Ústav ošetřovatelství
Veronika Štrombachová
Poranění sester v souvislosti s poskytováním ošetřovatelské péče a možnosti jejich
prevence
Bakalářská práce
Praha 2011
Autor práce: Veronika Štrombachová Vedoucí práce: Mgr. Hana Nikodemová Oponent práce: PhDr. Marie Hlaváčová Datum obhajoby: 2011
Hodnocení:
ošetřovatelské péče a možnosti jejich prevence. Praha: Karlova univerzita, 2. lékařská fakulta, Ústav ošetřovatelství, 2011. 79 s. Vedoucí bakalářské práce Mgr. Hana Nikodemová.
Anotace
Tato bakalářská práce se zabývá problematikou poranění sester při poskytování ošetřovatelské péče s následnými riziky přenosu infekcí, kterými jsou ohroţeny. Dále jsou zde zmíněny bolesti zad, se kterými se sestry ne zřídka setkávají při výkonu svého povolání. Dalším celkem je prevence, která shrnuje moţnosti předcházení jiţ výše zmíněné problematiky a na závěr jsou okrajově uvedeny pracovní úrazy jako následek.
Annotation
This thesis deals with injuries of nurses in providing nursing care, with subsequent risk of transmitting infections, which are endangered. Furthermore, it discusses back pain with which the sisters not infrequently encountered in their work.
Another total is prevention, prevention summarizes the above-mentioned problems and at the end are given marginally as a result of accidents.
Klíčová slova
Poranění sester; HIV infekce; Virová hepatitida typu B;
Virová hepatitida typu C; Syfilis; Cytomegalovirová infekce; Infekční mononukleóza;
Bolesti zad; Prevence; Pracovní úraz
Keywords
Trauma nurses; HIV infection; Viral hepatitis B; Viral hepatitis C; Syphilis;
Cytomegalovirus infection; Glandular fever; Back pain; Preventiv; Occupational injury
Ústav ošetřovatelství Akademický rok: 2010/2011
ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE
Jméno a příjmení: Veronika Štrombachová studijní program: Ošetřovatelství
studijní obor: Všeobecná sestra
Děkan fakulty Vám podle zákona č. 111/1998 Sb. určuje tuto bakalářskou práci Název práce:
Poranění sester v souvislosti s poskytováním ošetřovatelské péče a možnosti jejich prevence
Zásady pro vypracování:
Bakalářská práce musí splňovat poţadavky uvedené v Opatření děkana UK 2. LF č. 12/2010.
Zpracováním bakalářské práce student/ka prokáţe, ţe se umí samostatně orientovat ve studovaném oboru a ţe v průběhu studia získal/a a zároveň je i schopen/a v praxi uplatňovat teoretické poznatky a praktické postupy (metody). Bakalářská práce musí být původním a samostatně zpracovaným odborným textem. Při zpracování bakalářské práce se student/ka můţe opírat o výsledky a zkušenosti získané jinými autory, avšak vţdy musí tyto výsledky a zkušenosti konfrontovat s vlastními názory, úvahami, hodnoceními a závěry. Rozsah bakalářské práce vyplývá z povahy zpracovávaného tématu, přičemţ její minimální rozsah činí 40 stran normovaného textu. Referenční seznam musí obsahovat nejméně 25 poloţek
časopiseckých, literárních či elektronických zdrojů informací. Do referenčního seznamu se nezapočítávají pouhá abstrakta. Zpracováním bakalářské práce musí student prokázat schopnost pracovat s aktuální odbornou literaturou vztahující se k řešené problematice, včetně práce s cizojazyčnou literaturou a s dalšími prameny. Citace typu “ústní sdělení” a “nepublikovaná data” (s výjimkou vnitřních předpisů a standardů) nelze v bakalářské práci pouţít.
2005. 359 s. ISBN 80-7263-273-6.
ŠTORK, Jiří. Dermatovenerologie. 1. vydání. Praha 5 : Galén, 2008. 502 s. ISBN 978-80-7262-371-6.
MOELLERING, Robert C. INFECTIOUS DISEASE CLINICS OF NORTH AMERICA : Hepatitis.
Philadelphia : SAUNDERS, 2006. 178 s. ISBN 1-4160-3732-2.
KREKULOVÁ, Laura; ŘEHÁK, Vratislav. Virové hepatitidy : Prevence, diagnostika a léčba. 2. vydání.
Praha 10 : TRITON, 2002. 167 s. ISBN 80-7254-218-4.
WELLEROVÁ, Stella. Zdravá záda. 1. vydání. Praha 3 : Svojtka &Co, 2010. 128 s. ISBN 978-80-256- 0419-9.
Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Nikodemová Hana
Oponenti:
Konzultanti:
Datum zadání bakalářské práce: 24.02.2011
Termín odevzdání bakalářské práce: dle harmonogramu příslušného akademického roku
... ...
Vedoucí katedry Děkan V Praze dne 06.03.2011
Prohlášení
Prohlašuji, ţe jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a pouţila jen uvedené prameny a literaturu. Současně dávám svolení k tomu, aby tato bakalářská práce byla umístěna v Ústřední knihovně UK a pouţívána ke studijním účelům.
V Praze, dne 6. 4. 2011 Veronika Štrombachová
Poděkování
Na tomto místě bych ráda poděkovala své vedoucí Mgr. Haně Nikodemové, dále MUDr. Markétě Dyrhonové a MUDr. Simoně Tiché za odbornou konzultaci a cenné rady při zpracování. Zdravotním sestrám za spolupráci, s jejichţ pomocí jsem realizovala tuto práci a v neposlední řadě mé rodině, příteli a kamarádce za psychickou podporu.
