Vysoká škola ekonomická v Praze
Diplomová práce
2021 Bc. Barbora Zelinková
Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta podnikohospodářská
Studijní obor: Podniková ekonomika a management
Název diplomové práce:
Nabídka a poptávka po službách mateřských škol v České republice
Autor diplomové práce: Bc. Barbora Zelinková
Vedoucí diplomové práce: Ing. Lada Rusmichová, CSc.
P r o h l á š e n í
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma
„Nabídka a poptávka po službách mateřských škol v České republice“
vypracovala samostatně s využitím literatury a informací, na něž odkazuji.
V Praze dne 15. prosince 2021 Bc. Barbora Zelinková
Poděkování
Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Ladě Rusmichové, CSc. za její cenné
rady, připomínky a pomoc při vedení mé diplomové práce.
Název diplomové práce:
Nabídka a poptávka po službách mateřských škol v České republice
Abstrakt:
Diplomová práce se zabývá trhem služeb mateřských škol v České republice. Práce obsahuje základní informace o fungování trhu a jeho specifikách. Rozebírá právní rámec a způsoby financování. Podrobně se věnuje faktorům, které ovlivnily vývoj fungování mateřských škol, a jejich konkurenční prostředí. Zabývá se také jejich spotřebiteli, kdy rozebírá jejich preference a faktory rozhodovacího procesu. V praktické části analyzuje vývoj nabídky a poptávky na základě statistických dat mezi lety 1995 až 2020 a následně predikuje vývoj do roku 2050. Na tuto část navazuje výzkum mezi spotřebiteli, který ověřuje hypotézy definované v předchozích částech.
Klíčová slova:
Mateřské školy, předškolní vzdělávání, trh vzdělávacích služeb
Title of the Master´s Thesis:
Supply and demand for nursery school services in the Czech Republic
Abstract:
The Master´s Thesis presents the market of nursery school services in the Czech Republic.
The thesis contains basic information about the functioning of the market and its specifics. It analyses the legal framework and funding system. It deals in detail with the factors that influenced the development of the functioning of kindergartens and their competitive environment. It also presents their consumers, their preferences and factors of the decision- making process. In the practical part, it analyses the development of supply and demand based on statistical data between years 1995 and 2020 and then predicts its development until 2050.
This part is followed by research carried out among consumers, which verifies the hypotheses defined in the previous sections.
Key words:
Nursery schools, pre-primary education, market of educational services
Obsah
Obsah ... 7
Úvod ... 9
1. Teoretická východiska ... 11
1.1 Specifika trhu vzdělávání ... 11
1.2 Tržní subjekty ... 12
1.3 Statek vzdělávání ... 14
1.4 Směna na trhu ... 19
1.5 Tržní rovnováha ... 22
2. Nabídka na trhu vzdělávání ... 26
2.1 Předškolní vzdělávání v České republice ... 26
2.2 Mateřské školy ... 27
2.3 Financování ... 33
2.4 Marketingové řízení škol ... 37
3. Poptávka na trhu vzdělávání ... 41
3.1 Funkce poptávky ... 41
3.2 Preference spotřebitelů ... 42
3.3 Náklady spotřebitele ... 45
3.4 Změny křivky a elasticita ... 46
4. Historický vývoj poptávky ... 49
4.1 Specifika trhu ovlivňující vývoj poptávky ... 49
4.2 Vývoj poptávky ... 51
5. Historický vývoj nabídky ... 55
5.1 Specifika trhu ovlivňující vývoj nabídky ... 55
5.2 Vývoj nabídky ... 55
6. Historický vývoj trhu ... 63
6.1 Východiska analýzy ... 63
6.2 Analýza stavu na trhu ... 65
7. Prognóza vývoje ... 70
7.1 Budoucí vývoj poptávky ... 71
7.2 Budoucí vývoj nabídky ... 75
7.3 Analýza budoucího vývoje stavu trhu ... 81
8. Analýza preferencí a citlivosti spotřebitelů ... 86
8.1 Východiska analýzy ... 86
8.2 Výsledky dotazníku ... 88
8.3 Shrnutí ... 101
Závěr ... 103
Použitá literatura ... 105
Seznam grafů ... 108
Seznam obrázků ... 109
Seznam tabulek ... 109
Seznam příloh ... 110
Přílohy ... 111
9
Úvod
Vzdělávání jedince probíhá už od narození a provází ho po celý jeho život. Své dovednosti a schopnosti zprvu rozvíjí díky lidem kolem sebe, kteří ho učí chodit a mluvit. V určitém věku dítěte, ale už rodina na jeho rozvoj nemusí stačit. V tu chvíli přichází stát, který dítěti zajistí formální vzdělání. V České republice rozeznáváme tři stupně vzdělávání: primární, sekundární a terciární. Primární vzdělávání naplňují základní školy, sekundární vyšší stupně základních škol a střední školy a terciární vyšší odborné a vysoké školy. Tento definovaný systém opomíjí vzdělávací fázi života dítěte, která mu předchází.
Předškolní vzdělávání nebývá často vnímáno jako forma vzdělávání. Opak je pravdou. Toto vzdělávání poskytuje dětem základy, které uplatní v dalších fázích života. Podporuje rozvoj jejich osobnosti, učí je základní pravidla chování a morální hodnoty. Předškolní vzdělání připravuje děti na pokračování ve vzdělání. V ekonomické teorii můžeme mluvit o tom, že předškolní vzdělávání dává základy lidskému kapitálu, který je nezbytný pro rozvoj společnosti a ekonomiky.
Jsou to právě mateřské školy, které dávají základy lidskému kapitálu, neboť poskytují služby předškolního vzdělávání. V České republice působí ve třech sektorech: veřejný, soukromý a církevní. Přesto je jich stále nedostatek a dětí je více než míst v mateřských školách. Klesá tak kvalita vzdělání, což ovlivňuje celý vzdělávací systém.
Cílem této práce je pomocí analýzy nabídky a poptávky mateřských škol v České republice vytvořit podklady, které mohou využít podnikatelské subjekty, které v tomto segmentu chtějí vykonávat podnikatelskou činnost, pro svůj záměr. Analýza se zabývá současným stavem trhu a vytváří predikci jeho vývoje. Na základě toho lze určit potenciální místo na trhu, které by podnikatelské subjekty mohly využít. Zároveň se zabývá i kvalitativními faktory, které trh ovlivňují. Vytváří tak základy pro konkrétní podobu konkurenceschopného produktu.
Přínos této práce spočívá v důkladné analýze kvantitativních ale i kvalitativních faktorů, které ovlivňují trh mateřských škol v České republice. Získané poznatky mohou být využity k tvorbě podnikatelského záměru pro subjekty, které chtějí v tomto specifickém segmentu působit.
Metodika této práce využívá tří přístupů. Jako první byla zvolená analýza trhu, která popsala specifika trhu a jeho fungování. Tato část se opírá hlavně o informace z knižních publikací.
Následovala analýza kvantitativních dat, která popsala historický vývoj trhu a byla základem pro predikci jeho vývoje. Poslední z přístupů se soustředí na kvalitativní stránku problematiky, kterou zjišťuje pomocí dotazníku.
10 Text práce se skládá ze tří hlavních částí. První část obsahuje teoretická východiska, definuje trh jako celek a následně se věnuje faktorům na straně nabídky a poptávky. Seznamuje se specifiky trhu, popisuje, jak probíhá směna a věnuje se subjektům a jejich rolím na trhu.
Druhá část zpracovává data z Českého statistického úřadu a databáze Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Vysvětluje, jak se v průběhu let měnila nabídka a poptávka. Zároveň pomocí vytvořeného vzorce analyzuje, kolik mateřských škol přebývalo nebo chybělo mezi lety 1995 a 2020. Na základě těchto poznatků je vytvořena predikce do roku 2050, která se opírá, jak o data budoucího vývoje populace, tak o historická data počtu mateřských škol.
Poslední část se věnuje spotřebitelům, jejich preferencím a citlivosti. Na základě dotazníku bylo zjištěno, co je pro ně podstatné v rozhodovacím procesu, jak je ovlivňuje cena a jejich důchod. Díky tomu bylo možné potvrdit a vyvrátit hypotézy, které byly definovány na základě předchozích poznatků. Tato část je stěžejní v tom směru, že problematiku nerozebírá pouze z pohledu tvrdých dat, jako je počet mateřských škol nebo jejich právní rámec fungování. Ukazuje, že pro tento trh jsou i jiné důležité faktory, které nelze vyčíst z publikací a databází.
