Vysoká škola ekonomická v Praze
Bakalářská práce
2021 Simona Hertlová
Vysoká škola ekonomická v Praze
Fakulta podnikohospodářská
Studijní obor: Arts management
Název bakalářské práce:
Implementace CSR ve státní příspěvkové organizaci Národní divadlo
Autor bakalářské práce: Simona Hertlová
Vedoucí bakalářské práce: Ing. Jana Müllerová
P r o h l á š e n í
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma
„Implementace CSR ve státní příspěvkové organizaci Národní divadlo“
vypracoval/a samostatně s využitím literatury a informací, na něž odkazuji.
V Praze dne 12. května 2021 Podpis
P o d ě k o v á n í
Ráda bych poděkovala své vedoucí práce, paní inženýrce Janě Müllerové za věcné připomínky, cenné rady a vstřícnost při konzultacích k této bakalářské práci. Také děkuji všem respondentům za poskytnutí rozhovorů či vyplnění
dotazníků k výzkumné části. Závěrem bych ráda poděkovala své rodině a
přátelům za podporu během psaní práce a celého studia.
Název bakalářské práce:
Implementace CSR ve státní příspěvkové organizaci Národní divadlo Abstrakt:
Cílem práce je na základě analýzy dostupných informací poskytnutých organizací a z výzkumného šetření realizovaného autorkou práce zjistit stav implementace konceptu CSR do činnosti Národního divadla a navrhnout další postup implementace v souladu s normou ISO26000 s přihlédnutím ke specifikům kulturní instituce. Výstupy bakalářské práce budou využitelné pro samotnou instituci, mohou být využity i v obdobných kulturních institucích v České republice.
Klíčová slova:
Společenská odpovědnost, Kulturní organizace, Národní divadlo, Norma ISO 26 000
Title of the Bachelor´s Thesis:
Implementation of CSR in the contributory organization of the National Theatre Abstract:
This bachelor's thesis focuses on determination of the status of corporate social responisibility in the activities of the National Theatre in Prague and to the puropse of its further implementation in accordance with the ISO 26 000, taking into account the specifics of the cultural institution. The outputs of the bachelor's thesis will be useful for the institution itself or it can be used in similar cultural institutions in the Czech republic.
Key words:
Corporate social responsibility, Cultural organisation, the National Theatre, ISO 26 000 standard
Obsah
Úvod ... 9
1 Koncept CSR ... 10
1.1 Vývoj CSR ... 10
1.2 Triple bottom line princip ... 11
1.2.1 Environmentální odpovědnost ... 12
1.2.2 Sociální odpovědnost ... 13
1.2.3 Ekonomická odpovědnost ... 13
1.3 Výhody implementace CSR ... 14
2 CSR v sektoru kultury a umění ... 14
2.1 CSR v kulturní politice České republiky ... 15
2.1.1 Kulturní politika 2009–2014 ... 15
2.1.2 Kulturní politika 2015-2021 ... 16
2.2 Organizace pro rozvoj CSR v kultuře ... 17
2.2.1 The Center for Sustainable Practise in the Arts Instituce ... 17
2.2.2 Broadway Green Aliance ... 18
2.2.3 Institut umění – Divadelní ústav ... 19
2.3 Společensky odpovědné výtvarné instituce ... 20
2.3.1 Galerie Středočeského kraje (GASK) ... 21
2.3.2 Galerie Rudolfinum v Praze ... 22
2.4 Společensky odpovědná divadla ... 22
2.4.1 Opera v Sydney ... 22
2.4.2 Národní divadlo v Londýně ... 23
2.4.3 Centrum experimentálního divadla v Brně ... 24
3 Norma ISO 26 000 ... 26
3.1 ISO (Mezinárodní organizace pro normalizaci) ... 26
3.2 ISO a společenská odpovědnost ... 27
3.3 Obsah normy ISO 26 000 ... 27
3.3.1 Praktiky z oblasti pracovních vztahů ... 28
3.3.2 Ochrana životního prostředí ... 29
4 Národní divadlo ... 29
4.1 Národní divadlo jako státní příspěvková organizace ... 29
4.2 Historie Národního divadla ... 30
4.3 Národní divadlo v současnosti ... 31
4.3.1 Projekt Úsporné divadlo ... 32
5 Výzkumná část ... 33
5.1 Použité metody a získaná data ... 33
5.1.1 Reflexe výzkumu ... 35
5.2 Pracovněprávní vztahy... 36
5.2.1 Pracovní poměr ... 36
5.2.2 Pracovní podmínky a sociální ochrana ... 37
5.2.3 Sociální dialog ... 40
5.2.4. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci ... 41
5.2.5. Rozvoj lidských zdrojů a vzdělávání na pracovišti ... 43
5.2.6. Hodnocení a doporučení ... 44
5.3 Ochrana životního prostředí ... 45
5.3.1 Prevence znečištění ... 45
5.3.2 Udržitelné využití zdrojů ... 47
5.3.3 Zmírňování změn klimatu a adaptace na změny klimatu ... 50
5.3.4 Ochrana biologické rozmanitosti a obnovení přírodních biotopů ... 50
5.3.5 Hodnocení a doporučení ... 51
6 Shrnutí ... 52
Závěr ... 54
Zdroje ... 55
Přílohy ... 59
9
Úvod
Cílem této práce je zjistit, v jaké míře je sociální odpovědnost implementována v divadelním sektoru v České republice – jako reprezentativní vzor je zvolena státní příspěvková organizace Národní divadlo, které má na české kulturní scéně autoritativní roli a může pro mnohá lokální divadla fungovat jako inspirace. Jako oblasti zkoumání jsou zvoleny pracovněprávní vztahy a ochrana životního prostředí. Jako vzor, podle kterého jsou jednotlivá subtémata popsána, je zvolena mezinárodně uznávaná Norma ISO 26 000, ze které vychází členění praktické části a s jejíž doporučeními jsou porovnávány přístupy v Národním divadle porovnávány.
Na kulturní instituce není zvykem vyvíjet nátlak v ohledu sociální zodpovědnosti v takové míře jako například na firmy podnikající v textilním, potravinářském či hutnickém průmyslu. Ve společnosti může panovat názor, že srovnávat společenské chování firem, jejichž hlavním produktem je kulturní zážitek a firem, které například těží uhlí, není férové.
Sociální zodpovědnost však není založena na tom, co která společnost vyrábí či jaké služby poskytuje. Nenahlíží na firmy a organizace podle výsledného produktu, ale podle toho, v jaké míře se snaží být odpovědné v procesu jeho výroby. V normě, na základě, které tato práce zkoumá sociální zodpovědnost Národního divadla, je přímo psáno, že „Pokyny, které norma obsahuje, jsou určeny k použití pro všechny typy organizací, a to bez ohledu na jejich velikost, dobu existence, lokalitu, ve které působí a fakt, zda svůj vliv soustředí na soukromý, veřejný či neziskový sektor.“ Každá organizace si tedy může zvolit svou cestu k výslednému produktu a následnému zisku. Tato cesta by však měla být co nejodpovědnější.
Teoretická část práce se zabývá konceptem společenské odpovědnosti (anglicky corporate social responsibility neboli CSR), jeho vývojem, principy (konkrétně tzv. triple bottom principem) a důvody, proč měl být tento koncept využíván. Dále nastiňuje implementaci CSR ve vybraných kulturních organizacích v České republice i v zahraničí a představuje mezinárodní organizace, které se aplikaci společensky odpovědných přístupů v kultuře a umění pomáhají a prosazují ji.
Praktická část představuje normu ISO 26 000, podle které byl koncipován výzkum a také instituci, ve které byl výzkum realizován, tedy státní příspěvkovou organizaci Národní divadlo. Konkrétní oblasti výzkumu, tedy pracovněprávní vztahy a životní prostředí jsou rozděleny do jednotlivých kapitol podle osnovy, která je totožná s osnovou v uvedené normě a představuje jednotlivé výsledky výzkumu včetně hodnocení a doporučení (pro každou oblast zvlášť), která jsou následně shrnuta v závěru práce. Oblasti byly vybrány pro svůj silný přesah do triple bottom line principu, který definuje pilíře společenské odpovědnosti a zároveň předpoklad přesně definovatelných výsledků oproti ostatním kapitolám normy.
