Hlavní práce12384_xuhac01.pdf, 1.9 MB Stáhnout

EKONOMICKÉ VZTAHY ČESKÉ REPUBLIKY

S LATINSKOU AMERIKOU

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE

FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ KATEDRA SVĚTOVÉ EKONOMIKY

Consuela Hindlsová

Obor: Mezinárodní obchod

EKONOMICKÉ VZTAHY ČESKÉ REPUBLIKY S LATINSKOU AMERIKOU

Vedoucí diplomové práce: Doc. PhDr. Lenka Adamcová, CSc.

2008

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci zpracovala samostatně a veškerá použitá literatura a další prameny jsou uvedeny v seznamu.

V Praze, 25. srpna 2008

……….……….

podpis autorky

Poděkování

Na tomto místě bych ráda poděkovala paní Doc. PhDr. Lence Adamcové, CSc., za vstřícný přístup a cenné rady při zpracování této diplomové práce.

OBSAH

OBSAH ... 6

ÚVOD ... 7

1 OBECNÁ CHARAKTERISTIKA LATINSKÉ AMERIKY... 9

1.1 Geografie a obyvatelstvo Latinské Ameriky ... 10

1.2 Stručná historie Latinské Ameriky ... 13

2 EKONOMICKÁ CHARAKTERISTIKA ZEMÍ LATINSKÉ AMERIKY ... 14

2.1 Zhodnocení vývoje podle vybraných ukazatelů... 14

2.1.1 Vnitřní prostředí ... 16

2.1.2 Vnější prostředí ... 24

2.2 Prognóza vývoje ... 29

3 OBCHODNĚ-EKONOMICKÉ ZÁJMY ČESKÉ REPUBLIKY V PRIORITNÍCH ZEMÍCH LATINSKÉ AMERIKY... 30

3.1 Chile... 32

3.2 Argentina ... 44

3.3 Brazílie... 50

3.4 Mexiko... 58

3.5 Zhodnocení vzájemných obchodně-ekonomických vztahů ČR s prioritními zeměmi Latinské Ameriky ... 65

ZÁVĚR: ... 68

PŘÍLOHY: ... 70

ZDROJE:... 86

SEZNAM TABULEK A GRAFŮ V TEXTU: ... 89

SEZNAM ZKRATEK:... 91

ÚVOD

Latinská Amerika představuje ekonomický prostor, který disponuje nejen obrovskými zásobami nerostného bohatství, půdy a pracovní síly, ale především ohromným a relativně nenasyceným vnitřním trhem. V rámci mezinárodních obchodních vztahů tak zaujímá významné postavení.

Velmi čilé obchodně-ekonomické vztahy i přes velkou geografickou vzdálenost existují i mezi zeměmi Latinské Ameriky a Českou republikou. Od počátku devadesátých let do současnosti lze pozorovat výrazný vzestup obchodní spolupráce České republiky především se čtyřmi největšími latinskoamerickými ekonomikami – Argentinou, Brazílií, Chile a Mexikem. Rozsah spolupráce a saldo obchodní bilance ovšem stále neodpovídá možnostem, které by tento hospodářský prostor českým exportérům mohl poskytovat.

Tématem této diplomové práce je hospodářský vývoj zemí Latinské Ameriky a Karibiku a ekonomické vztahy České republiky s těmito zeměmi, především obchodně-ekonomické vztahy s Chile, Argentinou, Brazílií a Mexikem, kterým bude v práci věnován větší prostor.

Pro analýzu byly vybrány tyto čtyři země Latinské Ameriky, které byly na základě Exportní strategie České republiky pro období 2006-2010 zařazeny mezi země prioritního zájmu ČR v oblasti Latinské Ameriky. Cílem této práce je analyzovat stav obchodně-ekonomických vztahů a potencionální možnosti zvýšení zahraničního obchodu České republiky s těmito čtyřmi vybranými zeměmi.

Práci lze rozdělit na dva tématické celky. První část práce, která zahrnuje první dvě kapitoly, se stručně zabývá obecnými charakteristikami latinskoamerických zemí a ekonomickým vývojem Latinské Ameriky a Karibiku jako celku od konce devadesátých let do současnosti.

Tato část se věnuje nejvýznamnějším makroekonomickým ukazatelům vnitřního prostředí, tj.

vývoji hrubého domácího produktu, inflaci, mzdám a zaměstnanosti, veřejnému rozpočtu a investicím, a vnějšímu prostředí, které zahrnuje vývoz a dovoz, vývoj směnných relací a směnných kurzů a přímé zahraniční investice, které je nutné stručně nastínit pro následné srovnání vývoje čtyř vybraných latinskoamerických ekonomik, jejichž obchodně-ekonomické vztahy s Českou republikou jsou těžištěm této práce.

Druhá část práce je zaměřena jednotlivě na vybrané země – Chile, Argentinu, Brazílii a Mexiko. Tato část se zabývá důkladněji ekonomickou situací posledního desetiletí v těchto

zemích, vývojem jejich makroekonomických ukazatelů, analýzou zahraničního obchodu těchto zemí s jejich nejdůležitějšími obchodními partnery a v neposlední řadě dynamikou vývoje zahraničního obchodu a obchodně-ekonomickými vztahy s Českou republikou. Větší prostor je věnován vzájemným obchodně-ekonomickým vztahům České republiky s Chilskou republikou, které tvoří základ pro další srovnání.

Vzhledem k rozdílným statistickým údajům z jednotlivých informačních zdrojů, byly z důvodu lepší srovnatelnosti čerpány údaje o vývoji makroekonomických ukazatelů převážně z dokumentů a statistických ročenek zpracovaných Ekonomickou komisí pro Latinskou Ameriku a Karibik (ECLAC). Informace v části o obchodně-ekonomických vztazích ČR s Latinskou Amerikou byly čerpány především ze strategických dokumentů zpracovaných Ministerstvem průmyslu a obchodu a Ministerstvem zahraničních věcí ČR. Zatímco v první části práce převažuje metoda deskripce ekonomického vývoje zemí Latinské Ameriky a Karibiku, ve druhé části zabývající se ekonomickými vztahy těchto zemí s Českou republikou byla použita metoda analýzy, na kterou navazuje vzájemná komparace vztahů ČR s vybranými prioritními zeměmi Latinské Ameriky.

1 OBECNÁ CHARAKTERISTIKA LATINSKÉ AMERIKY

Latinská Amerika je kulturně-historický a zeměpisný pojem, kterým je označována jižní část amerického kontinentu a přilehlých ostrovů patřící do počátku 16. století pod španělskou a francouzskou koloniální správu.

Země, označované jako Latinská Amerika, se na americkém kontinentu nacházejí jižně od Spojených států amerických a hovoří se v nich převážně románskými jazyky – španělsky, portugalsky nebo francouzsky.

Základní definice oblasti Latinské Ameriky se liší podle toho, zda jsou země zařazeny do oblasti Latinské Ameriky dle geografického nebo jazykového hlediska.

Geograficky se do oblasti Latinské Ameriky zahrnují následující země: Argentina, Bolívie, Brazílie, Chile, Kolumbie, Kostarika, Kuba, Dominikánská republika, Ekvádor, Salvador, Guatemala, Haiti, Honduras, Mexiko, Nikaragua, Panama, Paraguay, Peru, Portoriko, Uruguay, Venezuela a Belize, Falklandy, Guyana, Surinam, Trinidad a Tobago. Některé zdroje k Latinské Americe řadí i závislá a autonomní území v Karibském moři¹.

Z jazykového hlediska do oblasti Latinské Ameriky nepatří posledních pět vyjmenovaných zemí, Belize, Falklandy, Guyana, Surinam a Trinidad a Tobago, ve kterých nejsou románské jazyky oficiálními nebo nejrozšířenějšími. V Surinamu je oficiálním jazykem stanovena holandština a Belize, Falklandy, Guyana a Trinidad a Tobago používají jako úřední jazyk angličtinu.

1 Tato území budou z důvodu jejich zahrnutí do statistik Ekonomické komise pro Latinskou Ameriku a Karibik (ECLAC) součástí kapitoly, která se zabývá zhodnocení vývoje zemí Latinské Ameriky podle vybraných ukazatelů.

1.1 Geografie a obyvatelstvo Latinské Ameriky

Oblast Latinské Ameriky se nachází na kontinentu Jižní Amerika, který se z větší části rozprostírá na jižní polokouli. Kontinent je na východní straně omýván Atlantským oceánem a na západní Tichým oceánem. Se Severní Amerikou je spojen úzkým pevninským pásmem označovaným jako Střední Amerika. Za součást jihoamerického kontinentu jsou považovány ostrovy v přilehlém Karibském moři, z nichž některé jsou považovány za nezávislé státy a některé za závislá území s různou mírou autonomie.