11
Teoretická část 1. Teoretická východiska
1.1 Specifika trhu vzdělávání
Ekonomický přístup ke vzdělávání nám umožňuje sledovat jevy a vztahy v odvětví školství.
Existuje trh vzdělávacích služeb, na kterém probíhá směna mezi jeho subjekty. Jejich cílem je buď maximalizace užitku nebo zisku.
Oproti trhu se statky a službami se trh vzdělávání v mnoha aspektech zásadně liší. Tržní mechanismus směny narušuje stát, který do procesu přímo zasahuje. Poskytuje financování a tím ovlivňuje rozhodování subjektů. Zároveň jsou vzdělávací služby nabízené na trhu samy o sobě specifické. Službu nelze konzumovat více než jednou. V prvních stupních vzdělávání o spotřebovávané službě nerozhoduje přímo její spotřebitel (dítě), ale jiné subjekty (rodiče nebo státní zástupci).
Při analýze tohoto trhu nemůžeme využít stejný přístup jako u tradičního trhu statků a služeb.
Nejprve je třeba si definovat specifika trhu a na jejich základě se pak věnovat už konkrétním jevům a vztahům na trhu.
Nefunkčnost ceny
V určitých případech není cena faktorem při rozhodování spotřebitele na trhu vzdělávání.
Jedná se o situaci, kdy se spotřebitel pohybuje na trhu se státními vzdělávacími institucemi.
Konzumaci vzdělávací služby neplatí spotřebitel, ale stát. Ten uhrazuje finanční náklady vzdělávacím institucím ze státního rozpočtu, který získává z daní obyvatel a podniků.
Situace je odlišná v případě soukromého školství. Zde se cena opět stává jedním z důležitých faktorů ovlivňujících rozhodovací proces spotřebitele. Soukromé vzdělávací instituce požadují za své služby úplatu v podobě školného. Zároveň do této směny také vstupuje stát, který ovšem uhrazuje jen část finančních nákladů vzdělávacího zařízení. Využívá k tomu stejné zdroje jako v případě veřejných vzdělávacích služeb.
Nízká informovanost
Jedním z rozhodujících faktorů spotřebitele je kromě ceny i kvalita statku nebo služby.
Spotřebitel je schopný porovnat užitek z jednoho nebo více statků mezi sebou. Tento předpoklad je na trhu se vzděláním narušen, protože služba může být spotřebována jen jednou. Například pokud dítě doroste školního věku a je přijato na základní školu, tak se
12 nemůže zpět vrátit do jiné mateřské školy, aby její služby porovnalo s původní. Pro spotřebitele je nemožné služby mezi sebou porovnat.
Lokální charakter
Spotřebitelé volí mezi službami, které se nacházejí v blízkosti jejich bydliště nebo pracoviště.
Nezohledňují podmínky v jiném městě nebo regionu. Podle Nekorjaka, Souralové a Vomastkové (2011) je právě toto důvod vzniku lokálních trhů, které do určité míry fungují autonomně. Na jejich konkrétní podobu mají vliv demografické prvky dané oblasti (např.
skladba a počet obyvatelstva), potřeby a motivace spotřebitelů v lokalitě a samozřejmě skladba škol.
Marketizace vzdělávání
Dříve byli spotřebitelé nuceni respektovat spádový systém, který přiřazoval děti do konkrétní mateřské školy na základě jejich trvalého bydliště. To už v současné době neplatí. Podle Nekorjaka et al. (2011) mají spotřebitelé svobodu v tom, jakou vzdělávací instituci si zvolí („rodiče si sami zvolí, kam dítě zapíšou“).
Díky tomu na trhu probíhá aktivní soutěž mezi institucemi poskytujícími předškolní vzdělávání. Mateřské školy musí reagovat na zájem spotřebitelů. Mezi nástroji, pomocí kterých se snaží být atraktivnější, patří například vzdělávací programy a jejich metodologie nebo další doplňkové služby jako je hudební nebo výtvarný kroužek. To vše vede ke zkvalitňování vzdělávacích služeb.
1.2 Tržní subjekty
Tržními subjekty jsou ti, kteří se účastní směny na trhu. Aktivně do ní vstupují a zapojují se.
V případě vzdělávání existují subjekty nejen na straně nabídky a poptávky, ale do směnného procesu vstupuje i třetí subjekt. Tímto subjektem je stát.
Poptávku tvoří spotřebitelé. Jedná o domácnosti, které chtějí spotřebovávat služby předškolního vzdělávání. Nabídku naopak tvoří samotné vzdělávací instituce, které tyto služby poskytují. Stát nepoptává ani nenabízí služby. Přesto by bez jeho zásahu směna nemohla proběhnout, a proto ho mezi tržními subjekty nelze opomenout.
13 Spotřebitelé
Spotřebitelé jsou domácnosti s dětmi, které poptávají službu předškolního vzdělávání. Děti jsou definovány věkem tří až šesti let. Samozřejmě na trh vstupují i rodiny s mladšími dětmi ve věku dvou let, ale těch se netýkají služby klasických mateřských škol.
V ekonomické teorii se zabýváme tím, že spotřebitelé vstupují na trh, aby uspokojili své potřeby. Jejich cílem je maximalizace užitku. Toto můžeme aplikovat i na trhu předškolního vzdělávání. Potřeba je poskytnutí předškolního vzdělání dítěti. Motivace k této potřebě může být různá, například přesvědčení, že dítě mateřská škola naučí dítě dovednostem, které bude potřebovat pro další studium. Motivací také může být povinnost zapsat dítě do mateřské školy daná státem.
Užitek v tomto případě nabývá dvou podob. Může být buď individuální nebo společenský.
Vomáčková (2002) uvádí jako příklad individuálního užitku lepší pozici dítěte v budoucnu, a naopak jako příklad společenského užitku zmiňuje budoucí přínos dítěte pro celou společnost.
Vzdělávací instituce
Strana nabídky je tvořena mateřskými školami. Subjekty nabídky na trhu nabízejí své produkty a služby a čekají za ně úplatu. Jejich cílem je maximalizovat zisk. Tato definice platí v soukromém sektoru vzdělávání. Mateřské školy ale ve své podstatě nespadají jen do soukromého sektoru. Ano, existují čistě soukromí poskytovatelé předškolního vzdělávání, ale na trhu jsou také veřejné instituce, které jsou financovány státem.
Pro mateřské školy je příhodné definici upravit. Jejich cílem může být maximalizace zisku, ale není to jejich hlavním cílem. Hlavním cílem mateřských škol je rozvoj lidského kapitálu, ze kterého plynou budoucí užitky pro celou společnost. Chtějí maximalizovat veřejný užitek.
Služby, které mateřské školy na trhu nabízí, se označují jako předškolní vzdělávání. Vzdělání je výsledkem procesu vzdělávání a je jeho podoba je blíže definována zákonem.
Stát
Stát je specifickým subjektem na trhu. Nepoptává ani nenabízí služby, ale přesto se směnného procesu aktivně účastní a bez něho by proces nemohl proběhnout. Umožňuje směnu pomocí poskytnutí finančních prostředků.
Na základě legislativy stát přerozděluje finanční prostředky subjektům ze státního rozpočtu.
Sektor vzdělávání, pod kterým spadá i předškolní vzdělávání, je jedním ze sektorů, které stát
14 aktivně financuje. Finanční prostředky jsou rozděleny mezi kraje, které je dále distribuují konkrétním mateřským školám. Financovány nejsou jen veřejné subjekty ale také soukromé a církevní.
Motivací státu zúčastnit se tohoto směnného procesu je společenský užitek. Vzdělání zvyšuje pravděpodobnost kvalitního pracovního kapitálu, který přispívá k celkové ekonomice. Stejně jako vzdělávací subjekty chce maximalizovat celospolečenský užitek.
1.3 Statek vzdělávání
Vomáčková (2002) vymezuje vzdělávání jako statek díky teorii užitku. Pro jeho vymezení je potřeba nejprve definovat, co je to statek a jakých podob může nabývat.
Statek v ekonomické teorii chápeme jako předmět směny, jehož spotřebou spotřebitelé zvyšují svůj užitek. Jako hmotný statek označujeme produkty a zboží. Jako nehmotný pak služby. Statky rozdělujeme na veřejné, soukromé a smíšené (Hořejší, Soukupová, Macáková,
& Soukup, 2018).