10
1 Koncept CSR
Role organizací ve společnosti se v posledních letech podstatně změnila. Lidé už dnes nevnímají podniky pouze a jen jako producenty výrobků a dodavatele služeb, jejichž jediným cílem je maximalizace zisku. Předpokládají, že budou plnit i požadavky v dalších oblastech, jako jsou právě životní prostředí nebo podpora a rozvoj aktivit společenství. Aby byla organizace v dnešním světě dlouhodobě a trvale úspěšná, musí naplnit nová očekávání svého okolí. Jedním z nich je odpovědné chování organizace vůči společnosti, v níž působí – tzv.
společenská odpovědnost organizace. (Ryšánek & Plášková, 2009). V definicích světových organizací, které se touto problematikou zabývají a publikacích, které o tomto přístupu pojednávají, se jeho definice liší jen nepatrně.
Z definic mezinárodních organizací, které se touto problematikou zabývají, vyplývá, že společenská odpovědnost neboli corporate social responsibility (CSR) je dobrovolné chování organizace aplikované v ekonomické, environmentální a sociální oblasti, a že důsledkem tohoto chování by mělo být zlepšení a zkvalitnění životních, pracovních a environmentálních podmínek ve skupinách zainteresovaných do jejích činnosti. Za tyto organizace jmenuji například Evropskou unii (Evropská unie označila společensky odpovědné chování firem za dobrovolnou integraci sociálních a ekologických hledisek do každodenních firemních operací a interakcí se stakeholdery. (Společenská odpovědnost podniků a odpovědné obchodní chování: Evropská komise, n.d.)) či International Bussines Leaders Forum (IBLF) definuje společenskou odpovědnost jako dobrovolný závazek firem chovat se v rámci svého fungování odpovědně k prostředí i ke společnosti, ve kterých podnikají (Co je CSR: Bussines Leaders Forum, n.d.)
Pokud má organizace dostát těmto definicím a ve svých krocích ke zkvalitnění životních, pracovních a environmentálních podmínek být úspěšná, je třeba nejen vypracování konkrétní strategie na implementaci prvků CSR, ale také soulad těchto prvků s firemní kulturou. (Ryšánek & Plášková, 2009)
Organizace nemůže být považována za sociálně zodpovědnou, pokud kroky, které k této odpovědnosti vedou, nemají podporu nejvyššího managementu. Do kritérií společenské odpovědnosti podle normy ISO 26 000, ze které vychází praktická část této práce, zapadá bod, který hovoří o řízení a správě a považuje ho za nedílnou a trvalou součást CSR. Vedení organizace určuje její směr, vizi a cíle a současně i řídí a ovlivňuje procesy, pomocí kterých firma své vize naplní a vytyčených cílů dosáhne. Pokud tedy vedení není s jakýmkoliv prvkem koncepce CSR dostatečně obeznámeno, těžko ho do těchto procesů zařadí a organizace se nebude moci úspěšně označit za společensky odpovědnou. (Kunz, 2012)
1.1 Vývoj CSR
Koncept společenské zodpovědnosti vešel ve známost v 50. letech 20. století. Tehdy byla Howardem R. Bowenem vydána kniha Social Responsibilities of the Businessman, která se však věnuje primárně chování podnikatele, nikoliv celé organizace. V principu však Bowen tvrdí to, co definice uvedené v předchozí kapitole: „Odpovědnost je závazkem podnikatele využívat takové postupy, přijímat taková rozhodnutí a následovat takový cíl jednání, který je žádoucí z hlediska cílů a hodnot naší společnosti“. Společností zde přitom není myšlena firma
11
ani organizace, ale společnost jako skupinu jedinců se společnými zájmy. (Bláha & Černek, 2015)
Na konci 80. let 20. století byly A.B. Carollem rozlišeny 4 základní stupně podniku, které seřadil vzestupně podle vývoje podniku v rámci jeho společensky odpovědného chování. Jako první úroveň označil úroveň ekonomickou, tedy tu, kdy je hlavním cílem podniku maximalizace zisku a hodnoty stakeholderů. Druhou úrovní je zákonná úroveň, kdy podnik dodržuje právo a chová se v souladu s platnou legislativou. Na třetí, etické úrovni se předpokládá dodržování standardů morálního chování vůči stakeholderům. Čtvrtou, nejvyšší úroveň odpovědnosti podniku se staví dobročinnost, která představuje chování, kterým podnik splácí své dluhy společnosti. (Krymláková, 2009)
Samotný pojem CSR (Corporate Social responsibility), se začal užívat v 90. letech, kdy firmy a organizace nechápal pouze jako tržní subjekt, který se maximalizuje zisk, ale zároveň jako subjekt, který je v určité míře odpovědný za stav společnosti a životního prostředí. Hlavním cílem už není jen maximální bohatství, ale také zkvalitňování image a dobrá pověst, například pro marketingové účely. (Krymláková, 2009)
Také trend globalizace a možností cestování, dostupnosti informací a rychlých komunikačních prostředků způsobují, že organizace po celém světě se mohou snadněji dozvědět o aktivitách jiných organizací v blízkých i vzdálených lokalitách. Tyto faktory představují pro organizaci možnost se učit nové způsoby řešení problémů. Rozhodování i aktivity organizací, obzvlášť těch korporátních, jsou následkem toho předmětem zvýšeného zájmu celé řady různých skupin a jednotlivců. Zásady a postupy aplikované v různých organizacích je díky globalizačním efektům také možné snáze porovnávat.
1.2 Triple bottom line princip
Jak bylo řečeno v předchozí kapitole, společenskou odpovědnost lze rozdělit na tři roviny – ekonomickou, environmentální a sociální. To znamená, že činnost podniku by měla spočívat na třech pilířích: ekonomické prosperitě, kvalitě životního prostředí a společenském kapitálu. Každý z nich zahrnuje soubory pravidel pro způsoby jednání a podnikání. Tomuto přístupu se říká Triple bottom line princip (nebo také trojí zodpovědnost či trojí prospěch). Všechny přímé i nepřímé aspekty těchto tří rovin, které jsou pro jakoukoliv činnost organizace (výrobu, poskytování služeb…) relevantní, by organizace měla identifikovat a sama určit kritéria, která budou ověřitelná, opakovatelná a budou určovat nakládání s těmito aspekty tak, aby byly co nejefektivnější ve své odpovědnosti k zainteresovaným stranám. Triple bottom line princip také předpokládá, že organizace by měla být odpovědná primárně směrem k subjektům, které jsou přímo či nepřímo ovlivněné její činností než k vlastním podílníkům. (Dohnalová & Průša, 2011)
U jednotlivých rovin v následujících subkapitolách jsou uvedena a popsána základní pravidla, která pod danou zodpovědnost spadají. Není však vyloučeno, že spolu některá z pravidel souvisí a překrývají se. Tak tomu může být například u vedení dialogu se stakeholdery. Do každé z rovin spadá určitá skupina stakeholderů a se všemi je třeba vést dialog. U řady stakeholderů se navíc roviny překrývají, a tak například u dodavatelů materiálu
12
je zásadní, aby dialog probíhal v hranicích ekonomické, environmentální i sociální odpovědnosti.
