viktimologická prevence se snaží snížit tuto zranitelnost tak, aby se snížila šance občana stát se obětí trestného činu. (FSPS, 2013)

1.2.2 Prevence kriminality podle druhu adresátů

Kriminální prevenci můžeme členit dle úrovní na primární, sekundární a terciární.

Vychází z okruhů adresátů příslušných preventivních opatření.

Primární prevence

Primární prevence je nepřímou strategií prevence kriminality. Nezaměřuje se na předem stanovený okruh osob či na skupiny, ale na širokou veřejnost od dětí nejnižšího věku až po dospělé. Snaží se preventivně působit na celou společnost, která se dosud nemusela dostat do kontaktu s trestnou činností. (Zoubková a Moulisová, 2004, str. 76)

Primární prevence má nejširší užití v sociální prevenci. Snaží se optimalizovat životní podmínky, zejména sociální a materiální a dohlíží na fungování prosociálních aktivit, které se snaží zajistit náležitou socializaci jedinců a tím i kladný vývoj společnosti.

(Večerka, 1997, str. 7)

Zahrnuje výchovné, vzdělávací, osvětové, zdravotní a poradenské aktivity zaměřené na nejširší veřejnost vedoucí k pozitivnímu využívání volného času a zdravému

15

životnímu stylu. Základ primární prevence spočívá v rodině, ve škole a v lokálních společenstvích. (Zoubková a Moulisová, 2004, str. 76)

Primární prevence v oblasti situační je má využití těch opatřeních, která sledují zlepšení bezpečnostní situace na celém území státu. Může jít například o opatření informační, technická, organizační a ekonomická. Primární prevence viktimnosti je založena na systematickém a cílevědomém informování veřejnosti na území celého státu.

Preventivní kampaně publikovány v médiích by se měly snažit o změnu názorů veřejnosti na kriminalitu a na činnost systému trestní justice tak, aby si mohly realitu lépe představit.

Díky tomu se může zvýšit pocit odpovědnosti občanů a jejich ochotu se podílet na prevenci kriminality. (Zapletal, 2005, s. 26)

Sekundární prevence

Sekundární prevence se orientuje na jedince a rizikové skupiny, u nichž je vyšší šance, že se stanou pachateli trestné činnosti, nebo jsou jinak ohroženy (sociálně patologické jevy – např. gamblerství, vandalismus, závislost na alkoholu a jiné).

(Zoubková a Moulisová, 2004, str. 76) Zaměřuje se též na ochranu materiálních hodnot, které jsou častěji předmětem zájmu pachatelů. (Večerka, 1997, str. 7)

Klíčovým problémem sekundární prevence je správně vytipovat rizikové faktory a včas a přiměřeně na ně reagovat. Jde tedy o identifikaci potencionálních pachatelů dosáhnutí a obětí s cílem dosáhnutí intervence dříve, než dojde ke spáchání trestného činu.

Ve velké míře se sekundární prevence týkají preventivní opatření cílené na mládež.

Ústřední funkci zde hraje škola, která pomáhá při zjišťování problémových situací u mladých lidí.

Předmětem sekundární sociální prevence je zaměření na činnosti informační a poradenské, dále na specializované aktivity v oblasti sociální péče - vykonávaných např.

prostřednictvím poraden a linek důvěry. Sekundární situační prevence se od primární liší velmi obtížně. Sekundárností se může myslet například zlepšení bezpečnostní situace v místech, která trpí vyšší kriminalitou. Sekundární prevence viktimnosti záleží hlavně v informování veřejnosti, nebo výcviku těch jednotlivců a skupin, které mají zvýšenou šanci se stát obětmi trestného jednání. (Zoubková a Moulisová, 2004, str. 76)

16 Terciární prevence

Terciární prevence se věnuje resocializaci kriminálně narušených osob. Orientuje se na jednotlivce a skupiny, kteří se již dopustili trestné činnosti, nebo se stali obětí trestného činu. Těmto osobám se poskytuje sociální a rodinné poradenství, pomáhá se při získávání bydlení a pracovní příležitosti včetně rekvalifikace. (Protivínský, 1999, str. 8 a Zapletal, 2006, str. 26) V oblasti sociální prevence jsou formy podobné, jako tomu je v případě sekundární sociální prevence, uplatňují se však v pohledu resocializačním. Jedná se o různá informační, organizační, sociální a poradenská opatření, které mají za cíl jedince a skupiny zařadit zpátky do společnosti. Opatření situační prevence se zaměřují na konkrétní lokality a komunity, kde se vyskytuje vysoká míra kriminality určitého druhu, např.

loupeže. Terciární prevence viktimnosti spočívá v informování a výcviku osob, které se již staly obětmi trestné činnosti s cílem zabránit jejich opakované viktimizaci. (Zapletal, 2006, str. 26-27)

17

1.3 Organizace prevence kriminality v České republice

Jádrem úspěšné preventivní politiky je zřízení efektivního systému prevence kriminality. Česká republika se snaží rozvíjet vybudovaný systém prevence kriminality, posilovat spolupráci, kompetence a kapacity relevantních partnerů a rozšiřovat prostor pro působení dobrovolníků při zajišťování bezpečnosti a veřejného pořádku.

Prevence kriminality v České republice je organizována třístupňově:

a.) mezirezortně b.) rezortně

c.) na místní úrovni

Systém prevence kriminality a postavení jednotlivých subjektů v něm znázorňuje následující obrázek.