Obsah
OBSAH ... 3
1. ÚVOD ... 6
1.1CÍLE PRÁCE ... 7
2. TEORETICKÁ ČÁST... 8
2.1PORANĚNÍ SESTER VSOUVISLOSTI SPOSKYTOVÁNÍM OŠETŘOVATELSKÉ PÉČE ... 8
2.1.1 Pomůcky k ošetřovatelským výkonům, dominující při vzniku poranění ... 8
2.1.2 Příčiny vzniku poranění ... 9
2.1.3 Krev - přenašeč nákazy ... 9
2.1.4 Represivní opatření, v okamžiku poranění ... 10
2.2NEJZÁVAŢNĚJŠÍ VYBRANÉ INFEKCE PŘENÁŠENÉ KRVÍ ... 11
2.2.1 Virová hepatitida typu B ... 11
2.2.2 Virová hepatitida typu C ... 15
2.2.3 Infekce HIV ... 17
2.2.4 Syfilis ... 20
2.2.5 Cytomegalovirová nemoc ... 21
2.2.6 Infekční mononukleóza ... 21
2.3BOLESTI ZAD ... 22
2.3.1 Úvod do anatomie a fyziologie páteře ... 22
2.3.2 Rizika vzniku onemocnění a bolesti zad ... 23
2.3.3 Klasifikace bolestí v bederní páteři ... 24
2.3.4 Diagnostika ... 25
2.3.5 Terapie akutních a chronických bolestí bederní páteři ... 25
2.4PREVENCE ... 26
2.4.1 Prevence poranění a infekcí přenášené krví... 26
2.4.2 Prevence poranění zad... 28
2.5PRACOVNÍ ÚRAZY A JEJICH ODŠKODŇOVÁNÍ ... 29
2.5.1 Pracovní úraz ... 29
2.5.2 Skupiny příčin úrazů vzhledem k závažnosti odškodňování... 29
2.5.3 Záznam o úrazu ... 30
2.5.4 Odškodňování ... 30
3. EMPIRICKÁ ČÁST ... 31
3.1CÍLE A PRACOVNÍ HYPOTÉZY ... 31
3.2METODIKA ... 32
3.3ORGANIZACE ... 33
3.4CHARAKTERISTIKA A POPIS ZKOUMANÉHO VZORKU ... 33
3.5VÝSLEDKY VLASTNÍ PRÁCE ... 34
3.6DISKUSE ... 68
4. ZÁVĚR ... 70
REFERENČNÍ SEZNAM ... 71
SEZNAM OBRÁZKŮ ... 74
SEZNAM TABULEK ... 75
SEZNAM PŘÍLOH ... 76
PŘÍLOHY ... 76
Seznam zkratek
AIDS syndrom získané imunodeficience ALP alkalická fosfatáza
ALT alaninaminotransferáza
anti HAV protilátka proti viru hepatitidy typu A
anti HBCAg protilátka proti kapsidovému antigenu viru hepatitidy typu B anti HBC protilátka proti dřeňovému antigenu viru hepatitidy typu B anti HIV protilátka proti viru syndromu získané imunodeficience AST asparttátaminotransferáza
CMV cytomegalovirová nemoc
CT počítačová tomografie
DNA deoxyribonukleová kyselina
ELISA imunoenzymatické stanovení hladiny protilátek
FN fakultní nemocnice
GMT gama-glutamyltransferáza HBeAg e-antigen viru hepatitidy typu B
HBcAg kapsidový antigen viru hepatitidy typu B HBsAg povrchový antigen viru hepatitidy typu B HBV virus hepatitidy typu B
HCV virus hepatitidy typu C
HIV virus syndromu získané imunodeficience
IgG protilátka třídy IgG
IgM protilátka třídy IgM
MRI magnetická rezonance
MSD muskuloskeletální poruchy
n absolutní četnost
NSA nesteroidní antiflogistika PCR polymerázová řetězová reakce
PGL perzistující generalizovaná lymfadenopatie PML progresivní multifokální leukoencefalopatie
TBC tuberkulóza
VHB virová hepatitida typu B VHC virová hepatitida typu C
1. Úvod
Pro zpracování bakalářské práce jsem zvolila téma ,,Poranění sester v souvislosti s poskytováním ošetřovatelské péče a moţnosti jejich prevence“ na základě poměrně častého výskytu dané problematiky v praxi a mého osobního setkávání se s určitými riziky v povolání, zjištění nedostatků bezpečí a prevence, které se stále vyskytují a případné moţnosti začlenění se do řešení problémů, které by mohlo vést k jejich zmírnění.
Bakalářskou práci je zpracována jako úvod do daní problematiky, tudíţ je moţné ji zúţit na jedno dané téma.
Bakalářská práce se skládá ze dvou částí, a to teoretické a empirické.
Teoretická část je rozdělena do pěti různě zaměřených odvětví, které dohromady tvoří celek pro základ uvědomování si problémů a potřeby řešit je.
První část se zabývá poraněním, tedy jednoznačně příčinou veškeré problematiky, která je zde pro bliţší představu závaţnosti procentuálně nastíněna. Jsou tu samozřejmě uvedeny nejčastější předměty v roli strůjce neštěstí a příčiny, u kterých bohuţel nelze tvrdit, ţe se jedná pouze o zevní faktory. Je zde také zmíněna úloha krve, nikoli jako ţivotně důleţité tekutiny, ale jako moţné neţádoucí komplikace při veškerých ošetřovatelských výkonech a závěrem je uvedena prakticky první pomoc s názvem represivní opatření.
Druhá část je věnována obecně šesti nejzávaţnějším infekcím přenosným v mnoha případech nejen krví. Zmíněny jsou především pro jejich vysoký výskyt a hlavně pro uvědomění si jejich existence v našem povolání a takřka kvůli velice vysokému riziku nákazy. K nákaze mnohdy dochází z naprosto banální maličkosti, avšak samozřejmé.
Ve třetí část je uvedeno aktuální téma bolesti zad. Velmi okrajově je uvedena jejich anatomie a fyziologie, ale naopak podrobněji jsou uvedena rizika. Z těchto rizik vyplývají příčiny téměř všech vyskytujících se bolestí zad zdravotnického personálu. Je zde uvedeno jejich rozdělení, pro snadnější identifikaci, moţnosti vyuţití dosavadních diagnostických metod a v neposlední řadě jejich léčba.
Čtvrtá část je věnována prevenci, která je celosvětově číslo jedna, a to z jednoho prostého důvodu, od prevence se odvíjí následný stav. V této kapitole shrnuji její moţnosti vztahující se k výše uvedené problematice.
V páté kapitole je stručně uvedena charakteristika pracovních úrazů, jejich rozřazení podle příčin a jsou zde uvedené informace, které musí obsahovat záznam o úrazu.
Empirická část je sloţena z metodiky, organizace, charakteristiky zkoumaného vzorku, výsledků vlastní práce a diskuse. Pro zjištění skutečné problematiky na daném pracovišti jsem zvolila dotazníkové šetření. Pro dotazníkové šetření jsem zvolila dvě skupiny respondentů, které budu mezi sebou hodnotit a porovnávat. První skupinou je střední zdravotnický personál z chirurgických oborů Mělnické zdravotní, a.s. a druhou skupinou je střední zdravotnický personál z interních oborů Mělnické zdravotní, a.s.
1.1 Cíle práce
Záměrem bakalářské práce je zjistit dosavadní skutečnost dané problematiky na daném pracovišti, pro naplnění toho záměru byly stanoveny tyto cíle práce.
1. Prezentovat základní dostupné informace o dané problematice.
2. Provést dotazníkové šetření u vybraných respondentů.
3. Provést primární analýzu získaných dat.
2. Teoretická část
2.1 Poranění sester v souvislosti s poskytováním ošetřovatelské péče Poranění zdravotnického personálu se řadí k nejčastějším rizikům při výkonu tohoto povolání. (16)
Mezi nejčastější poranění patří poranění bodná a řezná.
Bodná rána: je proniknutí ostrého či tupého předmětu do těla ve směru jeho dlouhé osy a bývají hluboké. (17)
Řezná rána: vzniká tahem a tlakem ostrého předmětu po kůţi.
„V České republice proběhla 22. května 2002 pod patronací FN Královské Vinohrady první konference tématicky zaměřená na rizika a prevenci poranění zdravotníků. Na této konferenci byl analyzován Petrou Fribertovou první tuzemský dotazníkový průzkum poranění českých sester a porodních asistentek ostrými předměty.
Z odpovědí 525 dotázaných vyplynulo, že nejčastěji byla zranění způsobena jednorázovou jehlou (56 %), jinými ostrými předměty (27 %) a jehlou z periferní žilní kanyly (8 %). Konference logicky upozornila na potřebu zvýšení ochrany zdravotníků a na nutnost užívání ochranných pomůcek a bezpečnostních pracovních postupů. Z tohoto úhlu pohledu byl zarážející fakt, že 21 % dotázaných udalo, že nepoužívá při práci rukavice.“ (http://www.solen.cz/pdfs/uro/2004/01/06.pdf)
2.1.1 Pomůcky k ošetřovatelským výkonům, dominující při vzniku poranění
- injekční jehla
- periferní ţilní katetr
- chirurgické nástroje (nůţky, skalpel) - skleněné ampule
- skleněný teploměr - infuzní a transfuzní set
2.1.2 Příčiny vzniku poranění
Na vzniku poranění se podílí nejen nezkušenost a nešikovnost, ale i psychika zdravotnického pracovníka. Mezi základní faktory patří únava, stálý tlak na zvyšování pracovního výkonu, vysoká odpovědnost a závaţné následky v případě omylu.
