Hlavní práce75226_tsav00.pdf, 1.1 MB Stáhnout

(1)

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta financí a účetnictví Katedra měnové teorie a politiky

Studijní obor: Finance

Význam zlata v měnové historii

Autor bakalářské práce: Vladislav Tsarik

Vedoucí bakalářské práce: doc. Ing. Jitka Koderová, CSc.

Rok obhajoby: 2021

(2)

Čestné prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Význam zlata v měnové historii“ vypracoval samostatně a veškerou použitou literaturu a další prameny jsem řádně označil a uvedl v přiloženém seznamu.

V Praze dne ………. Podpis………...

(3)

Poděkování

Na tomto místě bych rád poděkoval své vedoucí bakalářské práce doc. Ing. Jitce Koderové, CSc.

za ochotu, trpělivost, vstřícný přístup při zpracování této práce a podnětné připomínky při vedení mé bakalářské práce.

(4)

Abstrakt:

Tato bakalářská práce má za cíl odpovědět na otázku, zda je zlato stále významné v moderní monetární oblasti za pomoci analýzy zlatých zásob u vybraných centrálních bank a rozboru vývoje cen zlata. Práce se skládá ze tří kapitol. Teoretická část se zabývá historií zlata v měnové oblasti, dále nastiňuje unikátní vlastnosti tohoto drahého kovu, měření jeho hmotnosti a ryzosti. Práce taktéž charakterizuje zlatý standard a jeho různé formy. Dále se představuje vývoj zlatého standardu během 20. století od dob první světové války po zánik zlatého standardu. V praktické části je zpracován vývoj zlatých zásob vybraných centrálních bank od dob Brettonwoodského měnového systému po současnost. Následně je zkoumán vývoj ceny zlata s důrazem na chování cen tohoto drahého kovu v období, kdy probíhaly recese. Práce vyúsťuje v závěr, že hodnota zlata má tendenci růst v dobách ekonomických nejistot a kromě toho zlato ještě pořád je důležitým prvkem pro centrální banky, a tudíž je stále významným pro monetární oblast.

Klíčová slova: zlato, zlatý standard, zlaté rezervy, centrální banky, cena zlata, měnová historie

Abstract:

This bachelor thesis aims to answer the question of whether gold is still important in the modern monetary area using the analysis of gold reserves at selected central banks and an analysis of the development of gold prices. This work consists of three chapters. The theoretical part deals with the history of gold in the monetary area, furthermore it outlines the unique properties of this precious metal, as well as ways of measuring its weight and purity. This work additionally characterizes the gold standard and its various forms. Moreover this section includes the development of the gold standard during the 20th century from the First World War till the end of the gold standard. The practical part analyzes the development of gold reserves of selected central banks from the time of the Bretton Woods monetary system to the present. Subsequently, the development of the price of gold is examined with emphasis on the behavior of the prices of this precious metal in the period of recessions. This thesis results in the conclusion that the value of gold tends to grow in times of economic uncertainty and, in addition, gold is still an important element for central banks and therefore still important for the monetary area.

Key words: gold, gold standard, gold reserves, central banks, gold price, monetary history

(5)

Obsah

Úvod ... 1

1 Zlato a peníze ... 2

1.1 Peníze ... 2

1.1.1 Funkce peněz ... 2

1.1.2 Vlastnosti peněz ... 3

1.1.3 Druhy peněz ... 3

1.2 Zlato a jeho vlastnosti ... 6

1.2.1 Fyzikální vlastnosti zlata ... 6

1.2.2 Chemické vlastnosti zlata ... 7

1.2.3 Ryzost zlata a zlaté slitiny ... 8

1.2.4 Hmotnostní jednotky zlata ... 10

1.2.5 Puncovní značky a jejích historie ... 10

1.2.6 Poptávka po zlatě ... 11

1.3 Zlatý standard ... 12

1.3.1 Formy zlatých standardů ... 12

1.3.2 Charakteristika zlata ve vztahu ke zlatému standardu... 14

2 Postavení zlata v měnové oblasti ve 20. století ... 16

2.1 První světová válka a její následky pro zlatý standard ... 16

2.1.1 Vývoj zlatého standardu po roce 1918 ... 17

2.1.2 Návrat k zlatému standardu ... 18

2.2 Hospodářská krize třicátých let ... 19

2.2.1 Zlatý standard při hospodářské krizi ... 21

2.3 Brettonwoodský měnový systém ... 23

2.3.1 Funkce Brettonwoodského měnového systému ... 24

2.3.2 Úpravy schodků a přebytků platebních bilanci ... 25

2.3.3 Úpadek Bretton Woods ... 26

2.4 Konec zlatého standardu a přechod na současný měnový systém ... 27

2.4.1 Současný měnový systém ... 28

3 Analýza významnosti zlata v současnosti ... 30

3.1 Analýza zlatých rezerv světových centrálních bank ... 30

3.1.1 Zlaté rezervy centrálních bank v letech 1950 – 1976 ... 30

(6)

3.1.4 Vývoj globálních zlatých rezerv v centrálních bankách 1950 – 2021 ... 34

3.1.5 Vývoj zlatých rezerv České národní banky 1993 – 2021 ... 35

3.2 Analýza vývoje ceny zlata v dobách krizí ... 37

Závěr ... 42

Seznam obrázků a grafů ... 44

Zdroje ... 45

(7)

1

Úvod

Jíž od počátku lidské historie je zlato vysoce ceněno naskrz nejprimitivnějšími i těmi nejmodernějšími národy. Tento žlutý kov měl a pořád má mnoho využití napříč celým světem.

Ať už se jedná o jeho využití jako ukazatele bohatství, využití zlata pro měnové účely, výzdobu a aplikace zlata v moderní době jako nedílné součásti v oblasti techniky, medicíny a výzkumu.

Široké využití tohoto kovu je zapříčiněno jeho mimořádnými chemickými a fyzikálními vlastnostmi. Tato bakalářská práce má za úkol zaměřit se na využití zlata v měnové oblasti.

Cílem bakalářské práce je nastínit vývoj úlohy zlata v měnové oblasti od standardu zlaté mince až po ukončení procesu demonetizace zlata a odpovědět na otázku, jaký je význam zlata v současnosti, a to pomocí analýzy zlatých zásob u vybraných centrálních bank a rozborem vývoje cen zlata.

První kapitola nastiňuje vývoj role zlata v měnové oblasti od prvních forem peněz v antice do doby, kdy se využíval zlatý standard a národní měny byly kryty zlatem. Dále v této kapitole nalezneme fyzikální a chemické vlastnosti zlata, neboť právě to je důvod mnoha vyžití tohoto kovu. Poté jsou představeny nejvyskytovanější zlaté slitiny, ryzosti zlata a měření čistoty kovu, hmotnostní jednotky pro měření zlata, puncovní značky pro rozlišování ryzosti zlata a v neposlední řadě jsou znázorněny typy poptávek po zlatě. Následně se specifikuje zlatý standard a jeho formy od standardu zlaté mince do zlato dolarového standardu.

Druhá kapitola popisuje působnost zlata v měnové oblasti 20. století. V daném období prošel zlatý standard značným vývojem. V období před první světovou válkou, meziválečném období a období Brettonwoodského měnového systému se vystřídaly všechny formy zlatého standardu, načež došlo k demonetizaci zlata. Dále je zde popsána situace mezinárodního měnového systému po zániku zlatého standardu.

Poslední část práce se zaměřuje na otázku, jaký má zlato v dnešní době význam v monetární oblasti. Praktická část bakalářské práce je obsažena ve třetí kapitole a dělí se na dvě části. První část obsahuje analýzu vývoje zlatých rezerv vybraných centrálních bank (FED, Bank of England, Bundesbank atd.) od poloviny minulého století, kdy fungoval Brettonwoodský měnový systém po současnost, včetně podkapitoly o vývoji zlatých zásob ČNB. Druhá část je zaměřena na vývoj ceny zlata po ukončení vazby tohoto drahého kovu na měnu se zaměřením na chování hodnoty zlata v období krizí a recesí, včetně současných nejistot způsobených ekonomickým dopadem pandemie COVID 19.

(8)

2

1 Zlato a peníze

Vznik peněz je jedním z nejvýznamnějších výtvorů v historii lidstva. V okamžiku, kdy se objevily první peníze, došlo k vytlačování naturální směny. Vynález peněz výrazně zlepšil způsob, jakým probíhaly různé transakce ve společnosti, a to vedlo k dalšímu rozvoji civilizace.