Veřejné statky
Spotřeba veřejných statků je předmětem veřejného zájmu a není možné nebo žádoucí někoho vyloučit z jejich spotřeby. Náklady nejsou kryty individuálně na základě vztahů tržní nabídky a poptávky. Veřejné statky jsou poskytovány vládou. Jen velmi zřídka se stává, že je poskytují podniky maximalizující zisk. Mezi typické vlastnosti patří:
Nezmenšitelnost, nerivalitní spotřeba: Jejich mezní náklady jsou nulové. To znamená, že výše spotřeby nemá vliv na to, kolik ho ještě může být spotřebováno.
Nevyloučitelnost: Je téměř nemožné nebo velmi nákladné někoho vyloučit ze spotřeby. Může nastat případ černého pasažéra, což je spotřebitel, který za spotřebu statku neplatí. Očekává, že jeho náklady zaplatí někdo jiný.
Soukromé statky
Spotřeba soukromých statků je nedělitelná, a tedy nemůže být předmětem spotřeby více spotřebitelů. Celková spotřeba se rovná součtu spotřeb všech spotřebitelů. Soukromý statek je možné spotřebovat až po zaplacení, a tedy je možné spotřebitele, který nezaplatí, z jeho
15 spotřeby vyloučit. Jejich typické vlastnosti jsou přesným opakem vlastností veřejných statků.
Patří mezi ně rivalitní spotřeba a vyloučitelnost.
Smíšené statky
Smíšené statky mají vlastnosti jak veřejného, tak soukromého statku. Tyto statky mohou být nezmenšitelné a vyloučitelné, nebo nevyloučitelné a zmenšitelné.
1.3.1 Statek vzdělávání
Vzdělávání není soukromým statkem
Trh se soukromými statky se nachází v optimu, když se křivka nabídky soukromých subjektů, které chtějí maximalizovat zisk, střetne s křivkou poptávky subjektů, které chtějí maximalizovat svůj užitek. Naopak, pokud se budeme pohybovat na trhu s veřejnými statky, tak jejich produkce se odvozuje od potřeb finálního spotřebitele na základě plánu (Hořejší et al., 2018).
Podle Vomáčkové (2002) nelze vzdělávání definovat jako soukromý statek, se kterým je obchodováno v tržním sektoru. Spotřebitelé ho nemohou koupit za tržní cenu. Důvodem je to, že se od soukromých statků odlišuje v několika aspektech:
1. Vlastnictví statku přináší užitek jak majiteli, tak i ostatním členům společnosti. Vzniká tak externí užitek, který se také nazývá pozitivní externalita. Tuto externalitu nelze ocenit tržními cenami, protože na trhu soukromých statků by externí užitek nebyl předmětem směny. Spotřebitel vnímá pouze interní užitek.
2. Společnost, která realizuje externí užitek, přesto vnímá jakousi pseudocenu. Tu určuje na úrovni nákladů uspořených díky externím užitkům ze vzdělávání, například se jedná o:
o Úspory státu na sociální výpomoci nezaměstnaným o Úspory státu na zdravotní péči
o Úspory státu z nižší rozvodovosti a nižší kriminality
3. Statek vzdělávání nelze kvalitativně dělit mezi spotřebitele. Spotřebitelé statek spotřebovávají individuálně. Naopak ho můžeme dělit kvantitativně. Někteří spotřebitelé, jedná se o nadané jedince, ho potřebují méně a na druhou stranu jiní spotřebitelé ho potřebují více.
16
Vzdělávání jako veřejný smíšený statek
Ekonomicky chápeme vzdělávání jako veřejný smíšený statek. Nabývá dvou vlastností, které jsou pro veřejné statky typické:
Nezmenšitelnost
Spotřeba statku jedním spotřebitelem nevylučuje ostatní spotřebitele jako tomu je u soukromých statků. Na trhu tedy neexistuje rivalita, pokud se ovšem nejedná o tzv. přetížení.
K této situaci dochází v případě, že je překročena určitá úroveň kvantity spotřeby a tím klesá kvalita statku. Příkladem je mnoho dětí ve třídě. Pedagog se nemůže dostatečně věnovat všem dětem a tím se snižuje kvalita (Vomáčková, 2002).
Nevyloučitelnost ze spotřeby
Vyloučit spotřebitele ze služby vzdělávání je technicky nemožné. Právo na vzdělání je ukotveno v zákonech České republiky. Základní práva v oblasti vzdělávání definuje Listina základních práv a svobod.
„(1) Každý má právo na vzdělání. Školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon.
(2) Občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách, podle schopností občana a možností společnosti též na vysokých školách.
(3) Zřizovat jiné školy než státní a vyučovat na nich lze jen za podmínek stanovených zákonem; na takových školách se může vzdělání poskytovat za úplatu.
(4) Zákon stanoví, za jakých podmínek mají občané při studiu právo na pomoc státu.“
Listina základních práv a svobod (1992, článek 33)
Zároveň je povinné předškolní vzdělávání dítěte dle školského zákona. Od 1. ledna 2005 vešel v platnost zákon, který uděluje povinnost min. 1 roku předškolního vzdělávání dítěte. Tato povinnost se vztahuje na děti předškolního věku – tedy pro děti, které 31. srpna dosáhnou pěti let, je od 1. září předškolní vzdělávání povinné. Cílem těchto právních nařízeních je zajistit každému občanovi minimální množství vzdělávání.
1.3.2 Užitky ze vzdělávání
Statek vzdělávání je klíčovým faktorem lidského kapitálu. Ekonomická definice statku vzdělávání vyplývá z jeho užitku, který má jak individuální, soukromý užitek spotřebitele, tak i společenský charakter, veřejný užitek společnosti.
17 Soukromý užitek
Podle Vomáčkové (2002) můžeme v případě individuálního (soukromého) užitku zjednodušeně uvažovat o budoucím příjmu jedince. Vzdělání zajišťuje předpoklady pro jeho lepší životní úroveň. Na trhu práce by měl být více konkurenceschopný, disponovat lepší mobilitou a vyššími příjmy, než tomu je u těch, kteří dané vzdělání nemají.
Veřejné užitky
Společenský (veřejný) užitek je dle Vomáčkové (2002) charakterizován makroekonomickými efekty díky úsporám nákladů a také růstem konkurenceschopnosti ekonomiky. Příkladem veřejného užitku je reprodukce lidského kapitálu, který zajišťuje podmínky pro další ekonomický růst, ale také vyšší příjmy z daní nebo nižší nezaměstnanost.
1.3.3 Externí efekt
Externí efekty, externality, vznikají, pokud spotřeba nebo produkce jednoho subjektu ovlivňuje užitek nebo produkci jiného subjektu. Obecně lze říct, že jsou to aktivity nebo činnosti, které přinášejí subjektům, které nejsou zapojeny do směnného procesu, zisky nebo další náklady. Původce externality nemůže mít na zisky nárok a naopak subjekt, kterému vznikají náklady z důvodu externality, je musí uhradit. Podle toho, zda se jedná o zisky nebo náklady z externality, mluvíme o pozitivní (zisky) a negativní (negativní) externalitě (Hořejší et al., 2018).
V ekonomické teorii, situaci, kdy nastává externí efekt, klasifikujeme jako jeden z typů selhání trhu. Alokace statků na trhu není efektivní a neodpovídá Paretovu optimu trhu. Pozice některých subjektů je možné zlepšit, aniž by se zhoršila pozice jiného nebo jiných subjektů (Pichaničová, 2015).
Externality jako statek
Z hlediska Paretovo-efektivní alokace, což je situace, kdy už žádný jedinec či skupina nemůže dosáhnout lepší pozice ve společnosti, aniž by zhoršili postavení jiného, absence trhu externích efektů vede ke společenské ztrátě. Tato neexistence trhu externalit (jako zboží) je způsobena vysokými transakčními náklady, které by museli vynaložit soukromé subjekty (Sirůček et al., 2007).
18 Brown a Jackson (1990) uvádějí, že externality mají pro subjekty, vyjma subjekt, při jehož spotřebě či produkci externí efekt vzniká, povahu veřejného statku. To znamená, že jsou charakteristické nevylučitelností a nerivalitou ve spotřebě. Shmanske (1991) doplňuje, že externí užitky plynou všem ve stejném množství. Tím podporuje teorii nerivalitní spotřeby externích efektů. Příkladem nerivalitní spotřeby v teorii externích efektů na trhu vzdělávání jsou například obecné poznatky získané během vzdělávání. Ty mohou jedinci využít pro svůj prospěch a zároveň je také předat dál – jsou převoditelné.