Tvarově se kontinent Jižní Ameriky velmi podobá kontinentu Severní Ameriky, se kterým je spojen pouze úzkým pruhem pevniny. Po celé délce západního pobřeží Jižní Ameriky od Venezuely až po Patagonii se táhne pás pohoří And obklopující náhorní plošinu Altiplano. Ve vnitrozemí východně od andských velehor se nacházejí rozsáhlé oblasti tropického deštného pralesa v povodí jihoamerických veletoků a rozlehlá plošina La Plata. Rovníkovou oblastí Jižní Ameriky protéká nejvodnatější a pravděpodobně i se svými 7062 km nejdelší řeka na světě nazývaná Amazonka. Na své cestě z And k Atlantiku přijímá Amazonka jako největší jihoamerický proud světa přes 220 přítoků².

Kultura jihoamerického kontinentu, struktura jeho obyvatelstva a hospodářský vývoj byly v historii ovlivněny především dobytím Jižní Ameriky španělskými kolonizátory v 16. století.

Podíl obyvatelstva evropského původu dosahuje od necelých deseti procent v Bolívii až k téměř jedné polovině v Argentině. Většina zemí se vyznačuje různorodou směsí etnických a národnostních skupin, které se liší od země k zemi.

V některých zemích převažuje vysokých podíl původního indiánského obyvatelstva, zatímco v jiných převažuje obyvatelstvo evropského nebo afrického původu. Největší podíl jihoamerického obyvatelstva tvoří běloši a míšenci původního obyvatelstva a Evropanů, tzv.

mestici. Mestici převažují v Kolumbii, Ekvádoru, Salvadoru, Hondurasu, Mexiku, Nikaraguy, Panamě, Paraguayi a Venezuele. Většinová evropská populace bělochů je nejvíce zastoupena v Argentině³, Uruguay, Portoriku a jižní Brazílii, zatímco domorodá indiánská populace se vyskytuje především v Bolívii a Guatemale, kde tvoří téměř polovinu populace. Potomci Afričanů se podílejí vysokou měrou na populaci karibského Haiti (95 %), Kuby,

2 zdroj: Ilustrovaný atlas světa. Vydavatelství Marco Polo, ISBN: 38-279-9943-X

3 běloši tvoří 97% obyvatel

Dominikánské republiky a Brazílie. Chile a Kostariku obývají z 95 % potomci Evropanů a mesticů.

Převládajícím jazykem latinskoamerického obyvatelstva je španělština. Druhým nejrozšířenějším jazykem je portugalština, která se jako úřední a národní jazyk používá v Brazílii a v některých menších zemích v oblasti Karibiku se oficiálně používá francouzština.

Kromě přejatých románských jazyků se v některých oblastech hovoří jazyky původních indiánských národů. Domorodými jazyky se hovoří především v Peru, Ekvádoru, Guatemale, Bolívii, Paraguayi a Mexiku. Nejrozšířenějším jazykem domorodých indiánských obyvatel je kečuánština (španělsky quechua), která je používána zejména v Peru a Bolívii⁴, Ekvádoru, Kolumbii, Chile a Argentině. Druhým nejrozšířenějším domorodým jazykem je aymarština, kterou se hovoří především v Bolívii, Peru, Chile a Argentině. Třetím nejrozšířenějším je domorodý jazyk guaraní⁵, kterým hovoří více než 90 % ze šesti milionové Paraguaye a další milion paraguayských emigrantů v okolních zemích.

Obyvatelstvo Latinské Ameriky je silně ovlivněno náboženskými směry, ze kterých je nejrozšířenějším křesťanství, především římskokatolická víra. Náboženství je velmi úzce spjato s populačními trendy v Latinské Americe, pro kterou je charakteristický dlouhodobě vysoký populační růst, který dosahoval nejvyšších hodnot v průběhu dvacátého století. Ke ztrojnásobení počtu obyvatelstva na více než 500 milionů od roku 1950 do roku 2000 došlo na základě dvou demografických trendů a to vysoké míry porodnosti regionu a rychle klesající míry úmrtnosti⁶. Populace Latinské Ameriky tak byla po africké druhou nejrychleji rostoucí.

Z celkového počtu obyvatelstva Latinské Ameriky a Karibiku, který se blíží 580 mil. obyvatel je více než polovina obyvatelstva soustředěna do dvou nejlidnatějších zemí oblasti - Brazílie a Mexika, které budou v následující části podrobeny důkladnějšímu popisu jejich významu v hospodářství celé Latinské Ameriky i zapojení do mezinárodního obchodu. Mezi země s největším počtem obyvatel v Latinské Americe dále patří, kromě Brazílie a Mexika, Kolumbie a Argentina (viz tabulka v příloze č. 1). V průměru vyšších temp růstu populace dosahují země Střední Ameriky a ze zemí umístěných na jihoamerickém kontinentu především menší a méně rozvinuté země jako Bolívie, Paraguay a Ekvádor.

4 V Peru a Bolívii je kečuánština jedním z úředních jazyků.

5 vedle španělštiny druhým úředním jazykem v Paraguayi

6 zdroj: Population dynamics in Latin America. Jorge A. Brea. Populatin bulletin, Vol. 58, No. 1, March 2003, str. 3

Dalším o nic méně důležitým trendem posledních několika desetiletí je sílící urbanizace, která z Latinské Ameriky udělala nejurbanizovanější kontinent s nejrychleji rostoucími velkoměsty a se třemi čtvrtinami obyvatel žijících ve městech⁷. Markantní je tento růst v posledních padesáti letech, kdy počet obyvatel žijících ve městech vzrostl ze 42 % v roce 1950 na více než 77 % v roce 2005 (viz tabulka č. 1). Situace se mírně liší v latinskoamerických zemích a v zemích Karibiku, kde je hodnota o něco nižší, přesto ve srovnání s ostatními zeměmi v rozvojovém světě je poměrně vysoká.

Tabulka č. 1: Urbanizace v Latinské Americe a Karibiku v letech 1950 – 2050 (%)

Urbanizace - podíl obyvatelstva ve městech na celkové populaci

Oblast 1950 1980 1990 2000 2005 2010 2050

Latinská Amerika a Karibik 42,0 65,1 70,9 75,4 77,4 79,1 ...

Latinská Amerika … 65,0 70,6 75,8 77,8 79,5 85,1

Karibik 36,0 52,3 56,4 62,1 64,0 65,5 ...

zdroj: www.eclac.cl

Populační trendy ovlivňují složení pracovní síly a její zapojení v jednotlivých ekonomických sektorech. Významnými faktory ovlivňujícími zaměstnanost v jednotlivých hospodářských sektorech jsou samozřejmě na jedné straně urbanizace spolu s rostoucím podílem žen na pracovní síle obyvatelstva a na druhé straně také růst neformálního sektoru, který se vytvářel nejdříve z demografických důvodů a později od osmdesátých let převážily důvody ekonomické.

7 zdroj: Population dynamics in Latin America. Jorge A. Brea. Populatin bulletin, Vol. 58, No. 1, March 2003, str. 3

1.2 Stručná historie Latinské Ameriky

Před více než čtyřiceti tisíci lety vystoupilo na mělčích místech mezi severovýchodní Asií a severozápadní Amerikou mořské dno a vznikla tak šíje široká až tisíc kilometrů, po které na americký kontinent přišel kromě stád divokých zvířat i Homo sapiens⁸. V příštích několika třiceti tisících letech docházelo k postupnému osidlování kontinentu od severu k jihu.

Oblast jihoamerického kontinentu byla osidlována mnohými domorodými národy, ze kterých se postupně utvářely velmi vyspělé civilizace svou vyspělostí srovnatelné s civilizacemi Starého světa. Mezníkem ve vývoji jihoamerických národů se stalo objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem roku 1492. Domorodí obyvatelé byli chybně považováni za obyvatele Indie a pojmenováni Indiány.

S příchodem Evropanů začalo kolonizování regionu a podrobování tamních obyvatel španělskými a portugalskými „conquistadory“, jak se označovali dobyvatelé Nového světa.

Latinská Amerika byla kolonizováním ovlivněna nejen ekonomicky a politicky na příštích několik století, ale především kulturně a nábožensky nastálo.

Koncem 18. století začala španělská a francouzská moc v jihoamerických koloniích oslabovat a postupně byla nahrazována silou Velké Británie a Francie. Nespokojené podrobené latinskoamerické národy začaly na přelomu 18. a 19. století bojovat o svou nezávislost na evropských kolonizátorech a postupně vznikaly nové nezávislé státy.

Časové rozložení vyhlašování samostatnosti v Latinské Americe je zobrazeno na obrázku č. 1.