Nemůţeme vyloučit ani závislost na alkoholu či lécích. Velmi závaţným ukazatelem zranitelnosti je syndrom vyhoření. (16)
Dále sem patří přepracovanost, situace vyţadující neodkladnou reakci, nezvladatelný pacient, osobní nesoustředěnost, poranění od kolegyň/ů, nedostatek ochranných pomůcek, nedostatečnost bezpečnostních opatření, nedostatečná informovanost o moţném riziku nákazy a nedodrţování stanovených ošetřovatelských standardů - kde z nejhlavnějších chyb je vrácení ať uţ kontaminované injekční jehly či periferního ţilního katetru zpět do krytu. (22)
K poranění dochází ve 3 případech, a to buď při přípravě pomůcek k ošetřovatelskému výkonu (zde se zejména jedná o poranění o skleněnou ampuli a injekční jehlu), dále při jeho realizaci a na závěr při likvidaci pomůcek po ošetřovatelském výkonu, při této činnosti se stává nejvíce poranění, zejména o injekční jehlu a periferní ţilní katetr.
2.1.3 Krev - přenašeč nákazy
Vzhledem k tomu, ţe dominují bodná a řezná poranění, při kterých dochází byť i k drobnému krvácení, povaţujeme za nejčastější bránu přenosu nákazy krev. Je nutné zmínit, ţe důleţitým poraněním je i zasaţení oční sliznice krví.
Při poranění mohou vznikat místní postiţení, jako jsou hnisavé procesy vyvolané stafylokoky, streptokoky a anaerobními klostridiemi, můţe dojít k postiţení celého organismu způsobené také viry a parazity.
Nejzávaţnější infekce přenosné krví:
- HIV infekce - virové hepatitidy
- syfilis
- cytomegalovirová infekce - infekční mononukleóza (16)
2.1.4 Represivní opatření, v okamžiku poranění
V případě poranění je potřeba zváţit riziko moţného přenosu nákazy krví, zejména virových hepatitid a HIV infekce.
Je důleţité zhodnotit také dobu od pouţití předmětu do poranění, protoţe viry jsou různě citlivé. (16)
„Odhadované riziko přenosu VHB je asi 2 % při negativním HbeAg a 40 % při pozitivním HbeAg. … Při kontaminaci biologickým materiálem obsahujícím virus C je riziko přenosu od 3 do 10 %.“ (http://www.solen.cz/pdfs/uro/2004/01/06.pdf)
Přenos HIV infekce představuje 0,2 aţ 0,5 %. (16)
Důleţitou roli zde hraje také ošetření postiţeného místa hned po poranění, a to v následující platné normě daného pracoviště:
1. Omytí poraněného místa mýdlem, nejlépe pod tekoucí vodou.
2. Snaha o vytlačení krve z rány, respektive nechat volně krvácet.
3. Dezinfekce poraněného místa.
4. Písemné hlášení úrazu zaměstnavateli.
5. Bezprostřední odběr krve pacienta a poraněného zaměstnance na vyšetření příslušných markerů.
6. Podávají se v případě potřeby vakcíny jako prevence proti tetanu, VHA, VHB a HIV. (více v kapitole prevence poranění)
7. Následuje sledování poraněné osoby po maximální inkubační dobu jednotlivých moţných infekcí. (16)
„Velkým problémem je, že zdravotníci podobné úrazy často nehlásí - vnímají je jako vlastní chybu, na kterou raději neupozorňují. Odhaduje se, že nenahlášeno zůstává 40 až 75 % poranění. Také proto se v ustanovení 11 dohody sociálních partnerů zmiňuje ohlašovací povinnost spojená s kulturou neobviňování.“
(http://www.tribune.cz/clanek/19313-evropska-dohoda-chrani-zdravotniky-pred- zranenim)
Z Evropské unie by měla vzejít pro Českou republiku 11. května 2013 nová směrnice, vztahující se k ochraně zdravotníků, kde Česká republika bude mít povinnost zavést veškerá opatření před vznikem poranění. (25)
2.2 Nejzávažnější vybrané infekce přenášené krví
V této kapitole jsou zmíněny nejzávaţnější nemoci, které ohroţují zdravotníky při konání jejich povolání. Jedná se zejména o virovou hepatitidu typu B, C, infekce HIV, syfilis, cytomegalovirová infekce a infekční mononukleóza.
2.2.1 Virová hepatitida typu B
Charakteristika
Jde o infekční onemocnění jater způsobené virem hepatitidy B (HBV). VHB je povaţována za nejzávaţnější typ virové hepatitidy, která můţe být komplikována rychlým zvratem nebo přechodem do chronického stádia a je zásadním krokem k jaterní cirhóze a hepatocelulárnímu karcinomu.(2)
,,Počet chronicky nemocných na celém světě je odhadován na 350 miliónů osob.”(Krekulová, Řehák, 2002, s. 64)
Virový genom
HBV patří do čeledi Hepadnaviridae a skupiny nejmenších virových genomů.(2) ,,Virová partikule obsahuje jen částečně dvouřetězcovou, cirkulární molekulu DNA.” (Krekulová, Řehák, 2002, s. 64)
Epidemiologie
Výskyt infekce VHB je zastoupen na celém světě a její převládání se liší dle oblasti. V České republice počet výskytu pozitivních osob klesá, a to zejména kvůli kontrole HBsAg u dárců krve, rozmachu pomůcek na jedno pouţití a očkování. (2)
„Česká republika: ,,V roce 2000 bylo hlášeno celkem 598 případů akutní VHB.”
(Krekulová, Řehák, 2002, s. 68)
Přenos
HBV se přenáší cestou parenterální, a to buď zjevně, nebo inaparentně. Pro přenos HBV musí být splněny podmínky jako je zdroj infekce (HBsAg pozitivní krev), způsob šíření (píchnutí jehlou) a osoba vnímavá na HBV.
Virus se v krvi nachází ve velkém mnoţství a infikované osoby vylučují virus po dlouhou dobu, tím pádem se nákaza můţe přenést velmi rychle.
Uskutečňuje se parenterálně, perkutánně, sexuálně, horizontálně, perinatálně a transplantací orgánů. (3)
Klinický průběh
VHB rozdělujeme na akutní a chronickou. (2)
,,Při symptomatickém akutním průběhu onemocnění dochází obvykle k eliminaci viru a úzdravě. Při asymptomatickém průběhu bývá častější přechod do chronicity.”
(Krekulová, Řehák, 2002, s. 70) A) Akutní VHB
Inkubační doba je poměrně dlouhá: pohybuje se kolem 60 aţ 90 dní, s mezními hodnotami 30 aţ 180 dnů. Infikovaný jedinec je jednoznačně zdrojem infekce jiţ v inkubační fázi. (2)
Projevuje se únavou, nechutenstvím, pocitem na zvracení a jím samotným, malátností, bolestivostí kloubů, teplotami a dalšími málo specifickými, chřipce podobnými obtíţemi. Objevuje se také tlaková bolest v pravém podţebří a celkový břišní dyskomfort. (2)
,,V průběhu prodromální fáze hepatitidy B se přibližně u 5 % nemocných vyskytnou příznaky vyvolané cirkulujícími imunokomplexy a následnou imunitní reakcí na ně.” (Krekulová, Řehák, 2002, s. 71)
Patří sem bolestivost kloubů aţ jejich záněty, vyráţky, mnohočetné tečkovité krvácení do kůţe, sliznic i vnitřních orgánů, angioedém a spíše zřídka krev a bílkovina v moči. Bolestivost kloubů s nástupem ikteru většinou ustupuje. V době před nejsilnějším nástupem vlastního onemocnění mohou příznaky ustoupit a nemocný se po přechodný čas cítí lépe. V akutní fázi se prodromy stupňují a můţe se ještě přidruţit tmavá moč, acholická stolice, ikterus a svědění pokoţky. (2)
,,Virová DNA a HBsAg jsou detekovatelné v séru nemocných již 2-7 týdnů před rozvojem symptomů.”… ,,Akutní fáze trvá zpravidla 4-6 týdnů, intenzita jaterního zánětu a ikteru je úměrná imunitní odpovědi hostitele.” (Krekulová, Řehák, 2002, s. 71- 72)
Ve fyzikálním vyšetření jsou hmatná zvětšená játra, slezina a patrné ţlutavé zbarvení. S niţší četností se objevují koţní vyráţky, zvětšení mízních uzlin v oblasti krku a oblasti submandibulární, bolesti drobných kloubů a ve váţnějším průběhu se můţe připojit i zvýšená tělesná teplota.