Žádná pokročilejší civilizace se neobešla bez tohoto klíčového vynálezu. Peníze umožňovaly nákup zboží a služeb na úvěr, vznik úspor pro pozdější potřebu, vznik institucí zajišťujících půjčení peněz a otevřely možnost volné peněžní prostředky investovat. Mezi první

„komoditní peníze“ patřily právě mince z drahých kovů, jako je zlato. ¹

1.1 Peníze

Pro vysvětlení pojmu prostředek směny, musíme nejdřív definovat samotné peníze a jejích funkce, které budou vysvětlené dále. Peníze dle teoretické definice jsou „jakékoli aktivum, které je všeobecně přijímáno při placení za zboží a služby nebo při úhradách dluhů“.

Důležité je, aby bylo dané aktivum přijímáno celou společností, jinak se nejedná o peníze.

Peníze mohou mít jakoukoliv formu, nemusí se jednat jen o mince nebo bankovky. ²

1.1.1 Funkce peněz

Peníze májí tří základní funkce: prostředek směny, zúčtovací jednotka a uchovatel hodnoty. Zlato a stříbro z počátku vývoje peněz plnily všechny tyto funkce nejlépe. Nebylo nic lepšího než právě tyto drahé kovy, které byly jednoduché k používání při provedení jakékoliv transakce. Mezi jejích vynikající vlastnosti patřila pevnost a kujnost, relativně snadná dělitelnost, přičemž dělením neztrácely hodnotu a nízká opotřebitelnost. Nejdůležitější byla skutečnost, že těchto kovů bylo pouze omezené množství a nevyskytovaly se tak běžně jako například měď nebo železo. Tyto nové mince z vzácných kovů usnadnily realizování jednotlivých transakci, tudíž snížily „transakční náklady“. Peníze nám slouží k jedné velmi podstatné věci, která je součástí každodenního života, a to je určení ceny. Takovým způsobem peníze realizují funkci „zúčtovací jednotky“. Plněním této funkce peníze zas zkrátily čas transakce. Když máme peníze, které chceme použít v budoucnu a pro teď si je přejeme

1 REVENDA, Zbyněk. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 5., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2014. s. 21.

ISBN 9788072612796,

2 Tamtéž, s. 14

(9)

3

ponechat, tak plní funkci „uchovatele hodnoty“. V této roli peníze představují součást bohatství daného jedince. ³

1.1.2 Vlastnosti peněz

Důvěryhodnost spočívá v univerzálním přijetí peněž při placení za zboží a služby nebo také když se jedná o zaplacení dluhů. Společnost peníze přijímá, protože věří, že dané peníze může použít v budoucnu. Při poškození důvěryhodnosti lidé preferují obchod způsobem barteru, kdy mění jedno zboží za druhé. Tímto způsobem je důvěryhodnost pevně spojena s kvalitou peněžních prostředků, a to konkrétně se stabilitou jejich kupní síly.

Kupní síla vykazuje rozsah zboží a služeb, které lze pořídit za určitou peněžní jednotku.

Při poklesu kupní síly rostou ceny zboží a služeb. S poklesem kupní síly také klesá důvěryhodnost peněz, společnost může dané peníze zamítnout úplně a přestane plnit klíčovou roli peněz. Naopak když kupní sila roste, tak zpočátku zpevňuje důvěryhodnost peněz, avšak jako nežádoucí účinek může způsobit vyčkávání spotřebitelů na další pokles cen a oddálení nákupu, což způsobí problémy pro výrobce a obchodníky.⁴

1.1.3 Druhy peněz

Peníze se vyvíjely s rozvojem lidské civilizace. Zpočátku šlo pouze o barterové obchody. Barter neboli naturální směna, je výměna jednoho zboží za druhé. Jde o nejzákladnější formu obchodu, při které nejsou potřeba peníze. Avšak tato forma směny určitě není ideální, mohlo dojít k nedohodnutí na směňovaném zboží, nebo nedělitelnosti vyměňovaného zboží.

Antické společnosti používaly měnové ekvivalenty, jako je například dobytek, obili, sůl, výrobky z kovů apod. V různých částech světa byly různé měnové ekvivalenty, mohly to být například mušle, kakaové boby, otroci, kamínky nebo známky vypalované z hlíny.⁵

3 REVENDA, Zbyněk. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 5., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2014.

s. 14 - 15. ISBN 9788072612796

4 Tamtéž, s. 15-17

5 REVENDA, Zbyněk. Peníze a zlato. 2. aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2013. s. 55. ISBN 9788072612604

(10)

4 1.1.3.1 Mince a první papírové peníze

První mince z drahých kovů se používaly v 7. století př. n. l. na území dnešního Turecka.

Byly to plnohodnotné mince (kupní síla kovu obsaženého v minci se rovnala kupní síle mince) zvané „dumpy“, jedna mince byla vyrobena z 3/5 časti zlata a 2/5 stříbra. Mince samozřejmě nebyly ideální a měly několik problémů. Mezi tyto problémy můžeme zařádit falšovaní minci, a to buď odštěpením kousku mince (tzv. umělé zlehčování mincí), nebo jejích roztavením a smíšením s jiným kovem (tzv. penězokazectví). Při nedostatku zlata pro měnové účely, musely společnosti používat neplnohodnotné mince, tj. mince s menším obsahem zlata, než představují.

Dolní hranice obsahu zlata v neplnohodnotné minci je nula, jsou to například mince z běžných kovů, které představují nízkou nominální hodnotu.

V 10. století n. l. se objevily první papírové peníze v Čině. Byly to účtenky obchodníků za deposit železných minci. Tento systém byl později zavedený v celém státě v podobě zákonného platidla a stát začal emitovat tyto státovky s určenými nominálními hodnotami.

Oproti mincím měly státovky následující výhody: jejích oběh snížil transakční náklady v jednotlivých transakcích, ekonomický pokrok přestal být závislý na množství drahých kovů a emise státovek umožnila krýt větší vládní výdaje, na které by mince už nestačily. Tyto státovky byly fakticky kryty železem, stát se zavázal k budoucímu odkupu státovek za železné mince. Z důvodu emise větší hodnoty státovek, než kolik stát měl reálně k dispozici železných minci, bylo toto krytí státovek omezované nebo dokonce i zrušené. Emise státovek oproti mincím taky byla pro stát méně nákladná, jelikož stát platil mincovnám za ražbu mincí, kdežto tištění peněz bylo levnější a jejích výroba byla omezena pouze množstvím papíru.⁶

1.1.3.2 Bankovky a bezhotovostní peníze

Bankovky se vyskytly v Evropě kolem 17. století. Ze začátku šlo o používání obchodních směnek. Tyto směnky představovaly závazek dlužníka zaplatit za odebrané zboží v budoucnosti. Širší používání směnek vedlo k odkupu směnek obchodními bankami. Obchodní banky odkupovaly tyto směnky za vlastní emitované bankovky. Lidé rádi prodali směnky bankám, protože banky jim poskytly bankovky v libovolné nominální struktuře a nemuseli tak čekat na proplacení směnky zákazníkem. Banky si na těchto směnkách vydělávaly tím, že

6 REVENDA, Zbyněk. Peníze a zlato. 2. aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2013. s. 56-70. ISBN 9788072612604

(11)

5

směnky kupovaly za menší hodnotu, než je nominální hodnota směnky, rozdíl mezi těmito dvěma hodnotami představoval „diskont“. Obchodní banky také odkupovaly drahé kovy nebo mince z drahých kovů za jimi emitované bankovky. Díky skutečnosti, že bankovky mohly být zpětně odkoupené za zlato, byly tak běžně přijímané pro všelijaké transakce. Tyto bankovky avšak nebyly zákonným platidlem. Správná funkce bankovek počítá s tím, že banky nebudou emitovat víc peněz, než kolik mají v zásobách zlata. Pokud bude obchodní banka emitovat víc bankovek, než má reálně zásob zlata, zpočátku se nemusí jednat o problém, jelikož lidé dál obchodují s těmito bankovkami. Banky tedy mají větší zisky z diskontů a úroků z půjček, mezitím co jejích bankovky mají stálou hodnotu, jelikož lidé věří, že tyto bankovky mohou kdykoliv vyměnit za drahý kov. Problém nastane ve chvíli, kdy většina nebo dokonce i všichni majitelé těchto bankovek budou žádat banku o výměnu bankovek za zlato. Jakmile první zákazník nebude moci vyměnit své bankovky za zlato, do banky přijde víc zákazníků pro výměnu těchto bankovek za drahé kovy, který ve skutečnosti banka nemá a lidem zůstanou pouze bezcenné kousky papíru. Tento problém se projevoval nejčastěji v dobách krizí.