Obrázek 3.: Systém prevence kriminality v ČR (MVČR, 2019)

18

1.3.1 Mezirezortní úroveň

Základní princip mezirezortní spolupráce se zakládá na vytváření preventivní politiky vlády ve spojitosti k tradiční kriminalitě a na vzájemném vztahu preventivních činností. Odpovědnost zastává od roku 1994 Republikový výbor pro prevenci kriminality.

(Chalupová, Štefunková a Šejvl, 2012)

Republikový výbor pro prevenci kriminality

Republikový výbor pro prevenci kriminality je orgánem mezirezortním iniciačním, koordinačním a metodickým. Byl zřízen na základě usnesení vlády Ministerstvem vnitra dne 3. listopadu 1993. Při svém působení musí dbát na tzv. "Statut a jednací řád"

schváleným vládou České republiky. Jeho úkolem je vytvoření koncepce preventivní politiky vlády České republiky a napomáhat její realizaci na úroveň místní. Mezi hlavní cíle patří vedení a podpora činnosti místních orgánů pro prevenci kriminality, rozvoj a realizaci preventivních aktivit, a vyhodnocení jejich účinnosti. Městům, která předloží projekty prevence kriminality, schvaluje žádost o dotace a stanovuje výši finančních prostředků pro čerpání. Předsedou Republikového výboru je ministr vnitra. Výkonného místopředsedu zastává 1. náměstek ministra vnitra. Členy výboru jsou též zástupci ministerstva vnitra, práce a sociálních věcí, obrany, financí, školství, spravedlnosti, institutu pro kriminologii a sociální prevenci, generálního ředitelství vězeňské služby a další. (MVČR, 2019)

Od roku 1996 funguje také Odbor prevence kriminality MVČR, který zajišťuje činnost sekretariátu a plní funkci ústředního orgánu státní správy v oblasti vnitřního pořádku a bezpečnosti při tvorbě a realizaci koncepce prevence kriminality. Mimo jiné patří mezi základní činnosti Odboru prevence kriminality například tvorba strategie prevence kriminality v České republice nebo tvorba a metodické vedení specifických programů prevence kriminality (systém včasné intervence, obchodování s lidmi aj.).

(Chalupová, Štefunková a Šejvl, 2012, str. 39 a Zoubková a Moulisová, 2004, str. 87)

1.3.2 Rezortní úroveň

Programy prevence kriminality vycházejí z věcné působnosti jednotlivých ministerstev. Cílem je rozšířit běžné činnosti o nové postoje a ovlivnit tvorbu náležité legislativy. V sociální prevenci se realizuje v první řadě Ministerstvo školství, mládeže a

19

tělovýchovy, které se zaměřuje především na výchovné působení školy a podporu aktivního trávení volného času. V situační prevenci působí Ministerstvo vnitra, jenž směřuje na rozvoj preventivních aktivit a zkvalitňování systému prevence kriminality na místní úrovni. Ve spolupráci s Policejním prezidiem ČR rozvíjí preventivní aktivity v menších městech a mikroregionech. Viktimologické prevenci se věnuje Ministerstvo vnitra, mládeže a tělovýchovy a zdravotnictví. (Chalupová, Štefunková a Šejvl, 2012, str.

39 a Zoubková a Moulisová, 2004, str. 87)

1.3.3 Místní úroveň

„Těžiště systému prevence je soustředěno na místní úroveň“. (Zoubková a Moulisová, 2004, str. 90) Z praxe můžeme uvést, že rizikovými jednotlivci a skupinami, kriminogenními situacemi a opatřeními proti jednotlivým druhům trestné činnosti, ale i obětmi trestných činů a pocitem bezpečí se mohou z hlediska efektivity nejvíce zaobírat města a obce, místní instituce a místní občané. Odpovědnost za realizaci preventivních opatření měst a obcí mají v čele se starostou obecní zastupitelstva. (Zoubková a Moulisová, 2004, str. 90)

Obce postupují v oblasti prevence kriminality v samostatné působnosti. Vycházejí z

§ 35 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého

„obec v samostatné působnosti ve svém územním obvodu dále pečuje v souladu s místními předpoklady s místními zvyklostmi o vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a uspokojování potřeb svých občanů“. Do místní úrovně patří všechny obce v ČR, které předkládají žádosti o dotace v oblasti prevence kriminality, konkrétně v tzv. "Programu prevence kriminality". Přitom musí vycházet ze "Zásad pro poskytování dotací ze státního rozpočtu na výdaje realizované v rámci Programu prevence krimiminality na místní úrovni" a metodiky přípravy plánu vydávané MVČR. Žádosti jsou podávány prostřednictvím příslušného krajského úřadu. (MVČR, 2019, s. 20-21)

Kriminalita v posledních letech není záležitostí pouze velkých měst, ale přenáší se i do menších měst a obcí. Typické je to u tzv. vyloučených lokalit a problémů, které jsou s nimi spojené. Řešení kriminality v obci je o to obtížnější, jelikož obec nemá k dispozici tolik finančních zdrojů a dostatek pracovníků. Často je to ale i absence potřebného know- how. (MVČR, 2019, s. 21)

Obecní zastupitelstvo může preventivně reagovat na kriminalitu, která je páchána v obci v určitém místě a čase, obecně závaznými vyhláškami. Obce tedy mohou tímto

20

jednáním za cílem zabezpečení veřejného pořádku stanovit, které činnosti lze vykonávat pouze ve stanovených časech a na určitém místě nebo stanovit, které činnosti jsou na území obce zcela zakázány.

