Vysoká škola ekonomická v Praze
FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ
Obor: Mezinárodní obchod
Startup a jeho financování s důrazem na investiční kolo Series A
(diplomová práce)
Autor: Bc. Adam Daněk
Vedoucí práce: Ing. Radek Čajka, Ph.D.
P
ROHLÁŠENÍProhlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a že jsem uvedl všechny použité prameny a literaturu, ze kterých jsem čerpal.
V Praze dne Podpis
P
ODĚKOVÁNÍRád bych zde poděkoval Ing. Radku Čajkovi, Ph.D. za odborné vedení této diplomové práce a za poskytnutí vstřícných a užitečných rad, které mi v průběhu psaní práce poskytl. Zároveň bych chtěl poděkovat společnosti Spaceflow s.r.o., díky které tato práce vznikla.
Obsah
Úvod ... 8
1. Startup ... 10
1.1. Co je to startup? ... 10
1.2. Fáze startupů ... 13
2. Investiční kola ... 16
2.1. Pre-seed ... 17
2.2. Seed ... 18
2.3. Series A ... 19
2.4. Series B, Series C a následující investiční kola ... 21
2.5. Potřebná dokumentace v rámci investičních kol ... 24
2.5.1. Business plán ... 25
2.5.2. Pitch deck ... 26
2.5.3. Elevator pitch deck ... 27
2.5.4. One pager ... 28
2.5.5. Finanční plán ... 28
2.5.6. Term sheet ... 29
3. Zdroje financování startupu ... 31
3.1. Tradiční financování startupu ... 31
3.1.1. Financování vlastním kapitálem ... 31
3.1.2. Financování cizím kapitálem ... 32
3.2. Novodobé financování startupu ... 32
3.2.1. Business Angels ... 32
3.2.2. Akcelerátory a inkubátory ... 34
3.2.3. Granty Evropské unie ... 34
3.2.4. Crowdfunding ... 36
3.2.5. Venture Capital ... 37
3.2.6. IPO ... 39
4. Praktická část ... 40
4.1. O společnosti Spaceflow ... 41
4.2. Seedové investiční kolo společnosti Spaceflow ... 44
4.2.1. Situace před seedovou investicí ... 44
4.2.2. Seedová investice ... 46
4.3. Aktuální stav a získání investičního kola Series A ... 50
4.3.1. Aktuální stav trhu PropTech ... 50
4.3.2. Aktuální stav společnosti Spaceflow ... 53
4.3.3. Doporučení k získání investice Series A ... 60
Závěr ... 62
Zdroje ... 63
Seznam použitých zkratek
ARR Annual Recurring Revenue
CRE Commercial Real Estate
ERI Evropská rada pro inovace ESG Enviroment, Social, Governance
EU Evropská unie
IPO Initial Public Offering
PR Public Relations
RFP Request for Proposal
SOM Serviceable Obtainable Market
VC Venture Capital
Seznam obrázků a tabulek
Obrázek 1: Struktura VC fondu ... 37
Obrázek 2: Your Building in One App ... 41
Obrázek 3: Funkcionality aplikace Spaceflow ... 43
Obrázek 4: Konkurence Spaceflow během seedové investice ... 48
Obrázek 5: Tým Spaceflow ... 49
Obrázek 6: DNA Spaceflow ... 54
Obrázek 7: Ukázka FLOW ... 56
Obrázek 8: Konkurence Spaceflow před Series A ... 57
Obrázek 9: Investice do residenčního sektoru ... 58
8
Úvod
Globální svět 21.století, otevřenost jednotlivých ekonomik a digitalizace umožňují nové možnosti podnikání napříč všemi tradičními odvětvími. Obzvlášť dnešní moderní technologie určují směr dnešního světa a mění tvář lidstva a celé světové ekonomiky.
Novodobým fenoménem je bezesporu svět startupů, které narušují vnímaní tradičních korporací, jak je svět znal doposud. Díky svým disruptive technologies transformují jednotlivá odvětví a tím vytvářejí nové trhy a nové segmenty zákazníků. Zakladatelé startupů přicházejí na trh s jedinečnou myšlenkou, jak inovovat dané odvětví a po vymyšlení škálovatelného produktu mají za cíl dobývat globální trhy.
Startup je velmi dynamická nově založená společnost, jejíž hlavním cílem je rychlý růst a agresivní expanze na mezinárodní trhy. Cesta od myšlenky zakladatele po rychle rostoucí startup či dokonce společnost tvořící zisk, je však velmi dlouhá a náročná. Zakladatelé startupů musejí na této cestě vybudovat profesionální tým, vymyslet škálovatelný podnikatelský plán a udělat vše pro to, aby startup měl všechny předpoklady a prostředky k tomu, aby mohl rychle růst. K tomu však startup potřebuje patřičné financování.
Pro bezproblémový chod startupu málokdy stačí osobní finanční prostředky, a proto zakladatelé shánějí různé formy financování pro svůj startup, které by jim pomohly s akcelerací růstu.
Cílem této diplomové práce je posoudit aktuální možné zdroje financování startupu, definovat jejich specifika, seznámit s jednotlivými investičními koly a v neposlední řadě s potřebnou dokumentací k získání investice pro startup. Účelem této diplomové práce je zhodnocení aktuálního stavu trhu PropTech a společnosti Spaceflow, na základě čehož bude zhodnocena připravenost společnosti Spaceflow pro získání investičního kola Series A. Dále také bude popsán doporučený postup autora diplomové práce pro získání této investice.
Diplomová práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. V teoretické části bude nejdříve vymezen pojem „startup“, aby čtenář srozumitelně pochopil další části této práce. Dále čtenář bude seznámen s jednotlivými investičními koly, která doprovázejí startup jeho životem a jaká je pro tyto kola potřebná dokumentace. Na podkapitolu investičních kol plynule navazuje část, kde budou rozebrány jednotlivé zdroje financování startupu.
Praktická část se nejdříve věnuje představení společnosti Spaceflow a jaká kola financování má již úspěšně za sebou. V polovině praktické části je zpřehledněn aktuální stav trhu PropTech a společnosti Spaceflow, na kterou navazuje část o připravenosti společnosti
9
k získání investičního kola Series A. Závěr práce se věnuje jednotlivým doporučením autora k získání tohoto investičního kola.
10
1. Startup
Pro správné pochopení probíraného tématu této diplomové práce je velmi důležité začít s rozborem a vysvětlením termínu startup, se kterým tato práce bude velmi často operovat. I přesto, že koncept startupu existuje již delší dobu, stále se objevují jisté nesrovnalosti jeho definice a jeho uchopení není tak jednoduché, jak by na první pohled mohlo připadat.
V dnešním globálním světě se termín startup stal velkým fenoménem, až se může zdát, že dnes vlastní startup kdekdo nebo by se někdo mohl mylně domnívat, že každá nově začínající firma se stává automaticky startupem. Do jisté míry ano, jak se dá usoudit ze samotného názvu, jelikož každá nově založená firma je na nějakém svém individuálním startu. Avšak to z dané firmy nedělá startupem v pravém slova smyslu. Tato úvodní část se bude pomocí rešerše literatury zaměřovat na přiblížení termínu startup, který není v akademické literatuře dostatečně definován. Čerpáno bude zejména z vědeckých článků, diskuzí startupovské obce nebo předními osobnostmi ze světa podnikání.
1.1. Co je to startup?
Co je tedy startup? Je to firma, která ještě není profitabilní? Měří se dle míry inovace?
Je definována dle její velikosti? Nebo je spíše důležitá kultura a způsob myšlení firemního týmu?
Známou odbornou akademickou publikací ohledně vymezení definice startupu je
„Defining and tracking business start-ups“ od Lugera a Koo, kteří zmiňují tři základní kritéria souhrnné definice:
1. Kritérium „novosti“ – za startup není považovaná entita, která byla již historicky založena a změnil se u ní pouze název, vlastnická struktura nebo sídlo společnosti. Za startup se považuje společnost, která byla nově zapsána do obchodního rejstříku. Podmínka originality je považována za nutnou, a tudíž entita s podnikatelskou historií tuto podmínku nesplňuje (Luger, a další, 2005).