1.2.1 Environmentální odpovědnost
V současné době je planeta nucena čelit environmentálním komplikacím, které jsou důsledkem aktivit lidské civilizace. Na důsledky těchto komplikací začala společnost skutečně přicházet až v padesátých letech dvacátého století. V roce 1972 byla týmem odborníků z Masachusettského technologického institutu (Massachusets technology institut, známý také jako MIT) publikována zpráva s názvem Meze růstu, která byla založena na pěti trendech, jejichž čím dál rychlejší rozvoj způsobuje životnímu prostředí škody v takové míře, že do roku 2100 narazí planeta Země do narazí na tzv. mezi růstu. Tedy definitivně vyčerpá své zdroje a lidstvo nebude schopné hromadného přežití. Do pětice těchto environmentálně rizikových trendů je zahrnutý zrychlující se průmyslový rozvoj, čerpání obnovitelných i neobnovitelných zdrojů surovin, poškozování životního prostředí, rychlý růst světové populace a šířící se nedostatek potravin. (Mezřický, 2005)
Na tuto zprávu navázal dokument s názvem Naše společná budoucnost, vydaný v roce 1987. Vydala jej tehdejší norská premiérka Gro Harlem Brundtlandová (je také známý pod názvem Zpráva Brundtlandové). Tento dokument definoval výraz udržitelný rozvoj, který podle Brundtlandové znamená, že společnost může zajišťovat své současné potřeby, aniž by tím omezila možnosti příštích generací uspokojovat své budoucí potřeby. Předpokladem jsou určitá společenská omezení, která však nejsou absolutní. Technika a organizace společnosti se nemusí kompletně měnit, ale pouze přizpůsobovat tomu, aby byly schopny otevřít cestu k novým způsobům hospodářského růstu, díky kterým chudoba nebude nevyhnutelná (jak naznačuje zpráva Meze růstu). (Brundtland, 1991)
Bez ohledu na to, v jaké sféře organizace působí, její činnost má na životní prostředí vždy nějaký dopad. Ten může souviset s řadou faktorů, například jaké organizace využívá zdroje, kde vykonává své podnikatelské aktivity, jakým způsobem řeší produkci odpadu a svůj obecný vliv a chování k přírodě. Přístup organizací by měl obecně být takový, aby byly negativní environmentální dopady jejího chování co nejnižší a brát na základě toho v potaz svá hospodářská a společenská rozhodnutí. (Ryšánek & Plášková, 2009)
Kritéria by měla vycházet například ze zásady aplikace přístupu předběžné opatrnosti (ke snížení rizik nehod a havárií, které způsobí environmentální, zdravotní a bezpečnostní zátěž by organizace měla implementovat nouzové postupy a činnosti zvyšující všeobecné povědomí o těchto rizicích.); environmentální odpovědnosti (organizace přijímá zodpovědnost za způsobené environmentální škody, způsobené během její činnosti, výkonu a služeb ve venkovských i městských oblastech; šetrných přístupů při zbavování se odpadu či zásad šetření vodou.
Jako příklad toho, jak by se organizace měla k životnímu prostředí chovat, mohou sloužit mezinárodní normy, například ISO 14001, EMAS II či ISO 26 000, na kterou tato práce odkazuje. (Ryšánek & Plášková, 2009)
13
Pokud má organizace do svých strategických plánů včleněn management ochrany životního prostředí a jeho cíle, výhody a nevýhody, lze na něj navázat vyrovnáním ekonomických a environmentálních zájmů. Tuto metodu úspěšně použilo Národní divadlo, k čemuž se práce dostane v praktické části. Pokud je systém na ochranu životního prostředí implementován komplexně a za pomoci odborníků, lze může výrazně ušetřit na nákladech. Zároveň tím pro sebe organizace vytváří konkurenční výhodu.
Prezentace tohoto systému směrem k zainteresovaným stranám včetně konkrétních finančních výsledků a možností úspor může pomoci k získání potenciálních obchodních partnerů na základě důkazů o schopnosti a svědomitosti organizace na poli společenské odpovědnosti.
1.2.2 Sociální odpovědnost
Tento pilíř je spojován se vztahem organizace k lidem, zejména k jejím zaměstnancům.
Organizace by měla uvažovat tak, aby její kroky kromě generování zisku měly za následek také zaměstnaneckou spokojenost. Tento přístup by měl fungovat po celou dobu vztahu zaměstnance a organizace – od jeho pracovního pohovoru až po případné ukončení pracovního poměru. Při náboru nových pracovníků jsou většinou žádání ti nejkvalifikovanější. Když si kvalifikovaní lidé vědomi si své ceny na trhu práce vybírají pracovní pozici, často hledí kromě platových podmínek i na prestiž a společenský status organizace, která tuto pozici nabízí. A k tomu dodržování principů CSR v obecném měřítku přispívá. Klíčová by však neměla být snaha najmout na pozici toho nejkvalifikovanějšího člověka, ale také snaha o to, aby na pozici působil co nejdéle. Kontinuální střídání a zaučování nových zaměstnanců na různých pozicích a je pro organizaci nevýhodné z hlediska času i peněz. Efektivnější je dlouhodobě zaměstnávat člověka, který se orientuje v chodu organizace, má všechny potřebné informace k výkonu své pozice (případně je schopen si je v krátkém časovém horizontu sehnat) a výsledky jeho práce jsou kvalitní a přispívají k plnění jejích cílů. Zaměstnanec by měl tedy být loajální. V tomto ohledu existuje řada faktorů, které může organizace ovlivnit. Některé jsou minimálními požadavky pro dodržování pracovních a zaměstnaneckých standardů, například dodržování základních lidských práv; dodržování pracovních standardů či zákaz práce dětí (na základě Úmluvy o právech dítěte, kterou v roce 1999 vydala Organizace spojených národů (OSN), má každé dítě právo na ochranu před vykořisťováním a prací, která ohrožuje jejich zdraví, vzdělávání a rozvoj. Státy musejí stanovit minimální věk pro zaměstnanost a podle něj regulovat pracovní podmínky. (David, 1999)).
Zároveň existují i faktory, které jsou aplikovatelné nad rámec zákona a organizace jimi činí svůj přístup nadstandartním. Například péčí o vyváženost pracovního a osobního života zaměstnanců; filantropie, sponzorství a firemní dobrovolnictví či angažovanost v lokální komunitě a jejím rozvoji. (Ryšánek & Plášková, 2009)
1.2.3 Ekonomická odpovědnost
Organizace stojí před požadavky kladenými různými zainteresovanými stranami s ohledem na jejich ekonomickou odpovědnost. Tržní ekonomika potřebuje účinný regulační rámec pro zajištění poctivé soutěže a trvale udržitelné ekonomiky. Kromě toho, národní
14
a mezinárodní iniciativy vyvinuly principy a standardy řízení a správy organizace, které tvoří část obecného úsilí pro podporu transparentnosti, bezúhonnosti a zákonných předpisů.
Ekonomická odpovědnost mimo jiné zahrnuje vytvoření etického kodexu firmy; transparentní jednání se stakeholdery; uplatnění protikorupční politiky; odpovědné řízení dodavatelského řetězce (zahrnuje dodržování smluv či platební morálku) či dodržování zásad ochrany duševního vlastnictví. (Ryšánek & Plášková, 2009)
1.3 Výhody implementace CSR
Zájem a aplikace principů sociální zodpovědnosti mohou být pro organizace zásadním přínosem. Organizace by jen těžko volily nové postupy a principy pouze na základě „dobrého pocitu“. Když tedy pomineme skutečnost, že dodržování principů CSR má dlouhodobé výhody pro celou planetu i společnost, pro organizaci z toho plyne hned několik benefitů.
Těmi jsou například: ujištění zákazníků o závazku k doložitelnému systému managementu ochrany životního prostředí; předložení důkazu péře o zákazníky i zaměstnance; omezení událostí s důsledkem zákonné odpovědnosti (nařčení z diskriminace, environmentální škoda);
uspokojení požadavků investorů a zlepšující se přístup k ekonomickému kapitálu; snazší získávání povolení a autorizací. (Kunz, 2012)
Část těchto příkladů je odvozena z faktu, že organizace má důvěryhodnější image, čímž má šanci pozitivně ovlivnit zákazníky, dodavatele i odběratele. Pokud jednají s organizací, která se snaží zůstat šetrná k přírodě, prosazuje protikorupční politiku, nastavit svým zaměstnancům co nejlepší podmínky atd., ve většině myslitelných případů to může její pozici v očích stakeholderů pouze zlepšit.
Pozitivní image a dobré vztahy se stakeholdery souvisí s možností dlouhodobého udržení rozvoje organizace včetně uzavírání obchodních partnerství v zahraničí. Známost značky v zahraničí a ochota tamních firem odebírat její produkty a uzavírat s ní kontrakty může mnohdy záviset na tom, zda organizace dodržuje určité etické přístupy. (Kunz, 2012)
2 CSR v sektoru kultury a umění
Kulturní instituce jsou důležitým faktorem v našem okolí, jelikož mají za cíl kultivovat a rozvíjet naše vnímání světa. Do toho, jak jedinec vnímá svět, by mělo být zahrnuto i společensky odpovědné chování. Není proto důvod, proč by na společenskou zodpovědnost kulturních institucí mělo být nahlíženo shovívavěji než na společenskou odpovědnost organizací a firem z jiných odvětví – naopak by jim v tomto ohledu měla být věnována zvláštní pozornost vzhledem k moci, jakou ovlivňují lidské vnímání světa.