Hromadná výměna bankovek za zlato vedla ke krachu obchodních bank. Bankovky také obíhaly pouze v místech, kde působila určitá obchodní banka. Další problém, který byl u všech druhů peněz je falšování. Bankovky zde nebyly žádnou výjimkou a bylo hodně pokusů o falzifikace různých druhů bankovek. Bankovky obchodních bank z důvodu jejích množství a malého teritoriálního oběhu měly stanovené směnné kurzy pro bankovky jiných obchodních bank, to mohlo způsobovat zmatky pro obchodníky a jejích zákazníky. Mezi důvody nahrazení těchto bankovek, bankovkami emitovanými jednou bankou, byl mimo jiné příjem pro stát za jejich emisi.

Velkým pokrokem v oblasti papírových peněz bylo zavedení jedné formy bankovek pro celý stát centrální bankou. Centrální bance byl svěřen emisní monopol. Oběh minci z drahých kovů, jako je například zlato, byl postupně omezován. Z důvodu nedostatku zlata pro krytí bankovek, bylo krytí nejdříve omezováno a nakonec úplně zrušeno. Z důvodu věčně se zvětšující poptávky po penězích, byla zrušena směnitelnost bankovek za zlato. Takto přišly na svět současné bankovky. Při existenci tzv. zlatého standardu existovala určitá omezení na emisi bankovek centrální bankou. Jednalo se například o povinné kovové a dluhopisové krytí bankovek, limity na nekryté a nezdaněné emise a absolutní limit na celkové emise centrální bankou. Na rozdíl od státovek a bankovek obchodních bank bankovky centrální banky, které byly kryté zlatem, byly využívané pro mezinárodní obchod. Neslo to však určitá rizika pro příjemce zahraniční měny, jednalo se hlavně o znehodnocení měny z důvodu snížení zlatého

(12)

6

obsahu. Z důvodu různé důvěryhodnosti emitentů, byly některé měny přijímány ochotněji než jiné. Tímto způsobem vznikla mezinárodní měna, tj. měna, kterou používaly státy, které tyto peníze neemitovaly. Od druhé poloviny 18. století se takto stala britská libra hlavní mezinárodní měnou a po první světové válce jí postupně nahradil americký dolar.

Bezhotovostní peníze existují od druhé poloviny 19. století. Jedná se o depozita bankovek a minci na účet do obchodní banky. Tímto způsobem se hotovost promění na zápis na účtu, tudíž vzniknou bezhotovostní peníze. Bezhotovostní peníze lidé využívají pro běžné transakce a hromadění úspor, a jako výhodu za dočasné vzdání se svých peněžních prostředků, jim obchodní banka poskytuje úrok z vkladu. Pro rozlišení těchto funkci bezhotovostních peněz obchodní banky mají účet běžný a účet spořicí. Je nutné uvést, že u bezhotovostních peněz jíž nemá centrální banka emisní monopol a emisi bezhotovostních peněz provádí mimo jiné obchodní banky pomoci multiplikace běžných vkladů.⁷

1.2 Zlato a jeho vlastnosti

Kvůli své kráse a nedostatku bylo zlato komoditou univerzální poptávky po nespočetné generace a bylo vysoce ceněno nejprimitivnějšími národy i těmi nejmodernějšími. Zlato má velkou hodnotu v malém objemu a snadno se přepravuje. Čisté zlato je homogenní, tj. jednotné v celé hmotě, stejné váhy budou mít vždy přesně stejnou hodnotu. Stejně jako jiné kovy, ale na rozdíl od například kůže, drahých kamenů a většiny ostatních komodit má zlato kvalitu dělitelnosti bez ztráty. Hrudka zlata může být rozřezána na kousky bez jakékoliv ztráty a tyto kousky mohou být snadno obnoveny do původní podoby. Tento kov je díky své vysoké hodnotě pečlivě střežen majitelem. Tyto skutečnosti vysvětlují jeho vysoký stupeň hodnotové stability.

V dnešním světě používáme i zlato, které lidé těžili i tisíce let před naším letopočtem. ⁸

1.2.1 Fyzikální vlastnosti zlata

Kovy se děli dle hmotnosti na lehké a těžké. K těžkým kovům patří všechny kovy, které mají větší hmotnost jak 5 kg/dm³.Zlato patří do skupiny těžkých kovu s hmotnosti 19,33 kg/dm³, to je 2,5 krát větší hmotnost než železa a 1,7 krát těžší než olovo, jeden kilogram zlata

8 KEMMERER, Edwin Walter. Gold and the Gold Standard – The Story of Gold Money Past, Present, and Future – první vydání, McGRAW-HILL BOOK COMPANY, Inc, NEW YORK AND LONDON, 1944, s 139-141. ISBN 9781610164429

(13)

7

se vejde do krychle o hraně přibližně 3,75 cm. Je to velice měkký kov, dle Mohsovy stupnice tvrdosti je jeho tvrdost 2,5 – 3,0. Nejnižší číslo na této stupnici je 1 a náleží mastku, nebo analogově křídě, přitom nejvyšší tvrdost s číslem 10 má diamant. Díky své měkkosti se dala prověřit mince, jeslí je opravdu z ryzího zlata jednoduchým kousnutím „na zub“, pokud by byla mince s příměsí mědí, nebylo by možné na ní zanechat stopy od kousnutí. Právě tvrdost zlata je největší rozlišnost mezi zlatem podobnými kovy.

Zlato je jednoduché na leštění a je vysoce reflexní, má vysokou elektrickou a tepelnou vodivost. Má výjimečnou schopnost extrémní tažnosti a kujnosti. Jeden gram zlata je možné proměnit v list folii s objemem do 1m², tato folie může být tenká jak list papíru a zachová všechny své vlastnosti. Kvůli těmto vlastnostem se tento vzácný kov může být zdrcen, ohýbán, rozmačkán, lisován do všelijakých různých tvarů, aniž by se rozlámal na časti.

Z jednoho gramu zlata je možné vytvořit hodně tenkou niť délkou 2610 m s průměrem 2x10 ^{- 6}mm. Tato vlastnost je klíčová pro elektronický průmysl, kde je potřeba vytvářet elektrické spoje velmi malých rozměru. Kvůli své elektrické vodivosti a odolnosti ke kyselinám je po zlatu velká poptávka v elektronickém průmyslu. Dnes můžeme nalézt zlato v počítačích, mobilních telefonech, televizích a v mnoha dalších elektronických přístrojích. ⁹

1.2.2 Chemické vlastnosti zlata

Zlato je z důvodu své chemické kompozice klíčové a podstatné pro průmysl, lékařství, stomatologii, kosmonautiku, chemii a pro mnoho dalších oborů. První studie zlata jsou spojeny s rozvojem alchymie, jejímž hlavním cílem bylo vytvoření zlata z běžně dostupných kovů.

Zlato neboli Au (Aurum) je chemický prvek periodické tabulky s atomovým číslem 79 a s atomovou hmotnosti 169,967. Téměř všechno přírodní zlato se skládá ze stabilního izotopu 197 Au. Zlato má výjimečnou chemickou inertnost, je to jediný kov, na který nemají žádný vliv zředěné a koncentrované kyseliny. Za běžných podmínek zlato neinteraguje s kyslíkem nebo sírou a je odolné vůči atmosférické korozi a různým druhům přírodních vod. Zlato se rozpouští ve vodných roztocích tvořících ligand (který tvoří vazbu se zlatem) a okysličovadlo, ale o samotě tyto činidla zlato nerozpustí. Také například se zlato nerozpustí v kyselině chlorovodíkové nebo dusičné, ale je rozpustitelné v tzv. lučavce královské (lat. agua regia, jde o směs chlorovodíkové (HCl) a dusičné kyseliny (HNO3) v poměru 1:3) za vzniku kyseliny

9 Физические и химические свойства золота, проба золота [online]. [cit. 2020-09-03]. Dostupné z:

https://zolotodb.ru/article/10060

(14)

8

chlorozlatité HAuCl4.¹⁰ Právě tento roztok použil maďarský chemik George de Hevesy v roce 1940 pro rozpuštění zlatých Nobelových medaili Maxe von Laue a Jamese Franka.