8 zdroj: Nový svět. Nicholas Hordern/Simon Dresner/Martin Hillman, Praha, Albatros, 1987, str. 8

Obr. č. 1: Vyhlášení samostatnosti v LA

2 EKONOMICKÁ CHARAKTERISTIKA ZEMÍ LATINSKÉ AMERIKY

2.1 Zhodnocení vývoje podle vybraných ukazatelů

Ekonomický vývoj Latinské Ameriky jako celku lze v posledních pěti letech dle vybraných kritérií hodnotit jako velmi příznivý, přestože existují velké rozdíly nejen mezi jednotlivými zeměmi, ale i uvnitř národních ekonomik mezi jednotlivými regiony. Pozoruhodný ekonomický růst regionu a příznivé podmínky na světových trzích vedly ke zlepšení makroekonomických ukazatelů téměř ve všech národních ekonomikách Latinské Ameriky, především v růstu hrubého domácího produktu, zlepšení směnných relací, platební bilanci a zaměstnanosti.

Nebývalý hospodářský rozvoj, který Latinská Amerika v posledních letech zažívá, lze vysvětlit souhrou dvou externích faktorů, které sehrály důležitou roli. Prvním faktorem jsou příznivě vysoké ceny vývozních komodit latinskoamerických zemí, tj. nerostných surovin a zemědělských plodin⁹. Druhým faktorem byly podmínky na světových finančních trzích, které přispěly k masivnímu přílivu zahraničního kapitálu do Latinské Ameriky na přelomu let 2006 a 2007. Důležitou roli sehrály taktéž makroekonomické politiky latinskoamerických vlád posledních let, které se týkaly proticyklických opatření a intervencí na měnových trzích.

Letošní rok se podle předběžných hodnocení stane v pořadí již pátým rokem¹⁰ ekonomického růstu, přestože v letošním roce budou latinskoamerické země ovlivněny poklesem výkonnosti nejsilnější ekonomiky světa a největšího obchodního partnera latinskoamerických zemí – Spojených států amerických. I přes probíhající výkyvy na světových trzích jsou odborníci přesvědčeni o připravenosti latinskoamerického kontinentu jako celku lépe zvládat situaci a snadněji se vyrovnat s negativními důsledky vývoje světového hospodářství. Přesto Ekonomická komise pro Latinskou Ameriku a karibskou oblast (ECLAC) v letošním roce očekává mírný pokles ekonomického růstu o jeden procentní bod, který v loňském roce dosáhl za celou oblast Latinské Ameriky a Karibiku svého vrcholu ve výši 5,6 % (viz příloha

9 výrazněji přispěli k růstu ceny nerostných surovin

10 zdroj: Preliminary overview of the Economies of LAC in 2007. ECLAC 2007.

č. 2). Nejvyšší růst je očekáván v Panamě, Argentině, Kubě a Peru. Nejnižší růst pod tři procentní body dle Ekonomické komise by měl být zaznamenán v Mexiku a Ekvádoru¹¹. V následující části se budeme podrobněji věnovat pouze vybraným ukazatelům vnitřního a vnějšího prostředí Latinské Ameriky a Karibiku, které nejlépe charakterizují její vývoj v posledních letech. První část kapitoly se bude věnovat ukazatelům, které popisují vnitřní hospodářské prostředí zemí. Následující část bude obsahovat stručný popis vnějšího prostředí a analýzu makroekonomických ukazatelů, které jsou s vnějším prostředím úzce spojeny.

Nejdříve se zaměříme na růst hrubého domácího produktu, inflaci, zaměstnanost a na vývoj domácí poptávky a následovat budou ukazatele, které jsou vázány na vnější prostředí, tedy na běžný a finanční účet platební bilance.

Tato část práce bude základem pro zhodnocení potencionálních možností a hrozeb, které musí být brány v úvahu při navazování vzájemných obchodně-ekonomických vztahů České republiky s latinskoamerickými zeměmi.

11http://www.eclac.cl/cgi-bin/getProd.asp?xml=/prensa/noticias/comunicados/9/32019/P32019.xml&xsl=/prensa/tpl- i/p6f.xsl&base=/tpl-i/top-bottom.xslt

2.1.1 Vnitřní prostředí

Jedním z ukazatelů, jehož vývoj v posledních šesti letech lze považovat za velmi uspokojivý, je hrubých domácí produkt na obyvatele, který po období krize na přelomu tisíciletí zaznamenal růst dosahující i přes pět procentních bodů (viz graf č. 1).

Graf č. 1: Růst HDP/ obyvatele v letech 1951 – 2008 (%)

zdroj: www.eclac.cl

Stejně vysokých hodnot dosahoval ekonomický růst naposledy v šedesátých letech, kdy byl později přerušen prvními ropnými šoky v sedmdesátých letech. Osmdesátá a devadesátá léta se vyznačovala častým střídáním záporných a kladných hodnot růstu. V první polovině osmdesátých let pokles dosahoval dokonce více než čtyři procentní body. Přelom tisíciletí s sebou přinesl pokles v celém regionu, který postihl jednotlivé země v různé síle.

Nejznatelněji se krize projevila v jedné z největších ekonomik regionu v Argentině, kde v roce 2002 hospodářský výkon dosahoval záporných hodnot přesahujících deset procent.

Země se ovšem po recesi velmi rychle ocitla ve fázi růstu přesahujícího hodnoty sedmi procent¹². Propad na hranici deseti procent zaznamenaly také Uruguay a Venezuela.

Venezuela zažila výrazné oživení až v roce 2004, kdy se neuvěřitelně vzpamatovala z téměř deseti procentního propadu předešlého roku a zaznamenala více než šestnácti procentní růst.

12 viz příloha č. 1: Růst HDP/obyv. v letech 1990 - 2007

V témže roce překonaly krizi již téměř všechny země Latinské Ameriky a Karibiku až na Haiti, které je po celou dobu nejméně rozvinutou a nejchudší zemí s nejnižším hospodářským růstem v latinskoamerické oblasti. Hospodářskou krizi region překonal a opět se těšil z oživení. V porovnání s obdobími osmdesátých a devadesátých let roste hrubý domácí produkt od roku 2003 do současnosti nejvyšším tempem.

Při srovnání růstu Latinské Ameriky a Karibiku (LAC) s růstem v ostatních oblastech rozvojového světa a rozvinutých tržních ekonomikách (viz tabulka č. 2) je zřejmé, že tempa růstu hrubého domácího produktu se pohybují nad tempy růstu světového hrubého domácího produktu i nad růstem HDP v rozvinutých tržních ekonomikách.

Tabulka č. 2: Růst HDP v letech 2003 – 2006 (%)

rok 2003 2004 2005 2006

Svět: 2,7 4 3,5 3,8

RTE 1,9 3 2,5 2,9

USA 2,5 3,9 3,2 3,3

Eurozona 0,8 2 1,4 2,5

Japonsko 1,8 2,3 2,6 2,8

RZ 5,2 6,9 6,4 6,5

Afrika 4,7 4,8 5,4 5,6

LAC 2 5,9 4,5 5,3

Čína 10 10,1 10,2 10,2

Východní Asie (bez

Číny 4,2 6,2 5,1 5,3

Tranzitivní ekonomiky 7 7,6 6,4 7,2

zdroj: Preliminary Overview of the Economies of the LAC in 2006, ECLAC

Růst zemí LAC se pohybuje mírně pod tempy růstu skupiny rozvojových zemí, mezi které se řadí i Čínská lidová republika s vysoce nadprůměrnými tempy nad deset procent. Latinská Amerika je tedy po zemích východní Asie a Číny oblastí s druhým nejrychleji rostoucím hrubým domácím produktem posledních šesti let. Výkonnější než Čína je z latinskoamerických zemí od roku 2003 pouze Trinidad a Tobago, který v současnosti

dosahuje vyšších temp než Argentina¹³, která se pro ilustraci pohybuje mezi Čínou a Indií.

Jedinou zemí, která dosahuje záporných hodnot, je jedna z nejméně rozvinutých zemí světa Haiti.

Pro dokreslení srovnání vývoje hrubého domácího produktu Latinské Ameriky s ostatními skupinami zemí v jednotlivých desetiletích od 50. let do přelomu tisíciletí slouží tabulka v příloze č. 3. Z tabulky jsou zřejmé již zmíněné závěry o průměrném zvýšení hrubého domácího produktu v daném období kromě kritických let osmdesátých.

Ještě zřetelněji je tento závěr viditelný z následujícího grafu č. 2, ve kterém jsou zakresleny křivky průměrného růstu HDP/obyv. ve třech obdobích mezi roky 1984 až 2008. Období od roku do současnosti je oproti obdobím předešlým charakteristické nejen poměrně vysokým, ale především stabilním růstem bez poklesů v mezidobí.