Pokud obec na svém území identifikuje problém nebo riziko z okruhu veřejného pořádku, postupuje při jejich řešení či odstranění za použití nástrojů, které jí dává řád ČR.

Využívá přitom vlastní úřad, obecní policií, jež spolupracuje s místně příslušnými útvary Policie ČR, dále orgány justice, další subjekty veřejné správy, ale i neziskový sektor a občany obce. Jestliže se obec rozhodne pro řešení či odstranění tohoto problému pomocí projektů prevence kriminality, může podat při splnění stanovených podmínek prostřednictvím místně příslušného krajského úřadu, žádost o dotaci na realizaci Programu prevence kriminality obce. (MVČR, 2012, s. 2-3)

Obec se ale může rozhodnout řešit problémy či rizika také prostřednictvím projektů prevence kriminality. Tento postup musí doplňovat, nebo navazovat na standardní kroky výše uvedené. Aby však problém či riziko mohlo být nějakým způsobem řešeno, musí zároveň souhlasit s prioritami a cíly, které jsou uvedeny ve Strategii prevence kriminality.

Základní podmínkou pro podání žádosti o státní účelovou dotaci je zpracování plánu prevence kriminality obce. Ten obsahuje popis řešení vybraného problému. Musí se jednat o souhrn postupů vedoucích ke snížení určitého typu kriminality, nikoliv jen o jednorázové opatření. Dále obec stanoví odpovědnou osobu městského či obecního úřadu (manažer prevence kriminality), která bude vybavena potřebnými kompetencemi na řešení problematiky prevence kriminality a ustanoví pracovní skupinu pro prevenci kriminality. K tomuto plánu připojí i hledisko místně příslušného útvaru Policie ČR. Předpokládaný plán musí být schválen zastupitelstvem či radou obce. (MVČR, 2012, s. 2-3)

Obecní policie

Obecní policie je nedílnou součástí prevence kriminality. Vývoj policejní správy u nás se v současné době snaží posilovat spoluodpovědnost za zajišťování bezpečnosti veřejného pořádku ze strany občanské veřejnosti. Usiluje o oproštění výhradního plnění všech těchto činností při zajišťování bezpečnosti státem. (Nedorost, 1995, s. 10)

Vzhledem ke vzniku místní samosprávy je pochopitelné, že část úkolů vedoucích k zvýšení bezpečnosti v obci přešla ze státu právě na obce. Ta tyto úkoly realizuje prostřednictvím svých pracovníků. Zabezpečí tím místní ochranu veřejného zájmu. Od

21

roku 1991 se tak staly orgány obecní či městské policie významnou součástí systému policejní správy. (Nedorost, 1995, s. 10)

Vznikem obecní policie ale neznamená, že by svojí činností plnohodnotně nahrazovala Policii České republiky. Některé záruky garantuje občanům pouze a jen stát.

Mezi tyto záruky patří například zásadní část trestně právní ochrany osob a majetku, ochranu státních hranic a jiné. (Macek, 1998, s. 22)

Obecní policie patří mezi orgány obecní. Zřizují si ji jednotlivé obce a to v rámci jejich samosprávné působnosti, proto je povolána k zabezpečování místních problémů veřejného pořádku. Obecní policii řídí starosta. Obce mají právo obecní policii zřídit, není to však jejich povinnost. Ve městech se obecní policie nazývá „městská policie“, jde ale jen o jiné pojmenování. Postavení obecní policie se řídí hlavně zákonem č. 553/1991 Sb., o obecní policii. (Molková a Foukalová, 2010)

Mimo to rozsah činnosti, kompetence, práva a povinnosti pracovníků – strážníků jsou vázány ústavními zákony, obecně závaznými právními předpisy a podzákonnými akty. (Macek, 1998, s 21) Obecní policie se dále řídí obecně závaznými vyhláškami v oblasti veřejného pořádku. Ty nemusí být ve všech obcích v České republice stejné, jelikož by měly být vydávány především pro řešení místních záležitostí. Vyhlášky obcí jsou potom charakteristické pro konkrétní obecní policii, protože dohlíží na jejich realizaci

Charakteristickým znakem pro obecní policii jsou nejčastěji vykonávané preventivní služební činnosti. Do povědomí občanů se nejvíce zaznamenávají frekventované úkony a zákroky strážníků. Tuto činnost můžeme rozlišit podle toho, o jak velký územní celek se jedná – zdali se jedná o obecní, nebo městskou policii. Zároveň podle dalších faktorů, jako je např. počet strážníků ve sboru a jejich délka působnosti, s čímž je spojena i určitá zkušenost v oboru.

Obecní policie mohou rozlišovat formy a způsoby výkonu. Je přímo na rozhodnutí vedoucích pracovníků, zda se činnost bude vykonávat pěší hlídkou, autohlídkou nebo jejich kombinací. (Macek, 1998, s. 37)

V této kapitole bylo již sděleno, že obecní policie má za úkol zabezpečení veřejného pořádku.