2. Kritérium „aktivity“ – toto kritérium je vymezeno z toho důvodu, že nově založená entita by se měla aktivně podílet na svých obchodních vztazích. Nově vzniklá společnost, která je pouze zapsána v obchodním rejstříku a nepodílí se na žádných podnikatelských aktivitách tuto podmínku nesplňuje (Luger, a další, 2005).
3. Kritérium „nezávislosti“ – nově zapsaná entita v obchodním rejstříku, která je podnikatelsky aktivní, by měla být také autonomní a nezávislá na jiných subjektech. Z tohoto kritéria jsou tedy vyřazeny např. dceřiné společnosti, které jsou organizačně ovládané jinou právnickou osobou (Luger, a další, 2005).
11
Autoři tento definiční přehled publikovali v roce 2005 a už nyní je zcela patrné, že vyjmenovaná tři kritéria mají jisté mezery a jsou problematická v rámci toho, jak je startup vnímán dnes nebo za jakých podmínek dnešní startupy vznikají. Příkladem může být kritérium
„novosti“, kdy ne vždy je toto kritérium dodrženo. Startupy mohou vznikat také jako vedlejší projekty již fungujících společností a do obchodního rejstříku mohou být zapsány až v pozdějším stádiu. Zejména u technologických startupů také není vždy dodrženo kritérium
„aktivity“. U tohoto typu startupu je zpravidla velká finanční, ale také časová náročnost, kdy vytvoření prvotního produktu softwarovými vývojáři trvá třeba i několik let, aniž by produkt byl nabízen v rámci obchodních vztahů. Pro detailnější představu o tom, co je to startup, je zapotřebí tyto tři kritéria doplnit o další.
Velmi známým podkladem pro definici startupu, je článek o růstu od Paula Grahama, spoluzakladatele amerického akcelerátoru Y Combinator z roku 2012. Graham považuje jako za základní definici startupu tezi, že startup je navržen k tomu, aby rostl ve smyslu, že se výslovně zavazuje rychle růst. Graham vyzdvihuje, že toto je důvod, proč ve světě existuje slovo „startup“ pouze pro specifické společnosti. Mnoho dnešních začínajících společností podnikají v sektoru služeb, příkladem může být holičství v centru města. Bezesporu i holičství chce být úspěšné a růst, ale z podstaty věci má své DNA a cíl růst diametrálně odlišný od společností jako je Google nebo AirBnB (Graham, 2012).
Aby mohl startup růst v takovéto míře, musí přemýšlet o své expanzi v globálním měřítku. K tomu, aby se startup dostal na globální trh a oslovil masy lidí, potřebuje jedinečný nápad, který před ním ještě nikdo neměl. Proto jsou zakladatelé startupů velmi cenění, jelikož si všímají problémů a potenciálů, které ostatní nevidí. Pokud nějaký startup podobný nápad vymyslí a zrealizuje ho, otázkou je, jak moc rychle by startup měl růst. Dle Paula Grahama dobré tempo růstu představuje 5-7 % týdně, výjimečné tempo růstu se pohybuje okolo 10 % týdně. Tyto hodnoty jsou většinou počítány pomocí rozdílů v tržbách nebo dle aktivních uživatelů (Graham, 2012).
Dle standforského profesora, Stevea Blanka, známého také jako „Otec inovace ze Silicon Valley“, je startup: „Organizace vytvořená k hledání škálovatelného obchodního modelu“ (Blank, 2010). Jak bude v následujících částech této diplomové práce zmíněno, k tomu, aby startup mohl růst, je potřeba zajistit jeho financování, většinou ve formě rizikového kapitálu, např. venture capital. Ve svých raných fázích má startup velké operační náklady, které mu pomáhají zmíněný škálovatelný obchodní model vybudovat. Rizikovým kapitálem nejde startup financovat donekonečna, a proto je zapotřebí takovýto obchodní model zajistit k jeho budoucímu fungování. Tento model je definován jako možnost růst a zvyšovat svůj podíl na
12
trhu, aniž by společnost musela proporcionálně zvětšovat svůj tým a ostatní provozní náklady (Blank, 2010).
V roce 2019 byla na půdě portugalské katolické univerzity v Portu vypracována studie, která se zabývá analýzou amerických článků o definicích termínu „startup“ pomocí vyhledavače EBSCO. Tento rozbor byl vypracován na základě různých klasifikačních kritérií, jako je např. odbornost, zeměpisná poloha, autoři atd. Z celkových 187 analyzovaných studií, z nichž většina pocházela ze Spojených státu amerických, pouze 15 článků a studií definovaly pojem „startup“. Pro nadcházející analýzu bylo vytvořeno šest klíčových slov, které se ve článcích definujících „startup“ nejvíce objevovaly. Patří mezi ně:
• Inovace,
• Životní cyklus,
• Velikost,
• Investice,
• Ekonomický dopad,
• Kultura/Způsob myšlení (Magalhaes, 2019)
Ze studie vyplývá, že z 15 zmiňovaných článků se klíčové slovo „Inovace“ objevilo ve 100 % případech. Toto zjištění se zdá jako velmi relevantní, jelikož pojem „startup“ je v dnešní době zejména spojován s inovacemi, ideami nebo technologiemi. Naopak klíčová slova
„Velikost“ nebo „Kultura/Způsob myšlení“ nebyla zmíněná ani v jedné definici (Magalhaes, 2019). Občas se stává, že startup se definuje pouze z pohledu velikosti, ale jak bylo řečeno výše, není tomu tak. Zajímavým zjištěním bylo, že v žádné definici nebyla zmíněna kultura nebo způsob myšlení jednotlivců v týmu, jelikož v dnešní době se na kulturu ve startupech bere velký zřetel.
Z výše uvedených zdrojů byly představené definice startupu ať už z akademického, vědecko-studijního nebo podnikatelského pohledu. Pro účely této diplomové práce byla zvolena následující definice:
„Startup je mladá inovativní společnost s výjimečným a škálovatelným produktem nebo službou, která má nejen potenciál k rychlému růstu, ale má za cíl operovat na globálních trzích“.
13 1.2. Fáze startupů
Jednotlivé fáze života a vývoje jednotlivých startupů lze posuzovat z různých hledisek a ani odborná literatura se na jednotlivých vývojových etapách neshoduje. V této diplomové práci proto byly stanoveny jednotlivé etapy nejenom dle časového rozlišení, ale i dle jednotlivých činností a charakteristik na:
• Období „Nápad“ startupu,
• Období „Ověřování projektu“ startupu,
• Období „Zahájení“ startupu,
• Období „Růstu“ startupu,
• Období „Startup“.
Období „Nápad“ startupu
Začátkem každého startupu je vždy nějaký nápad, někdy označovaný jako „Early Stage“
V naprosté většině případů se však nejedná o nějaké geniální vnuknutí, nýbrž o snahu řešit konkrétní problém, který se nachází kolem nás a o kterém si budoucí zakladatel startupu myslí, že bude schopen pro jeho řešení nabídnout potencionálním klientům naprosto inovativní postup (E15, 2021).
U budoucího úspěšného zakladatele startupu se předpokládá, že on sám je pro realizaci takového targetu vhodným subjektem – má potřebné znalosti ve svém oboru, nechybí mu chuť, nadšení ani vytrvalost daný projekt realizovat a současně tento svůj entuziasmus dokáže přenést na své současné či budoucí kolegy (E15, 2021).
Na počátku by si měl každý zakladatel startupu rovněž pečlivě zvážit, co jeho nápad, pokud se podaří zrealizovat, může přinést jeho okolí, jak bude užitečný a zda má šanci naplnit jednu ze základních podmínek vzniku startupů, tj. uspět v globálním měřítku. Jinými slovy řečeno, jaká je pravděpodobnost takového nápadu, že přinese dostatečně dlouhodobé finanční zhodnocení.
Skutečnost, že startupy jsou určené především pro řešení reálně vzniklých problémů potvrzuje i fakt, že korporace si mnohdy najímají inovační firmy, které jim mají pomoci s řešením jejich interních problémů právě formou realizace startupových projektů (E15, 2021).