Graf č. 2: Růst HDP/obyv. v LAC v letech 1984 – 2008 (předešlý rok = 100)

zdroj: www.eclac.cl

Jedním z ukazatelů, který významně přispíval k růstu hrubého domácího produktu posledních několika let, je růst hrubého fixního kapitálu. Růst tvorby hrubého fixního kapitálu je jedním z rozhodujících faktorů růstu ekonomické výkonnosti země, protože představuje část vyrobené produkce, která se vrací do výroby v podobě fixního kapitálu a slouží tak k dalšímu

13 zdroj: Preliminary overview of the Economies of LAC in 2007. ECLAC 2007, str. 15

růstu produkce¹⁴. Tvorba hrubého domácího produktu v Latinské Americe a Karibiku, která odráží vývoj investic, v loňském roce přesáhla rekordní hodnotu od počátku devadesátých let ve výši 21 % HDP (viz graf č. 3).

Graf č. 3: Tvorba hrubého fixního kapitálu v LAC v letech 1990 – 2006 (% HDP)

zdroj: www.eclac.cl

Středem pozornosti makroekonomických opatření v historii latinskoamerických zemí byly vždy výkyvy v hospodářském cyklu a inflace. Teprve na konci devadesátých let se podařilo dostat až na výjimky ve většině zemí inflaci pod kontrolu a od roku 2005 se ve všech zemích pohybuje pod hranicí 20 %. Hodnoty se velmi výrazně liší nejen mezi jednotlivými zeměmi, ale i v jednotlivých letech v jedné zemi. Některé země jako Argentina, Chile, Bolivie a Uruguay se s vysokou mírou inflace potýkaly dlouhodobě a jen výjimečně se jim podařilo vzestup cen udržet pod kontrolou a některé země zažívaly vzestup cen pouze v některých letech. Výjimečně se podařilo v některých zemích snížit hodnotu inflace natolik, že došlo ke snížení cenového indexu, tedy desinflaci¹⁵. Tento jev byl zaznamenán nejdéle od roku 1999 do roku 2001 v Argentině, kde předcházel finanční krizi. Po opuštění fixního měnového kurzu v následujícím roce došlo přechodně ke zvýšení inflace na více než 25 %.

14 http://www.vsem.cz/data/docs/gf_Rocenka231.pdf

15 s desinflací se setkaly: Argentina, Surinam, Santa Lucia, Bahamy a Barbados.

Z následujícího grafu č. 4 je zřejmé, že nejvíce byly latinskoamerické země inflací zasaženy mezi lety 1985 až 1995, kdy dosahovaly průměrné hodnoty za všechny země Latinské Ameriky a Karibiku až 800 % ročně¹⁶. Na těchto hodnotách se počátkem devadesátých let na jedné straně nejvíce podílely země, které jsou dnes tahouny hospodářského růstu jako Argentina, Chile a Brazílie, a na druhé straně země, které dodnes patří k těm méně hospodářsky vyvinutým, jako Nikaragua, Peru a Bolívie.

Graf č. 4: Průměrná inflace za všechny země LAC v letech 1971-2007 (%)

zdroj: dle údajů ECLAC

Při srovnání vybraných latinskoamerických zemí dle tabulky v příloze č. 4 je patrné, že nejvíce se s hyperinflací v tomto období potýkaly jak již bylo zmíněno Argentina, Brazílie, Bolívie, Chile, Nikaragua a Peru. V období od počátku sedmdesátých do konce devadesátých dosáhla nejvyšší průměrné míry inflace za pětiletí v letech 1985-1990 Nikaragua, která byla spolu s Brazílií inflací nejvíce postižena. Nikaragua i Brazílie se s hyperinflací potýkaly nejdéle a to až do poloviny devadesátých let. V Nikaraguji se podařilo inflaci dostat pod kontrolu o tři roky dříve než v Brazílii a to již v roce 1992, kdy byla snížena na méně než 25 % a dodnes se daří jí pod touto hranicí udržet.

16 v roce 1990 průměrná inflace ve výši 829%.

Dalším pozitivním aspektem ekonomického růstu latinskoamerických zemí je zlepšení situace na trhu práce, které se projevuje v dlouhodobém postupném snižování nezaměstnanosti a růstu zaměstnanosti práceschopného obyvatelstva. Z následujícího grafu č. 5, který zobrazuje čtvrtletní procentuální míru nezaměstnanosti a zaměstnanosti v Latinské Americe a Karibiku od roku 2003 do současnosti, je zřejmý výrazný pokles nezaměstnanosti o čtyři procentní body za poslední čtyři roky. Za poklesem nezaměstnanosti stojí silná poptávka, která vede k vytváření nových pracovních míst téměř ve všech zemích Latinské Ameriky.

Graf č. 5: Míra zaměstnanosti a nezaměstnanosti v letech 2003 – 2007 (%)

zdroj:www.eclac.cl

Z vývoje inflace posledních pěti let stejně jako z ekonomického růstu je patrné, že všechny latinskoamerické země zavedly opatření, směřující ke stabilitě makroekonomických ukazatelů, především inflačních tlaků. Očekávaný nárůst světových cen paliv a potravin přesto bude mít za následek mírné zvýšení průměrné míry inflace v zemích LAC nad šest procentních bodů v letošním roce. Nejvíce tímto zvýšením budou postiženy chudší vrstvy obyvatelstva v nejméně rozvinutých zemích s nízkým příjmem¹⁷. Růst cen paliv a potravin ovšem podle expertů Mezinárodního měnového fondu stojí za pouhou třetinou domácí inflace. Více se na inflačních tlacích podílí nadměrný růst poptávky, která byla v některých

17 http://www.imf.org/external/pubs/ft/survey/so/2008/CAR041108B.htm

zemích vyvolána zvýšenými vládními výdaji. Dle Mezinárodního měnového fondu by tak země Latinské Ameriky v blízké budoucnosti měly své politiky zaměřit na proticyklická opatření a pokusit se tak snížit inflační riziko, které by vzhledem k situaci na světových trzích mohlo ohrozit současný pozitivní směr ekonomického vývoje. Tento problém se týká především zemí s užší vazbou národní měny na dolar¹⁸.

K větší stabilitě regionu přispělo také výrazné snížení veřejného dluhu a od roku 2002 rostoucí přebytky veřejného rozpočtu¹⁹, které mírně poklesly až v loňském roce. Této fiskální rovnováhy bohužel nebylo dosaženo poklesem veřejných výdajů²⁰, ale naopak rychleji rostoucími veřejnými příjmy, které se zvýšily nejen v důsledku důslednějšího vybírání daní a poplatků, ale také jejich vyšším objemem, který souvisí s nárůstem cen primárních komodit, které jsou ve většině latinskoamerických zemí v rukou státu. Navíc země s nejvyššími přebytky, jako Bolívie, Chile a Venezuela, zavedly nové speciální způsoby zdanění příjmů z těžby nerostných surovin.²¹

Přebytku veřejného rozpočtu dosáhlo šestnáct z devatenácti latinskoamerických zemí kromě Guatemaly, Haiti a Hondurasu. Oproti roku 2002, kdy přebytku dosáhlo pouze osm zemí, je to velký úspěch. Zemí, která dosahuje nejvyššího přebytku veřejného rozpočtu, je s téměř devíti procenty Chile. Stejně tak dosahuje jednoznačně nejnižšího vládního dluhu i veřejného zadlužení, které v roce 2006 dosahovalo necelých 11 % HDP. Jednou z velmi zadlužených zemí byla ještě v roce 2004 Argentina, které se od roku 2004 do roku 2007 podařilo snížit vládní dluh z více než 120 % na 55 % v roce 2007 (viz příloha č. 5). V loňském roce došlo ve většině zemí Latinské Ameriky a Karibiku ke snížení veřejných přebytků oproti přebytkům v letech 2002 – 2006.