Externality vzdělávání
Vzdělávání je jedním z typických příkladů uváděných v ekonomické teorii jako pozitivní externalita. Tento poznatek navazuje na teorii užitku, kdy vzdělávání poskytuje jak soukromý, tak i veřejný užitek.
Pinchaničová (2015) jako pozitivní externí efekty vzdělávání uvádí: kvalitní občanství, ekonomická stabilita, komunikační dovednosti, právní chování, rozvoj kulturní úrovně, kvalitní trávení volného času, určitý zdravotní standard, nižší kriminalita nebo výkonnější ekonomika.
Přesto, že bychom mohli vyjmenovat další pozitivní externality vzdělávání, můžeme najít i příklad negativních externích efektů vzdělávání. Pinchaničová (2015) například uvádí:
A. Prodloužení délky života díky určitému zdravotnímu chování. Vzniká tak větší zátěž důchodového systému.
B. Další úvaha zpochybňuje politickou stabilitu jako pozitivní externalitu. Důvodem je, že většině revolucionářů v historii se dostalo kvalitnějšího vzdělání.
Negativní externí efekty vzdělávání jsou většinou uváděny jen na úrovni úvah. Ve společnosti převažuje přesvědčení o pozitivních externalitách vzdělávání.
1.3.4 Celospolečenské a individuální optimum
Optimum na trhu vzdělávání se v prostředí jedince a společnosti nerovná. Rozdíl je dán hlavně odhadovanou výší externalit. Tuto skutečnost můžeme zachytit v grafu 1.
19 Graf 1: Celospolečenské/individuální optimum produkce statku vzdělání
Zdroj: Vomáčková (2002)
Individuální optimum se nachází v bodě A. V tomto bodě se náklady vynaložené jedincem rovnají soukromému užitku, který jedinec odhaduje, že bude v budoucnosti realizovat.
Tomuto bodu pak odpovídá množství statku označené jako Q1.
Společenské optimum se nachází v bodě B. Veřejný užitek realizovaný společností posouvá bod optima doprava. Zvyšuje se tak nejen množství statku odpovídající bodu optima na Q2, ale také cena. Na trhu je pak vyžadována finanční účast státu, a to do výše odhadovaného veřejného užitku.
Úsek mezi body C1 a C2 na ose y znázorňuje ohodnocení pozitivních externalit ze vzdělání.
Jinak řečeno se jedná o vůli státu financovat statek vzdělávání z daňových příjmů státního rozpočtu.
Vztah mezi soukromým a veřejným užitkem je považován za jeden z faktorů k určení poměru financování z veřejných a soukromých zdrojů. Tento poměr není jednoduché kvantifikovat, a to hlavně kvůli neznalosti průběhu křivky externalit. Ta by měla kopírovat vývoj průběhu státní dotace.
Celkové náklady dotace zachycuje plocha mezi body B, C2, C1 a D, což způsobuje, že se zvyšuje poptávka z Q1 na Q2. To je možné zajistit, buď intervencí na straně spotřebitele (žáka), nebo na straně výrobce (vzdělávací instituce). Zároveň je také možné kombinovat daňově dotační přístup.
1.4 Směna na trhu
V ekonomické teorii trh vnímáme jako prostor, kde dochází ke směně statků a služeb. Směna je pak proces, kdy dochází k výměně jedněch statků za druhé. Probíhá dobrovolně, a právě prostřednictvím trhu. V rozvinuté ekonomice se ale spíše setkáváme se směnou za útratu.
20 Spotřebitelé nakupují statky a na oplátku za ně platí penězi. V méně rozvinutých ekonomikách se můžeme ještě setkat s barterovou směnou, tedy se směnou statku za statek (Hořejší et al., 2018).
Na trhu vystupují jednotlivci, kteří rozhodují o tom, jaké statky budou poptávat nebo naopak nabízet a jaké množství. Poptávající chtějí uspokojit svou potřebu. Jsou omezeni svým důchodem a vybírají si na základě preferencí. Nabízející chtějí maximalizovat svůj zisk. Tyto dvě strany se navzájem ovlivňují tak, aby došlo na trhu k rovnováze. Dochází mezi nimi ke kompromisu a vzniká rovnovážná cena. Tuto cenu jsou poptávající ochotni za určité množství statků zaplatit a nabízející jsou naopak ochotni za tuto cenu určité množství statků prodat (Hořejší et al., 2018).
Výše popsané mechanismy jsou platné pro trh statků a služeb. Na druhé straně existuje ještě trh výrobních faktorů, kde se pozice poptávky a nabídky otáčí. Z poptávajících se stávají nabízející a na trhu nabízí své výrobní faktory (půda, práce, kapitál). A naopak nabízející se stávají subjekty na straně poptávky, kdy tyto výrobní faktory poptávají (Hořejší et al., 2018).
Trh předškolního vzdělávání je trhem statků a služeb. Přesto je důležité si uvědomit i existenci trhu výrobních faktorů. Vzdělávání má vést k tomu, aby jednotlivci v budoucnu byli konkurenceschopní právě na trhu výrobních faktorů.
1.4.1 Specifika směny na trhu předškolního vzdělávání
Jak už bylo naznačeno v části zabývající se subjekty na trhu, tak na trhu předškolního vzdělávání jsou tři hlavní aktéři. Jsou to rodiny poptávající vzdělání pro své děti, mateřské školy, které nabízejí své služby, a stát.
Tok finančních zdrojů také neprobíhá stejně jako v případě klasického trhu statků a služeb.
Do směny vstupuje stát, který část úplaty za služby hradí. Výše úplaty od státu závisí na typu sektoru, na kterém se poptávající a nabízející nachází. V případě sektorů mluvíme o veřejném, soukromém a církevním sektoru. Stát přitom nejvíce přispívá na činnost institucí ve veřejném sektoru.
Zároveň je i samotný statek obchodovaný na trhu specifický. Může být spotřebován jen jednou. Předškolní vzdělávání je možné absolvovat jen jednou. Zároveň subjekt, který rozhoduje, není konečný spotřebitel. O výběru mateřské školy rozhodují rodiče, ale její služby využívají jejich děti.
21
1.4.2 Směnný proces
První část směnného procesu na trhu vzdělávání funguje stejně jako směna na trhu statků. Do vztahu vstupují ekonomické subjekty na straně nabídky (vzdělávací instituce) a poptávky (spotřebitelé: rodiny a děti). Předmětem směny je předškolní vzdělávání, ze kterého plyne jak soukromý, tak veřejný užitek.
Druhá část směnného procesu je ale narušena. Za statek neplatí spotřebitel ale další ekonomický subjekt, který do směnného vztahu vstupuje, a tím je stát. Stát ze státního rozpočtu poskytuje financování vzdělávacím institucím. Zdroje pro státní rozpočet získává z daní spotřebitelů. Druhá část směnného procesu tedy probíhá nepřímo.
Graf 2: Směna na trhu vzdělání
Zdroj: Světlík (2009)
Graf 2 naznačuje tok statků, služeb a finančních zdrojů. Jedná se o základní schéma, kde jsou zachyceny všechny možné toky na trhu. Na základě toho, na jakém trhu vzdělávání a v jakém sektoru se nacházíme, nemusí všechny toky proběhnout. Kromě zmíněných hlavních tří subjektů na trhu vstupují do procesu další dva subjekty. Těmi je podnik a sponzor.
Škola poskytuje vzdělání, které je ve schématu označeno jako výuka. Na oplátku očekává školné. Tedy úplatu od spotřebitelů, kterým poskytuje služby formou výuky.
Spotřebitelé označení jako žák/student a rodiče spotřebovávají výuku, za kterou platí školné.
Zároveň mají přímou vazbu na stát, kterému odvádí část svého důchodu ve formě daní.
Stát získává své finanční zdroje jak ve formě daní od domácností, tak od podniků. Tyto finanční zdroje následně přerozděluje mezi ministerstva, která je pak na základě státního rozpočtu a vyhlášek distribuují dále. Ve své podstatě domácnosti za vzdělání platí, i když je oficiálně poskytováno bez úplaty. Finanční stránku vzdělávání kryje stát, který ho financuje právě zdroji, které získal z daní od spotřebitelů.