14 Období „Ověřování projektu“ startupu
Dalším krokem, který by měl zakladatel startupu učinit, je ověření svých domněnek a předpokladů ohledně prodejnosti a úspěšnosti svého nabízeného produktu. Musí si zodpovědět na několik základních otázek:
• Kdo bude mým zákazníkem,
• Znám dostatečně jeho potřeby a problémy,
• Opravdu mu nabídnu řešení jeho potíží,
• Proč by mě měl dát přednost před konkurencí (E15, 2021).
Odpovědi na tyto otázky je třeba znát dříve, než se začne finalizovat konečná představa o produktu. Startupem nabízený produkt má velkou naději na úspěšný prodej pouze tehdy, kdy potencionální zákazník bude mít pocit, že byl vytvořený primárně pro něj, pro řešení jeho problému, splní jeho očekávání a od konkurence se obdobné kvality nedočká (E15, 2021).
Proto je v této fázi velmi důležitá komunikace s potencionální cílovou skupinou, co nejdetailnější poznání potřeb a očekávání budoucích zákazníků, a především důkladná analýza zpětné vazby. Původní nápad může být takovou zpětnou vazbou i výrazně modifikován, což však ve finále může být velmi dobré zjištění a nezanedbatelný faktor pro úspěch celého projektu (E15, 2021).
Zjišťovat postoj zákazníků k nabízenému produktu, který ještě zdaleka není finalizován a mnohdy existuje „pouze na papíře“ má celou řadu nepopiratelných výhod. Zákazník v této fázi nemá pocit, že je dodavatelem tlačen k okamžitému nákupu, své role mentora si může vážit a skutečnost, že jeho připomínky budou v konečné podobě finálního produktu zohledněny, se může příznivě projevit na jeho rozhodování o budoucím možném prodejním kontraktu (E15, 2021).
Pro samotný startup mají názory potencionálních klientů obrovskou cenu. Zapracování jejich připomínek dokáže výrazným způsobem navýšit životaschopnost a konkurenceschopnost produktu na trhu, popř. není vyloučeno, že někteří potencionální zákazníci se budou podílet na testování či pilotních projektech. V ideálním případě může startup najít v takové komunitě i budoucího investora či investory (E15, 2021).
Období „Zahájení“ startupu
Pokud se zakladatel startupu již dostal do fáze, že je přesvědčen, že jeho nápad je realizovatelný a získal významnou a objektivní zpětnou vazbu od potencionálních zákazníků o
15
životaschopnosti celého projektu, nastává fáze někdy označovaná jako „Seed. Již je založena firma, která má zajištěné prvotní financování, stanovila si svůj business plán a má v zásadě vyjasněnou podobu (i když nemusí být ještě finální) produktu. Hlavním úkolem startupu v této fázi je zahájení prodeje a přilákání investorů.
Období „Růstu“ startupu
Nyní, pokud se startupu podařilo úspěšně naplnit své dosavadní záměry a cíle, nastává období růstu. Firma má zajištěny finanční zdroje pro svůj další rozvoj, neboť je příznivě hodnocena investory, kteří mají zájem do její expanze vkládat další finanční prostředky.
Nabízený produkt zohledňuje požadavky zákazníků a je schopen naplnit jejich potřeby a očekávání. Dávají mu přednost před konkurencí, pokud konkurence vůbec takový produkt nabízí. Startup rovněž disponuje postupně rostoucím týmem kvalitních, flexibilních a inovativních pracovníků.
V této fázi začíná i expanze na zahraniční trhy. Naprostá většina úspěšných startupů si nevystačí s domácím prostředím, spíše naopak své zahraniční aktivity začínají budovat souběžně. Zvolených cest může být celá řada, od založení vlastních kanceláří ve vybraných teritoriích přes spolupráci s místními subjekty nebo i za pomoci nalezení strategického partnera, který má v daném teritoriu již významné postavení a jehož prostřednictvím lze rozšířit portfolium zákazníků. V počátečním období expanze do zahraničí může být nezanedbatelná i pomoc státu, kde např. vládní agentura CzechInvest poskytuje startupům své poradenství ohledně nalezení kontaktů a získávání potřebného know-how (E15, 2021).
Období „Rozvoje“
Období „Rozvoje“ je poslední, závěrečnou etapou v životě každého úspěšného startupu.
Podařilo se vybudovat stabilní, finančně silnou a dynamickou společnost, která nabízí jedinečný nebo vysoce konkurenční produkt a která byla úspěšná i ve své expanzi na zahraniční trhy.
Úspěšný startup čeká postupná přeměna v klasickou společnost nebo i nadnárodní korporát, popř. s očekávaným možným vstupem na burzu.
16
2. Investiční kola
Aby zakladatelé startupu mohli uskutečnit svůj podnikatelský plán a uvést operativu startupu do provozu, potřebují ke své činnosti patřičné financování. Na samotných začátcích si zakladatelé zpravidla vystačí s financováním z vlastních zdrojů, popřípadě s pomocí rodinných příslušníků, či přátel. V této prvotní fázi se myšlenka podnikatelského plánu převtěluje do prototypních verzí daného produktu a zkoumá se, zda opravdu daný produkt či služba má své místo na trhu. Po fázích testování a zjištění potenciálu je produkt či služba představena daným skupinám zákazníků či odběratelů. V situaci, kdy je o produkt či službu projeven dostatečný zájem, je cílem managementu dostat toto řešení k co největšímu počtu lidí, zvlášť když se jedná o řešení s globálním dopadem. Tato fáze ale vyžaduje najímání dalších lidí, inovace kvůli konkurenčnímu boji a zejména dostatečné financování, které zpravidla již bývá externí.
S dalším vývojem startupu se určité fáze opakují, ale každá obsahuje jiné požadavky, výzvy a také rizika (Investopedia, 2021).
Z krátkého úvodu je patrné, že startup se pohybuje v různých cyklech vývoje a každý tento vývoj je odlišně náročný na jeho financování. Investiční cykly, respektive investiční kola tyto fáze vývoje velmi kopírují (Kiska, 2015). Zakladatelé a management startupu musí mít tyto investiční kola velmi dobře zmapované, jelikož velmi záleží na jejich načasování a pečlivé přípravě. V praxi se tradičně používá jistá struktura investičních kol, kde každá investiční etapa má své specifika a kritéria.
Financování startupu má jeden základní účel, a tím je přispění k tomu, aby se nějaký sen stal skutečností. Některé projekty jsou natolik náročné na finanční kapitál, že bez velkého externího financování se neobejdou. To však pro jednotlivé investory představuje velkou nejistotu ohledně vložených prostředků, proto se také ve spojitosti s financováním startupů hovoří o tzv. „rizikovém kapitálu“.
Alejandro Cremades ve své knize „The Art of Startup Fundraising“ popisuje, že financování startupu by mělo pouze urychlit tento kolos, nikoliv ho začít budovat (Cremades, 2016). Jít před potencionální investory do určité míry s funkčním produktem přináší pouze pozitiva a zakladatelé společnosti se tak nachází ve výhodnější vyjednávající pozici ohledně investice. Financování pomocí externího kapitálu by mělo dopomoci k tomu, aby startup postupně dosahoval jednotlivých milníků, které budou popsány dále v jednotlivých investičních kolech.
Rozbor jednotlivých investičních kol bude představen v následující podkapitole.
Detailnější vhled do jednotlivých zdrojů financování bude rozebrán v kapitole následující.
17 2.1. Pre-seed
Dříve prvním investičním kolem v oblasti startupů bylo považováno Seedové investiční kolo. Kvůli nárůstu počtu startupů a větší konkurenci bylo však zavedeno pre-seedové kolo, které je nyní považováno za nejrannější fázi financování startupů (Icebreakervc, 2019). Díky této skutečnosti je však toto investiční kolo také tím nejméně standardizovaným a ve svých podobách se může tak velmi různit. Během této fáze se zahajuje provoz daného startupu.
Většinou pre-seedové kolo slouží jako jakýsi milník, přes který se startup musí dostat, aby mohl vstoupit do dalších fází investičních kol. Rodí se organizační struktura firmy, vytváří se business model startupu, tvoří se první finanční plán a testuje se produkt nebo služba jako taková (Visible.vc, 2021).