Ukazatelem, který lze jednoznačně hodnotit jako pozitivní, byl veřejný dluh. Podíl veřejného dluhu na HDP se snížil mezi lety 2002-2007 o zhruba polovinu²². Ke stabilitě a snížení veřejného dluhu došlo také v důsledku fluktuace makroekonomických ukazatelů (jako jsou úrokové míry) a kompozice veřejného dluhu. Většina latinskoamerických zemí změnila

18 např. Ekvádor, Salvador a Panama s velmi vysokou mírou dolarizace ekonomiky

19 Přebytky veřejného rozpočtu dosahovaly v průměru 2,6 % v roce 2006 a 2,2% v roce 2007.

20 Veřejné výdaje naopak ve většině latinskoamerických zemí od devadesátých let meziročně rostou.

21 zdroj: Preliminary overvewie of the Economies of Latin America and the Carribean in 2006. ECLAC 2006, str. 33

22 V roce 2002 byl podíl veřejného dluhu na HDP roven více než 60%.

politiku řízení veřejného zadlužení a poměr dluhů s pevným úročením se u některých zemí výrazně snížil. V Argentině se tato hodnota pohybovala před rokem 2000 na více než 90 % , zatímco v letech 2004 až 2006 byla na méně než 50 %. Dalším pozitivním opatřením bylo zvýšení podílu zadlužení v domácí měně, které spolu s posilováním domácích měn latinskoamerických zemí v důsledku zlepšení směnných relací vedou ke snižování zadlužení latinskoamerických zemí.

Přestože došlo, jak bylo výše zmíněno, k výraznému zlepšení salda veřejných rozpočtů a výraznému snížení veřejného dluhu ve většině zemí Latinské Ameriky a Karibiku, i tak zůstává jeho podíl na HDP v některých zemích poměrně vysoký (například v Argentině) a mohl by v případě poklesu ekonomického výkonu ohrozit stabilitu těchto zemí.

2.1.2 Vnější prostředí

K vynikajícímu vývoji Latinské Ameriky jako celku v posledních několika letech přispěl mimořádný výkon světové ekonomiky, především expanze Číny a Indie, které momentálně táhnou světovou poptávku po surovinových zdrojích. Vývozy latinskoamerických zemí do Číny dosáhly v roce 2005 hodnoty více než 19 mld. USD a podílí se na hodnotě celkového exportu Latinské Ameriky více než 3,5 %²³. Největšími obchodními partnery Číny v Latinské Americe jsou Brazílie, Chile, Argentina, Peru a Mexiko a většina těchto zemí dosahuje ve vzájemném obchodě s Čínou přebytků²⁴. Druhým pozitivním aspektem byl vývoj na světových finančních trzích, který přispěl k přílivu finančních prostředků v Latinské Americe²⁵.

Příliv přímých zahraničních investic rostl od roku 2003, kdy jejich objem dosáhl nejnižší hodnoty od jejich vrcholu v roce 1999. V posledních dvou letech došlo k výraznému poklesu přímých zahraničních investic latinskoamerických zemí, který se odrazil v růstu hodnoty čistých přímých zahraničních investic, jejichž hodnota dosáhla téměř stejné hodnoty jako v roce 1999 (viz graf č. 6).

Graf č. 6: Přímé zahraniční investice v LAC v letech 1990 – 2007 (mil. USD)

zdroj: ECLAC – Preliminary overview 2007

23 Briefing paper 2005-2006: Latin America and the Carribean in the world economy, ECLAC, str. 53. Dostupné z: http://www.eclac.org/publicaciones/xml/0/26620/PII-2006-web.pdf

24 Briefing paper 2005-2006: Latin America and the Carribean in the world economy, ECLAC, str. 47

25 http://www.eclac.org/publicaciones/xml/2/29312/lcg2338i_Chapter_I.pdf

Největší nárůst přílivu přímých zahraničních investic zaznamenaly Chile a Brazílie²⁶. Objem přímých zahraničních investic do Chile vzrostl o 96 % na hodnotu více než 14,5 mld. USD a Brazílie dokonce zaznamenala růst přílivu přímých zahraničních investic o více než 84 % na rekordní hodnotu za celou Latinskou Ameriku ve výši 34,6 mld. USD.

Srovnáme-li hodnoty přílivu přímých zahraničních investic v prvních pěti zemích s největším objemem přímých zahraničních investic v Latinské Americe (viz příloha č. 6), tj. Mexiko, Brazílie, Chile, Kolumbie a Mexiko s objemem PZI v ostatních regionech světa, dojdeme k závěru, že objem přílivu přímých zahraničních investic v roce 2006 byl srovnatelný s přílivem PZI do našeho regionu zemí střední Evropy ²⁷.

Ke dvěma výše zmíněným faktorům na světových trzích, které vedly k nadprůměrnému výkonu většiny zemí Latinské Ameriky v posledních pěti letech, se přidal třetí faktor, který snížil volatilitu jejich hospodářského výkonu a přispívá tak ke stabilitě oblasti Latinské Ameriky. Tímto třetím faktorem je postupná diverzifikace exportu nejvýkonnějších latinskoamerických ekonomik, a tak snižování jejich závislosti na ekonomické situaci Spojených států amerických, které jsou dlouhodobě největším vývozním obchodním partnerem většiny latinskoamerických zemí. Zda se skutečně podařilo snížit náchylnost k výkyvům v hospodářském růstu se ukáže až v delším časovém horizontu.

Největšího podíl vývozů do Spojených státech amerických na hrubém domácím produktu dosahují Mexiko, Ekvádor, Venezuela, Kostarika a Dominikánská republika (viz graf č. 7).

Mexické vývozy do USA se na hrubém domácím produktu země podílejí dokonce více než 20 %²⁸, z čehož plyne vysoká závislost mexického hospodářství na ekonomické situaci ve Spojených státech amerických a větší náchylnost k výkyvům v případě zpomalení amerického hospodářství.

26 Kromě Salvadoru, jehož objem PZI ve výši 1,5 mld. USD je zanedbatelný.

27 zdroj: Economist Intellingence unit – World Investment prospects to 2011, FDI and the challenge of political risk, str. 25

28 zdroj: Preliminary overview of the Economies of Latin America and Caribbean in 2007. ECLAC 2007, str. 24

Graf č. 7: Vývozy latinskoamerických zemí do USA v roce 2006 (% HDP)

zdroj:www.eclac.cl

Celkové vývozy latinskoamerických zemí vzrostly v loňském roce o více než 12 % na hodnotu převyšující 750 mld. USD. Přestože dovozy ve stejném roce rostly o šest procent více než dovozy, dosáhly nižší hodnoty než vývozy, a to 677 mld. USD. Celková bilance tak skončila přebytkem ve výši 74 mld. USD, což odpovídá 2,2 % hrubého domácího produktu²⁹. Na růstu hodnoty vývozů se v loňském roce více podílelo navýšení cen vývozů, především cen nerostných surovin a zemědělských plodin, než růst objemu exportů. Dle následujícího grafu č. 8 zaznamenala největší nárůst objemu vývozů, téměř o 30 %, Paraguay, která v loňském roce výrazně zvýšila objem vývozů sojový bobů.

Jak již bylo výše zmíněno, na růstu hodnoty vývozů se podílejí především ceny vývozních komodit, které již sedmým rokem zaznamenávají nárůst³⁰. Nejrychleji se zvyšují ceny paliv a energií, které meziročně vzrostly o více než 35 % a zemědělských produktů, jejichž cena se v loňském roce zvýšila o více než 17 %³¹.

29 zdroj: Preliminary overview of the Economies of Latin America and Caribbean in 2007. ECLAC 2007, str. 58

30 V loňském roce meziročně vzrostly o více než 17%

31 zdroj: Preliminary overview of the Economies of Latin America and Caribbean in 2007. ECLAC 2007, str. 59

Graf č. 8: Růst exportu zemí LAC v roce 2007 (%)

zdroj: www.eclac.cl

Ve všech latinskoamerických zemích kromě Haiti dochází posledních několika letech k postupnému navýšení objemu importovaného zboží, které v loňském roce převýšilo hodnotu dovozu a pokud se i v následujících letech udrží tento trend, mohl by se v budoucnu snižovat přebytek obchodní bilance, kterého většina latinskoamerických zemí dosahuje.

Od počátku devadesátých let do současnosti se díky nárůstu cen exportních komodit výrazně zlepšily směnné relace většiny latinskoamerických zemí³². Ve srovnání s průměrným růstem za celou Latinskou Ameriku zaznamenaly nadprůměrný růst cen země vyvážející nerostné suroviny, jejichž ceny v posledních několika letech prudce vzrostly, jako Chile, Bolívie, Peru, Venezuela. V zemích MERCOSURU se nárůst cen projevil více v růstu objemu exportů než ve zlepšení směnných relací. Opačná je situace v zemích Centrální Ameriky, které nedisponují zásobami ropy a zemního plynu a jejich hlavními vývozními komoditami jsou zemědělské produkty, kde v důsledku konkurenčního boje s čínskými exporty na amerických

32 Směnné relace vzrostly v roce 2006 o více než 45% ve srovnání s průměrnou hodnotou devadesátých let.

trzích došlo ke zhoršení směnných relací o více než 13 % ve srovnání s průměrnými hodnotami devadesátých let.