Při jejich zabezpečování dále dbá na:

- ochranu bezpečnosti osob a majetku - dodržování pravidel občanského soužití

22

- dodržování obecně závazných vyhlášek a nařízení obce

- dohled na bezpečnost a plynulost silničního provozu na pozemních komunikacích v rozsahu stanoveném zákonem o obecní policii, případně zvláštním zákonem

- dodržování právní legislativy o ochraně veřejného pořádku - provádění dohledu na dodržování čistoty veřejných míst v obci

- odhalování přestupků a jiných správních deliktů, které má na starosti obec - zpracovávání statistických údajů

- poskytovat na požádání Ministerstva vnitra údaje o obecní policii (Macek, 2011, s. 28)

Z výše uvedených úkolů můžeme konstatovat, že se městská policie aktivně podílí na prevenci kriminality v obci. Strážnici mají nejlepší předpoklady pro působení v oblasti kriminality na úrovni obcí. Mají dobrou znalost místních poměrů, včetně míst, která lze označit z hlediska kriminality za riziková. Strážníci by se neměli zabývat pouze represí kriminality, ale i její prevencí, protože boj s kriminalitou je hlavním cílem Policie ČR.

Obce a města proto pořádají semináře a besedy pro školáky i pro širokou veřejnost za účasti příslušníků obecní policie. Zároveň se obecní policie aktivně podílí na preventivních opatřeních.

1.4 Typy preventivních opatření

Preventivním opatřením rozumíme prostředek, kterým se předchází společensky nežádoucím jevům. Cílem preventivních opatření je snížit míru a závažnost trestné činnosti a zvýšit pocit bezpečnosti občanů. Zaměřuje se na snížení výskytu delikventní činnosti či jejich ochranu u vymezených cílových skupin. V kapitole vymezující pojmy o prevenci kriminality je prevence rozdělena na sociální, situační a prevenci viktimnosti. Na základě rozdělení prevence dle okruhu adresátů se vytvářejí a realizují konkrétní preventivní opatření. V následující části této kapitoly se budeme věnovat nejznámějším opatřením.

Z hlediska situační prevence se jedná o městské kamerové systémy a projekt s asistenty prevence kriminality. Ze sociálního pojetí bude následující kapitola vyobrazovat využití volnočasových aktivit.

23

1.4.1 Kamerové monitorovací dohledové systémy

Kamerové monitorovací systémy slouží k monitorování vybraných veřejných lokalit a míst měst se zvýšenou kriminalitou Patří mezi projekty, na které poskytuje komise, zřízená RMV č. 27/1996 pro uvolňování účelově vyčleněných finančních prostředků na realizaci Programu sociální prevence a prevence kriminality, městům a obcím státní účelovou dotaci. (Protivínský, 1999, s 26)

Odborně se kamerové systémy nazývají jako „uzavřené televizní okruhy“, značkou CCTV. Zkratka pochází z anglického Closed Circuit Television. Mezi základní charakteristiku kamerového systému můžeme zařadit skutečnost, že slouží malému okruhu uživatelů a pro konkrétně vymezený úkol. Kamerové monitorovací systémy umožňují snímat pozorovanou scénu prostřednictvím vlastního přenosového systému. Usnadňují vypátrání pachatele trestného činu a vytvářejí bezpečné zóny pro občany. (Protivínský, 1999, s. 26)

Kamerové systémy nám slouží už delší dobu například v bankovnictví, armádě, v polici nebo při kontrole výrobních procesů. Provozuje je Policie ČR nebo obecní (městská) policie. „V rámci komplexního součinnostního programu prevence kriminality na místní úrovni se využívají pro monitorování nejméně bezpečných veřejných prostranství a míst jednotlivých měst dle předem zpracované a předložené bezpečnostní analýzy.“

(Protivínský, 1999, s. 26-27)

Účinnost kamerových systémů závisí na podmínkách, v kterých jsou používány.

Zároveň mají rozdílný účinek na různé druhy kriminality. Tak účinnost kamerových systémů popisuje Gill a Spriggs (2007, s. 15) ve svém analytickém dokumentu

„Vyhodnocení účinku kamerových systémů“. Ti ve své analýze hodnotili 13 systémů.

Hlavním cílem analýzy bylo zjistit účinek projektů kamerových systémů na kriminalitu a strach z ní. Nejlepší výsledky ve snížení kriminality vykazovaly systémy instalované v oblasti smíšeného typu (např. nemocnice, parkoviště). Naopak přemístitelné systémy určené pro obytné zóny nevykázaly žádné snížení kriminality. Řešily ale krátkodobé problémy, které vyžadují citlivá měření ke zjištění účinku kamer. Z pohledu na určité druhy kriminality došlo spíše ke snížení předem promyšlených trestných činů než u nepromyšlené trestní činnosti (například pod vlivem alkoholu). Nevýhodou kamerového monitorovacího systému je skutečnost, že na daném místě se kriminalita díky systému sníží, ale zároveň i přemístí na méně kontrolované místo. Člověk, který plánuje spáchat trestný čin, se tedy přesune do lokality, kde hrozí menší nebezpečí k jeho odhalení a

24

následnému potrestání. Gill a Spriggs (2007, s. 8) ve své analýze uvádí, že u jednoho systému došlo k přesunu celkové kriminality do sousední oblasti. U jiného došlo k přesunu vloupání do sousední oblasti a u dalšího došlo k přesunu krádeží motorových vozidel a věcí z nich na místo, kde kamerové systémy nebyly zabudovány.

Z hlediska pocitu bezpečí jsou však kamerové systémy pro občany jednou z příčin, proč se cítí ve svém městě bezpečněji. To je i důvodem, proč se kamerové systémy ve městech neustále rozšiřují.