V implementaci sociálně odpovědných přístupů do kulturních průmyslů však přesto lze narazit na faktory, které postup implementace výrazně komplikují. Jedním z těchto faktorů je veliká různorodost organizací v tomto průmyslu. Z tohoto důvodu je náročné i realizovat výzkumy, které by implementaci napomohly měřitelnými výsledky. (Mísař, 2018).
Dalším problémem je skutečnost, že kulturní a umělecké instituce (nejen) v České republice se často potýkají s nedostatkem financí. Tato skutečnost by se dala charakterizovat faktem, že do resortu ministerstva kultury putuje pouze jedno procento státního rozpočtu.
15
Organizace v tomto odvětví mají často tendence inklinovat k mýtům souvisejícím s ekonomickými aspekty CSR a sice, že společensky zodpovědné chování je drahé. I proto se může řada lidí domnívat, že co se týče CSR, měla by společnost být k těmto organizacím shovívavější.
Konkrétně státní příspěvkové organizace, mezi které se řadí i Národní divadlo, svou aktivitu často soustředí na tzv. vysokou (nebo také elitní) kulturu. Tu lze definovat jako kulturu, která je vytvářena a následně i konzumována politickými, společenskými, intelektuálními a kulturními elitami. Tyto elity jsou složeny z aktérů a kapacit v oblasti umění, estetiky a vzdělávání. Na konzumenty tohoto typu kultury je kladen nárok ve formě určité úrovně vzdělání, bez kterého by spotřebitelé nebyli schopni elitní kultuře porozumět, a tedy z ní mít ani požitek. Takové omezení u spotřeby elitní kultury vyvolává to, že je hodnocena pouze úzkým spektrem společnosti. Tito konzumenti pak uplatňují taková estetická měřítka, která ve většině případů nezávisí na názorech a vkusu průměrných spotřebitelů daného uměleckého vystoupení nebo díla (Šafr, 2008). Elitní kultura bezesporu klade nároky nejen na konzumenty, ale i na tvůrce, a to nejen z intelektuálního, ale i materiálního hlediska. Instituce, zabývající se kulturně – elitními produkty, tak mají obavy o kvalitu, která je pro elitní kulturu naprosto klíčová. Nechtějí mít pocit, že kostýmy na opery či shakespearovské slavnosti vznikají „z odpadků“. Tyto obavy jsou však znakem absence komplexního pochopení problematiky CSR. To, že se její koncepty organizace řídí, neznamená, že je musí okamžitě aplikovat v co nejintenzivnější míře, ale že se zamýšlí nad svými postupy a průběžně, s rozvahou, hledá řešení a kompromisy.
Studie na téma společenské odpovědnosti v kultuře jsou často zaměřené na společenský přínos těchto institucí v jejich hlavní činnosti, tedy přenosu hodnot ke konzumentovi, na základě čehož ustupují do pozadí další oblasti CSR, například pracovněprávní vztahy v kulturních organizacích či jejich důraz na životní prostředí, kterými se zabývá tato práce.
2.1 CSR v kulturní politice České republiky
Strategické kroky směrem ke společenské odpovědnosti do své agendy zahrnuje Ministerstvo kultury, konkrétně do dokumentu Státní kulturní politika, která obsahuje dlouhodobé i krátkodobé cíle pro českou kulturní politiku a je po svém vydání přijímána vládou České republiky ve formě usnesení. První dokument tohoto typu byl vydán v roce 2001. Jednalo se o úvodní a byť v mnoha ohledech progresivní dokument, dnes už je takřka nedohledatelný. Odkazy na společensky odpovědné přístupy se začaly ve Státní kulturní politice objevovat až v roce 2009, kde je rozvoj kultury přímo spojován se sociálním, ekonomickým i environmetálním rozvojem České republiky. Tento přístup se opírá o triple bottom line princip a dále se rozvíjí v dokumentech pro následující roky.
2.1.1 Kulturní politika 2009–2014
Kromě výroku, že „Kultura je sektorem, který může v příštích letech sehrát zásadní roli v rozvoji české společnosti a o který lze do značné míry opřít ekonomický, enviromentální i sociální rozvoj státu.“ opírajícím se o triple bottom line princip je oddíl 1.13. v kapitole Cíl 1 – Ekonomická a společenská dimenze konkrétně zaměřený na propojení vlivu kultury na
16
životní prostředí. Tento oddíl stanovuje, že by se české kulturní odvětví mělo uměleckou tvorbou napomoci řešit enviromentální problematiku a upozorňuje na fakt, že klasická forma výchovy a vzdělávání nestačí připravovat generace na každodenní výzvy. Vyzdvihuje v tomto kontextu umění a jeho silnou schopnost oslovovat jedince a vnitřně je varovat před jednáním, které může být (nejen) pro životní prostředí nebezpečné. Tento cíl mělo Ministerstvo kultury zajistit ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí. (Státní kulturní politika na léta 2009-2014, 2009)
Dále dokument zdůrazňuje roli Evropské unie v podpoře společenské odpovědnosti v kulturním sektoru České republiky. To koliduje s faktem v kapitole CSR v České republice, které začalo být patrné v legislativě a státem vydaných dokumentech až na její popud v roce 2011. Státní kulturní politika 2009–2014 hovoří také o fondech pro období 2007–2013, jejichž role je ukotvena v dokumentu Strategické obecné zásady Společenství pro soudržnost.
V tomto dokumentu pojednává článek 6 o podpoře fondů EU rozvoj přeshraničních hospodářských, sociálních a ke zlepšení životního prostředí se vztahujících aktivit prostřednictvím společných strategií pro udržitelný územní rozvoj, zejména rozvojem spolupráce, kapacity a společného využívání infrastruktury v oblastech jako je kultura.
Tématu spojení CSR a kultury se věnuje i článek 8, konkrétně rozvoji měst a podpoře udržitelných strategií za účelem řešení vysoké koncentrace hospodářských, environmentálních a sociálních problémů. Do této strategie zapadá i ochrana kulturního dědictví a poskytování kulturních služeb. (Státní kulturní politika na léta 2009-2014, 2009)
2.1.2 Kulturní politika 2021-2025
Na problematiku zapojení společenské odpovědnosti do kulturních organizací financovaných státem poukazuje státní kulturní politika pro roky 2021-2025, kterou vydalo ministerstvo kultury. Ministerstvo v dokumentu připouští, že i když může mít systémové propojení státu, krajů a měst v otázce jejich financování řadu výhod, je obtížné nastavit systém tak, aby byla rozdílnost širokého spektra kulturních institucí respektována. Jako problémovou oblast zmiňuje právě ekonomickou oblast ve spojení s pracovněprávními vztahy vztahy, konkrétně spravedlivé odměňování zaměstnanců na úkor vedení institucí. Kromě toho zmiňuje, že vedení těchto institucí bývá náročné udržet v naprosté nezávislosti při zachovávání transparentnosti a odpovědnosti. (Státní kulturní politika na léta 2021–2025, 2021)
Nastiňuje tak téma kooperativního financování a úpravy chodu příspěvkových organizací v České republice. Úprava má zajistit především vysokou transparentnost, důslednější kontrolu veřejných prostředků, flexibilitu v oblasti hospodaření a také spravedlivé odměňování zaměstnanců příspěvkových organizací, které budou vylučovat diskriminační prvky, aniž by zasáhla do majetkových práv samospráv či státu. Na závěr části, která o významu těchto úprav pojednává, je však zdůrazněna klíčová informace, a sice, že jakákoliv nová úprava v právní formě státních příspěvkových organizací nevyřeší nedostatečný rozpočet Ministerstva kultury. (Státní kulturní politika na léta 2021–2025, 2021)
17
2.2 Organizace pro rozvoj CSR v kultuře
V České republice neexistuje lokální organizace, která by se tématem CSR v kulturním sektoru komplexně zabývala. Do této práce jsou tedy využity příklady organizací zahraničních, z nichž jedna působí mezinárodně a napříč kulturními odvětvími, další v divadelním sektoru ve Spojených státech a jedna ze subkapitol je věnována i pokusu o propagaci společensky odpovědného přístupu v kultuře, o který se zasloužil Institut umění – divadelní ústav společně s festivalem Noc divadel.