Růst hrubého domácího produktu latinskoamerických zemí je doprovázen přebytkem běžného účtu platební bilance (viz příloha č. 7), který byl v loňském roce o něco nižší než v roce předchozím³³. Tento pokles přebytku je dán nižším růstem směnných relací regionu jako celku, který dosáhl v loňském roce necelých třech procent³⁴. Významným faktorem, který přispěl k přebytku běžného účtu platební bilance, je nárůst prostředků, které ze zahraničí převádějí občané, kteří odjeli do zahraničí pracovat. Největšími příjemci těchto prostředků jsou státy Střední Ameriky a mezi nimi vede Mexiko. Přestože objem příjmů od pracovníků v zahraničí v loňském roce klesl, dosahuje tento příjem více než dvou procent HDP³⁵. Dalším podstatným rysem, který vykazují platební bilance latinskoamerických zemí v posledních letech, je značný nárůst převodu zisků mezi dceřinými společnostmi a jejich matkami³⁶. Tato skutečnost se týká především nadnárodních společností, které drží v rukou podniky související s těžbou nerostných surovin.

Finanční prostředky z přebytku platební bilance velmi významně přispěly ke snížení vnější zadluženosti latinskoamerických zemí v posledních několika letech vyjádřeno jak v podílu zahraničního dluhu na HDP, tak i jako procento vývozů. Podíl zadlužení na vývozech zboží a služeb poklesl na hodnotu necelých 0,3 z hodnoty 1,7, které dosahoval ve druhé polovině 90.

let³⁷. Tyto přebytky běžných účtů platební bilance a pokles zahraničního zadlužení latinskoamerických zemí byly faktory, které přispěly k již zmíněné menší závislosti na vývoji světové ekonomiky. Přesto je stále zřejmá vysoká závislost latinskoamerických zemí na ekonomickém vývoji Spojených států amerických, které jsou pro většinu zemí Latinské Ameriky a Karibiku nejdůležitějším obchodním partnerem.

33 zdroj: Preliminary overview of the Economies of Latin America and Caribbean in 2007. ECLAC 2007, str. 17

34 Přesto směnné relace převyšují jejich průměr za období devadesátých let o více než 30% (viz Preliminary overview….. 2007. ECLAC, str. 18).

35 V anglicky mluvících zemích Karibiku (Grenada, Guyana a Jamajka) se tento podíl pohybuje dokonce kolem 20% HDP a v Mexiku byl tento podíl v roce 2007 roven 2,8% HDP (Preliminary overview of the Economies of LAC – 2007, str. 17).

36 zdroj: Preliminary overview of the Economies of Latin America and Caribbean in 2007. ECLAC 2007, str. 18

37 zdroj: Preliminary overview of the Economies of Latin America and Caribbean in 2007. ECLAC 2007, str. 20

2.2 Prognóza vývoje

Hospodářský vývoj zemí Latinské Ameriky a Karibiku je do značné míry, jak již bylo výše uvedeno, ovlivněn vývojem cen exportních komodit na světových trzích a výkonností svého největšího obchodního partnera – Spojených států amerických. Proto v letošním roce bude pokračovat rostoucí trend hrubého domácího produktu, který bude nepatrně nižší než v loňském roce, přesto bude s největší pravděpodobností přesahovat hodnotu čtyř procent³⁸. Silná domácí poptávka a růst světových cen potravin a nerostných surovin povede v letošním roce k růstu inflace vesměs ve všech latinskoamerických zemích a v důsledku již zmíněného růstu dovozů se očekává pokles přebytků nebo růstu deficitů obchodních bilancí jednotlivých latinskoamerických zemí.

Jak se latinskoamerické země vyrovnají s fluktuacemi na světových finančních trzích a zda se jim podaří udržet makroekonomické ukazatele v již nastoupeném pozitivním trendu lze pouze odhadovat. Vývoj posledních několika let nás na jedné straně láká k pozitivnímu myšlení a očekávání, na druhé straně důkladnější analýza vývoje makroekonomických ukazatelů nás přesvědčila o nevyzpytatelných a nepředvídatelných reakcí na situaci na světových trzích.

V kombinaci si vnitřní hospodářskou a sociální politikou jednotlivých zemí se náchylnost k nepředvídatelným a neočekávaným výkyvům hospodářské růstu v téměř všech latinskoamerických zemích až na výjimky zvyšuje.

Vzhledem ke značné rozdílnosti mezi jednotlivými zeměmi regionu se v následující části zaměříme pouze na čtyři vybrané země – Chile, Argentinu, Brazílii a Mexiko, jejichž hospodářskou situaci, nástin budoucího možného ekonomického vývoje a obchodně- ekonomické vztahy s Českou republikou se pokusíme zhodnotit. Tyto země byly vybrány z důvodu své velikosti a hospodářské důležitosti nejen v regionu Latinské Ameriky, ale i v celosvětovém kontextu.

38 Inter-American Development Bank – Outlook for 2008. Dostupné z:

http://www.iadb.org/exr/ar2007/Region_Outlook.cfm?language=English

3 OBCHODNĚ-EKONOMICKÉ ZÁJMY ČESKÉ REPUBLIKY V PRIORITNÍCH ZEMÍCH LATINSKÉ AMERIKY

Latinskoamerické státy patřily již v historii Československa mezi tradiční ekonomické a obchodní partnery. Československé obchodní společnosti byly velmi úspěšné v navazování obchodních vztahů se zeměmi Latinské Ameriky již v době, kdy obchod se zámořskými zeměmi, pokud se nejednalo o styky koloniálních mocností s jejich koloniemi, nebyl tak rozšířený. Již před první světovou válkou působilo v řadě jihoamerických zemí zastoupení nejvýznamnějších českých podniků jako byly závody Škoda, Baťa, českých textilek a skláren.

Výrobky československého strojírenství, zbraně, investiční celky zaměřené na elektrárny, pivovary, koželužny a cementárny byly dodávány na trhy Mexika, Brazílie i Argentiny³⁹. Latinskoamerické země jsou ve vzájemném obchodu s ČR především dovozním regionem, tzn. regionem s trvale pasivním saldem obchodní bilance, a cílem obchodní politiky vůči těmto zemím je dosažení kladného salda, které se zdá být vzhledem k růstu českého vývozu reálné.

Mezi zeměmi latinskoamerického kontinentu existuje řada společných, ale i velmi rozdílných charakteristických znaků, a z těchto zemí byly vybrány čtyři prioritní země – Argentina, Brazílie, Chile a Mexiko, které patří mezi velmi rychle se rozvíjející ekonomiky s rozsáhlými a dosud nenasycenými trhy. V současné době lze tyto čtyři země považovat za rozvinuté průmyslové státy s vyspělým zemědělstvím a rostoucím významem v globální ekonomice⁴⁰. Podmínkou úspěšného vstupu českých vývozců na tyto latinskoamerické trhy je znalost tržní situace těchto zemí a podmínek vstupu českého zboží na tyto trhy .

Jedním z cílů Strategie prosazování obchodně-ekonomických vztahů ČR v prioritních zemích Latinské Ameriky, která byla vypracována Ministerstvem průmyslu a obchodu, je zmapování vzájemných obchodních vztahů vybraných zemí s Českou republikou a zhodnocení příležitostí a hrozeb, které se vstupem na tyto trhy v současné době souvisí. Strategie byla

39http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/strategie-oez-cr-v-zahranici/strategie-obchodnich-zajmu-cr-v- la/1001537/40036/

40 viz Ministerstvo průmyslu a obchodu: Strategie prosazování obchodně ekonomických zájmů ČR v prioritních zemích Latinské Ameriky pro rok 2006. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/strategie-oez-cr-v- zahranici/strategie-obchodnich-zajmu-cr-v-la/1001537/40036/

vypracována za účelem navázání na tradice ve vztazích s prioritními zeměmi při současných obchodně-ekonomických podmínkách⁴¹.

Pro ekonomiky těchto čtyř zemí je charakteristický poměrně vysoký stupeň rozvoje výrobních sil, relativně vzdělané a početné obyvatelstvo a společná španělská koloniální nadvláda v případě Mexika, Argentiny a Chile a portugalská nadvláda v případě Brazílie. Dalším ze společných charakteristických rysů tří z těchto zemí (kromě Mexika) je období vojenských diktatur, po jejichž pádu došlo v nových politických podmínkách k urychlenému otevírání ekonomik, navazování obchodně-ekonomických vztahů v rámci regionálních integračních seskupení a postupná liberalizace zahraničního obchodu. Vedle těchto společných charakteristik existují mezi těmito zeměmi i rozdíly, které vyplývají z rozdílného historického a ekonomického vývoje, a proto je nutné z hlediska těchto specifik na každou tuto zemi nahlížet jako na samostatný trh.