1.4.2 Asistenti prevence kriminality

Projekt Asistence prevence kriminality u nás v České republice vznikl na Ministerstvu vnitra odboru prevence kriminality v roce 2009. Cílem projektu je zlepšení situace v oblasti bezpečnosti a veřejného pořádku a nalezení pracovních příležitostí pro nezaměstnané, kteří žijí v sociálně vyloučených lokalitách. Dále se snaží o zvýšení pocitu bezpečí občanů žijících v sociálně vyloučených lokalitách a o prevenci rasově motivovaných sporů a extremistických projevů. Projekt je podporován státní účelovou dotací a od roku 2011 je projekt dotován i z Evropského sociálního fondu. (MVČR, 2011)

Asistent prevence kriminality je zaměstnancem zařazeným v obecní policii ve smyslu zákona č. 553/1991 Sb., o obecní polici, ve znění pozdějších předpisů. APK však není ani čekatelem, ani strážníkem. Plní ale úkoly, které nejsou dle zákona o policii svěřeny výhradně strážníku či čekateli. (MVČR, 2011)

Pilotní projekt začal v Chánově v rámci projektu „Úsvit“. Vzhledem k jeho úspěšnosti byl v dalších letech realizován i v jiných městech. (Koníček, 2015, s. 2)

Obsahem práce asistenta je především dohled nad veřejným pořádkem – pochůzková služba pod vedením obecní policie. Asistenti plní úkoly zadané ze strany okrskáře či směnového vedoucího MP. Mezi konkrétní úkoly můžeme zařadit například pravidelný dohled u základních škol (dohled na projevy šikany, kouření žáků), řešení drobných prohřešků (případně informovat městskou policii, která je vyřeší), komunikovat s problémovými obyvateli v lokalitách, které mají na starosti či pomoct při odhalování černých skládek. (MVČR, 2011, s. 6)

25

1.4.3 Volnočasové aktivity

Volnočasové aktivity hrají velmi důležitou roli v oblasti sociální prevence, která je zaměřena na práci s dětmi a mládeží. Jejím hlavním úkolem je předcházení vzniku sociálně-patologických jevů a dalším formám protispolečenského chování. Kriminalita mládeže je aktuálně znepokojujícím problém v oblasti drogové závislosti, závislosti na virtuálním světě (televize, počítače), záškoláctví, šikanování, rasismu a jiných. (Jakubec, 2014, s. 54)

Děti a mládež, která není dostatečně motivována a vedená k smysluplnému naplňování volného času má mnohem větší šanci se stát obětí kriminality. Pokud dítě vykonává činnost z vlastního zájmu a s vlastní aktivní činností, přináší mu uspokojení.

Úspěch v této činnosti pomáhá ke zvýšení sebevědomí a zlepšuje orientaci v sociálním prostředí. (Jakubec, 2014, s. 54) Pávková (2002, s. 17) ve své knize uvádí, že volnočasovými aktivitami se rozumí „činnosti ve volném čase konané na základě dobrovolné účasti a vhodným pedagogickým způsobem motivované a usměrňované poskytují příležitost pro rozvoj všech stránek osobnosti, tělesných a duševních vlastností i sociálních vztahů“

V současné době patří k nejdůležitějším aktivitám sport. Jeho vliv se projevuje jak v oblasti kulturní, tak v sociální a ekonomické. I proto obce a města chtějí podpořit ty, kteří se snaží organizovat sportovní, kulturní či společenské akce. Volnočasové aktivity kromě obce organizují i příspěvkové a neziskové organizace. Může se jednat o různé kurzy plavání, míčových her, tance, bruslení, hraní na hudebních nástrojích a další aktivity, které podporují rozvoj fyzických a psychických vlastností.

Mezi nejznámější programy můžeme zařadit tzv. Dům děti a mládeže. Jedná se o středisko volného času, kde se řídí vyhláškou č. 74/2005 Sb., o zájmovém vzdělávání a zákonem č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzděláváním. Zřídit dům děti a mládeže může obec, školský úřad, církve nebo soukromý subjekt. Činnost Domu dětí a mládeže je zaměřena především na nabídku volnočasových aktivit formou kroužků. V průběhu roku pořádají pobytové akce s různými zaměřeními. O prázdninách organizují i velice oblíbené letní tábory. (DDM, 2017)

Volnočasové aktivity však nejsou zaměřeny pouze na děti mládež. Orientují se i na starší generaci, například formou zřízení domovů pro seniory, které usilují o aktivní prožití života a dbají na přání a připomínky jejich členů. Mezi programy pro seniory lze zařadit společenské a zábavné hry, díky kterým si uživatel procvičí kognitivní a pohybové funkce

26

včetně fyzické zdatnosti. Dále jsou to výtvarné, zájmové a terapeutické aktivity, relaxační terapie a z hlediska zábavy a kultury společenské kulturní aktivity. Domovy se snaží pro seniory pořádat různé zábavné programy zaměřené na roční období (velikonoční a masopustní zábava) a poskytují jim možnost se účastnit různých výstav, expozicí a jiných kulturních zařízení (Domov pro seniory Šluknov - Krásná lípa, 2009 a Jakubec, 2014)

27

2 EMPIRICKÁ ČÁST

Empirickou část bakalářské práce jsem rozdělil do dvou částí. První kapitola obsahuje analýzu strategických plánů města Kladna a Kutné Hory. Cílem je zmapování bezpečnostní situace na území obou měst za účelem jejich vzájemného porovnání. Částečně je nastíněna i struktura strategických plánů a jejich celkový obsah. Druhá část empirické části se zabývá rozborem provedených polo-strukturovaných rozhovorů s odpovědnými osobami za město Kladno a Kutná Hora. Otázky měly za úkol zjistit názory a postoje týkající se oblasti prevence kriminality. Díky těmto rozhovorům bude možné zkušenosti obou expertů mezi sebou porovnat a poukázat na případné rozdíly.