Často se hovoří o tom, že v pre-seedové fázi startup a jeho zakladatelé musí prokázat tzv. „Proof of concept“, neboli prokázat a nejlépe demonstrovat, jestli daný produkt nebo služba, např. funkčnost vyvíjené mobilní aplikace, má praktický potenciál na trhu (Cremades, 2016). Proof of concept může zahrnovat dvě části. Na příkladu mobilní aplikace tou první částí je samotné prokázání, že aplikace výborně funguje po technické stránce, respektive že aplikace plní funkci, kvůli které byla vyvinuta. Toto je bezpochyby první velmi důležitý krok pro jakýkoliv startup – mít silný produkt s výjimečným a funkčním řešením. Tou druhou částí tohoto konceptu je prokázání poptávky po produktu na trhu. Je zřejmé, že začínající startup nebude mít zcela hned tisíce aktivních uživatelů, i když bezpochyby takovéto výjimky existují.
Prokázání konceptu mohou zajistit například i pouze jen dva první platící klienti, kteří když už za takovou službu platí třeba měsíční licenční poplatky, tak přinesou důkaz, že na trhu toto řešení své místo má.
V rámci pre-seedového investičního kola jsou často investorem samotní zakladatelé startupu. Dále to mohou být rodinní příslušníci nebo přátelé, aniž by se například podíleli na vlastním kapitálu (Cremades, 2016). Poslední dobou se častěji na pre-seedovém kole podílejí tzv. „Business Angels“, což jsou jednotlivci, kteří jsou ochotni do startupu investovat výměnou za malé procento ve vlastním kapitálu a zpravidla mají již nějaké zkušenosti v daném oboru.
Pomáhají tak nejenom s finančními prostředky, ale také mohou nabídnout své zkušenosti a know-how (Hung, 2020). Posledním subjektem, který se často podílí na pre-seedovém kole jsou akcelerátory a inkubátory. Tyto organizace nabízejí mentorství zakladatelům startupu a zpravidla nabízejí i své kancelářské prostory. Výměnou za tyto služby tyto organizace často také požadují podílet se na vlastním kapitálu (Novoa, 2017).
18
Pre-seedové investiční kolo může být pouze velmi dočasné nebo i dlouhodobé. Vše záleží na náročnosti produktu, vynaložených nákladech a růstu startupu. Často se zakladatelé startupu potkávají s problémem, jaká by měla být ideální výše prvotní investice. Ve všech investičních kolech velmi zaleží na řádném finančním plánování, nicméně na začátku každého startupu položek v nákladech není mnoho, a proto toto plánování není tak obtížné pro vypočtení tzv. „runwaye“, neboli vypočítání momentu, kdy startupu dojdou finanční prostředky a bude nutné se připravovat na další investiční kolo. Běžně se udává, že tento moment byl měl být vypočten na 12 až 18 měsíců finanční rezervy (Ralston,2021), aby všechny cíle a prognózy mohly být naplněny. Velikosti investic v pre-seedovém investičním kole se pohybují v řádech desítek nebo stovek tisíců amerických dolarů (Crunchbase, 2021).
2.2. Seed
Seedové investiční kolo přichází na řadu zpravidla tehdy, kdy je daný produkt nebo služba podnikatelsky ucelená a může ji používat veřejnost, respektive daná cílová skupina (Alpha,2021). Jak bylo popsáno v minulé podkapitole, tzv. Proof of Concept by v tomto investičním kole měl být už dostatečně demonstrován. U seedového investičního kola se velmi často používá analogie se zasazením stromu. Díky tomuto financování, prvním tržbám a investování do inovací pomalu roste jakýsi fungující strom. V této pokročilejší fázi je časté, že financování vlastním kapitálem již není dostatečné, jelikož pro potřebný růst startup brzdí nedostatek kapitálu. Pokud do tohoto kola zakladatelé startupu využívali pouze finanční prostředky ze svých úspor, či od svých příbuzných nebo přátel, nyní již jsou často donuceni hledat zdroje externího kapitálu (Novoa, 2021).
Účelem seedového investičního kola je poskytnout dostatek kapitálu k expanzi a posunutí produktu či služby na další úroveň. Zároveň během tohoto investičního kola by mělo být již více jasné, jestli startup má vůbec šanci se svým produktem prorazit a obstát tak v konkurenčním boji na daném trhu. V této fázi by se mělo potvrdit, že startup vykazuje známky růstu, nejlépe takového, jak bylo zmíněno v první kapitole této práce, začíná mít svojí klientskou základnu a vykazuje meziměsíční růst tržeb (Cremades, 2016). V porovnání s pre- seedovým kolem se v tomto investičním kole bere mnohem větší zřetel na finanční stránku společnosti a už o něco méně na to, jak je moc startup pocitově atraktivní.
Stejně tak jako v investičním kole pre-seed, i v kole seedovém se mohou zúčastnit Business Angels nebo různé organizace typu akcelerátorů. V seedovém kole však často přicházejí do hry institucionální fondy tzv. Venture Capital, což jsou společnosti, které se specializují zejména na financování startupů většími investicemi výměnou za podílení se na
19
vlastním kapitálu investované společnosti. Velikost seedové investice se velmi různí, ale zpravidla se jedná o nižší miliony amerických dolarů (Crunchbase,2021). Lídrem těchto investic bývají často právě Venture Capital fondy, které ale již vyžadují, aby měl startup do jisté míry silný produkt nebo službu, zmapovaný daný trh a silný tým, zejména na manažerských pozicích.
Důležitým faktorem také je, jak velkou seedovou investici startup potřebuje získat. Výše investice by měla být vypočtena tak, aby se startup dostal do zisku nebo aby dosáhl dalšího milníku následujícího investičního kola. Pokud by investice byla příliš malá, startup by se mohl dostat do existenčních problémů. Naopak pokud by investice byla příliš velká, zakladatelé startupu a ostatní již existující investoři by se o to víc museli dělit o podíl na vlastním kapitálu, což by snižovalo jejich budoucí zisk. Tyto skutečnosti vyžadují již profesionální finanční modelování, které pomůže dosáhnout toho správného momentu. Stejně tak jako u Pre- seedového kola, by Seedová investice měla vystačit na bezproblémový 12ti či 18ti měsíční nenarušený chod startupu (Ralston,2021).
Dle databáze financování startupů Fundz byl průměr velikosti investice Seed v roce 2020 2,2 milionu amerických dolarů (Fundz,2021).
2.3. Series A
Investiční kolo Series A následuje po úspěšném Seedovém kole, kde daný startup potvrdil potenciál svého růstu, životaschopnost podnikatelského plánu, škálovatelnost produktu a generování tržeb. Na rozdíl od investičního kola Seed se velikosti investic pohybují v řádech vyšších milionů či desítek milionů amerických dolarů (Crunchbase,2021). Výše těchto investic jsou schopni poskytnout zejména velké Venture Capital fondy rizikového kapitálu, které disponují velkým kapitálem, zpravidla díky historickým úspěšným exitům. Dle reportu agentury Dealroom se objem evropských investic Series A v roce 2021 zečtyřnásobil oproti roku 2012 (Dealroom,2021).
V investičním kole Series A investoři získávají nemalý podíl na vlastním kapitálu společnosti výměnou za poskytnutý kapitál a podstoupené riziko. Na investici Series A se malí investoři a Business Angels často již nepodílejí. Jejich podíly jsou mnohdy vypláceny z prostředků Series A investice. Díky této transakci nedochází k tomu, že na vlastním kapitálu by se podílelo mnoho participantů pouze s malým podílem, což by pro budoucí investory nebylo lákavé. Po Series A investici může například lead investor získat podíl na vlastním kapitálu i v řádech desítek procent (Cremades, 2016).
20
Investiční kolo Series A sebou nese jisté odlišnosti v porovnání s předchozími investičními koly. Oproti investičním kolům Pre-seed a Seed jsou Series A investice více politické, už jen z podstaty věci, že velikosti investic jsou mnohonásobně vyšší, než tomu bylo v předchozích kolech. Samotnou investici předchází tzv. due diligence (Embroker, 2021), což je audit, který má za cíl přezkoumat všechny skutečnosti ohledně startupu v oblasti financí, obchodu, marketingu či kvality managementu. Pokud se tomu tak nestalo již v předchozích investičních kolech, po Series A investici se vytváří orgán „Board of Directors“ (Kiska, 2015), který představují jednotlivci z řad zakladatelů a zástupců Venture Capital fondů, kteří mají exekutivní pravomoci v rámci řízení startupu. Zasedání této rady probíhá na pravidelné bázi, většinou jednou za jeden nebo dva měsíce. Zde jsou ze strany zástupců startupu prezentovány dosážené výsledky za předchozí období, jaké jsou novinky na daném trhu, s jakými výzvami či problémy se společnost potýká nebo jaké nové role se plánují najímat pro další růst startupu.