VHB můţe probíhat i bez zřejmé akutní fáze a v takovémto případě se objevují jen nespecifické příznaky, a to ve vyšší míře únavnost, nechutenství, ztráta na váze a na fyzikálním vyšetření nejsou patrné změny. (2)
,,U inaparentních průběhů je v důsledku neadekvátní imunitní odpovědi vyšší frekvence přechodu HBV infekce do chronicity.” (Krekulová, Řehák, 2002, s. 72)
VHB, u které jsou patrny příznaky, končí většinou uzdravením. (2) „Po prodělaném onemocnění zůstává dlouhodobá imunita. Ve světovém měřítku je akutní VHB fatální v 1 případu ze 100.” (Krekulová, Řehák, 2002, s. 73)
a) Velmi rychlý průběh
Je brzkou komplikací způsobenou silnou imunitní reakcí, při níţ se vyskytuje selhání jater, které se léčebně nedá snadno zvládnout. Pokud pacient zvládne akutní fázi, dojde většinou ke kompletní sérokonverzi a úzdravě. (2)
,,Fulminantní VHB s jaterním selháním je jednou z indikací k urgentní transplantaci jater.” (Krekulová, Řehák, s. 73)
b) Přechod do chronického stádia (2)
B) Chronická VHB
Za chronicky nemocnou povaţujeme tu osobu, která je pozitivní HBsAg déle neţ půl roku. (2)
„Dle aktivity replikace HBV lze pacienty s chronickou VHB s jistou nepřesností rozdělit do 2 základních skupin:
1. ,,asymptomatický nosič” – HbsAg pozitivní, s normálními hodnotami sérových aminotransferáz, bez sérologických markerů virové replikace, s většinou nevýznamným histologickým nálezem. HBV DNA je integrována do genomu infikovaných buněk hostitele (citlivými PCR metodami však někdy může být detekována nízká hladina DNA v séru).
2. pacient s chronickou hepatitidou – HbsAg pozitivní s různou aktivitou zánětlivého procesu, korelující s mírou elevace jaterních testů, s pozitivními markery
virové replikace, s histologickými známkami jaterního zánětu, s možným rozvojem fibrózy a následné cirhózy jater.
Naznačené rozdělení není absolutní, neboť HBV infekce je dynamický, v čase se měnící proces s možností reaktivace i inaktivace.” (Krekulová, Řehák, 2002, s. 73-74)
Do chronického stádia virové hepatitidy B přechází 2-6 % nemocných, více muţi neţ ţeny, a to v poměru 1,6:1. (2)
Mezi komplikace řadíme jaterní cirhozu a hepatocelulární karcinom a) Jaterní cirhóza
Vzhledem k trvání zánětu jater na nich časem dochází ke změnám, a to ke sníţení jaterních buněk a v lalůčcích jater se usazuje vazivo. (2) ,,Postupně se rozvíjí jaterní fibróza a následně cirhóza. V pokročilém stádiu jaterní cirhózy se jedná o ireverzibilní poškození jaterního parenchymu, které může vést až k jaternímu selhání.” (Krekulová, Řehák, 2002, s. 75) Jedná se o následek dlouholetého onemocnění VHB, obvykle nejméně 10-15 let pozitivity. (2)
b) Hepatocelulární karcinom
Nemocní s chronickou VHB (včetně ,,asymptomatických nosičů” HBsAg) mají daleko vyšší výskyt hepatocelulárního karcinomu. Je dokázáno, ţe jedinci, kteří byli pozitivní HBsAg a jsou vyléčeni, podléhají také vyššímu riziku výskytu tohoto karcinomu. Hepatocelulární karcinom v důsledku infekce HBV je v nynější době jedinou malignitou, kde lze výskyt ovlivnit vakcinací. (2)
Diagnostika
Biochemická vyšetření:
Zde se hlavně vyšetřuje v séru poměr ALT a AST, kdy ALT bývá normálně vyšší neţ AST, ale pokud je tomu obráceně, znamená to těţké poškození jater. Dále se vyšetřují aminotrasferázy, konjugovaný a nekonjugovaný bilirubin, ALP, GMT, imunoglobuliny, imunokomplexy, ţelezo, měď a sedimentace.
Sérologická a virologická vyšetření:
V tomto vyšetření se hlavně zaměřuje na povrchový antigen viru, a to na HBsAg a protilátku antiHBc-IgM. Během replikace viru lze diagnostikovat virový antigen HBeAg a potvrdit virovou DNA pomocí PCR. (6)
Léčba
A) Léčba akutní VHB:
,,Terapie v akutní fázi nekomplikovaných průběhů je převážně podpůrná, s cílem zajistit příjem vhodných substrátů a vitamínů v odpovídající kalorické hodnotě.”
(Krekulová, Řehák, 2002, s. 78)
Dále se indikují reţimová a dietní opatření, zákaz alkoholu a podávají se farmaka, která zmírňují příznaky VHB, a to léky proti zvracení, na ovlivnění pohyblivosti trávicího ústrojí a látky na zmírnění svědění. U těţších forem hepatitid, kdy dochází k jaternímu selhání, se můţe zavést parenterální výţiva. Podává se glukóza, lipidové emulze a větvené aminokyseliny. (2)
,,Onemocnění podléhá hlášení hygienické službě.” … ,,Léčba fulminantních průběhů VHB přísluší specializovaným pracovištím s možností intenzivní péče. Jaterní selhání v důsledku fulminantní VHB je indikací k urgentní transplantaci jater.”
(Krekulová, Řehák, 2002, s. 78) B) Léčba chronické VHB:
V nynější době se uţívají k léčbě dva základní preparáty: interferon alfa a lamivudin. (2)
2.2.2 Virová hepatitida typu C
Charakteristika
,,VHC je v současnosti infekce celosvětového významu, její rozšíření dosáhlo měřítek pandemie. Odhaduje se, že ve světě je infikováno virem hepatitidy typu C kolem 170 miliónů lidí, což je čtyřikrát více, než je HIV pozitivních.” (Krekulová, Řehák, 2002, s. 83)
Virový genom
HCV patří do čeledi Flaviviridae. (2)
Epidemiologie
Výskyt VHC se opět liší podle oblastí na zemi. V České republice je zhruba 0,5- 1,0 % pozitivních. (2)
Přenos
VHC se nejčastěji přenáší cestou parenterálně, sexuálně a z matky na dítě. (5)
Klinický průběh
I hepatitida typu C je rozdělena na akutní a chronickou. (2)
A) Akutní VHC
Inkubační doba VHC se pohybuje v rozmezí 15-160 dnů. (2)
„Akutní virová hepatitida typu C se vyznačuje vysokým počtem subklinicky probíhajících akutních fází.” (Krekulová, Řehák, 2002, s. 90)
Objevují se zde příznaky jako je únava, pocit na zvracení a zvracení samotné.