2.2.1 The Center for Sustainable Practise in the Arts Instituce
The Center for Sustainable Practise in the Arts Instituce (CSPA), jejíž název by se do češtiny dal přeložit jako Centrum pro udržitelnou praxi v umění, je nezisková organizace, která vznikla na základě principů uvedených v dokumentu Naše společná budoucnost, který zmiňuje kapitola 1.2.1 Environmentální odpovědnost. CSPA se zabývá udržitelností v umění a kultuře na celosvětové úrovni. Výrazem udržitelnost je v organizaci chápána možnost propojení sociální spravedlnosti, ekonomické stability a ekologických přístupů. Zabývá se tím, jak udržitelnost v tomto smyslu v kulturním sektoru nejen aplikovat, ale zároveň posílit její infrastrukturu a roli ve společnosti (Arts, n.d.) – v tomto duchu pracuje mimo jiné s body, které uvádí kapitola 1.3 Výhody implementace CSR.
Využití udržitelnosti v kulturním sektoru je cestou, jak zvýšit společenský status kulturní instituce, jelikož nebude přinášet jen duchovní hodnoty na základě prezentace různých uměleckých děl, ale i v rámci sebeprezentace jakožto společensky odpovědné organizace. Vystupuje jako zdroj informací pro umělce a umělecké organizace a pomáhá jim tak k dosažení ideální rovnováhy v oblasti udržitelnosti a provozování jejích hlavních činností. CSPA se zabývá výzkumnou činností, mimo jiné hybridních obchodních modelů, které doposud nebyly v kulturních sektorech aplikovány a které na udržitelný přístup kladou důraz. Funguje také jako informační kanál o novinkách ve světě společenské odpovědnosti a jejím dosahu v kulturním světě. (About Us: CSPA, n.d.)
2.2.1.1 Možnost certifikace CSR
The Center for Sustainable Practise in the Arts Instituce nabízí seznam doporučených organizací, které se zabývají podobnou tematikou a mohou tak pomoci v posunu kulturním institucím, které mají zájem o rozvoj udržitelnosti během konání svých činností. Tento posun může být způsoben například možností certifikace, které uvedené organizace nabízejí. Jsou zaměřené jak na kulturní průmysly v obecném měřítku (například The Arts: Earth Partnership), tak na konkrétní odvětví, například divadlo (Broadway Green Aliance, Theatres Trust) či design (Engage by Design). Většina uvedených organizací se soustředí na environmentální otázky, například zmíněné Broadway Green Aliance, která je orientována všechny segmenty divadelní komunity nejen v New Yorku, ale v celé USA. (Resource &
Tools Catalog: The Centre for Sustainable Practice in Arts, n.d.). V sekci certifikací uvádí CSPA i dvě normy ISO, konkrétně ISO 14000 – Environmentální management a ISO 20121 – Udržitelné řízení událostí. Norma ISO 26 000 zmíněna není, patrně z důvodu, že není možné její dodržování oficiálně certifikovat a jedná se o pouhá doporučení. Do seznamu by však podle jeho názvu Resource and Tools Catalog: Arts Certification, Guidance and Assesment
18
neboli Katalog zdrojů a nástrojů: lze jen diskutovat, zda z toho důvodu, že není možné její dodržování certifikovat.
2.2.2 Broadway Green Aliance
Iniciativa sdružující divadelní instituce a jejich patrony napříč celými Spojenými státy.
Jejím cílem je přijetí environmentálně šetrných postupů v divadelní obci na území USA.
(About Us: Broadway Green Alliance, n.d.). Vznikla v roce 2008 a k jejímu vzniku přispěla spolupráce s americkou Radou obrany přírodních zdrojů, což je nezisková organizace, která vznikla v roce 1970 ve státě New York, momentálně čítá přes 3 miliony členů a spolupracuje s více než 700 odborníky po celém světě, aby dostála svému cíli: udržet právo každého jedince na vodu, vzduch a čisté prostředí k životu. (About Us: NRDC, n.d.)
Broadway Green Aliance zastává názor, že žádná, ani ta divadelní činnost nemůže být stoprocentně ekologická – může být jen ekologičtější, než byla doposud. Upozorňuje, že změna klimatu není výsledkem jednoho konkrétního negativního působení na něj, ale že ničení planety je kumulativní činnost, ke které divadla přispívají tisícovkami malých akcí ročně. Je však třeba si uvědomit, že byť role divadelního průmyslu není v ohrožování planety tak zásadní jako například role textilního průmyslu, žádá své členy, aby se zavázali k postupnému směřovaní environmentálně šetrnějších přístupů. (About Us: Broadway Green Alliance, n.d.)
Činnost Broadway Green Aliance spočívá kromě soustavného vydávání dokumentů a doporučení pro ekologičtější přístupy i v realizací konkrétních kroků v divadlech napříč celou USA. V tom jí pomáhá spojenectví s dalšími městy, ve kterých zakládá své „pobočky“.
Jsou jimi Chicago Green Theatre Alliance a Philadelphia Green Alliance. Dále sestavuje programy, které divadlům pomáhají v podnikání těchto kroků a zároveň vzbuzují zájem široké veřejnosti o tuto problematiku. Těmito programy jsou například:
− Green Captain
Tzv. Program Zelených kapitánů implementuje principy udržitelnosti skrz vnitřní život v divadlech a jejich souborech. Zeleným kapitánem se může stát kdokoliv z okruhu lidí, kteří se v divadle pohybují – od hlavní hvězdy show až po osvětlovače.
Zelení kapitáni se ke své roli sami přihlašují skrz webové stránky organizace a následně je jim doručený tzv. welcome kit, který obsahuje informace o tom, jak v projektu, ve kterém kapitán participuje, implementovat ekologičtější přístupy, než jaké v něm byly doposud. Zeleným kapitánem může být člověk neomezeně dlouhou dobu, ne jen pro jeden konkrétní projekt. V minulosti byli Zelenými kapitány například světoznám herec Jake Gylenhaal či Mark Rylance. Green Captain Program není implementován jen v divadlech na Brodwayi, ale funguje i pro lokální divadla po celé USA (například Kansas City Repertory Theatre či Boston Opera House) i divadelní soubory bez stálé scény. (Green Captain Programs:
Broadway Green Alliance, n.d.) Zároveň využívá i orientace a nadšení studentů na záchranu planety a má proto i větev College Green Captain Program, kterého se účastní studenti jednak univerzitních oborů zaměřených na múzická umění a jednak
19
členové studentských divadelních spolků ve více než polovině států USA. (College Green Captain Program: Broadway Green Alliance, n.d.)
− New York City Greening Grants
Z iniciativy Broadway Green Alliance je poskytován grant přímo určený na implemetaci environmentálně šetrnějších opatření. Může o něj zažádat jakékoliv divadlo, divadelní uskupení či nezávislá produkce. Jeho výše se odvíjí od velikosti divadla a jeho individuálních potřeb a plánovaných změn (například nákup opakovaně použitelných lahví místo jednorázových plastových či nákup pomůcek pro snazší upcyklaci materiálů), ale také od počtu podaných přihlášek za konkrétní rok. Žadatel musí mít konkrétně vypracovaný koncept projektu a ti, kterým je grant udílen, jsou zároveň vybízení o šíření povědomí o existenci Broadway Green Alliance a možnostech, kterých jejím prostřednictvím může americký divadelní průmysl využít.
Pro roky 2020-2021 bylo udílení grantu z důvodu pandemické situace zrušeno. (NYC Theatre Greening Grants: Broadway Green Alliance)
− Broadway Green Alliance Recycling Collections
Do newyorské kanceláře BGA mohou divadla nosit či zasílat předměty, přičemž organizace se následně postará o jejich recyklaci či opakované použití. Předměty, které BGA v tomto programu přijímá, patří například baterie, inkoustové a tonerové kazety, pohlednice, předměty osobní hygieny (zubní kartáčky, víčka na zubní pasty) či sluneční brýle, které dodává Armádě spásy. V tomto programu spolupracuje s externími firmami, kterým předává konkrétní typ předmětů, například s Colgate či Garnie a individuálními umělci, například Ninou Boesch, která ke své práci využívá použité kupony na hromadnou dopravu. (BGA - Hosted Recycling Collections:
Broadway Green Alliance)
− #GreenQuarantine
V rámci programu #greenquarantine, který odstartoval v první vlně pandemie koronaviru, organizuje Broadway Green Aliance vzdělávací virtuální webináře a online panelové diskuse ohledně udržitelnosti v divadelním průmyslu, kterých se účastnili odborníci napříč spektrem pozic v tomto průmyslu. Tyto diskuse se týkaly například možností zacházení s kostýmy, udržitelného osvětlování či kompostování.