22 Podnik na jednu stranu platí státu daně, které jsou následně použity na financování škol. Na druhou má přímou vazbu na školu, které platí za poskytnutí vzdělávacích kurzů. Tento vztah není aplikovatelný na trh, kde operují mateřské školy. Subjekt sponzora je v interakci pouze se školou. Škola předává sponzorovi dar a na oplátku za to očekává publicitu.
1.5 Tržní rovnováha
Tržní rovnováha nastává v okamžiku, kdy na trhu není nedostatek ani přebytek statku. Je to tedy situace, kdy si všechen vytvořený statek najde své spotřebitele. V tomto bodě se křivka poptávky a nabídky rovná. Cena, které tento bod odpovídá, se nazývá rovnovážná cena (Hořejší et al., 2018).
V případě předškolního vzdělávání je to situace, kdy se počet dětí v mateřských školách rovná počtu míst v mateřských školách. Na tuto problematiku můžeme nahlížet z různých úhlů. Buď jako na rovnováhu celkové nabídky a poptávky nebo z pohledu různých sektorů. Předškolní vzdělávání se odehrává ve třech sektorech: veřejném, soukromém a církevním.
1.5.1 Tržní přebytek a nedostatek
Tržní rovnováha je ideální situace. Častěji se ovšem stává, že se křivky nerovnají, a v tu chvíli mluvíme o tržním přebytku nebo nedostatku.
Tržní přebytek nastává, když nabídka převyšuje poptávku. Na trhu je nabízeno vyšší množství statku, než kolik je reálně poptáváno. To všechno se děje při určené ceně. Důvodem existence této situace může být, že statky na trhu jsou nabízeny za vyšší cenu, než jsou spotřebitelé ochotni zaplatit (Hořejší et al., 2018).
V sektoru předškolního vzdělávání tato situace může nastat v případě poplatků soukromých mateřských škol. Ty mohou dosáhnout výše až 20 000 Kč měsíčně, což může být pro většinu spotřebitelů příliš vysoká cena. Příkladem může být průměrná domácnost v České republice:
Český statistický úřad (ČSÚ, 2021) uvádí, že průměrná čistá měsíční mzda v České republice lehce přesahuje 30 000 Kč. Pokud budeme vycházet z předpokladu, že rodina disponuje dvěma živiteli, tak čistý příjem rodiny bude cca 60 000 Kč měsíčně. Dle dat ČSÚ (2021) jsou průměrné výdaje na jednoho člověka v domácnosti téměř 13 000 Kč měsíčně. Výdaje tříčlenné domácnosti jsou tedy 39 000 Kč. Pokud bychom k tomu připočetli i poplatek za soukromou mateřskou školu, tak by celková měsíční útrata byla na 59 000 Kč. Na nečekané výdaje nebo úspory by rodině zbylo pouze 1 000 Kč.
23 Tržní nedostatek je přesně opačná situace. Nastává v případě, že spotřebitelé při dané ceně poptávají větší množství statku, než je na trhu. Může se jednat o situaci, kdy je cena velmi nízká, a spotřebitelé chtějí za danou cenu vyšší množství, které ale už není na trhu nabízeno (Hořejší et al., 2018).
Tržní nedostatek můžeme na trhu předškolního vzdělávání najít ve veřejném sektoru.
Poplatky za poskytnutí služeb předškolního vzdělávání se pohybují okolo 500 Kč za měsíc.
Narozdíl od předchozího případu tato výše pro spotřebitele může být lákává.
Pokud se vrátíme k rodině z předchozího příkladu, tak se situace změní. Průměrné měsíční výdaje rodiny budou tvořit 39 500 Kč měsíčně. Na nečekané výdaje a úspory jim tedy zůstane 20 500 Kč, což je velké zlepšení oproti předchozí situaci. Pokud bychom nechali celkové měsíční výdaje fixní na úrovni 59 000 Kč, tak si domácnost může dovolit poslat do veřejné mateřské školy 40 dětí. Bude poptávat 40 míst v mateřských školách, kterými veřejné instituce nemusí disponovat.
1.5.2 Rovnováha na trhu předškolního vzdělávání
Rovnovážný bod na trhu budeme tedy hledat tam, kde se nabídka bude rovnat poptávce.
K analýze trhu předškolního vzdělávání ale nemůžeme přistupovat jako ke klasickému trhu statků a služeb. Tento trh má svoje specifika, která je si třeba uvědomit:
1. Na trhu vzdělávání je konkurenční prostředí.
2. Nabídka veřejného vzdělávání je konstantní.
Konkurenční prostředí na trhu mohlo vzniknout po Sametové revoluci v roce 1989, kdy byl umožněn vznik soukromých a církevních mateřských škol. Aktivní soutěž na trhu probíhá skrze tyto tři sektory.
Legislativa aplikovaná na veřejný sektor je v případě předškolního vzdělávání striktnější než, jak tomu je v případě soukromých a církevních poskytovatelů. Na základě normativů a vyhlášek je jasně dané, kolik míst pro děti musí mateřská škola poskytnout. Na základě těchto předpokladů je možné situaci na trhu zachytit v grafu 3.
24 Graf 3: Nabídka a poptávka na trhu vzdělávání
Zdroj: Nagac a Guc (2015)
Graf 3 zachycuje situaci na trhu vzdělávání z pohledu nabídky a poptávky. Na ose x se nachází množství vzdělání a na ose y naopak cena. Tento graf zachycuje situaci na celkovém trhu, nejen rovnovážný bod, ale také tržní přebytek a nedostatek.
Křivka S1
Tato křivka znázorňuje nabídku veřejného vzdělávání. Tato nabídka v určitém bodě dosáhne své maximální kapacity, a proto má vertikální tvar. Je omezena množstvím Q1, což je maximum, které může být na trhu nabídnuto.
Křivka S2
Tato křivka naopak zobrazuje nabídku soukromého vzdělávání. Křivka je rostoucí stejně jako na klasickém trhu statků a služeb. Nabídka soukromého vzdělávání si může určit sama cenu.
Tedy s množstvím roste automaticky i cena.
Křivka začíná v bodě A. Tedy v bodě, kterému odpovídá množství Q1. Soukromé instituce vstupují na trh ve chvíli, kdy veřejné instituce nemohu už poskytnou vyšší množství služeb předškolního vzdělávání. Graf zachycuje, že soukromé instituce na trhu doplňují nabídku, kterou už veřejné instituce pokrýt nemohou. Ovšem to vše za vyšší cenu.
Křivka D1
Obě křivky D zachycují poptávku. Křivka D1 zastupuje domácnosti, které spotřebovávají jen veřejné vzdělávání. A to i za situace, kdy na trhu existují soukromé instituce. Jedná se o domácnosti s nižšími příjmy, pro které není samotné vzdělávání prioritou. Vnímají ho spíše jako nutnost nebo povinnost, která je dána státem.
25 Křivka D2
Naopak křivka D2 zachycuje domácnosti s vyššími příjmy, které skrze vzdělání očekávají lepší budoucnost. Pokud tedy na trhu existují soukromé vzdělávací instituce, využijí jejich služeb, aby zvýšily spotřebované množství. Na ose x se tato skutečnost projeví přesunem z bodu Q1 do Q2.
Bod E zachycuje rovnovážnou situaci těchto domácností. Nabízené množství se rovná poptávanému, a to při rovnovážné ceně.
Přebytek spotřebitele
Přebytek spotřebitele je situace, kdy je tržní cena statku nižší, než by spotřebitel byl ochoten zaplatit. Získává tak stejný přínos za nižší cenu. V grafu je tato situace zachycena plochou ohraničenou body B, C a E. Tržní cena odpovídá bodu E. V této části grafu se křivka D2
nachází nad tržní cenou. Tedy spotřebitelé by byli ochotni zaplatit více, ale nabízející prodávají za cenu danou bodem E.
Přebytek výrobce
Přebytek výrobce je opakem přebytku spotřebitele. Nabízející by byli ochotni své statky prodat za nižší cenu, než je tržní cena. Získají tak stejný přínos za vyšší cenu. Přebytek výrobce je v grafu zachycen jako plocha mezi body A, B a E. Křivka S1 se nachází pod rovnovážnou cenou danou bodem E. Spotřebitelé tedy na trhu zaplatí více, než by strana nabídky požadovala.