V Hitlerovském Německu byl vývoz zlata za státní hranice trestním činném, za který hrozil trest smrti. Z důvodu jmen laureátů na zlatých medailích, byla by doprava medailí za hranice velice obtížná, a tak se George de Hevesy a Dane Niels Bohr rozhodli tyto medaile rozpustit.

Tento úkol nebyl snadný, protože zlato je „mimořádně nereaktivní a obtížně rozpustné“.

Medaile nakonec rozpustili v roztoku agua regia.¹¹

Zlato se také rozpouští v roztocích thiosíranu, thiomočoviny a ve směsi Kl+l2. Při vyšších teplotách reaguje s telurem za vzniku AuTe2, který reaguje se všemi halogeny.

Největší schopnost chemické reakce se zlatem má brom. S rozměkčeným do prášku zlatem je brom schopny exotermický reagovat už při pokojové teplotě a tím vznikne Au2Br6. Reakce zlata s chlorem je velice pomalá z důvodu vzniku povrchových spojení a rychlejší reakce vzniká pouze při teplotách vyšších než 200°C, při těchto teplotách se vypaří chloridy zlata a v důsledku čehož vzniká AuCl3. ¹²

1.2.3 Ryzost zlata a zlaté slitiny

Množství drahého kovu ve slitině se měří v karátech nebo v tisícinách. Ryzost zlata udává procentuální obsah zlata ve slitině. Tradiční ryzost zlata se uvádí v karátech, v moderní době je uváděna v tisícinách. Ryzí zlato má 24 karátů neboli 999/1000 v tisícinách. ¹³ Karát je slovo původem z arabského „kirat“ neboli z řeckého „keration“, jde o název pro plod rohovníku obecného, který se běžně vyskytuje v oblasti středomoří. Tvrdá semena rohovníku mají jen minimální fluktuaci váhy (0,195 gramu), z toho důvodu se staly tyto semena základem pro vážení vzácných a drahých kovů a minerálů. ¹⁴

Vzhledem k svým chemickým a technickým vlastnostem je zlato příliš měkké, aby bylo vhodné pro výrobu různých předmětů. Proto se zlato směšuje s jinými kovy, aby se získaly slitiny s vyšší pevnosti a tvrdosti. Nejčastěji se zlato kombinuje s mědí, stříbrem, niklem nebo paládiem. Teplota bodu tání zlata je 1063˚ С, bod varu je 2947˚ С. Roztavené zlato má světle

10 Золото [online]. [cit. 2020-09-03]. Dostupné z: http://www.mining-enc.ru/z/zoloto/

11 A unique gold medal [online]. [cit. 2020-09-03]. Dostupné z: https://www.nobelprize.org/prizes/about/the- nobel-medals-and-the-medal-for-the-prize-in-economic-sciences/

12 Золото [online]. [cit. 2020-09-03]. Dostupné z: http://www.mining-enc.ru/z/zoloto/

13 Ryzost zlata [online]. [cit. 2020-09-03]. Dostupné z: https://www.avarrio.cz/ryzost-zlata.php

14 STUDÝNKA, Bohumil a Jan STRUŽ. Zlato : příběh neobyčejného kovu. 2., aktualizované a doplněné vydání.

Praha: Grada, 2014. s. 49. ISBN 9788024752105.

(15)

9

zelenou barvu a výpar zlata má zeleno žlutou barvu. Všechny kovy, které jsou součástí slitiny se zlatem, snižují teplotu tání slitiny. Slitinové vlastnosti nejsou totožné s kovy, ze kterých byly vyrobeny. Například slitina zlata se stříbrem je mnohem tvrdší než stříbro a zlato, ale nemá jejích tažnost a kujnost, stejný účinek má příměs mědi. ¹⁵

Je několik způsobů, jak zjistit a prověřit ryzost zlata ve slitině. Jedna z těchto zkoušek je tzv. zkouška črtem. Podstata této zkoušky spočívá v leptání slitiny různými kyselinovými roztoky. Otěr bádané slitiny zanechá na tzv. prubířském kameni (jemnozrnná křemičitá hornina černé barvy) črt zlaté barvy. Přes tento črt se postupně nanesou kapky zkušebních kyselin pro zlato 18karátové, 14karátové a 8karátové takovým způsobem, aby se tyto tekutiny vzájemně nedotkly. Pokud zkoumána slitina obsahuje více jak 18 karát zlata, kyseliny nezpůsobí žádnou změnu v barvě črtu. Črt slitiny s obsahem 14 karát změní svou barvu pod kyselinou určenou pro 18 karát a po krátké době mizí. Stejný účinek má kyselina na črt 8karátové slitiny. Zlatý črt se mění, pouze pokud zkoumaná slitina neodpovídá zkušební kyselině. Přesná zkouška ryzosti zlatých slitin se provádí laboratorní zkouškou ve státních zkušebnách a afineriích. ¹⁶

1.2.3.1 Druhy zlatých slitin

Zlato se směšuje s mnoha dalšími kovy a tak se mění i vlastnosti výsledné slitiny. Bílé zlato se získá smíšením zlata s kovy, které ho odbarví, a tudíž nabude bílé barvy. Nejvíce zlato odbarvuje nikl a paládium, občas se přidává do slitin bílého zlata měď, platina, rhodium a zinek.

Bílé zlato začaly vyrábět na počátku minulého století. Nejvíce se využívalo v hodinářském průmyslu z důvodu tvrdosti kovu, později se používalo jako náhražka platiny k výrobě klenotů.

Modré zlato je sloučenina zlata a oceli v poměru 3:1, tento druh zlaté slitiny byl populární v 19. století. Zelené zlato, tato slitina je tvořena přidáním do zlata stříbra nebo kadmia. Zelený odstín je ovlivněn podílem stříbra ve slitině. Purpurové zlato, je to směs zlata a hliníku obvykle v poměru 3:1. Odstín purpurového zlata spíše odpovídá bronzové barvě s tmavě modrou příměsi. Červené zlato, kompozice této slitiny je tvořena spojením zlata a mědi. Obvykle se vyrábí od ryzosti 750/1000 a níže. Červené zlato získává svou barvu z přidané mědi, podíl mědí také ovlivňuje měkkost slitiny. ¹⁷

15 Физические и химические свойства золота, проба золота [online]. [cit. 2020-09-03]. Dostupné z:

https://zolotodb.ru/article/10060

Praha: Grada, 2014. s. 47. ISBN 9788024752105.

17 Tamtéž, s. 45

(16)

10

1.2.4 Hmotnostní jednotky zlata

Před vznikem metrické soustavy a mezinárodní jednotky pro váhu se drahé kovy vážily v každém státě v jiných jednotkách. Ve většině evropských států platila pro vážení drahých kovů jednotka zvána hřivna o hmotnosti 327,12 gramů. Hřivna pochází z římské marky.

Frankové používali pro vážení vzácných kovů hřivnu, avšak snížili její váhu na 218,08 gramů.

Obvykle na závaží byla vyrážena kontrolní značka neboli marka, právě marka zaručovala správnost závaží. Váha hřivny byla napřič Evropou různá. Například kolínská marka měla přesně 233,86 gramů, mezitím vídeňská marka měla 280,89 gramů a česká 256,87 gramů.

V Ruském impériu používali k vážení vzácných kovů dolji a zolotniky. Dolja má 0,04 gramů a zolotnik má 4,27 gramů a rovna se 96 doljam. Nejznámější jednotka vážení zlata, stříbra, platiny a dalších drahých kovů, která se používá do dnešního dne, je trojská unce. Tato jednotka měření hmotnosti pochází z Anglie a představuje hmotnost 31,10 gramů. ¹⁸

1.2.5 Puncovní značky a jejích historie

Obrázek 1: České puncovní značky pro zlato

Zdroj: STUDÝNKA, Bohumil a Jan STRUŽ.

Zlato je od velmi dávných dob využíváno jako platební prostředek a předmět obchodu.