Funkce představitelů ze strany venture capital fondů je zejména konzultantská a zároveň mají svá hlasovací práva v případě, kdy se projednává například nějaká strategická záležitost.
Dalším ne nutným, ale častým rozdílem mezi Series A investičním kolem a Pre- seedovém a Seedovém kolem je valuace daného startupu. Už při zmínění termínu oceňování společnosti je zde jasný indikátor, že oceňovaná společnost či startup jeví známky určité vyspělosti, hodnoty a dobrých vyhlídek do budoucna.
Základy teorie oceňování podniku však stanovují, že neexistuje žádná všeobecná hodnota podniku. Již samotné ocenění je velmi subjektivní záležitostí, jelikož každý oceňovatel může různým generátorům hodnoty přikládat jiné důležitosti (Mařík, 2018). V oblasti startupů tomu není jinak, jelikož například dva softwarové startupy mohou mít velmi odlišnou valuaci.
Valuace startupů z velké míry kopíruje přesvědčení investorů o možné vysoké hodnotě daného startupu. Valuace startupu je tak stanovena na samotné tržní hodnotě, kdy čím bude větší zájem investorů na trhu o daný startup, tím bude hodnota startupu větší (Cremades, 2016).
Valuace společnosti je velice významným rozhodovacím prvkem pro investory, jestli a za jakých podmínek je výhodné do daného startupu vůbec investovat. Pokud již valuace společnosti byla vyhotovena například již v seedovém kole, finanční analytici mohou zanalyzovat, jak moc daný startup vyrostl a jaké jsou ty nejdůležitější generátory hodnoty.
Důležitým momentem také je, že v počátečních kolech, a i v Series A investičním kole by se zakladatelé neměli vzdávat většinového podílu ve společnosti. Pokud nějaký business angel nebo venture capital fond vlastní větší podíl, pak mají zakladatelé startupu mnohem menší schopnost startupu získat další navazující investiční kola. Zároveň v těchto prvních fázích financování startupů je zájmem všech dosavadních investorů, aby většinu vlastního kapitálu
21
stále drželi zakladatelé společnosti, jelikož to jsou ti jedinci, kteří přišli s danou zajímavou myšlenkou podnikání a mohou tento podnikatelský plán uskutečnit. Bez většinového podílu na vlastním kapitálu by zakladatelé společnosti mohli eventuálně ztratit motivaci, a tak by mohlo dojít k předčasnému ukončení provozu (Graham, 2013).
Na základě valuace startupu jsou také často vydávány akcie, které se rozdělí mezi zakladatele a investory s ohledem na jejich podíl na vlastním kapitálu. Akcie společnosti mohou být také rozděleny na preferované a všeobecné akcie. Preferované akcie jsou pro investory mnohem více lákavé, jelikož například v případě prodeje startupu jsou tyto akcie vypláceny s přednostním právem. Podíl preferovaných akcií na celkovém počtu akcií je však mnohem menší než u všeobecných akcií (Cremades, 2016).
Během valuace společnosti a před tím, než investoři poskytnou investici, se hovoří o dvou termínech, a to „pre-money“ a „post-money valuation“. Pre-money valuation je hodnota společnosti před investovanou částkou. Tuto valuaci analyzují zejména investiční fondy a porovnávají ji s ostatními startupu v podobné fázi, než poskytnou svoji investici. Post-money valuation je již valuace startupu včetně investované částky. Pokud by Series A investice měla hodnotu dva miliony amerických dolarů a valuace startupu před investicí by byla stanovena na čtyři miliony amerických dolarů, pak post-money valuation by vycházela na šest milionů amerických dolarů (Kiska, 2015).
Dle databáze financování startupů Fundz byl průměr velikosti investice Series A v roce 2020 15,6 milionů amerických dolarů. Dále databáze udává, že medián valuace startupů po investici Series A byla v roce 2020 24 milionů amerických dolarů v pre-money valuaci (Fundz, 2021).
Mezi významné Venture Capital fondy, který se podílely a podílejí na Series A investicích jsou například: Accel Partners, Sequoia Capital nebo Index Ventures.
2.4. Series B, Series C a následující investiční kola
V této podkapitole budou uvedena další investiční kola, které následují po kole Series A. K největším rozdílům dochází mezi prvotními investičními koly a Series A, kdy je kladen větší důraz na jednotlivé náležitosti pro to, aby daný startup získal další investici. V posledních letech je však startupový svět svědkem toho, že v počátečních investičních kolech, a i v kole Series A se nároky ze strany investorů na jednotlivé investice snižují a hodnota investic se zvyšuje téměř každý rok (Wilson, 2021). Roste počet business angels, ale také počet institucionálních venture capital fondů. Zároveň neustále investují již známé venture capital fondy, který již mají za sebou úspěšné exitové strategie a chtějí dále zhodnocovat svůj kapitál
22
a rozšiřovat své portfolio s cílem snížit svá rizika. V těchto kolech se většinou investoři řídí dle svého úsudku a dle svého přesvědčení, jak moc je daný startup atraktivní a může oslovit konečné uživatele v globálním smyslu. Nároky na due diligence nejsou tedy tak velké, a i přesto jsou investoři ochotni v posledních letech zvyšovat své investice do startupů s vidinou vysokého zhodnocení.
V pozdějších kolech jako je investiční kolo Series B, Series C a následující již nepanují tak velké rozdíly. Tyto kola jsou do jisté míry „pouze“ více intenzivnější než například kolo Series A, samozřejmě s velkým rozdílem ve velikosti poskytnuté investice (Cremades, 2016).
Je zde kladen již velký důraz na vykazovaná čísla a všeobecně na finanční stránku startupu.
V pozdějších investičních kolech je už k dispozici také dobrý vzorek z historických dat, a tak je mnohem snadnější provádět finanční analýzy z řad investorů. Jelikož již existují relevantní data, která vykazují reálný růst startupu, argumentace zakladatelů startupu je tak mnohem více ztížena, pokud by chtěli získat mnohem větší investiční kolo než finanční analýza naznačuje.
Series B je následujícím investičním kolem po úspěšně zvládnutém kole Series A.
Startup si již dokázal vytvořit určitou stabilitu, svoji uživatelskou základnu, působí na mezinárodních trzích, má dobrý obchodní model a trakci, kvalitní management a prokázal investorům, že je schopen posunout své podnikání opět na vyšší úroveň. Investoři z historických dat jsou schopni identifikovat potenciál startupu a díky těmto datům mohou jasně analyzovat, jestli se jim investice do startupu vyplatí či nikoliv. Pokud se nějaký startup nachází před získáním kola Series B, je jisté, že společnost má již určité schopnosti v oblasti řízení peněz, což je pro stávající ale i nové investory pozitivním faktorem. Investiční kolo Series B je tak dalším rozšířením předchozích fází financování startupu (Cremades, 2016).
Jak je z textu výše patrné, investice Series B je mnohem více náročnější na peněžní prostředky, než tomu bylo v investičním kole Series A. S růstem startupu a s novou investicí Series B se také zvyšuje valuace čili hodnota daného startupu. V této fázi investičních kol bývá valuace startupu mnohem přesnější, jelikož se může opírat o relativně velký soubor dat výkonnosti startupu za celé období jeho života, který v tomto momentě většinou představuje už řadu několik let (M13, 2021).
Do investičního kola Series B se většinou připojují větší institucionální investiční fondy s velkým objemem kapitálu, kteří často představují lead investora. Původní investoři z předešlých investičních kol se také často do kola Series B zapojují. Tito investoři nakoupili vlastní kapitál za menší valuace společnosti, tudíž zapojení do dalších investičních kol jim přinášejí pouze potencionální zisky.