Následující kapitola se bude věnovat stručnému přehledu ekonomické situace těchto čtyř prioritních zemí, kterou je nutné brát v úvahu při přípravě obchodní strategie vstupu na zahraniční trh, a přehledu komoditní struktury vzájemného obchodu s důrazem na perspektivní položky českého vývozu. Větší prostor bude věnován Chilské republice jako jednomu z nejperspektivnějších a nejstabilnějších trhů Latinské Ameriky posledních let. Tato část se bude pro lepší pochopení souvislostí zabývat nejen ekonomickým ale i politickým vývojem, který s ním úzce souvisí, od sedmdesátých let do současnosti.

41http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/strategie-oez-cr-v-zahranici/strategie-obchodnich-zajmu-cr-v- la/1001537/40036/

3.1 Chile

Politický a ekonomický vývoj od sedmdesátých let do přelomu tisíciletí   

Ekonomika Chilské republiky prošla ve své historii mnoha zvraty, které byly značně ovlivněny politickým vývojem země. Zlomovým momentem v dějinách Chile se na dlouhou dobu stala sedmdesátá léta, kdy v zemi vzrostla snaha levicových sil dostat se k moci a kdy po třech neúspěšných kandidaturách usedl do prezidentského křesla socialistický senátor Salvador Allende Gossens, který brzy po svém zvolení inicioval kroky k přeměně Chile ve stát se socialistickým zřízením⁴². Allendeho vláda uskutečnila pozemkovou reformu, znárodnila některé větve průmyslu a nerostné zdroje, zavedla kontrolu bank a poškodila tak zájmy především velkých mezinárodních korporací, které vlastnily nerostné suroviny.

Spojené státy, z nichž pocházela většina korporací, byly vývojem situace v Chile znepokojeny, přestaly nakupovat chilskou měď a odřízly tak Allendeho vládu od přílivu kapitálu ze zahraničí. Chile se tak ocitlo v katastrofální ekonomické situaci. Radikální reformy způsobily pád výroby a následně obrovskou inflaci až 300 % ročně a zhoršení sociálního postavení obyvatelstva. Allende hledal podporu zejména mezi chudšími vrstvami obyvatelstva a zavedl rozsáhlé sociální zákonodárství. Brzy se ovšem objevily problémy v zásobování, se kterými se potýkaly dříve či později všechny socialisticky zaměřené země a čím dál častěji docházelo k zostření politického boje a stávkám.

V roce 1973 byla za rostoucí nespokojenosti středních vrstev Allendeho vláda svržena a ke slovu se tak dostala, jako už mnohokrát v dějinách Chile, armáda. Vojenská junta jmenovala prezidentem Chile vůdce vojenského převratu Augusta Pinocheta – dodnes asi nejrozporuplnější postavu chilských, ba dokonce světových dějin. Po nástupu Pinocheta k moci byly postupně nevšedním způsobem zaváděny hospodářské a politické reformy a ideologie svobodného trhu byla nastolována bez osobní svobody jednotlivců. Došlo v této době k omezení úlohy státu a až po ekonomických opatřeních vedoucích ke svobodnému podnikání mělo přijít na řadu prosazování svobody politické. Po hospodářském úpadku a neúspěšné Allendeho snaze o sociální zřízení došlo po nastolení Pinochetových reforem k růstu HDP a míra inflace i míra nezaměstnanosti se dostaly na hladinu přijatelných deseti procent.

42 zdroj: Demokraté a diktátoři. Marek Bankowicz, Praha, Eurolex Bohemia, 2002.

Pinochetův veskrze diktátorský režim založený na tržním hospodářství trval až do roku 1989, kdy byla jeho vláda svržena a následující vládě vzešlé z demokratických voleb se podařilo úspěšně navázat na Pinochetův ekonomický rozvoj země. Brzy po zavedení ozdravných reforem se hospodářství země začalo slibně vyvíjet. Během čtyřletého mandátu prezidenta Aylwina, který se stal prezidentem v prvních demokratických volbách po pádu Pinochetovy vlády, se hrubý domácí produkt zvýšil celkem o 26 % a počet obyvatel žijících pod hranicí životního minima 70 USD měsíčně se snížil ze 40 % na 30 % koncem roku 1993. Vývoj ekonomiky Chile v průběhu osmdesátých a devadesátých let byl světoznámými ratingovými agenturami pokládán za zdravý. Ratingová agentura Standard & Poor’s zvýšila v roce 1995 Chile rating na A-, což bylo nejvyšší ohodnocení v Latinské Americe v daném období.

V průběhu 90. let byl zaznamenán především významný růst v hornictví, lesnictví, telekomunikacích, strojírenství, finančních službách a stavebnictví. Prudký rozvoj zaznamenala i modernizace infrastruktury, která je podmínkou vysokého tempa růstu rozvoje ekonomiky. Nejvíce byl světem chválen a obdivován chilský penzijní fond založený na systému individuální kapitalizace úspor občanů.

Jedním z faktorů, které výrazně ovlivnily dynamiku ekonomického růstu, bylo vytvoření příznivého prostředí pro svobodné podnikání založené na principu konkurenceschopnosti a volného trhu. Existence stabilního, transparentního a nediskriminačního regulačního systému, který garantuje vlastnická práva, je klíčovým elementem chilského konkurenčního prostředí.

V několika posledních letech přelomu tisíciletí byla zavedena opatření vedoucí k odstranění neefektivnosti na trhu, podpoře hospodářské soutěže a posílení institucí vytvářejících pevný základ pro hospodářský rozvoj a růst makroekonomických veličin.

Politický a ekonomický vývoj v novém tisíciletí  

Koncem devadesátých let a na přelomu tisíciletí byl hospodářský vývoj Chile na krátkou dobu lehce ovlivněn asijskou krizí a prudkým poklesem mědi, hlavní chilské exportní komodity.

Krize byla ovšem velmi rychle překonána a opět byl nastartován ekonomický růst, který se po celou dobu od roku 2000 pohybuje v rozmezí dvou až šesti procentních bodů. V letošním roce je odhadován růst zhruba o jeden procentní bod nižší než v roce předchozím v důsledku ekonomického poklesu Spojených států amerických. Přestože Chilská republika patří dlouhodobě mezi vedoucí země Latinské Ameriky s nejvyšším hrubým domácím produktem na obyvatele, dle údajů chilské centrální banky dosáhla za loňský rok hospodářského růstu ve

výši 5,1 % (viz graf č. 9) a při srovnání latinskoamerických zemí patří⁴³ spolu s Brazílií a Mexikem mezi země, které dosahují nižšího než průměrného růstu za celou Latinsku Ameriku a Karibik. Nejvyšší růst zaznamenaly Panama, Argentina a Venezuela, které tak dosáhly nadprůměrného růstu převyšujícího osm procent. Pro Chile je údaj velkým zklamáním, protože vzhledem k vysokým cenám nerostných surovin⁴⁴, které se ze země vyvážejí, byl očekáván růst blížící se šesti procentům. I přes nižší než očekávaný výkon je Chile stále v očích investorů důvěryhodným místem a to hlavně díky liberálnímu prostředí, dodržování přísné fiskální disciplíny a dlouhodobému realizování strukturálních reforem díky nimž je země kladně hodnocena i ze strany mezinárodních finančních institucí.

Graf č. 9: Růst HDP Chile v letech 1990 – 2006 (%)

-2 0 2 4 6 8 10 12 14

%

HDP 3,7 8 12,3 7 5,7 10,8 7,4 6,6 3,2 -1 4,4 3,1 2,2 4 6 5,7 4 5,1

1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2006

zdroj: centrální banka Chile

Ukazatelem, který se po dlouhou dobu již od devadesátých let díky striktní monetární politice vyvíjel velmi slibně a od roku 2003 do loňského roku se pohyboval pod hranicí čtyř procent je inflace. V loňském roce se ale centrální bance nepodařilo vývoj inflace ohlídat a došlo k meziročnímu nárůstu na téměř osmi procent⁴⁵. Největší vliv na růst inflace měly ceny potravin, které se v důsledku nepříznivého počasí a tudíž nižší úrodnosti zvýšily o více než 15 % a také rostoucí ceny ropy na světových trzích, které vedly k inflaci ve všech zemích,

43 dle údajů Ekonomické komise pro Latinskou Ameriku a Karibik (www.eclac.cl

44 především mědi a molybdenu

45 nejvíce za posledních 12 let

které jsou odkázány na dovoz ropy. Centrální banka bojuje s nárůstem inflace formou zvyšování úrokových sazeb a přispívá tak nechtěně ke snižování tempa růstu hrubého domácího produktu, který je tak v letošním roce odhadován na 4,5 %.