Funkce soukromého vzdělávání na trhu
Graf 3 demonstruje nepostradatelnou funkci soukromých institucích na trhu předškolního vzdělávání. Veřejné instituce mají omezené zdroje a nemohou tedy pokrýt všechny potřeby trhu. To je okamžik, kdy na trh vstupují soukromý poskytovatelé a nabízejí své služby.
Soukromé instituce sice za své služby požadují vyšší cenu, ale na trhu své spotřebitele najdou.
Část subjektů na straně poptávky je ochotná za vzdělání zaplatit i vyšší částky. Mají vyšší užitek ze vzdělání než domácnosti, které jsou ochotny spotřebovávat pouze veřejné vzdělávání.
26
2. Nabídka na trhu vzdělávání
2.1 Předškolní vzdělávání v České republice
Vzdělávací systém v České republice
Vzdělávací systém v České republice se dělí na primární, sekundární a terciární vzdělání.
Primární je zajišťováno základními školami a povinnost ho absolvovat je ukotvena v zákoně.
Připravuje žáky na další stupně vzdělání – sekundární a terciární. Sekundární vzdělání se dělí na nižší a vyšší. Nižší forma je poskytována na druhém stupni základní školy a vyšší na středních školách. Terciární vzdělání poskytují už vysoké školy, vyšší odborné školy a konzervatoře (Eurydice, 2021).
Předškolní vzdělávání neposkytuje stupeň vzdělání. Přesto je pro rozvoj dítěte nepostradatelné. Vytváří základní předpoklady pro navazující stupně vzdělání a srovnává nerovnoměrnosti vývoje dětí před nastoupením na základní školu.
Vzdělávání od předškolního po vysokoškolské spadá pod správu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Jeho organizace je ošetřena dvěma zákony, prvním je školský zákon, který se vztahuje na předškolní vzdělávání, primární a sekundární stupeň vzdělávání.
Vymezuje povinnosti a náležitosti institucí. Definuje náležitosti stupně vzdělání a formuluje jeho cíle. Kromě hlavních vzdělávacích institucí také definuje standardy a požadavky na přidružená školská zařízení (Eurydice, 2021).
Na terciární vzdělání se vztahuje Zákon o vysokých školách. Stejně jako školský zákon definuje náležitosti vzdělávání, vzdělávací programy, oblasti vzdělávání nebo podmínky akreditace. Kromě toho také definuje požadavky pro programy celoživotního vzdělávání.
Předškolní vzdělávání v České republice
„Předškolní vzdělávání podporuje rozvoj osobnosti dítěte předškolního věku, podílí se na jeho zdravém citovém, rozumovém a tělesném rozvoji a na osvojení základních pravidel chování, základních životních hodnot a mezilidských vztahů“ (Světlík, 2009, s. 16).
Předškolní vzdělávání v České republice zajišťují převážně mateřské školy, které jsou určeny dětem od dvou do pěti let. Dítě mladší tří let ale nemá na předškolní vzdělávání právní nárok.
Jeho nárok vzniká až ve školním roce, kdy dovrší tří let. V tomto období musí obec zajistit dítěti místo v mateřské škole.
27 Dalšími institucemi, které mohou poskytovat předškolní vzdělání, jsou přípravné třídy a přípravný stupeň speciální školy. Problematikou speciálního vzdělávání se ale tato práce nezaobírá, proto toto téma není blíže rozebráno.
Povinnost předškolního vzdělávání
Povinnost předškolního vzdělávání je ukotvena v zákoně č. 561/2004 Sb., Zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání. Tento zákon nabyl účinnosti 1. ledna 2005. Vztahuje se na všechny občany České republiky a na občany členského státu Evropské unie, kteří v České republice pobývají déle než 90 dnů.
Zákonný zástupce je povinen zapsat dítě k předškolnímu vzdělávání pro kalendářní rok, ve kterém začíná povinnost předškolního vzdělávání dítěte. Povinnost vzniká jeden rok před nastoupením dítěte na základní školu. Tedy se vztahuje na děti, které do 31. srpna daného roku dosáhnou pěti let. Potom je od 1. září pro ně předškolní docházka povinná. Povinnost zápisu se vztahuje na zákonné zástupce, jejichž děti ještě nenavštěvují mateřskou školu.
Každé dítě spadá do určitého školského obvodu, na jehož základě je mu přiřazena spádová mateřská škola. Ta se určuje dle adresy jeho trvalého bydliště. Zákonný zástupce může ale zvolit jinou než přiřazenou spádovou mateřskou školu. Ředitel této mateřské školy je povinen tuto skutečnost nahlásit řediteli spádové mateřské školy dítěte.
Povinné předškolní vzdělávání má formu pravidelné denní docházky v pracovních dnech.
Tato povinnost není dána ve dnech, na které připadají prázdniny, které se shodují s organizací školního roku na základních a středních školách.
2.2 Mateřské školy
Mateřské školy jsou hlavními subjekty na straně nabídky. Jsou to vzdělávací instituce, které poskytují předškolní vzdělávání na základě toho, jak je stanoveno zákonem. Jejich úkolem je rozvoj a socializace dítěte. V současné době jsou ale kladeny vyšší a vyšší nároky na vzdělání, což se projevuje i v případě předškolního vzdělávání.
Na tuto situaci mateřské školy reagují vzdělávacími programy. Vzdělávací program je zpracováván společně s ročním plánem a pravidelně aktualizován. Obsahuje formulované cíle, metody a nástroje k jejich naplnění. Programy se soustředí například na jazykové dovednosti, mezikulturní vzdělávání, pochopení smyslu spolupráce nebo se soustředí na individuální rozvoj dítěte.
28
2.2.1 Historický kontext
Mateřské školy vznikaly na našem území v 2. polovině 19. století a jednalo se o tzv.
Kindergarten. První byla v Čechách založena v roce 1862. Původně se jednalo o dětské zahrádky. Docházely do nich matky s dětmi a učily se tam, jak správně své dítě vychovávat.
V návaznosti na to v roce 1869 vznikla první mateřská škola (Šlégl, 2013).
Stát si začal uvědomovat, že předškolní vzdělávání dětí je pro jeho ekonomiku důležité.
V následujících letech tedy předškolní vzdělávání prošlo mnoha reformami. Výsledkem bylo, že se v mateřských školách začala vyučovat rodinná výchova a děti byly připravovány na základní vzdělávání. Změnou prošlo i vybavení. Každá mateřská škola musela disponovat třemi prostory: hernou, zahradou a učebnou se stolečky.
Do vývoje mateřských škol zasáhl nástup komunismu. V roce 1948 byl vydán „Zákon o jednotné škole“. Na jednu stranu došlo k rozvoji počtu mateřských škol na našem území.
Bohužel to bylo ale na úkor dětí. Režim předpokládal, že změnou vzdělávacího systému může urychlit tělesný rozvoj dítěte. Výsledkem bylo, že poslední rok mateřské školy bychom dnes přirovnali k prvnímu roku základní školy. Děti se učily číst, psát a počítat. Tento systém je přetěžoval a rozvíjely se u nich psychické problémy.
Důležitým okamžikem v historii mateřských škol byla samozřejmě Sametová revoluce v roce 1989. Začaly vznikat soukromé a církevní mateřské školy. Vzdělávací programy se soustředily na individuální rozvoj dítěte. Začala vznikat také zařízení pro děti se speciálními potřebami a do programů se zařadila i interkulturní výchova. Došlo k rozvoji alternativních směrů předškolního vzdělávání (například Montessori systém, Walfdorská pedagogika a další) (Šlégl, 2013).
Význam soukromých a církevních mateřských škol
Díky politickým změnám byl umožněn vznik soukromých a církevních mateřských škol.
Základním předpokladem je, že soukromé mateřské školy vznikají za účelem zisku, chovají se tržně a svou nabídku přizpůsobují potřebám trhu. Naopak ve veřejném sektoru jsou podmínky přísnější. Služby nejsou tolik flexibilní, ale na druhou stranu úplata za službu je oproti soukromým i církevním minimální.
Vznik soukromých a církevních institucí umožnil vznik konkurenčního prostředí na trhu předškolního vzdělávání. Děti už nemusí navštěvovat mateřskou školu dle spádové oblasti, ale nabídka se rozšířila a spotřebitelé si mohou vybírat.
29
2.2.2 Dělení mateřských škol dle zřizovatele
Mateřské školy můžeme dělit dle různých hledisek. Pro analýzu trhu je nejdůležitější dělení dle zřizovatele. Zřizovatel vytváří podmínky pro její vznik, stanovuje zásady, pravidla a organizaci fungování mateřské školy. Základní práva a povinnosti zřizovatele mateřské školy jsou určeny školským zákonem.