K ikteru dochází méně. Dále malátnost, nevýkonnost, bolesti kloubů, svalů a zvýšená tělesná teplota. Můţe se objevit tlaková bolest v pravém podţebří a nechuť k jídlu. (2)
„U anikterických průběhů je objektivní nález nevelký: různě vyjádřená hepatomegalie, splenomegalie, v menším procentu projevy imunokomplexového postižení.” (Krekulová, Řehák, 2002, s. 90-91)
Jednou z hlavních komplikací je procentuálně vysoký přechod do chronicity, zhruba 85 % pozitivních osob. (2)
B) Chronická VHC
V rozmezí 10-30 let od infikování se vyvine buď jaterní cirhóza nebo hepatocelulární karcinom a určité procento nemocných zemře na jaterní chorobu. Na průběhu záleţí zejména na faktorech ze strany nemocného. (4)
Mimo jaterní cirhózy a hepatocelulárního karcinomu se objevují také mimojaterní projevy, a to kryoglobulinémie, membranoproliferativní glomerulonefritis, beta- lymfocytární non-Hodgkinské lymfomy a vaskulitidy. (4)
Diagnostika
Biochemická vyšetření:
Mezi základní vyšetření patří vyšetření ALT a AST v séru, konjugovaný a nekonjugovaný bilirubin, ALP, GMT a markery zánětů. (2)
Sérologické a virologické vyšetření:
Klíčovým vyšetřením je zjištění protilátky antiHCV a průkaz virové RNA v séru.
(2)
Léčba
A) Léčba akutní VHC:
Léčba je podpůrná, reţimové a dietní opatření, zákaz alkoholu. Dále se vyuţívá interferonu alfa a ribavirinu. Pacient se musí dlouhodobě sledovat a kontrolovat, a to zejména krev biochemicky a virologicky. (2)
B) Léčba chronické VHC:
„Dostupná léčba chronické VHC není stále dostatečně účinná, je zatížena značným množstvím nežádoucích účinků a potenciálních rizik. Léčba je dlouhodobá a je doprovázena významným zhoršením kvality života pacienta.” (Krekulová, Řehák, 2002, s. 98) Zde se také podává interferon alfa a ribavirin. (2)
2.2.3 Infekce HIV
„Infekce HIV (Human Immunodeficiency Virus- virus humánní imunodeficience) je celosvětově se vyskytující (od r. 1981) epidemická infekce vyvolaná retrovirem HIV, který napadá imunitní systém, s infaustní prognózou.“ (Štork, 2008, s. 452)
Epidemiologie
V celém světě je 40 miliónů HIV pozitivních jedinců. (1) „V České republice ke květnu 2006 byl kumulativní počet 882 HIV pozitivních případů, z toho 201 případů AIDS a 121 zemřelých (od roku 1986).“ (Štork, 2008, s. 452)
Etiologie
Jsou dva typy HIV- 1 a 2. (7) ,,HIV-1 se vyskytuje v Evropě a na americkém a asijském kontinentu. HIV-2 zůstává lokalizován západním pobřežím Afriky.“ (Ondris, Hlavatý, 2006, s. 5)
Přenos
Virus je přítomen v krvi, poševním sekretu, spermatu a v minimálním mnoţství se vyskytuje i v potu, slinách, slzách, moči a mateřském mléce. HIV se přenáší zejména nechráněným pohlavním stykem (prostituce, promiskuita, homosexuálové, bisexuálové), parenterálně (narkomani, zdravotníci), z matky na dítě a při kojení. (15)
Klinický obraz
„Akutní retrovirový syndrom je symptomatický (klinická kategorie A) v 80 % případů po inkubační době 3- 6 týdnů.“ (Štork, 2008, s. 453)
Objevuje se teplota, pocení- zejména v noci, malátnost, myalgie, artralgie, ztrnulá šíje, fotofobie, pocit na zvracení, diarea a bolesti v krku. Tyto příznaky většinou vymizí do 30 dnů, popřípadě vzniká perzistující generalizovaná lymfadenopatie. (1) „Asi v 70
% se objeví růžový makulopapulózní symetrický exantém postihující trup, dlaně i plosky, může být přítomný i enantém, vředy na genitálu, slizniční kandidóza. … Nemoc přechází plynule v asymptomatické období.“ (Štork, 2008, s. 453)
Pro časné symptomatické období jsou typické febrilie, ztráta na váze, průjmy, únava, bolesti hlavy a systémové postiţení uvedené v klinické kategorii B.
V pozdním symptomatickém období se objevují díky imunosupresi oportunní infekce a neoplazie (kategorie C). (1)
Kategorie A:
„Akutní infekce, fáze asymptomatická a PGL se dnes zařazují do klinického stádia A.“ (Hájek, Novák, Sedláček, Pazdiora, 2004, s. 17)
Kategorie B:
„Příznaky a choroby nespadající do kategorie C (AIDS), vznikající v důsledku infekce HIV či poruchy buněčné imunity- bacilární angiomatóza, Candidosis (oropharyngealis, vulvovaginitid- špatně reagující na terapii), cervikální displázie, celkové příznaky (teplota > 38,5 ˚C nebo diarea trvající > 1 měsíc), Herpes zoster (aspoň 2 ataky více než jednoho dermatomu), Idiopatická trombocytopenická purpura, Leukoplakie vlasatá úst, Listeriosis, periferní neuropatie, zánětlivé onemocnění pánve.“
(Štork, 2008, s. 454)
Kategorie C:
„Stadium AIDS- mozková toxoplasmóza, pneumocystová pneumonie, ezofageální (plicní) kandidóza, generalizovaná CMV infekce a retinitida, generalizovaná (mukokutánní) infekce herpes simplex, recidivující pneumonie (více než 2x za rok), recidivující salmonelové sepse, TBC (i mimoplicní), diseminovaná infekce oportunními mykobakterii, extrapulmonální kryptokokóza (meningitida), chronická kryptosporidióza, diseminovaná histoplazmóza, diseminovaná koncidioidomykóza, chronická isosporóza, Kaposiho sarkom, maligní lymfom či primární lymfom mozku, invazivní cervikální karcinom, progresivní multifokální leukoencefalopatie (PML), HIV encefalopatie (AIDS demence), casting syndrom (slim disease.“ (Černý, Machala, 2007, s. 29)
Diagnostika
Inkubace viru HIV je několik týdnů (42- 56 dní). (26)
Je zaloţena na přímém a nepřímém prokázání HIV v organizmu pomocí screeningových metod, které slouţí k průkazu sérových protilátek IgM nebo IgG.
Protilátky proti HIV se zjišťují v tělesných tekutinách (krev, sperma). S odběrem materiálu na zjištění HIV musí vyšetřovaná osoba souhlasit, s výjimkou neschopnosti poskytnout souhlas (například z důvodu ztráty vědomí) nebo při nebezpečí prodlení.
Z vyšetřovacích metod se uţívá detekce virových proteinů, PCR, kultivace HIV a ELISA. (8)
„Frekvence klinických i laboratorních kontrol se řídí především celkovým stavem pacienta, v praxi je vhodné v rámci pravidelného standardního monitorování pacientů s HIV infekcí kontrolovat klinický stav, hlavní markery průběhu onemocnění i většinu ostatních laboratorních hodnot přibližně jednou za 3 měsíce, častější kontroly jsou nutnější především u pacientů nových či pacientů, u kterých byla recentně zahájena antiretrovirová terapie nebo došlo ke zhoršení celkového stavu.“ (Červený, Machala, 2007, s. 32)
Léčba
Léčba je zaloţena na antiretrovirové terapii. Jde o látky, které mají vliv na infekci virem HIV na různých úrovních. (1)
„Hlavní skupiny látek tvoří inhibitory reverzní transkriptázy (nukleosidová analoga a nenukleosidové inhibitory) a inhibitory virových proteáz.“ (Štork, 2008, s.