Ze vzácných kovů se též vyráběly šperky, a proto byla potřeba ustanovit nějaký pravidla, dle kterých by se rozlišovala čistota drahých kovu. Díky tomu by kupující věděl, co přesně kupuje a nebyl oklamán nějakým jiným kovem. Z těchto pravidel s časem přišel na svět puncovní zákon. V moderní době při výrobě zlata musí být dodržované určité právní předpisy o ryzosti zlaté slitiny. Práce zlatníka spočívá v zachování technických vlastnosti dané slitiny, aby vystála broušení, lisovaní, tepání, válcovaní a odlévání. Běžná ryzost zlatých výrobku v České

Praha: Grada, 2014. s. 49. ISBN 9788024752105

(17)

11

republice je 585/1000 neboli 14 karát. Punc je „značka vyražená do předmětu z drahého kovu jako garance dohodnuté čistoty kovu“.¹⁹

Na území Československé republiky platily do roku 1921 rakousko-uherské puncovní normy. Od prvního ledna 1929 nabyl účinnosti první československý puncovní zákon. V České republice momentálně platí zákon č. 539/1992 Sb. o puncovnictví a zkoušení drahých kovů ve znění zákonů č. 19/1993 Sb., č. 127/2003 Sb., č. 157/2006 Sb., č. 130/2008 Sb., č. 227/2009 Sb., č. 243/2016 Sb. a č. 183/2017 Sb., který upravuje „puncovnictví a zkoušení drahých kovů, práva a povinnosti právnických a fyzických osob, které vyrábějí, prodávají nebo jinak uvádějí na trh výrobky z drahých kovů.“²⁰ Zákony ohledně puncovních značek drahých kovů jsou v každé zemi jiné, v některých státech nejsou stanoveny tyto zákony vůbec nebo je zákonná puncovní povinnost pouze od určité váhy, a jedná se konkrétně o Německo, Italii a Lucembursko. ²¹

1.2.6 Poptávka po zlatě

Existuje několik základních typu poptávky po zlatě. První z těchto typů je měnová poptávka. Tato poptávka byla na nejvyšší úrovni v době, kdy většina evropských a amerických států byla na zlatém standardu a poptávala zlato pro měnové účely. V současné době centrální banky poptávají zlato do devizových rezerv. Druhy typ poptávky je poptávka pro výrobu šperků a zdobení. Zlato je jedním z nejcennějších materiálů pro ozdobné předměty. Většina lidí na světě by chtěla mít více zlatých šperků, než je momentálně vlastní a koupila by jích více, pokud by tyto předměty zlevnily. Snížení ceny zlatých ozdob oproti jiným šperkům stimuluje zvýšenou poptávku a tato poptávka pak působí jako překážka znehodnocení zlata. Třetí typ je poptávka hromadění zlata a je společná u všech zemí a je největší v dobách krizí a nejistot.

Obzvláště se hromadění zlata vyskytuje u orientálních národů, kde tato činnost je obecně symbolem bohatství. Například indickému farmáři v minulém století, mohl zlatý šperk sloužit jako úspora nebo pojistka proti hladomoru nebo jiným nešťastným náhodám. Šperk vždycky mohl vyměnit za jakékoliv jiné zboží nebo hotovost. Od roku 1931, kdy v Indii byl zrušen zlatý standard, ceny zlata výrazně vyrostly. Poté v průběhu 40. let 20. století bylo nahromaděné zlato

20 Zákon č. 539/1992 Sb. [online]. [cit. 2020-09-05]. Dostupné z:

http://www.puncovniurad.cz/cz/legislativa/539_1993.html

(18)

12

v Indii nabízené na světovém trhu ještě ve větší míře, než tomu bylo dřív. V neposlední řádě je v současnosti zlato poptáváno díky svým chemicko-fyzikálním vlastnostem v oblasti medicíny a elektroniky. ²²²³

1.3 Zlatý standard

Zlatý standard by se dal popsat jako monetární standard, podle kterého je základní měnová jednotka definována stanoveným množstvím zlata a který je obvykle charakterizován ražbou a oběhem zlatých minci, neomezenou směnitelností peněz za zlato a neomezeným vývozem a dovozem zlata pro vypořádání mezinárodních závazků. ²⁴

1.3.1 Formy zlatých standardů

V měnové historii existovalo několik forem zlatého standardu, avšak ne všechny společnosti prošly všemi formami zlatých standardů, také se tyto standardy mohly nějakou dobu překrývat. ²⁵

1.3.1.1 Standard zlaté mince

Standard zlaté mince je první příklad zlatého standardu. Tento monetární systém je přímo spojen s plnohodnotnými či neplnohodnotnými zlatými mincemi. Tento standard měl více variant. První varianta představovala oběh zlatých plnohodnotných minci s vyššími nominálními hodnotami spolu s mincemi z běžných kovů, kde jejich hodnota byla určena jejích nominální hodnotou. Druha varianta představovala oběh zlatých minci spolu s bankovkami obchodních bank nebo bankovkami centrální banky, kde bylo povinné stoprocentní krytí bankovek drahým kovem. ²⁶

22 KEMMERER, Edwin Walter. Gold and the Gold Standard – The Story of Gold Money Past, Present, and Future – první vydání, McGRAW-HILL BOOK COMPANY, Inc, NEW YORK AND LONDON, 1944, s 141-143. ISBN 9781610164429

23 Jak rostla poptávka po fyzickém zlatě? [online]. [cit. 2021-5-4]. Dostupné z: https://etfs.cz/rostla-poptavka- fyzickem-zlate/

24 Definition of gold standard [online]. [cit. 2021-5-4]. Dostupné z: https://www.merriam- webster.com/dictionary/gold%20standard

26 Tamtéž, s. 89-90

(19)

13 1.3.1.2 Standard zlatého slitku

Tento standard vznikl pro nedostatek zásob zlata pro stoprocentní krytí papírových peněz a představoval první typ navýšení peněžní zásoby nad rámec zlatých zásob. Takto vznikly překážky k výměně bankovek za zlato u bank. Mezi tyto překážky patřilo například zavedení dolního limitu množství peněz na směnitelnost bankovek za zlato. Tento limit mohl být jakýkoliv, ale zpravidla čím větší byly tyto limity, tím bylo menší procento peněz krytých zlatem.²⁷

1.3.1.3 Standard zlaté rezervy

S postupným ekonomickým rozvojem růst disponibilního zlata zaostával za potřebami zvyšování množství peněz. Banky přišly na nové překážky směnitelnosti peněz za zlato. Jednalo se například o zavedení dolních limitů podílu zlata na vydávaných bankovkách. Další způsob zvětšování množství peněz probíhal odkupem zlata bankami, zmenšováním relativní výše zlatých rezerv, nebo se také mohl zmenšit zlatý obsah peněz. Daný standard existoval v době, kdy docházelo ke zrušení povinné směnitelnosti bankovek za zlato a kdy centrální banky stanovovaly absolutní limit emise a limit nekryté emise, kde nadlimitní emise musela být krytá zlatými zásoby emitenta. ²⁸

1.3.1.4 Standard zlaté devizy

Standard zlaté devizy existoval v době, kdy již nebyly v oběhu klasické bankovky obchodních bank. Většina států po první světové válce řešila měnové problémy zrušením směnitelnosti jejich měny za zlato. Avšak stále tyto státy disponovaly zlatými rezervami.

Některé státy nezrušily povinnost směnitelnosti měny za zlato, a tak držitelé měny, která nebyla směnitelná za zlato, mohli zpravidla vyměnit své peníze za jinou měnu, která už za drahý kov směnitelná byla. Emise nekrytých peněz byla takřka bez překážek, nevýhoda této emise spočívala právě v možnostech nadměrné emise. Možnost větší emise znamenala lepší

28 Tamtéž, s. 91

(20)

14

konkurenceschopnost měny, měny s vazbami na zlato měly oproti těmto měnám v tomto smyslu nevýhodu.²⁹

1.3.1.5 Zlatý dolarový standard

Daný standard je spojen s vytvořením brettonwoodského systému měnových kurzů, který budu dále popisovat v druhé kapitole. Šlo o využití dolaru jako jediné měny, která byla vázaná na zlato. Mezinárodní měny měly stanovený téměř neměnitelný měnový kurs pro americký dolar. Tento zlatý standard zanikl ukončením směnitelnosti dolaru za zlato v roce 1971.³⁰

1.3.2 Charakteristika zlata ve vztahu ke zlatému standardu

Při zlatém standardu má zlato tři klíčové vlastnosti v souvislosti k zlatému standardu, a to fixní poměr zlata vůči měnové jednotce, neomezený pohyb zlata a skutečnost, že obsah zlata v minci a jeho cena inverzně korelovaly s cenami jiných komodit. První vlastnost je fixní cena.