Na základě toho, kdo je zřizovatelem mateřské školy, můžeme dělit mateřské školy do sektorů. Sedláčková (2012) rozlišuje čtyři možné zřizovatele, ale sektory, ve kterých se pohybujeme, jsou pouze tři:
A. Kraj, obec a dobrovolný svazek obcí B. Ministerstvo
C. Registrované církve a náboženské společnosti D. Ostatní právnické osoby nebo fyzické osoby
Mateřské školy zřízené prvními dvěma druhy zřizovatelů se řadí do veřejného sektoru. Pokud je zřizovatelem církev nebo jiná registrovaná náboženská společnost, tak mluvíme o církevním sektoru. Poslední sektor, který zbývá, je soukromý. Mateřské školy zřízené ostatními právnickými nebo fyzickými osobami spadají právě do této kategorie.
Veřejné mateřské školy
Na veřejné mateřské školy se vztahuje školský zákon a s ním související předpisy, přičemž základním rysem je zápis školy do školského rejstříku a s ním související nárok na finanční prostředky (Eurydice, 2021). Ve většině případů nedisponují žádným speciálním vzdělávacím programem. Naplňují povinnosti dané zákonem, ale nevyužívají k tomu žádný speciální výukový systém nebo pomůcky.
Veřejné mateřské školy jsou na území České republiky nejrozšířenější. Jejich celkový poměr přesahuje 90 procent všech mateřských škol. Jejich kvalita, počet přijatých dětí, od kterého se odvíjí míra individuálního přístupu, závisí na kraji, kde se mateřská škola nachází.
Také ve veřejném sektoru se poskytuje předškolní vzdělávání za úplatu. Cena je ovšem nižší, než jak tomu je u soukromého sektoru. Zároveň v posledním ročníku mateřské školy je ve veřejném sektoru vzdělání poskytováno bezúplatně.
Školkovné, tedy poplatek za předškolní vzdělání, se v případě veřejného sektoru pohybuje okolo 400 až 1 000 Kč za měsíc. Rodiny jsou ještě povinny uhradit poplatek za stravování.
30
Soukromé mateřské školy
Soukromé mateřské školy jsou právnickými či fyzickými osobami. Předmětem jejich činnosti je poskytování vzdělávání nebo školských služeb podle školského zákona – vztahuje se na ně školský zákon a s ním související předpisy, přičemž základním rysem je zápis do rejstříku školských právnických osob a s ním související nárok na finanční prostředky (Eurydice, 2021).
Soukromé mateřské školy mají větší možnosti ve variabilitě vzdělávacích programů. Mohou navázat na obecnou filozofii vzdělávání, jako tomu je například u Montessori nebo Daltonské mateřské školy, nebo mohou svůj vzdělávací program definovat zcela individuálně.
Podmínkou je, že musí naplňovat cíle vzdělávání dané zákonem.
Větší variabilita ve vzdělávacích programech je dána i tím, že za vzdělání požadují vyšší úplatu, než tomu je ve veřejném sektoru. Školkovné se pohybuje mezi 3 000 až 20 000 Kč.
Cena se odvíjí od typu vzdělávacího programu a lokality. Nejvyšší úplatu požadují jazykové mateřské školy se speciálním vzdělávacím programem v Praze. Zároveň je třeba ještě uhradit poplatek za stravování, který není ve školkovném započítaný.
Církevní mateřské školy
Právní formou zřízení jsou církevní mateřské školy nejčastěji zřizovány stejně jako soukromé.
Výjimkou je, že je zakládá církevní právnická osoba. Jejich předmětem činnosti je poskytování vzdělání nebo školských služeb a jsou zapsány v rejstříku Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a vztahuje se na ně školský zákon (Eurydice, 2021).
Většina církevních mateřských škol se svým výukovým programem od běžných mateřských škol neliší. Pouze zábavnou formou děti seznamuje s náboženstvím. Církevní mateřské školy přijímají děti z věřících i nevěřících rodin. U katolických škol není ani podmínkou pokřtění dítěte.
Výše školkovného je vyšší, než tomu je u veřejných mateřských škol, ale nižší než u soukromých. Školkovné se pohybuje mezi 1 000 až 3 000 Kč za měsíc. Cena se opět odvíjí od lokality, ve které se mateřská škola nachází. Do této úplaty není započítáno stravné, které musí zákonní zástupci také uhradit.
2.2.3 Vzdělávací programy
Speciální vzdělávací programy mateřských škol se spíše týkají soukromých subjektů.
Realizace programů je z pohledu zdrojů náročnější, a veřejné mateřské školy si tedy nemohou
31 dovolit tyto programy aplikovat. Většina programů vyžaduje speciální pomůcky, zařízení místností a vzdělání personálu. Zároveň je kladen důraz na individuální přístup, čímž se vzdělání v těchto institucích stává exkluzivnějším.
Každý vzdělávací program vychází z vlastní filozofie a praktikuje svou metodologii.
Nejrozšířenější programy jsou následující:
o Lesní mateřské školy o Montessori mateřské školy o Daltonské mateřské školy o Waldorfské mateřské školy o Jazykové mateřské školy
o Mateřské školy Začít spolu – Step by Step
Lesní mateřské školy
Lesní mateřské školy jsou považovány za typ alternativního předškolního vzdělávání.
Nejvýraznějším znakem lesní mateřské školy je to, že výuka probíhá venku za každého počasí. Důraz je kladen na rozvoj dovedností dětí v přímém kontaktu s přírodou. Výuka probíhá formou hry, zkoumání a učení se v lese (Anonymous, 2021).
Třídy v lesních mateřských školách se naplňují maximálně do patnácti dětí, aby byl zajištěn individuální přístup. Také musí být zajištěno vyhřívané zázemí. Zakládají si na aktivní komunikaci s rodiči. Veškeré vzdělávací aktivity jsou v souladu se zákonem a naplňují povinné požadavky na předškolní výuku.
Montessori mateřské školy
V České republice je cekem 113 Montessori mateřských škol. Program vychází z filozofie italské lékařky Marie Montessori. Její metodologie vznikla na začátku 20. století a postupně se šířila po celé Evropě. The Montessori Method se opírá o její výzkumy na psychiatrické klinice v Římě a praxi s dětmi s postižením. Výukový program Montessori má více než stoletou historii a stále se vyvíjí. Reaguje na změny ve společnosti a ve výchově dětí (Montessori ČR, 2021).
Důraz je kladen na individualitu dítě a mateřské školy se přizpůsobují jeho potřebám. Jejich výukový program vychází z předpokladu, že každé dítě je naladěno na určitou aktivitu v jinou
32 dobu. Děti si sami volí, jaké aktivitě se budou věnovat, a zda budou pracovat sami nebo ve skupině. Musí při tom ale respektovat pravidlo, že nebudou rušit ostatní.
Daltonské mateřské školy
Metodologie Daltonských mateřských škol je hodně podobná metodologii Montessori. Není se čemu divit, protože Helen Parkhurst, která daltonský výukový program vytvořila, spolupracovala s Marií Montessori. Historie Daltonských mateřských škol sahá do stejné doby jako Montessori.
Základními principy Daltonského výukového programu je zodpovědná svoboda, samostatnost a spolupráce. I přesto, že se může zdát, že si tyto principy vzájemně protiřečí, mají svou logiku. Dítě se učí, jak zacházet se svou svobodou a zároveň být zodpovědné. Samy si zvolí tempo a způsob práce a tím se učí samostatně pracovat. V rámci aktivit se sice učí spoléhat samy na sebe, ale také na druhé a spolupracovat (Alternativní školy, 2021).
Daltonské mateřské školy jsou často spojeny s prvním stupněm základních škol. Tento výukový systém tedy někdy bývá vnímán jako alternativní způsob vzdělávání.
Waldorfské mateřské školy
Také vznik prvních Waldorfských mateřských škol sahá do začátku 20. století, jako je tomu u Montessori a Daltonských mateřských škol. Waldorfská pedagogika vychází z filozofie Rudolfa Steinera. Ten hledal vztahy ve vývojových fázích dítěte a mladého člověka, jejich rozvoj vztahu ke světu a schopnost učit se. Na základě toho je na výuku ve Waldorfských mateřských školách nahlíženo jako na vývojový proces (Waldorfské školy, 2021).