(#Greenquarantine: Broadway Green Alliance, n.d.)
2.2.3 Institut umění – Divadelní ústav
Tato subkapitola nepojednává o organizaci primárně se zabývající společenskou odpovědností, nicméně jde o významný krok pro CSR v kultuře České republiky, konkrétně divadlech.
V roce 2020 byl Institutem umění – Divadelním ústavem vydán dokument s názvem Kodex udržitelnosti: Od divadelní kultury ke kultuře v divadle. Dokument vznikl ve spojitosti
20
s tradiční akcí nesoucí název Noc divadel. Ta pro rok 2020 zvolila téma Divadlo a udr-život- elnost ve snaze organizátorů akce reagovat na zvyšující se nutnost zavedení společensky odpovědných přístupů, a to nejen v kultuře, ale napříč všemi odvětvími. Jak naznačuje dokument Státní kulturní politika 2009-2014, umění má silnou tendenci ovlivňovat jedince a přemýšlení o jeho chování. (Státní kulturní politika na léta 2009-2014, 2009) Tuto tendenci volbou tématu představení zcela jasně naplňuje. V prohlášení k tématu Noc divadel upozorňuje na fakt, že ze svobody nelze pouze těžit, ale zároveň nést s ní spojenou odpovědnost. (Aktuality: Noc divadel, 2021) Odkazuje se na triple bottom line princip a jeho přítomnost v uměleckém prostředí. Během pořádání tohoto ročníku tak vznikl Kodex udržitelnosti, který obsahuje tři kapitoly: Lidé, Místo a Produkce. Kapitola Lidé pojednává o nutnosti pochopení, že lidé, ať už tým okolo divadelních projektů či samotné publikum, by měli mít možnost přicházet s vlastními nápady a aplikací svých zvyků, které mohou podpořit udržitelné chování a konstantně rozvíjet dialog o společenských problémech. Kapitola Místo má dvě části. První pojednává o budovách a prostorách, se kterými divadelní produkce souvisí a klade důraz na snížení jejich uhlíkové stopy a celkovou koncepci jejich hospodárnosti, která není postavena na náhlých opatřeních, ale dlouhodobém monitorování a hodnocení aktivit, od kterého se může odvíjet snižování jejich environmentálního dopadu. Druhou částí je doprava, která upozorňuje na nevýhody spojené s mobilitou podpořenou různými dopravními prostředky a možnosti zvýšení jejich efektivity. Třetí kapitola se zaměřuje na produkci, rozdělenou na výrobu a umělecký program. (Aktuality: Noc divadel, 2021) Upozorňuje, že výrobní procesy by měly být koncipované tak, aby neměly za následek zbytečné plýtvání, které se dá eliminovat například různými výměnami materiálů pro představení mezi jednotlivými soubory. Umělecký program je v kodexu prezentován jako zásadní pilíř divadelní produkce, který se nemusí měnit od základů, ale dá se postupnými kroky nakonfigurovat blíže ke společensky odpovědným konceptům. Tak se může stát pouze prostřednictvím dialogu a jistoty všech účastníků divadelní produkce, že je žádoucí, aby tento dialog konstantně podněcovali. (Aktuality: Noc divadel, 2021)
Kodex také udává praktické kroky, které může univerzálně aplikovat každé divadlo.
Jedná se o určení oblastí a priorit, kterým se chce divadlo v otázce udržitelnosti věnovat, zmapování vlastní struktury a fungování, svých potřeb, přání a možností, sestavení obecného rámce výše zmíněných priorit a stanovení konkrétních cílů, vytvoření praktického plánu, jak cílů dosáhnout včetně rozdělení a zajištění úkolů, vymezení odpovědnosti a pravomocí a stanovení termínů. Tato část Kodexu se dá přirovnat ke konceptu Normy ISO 26 000, která také udává doporučení aplikovatelná pro všechny, s tím rozdílem, že Kodex je ve svém zbytku zaměřeném na divadla.
Na závěr Kodex odkazuje na činnost výše uvedených organizací (The Centre for Sustainable Practice in the Arts, Broadway Green Alliance) a prezentuje jejich stránky jako důležité informační portály při zájmu divadel, dalších kulturních institucí či jedinců o udržitelnost, potažmo společenskou odpovědnost v kulturním sektoru. (Aktuality: Noc divadel, 2021)
2.3 Společensky odpovědné výtvarné instituce
21
Přestože práce je zaměřená na zkoumání divadel, je zde zahrnuta kapitola o výtvarných institucích k demonstraci společensky odpovědných přístupů v kultuře a umění a zmiňuje opatření a přístupy, které mohou být inspirativní a aplikovatelné napříč organizacemi v kulturním sektoru.
Ve rámci zkoumání společenské odpovědnosti kulturních institucí v České republice byl vydán článek, který mimo jiné definuje společensky odpovědné muzeum a poukazuje na fakt, že muzea a galerie byla v historii vnímána jako elitářské instituce (což platilo a dodnes platí i pro některá divadla) a zabývá se možnostmi jejich transformace v neprospěch této myšlenky. Tato transformace je podmíněna faktem, že aby kulturní instituce mohly být nositeli kulturních hodnot, měly by brát na vědomí současné potřeby společnosti.
Ignorováním těchto potřeb by se totiž mohly vystavit riziku ztráty společenského významu.
(Pinnoy, 2017) Podle výsledků studií Výzkumného centra pro muzea a galerie při Leicesterské univerzitě je překvapivé, jak významnou roli mohou mít tyto instituce při snižování nezaměstnanosti, kriminality či intolerance. Nejde však jen o kontext prezentovaného umění, které může reflektovat myšlenky pomáhající konzumentům se zamyslet nad společensky ožehavými tématy v současném světě, ale i o obraz muzea či galerie jako instituce, která reaguje na různé sociální výzvy a otevřeně se staví k principům společenské odpovědnosti mimo svou hlavní činnost. (Pinnoy, 2017)
Běžným způsobem, jak muzea a galerie aplikují společensky odpovědné postoje, je například vhodně zvolená cenová politika pro návštěvníky (slevy pro studenty, seniory či sociálně znevýhodněné skupiny) či důraz na fyzickou dostupnost expozic osobám s handicapem. Dalšími, méně obvyklou formou, je aplikace individuálního přístupu k návštěvníkovi díky pořádání tematických workshopů. (Pinnoy, 2017) Kromě toho, že tyto doprovodné programy mají za cíl návštěvníky vzdělávat, pomáhají také posílit kreativitu a sebeúctu a překonat pocity méněcennosti jednotlivců. Možnost realizace těchto programů dokazuje, že muzea, galerie a obecně kulturní instituce jsou ideálním místem pro seberealizaci a osobní rozvoj – záleží pouze na samotné instituci, jak moc tento potenciál využije ve svůj prospěch. Aktivní přístup instituce k návštěvníkům a jejich potřebám, touhám a vkusu přitom může mít za následek nejen pozitivnější obraz instituce v očích veřejnosti, ale zároveň i generování vyšších zisků, které budou následkem vyšší návštěvnické přízně. (Pinnoy, 2017)
2.3.1 Galerie Středočeského kraje (GASK)
Příklad společensky odpovědné výtvarné instituce lze podle zmíněného článku demonstrovat na aktivitách Galerie Středočeského kraje (GASK). Ta je příspěvkovou organizací Středočeského kraje a leží v Kutné Hoře v bývalé jezuitské koleji. Svou stálou expozici i výstavní programy soustředí na umění 20. a 21. stolení a ve své činnosti klade důraz především na autenticitu, kterou chce zprostředkovat co nejsrozumitelnější formou pro dnešního konzumenta. (O nás: GASK, n.d.)