23
I když je investovaná částka v Series B absolutně vyšší než ta v Series A, za tuto investici však noví investoři získají menší podíl na vlastním kapitálu, jelikož celková hodnota startupu má opět vyšší hodnotu. S tím je také spojeno, že investoři, kteří přicházejí během investice Series B, většinou platí větší cenu za akcii než investoři, kteří investovali v Series A (Visiblevc, 2021).
Dle databáze financování startupů Fundz byl průměr velikosti investice Series B v roce 2020 33 milionů amerických dolarů. Dále databáze udává, že medián valuace startupů po investici Series A byla v roce 2020 40 milionů amerických dolarů v pre-money valuaci (Fundz, 2021).
Series C je investičním kolem, které následuje po úspěšném kole Series B. Startupy, které se dostanou před kolo Series C bývají už velmi úspěšné. Jsou to již etablované společnosti, které mají své vlastní místo na daném trhu podnikání (CFI,2021). Z pohledu investování jednotlivých fondů se již nejedná o velmi rizikovou transakci, a proto tyto investice sledují nějaké strategické cíle. Investice Series C jsou poskytovány pro další škálovatelnost produktu nebo služby, další růst nebo zakládání dceřiných společností v jiných státech, kde startup může rozšířit své působení.
Startup, který získal investici Series C má jistou konkurenční výhodu díky velikosti investice. Takový startup je již často brán jako leader na trhu, jelikož jednoduše mnoho investičních fondů je přesvědčeno, že tento startup nabízí to nejlepší řešení na trhu a má největší šanci k úspěchu. Dalším možným způsobem, jak daný startup může škálovat své působení je akvizice jiných startupů například i z jiných zemí (Cremades,2016). Příkladem může být hypotetický startup, který byl založen a operuje ve Spojených státech amerických. Jeho konkurent operuje zejména v Evropě, ale dosahuje horších výsledků a nemá takový přístup k financování. Americký startup po investici Series C tak může použít své prostředky k nákupu evropského konkurenta, a tím tak rozšířit své globální působení a také zhodnotit svoji valuaci.
K akvizicím dochází v poslední době poměrně často, jelikož jedno řešení obsluhuje mnoho subjektů. Dochází tak k jakémusi efektu „deštníku“, kdy díky akvizicím se rodí jen pár silných subjektů, kteří operují na daném trhu. Vedle významné expanze a akvizice jiných společností může být dalším cílem vstup na burzu ve formě tzv. „Initial Public Offering“ neboli ve zkratce IPO (Cremades, 2016).
Obvykle investiční kolo Series C bývá poslední fází investování rizikovým kapitálem, i když existují výjimky, které ještě dále v investičních kolech pokračují. Mezi investory se řadí institucionální investiční společnosti, hedgeové fondy nebo investiční banky. Jejich strategií je
24
investování velkých peněžních prostředků do ziskových a úspěšných společností, aby se nejrychleji rozšířili a investiční společnosti tak získali brzy rychlou návratnost.
Dle databáze financování startupů Fundz byl průměr velikosti investice Series C v roce 2020 59 milionů amerických dolarů. Dále databáze udává, že medián valuace startupů po investici Series A byla v roce 2020 68 milionů amerických dolarů v pre-money valuaci (Fundz,2021).
Následující investiční kola už nejsou tak obvyklá. Patří sem investiční kola Series D, Series E, Series F nebo i Series G. Cíl těchto dalších následujících kol je velmi různorodý. Může být impuls pro vstup na burzu prostřednictvím IPO nebo například skutečnost, že startup během investičního kola Series C nesplnil svá stanovená očekávání a ke svému růstu a před IPO ještě potřebuje další vložený kapitál. Dalším důvodem může být, že v daný moment je valuace společnosti nižší, což je velmi negativní jev (Hung,2020).
Teoreticky neexistuje žádný limit, kolik investičních kol může startup získat. Investiční kola Series F nebo Series G většinou získávají společnosti, jejichž produkt nebo služba je velmi kapitálově náročná. Cílem všech těchto kol je ale jediný, a to buď vstup na burzu nebo případný odkup daného startupu. Každé jednotlivé další kolo může představovat určité nové příležitosti pro podnikání, ale stále zde existuje fakt, že podíly na vlastím kapitálu jednotlivých investorů se mohou stále čím dál tím více rozmělňovat.
2.5. Potřebná dokumentace v rámci investičních kol
V předešlé kapitole byly rozebrány jednotlivá investiční kola, která jsou startupovou komunitou a jejími investory všeobecně přijímána. Před získáním samotné investice však předchází velmi zdlouhavý proces komunikace s jednotlivými investory a vyměňování si jednotlivých dokumentů a podkladů. Jak bylo uvedeno v podkapitole výše, i přes to, že nároky na získání počátečních investic ze strany investorů jsou v porovnání s minulostí relativně menší, celý proces získání investice je velmi náročný. Zejména získání prvotní investice je obtížné pro začínající startupy, jejichž zakladatelé podobným procesem ještě nikdy neprošli. U stolu se zaběhnutými investičními fondy jsou začínající zakladatelé v určité nevýhodě, jelikož tito investoři za celou dobu svého fungování viděli již tisíce možných projektů, do kterých mohli investovat. Proto již mají jasnou představu, jak předložení daného nápadu na startup by mělo vypadat a není jednoduché si získat jejich pozornost, popřípadě získat svolení na investici.
Tento fakt vyžaduje velmi pečlivou přípravu ze strany zakladatelů a managementu startupu pro zpracování jakéhosi „balíčku“ všech potřebných dokumentací, které budou následně prezentovány jednotlivým členům ze strany investorů.
25
Zakladatelé startupu by si před samotným prezentováním měli uvědomit, že investorům neprodávají pouze svoji myšlenku produktu nebo produkt samotný, ale prodávají jim investici do svého startupu a měli by také myslet na to, jaká jsou citlivá místa investorů a co investoři určitě nechtějí – přijít o své investované peníze (Cremades,2016).
Aby si daného startupu nějaký investiční fond všiml, je důležité mít aspoň do určité míry vybudovaný marketing, ať už ve formě úspěšného brandingu nebo kvalitní webové stránky.
Důležitou a možná tou nejdůležitější částí marketingu startupu je tzv. „Storytelling“ neboli příběh startupu a jeho zakladatelů (Cremades,2016). Tento příběh odráží důvod, který vedl zakladatele startupu přijít s nějakou zajímavou myšlenkou podnikání a odráží také vizi celého podnikání. Každý krok startupu by měl být zdokumentovaný, aby přispěl do celého jedinečného příběhu, který by každý startup měl mít. A pokud daný startup žádá o investici externího financování, bezpochyby tomuto příběhu musí uvěřit i samotní investoři, kteří se na jeho základě rozhodují, zda do startupu investovat či nikoliv. Dle Alejandra Cremadese by základní tezí před každým investičním kolem mělo být, že: „Investoři nechtějí investovat“ (Cremades, 2016) a do všech materiálů by měly být zahrnuty důvody, proč by tento negativní výhled měli investoři ignorovat.
Každý investiční fond se specializuje na různá odvětví, ve kterých startupy podnikají, aby se jim vytvořilo požadované portfolio. Některé fondy se mohou specializovat na investice do finančních produktů nebo některé zase na digitalizaci jednotlivých trhů. Po spojení startupu s vhodným investičním fondem dochází k průběžné komunikaci a vyměňování si patřičných dokumentů, které spadají pod celkový tzv. „Investment Deck“. Mezi tyto dokumenty patří:
• Business plán,
• Pitch deck,
• Elevator pitch deck,
• One pager,
• Finanční plán,
• Term sheet.
2.5.1. Business plán
Ještě před tím, než startup a jeho zakladatelé navážou spojení s některých investičních fondů k získání investice, měl by být vyhotoven pro potřeby startupu detailní a komplexní podnikatelský plán neboli business plán. Všeobecně je podnikatelský plán brán jako určitá
26
sada nástrojů, která má dané společnosti pomoci s jejím rozvojem do budoucna. Standardně obsahuje představení společnosti, informace o daném produktu nebo službě, informace o realizaci, cílové skupině, vymezení konkurence, marketingový plán, finanční plán, SWOT analýzu a časový harmonogram (Sequoia,2021).