Když se stát rozhodne pro přijetí zlatého standardu, musí ustanovit pevné váhové množství zlata na měnovou jednotku. Jako příklad fixního poměru zlata vůči měnové jednotce můžeme uvést americký dolar. Mezi lety 1834 až 1933 byla měnová jednotka ve Spojených státech americky dolar, který se rovnal 23,22 zrnům ryzího zlata. Trojská unce obsahovala 480 zrn zlata, tedy trojská unce (31.1 gramů) ryzího zlata se rovnala 20,67 USD. Druhá vlastnost je neomezený pohyb zlata. Mincovny měly obvykle stabilní ceny pro nákup a prodej zlata a byly povinné koupit jakékoliv zlato, které jim bylo předloženo, bez ohledu na jeho původ. V neposlední řadě obsah zlata v minci a jeho cena inverzně korelovaly s tržními cenami ostatního zboží na trhu.

U běžného zboží se výroba zpravidla zvyšuje se stoupajícími tržními cenami a produkce naopak klesá s poklesem tržních cen daného zboží. Toto však neplatí pro výrobu zlata v zemi, která používá zlatý standard. Jak je již výše napsáno, cena zlata se zpravidla neměnila, 99 let stala zlata trojská unce ve Spojených státech 20,67 USD. Tato cena se neměnila nehledě na množství vytěženého zlata. Výroba zlata se dokonce v období od roku 1879 až 1916 celosvětově zvýšila

30 Tamtéž, s. 93-95

(21)

15

čtyř násobně. Kupní síla jedné unce zlata se neustále měnila, avšak oficiální cena zlata byla fixní. ³¹

Z důvodu pevné ceny těžební společnosti dostávaly v mincovnách stejnou částku za prodej zlata. Co stát nemohl omezit, byly náklady na těžbu zlata. Zvýšena těžba zlata posouvala nabídku zlata nahoru, a tedy lehce znehodnocovala zlato tím, že byla zvyšovaná peněžní zásoba daného státu a tím pádem rostly i ceny na zboží a služby. Rostoucí ceny zasáhly mimo jiné i těžební průmysl, a to konkrétně mzdy horníků, všelijaké stroje, dynamit a chemikálie, ale také daně. V důsledku růstu těchto nákladů a fixní ceny zlata, se snižovaly marže majitelů šachet a s tím klesala produkce zlata. Při růstu hodnoty zlata a snížení cen na zboží a služby se děje pravý opak. Proto těžba zlata je větší v dobách, kdy stoupá hodnota zlata a těžba zpomaluje, když hodnota zlata klesá. ³²

31 HISTORICAL GOLD PRICES - 1833 to Present [online]. [cit. 2021-4-28]. Dostupné z: https://nma.org/wp- content/uploads/2016/09/historic_gold_prices_1833_pres.pdf

32 KEMMERER, Edwin Walter. Gold and the Gold Standard – The Story of Gold Money Past, Present, and Future – první vydání, McGRAW-HILL BOOK COMPANY, Inc, NEW YORK AND LONDON, 1944, s. 143-146.

ISBN 9781610164429

(22)

16

2 Postavení zlata v měnové oblasti ve 20. století

2.1 První světová válka a její následky pro zlatý standard

První světová válka přinesla značné ztráty na životech a zničení infrastruktury i industriální kapacity evropských velmoci. Mimo jiné to přineslo mnoho změn v oblasti mezinárodního obchodu a změnu struktury průmyslu v jednotlivých evropských státech.

Největší meziválečné změny proběhly v oblasti národních a mezinárodních financi, mezinárodního obchodu a politiky. Mezinárodní finance změnily svou strukturu z držení převážně zahraničních aktiv k jejich následné likvidaci a hromadění zahraničních závazků.

Z důvodu narušené průmyslové kapacity v Evropě, evropský export klesal a zvyšoval se import z jiných světadílů. Politické změny představovaly reformy volebních systémů a rozšíření volebního práva. Všechny tyto změny slibovaly zásadní změny mezinárodního měnového systému po konci války.

Zlato v době první světové války sloužilo jako jeden ze zdrojů financování výdajů spojených s válkou. Válčící státy proto potřebovaly nashromáždit co nejvíce zlata, aby mohly tuto válku financovat tímto způsobem co nejdéle. Tyto vlády odrazovaly obyvatele od hromadění zlata a omezovaly export zlata za účelem zisku. Pro omezení vývozu zlata byla zavedena určitá opatření. Zaváděla se například omezení směnitelnosti zlata za domácí měnu.

Již na začátku války byly pozastaveny platby v mincích z drahých kovů v Německu a Rusku.

Ve Francii začátkem konfliktu byly ponechány platby v mincích z drahých kovů, a to pouze za výjimečných okolností, tato možnost však trvala jen do druhé poloviny roku 1915, kdy byl uvalen zákaz na vývoz zlata.

Spojené státy k začátku války reagovaly zavedením omezení velkým newyorským bankám na export zlata za účelem zisku a vytvořením zlaté rezervy ve výší 100 milionů USD.

Směnitelnost amerického dolaru za zlato byla zachovaná i po vstupu Spojených států do války v roce 1917, avšak existovaly určité byrokratické překážky, které značně znemožňovaly tuto činnost. Nejmenší změny ve zlatém standardu za války proběhly v Británii. Po celou dobu konfliktu zlatý obsah libry zůstal beze změny, směnitelnost bankovek za zlato nebyla kvůli válce zrušená, do května 1917 nebyl oficiální zákaz exportu zlata ze Spojeného království.

Samozřejmě to vše neznamenalo, že směnitelnost a export zlata fungovaly stejně, jako před rokem 1914. Britská vláda silně odrazovala obyvatele od směny bankovek a vývozu zlata, a to například pomocí byrokracie a válečné vlastenecké propagandy. Byly zavedeny jen minimální

(23)

17

oficiální změny, co se týkalo zlatého standardu, a to konkrétně právo na konfiskaci dovezeného zlata a zákaz tavení zlata.

Z bezpečnostních důvodů, zlato proudilo do neutrálních zemí, kde mohlo být uchováno ve formě zahraničních fondů. Neutrální státy omezovaly příliv zahraničního zlata, a to z důvodů politických a z důvodu inflace domácí měny. Například švédská Riksbanka odmítala přetavovat zlaté slitky na zlaté mince. Španělsko snižovalo nákupní ceny zahraničních zlatých minci.

Nizozemsko odmítalo kupovat zlato, nebo přijímat zlaté vklady. ³³

2.1.1 Vývoj zlatého standardu po roce 1918

Omezení zlatých standardů, která byla zavedena ve válečné době, bylo ponecháno ještě několik let po ukončení konfliktu. V dobách recesí v letech 1919 až 1921 evropské měny byly na plovoucích měnových kursech. Společnost očekávala návrat ceny zlata na předválečné hodnoty a s tím i návrat zlatého standardu. Když docházelo k depreciaci měny jako například franky, nebo marky, spekulanti nakupovaly tyto měny s předpokladem, že se stav těchto měn vrátí k předválečné úrovni.

V první polovině roku 1919 Británie zakázala export zlata a zlatých minci. Od té chvíle byla libra na volně pohyblivém měnovém kursu jako zbytek evropských měn. Předpokládalo se, že se libra navrátí ke zlatému standardu a její hodnota se stabilizuje k předválečné úrovni, tím by bylo obnoveno její tradiční postavení. Z tohoto důvodu a skutečnosti, že mnoho měn depreciovalo vůči USD, některé světové měny neoficiálně propojily jejich měnový kurs k britské libře a vytvořily librový blok. Jejich měnový kurs padal a rostl spolu s kursem libry.