2.1 Analýza bezpečnostní situace na území města Kladna a Kutné Hory

V rámci této kapitoly bych rád porovnal aktuální stav kriminality na území města Kladna a Kutné hory, přičemž budu vycházet ze strategických plánů, které jsou vydány pro léta 2016-2020. Tato dvě města jsem zvolil, neboť že pochází z mého rodného středočeského kraje a na základě součtu indexu kriminality za rok 2018. Město Kladno je v tomto šetření označeno za lokalitu s nejvyšší mírou kriminality s indexem 174,2 (celkem 2734 trestných činů) a Kutná Hora naopak s nejnižším nápadem kriminality s indexem 107,9 (celkový počet 800 trestných činů). Index kriminality udává intenzitu kriminality.

Vychází z poměru trestných činů na počet obyvatel na daném území. Výpočet indexu znázorňuje následující vzorec:

Strategický plán prevence kriminality slouží jako plánovací dokument, jenž obsahuje vyhodnocení aktuální bezpečnostní situace na území města a předpovídá další rozvoj města v oblasti prevence kriminality. Strategický plán dále navrhuje opatření a projekty prevence kriminality na místní úrovni v oblasti sociální i situační prevence. Cílem je omezování kriminality a vytváření příznivého a bezpečného prostředí pro život občanů.

Obrázek 4: Výpočet indexu kriminality (Marešová, 2011, s. 8)

28

Součástí strategického plánu jsou cíle a vize kriminality, bezpečnostní analýza, sociálně- demografická analýza a institucionální analýza. Jak již bylo uvedeno výše, základem při zpracovávání strategického plánu měst a obcí je provedení bezpečnostní analýzy. Ta obsahuje statistická data počtu všech spáchaných trestných činů na daném území, ale též podrobně dle druhu kriminality. Níže uvedená tabulka nám pomůže porovnat rozdíl ve spáchané trestné činnosti mezi dvěma městy. Díky získaným údajům jsem zjistil, že na území Kutné Hory ve většině let, s výjimkou roku 2013, dochází o více než 60% nižší kriminalitě, než na území Kladna. Je ale potřeba si uvědomit, že Kladno v roce 2016 registrovalo 68 660 obyvatel, zatímco Kutná hora obyvatel pouze 20405, což je více než trojnásobný rozdíl. Můžeme se tedy jen domnívat, jak velký podíl kriminality by zasahoval území Kutné Hory, pokud by počet obyvatel byl stejný. Pro srovnání intenzity kriminality nám ale slouží již dříve uvedený index kriminality. Při využití tohoto koeficientu docházím k závěru, že úroveň kriminality v letech 2011-2014 byla v Kutné Hoře vyšší, než na území Kladna. Výrazný skok potom přinesl rok 2015, kdy úroveň kriminality se v Kutné Hoře snížila oproti roku 2013 o více než o polovinu.

Tabulka 1: Celkový počet trestných činů v letech 2010-2016 - Kladno a Kutná Hora - vlastní zpracování (cit.

zdroje)

Celkový počet trestných činů na území Kladna a Kutné Hory v letech 2010-2016

Rok

Celkový počet trestných

činů Kladno

Index kriminality (zaokrouhle ný počet obyvatel 68 000)

Celkový počet trestnýc

h činů Kutná Hora

Rozdíl v počtu spáchanýc

h trestných

činů

Index kriminality (zaokrouhlen

ý počet obyvatel

20000)

Rozdíl v % v počtu spáchaných

trestných činů

2010 2295 337,5 645 1650 322,5 71,89%

2011 2298 337,9 821 1477 410,5 64,27%

2012 2191 322,2 831 1360 415,5 62,07%

2013 2215 325,7 1089 1126 544,5 50,83%

2014 1955 287,5 652 1303 326 66,65%

2015 2059 302,8 447 1612 223,5 78,29%

2016 2116 311,2 425 1691 212,5 79,91%

29

Jak Kladno, tak Kutná Hora ve svých strategických plánech uvádějí, že nejvyšší podíl kriminálního jednání představuje majetková trestná činnost, zejména prosté krádeže.

Pro další srovnání jsem tedy využil tento druh kriminality. Na základě získaných statistik je možné konstatovat, že intenzita majetkové trestné činnosti je v Kutné Hoře vyšší, než na území Kladna. Změna se projevila teprve až v roce 2015, kdy došlo k významnému poklesu celkové trestné činnosti v Kutné Hoře.

Tabulka 2: Podíl majetkové trestné činnost a index kriminality – Kladno a Kutná Hora - vlastní zpracování (cit. zdroje)

Město Kutná Hora v rámci svého strategického plánu vypracovala i bezpečnostní analýzu vnímání pocitu bezpečí. V tomto dotazníku bylo zjištěno, že téměř polovina dotázaných uvedla, že majetková trestná činnost je nejobávanějším kriminálním jevem ve městě. Průzkum spokojenosti občanů s bezpečností ve městě také provedlo město Kladno.