Podnikatelský plán ale celým svým rozsahem může dosahovat například až sto stránek (Jarvis,2021). Zakladatelé startupu se tak během získávání investice mohou dostat do určité spirály, protože se snaží udělat co nejlepší podnikatelský plán pro získání pozornosti ze strany investorů, který je ale velmi časově náročný, přičemž by se mohli věnovat jiným aktivitám, které by více mohli přispět rozvoji startupu a k získání investice.
Dnešní investiční fondy většinou podnikatelský plán nevyžadují. Jak již bylo řečeno v předešlé kapitole, v počátečních investičních kolech se investoři zejména rozhodují dle svých pocitů a často je o investici rozhodnuto ještě před tím, než je podnikatelský plán detailně analyzován. Dalším důvodem se také udává, že v takovém objemu, v jakém investiční fondy analyzují plno startupů, nemají možnost dopodrobna přečíst každý podnikatelský plán, který je jim předložen. Podnikatelský plán se také zejména po konzultaci s investory může vzápětí po investici lišit, a proto business plán nebývá v dnešní době používán jako hlavní dokument pro získání pozornosti investorů a získání investice samotné (Cremades, 2016).
2.5.2. Pitch deck
Naopak dokumentem, který se zejména v praxi velmi hojně využívá pro představení startupu potencionálním investorům, je pitch deck. Pitch deck představuje prezentaci, která má za účel představit základní informace o daném startupu, na základě kterých se investoři rozhodují, zda se startupem budou jednat o investici dále či nikoliv. Pitch deck je většinou rozesílán na investory v PDF formátu pomocí emailové adresy (Harroch,2020).
Pitch deck by měl obsahovat všechny relevantní informace o startupu včetně zahrnutí příběhu startupu a také kam zakladatelé chtějí startup směřovat. Dle amerického venture capital fondu Sequoia Capital by běžný pitch deck měl obsahovat tyto náležitosti:
• „Jaký je účel společnosti,
• Problém,
• Řešení,
• Proč nyní?,
• Velikost trhu,
• Konkurence,
27
• Produkt,
• Business model,
• Tým,
• Finance“(Harroch,2020).
Dle studie startupu DocSend, jehož produktem je bezpečné sdílení dokumentů, která zkoumala dvě stě pitch decků z různých startupů vyšlo najevo že oblasti Financí, Týmu a Konkurenci věnují investoři nejvíce času z celého pitch decku. Naopak nejméně času investoři strávili na stránkách o Řešení, Problému a Velikosti trhu. Dalším nálezem z této studie bylo, že investor stráví čtením pitch decku v průměru pouze tři minuty a čtyřicet čtyři vteřin (Cutler,2015).
Guy Kawasaki, jedno z předních jmen Silicon Valley, doporučuje, aby se dotyčný při sestavování pitch decku řídil pravidlem 10/20/30. V tomto smyslu to znamená, aby pitch deck měl deset snímků v prezentaci, dvacet minut k přečtení, a ne menší než třiceti bodový fond textu. Dle Kawasakiho tímto pravidlem mohou zakladatelé ovlivnit, aby jejich pitch deck nebyl ignorován (Kawasaki,2015).
Z těchto zjištění vyplývá, že pitch deck musí být doveden k naprosté dokonalosti, aby investoři přistoupili k dalším kolům vyjednávání ohledně investice. Proto je velmi důležité si na pitch decku startupu dát záležet a zapracovat také na designové stránce decku, aby co nejvíce vzbudil pozornost u investorů.
2.5.3. Elevator pitch deck
Dalším vhodným nástrojem za účelem informovat investory o svém startupu před samotnou investicí je elevator pitch deck. Jedná se o jeden z nejdůležitějších dokumentů nebo popisků pro získání investice. Existuje mnoho variant historie vzniku tohoto dokumentu.
Obecně lze charakterizovat, že pro to, aby dotyčný oslovil někoho svým nápadem, mu musí stačit pouze jedna jízda výtahem.
Elevator pitch deck je krátký popis společnosti nebo produktu, který popisuje koncept způsobem, aby jej příjemce mohl pochopit ve velmi krátkém časovém horizontu. Měl by v sobě zahrnovat informace o tom, co daný produkt dělá, pro koho je určený, proč je potřeba a jaké je jeho řešení (Gallo,2018).
Elevator pitch deck se v současné době často vkládá do samotné kostry emailové zprávy, aby investora příjemce uchvátil natolik, aby si například dále v příloze otevřel
28
standardní pitch deck. Znění tohoto popisku by měli znát i všichni členové startupu, aby v případě komunikace s investičním fondem prezentovali popis svého startupu sjednoceně.
2.5.4. One pager
Mezi další dokumenty, které velmi účinně mohou upoutat pozornost investorů pro navázání kontaktu je one pager. Jak už z tohoto anglického názvu vyplývá, jedná se o jednostránkový dokument, většinou ve formátu A4, který má stručně popsat všechny reálie ohledně získávání rizikového kapitálu pro daný startup. Měly by být zahrnuty komplexní náležitosti ohledně toho co daný startup dělá, informace o týmu, produktu, velikosti trhu, business modelu, financování, konkurenci a případně i o exitové strategii (Brohl,2020).
Zjednodušeně řečeno, one pager představuje souhrn všech okolností, které jsou popsány v pitch decku tak, aby vše mohlo být jednoduše sdělitelné a vhodné k posouzení. I přes to, že one pager by měl zahrnout mnoho informací v krátké podobě, není doporučováno, aby zakladatelé startupu „prozradili“ o startupu úplně vše (Brohl,2020). Hlavní funkcí tohoto dokumentu je upoutat investory takovým způsobem, aby byli ochotni přemýšlet nad možnou investicí. V takovém duchu by měl být one pager zpracován, jinak by se mohlo stát, že rozhodnutí investora o neinvestování do startupu by mohlo záviset pouze na jednom papíře.
2.5.5. Finanční plán
Pokud zakladatelé startupu na investiční fondy nepošlou celý svůj business plán, k pitch decku se velmi často připojuje také finanční plán. Finanční plán je důležitým nástrojem nejen k interním potřebám, ale také k externím pro investory, kteří jsou schopni z tohoto plánu vidět, jak zakladatelé startupu uvažují v číslech nad svým celým obchodním modelem.
Finanční plán se většinou vyhotovuje ve formátu Excel. V počátečních kolech financování nemusí být tento plán nikterak sofistikovaný. Avšak v pozdějších investičních kolech, například Series A, se na finanční plán bere velký důraz. Finanční modelování je velmi technicky náročná disciplína, zejména u pozdějších kol financování, kdy se v samotném modelu předpokládá již jistá úroveň, komplexita a pospolitost všech proměnných.
Kvalitní a srozumitelný finanční plán přidává také k argumentaci před samotnými investory. Pokud jsou v modelu vytyčena jasná vstupní data a jsou jasné všechny proměnné, vyjednávání je poté mnohem jednodušší, jelikož zakladatelé plánu dobře rozumí a dokáží si za danými daty stát. Finanční plán je velmi detailně zkoumán finančními analytiky (Jarvis,2021) jednotlivých investičních fondů a při každé chybě v modelu nebo nesrozumitelnosti vyvstávají zbytečné otázky.
29
Ve finančním plánu bývají nejprve vytyčeny předpoklady celého modelu. Takovýmto předpokladem může být například, že za premium plán produktu startupu, odběratel zaplatí X Kč. Pomocí těchto předpokladů a analýzy trhu jsou dále predikovány tržby, náklady a sestaven celý výkaz zisku a ztráty. Dále je zde namodelován výkaz rozvahy a výkaz cashflow.
Finanční model je standardně vytvořen na další dva roky, občas se udávají i roky tři.
Takovýto horizont je maximální, jelikož do dalších let je těžké dohlédnout, zvlášť u společnosti takto dynamické, jakou je startup.
2.5.6. Term sheet
Po prvním setkání daného startupu s investory a po pečlivé analýze všech poskytnutých dokumentů, je nyní řada na investorech, zda budou se zakladateli startupu dále vyjednávat o možné investici či nikoliv (Dotzler,2012). Investoři se mohou po prvním setkání se startupem rozhodnout, že v diskusi o investici nebudou dále pokračovat nebo je i možné, že budou požadovat další meeting. Před takovouto následující schůzí investoři ještě potřebují čas na interní analýzu nebo mohou přizvat experty z daného odvětví, jaký mají na řešení daného startupu názor. Po této schůzi už by měli mít investoři jasno, jak dále postupovat.