Pozitivněji lze hodnotit vývoj salda státního rozpočtu. Jedním ze základních kamenů fiskální politiky Chile je vyrovnaný nebo přebytkový veřejný rozpočet. V průběhu devadesátých let dosahuje vláda dlouhodobě rozpočtového přebytku a počátkem tisíciletí dochází k mírným deficitům, které jsou v souladu se strukturální politikou vlády. V následujících letech dochází k obnovení přebytkových sald veřejného rozpočtu a v roce 2007 dochází k historicky nejvyššímu přebytku za posledních dvacet let ve výši 14,5 mld. USD, který činí téměř devět procent hrubého domácího produktu. Na přebytku se dle odborníků nejvíce podílelo zvýšení příjmů z prodeje nerostných surovin, především mědi a molybdenu, jejichž odbyt se zvýšil o třetinu. Druhou položkou, která přispěla k přebytku státního rozpočtu, byly daňové příjmy, které souvisejí s růstem reálných mezd a tedy vyššími odvody z příjmu fyzických osob a vyššími příjmy z DPH. Výrazně se na vládních příjmech podílela také státní těžařská společnost CODELCO, jejíž příjmy dosáhly téměř 10 mld. USD⁴⁶ a dalších necelých pět miliard amerických dolarů bylo vybráno na daních ze zisku privátních důlních společností.

Přebytek rozpočtu slouží k vytváření rezerv na státem garantované minimální důchody a na snížení státního zahraničního zadlužení. Úspěšná rozpočtová a fiskální politika vlády je tak ze strany mezinárodních ratingových agentur hodnocena velmi kladně a Chile dosahuje v rámci Latinské Ameriky a Karibiku nejvyššího stupně „A+“⁴⁷.

Z pohledu zahraničních investorů je Chile dlouhodobě hodnoceno velmi příznivě a řadí se mezi největší příjemce zahraničních investic na světě. V loňském roce došlo ve spojitosti s fúzemi a akvizicemi v důlním a energetickém sektoru k enormnímu nárůstu investic ve výši 15,4 mld. USD⁴⁸ na téměř dvojnásobek hodnoty roku předchozího. Opomenout se nesmí ani chilské zahraniční investice, které směřují především do okolních zemí. Investice dosáhly hodnoty necelých 5 mld. USD a směřovaly především do sektoru maloobchodu.

Zaměříme-li se na jednotlivé sektory chilského hospodářství, zjistíme, že přestože se na tvorbě chilského hrubého domácího produktu podílí průmysl více než 45 % a zemědělství

46 http://www.codelco.com/english/prensa/doc/ene_dic_2007.pdf

47 http://chileeconomy.blogspot.com/2007/12/s-raises-chiles-sovereign-rating.html

48 zahraniční investice ve výši 9% HDP

necelými pěti procenty⁴⁹, jejich podíl stále klesá a nejrychleji rostoucí částí chilského hospodářství se stává sektor služeb, který při dynamice růstu o více než deset procent vytváří stále více pracovních příležitostí a zvyšuje tak náskok před ostatními sektory⁵⁰. Rozvoj služeb byl v devadesátých letech vyvolán snahou o eliminaci chudoby, sociálních a ekonomických služeb. Dochází tedy především k rozvoji zdravotnictví a sociálních služeb, zejména školství a vědy. V posledních pár letech se nejdynamičtěji rozvíjí oblast cestovního ruchu a služby na něj navazující jako jsou služby v oblasti ubytování a pohostinství. Dalším sektorem, ve kterém dochází k výrazným změnám, je maloobchod. V tomto odvětví dochází ke stále větší koncentraci a v současnosti je přes 80 % maloobchodního obratu⁵¹ realizováno prostřednictvím několika málo obchodních řetězců. Za pozornost stojí i vývoj finančních služeb, které jsou na jedné z nejvyšších úrovní v Latinské Americe a jejich podíl dosahuje více než šestiprocentního meziročního nárůstu.

Po negativním růstu průmyslové výroby na konci devadesátých let dochází v posledních několika letech k postupnému oživení, které se projevilo v loňském roce meziročním růstem o více než osm procent. Vývoj jednotlivých oborů byl ovlivněn postupným otevíráním ekonomiky a odbouráváním bariér, které sice na jedné straně vedly k útlumu neperspektivních a nekonkurenceschopných oborů, ale na druhé straně pomohly vytříbit obory s komparativními výhodami. Mezi dynamicky se rozvíjející obory patří výroba dřeva, nábytku a papíru, chemický průmysl, zpracování ropy, kaučuku a výroba plastů. Dalšími obory zpracovatelského průmyslu jsou ty, které navazují na sektor zemědělství. Ačkoliv je podíl průmyslu na hrubém domácím produktu v čele se zpracovatelským sektorem poměrně vysoký, jednotlivé obory služeb tvoří téměř polovinu hrubého domácího produktu a šest z deseti pracovních míst se nachází v sektoru služeb.

Přestože podíl zemědělství spolu s rybolovem na tvorbě HDP představuje méně než šest procentních bodů a z dlouhodobého hlediska neustále klesá, tvoří zemědělské plodiny významnou část chilského vývozu. Produkce ryb je založena jednak na rybolovu, jednak na chovu v rybářských farmách, ke kterým se využívá celá řada fjordů a jezer. Zatímco rybolov v důsledku regulace rok od roku mírně klesá, chov ryb a dalších mořských produktů trvale roste. Významným je také chov lososa, v jehož chovu se Chile stalo po Norsku druhým

49 http://www.aico.org/aico/Portals/51/INICADORESECONOMICOS2007.pdf

50 Na zaměstnanosti je podíl služeb se 63% vyšší než podíl průmyslu a zemědělství dohromady.

51 http://www.businessinfo.cz/cz/sti/chile-ekonomicka-charakteristika-zeme/4/1000414/

největším producentem této ryby na světě a usiluje o to stát se v příštích několika letech prvním největším producentem⁵².

Mezi hlavní pěstované plodiny patří stejně jako ve většině okolních zemí pšenice, kukuřice, brambory, cukrová třtina, fazole, zelenina a ovoce. Významnou roli v hospodářství země hraje lesnictví. Přírodní lesy pokrývají přes 10,5 mil. ha území země. Na dalších téměř 2 mil ha jsou kulturní vysazované lesy, zejména eukalyptové a kvalitní jehličnaté. Ročně je vysazováno přes 100 tisíc ha nových lesů a tato materiální základna umožňuje výrazný rozvoj průmyslu celulózy, papíru a nábytkářského průmyslu.

Jak již bylo zmíněno, velká část sektoru průmyslu je spjata s těžbou a zpracováním nerostných surovin, které se v hojném množství nacházejí na celém území Chilské republiky.

Nejdůležitější surovinou Chile je měď, která se podílí na celkovém exportu díky rekordním cenám této suroviny 56,5 %⁵³. Chile disponuje podle posledních údajů více než čtvrtinou světových zásob mědi a na jejím území se nalézá největší povrchový důl na měď na světě (v Chuquicamatě) a největší hlubinný důl (El Teniente). Odvětví těžby mědi zůstává i nadále v rukou státu, který odvětví spravuje prostřednictvím společnosti CODELCO, největší těžební společnosti mědi na světě a jedním z největších investorů v těžebním odvětví⁵⁴. Dalšími surovinami převážně určenými k exportu jsou ledek, železná ruda, molybden, mangan, olovo, zinek, lithium, zlato, stříbro a ropa. Vývoj průmyslu byl od nepaměti úzce vázán na vývoj cen jednotlivých druhů nerostného bohatství na světových trzích.

Podíl průmyslu na chilském hrubém domácím produktu je s více než 45 % ve srovnání s podílem průmyslu na HDP Argentiny, Brazílie a Mexika téměř o 20 % vyšší. Podíl zemědělství na hrubém domácím produktu ve výši zhruba pěti procent je ve všech zemích téměř rovnocenný. Podíl průmyslu na zaměstnanosti se ve všech čtyřech zmiňovaných zemích pohybuje kolem 20 % a markantní rozdíl je pouze u Argentiny, jejíž podíl zemědělství na zaměstnanosti je roveň jednomu procentu ve prospěch služeb s více než sedmdesáti procentním podílem, zatímco v Chile se pohybuje nad 13 % a v Brazílii a Mexiku se dokonce

52 http://www.amchamchile.cl/UserFiles/File/Salmon%20Industry.pdf

53 http://www.czechembassy.org/wwwo/default.asp?ido=3200&idj=1&amb=68&ParentIDO=

54 Na období let 2005-2008 jsou plánovány investice v celkové výši 15,22 mld. USD (8,247 mld. USD soukromé investice a 6,973 mld. USD investice státní těžařská společnost CODELCO).