455)
2.2.4 Syfilis
Je vyvolaná Treponeoua pallidum. Inkubační doba je 2- 3 týdny. (13) Pro onemocnění jsou typická 3 stádia.
Pro první stádium je typická primární léze, která vzniká v místě poranění. Po 2- 4 týdnech se objeví tvrdý vřed, který nebolí. Produkuje exsudát a je přítomno místní zduření uzlin. (16)
„Za 4 - 6 týdnů dochází ke zhojení neléčené primární léze.“ ... ,,Asi u třetiny neléčených nastává sekundární stádium. Treponema způsobuje bakteriémii, jejímž vlivem vznikne makulopapulózní symetrický a generalizovaný exantém postihující kůži celého těla.“ (http://www.solen.cz/pdfs/uro/2004/01/06.pdf) Je opět typické zduření uzlin. (16)
,,Po několika týdnech i toto období odezní.“... ,,Asi třetina případů neléčené sekundární syfilis přechází po době latence, trvající až několika let, do terciálního stádia. V něm se tvoří ve vnitřních orgánech gummata a parenchymatózní syfilis. Za 10- 15 let po primární lézi dochází k projevům jako je tabes dorsalis, progresivní paralýza, aneurysma aorty atd.“(http://www.solen.cz/pdfs/uro/2004/01/06.pdf)
Diagnostika
Epidemiologická anamnéza, klinický obraz, laboratorní vyšetření. (16)
Přenos
Nejčastěji při nechráněném pohlavním styku. (16)
„U zdravotníků může dojít k nákaze při vyšetřování primární léze (poranění kontaminovanými nástroji) nebo poraněním jehlou v době bakteriemie pacienta.“
(http://www.solen.cz/pdfs/uro/2004/01/06.pdf)
2.2.5 Cytomegalovirová nemoc
Je vyvolána cytomegalovirem. Typický je průběh asymptomatický a pokud následují zřetelné příznaky, připomíná CMV infekční mononukleózu. (16)
„CMV je příčinou až 10 % onemocnění diagnostikovaných jako mononukleóza u dospívajících a mladých osob. Inkubační doba trvá 63- 68 týdnů.“
(http://www.solen.cz/pdfs/uro/2004/01/06.pdf)
CMV se jeví jako časná komplikace po transfuzích a transplantacích a právě pacienti po těchto výkonech, mající delší dobu virémii, mohou být pro zdravotnický personál skrytými zdroji. (16)
„Velké procento potransfuzních infekcí je klinicky inaparentní. K manifestaci dochází u osob s deficitem imunity a s imunosupresí. Objeví se pneumonie, retinitida, potíže gastrointestinálního traktu a hepatitida. Často se jedná o závažnou manifestaci AIDS.“(http://www.solen.cz/pdfs/uro/2004/01/06.pdf)
I novorozenci a kojenci představují určité riziko zdroje infekce. (16)
„CMV se u nich vyskytuje v 0,3- 1 %. Výskyt závažného cytomegalového onemocnění je udáván u více než 25 % transplantovaných.“
(http://www.solen.cz/pdfs/uro/2004/01/06.pdf)
Diagnostika
Laboratorní vyšetření: - izolace virů z moči, stolice, spermatu a krve. Typický je vzestup IgG. (16)
Přenos
K přenosu dochází transfuzí, v děloze a při porodu. (16) „K přenosu krví kontaminovanou jehlou při poranění dochází v době viremie pacienta. Přenos není možné vyloučit ani poraněním nástroji kontaminovanými močí, spermatem, slinami, děložním sekretem. … Cytomegalovirus je přítomen v biologickém materiálu v průběhu primární infekce i reinfekce.“ (http://www.solen.cz/pdfs/uro/2004/01/06.pdf)
2.2.6 Infekční mononukleóza
Je způsobena virem Epstein- Barré (EBV), který napadá B lymfocyty. Samotná nemoc propukne aţ po uplynutí celkem dlouhé inkubační doby (4- 6 týdnů). (16)
„Pokud dojde k manifestaci onemocnění, ve většině případů probíhá nákaza latentně, objeví se horečka, bolest v krku a lymfadenopatie zadních krčních uzlin, takže
onemocnění připomíná zpočátku angínu.“
(http://www.solen.cz/pdfs/uro/2004/01/06.pdf)
Dále se objevuje zvětšená slezina a v krvi monocytóza a lymfocytóa s atypickými buňkami. U mladistvých dochází k postiţení parenchymu jater s jejich následným zvětšením a zvýšením jaterních testů. (16)
„Při poranění zdravotníka kontaminovanou jehlou může dojít v době viremie u pacienta postiženého touto nemocí.“ (http://www.solen.cz/pdfs/uro/2004/01/06.pdf)
2.3 Bolesti zad
„Muskuloskeletální poruchy (MSD) související s prací jsou mezi zaměstnanci nemocnic závažným problémem, a to obzvláště u středního zdravotnického personálu.
Hlavními problémy jsou úrazy zad a přetěžování ramen, které mohou vést k závažnému zneschopnění. Bylo prokázáno, že zaměstnání zdravotní sestry je jedním z nejrizikovějších povolání, pokud jde o vznik bolestí v bedrech. Základní příčinou vzniku MSD jsou úkony při manipulaci s pacienty, jako je zvedání, přesunování a změny poloh pacientů.“ (http://osha.europa.eu/cs/publications/e-facts/efact28)
S bolestmi zad se setkává 85 % veškeré populace. Je jednou z hlavních příčin pracovní neschopnosti osob mladších 45 let. Nejvíce se objevují bolesti zad z důvodů vyhřezlé plotýnky a skoliózy.
2.3.1 Úvod do anatomie a fyziologie páteře
Páteř se skládá ze 7 krčních obratlů, 12 hrudních obratlů, 5 bederních obratlů, 5 kříţových obratlů a 4 obratle kostrče. Od mozkového kmene aţ k prvnímu bedernímu obratli vede mícha, která je uloţená v páteřním kanále. (10)
„Podél míchy je 31 párů nervů, které procházejí meziobratlovými otvory.“
(Wellerová, 2010, s. 11)
Všechny obratle jsou navzájem odděleny meziobratlovými ploténkami, které slouţí k odpruţení obratlů a páteři umoţňují pohyb. (10)
2.3.2 Rizika vzniku onemocnění a bolesti zad
Existuje řada faktorů, které zapříčiňují, ţe činnosti, které jsou spojené s manipulací pacienta, jsou nebezpečné, a tím stoupá riziko poškození zdraví. Tyto faktory jsou spojovány s různými aspekty manipulace s pacientem:
Rizika spojované s úkonem:
- síla: míra vynaloţeného fyzického úsilí, kterého je potřeba k vykonání daného úkonu (potřebné ke zvedání, tahání a posouvání)
- opakování: pokud provádíme stejný pohyb nebo spoustu pohybů neustále nebo často během celého pracovního dne
- nevhodná pozice: zaujímání pozic, které jsou pro tělo zatěţující, jako je sklánění se nad lůţkem se zakulacenými zady, klečení nebo otáčení trupu při zvedání (18)
Předklon (se zakulacenými zady):
Časté opakování toho pohybu můţe zapříčinit poškození vazů a plotének a to z důvodů:
- nepřirozené vychýlení zad (kulatá záda)
- svírání jen jedné části ploténky, a to buď přední čí zadní části - přílišné natahování zadních vazů
- na ploténku je kladen zvýšený tlak (pákový efekt) (14) Otáčení trupu do stran při současném předklonění:
Tato pozice je pro záda zcela bez výjimek nejvíce namáhavá a má velký vliv zejména na páteř jako celek a ploténky, a to z důvodů:
- nepřirozené vychýlení zad (kulatá záda) - svírání přední a boční části ploténky
- natahování ploténky zejména v boční a zadní části, kde jsou nejzranitelnější - ohýbání vláken v prstenci
- na ploténku je opět kladen zvýšený tlak (pákový efekt) (14) Klečení:
Tato poloha není nebezpečná pouze pro klouby a svaly, ale také pro srdce. Při této poloze bychom měli kolena ohnout maximálně do 90˚. (14)
Rizika spojované s prostředím:
- narůstá nebezpečí uklouznutí, zakopnutí a následně pádu - ne příliš rovné povrchy na zemi
- omezení co by do prostoru (velmi malé pokoje s vysokým mnoţstvím vybavení) (18)
Další různá rizika:
- nemoţnost asistence kolegyň/ů - nedostatečné vybavení
- neodpovídající obuv a oděv
- nepotřebná míra znalostí a zkušeností (18) - špatné drţení těla
- špatný stav vzpřimovačů páteře - jednostranná zátěţ
-stres -obezita
-degenerativní změny na páteři - druhotné příčiny
2.3.3 Klasifikace bolestí v bederní páteři
Zde jsem se zaměřila více na spodní část zad, protoţe právě tato část je nejvíce vystavena veškerým rizikům a onemocněním z toho vznikajících.