GASK byla založena v roce 1963 jako Středočeská galerie a už v té době se snažila o co nejvstřícnější přístup k návštěvníkům se specifickými potřebami, kupříkladu použití Braillova písma v popisování exponátů či bezbariérového přístupu. (Historie GASK: Galerie Středočeského kraje, n.d.) Od roku 2009 funguje pod současným názvem a v témže roce bylo
22
také založeno lektorské centrum (LC GASK), které je zodpovědné za workshopy a doprovodné programy. V těch se kromě přiblížení umění návštěvníkům pokouší i o pochopení a uvědomělý přístup k problémům mimo kulturní sektor. Pořádá projekty orientované na pomoc seniorům či problematiku jedinců vyloučených ze společnosti kvůli pobytu ve vězení. Tyto aktivity se však vždy snaží smysluplně propojit s uměleckou činností jakožto hlavní činností galerie. Projekt na pomoc seniorům je například prezentován pod názvem Místo v depozitáři, což je odůvodněno heslem, že depozitář je domovem seniorů pro obrazy a domov seniorů je depozitářem pro lidi. (Pinnoy, 2017)
2.3.2 Galerie Rudolfinum v Praze
Kromě interních, společensky odpovědných aktivit se společensky odpovědné muzeum či galerie navazují partnerství i mimo kulturní sektor. Příkladem této aktivity může být v České republice například partnerství Galerie Rudolfinum s Nadačním fondem Avast.
Díky iniciativě Nadačního fondu Avast a ochotě Galerie Rudolfinum přistoupit na koncept
„výstav zadarmo“ se na vybrané expozice (například výstavu Unplugged amerického umělce Johna Cage či Nervous Trees českého sochaře Kryštofa Kintery) (Mozaika: Český rozhlas Vltava, 2020) mohli dostat návštěvníci zcela zdarma po celou dobu konání. Byla tak odstraněna finanční bariéra, která by jindy mohla návštěvníkům překážet v dojmu z výstav.
Zájem veřejnosti konkrétně o výstavu Nervous Trees v roce 2017 překonal podle Nadačního fondu Avast veškerá očekávání a jednalo se o nejnavštěvovanější expozici českého umělce za posledních deset let. (Výroční zpráva: Nadační fond Avast, 2017)
Z tohoto tvrzení plyne profit všech zúčastněných stran – Galerie Rudolfium, Nadačního fondu Avast, návštěvníků, a nakonec i českého umění, reprezentovaného v tomto případě Kryštofem Kinterou, který se jen dva roky po výstavě Nervous Trees stal podle Art Indexu J&T Banky nejprodávanějším umělcem v zahraničí. (Tiskové zprávy: J&T Banka, 2020)
2.4 Společensky odpovědná divadla
2.4.1 Opera v Sydney
Operní dům v Sydney je patrně nejslavnější australskou stavbou a jednoznačně nejslavnějším operním domem na světě. Za to vděčí mimo jiné ikonickému tvaru, který připomíná plachetnici a jehož konstrukce trvala místo čtyř očekávaných let celých čtrnáct.
Operní dům figuruje na seznamu památek UNESCO. Kromě své unikátní podoby je přínosem pro svět z hlediska performativního umění, na němž se zakládá jeho hlavní činnost. Tuto činnost se Opera snaží provádět podle principů společenské odpovědnosti. V rámci této snahy se zavázala k plnění 17 cílů udržitelného rozvoje OSN, které poskytují plán pro řešení nejnaléhavějších výzev světa do roku 2030, včetně změny klimatu, nerovnosti a vzdělávání.
Tento závazek se je ukotven v jejich akčním plánu pro životní prostředí pro roky 2020-2023, který cílí na podporu celosvětové snahy o ochranu životního prostředí. (Environmental Sustainability: Sydney Opera House, n.d.). Mezi konkrétní cíle, které tento plán nastavuje a na jejichž plnění se Opera House Sydney soustředí, se řadí například:
23
− Zisk 6 hvězdiček Green Star od Green Building Council of Australia (GBCA): Opera v Sydney je momentálně na pěti hvězdičkách a řadí se mezi první budovy světového dědictví UNESCO, které dosáhly na tuto úroveň certifikace. GBCA při hodnocení zohledňuje například efektivní využívání vody, způsob nakládání s odpady a soustavné snižování spotřeby energie, kterou Opera House od vyhlášení projektu v roce 2017 snížila o devět procent
− Zisk certifikace Sustainable Event Management v souladu s mezinárodním standardem ISO 20121 (který je oproti normě ISO 26 000 certifikovatelný)
− Odstranění plastových obalů ze všech míst a občerstvovacích zařízení v budově Kromě těchto cílů se Opera House soustředí i na mořskou biodiverzitu. Umístění Opery je v bezprostředním kontaktu s mořem a má tedy vliv na rostlinné i živočišné druhy, které se v přístavu Sydney vyskytují. V roce 2017 proto iniciován projekt instalace modulárních umělých útesů, jehož struktury pokrývají mořské řasy a poskytnou tak zázemí pro některé druhy ryb a dalších mořských živočichů. Inovativní projekt prezentuje operní dům v Sydney jako instituci schopnou komplexně nahlížet na svou roli ve světě nejen z hlediska faktorů spojených s její hlavní činností. (Environmental Sustainability: Sydney Opera House, n.d.)
2.4.2 Národní divadlo v Londýně
Londýnské Národní divadlo (The Royal National Theatre) je jednou z nejvýraznějších světových divadelních scén.
Kromě svého uměleckého věhlasu má však ukotvené zásady spojené hned s několika odvětvími společenské odpovědnosti. Konkrétní dokumenty k těmto odvětvím jsou například:
− Protikorupční zásady (Anti-Bribery Policy)
Dokument usiluje o vyjasnění toho, co přesně nebude The Royal National Theatre tolerovat v otázce nekalých ekonomických praktik. Vymezení se proti korupci a úplatkářství tak, jak jej definuje britský zákon z roku 2010, je v protikorupčních zásadách The Royal National Theatre doplněno vysvětlením dopadu korupce na zábavní průmysl a zkonkretizováním protikorupčních postupů, které zahrnují například opatření, že i přes ochotu londýnského Národního divadla přijmou žádosti zaměstnanců o přiměřené náklady, neměly by tyto náklady ani ve zvláštních případech překročit 50 liber na osobu (včetně DPH). (Anti-Bribery Policy: National Theatre)
− Environmentální politika (Environmental Policy)
Dokument definuje postavení londýnského Národního divadla k životnímu prostředí a definuje jeho uvědomění si současného stavu, dopadu činnosti divadel na tuto oblast a schopnosti přesvědčit veřejnost, že tyto dopady je možné zmírnit. Prohlášením v Environmental Policy se The Royal National Theatre zavazuje začlenit udržitelnost životního prostředí jako jeden z klíčových bodů své činnosti, stanovit meziroční cíle snižování emisí uhlíku, každoročně podávat zprávy o našem pokroku a sdílet své zkušenosti v širším kulturním i mimokulturním sektoru. Cíle v prohlášení jsou stanoveny v souladu v Pařížskou dohodou, zejména v otázce uhlíkové neutrality.
24
(Environmental Policy: National Theatre, n.d.). Koncepcí environmentální politiky The Royal National Theatre a jejím rozdělením na kapitoly Lidé, Místo a Produkce je inspirován i Kodex udržitelnosti, který v České republice vydal Institut umění – Divadelní ústav.
− Prohlášení k modernímu otroctví z let 2018-2019 (Modern Slavery Statement 2018- 2019)
Prohlášení k modernímu otroctví (v angličtině modern slavery) vydává The Royal National Theatre od roku 2015. Podle mezinárodní organizace pro lidská práva Walk Free, která se na zaměřuje na vymýcení moderního otroctví, je tento pojem definován jako jakákoliv situace vykořisťování, které člověk nemůže odmítnout nebo opustit kvůli hrozbám, násilí, nátlaku, podvodu nebo zneužití moci. Zahrnuje řadu konkrétních právních konceptů, včetně nucené práce, dluhového otroctví, nucených sňatků, otroctví a praktik podobných otroctví a obchodování s lidmi. (What is Modern Slavery: Walk Free, n.d.). The Royal National Theatre se v posledním dostupném prohlášení pro roky 2018-2019 zavázalo k tomu, že otroctví a obchodování s lidmi nebudou probíhat v kterémkoli z jejich dodavatelských řetězců a v jakékoli části jejich činnosti. Divadlo v této otázce provádí aktivní kontroly dodavatelů a nastavuje své smluvní vztahy tak, aby bylo vždy jasné, že při zjištění těchto praktik u dodavatelů bude spolupráce okamžitě ukončena.