Otázky však nebyly směřovány přímo na konkrétní druh trestné činnosti, ale na celkovou obavu z kriminality. Z tohoto šetření vyšlo najevo, že více než 81% občanů se cítí být kriminalitou alespoň částečně ohroženo. Pouze 19% dotázaných se vyjádřilo k danému tématu kladně - tedy, že se cítí v bezpečí. Mimo otázku o celkovém vnímání pocitu bezpečnosti ve městě se Kladno tázalo občanů, jaký mají názor na rozšiřování městského kamerového dohledového systému, jako prvek prevence kriminality. Zde se setkalo s velmi pozitivní odezvou, jelikož 88% obyvatelstva tento záměr podporuje a vnímá jej jako prospěšný.

Podíl majetkové trestné činnost a index kriminality – Kladno a Kutná Hora

Rok

Majetková trestná činnost Kladno

Index kriminality (zaokrouhlený počet

obyvatel 68 000)

Majetková trestná činnost

Kutná Hora

Index kriminality (zaokrouhlený počet

obyvatel 20000)

2010 1311 192,8 537 268,5

2011 1263 185.7 613 306,5

2012 1233 181,3 421 210,5

2013 1298 190,9 620 310

2014 1071 157,5 422 211

2015 1045 153,7 277 138,5

30

Pro srovnání kriminálního jednání jsem ještě zvolil násilnou trestnou činnost, abych poukázal na opačný rozdíl oproti majetkové trestné činnosti. Z níže uvedené tabulky je zřejmé, že více než majetková trestná činnost, město Kladno trápí právě násilné kriminální jevy. Zatímco v Kutné hoře můžeme sledovat klesající tendenci, v Kladně tento problém zůstává v téměř stejné výši. Od roku 2013 dokonce došlo k navýšení indexu kriminality, tudíž bych na základě této dedukce doporučoval se zaměřit na opatření, jenž by mohla pomoci tuto kriminalitu snížit.

Tabulka 3.: Počet násilné trestné činnost a její index – Kladno a Kutná Hora – vlastní zpracování (cit.

zdroje)

V sociodemografické analýze se Kladno zaměřilo hlavně na nezaměstnanost.

Uvádí, že mezi lety 2008-2014 docházelo spíše k jejímu navýšení. Rok 2014 a 2015 přinesl ale příznivý vývoj. V roce 2015 se o jedno pracovní místo ucházelo 7,6 uchazečů. Kutná Hora nezaměstnanost porovnává pomocí míry nezaměstnanosti vůči ostatním městům Středočeského kraje. Ve srovnání s Kladnem si v těchto letech vede o 0,3% lépe.

K počátku roku 2015 je uváděna míra nezaměstnanosti v Kutné Hoře hodnotou 7,9%.

V další části strategického plánu je provedena institucionální analýza. Ta obsahuje souhrn institucí a jejich působnost v oblasti prevence kriminality na území města. Jednotlivé subjekty účinkující v této problematice si podávají mezi sebou informace o postupech, řeší strategie a navazují vzájemnou spolupráci. Mezi ně můžeme zařadit organizace a služby zřízené či iniciované městem, organizace, které jsou zřízeny krajem a výpomoc neziskových organizací.

Počet násilné trestné činnost a její index – Kladno a Kutná Hora

Rok

Násilná trestná činnost Kladno

Index kriminality (zaokrouhlený počet

obyvatel 68 000)

Násilná trestná činnost Kutná Hora

Index kriminality (zaokrouhlený počet

obyvatel 20000)

2010 189 27,8 53 26,5

2011 164 24,1 48 12,1

2012 153 22,5 33 16,5

2013 152 22,4 56 28

2014 148 21,7 30 15

2015 164 24,1 16 8

31

Seznam institucí působících v Kladně a v Kutné Hoře zobrazuje následující tabulka.

Tabulka 4: Seznam subjektů účinkujících v PK - Kutná Hora a Kladno - vlastní zpracování (cit. zdroje)

Kladno Kutná Hora

Odbor sociální Odbor sociálních věcí a zdravotnictví Poradce pro národnostní menšiny Okresní správa sociálního zabezpečení

Městská policie a PČR Městská policie a PČR

Azylový dům Kladno, o.p.s Pečovatelská služba

Linka důvěry Kladno Domov Barbora Kutná Hora

Středisko pomoci ohroženým dětem Rosa Úřad práce

Zařízení sociální intervence Kladno Občanské sdružení Život 90 Zařízení sociální intervence Kladno –

poradna Klub důchodců Kutná Hora

Dětský domov Kladno Oblastní Charita Kutná Hora

Domy na půl cesty Středisko Duhové Atrium

Pedagogicko-psychologická poradna

Středočeského kraje Domácí zdravotní péče ČČK Alice Apoštolská církev, sbor Kladno O. s. Kaňk MOZAIKA O. s. ALTERNACE Dobrovolnické centrum Kladno, o. s Centrum U Bartoloměje

Institut Artter Kavárnička a prodejní galerie-Informační služba,

Klinická psychologie Rytmus Benešov

Kolpingova rodina Smečno, o.s. Asociace rodičů a přátel zdravotně postižených dětí v ČR, O. s. Sluníčko Poradna pro osobní rozvoj a krizové situace Centrum pro zdravotně postižené,