Klasifikace podle diagnostické triády:
Prosté bolesti:
Pro tento typ bolesti je typická mechanická bolest, která souvisí čistě s pohybem.
Její původ je v nociceptorech, které reagují na bolest svalů a kloubů. Je lokalizovaná v bedrech a kříţové oblasti s propagací do stehen a jsou tupé či tlakové.
Vyskytují se v rozmezí 20 – 55 let. Neobjevují se celkové obtíţe, protoţe tato bolest postupně ustupuje, pokud se pacient dále nepřetěţuje a je přiměřeně aktivní.
Tento typ bolesti má velmi dobrou prognózu- zhruba 90 % postiţených touto bolestí se do 6 týdnů uzdraví. (9)
Nervová kořenová bolest:
Je způsobena výhřezem plotýnky, zúţením páteřního kanálu nebo jizevnatými změnami s útlakem nervu. Je definována jako neuropatická nebo neurogenní. (9)
„Typická je jednostranná nebo oboustranná bolest nohy s různě vyjádřenými poruchami citlivosti, šíří se většinou v pruzích, které odpovídají postiženému nervovému kořeni.“ (Rokyta a kolektiv, 2009, s. 52)
Tato bolest je ostrá, pálivá a vystřelující. Prognóza je zde téměř o polovinu niţší, zhruba 50 % pacientů se uzdraví do 6 týdnů. (9)
Závaţná onemocnění:
Nejhorší bolesti jsou vyznačovány jako red flags (červené praporky), coţ znamená upozornění na různá onemocnění projevující se bolestmi zad. Patří sem infekce, nádory, deformity, zánětlivá onemocnění, mohou upozorňovat na závaţné neurologické stavy nebo mohou být indikací k operačnímu výkonu.
Varovné příznaky pro tento typ jsou: věk pod 20 a nad 55 let, netypická lokalizace (hrudní páteř), bolesti břicha bez zjevných změn při vyšetření trávicího traktu, bolesti v klidu- zejména vleţe a v noci, bolest nezávislá na pohybu a stálá, mohou se objevit teploty, ztráta na váze a celkové omezení hybnosti. (9)
2.3.4 Diagnostika Fyzikální vyšetření:
Mezi základní patří vyšetření celkové hybnosti páteře a moţnosti jejího rozsahu.
Laboratorní vyšetření:
Zde se uplatňuje odběr krve na zánětlivé markery a odběr mozkomíšního moku pomocí lumbální punkce.
Zobrazovací metody:
Patří mezi hlavní diagnostiku a řadíme sem rentgen, CT a MRI. (19)
2.3.5 Terapie akutních a chronických bolestí bederní páteři Léčba akutní nespecifické bolesti zad:
„Medikamentózní terapie, jestliže je opravdu potřebná: aplikace perorálně v pravidelných intervalech (tzv. dle hodiny)- doporučené léky: paracetamol, nesteroidní
antiflogistika (NSA), slabé opioidy, centrální svalová relaxantia, výjimečně epidurálně aplikované steroidy a sedativa.“ (http://www.angis.cz/angis-revue/ar- clanek.php?CID=104)
Dále sem patří zaujímání vhodné úlevové polohy a klidový reţim, a to maximálně 2 – 4 dny, poté je důleţité vrátit se co nejdříve ke kaţdodenním aktivitám a zařadit se zpět do pracovního procesu. Do fyzikální terapie zařazujeme aplikaci suchého tepla, cviky na záda a aerobní cvičení. (20)
Léčba chronické bolesti zad:
„Základní cíl: kontrola bolesti a prevence pracovní neschopnosti.
Základní přístup: individuální a multidisciplinární přístup.“
,,U chronické bolesti zad musí být přístup a léčba daleko komplexnější a multifaktoriální:
- medikamentózní: - nesteroidní antiflogistika, opioidy, antidepresiva, antikonvulziva
- fyzikální a pracovní terapie: - zlepšení funkčnosti a návrat do práce - psychologická podpora, pracovní, preventivní a léčebné programy - invazivní metody (blokády, neuromodulace, radiofrekvenční neurolýza)“
(http://www.angis.cz/angis-revue/ar-clanek.php?CID=104)
2.4 Prevence
2.4.1 Prevence poranění a infekcí přenášené krví
Jedním z nejzákladnějších preventivních opatření je správné dodrţování stanovených ošetřovatelských standardů, opakované proškolování personálu, bezpečné zacházení s biologickým materiálem a to obzvláště s krví, a to tak, jako kdyby byla vysoce kontaminovaná! Neustálé pouţívání ochranných pomůcek, kde číslem jedna jsou ochranné rukavice, dále ústenka, ochranný plášť a ochranné brýle. Nevracet injekční jehlu nebo periferní ţilní katetr zpět do krytu, ale nejlépe je rovnou odloţit přímo do nádob určené k likvidaci ostrého odpadu, aby se zamezilo další zbytečné manipulaci s těmito pomůckami. Dále je důleţité dbát na řádnou dezinfekci kontaminovaných pomůcek a ploch. K prevenci velmi přispívají pomůcky, které mají automatické
pouzdro celé injekční jehly či mechanizmus na automatické ztupení jejího hrotu nebo jeho částečné zakrytí.
Mezi základní prostředky prevence také patří fyzická a psychická pohoda- kde jde převáţně stranou stres, nesoustředěnost, únava a podobně.
Uplatňuje se zde také aktivní imunizace proti hepatitidě typu A, B a tetanu. (16)
Při jiţ vzniklém poranění se jako preventivní opatření můţe provádět:
- kontrola platnosti očkování proti tetanu – pokud je nekompletní či prošlé, podává se booster dávka vakcíny proti tetanu, a to Alteana 0,5 ml do svalu a eventuelně se doplňuje pasivní imunizací preparátem Tega 250 IU do svalu
- prevence proti hepatitidě typu B u neočkovaných se podává Hepatec 0,12 – 0,20 ml na kilogram hmotnosti, anebo aplikace očkovací látky Engerix
- prevence proti hepatitidě typu C v podobě očkování není dostupná (16)
- „Zajištění proti HIV infekci není dosud jednotně realizováno, k rozhodování o zahájení chemoprofylaxe je nutno zvážit současnou situaci ve výskytu HIV infekce.