V momentě, kdy mají jasnou představu o podmínkách, dle kterých jsou ochotni poskytnout investici startupu, zasílají na zakladatele startupu dokument o podmínkách, tzv.
term sheet. Term sheet je nezávazný dokument, který shrnuje klíčové podmínky navrhované transakce, respektive investice do startupu. Z tohoto dokumentu jsou závazné pouze dvě podstaty. Tou první je diskrétnost, která omezuje zakladatele startupu s kýmkoliv jiným probírat náležitosti, které jsou napsané v term sheetu. Tato podmínka se zde udává z toho důvodu, aby zakladatel náhodou nekontaktovat jiný investiční fond, který by mu tak mohl nabídnout výhodnější podmínky investice (Kiska, 2015). Druhou závaznou podstatou je zde exkluzivita neboli že zakladatelé startupu po podepsání term sheetu budou během daného časového úseku komunikovat o možné investici pouze s investičním fondem, který term sheet podepsal jako druhá strana. Po ukončení této lhůty mohou zakladatelé kontaktovat další investiční fondy (Kiska,2015).
Po podepsaném term sheetu nastává meziobdobí před samotnou realizací investice, kdy se dává prostor pro due dilligence. S každým pozdějším investičním kolem jsou nároky ze strany investorů na due dilligence větší a větší. V této fázi si investoři ověřují všechny okolnosti z již poskytnutých dokumentů ze strany startupu a zaměřují se na jednotlivé oblasti více detailněji. Mezi oblasti, na které se investoři mohou více zaměřit, mohou patřit:
30
• „Klíčoví zaměstnanci a jejich životopisy,
• Velikost trhu,
• SWOT analýza,
• Účetní výkazy a závěrky,
• Valuace podniku,
• Exitová strategie,
• Finanční plán,
• Daňová přiznání,
• Capitalization table,
• Ochranné známky a patenty,
• Souhrn technologií k provozu podnikání,
• Dokumentace o inkorporaci společnosti,
• Veškeré kontrakty se zaměstnanci nebo obchodními partnery,
• Inventarizace aktiv,
• Reference zákazníků (Cremades,2016).
Pokud investoři během detailní analýzy due dilligence nenarazí na nějaký zásadní problém, který by blokoval konečné rozhodnutí o investici, přichází na řadu samotná investiční dokumentace, která je již závazná. Investiční dokumentace většinou zcela kopíruje znění term sheetu, ve kterém byly již vyhotovené podmínky o provedení dané investice. Po podepsání všech důležitých dokumentů je částka investice poskytnuta samotnému startupu, který může dál rozvíjet své podnikání a škálovat svůj obchodní model.
31
3. Zdroje financování startupu
V první části této diplomové práce bylo uvedeno, jak je startup chápán v dnešní době, jaká je jeho charakteristika a čím se liší od podnikání ostatních malých a středních podniků.
Jelikož jeho hlavním cílem je růst a vytvořit úspěšný škálovatelný obchodní model, se kterým může prorazit na globální trhy, je zřejmé, že cesta startupu je velice náročná na finanční prostředky. V této části diplomové práce budou detailněji rozebrány jednotlivé zdroje financování startupu. Pro potřeby této diplomové práce budou zdroje financování startupu rozděleny do dvou hlavních kategorií a tím je „tradiční“ forma financování a „novodobá“ forma financování startupu.
3.1. Tradiční financování startupu
Tradiční formou financování je zde myšleno financování vlastním kapitálem ve formě vložených soukromých peněžních prostředků a dále financování cizím kapitálem ze zdrojů zaběhlých a ustálených finančních institucí, například komerčních bank.
3.1.1. Financování vlastním kapitálem
Jako první možnost tradičního financování startupu je financování vlastním kapitálem.
I přesto, že kapitálová náročnost pro rozjezd startupu je poměrně vysoká, mohou existovat výjimky, kdy samofinancování, alespoň na začátku podnikání startupu hraje klíčovou roli.
V anglickém jazyce je takováto situace nazývána: „Bootstraping“ (Klein a spol.,2019), kde se zakladatel pokouší vybudovat společnost z osobních financí, provozních výnosů společnosti nebo pomocí např. rodinných příslušníků nebo přátel, bez nutnosti externího financování.
Někteří zakladatelé mohou využívat výnosy z předešlých úspěšných podnikatelských aktivit k financování svého nového projektu – startupu. Díky této možnosti financování se tak zakladatel nemusí dělit o majetkové podíly ve společnosti a nemusí si půjčovat od bank s vysokými úroky. Zakladatel startupu se také může na financování dohodnout se svými rodinnými příslušníky nebo přáteli, kteří mu finanční kapitál mohou poskytnout za lepších podmínek. Dle studie „Financing SMEs and Entrepreneurs“ z roku 2019, malé a střední podniky využívají financování z řad rodinných příslušníků a přátel z 19 %, což není malé číslo a mluví se o tzv. „čistém dluhu“ (OECD, 2019). Dle OECD studie vyplývá, že tato forma financování je stále na vzestupu, a tak se zakladatelé společnosti mohou vyhnout financování drahým cizím kapitálem. Tato možnost má bezesporu velké klady, například že zakladatelé nemusí každý měsíc reportovat své výsledky externím investorům. Nicméně je zřejmé, že při
32
dalších fázích startupu narazí na své limity a to tím, že finančních prostředků bude potřeba více a více pro vytvoření škálovatelného obchodního modelu pro globální trhy.
3.1.2. Financování cizím kapitálem
Další možností tradičního financování startupu je možnost získání půjčky od finančních institucí, např. komerčních bank. Tato forma financování ale není ve světě startupů běžná, jelikož z pohledu banky je taková společnost vysoce riziková. Komerční banky spíše poskytují úvěry malým a středním podnikům, které působí v „tradičním“ podnikání a mají tak větší jistotu, že se jim jejich půjčené finanční prostředky vrátí i s požadovaným úrokem. V případě startupů je ale pravděpodobnost, že podnikání skončí vysoká, a proto si finanční instituce vybírají spíše konzervativnější podnikání, kterým poskytnou své druhy financování. Mezi ty nejběžnější se řadí provozní úvěry, které slouží zejména pro krátkodobé potřeby, jako je např.
možnost kontokorentního úvěru, kdy podnik na omezenou dobu může čerpat finanční prostředky ze svého účtu, i když na účtu nemá dostatečnou hotovost. Mezi další úvěry se řadí úvěr investiční, který je poskytován k pořízení nějakého majetku nebo výzkumu a vývoji.
I přes tuto skutečnost, že financování startupů klasickým cizím kapitálem není běžné, se ale banky v dnešní době snaží lokálním startupům pomoci, jelikož si uvědomují jejich velký potenciál. Proto se i komerční banky snaží nastoupit na tento novodobý trend a zakládají nové produkty, se kterými by s financováním daného startupu pomohly. Jako příkladem v České republice je Česká spořitelna, která začala poskytovat firemní úvěr nazývající se „Start-up“, který nabízí lepší podmínky při vzetí bankovního úvěru se specifickými podmínkami pro startupy. Česká spořitelna také založila svůj vlastní „Seed Starter“, který má pomoci startupům s financováním ve formě rizikového kapitálu (Česká spořitelna, 2021).
3.2. Novodobé financování startupu
V této podkapitole budou rozebrány novodobé formy financování startupu, které jsou v posledních letech čím dál tím více na vzestupu. Zde se již bude jednat pouze o poskytnutý cizí kapitál za cílem financování startupu. Některé zdroje financování jsou na bázi dobrovolných příspěvků, poskytnutých grantů nebo pak zejména poskytnutí kapitálu ve formě půjčky nebo získání podílu na vlastním kapitálu výměnou za investici do daného startupu.
3.2.1. Business Angels
Mezi novodobé financování startupů se řadí tzv. „Business Angels“. Po počáteční zahajovací fázi startupu bývají Business Angels prvními poskytovateli externího kapitálu.
Angel investoři bývají zpravidla bohatí individuální investoři, kteří investují své soukromé