Tento výukový program klade důraz na rytmus. Ten se objevuje nejen v aktivitách, ale i ve skladbě celého dne a týdne. Dle vývojového stádia dítě jsou využívány různé pomůcky, které mu mají pomoci ve vývoji. Preferuje se hra a experimentování, aby se zbytečně nezatěžovala dětská paměť. Velký význam je přikládán vnímání přírody. Kromě jiného se důraz klade také na morální a citový vývoj dítěte.
Jazykové mateřské školy
Jazykové mateřské nedisponují jednotnou metodologií vzdělávání, jako tomu je u předchozích typů. Cíl je ovšem stejný. Dítě by si v mateřské škole mělo osvojit některý z cizích jazyků.
Tento daný jazyk je využívaný v každodenní komunikaci s dětmi. Pedagogové musí mít
33 určitou jazykovou úroveň, aby mohli učit v těchto mateřských školách. Často jsou mezi nimi i cizinci (Anonymous, 2021).
Jazykové mateřské školy patří k těm nejdražším. Právě u nich může školkovné být až 20 000 Kč za měsíc.
Mateřské školy Začít spolu – Step by Step
Výukový program mateřských škol Začít spolu rozvíjí tři hlavní dovednosti. Je to komunikace, kooperace a řešení problémů. Cílem je připravit děti na to, aby se v budoucnu aktivně zajímaly o učení, uměly se učit efektivně, učení je bavilo a nebylo pro ně spojeno se stresem.
Děti se učí přijímat změny a jak se s nimi vypořádat. Rozvíjí se jejich kritické myšlení, aby byly schopné rozpoznat a řešit problém. Stejně jako u jiných programů jsou také vedeny k samostatnosti a důraz je kladen na osobní rozvoj (Začít spolu, 2021).
2.3 Financování
Financování mateřských škol probíhá na dvou úrovních. Nejprve přerozdělí stát finanční prostředky mezi kraje. Ty je následně distribuují mezi mateřské školy, které pod ně spadají na základě stanovaných normativů. Míra a forma financování závisí na sektoru. Veřejný sektor je státem nejvíce podporovaný. Z přidělených prostředků hradí jak neinvestiční, tak i investiční výdaje. Mateřské školy v soukromém a církevním sektoru dostávají od státu dotace, ale ne v takové míře, jako je tomu u ve veřejném sektoru. Dotace jsou určeny hlavně na financování neinvestičních výdajů. Na druhou stranu investiční výdaje už si musí hradit sami.
2.3.1 Typy výdajů
Podle Eurydice (2021) rozlišujeme výdaje na investiční (kapitálové) a neinvestiční:
Neinvestiční výdaje
Tyto výdaje jsou tvořeny přímými náklady na vzdělávání a provozními výdaji.
Přímé náklady na vzdělávání jsou hrazeny ze státního rozpočtu. Tvoří je:
o Mzdy a s nimi související výdaje (například odvody sociálního a zdravotního pojištění)
o Výdaje na učební pomůcky a školní potřeby (pokud jsou poskytovány bezplatně)
34 o Další výdaje související se vzděláváním (například vzdělávání pracovníků)
Provozní výdaje (ostatní neinvestiční výdaje) jsou hrazeny z rozpočtu zřizovatele. Mateřské školy může zřizovat:
o Kraj, obec a dobrovolný svazek obcí o Ministerstvo
o Registrované církve a náboženské společnosti o Ostatní právnické osoby nebo fyzické osoby
Investiční výdaje
Tyto výdaje jsou hrazeny vždy zřizovatelem mateřské školy. Veřejné školy jsou financovány z obecních rozpočtů nebo rozpočtů krajů. V případě církevních a soukromých škol je financování poskytováno z rozpočtů církevních nebo soukromých zřizovatelů.
2.3.2 Financování dle sektorů Veřejné mateřské školy
Systém financování veřejných škol prošel reformou, která nabyla platnost od ledna 2020.
Změny se týkají především financování mateřských a základních škol, středních škol a konzervatoří.
Do roku 2019 se používalo tzv. normativní financování na žáka. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy nejprve rozdělilo finanční zdroje podle republikových normativů mezi kraje. Krajské úřady stanovily krajské normativy na jednotku výkonu (tedy na žáka, studenta nebo jinou výkonnostní jednotku) a na základě toho vytvořily rozpočty pro jednotlivé školy a školská zařízení.
Krajské normativy se dělily na mzdovou část a na ostatní neinvestiční výdaje. Mzdová část zahrnovala průměrné výdaje na tarifní složku i mimo-tarifní složku platu pedagogů a nepedagogů.
Systém financování od roku 2020
Systém financování je založen na financování reálného objemu výuky a reálné výše tarifních platů pedagogů v mateřských, základních a středních školách a konzervatořích. Snižuje se tedy závislost na naplněnosti školy. Rozhodujícím je realizovaný rozsah výuky. To přispívá ke zkvalitnění vzdělání. Je možné otevřít více tříd nebo skupin dětí pro určité předměty nebo
35 aktivity. Snižuje se počet žáků ve třídách, což umožňuje pedagogům vyjít vstříc specifickým požadavkům každého dítěte.
Systém financování aplikovaný od ledna probíhá ve dvou fázích:
1. fáze: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy přiřadí finanční prostředky na přímé výdaje na vzdělávání pro každou jednotlivou školu a pedagogy.
2. fáze: Krajský úřad pomocí krajských normativů doplní centrální rozpis (z první fáze) o rozpis prostředků na krajské služby.
Soukromé školy
Soukromé školy a školská zařízení dostávají dotaci ze státního rozpočtu prostřednictvím krajů. Tyto zdroje jsou určeny na financování neinvestičních výdajů souvisejících s výchovou a vzděláním a financování běžných provozních neinvestičních výdajů.
Soukromá škola nebo školské zařízení uzavírá s krajským úřadem smlouvu na příslušný školní rok. Tato smlouva zahrnuje popis a rozsah vzdělávací činnosti a procento z normativu.
Normativy stanovuje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy pro každý školní rok, a to na základě oborů a forem vzdělávání, délky provozu a velikosti školy. Investiční výdaje soukromých škol a zařízení hradí zřizovatel.
Pokud škola nebo školské zařízení splňuje základní podmínky, dostává dotaci v základní výši.
Může také dostat dotaci zvýšenou, a to pokud splňuje další podmínky, například pokud:
o Škola pobírala základní dotaci alespoň jeden rok
o Poslední hodnocení školy Českou školní inspekcí je průměrné nebo lepší o Škola je obecně prospěšnou společností nebo školskou právnickou osobou o Zaváže vynakládat celý svůj zisk na vzdělání a běžný provoz
Dotace se poskytují podle procentního podílu normativů stanovených ve smlouvě a skutečného počtu žáků v daném školním roce. Stanovení normativů na jednoho žáka musí odrážet vývojový regionální trend rozpočtů pro území samosprávných celků – tedy pro veřejné školy.
36 Tabulka 1: Základní a zvýšená dotace vyjádřená procentními podíly z normativů pro
soukromé školy
Zdroj: Eurydice (2021)
Soukromé mateřské a základní školy, které zřizuje obec, mohou požádat o další dotaci pro úhradu neinvestičních výdajů. Další zdroj financí soukromých škol plyne ze školného. Jeho výše závisí na náročnosti oboru nebo na technickém vybavení škol. Dalším aspektem je také ekonomická situace v dané oblasti – například školné v Praze je zpravidla mnohem vyšší než v ostatních regionech v České republice.
Církevní školy
Financování církevních škol a školských zařízení podléhá stejným normativům jako financování soukromých škol. Některé církevní školy a školská zařízení dostávají zvýšenou část normativu pro provozní výdaje. Ministerstvo školství přiřazuje tyto prostředky přímo na jednotlivé školy. Děje se tak tedy bez přítomnosti krajů. Církevní školy mohou také vybírat školné.
2.3.3 Finanční autonomie a řízení
Mateřské školy mohou být zřízeny jako příspěvkové organizace nebo školské právnické osoby. Typ právní formy nemá vliv na činnost školy (a školských zařízení) a na jejich financování.
Příspěvkové organizace
Příspěvkové organizace mají dlouhou tradici a touto formou je zřízena většina škol a školských zařízení. Zřizovatel vydává o vzniku zřizovací listinu, která vymezuje hlavní účel a odpovídající předmět činnosti. Také vymezuje práva, která umožňují organizaci využívat