Člověk v tísni, o.p.s. Komunitní edukační centrum MAJÁK Český červený kříž Kladno, o.s. Středisko A+D

Resocializační institut – Šance Stáj ROZÁRKA, Dítě a Kůň Probační a mediační služba Kladno Sbor Křesťanského společenství KH

x O. s. Rodinné centrum Špalíček,

x O. s. POVÍDEJ – Linka důvěry

x O. s. PROSTOR, O.s Dingo

x Probační a mediační služba Kutná Hora,

x Rodinná poradna Kutná Hora

32 Cíle strategického plánu

Obecně lze říci, že strategický plán měst se vypracovává za účelem zvýšení bezpečnosti občanů a snížení jejich obav z kriminality. Každé město a každý kraj se potýká s odlišnou strukturou kriminality, proto je nezbytné, stavit se ke kriminalitě dle jejího aktuálního stavu. Pro stanovení cílů kriminality slouží provedená bezpečnostní analýza města, která mapuje momentální kriminální jevy ve městě. Strategické plány navazují na dokument „Strategie prevence kriminality v České republice“, jenž je vydán usnesením vlády ČR. Plánu prevence kriminality slouží i jako nástroj pro žádosti o dotace v oblasti prevence kriminality určené na zrealizování preventivních opatření. Podstatou zpracování plánu je tedy vytvořit reálný obraz o kriminalitě v dané lokalitě a určit priority, jimiž by se město mělo do dalších let zabývat. Je nezbytné zmínit, že plán prevence kriminality by měl sloužit jako předpoklad pro další vývoj města v oblasti prevence kriminality. Jeho zpracováním se však mohou otevřít dveře k dalším, dosud nezjištěným kriminálním jevům.

Případně může dojít ke zvýšení páchání trestné činnosti v oblasti, na které strategický plán, vzhledem k bezpečnostní analýze, nedává takovou váhu. V případě nutnosti je tedy možné plán aktualizovat a díky tomu reagovat na momentální stav kriminality.

V obou případech je tedy možné označit za prioritní cíl snížení rozsahu a závažnosti kriminality. S ním je spojený rozvoj a realizace patřičných preventivních prvků, které mohou být jedním z faktorů, které pomohou kriminalitu snížit. Mezi ně se řadí hlavně rozvoj již zavedených preventivních opatření, konkrétně městských kamerových dohledových systémů, asistentů prevence kriminality a volnočasových aktivit. Dalším obranným prvkem vůči kriminalitě je zajištění efektivního informování obyvatel o prevenci kriminality. Tím mám na mysli hlavně rozšiřování informačních kampaní, které zapojují jak například Policii ČR, která napomáhá zvýšení informovanosti prostřednictvím svých besed a přednášek pro občany obce, tak ale i pravidelnou aktualizaci svých webových stránek a dalších komunikačních kanálů, jenž mohou podávat důležité zprávy občanům. Současným problémem v oblasti prevence kriminality je rozšiřování sociálně vyloučených lokalit a zvýšené riziko sociálního vyloučení, jež mohou vést k případnému páchání trestné činnosti. Obě dvě města uvádí jako cíl zvýšení bezpečnosti v těchto lokalitách. Pro tyto účely slouží především rozvoj projektu s asistenty prevence kriminality, jejichž členy jsou právě i občané z národnostních menšin, kteří dané komunitě více rozumí a mají větší vliv na tuto skupinu obyvatelstva. Kladno stanovení cílů popisovala spíše obecně, zatímco Kutná Hora své cíle rozvinula více podrobně. Ke

33

srovnání výstupů obou měst nám slouží následující tabulka. Kutná Hora více rozvádí působnost městské a státní policie a zaměřuje se na snížení kriminality mladistvých. Oproti cílům stanovené Kladnem není uvedená zmínka o prevenci kyberšikany a realizování preventivních opatření pro seniory.

Tabulka 5: Srovnání cílů strategického plánu města Kladno a Kutná Hora - vlastní zpracování (cit.zdroje)

Kladno Kutná Hora

Snižování rozsahu a závažnosti kriminality Snižování rozsahu a závažnosti kriminality Podpora bezpečnostních složek a jejich

materiálního vybavení

Community policing – rozvíjení spolupráce PČR a MP

Stanovení ideálního mixu informačního opatření ke zvýšení preventivní bezpečnosti

obyvatel

Budování důvěry a respektu k polici

Důraz na preventivní projekt s asistenty kriminality

Komunikace Policie s veřejností, obohacení práce Policie o situační přístupy a sociálně

preventivní prvky

Působnost v oblasti volnočasových aktivit Začlenění prevence kriminality do politik obce

Rozvoj informačních kampaní proti zadlužování, možnosti sociálního vyloučení

Snížení podmínek, které umožňují páchaní kriminality

Realizace preventivních opatření pro

seniory Snížení kriminality dětí a mladistvých Dosažení optimálního mixu sociální,

situační a informační prevence Zvýšení pocitu bezpečí návštěvníků města Prevence extremismu Efektivní šíření informací o problematice

prevence kriminality pro širokou veřejnost Prevence kyberšikany Posílení právního vědomí společnosti o

možnostech ochrany před trestnou činností x Zvýšení bezpečnosti v sociálně vyloučených

lokalitách a prevence extremismu

x Posilování efektivních preventivních

opatření

x Podpora spolupráce působících subjektů

v oblasti prevence kriminality