Mělo to za účinek stabilizaci měnových kursů. K druhé polovině 1920 se značně snížilo kolísání měnových kursů a mnoho evropských měn posílilo vůči americkému dolaru. Počátkem roku 1921 světové měny přestaly vázat své měnové kursy na libru z důvodu její kursové nestability vůči americkému dolaru. Tyto měny se vrátily k flexibilnímu měnovému kursu. ³⁴

Německá marka byla jednou ze základních měn předválečného zlatého standardu.

Počátkem dvacátého století Německo patřilo mezi vedoucí industriální velmoci Evropy.

Německo spolu s Francií a Británií bylo jedním z hlavních účastníků kooperace na udržení předválečného zlatého standardu. Po ukončení války bylo potřeba vrátit tuto předválečnou

33 EICHENGREEN, Barry. Golden Fetters: The Gold Standard and the Great Depression, 1919-1939. Oxford University Press, 1996. The Wartime Transition– s. 6-7. ISBN 9780195101133

34 EICHENGREEN, Barry. Golden Fetters: The Gold Standard and the Great Depression, 1919-1939. Oxford University Press, 1996. Postwar Instability – s. 1-6. ISBN 9780195101133

(24)

18

stabilitu a obnovit spolupráci států k údržbě systému zlatého standardu. Tento proces však nebyl tak jednoduchý z několika důvodů. Německo za války přišlo o značnou část své infrastruktury a industriální kapacity. Po válce bylo Německo zatíženo sankcemi a reparacemi, které značně zpomalovaly proces stabilizace. Krátce před stabilizaci své měny Německo prošlo jednou z nejhorších hyperinflací v historii. Stejně jako ostatní státy, které se zúčastnily konfliktů v letech 1914 – 1918, i Německo značně omezilo působení zlatého standardu.

Po válce německá marka byla na volně pohyblivém kursu a nebyla nijak krytá zlatem.

V létě 1922 se cenová hladina zvyšovala o průměru 50% každý měsíc. V létě 1923 byl průměrný měsíční růst cenové hladiny větší než 100%. Poté inflace stoupala ještě výš, krátce na podzim 1923 byl měsíční průměrný růst cenové hladiny 1000%, kdy ceny zboží a služeb se zdvojnásobovaly nebo dokonce ztrojnásobovaly každý týden. ³⁵ V listopadu 1923 vláda učinila zásah a zastavila inflaci vydáním rentenmarky. Po okupaci Porůří v roce 1923 Německo bylo téměř bez zlatých zásob, z toho důvodu Německo nemohlo mít měnu, která by byla kryta zlatem. Smysl rentenmarky byl v tom, aby dostala inflaci pod kontrolu a sloužila jako dočasná měna, která by byla později nahrazená markou, která by byla krytá zlatem. Rentenmarka byla místo zlata kryta hypotékami na půdu a průmyslovými dluhopisy. Směnný kurs rentové marky byl stanoven na 4,2 amerických dolarů za jednu marku, tedy stejný směnný kurs jako měla zlatá marka před počátkem první světové války.³⁶

Plovoucí kursy, které nastaly po ukončení války, byly ekonomickou nutnosti. Paradoxně plovoucí měnový kurs byl nejlepší substitut zlatého standardu, přitom to jsou dva odlišné extrémy, volně pohyblivý (plovoucí) kurs a fixní (pevný) kurs. ³⁷

2.1.2 Návrat k zlatému standardu

První pokus o obnovení předválečného zlatého standardu po ukončení první světové války proběhl na konferenci v Bruselu roku 1920, poté se uskutečnila další konference v Janově v roce 1922. Evropské státy vnímaly tyhle konference jako příležitost vytvořit oficiální základ pro internacionální monetární spolupráci. Snahy o mezinárodní měnovou spolupráci byly hlavně z důvodu, že bohatství států je propojeno. Evropské státy měly za cíl vytvořit dohodu,

35 EICHENGREEN, Barry. Golden Fetters: The Gold Standard and the Great Depression, 1919-1939. Oxford University Press, 1996. The Legacy of Hyperinflation – s. 1-2. ISBN 9780195101133

36 Rentová marka (Rentenmark) [online]. [cit. 2020-11-14]. Dostupné z:

https://www.muzeummost.cz/cz/exponat/1-rentova-marka-(rentenmark)

37 EICHENGREEN, Barry. Golden Fetters: The Gold Standard and the Great Depression, 1919-1939. Oxford University Press, 1996. Postwar Instability – s. 6. ISBN 9780195101133

(25)

19

dle které by se mohly uspořádat kooperativní řešení mezinárodních měnových problémů. Tyto plány se nakonec nezdařily realizovat z několika důvodů. Válečné dluhy a reparace rozdělovaly evropské vlády. Z těchto důvodů tyto vlády se nemohly dohodnout na společném řešení mezinárodních měnových problémů, se kterými byly tyto dluhy a reparace spojené. Jediným výsledkem těchto konferenci bylo zavedení zlatého standardu ve formě standardu zlatého slitku, nebo u některých států standardu zlaté devizy. ³⁸³⁹

V druhé polovině dvacátých let se světové ekonomiky postupně vracely k stabilnímu stavu. Británie se vrátila ke zlatému standardu v dubnu 1925. Do konce roku 1925 byla obnovena směnitelnost za zlato v téměř třiceti zemích. Poté proběhla stabilizace francouzského franku a jeho návrat ke zlatému standardu v roce 1926, italská lira se stabilizovala v roce 1927 a začátkem roku 1928 systém zlatého standardu byl téměř zrekonstruován. Tento nový zlatý standard však nebyl stejný, jak před rokem 1914. Nový zlatý standard neměl tak kladný účinek, jak se předpokládalo. Největším problémem byl neúspěch udržet cenovou stabilitu.

Dalším problémem byl regulační mechanismus, který nedokázal dostatečně rychle eliminovat přebytky a deficity platební bilance. Nejlepším řešením těchto problému by byla mezinárodní spolupráce, která nebyla dosažená na požadované úrovni. ⁴⁰

2.2 Hospodářská krize třicátých let

Regulační mechanismus zlatého standardu nedokázal dostatečně rychle eliminovat přebytky a deficity platební bilance států. Francouzská platební bilance byla mezi lety 1927 až 1931 každoročně v přebytku. Stejně tak ve Spojených státech byl přebytek v platební bilanci během 20. let. Británie měla opačný problém a mezi lety 1927 až 1931 vykazovala britská platební bilance schodek. Dlouhodobé schodky platební bilance Británie by mohly způsobit opuštění systému zlatého standardu, pokud by nedošlo k zásadním změnám.

Jak již bylo výše zmíněno, největším problémem nového zlatého standardu bylo udržení stabilní cenové hladiny. Ještě před rokem 1929 ceny několik let pomalu klesaly, až v roce 1929 se propadly na daleko nižší úroveň. Pokles cen byl způsoben nízkým objemem globálních zlatých rezerv, který nebyl dostačující na převládající růst cenové hladiny. Centrální banky

38 EICHENGREEN, Barry. Golden Fetters: The Gold Standard and the Great Depression, 1919-1939. Oxford University Press, 1996. Reconstructing the Facade – s. 2. ISBN 9780195101133

39 MARKOVÁ, Jana. Mezinárodní měnové instituce. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, Nakladatelství Oeconomica, 2002. s. 12-13. ISBN 8024504316.

40 EICHENGREEN, Barry. Golden Fetters: The Gold Standard and the Great Depression, 1919-1939. Oxford University Press, 1996. The Interwar Gold Standard in Operation – s. 1-2. ISBN 9780195101133

(26)

20

omezily poskytování úvěrů z důvodu krytí zlatem, kterého nebyl dostatek, a proto zvyšovaly úrokové sazby. Takto se chovaly centrální banky v mnoha zemích a navzájem si zmařily úsilí a pouze si tím zvýšily deflační tlak, který působil na celosvětovou ekonomiku. ⁴¹

Je všeobecně známo že velká hospodářská krize začala po krachu newyorské burzy v říjnu 1929. Avšak ještě před podzimem roku 1929 byla hospodářská aktivita na ústupu v některých částech světa. Na konci roku 1927 bylo zaznamenáno zpomalení ekonomické činnosti v Austrálii a Nizozemské východní Indii. Tato recese se rozšířila dál po světě. V roce 1928 bylo v recesi Německo a Brazílie, v první polovině 1929 byla v recesi Kanada, Argentina a Polsko. Restriktivní měnová politika federálního rezervního systému způsobila omezení úvěrů do zahraničí v létě 1928. Kvůli této skutečnosti musely ostatní centrální banky zvyšovat úrokovou míru a omezovat poskytnuté úvěry, aby si udržely měnovou paritu se zlatem. Výrobci v Latinské Americe například zvýšili produkci a export do zahraničí ve snaze získat devizy.