− Rozdíly v odměňování mužů a žen (Gender Pay Gap Report)
Od roku 2017 zveřejňuje londýnské Národní divadlo údaje o platech svých zaměstnanců v kontextu platové mezery, která panuje mezi muži a ženami a kterou se doposud, i přes výhrady řady politiků i organizací nepodařilo úplně odstranit. Krokem vpřed je například legislativní ukotvování zveřejňování údajů o rozdílech v průměrných platech mezi zaměstnanými muži a ženami, které nyní pro organizace s více než 250 zaměstnanci platí i ve Velké Británii. The Royal National Theatre zaměstnávalo v roce 2018 628 žen and 626 mužů napříč všemi pozicemi. Průměrná mzda mužů byla tehdy o 2,2% vyšší než u žen. To byla v celkovém kontextu tehdejších platových poměrů ve Spojeném království nízká hodnota (rozdíl průměrné mzdy ve Spojeném království byl tehdy v hodnotě 14,3 %). (Gender Pay Gap:
National Theatre, 2018)
2.4.3 Centrum experimentálního divadla v Brně
Centrum experimentálního divadla (CED) je příspěvkovou organizací, která je zřízena statutárním městem Brnem. CED sdružuje tři autonomní umělecké scény, konkrétně Divadlo Husa na provázku, HaDivadlo a platformu pro performativní umění Terén. Zajišťuje dramaturgickou i produkční podporu těchto scén a podporuje jejich diverzitu a chápání jejich činnosti jako nástroj ke společenské reflexi. Prezentuje se jako aktér společenských změn a klade důraz na společensky odpovědné myšlení při vytváření důstojných pracovních podmínek a ekologických principů, ke kterým využívá i technologické inovace. Jako důležitý článek svých společensky odpovědných aktivit považuje navazování dialogu s různými
25
společenskými vrstvami, včetně těch sociálně znevýhodněných a snahu o pozitivní konfrontaci ideově či názorově opozičních skupin. (O nás: Centrum experimentálního divadla, n.d.)
Kromě podpory divadelní činnosti výše zmíněných scén se zaměřuje i na přípravu vzdělávacích a doprovodných programů pro veřejnost, například ve formě přednášek či diskusí. Navazuje spolupráce s partnery, ať už se jedná o akademické instituce, neziskové organizace či občanská hnutí. Činností Centra experimentálního divadla v rámci společenské odpovědnosti se zabývá bakalářská práce studenta JAMU z roku 2018. Ta poukazuje na fakt, že byť se vzdělávací programy dají považovat za společensky odpovědnou činnost (což stojí i v normě ISO 26 000, konkrétně v kapitole 6.8 Komunitní angažovanost a rozvoj (ISO 26000 Pokyny pro oblast společenské zodpovědnosti, 2011)), je také nutné vnímat skutečnost, že tyto programy jsou zároveň strategickým krokem kulturní organizace z hlediska vykonávání její hlavní činnosti, tedy výchovou nového publika.
O společenské odpovědnosti Centra experimentálního divadla byla zpracována bakalářská práce na brněnské Janáčkově akademii múzických umění. Podle ní formu společensky odpovědných aktivit v CED lze pozorovat mimo jiné v oblasti pracovněprávních vztahů. Organizace pravidelně realizuje porady zaměstnanců s ředitelem za účelem zodpovězení zaměstnaneckých dotazů týkajících se různých problematik v organizaci. Další aktivitou jsou pravidelné teambuildingy, které se však konají za účelem zkoušení nových inscenací – i zde autor práce zdůrazňuje diskutabilní vztah mezi tím, kde CED využívá této aktivity pro podporu své hlavní činnosti a společenskou odpovědností. (Jelínek, 2012) Dá se však předpokládat, že se iniciativa teambuildingů týká i zlepšování pracovního prostředí a vztahu mezi zaměstnanci, což do rámce společenské odpovědnosti spadá i podle formy ISO 26 000.
Problematický je v organizaci vztah CSR a zaměstnaneckých benefitů, například stravenek, které autor označuje za rozšířené, a tedy ne zcela spadající pod principy CSR.
Případem zaměstnaneckého benefitu v CED byl příspěvek na očkování v roce 2009. Ten se setkal s malou odezvou ze strany zaměstnanců. Na tom lze demonstrovat příklad situace, kdy chce organizace skutečně poskytovat zaměstnanecké benefity jako důkaz své společenské odpovědnosti, ale nemá dostatek informací k tomu, aby bylo díky tomuto kroku dosaženo
„win-win“ situace mezi ní a stranou zaměstnanců. (Jelínek, 2012)
Kritéria v otázce sociálního dialogu splňuje CED členstvím v Asociaci divadel České republiky, která je největším sdružením profesionálních divadel v České republice a zároveň členem Unie zaměstnavatelů v České republice. Členství v těchto organizacích má i Národní divadlo a více o nich pojednává kapitola 5.1.3 Sociální dialog.
Centrum experimentálního divadla vyvíjí aktivitu i v otázce životního prostředí, například připojením se ke kulturním organizacím v Brně v rámci klimatické výzvy z roku 2018, která je založená na zprávě o klimatické změně Organizace spojených národů (též z roku 2018), která pojednává současném stavu klimatu narušeném množstvím vypuštěných emisí do ovzduší, předestírá analýzy, na základě kterých mohou být zavedena opatření
26
k udržení nárůstu průměrné globální teploty do 2 °C či do 1,5 °C v porovnání s předindustriální dobou. (Klimatická změna: Informační centrum OSN v Praze, 2018)
Tato zpráva OSN poukazuje i na neúčinnost tzv. Pařížské dohody provedenou členskými státy Evropské Unie, která je zavazuje k opatřením, které umožní snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů o nejméně 40 % ve srovnání s rokem 1990. Pařížská dohoda tak zavazuje státy k cíli, který byl přijat Evropskou radou jako součást závěrů Evropské rady k Rámci politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030. (Pařížská dohoda: Ministerstvo životního prostředí, 2017)
Zpráva OSN o stavu klimatu poukazuje na fakt, že i když byla Pařížská dohoda podepsána, postrádá reálné provedení států, které se k ní zavázaly.
Cílem klimatické výzvy brněnských kulturních institucí bylo vyhlášení stavu klimatické nouze na úrovni města Brna a vytvoření plánu na co nejrazantnější snížení emisí skleníkových plynů. Vytvořením tohoto plánu mělo být pověřeno zastupitelstvo města Brna.
Kromě V návaznosti na tuto výzvu Centrum experimentálního divadla uspořádalo i dvě přednášky o tématu klimatické krize pro veřejnost. (Klimatická výzva: Centrum experimentálního divadla, n.d.)
Autor práce o CSR v příspěvkové organizaci Centrální experimentální divadlo dochází k závěru, že organizace se o kroky směrem k tomuto konceptu snaží, nicméně naráží na problémy zejména v ukotvení CSR v právnických dokumentech a také faktu, že organizace nemá ukotvený žádný etický kodex (Jelínek, 2012).Další překážkou je právní forma CED, tedy příspěvková organizace, která je závislá na financování zřizovatele. Není tedy jednoduché vyčlenit finanční prostředky na intenzivnější implementaci CSR, aniž by s jejich podobou nesouhlasilo statutární město Brno. (Jelínek, 2012) V tomto ohledu je problematická i implementace společensky odpovědných přístupů v Národním divadle, které zkoumá tato práce, a to zejména v oblasti pracovněprávních vztahů.
3 Norma ISO 26 000
3.1 ISO (Mezinárodní organizace pro normalizaci)
Normy pod názvem ISO a konkrétním číselným označením jsou vydávány Mezinárodní organizací pro normalizaci (International Organization for Standardization neboli ISO). Ta představuje nevládní federační uskupení normalizačních orgánů ze 165 států.
ISO vzniklo v roce 1947 na základě londýnského shromáždění 65 delegátů z 25 zemí. Dnes organizace sídlí ve švýcarském městě Ženeva. Jejím hlavním cílem je podporovat uvedení mezinárodních vztahů do souladu s obecně uznávanými pravidly neboli normami. Následkem toho má být usnadněna výměna zboží a služeb mezi státy a také rozvoj mezinárodní spolupráce v oblasti vědeckých, technických a ekonomických činností. Své cíle naplňuje Mezinárodní organizace pro normalizaci prostřednictvím dokumentů sestavených technickými komisemi neboli norem ISO. Komise jsou složeny z odborníků napříč všemi členskými národy organizace. Každý, kdo pochází z některé z členských organizací ISO