Měnové omezení Fedu způsobilo ještě větší finanční omezování v jiných státech prostřednictvím působení mezinárodního zlatého standardu. Růst měnového agregátu M1 zpomalil v letech 1927 až 1928, kdy v USA a Kanadě o 2 procentní body, v Evropě o 4 procentní body a Jižní Americe o 5 procentních bodů. Mezi lety 1928 až 1929 byl pokles měnového agregátu M1 v USA, Kanadě, Evropě a v Jižní Americe o 5 procentních bodů. Značná část těchto států měla deficitní obchodní bilanci a jejích vnější stabilita byla zajištěná zahraničními úvěry ze Spojených států. Z tohoto důvodu restriktivní politika Spojených států přešlá na světovou restriktivní politiku, a to pomoci mezinárodního zlatého standardu, který spoutal dohromady hospodářské politiky zúčastněných států. Efekt úpadku ekonomiky Spojených států v 3Q 1929 byl tak rychlý, protože některé zahraniční ekonomiky byly již v recesi. Američtí výrobci tak nemohli udržet stálou produkci a zaměstnanost, tím že by přesunuli prodej z domácích trhu na zahraniční trhy.⁴²

41 EICHENGREEN, Barry. Golden Fetters: The Gold Standard and the Great Depression, 1919-1939. Oxford University Press, 1996. The Interwar Gold Standard in Operation – s. 2-9. ISBN 9780195101133

42 EICHENGREEN, Barry. Golden Fetters: The Gold Standard and the Great Depression, 1919-1939. Oxford University Press, 1996. Cracks in the Facade – s. 1-4. ISBN 9780195101133

(27)

21

2.2.1 Zlatý standard při hospodářské krizi

Těžce zadlužené země, měly tři možnosti řešení problému likvidity. Jedna možnost byla, že posílí vývozy do zahraničí a omezí dovoz ze zahraničí. Tyto státy snížily vládní výdaje, zvýšily daně, zvýšily dovozní cla a zavedly exportní prémie. Tuto možnost využívaly téměř všechny zadlužené státy do roku 1929. Tato možnost byla již neadekvátní k 2Q 1929, kdy značně klesly ceny komodit. Druhá možnost byla pozastavit platbu zahraničních dluhů, aby tyto země mohly používat devizy pro dovoz základního zboží. K tomuto postupně docházelo k roku 1931. Bankrot však ohrožoval přístup těchto zemi k budoucím zahraničním půjčkám, proto tato možnost nebyla hned první pro řešení této krize. Třetí možnost byla opustit systém zlatého standardu. Tato možnost nesla následnou depreciací národní měny, ale vláda by již nemusela omezovat vládní výdaje. Stejně jako při bankrotu, byla i tato možnost co nejvíce oddalovaná. Zlatý standard sloužil jako ukazatel stability a vzbuzoval větší důvěru v zahraničních investorech, proto státy zpočátku chtěly využít všechny ostatní možnosti, než aby musely opouštět zlatý standard. ⁴³

Po dvou letech od počátku krize, ceny zboží a výrobků nepřestávaly klesat. V mnoha zemích panovala velmi vysoká nezaměstnanost a tato skutečnost tlačila dolu průměrnou mzdu.

Mohlo se zdát, že se situace začne zlepšovat, avšak opak byl pravdou. V druhé polovině roku 1931 se situace ještě zhoršila. Finanční krize a kolaps systému zlatého standardu představoval další šok pro světovou ekonomiku. Mnoho zemí nemělo jinou možnost než opustit systém zlatého standardu.

V roce 1931 musely opustit systém zlatého standardu Německo, Rakousko a Maďarsko, mimo jiné omezily své devizové transakce. V druhé polovině 1931 opustila systém zlatého standardu Británie a spolu s ní řada dalších zemí. Po této události se vytvořily tři ekonomické skupiny států. První ekonomická skupina byly země zlatého bloku – Nizozemsko, Belgie, Francie, Švýcarsko, Polsko, Lucembursko a Italie, tyto země vyjadřovaly paritu své měny ve zlatě a udržovaly stabilní devizové kursy. Druhá skupina byly země librového bloku, to byly země, které co nejvíce obchodovaly s Británií, a proto udržovaly pevný kurs národních měn vůči libře. Třetí skupina byly země střední Evropy, které se izolovaly devizovými omezeními.⁴⁴

43 EICHENGREEN, Barry. Golden Fetters: The Gold Standard and the Great Depression, 1919-1939. Oxford University Press, 1996. Cracks in the Facade – s. 13-15. ISBN 9780195101133

44 MARKOVÁ, Jana. Mezinárodní měnové instituce. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, Nakladatelství Oeconomica, 2002. s. 14-15. ISBN 8024504316

(28)

22

Dva roky ekonomické deprese značně oslabily bankovní systém téměř v každém státě.

Odhalení skutečného stavu zdraví obchodních bank, poskytlo jiskru, která pomohla vzniku finanční krize. Systém zlatého standardu značně znemožňoval centrálním bankám plnit jednu z hlavních funkcí, a to funkci věřitele poslední instance obchodním bankám. Když centrálním bankám byl umožněn přístup k větším zásobám likvidních prostředků, znamenalo to, že cíl udržet stabilní bankovní systém byl důležitější, než udržet systém zlatého standardu. Klienti bank chtěli dostat své peníze v očekávání měnové depreciace. Pokusy o injekci likvidity však nezachránily celou situaci a jedinou možností kromě opouštění zlatého standardu byla opět mezinárodní spolupráce. Mezinárodní spolupráce by mohla podepřít slabší měnu a pomocí centrální bance. Centrální banka by poté mohla poskytnout tolik likvidity, kolik by bylo potřeba ke stabilnímu chodu bankovního systému, a to bez vyčerpání zlatých rezerv a omezení směnitelnosti měny za zlato. Jakmile by se stabilizoval finanční systém daného státu, mohla by být zahraniční půjčka splacená. ⁴⁵

Poslední pokus o mezinárodní řešení hospodářské krize proběhl na Londýnské ekonomické konferenci v roce 1933, v závěru nedošlo ke společnému řešení. Nově zvolený prezident Spojených států Franklin Delano Roosevelt byl proti stabilizaci měnových kursů. Na jaře 1933 v USA vstoupil v účinnost zákon, který zakazoval držení zlatých minci, slitků a zlatých certifikátů. Fyzické i právnické osoby musely prodat veškeré zlato a zlaté mince v hodnotě nad 100 USD ministerstvu financí za oficiální cenu 20,67 USD za 1 trojskou unci zlata. Následovala devalvace amerického dolaru z předchozích 20,67 USD za trojskou unci zlata na 35 USD za trojskou unci zlata. V důsledku daného oslabení dolaru mohla centrální banka emitovat 3 miliardy USD. ⁴⁶⁴⁷

Státy zlatého bloku, mezi lety 1934 až 1936 byly nuceny tento systém opustit. Země, které opustily zlatý standard v letech 1931 – 1932 a oslabily národní měnu, už v letech 1934 – 1936 zažívaly hospodářskou obnovu. Deflace a zlatý standard nebyly schopny stabilizovat ekonomickou aktivitu a tudíž nemohla začít obnova hospodářské situace v těchto zemích. ⁴⁸

45 EICHENGREEN, Barry. Golden Fetters: The Gold Standard and the Great Depression, 1919-1939. Oxford University Press, 1996. Crisis and Opportunity – s. 1-4. ISBN 9780195101133

46 EICHENGREEN, Barry. Golden Fetters: The Gold Standard and the Great Depression, 1919-1939. Oxford University Press, 1996. The Dollar and the World Economic Conference – s. 1-3, 38-39. ISBN 9780195101133

47 MARKOVÁ, Jana. Mezinárodní měnové instituce. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, Nakladatelství Oeconomica, 2002. s. 15. ISBN 8024504316

48 EICHENGREEN, Barry. Golden Fetters: The Gold Standard and the Great Depression, 1919-1939. Oxford University Press, 1996. Toward the Tripartite Agreement – s. 2. ISBN 9780195101133