Doporučeným lékem k postexpoziční profylaxi je Zidovudin. Zásadou profylaxe by mělo být její zahájení v co nejkratším čase po poranění, nejlépe do 1- 2 hodin po expozici.“
(http://www.solen.cz/pdfs/uro/2004/01/06.pdf)
K prevenci také patří následné sledování poraněné osoby po maximální inkubační dobu jednotlivých moţných infekcí. (16)
Sledují se příslušné markery: ,,anti HAV IgM po dobu dvou měsíců, HbsAg a anti HBcAg po dobu šesti měsíců, rovněž taky HCV. Anti HIV 1, 2 se sleduje po dobu inkubační doby 42-56 dní. Poškození jaterního parenchymu- aktivita ALT - je možno sledovat rovněž po dobu šesti měsíců.“(http://www.solen.cz/pdfs/uro/2004/01/06.pdf)
AIDS Centra:
- Fakultní nemocnice Na Bulovce, Praha - Masarykova nemocnice, Ústí nad Labem - Fakultní nemocnice, Plzeň
- Nemocnice s poliklinikou, České Budějovice - Fakultní nemocnice, Hradec Králové
- Fakultní nemocnice, Brno
- Fakultní nemocnice s poliklinikou, Ostrava (21)
2.4.2 Prevence poranění zad
Jako prevence bolestí zad se povaţují základní pravidla pro správné postupy manipulace s pacientem:
- ruční zvedání pacientů by mělo být co nejvíce minimalizováno - měly by ho nahradit specifické pomůcky
- v případě potřeby je nutné si vţdy zavolat další pomoc - pohyby všech zúčastněných musí být synchronizované
- zaujmout postoj co nejblíţe k pacientovi a v případě potřeby je moţné přikleknout na postel, aby se odstranily neţádoucí polohy těla jako je natahování přes postel, ohýbání a otáčení
- je nutné poučit pacienta o postupu a vyţadovat jeho maximální moţnou spolupráci
- základem je správné drţení těla - nohy jsou mírně rozkročené, z toho jedna je mírně vpřed, čímţ si zajistíme širší podpěrnou bázi
- při zvedání pacienta nepouţíváme svaly horních končetin, nýbrţ svaly nohou a hýţdí, přičemţ nohy nejdříve pokrčíme a pak pomalu narovnáváme v kolenou a páteř si při tomto pohybu udrţujeme v přirozeném zakřivení a zabraňujeme tak přetěţování při natahování a ohýbání
- přesouváme svou hmotnost z jedné nohy na druhou ve směru pohybu, který vykonáváme
- základem je správné uchopení pacienta- vţdy uchopíme celou rukou, nikoli jen prsty, pacienta uchopíme kolem pánevní oblasti, pasu a lopatek- ne pouze za ruce a nohy, přičemţ můţeme vyuţít různé specifické pomůcky
- důleţité je dbát na vhodnou obuv s páskem, která zabraňuje smeknutí a umoţňuje pevné drţení nohy v obuvi, nošení správného oděvu, který by neměl bránit pohybům
- měli bychom si nastavit postel tak, aby vyhovovala naší výšce (18) Specifické pomůcky usnadňující manipulaci s pacientem:
- posuvná deska - mechanická zdviţ - podloţka či přikrývka - ergonomický pás (18) Další moţná prevence:
Rehabilitační cvičení, kondiční cvičení, spinální cvičení, správné drţení těla, správný nácvik dýchání, aktivace nitrobřišního tlaku, aktivní ţivot a mnohé další. (23)
2.5 Pracovní úrazy a jejich odškodňování
2.5.1 Pracovní úraz
„Pojem pracovní úraz pro účely odškodňování vyplývá z ustanovení § 190 odst.
1 zákoníku práce. Pracovním úrazem je nutno rozumět poškození na zdraví nebo smrt zaměstnance, ke kterým došlo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním nezávisle na vůli zaměstnance krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů.“ (Mikyska, 2005, s. 15)
Kaţdý zaměstnanec je povinen ohlašovat svůj pracovní úraz nadřízenému pokud mu to dovoluje jeho zdravotní stav a také ohlásit pracovní úraz, který se stal jiné osobě a byl mu svědkem. (11)
2.5.2 Skupiny příčin úrazů vzhledem k závažnosti odškodňování Skupiny 1 – 7:
Patří sem příčiny vznikající z nesprávných nebo nebezpečných pracovních podmínek. Jedná se o příčiny, jakoţ i o závady způsobené technickými či organizačními nedostatky nebo nedostatky ve výchově a zajišťování bezpečné práce. Klasifikuje-li zaměstnavatel příčinu úrazu v jedné z těchto skupin, není moţné částečné krácení odškodnění pro spoluzavinění zaměstnance ve smyslu § 191 zákoníku práce. (11)
Skupiny 8 – 10:
„Zahrnují příčiny spočívající v tom, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci nebo příkazy, zákazy nebo jiné pokyny k zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ač s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly kontrolovány a vyžadovány.“ (Mikyska, 2005, s. 18)
Zde bude moţné částečné nebo úplné zproštění se odpovědnosti zaměstnavatele podle § 191 zákoníku práce. (11)
Skupiny 11 – 14:
Zařazují se sem příčiny vycházející z osobních předpokladů k řádnému pracovnímu výkonu, ohroţení jinými osobami, přírodními ţivly, zvířaty a případně příčiny nezjištěné. Zde není moţné krácení odškodnění, protoţe půjde o úrazy zaviněné třetími osobami. (11)
„U skupiny 12 jde o úrazy vyplývající z rizika práce, za které nese zaměstnavatel plnou odpovědnost, nebo o úrazy vyplývající z běžné neopatrnosti zaměstnance, za kterou zaměstnavatel rovněž nese plnou odpovědnost.“ (Mikyska, 2005, s. 18)
2.5.3 Záznam o úrazu
Záznam o úrazu standardně obsahuje:
,,- Předmět podnikání.
- Činnost, při které k úrazu došlo.
- O postiženém.
- Datum a hodiny úrazu a začátek směny.
- Druh zranění a zraněná část těla.
- O zdroji úrazu.
- O příčině úrazu.“ (Mikyska, 2005, s. 22- 23)
2.5.4 Odškodňování Poškozený má nárok na:
,,- náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění
- náhradu za vynaložené náklady spojené s léčením - náhradu za věcnou škodu
- náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti“ (Mikyska, 2005, s. 60, 67, 69, 72)
„Zaměstnavatel je povinen odškodňovat pracovní úrazy a nemoci z povolání bez žádosti postižených zaměstnanců, sám, iniciativně, v rozsahu nároků, které vyplývají ze zákoníku práce a prováděcích právních předpisů k zákoníku práce.“ (Mikyska, 2005, s.
44) Zaměstnavatel by si měl počínat tak, aby odškodnění probíhalo bez zbytečného odkladu. (11)
3. EMPIRICKÁ ČÁST
Empirická část obsahuje – cíle a pracovní hypotézy, metodika, organizace, charakteristika a popis zkoumaného vzorku, výsledky vlastní práce a diskuze.
3.1 Cíle a pracovní hypotézy
Ke zjištění skutečnosti problematiky na daném pracovišti bylo vytčeno pět cílů a k tomu stanoveno pět hypotéz.
Cíl 1: Zjistit, zda respondenti dodrţují při výkonech stanovené ošetřovatelské standardy.
Hypotéza 1: Předpokládám, ţe více respondentů v chirurgických oborech bude dodrţovat stanovené ošetřovatelské standardy, neţ respondenti v interních oborech.
Cíl 2: Zjistit, zda za poslední tři roky došlo k poranění respondentů v souvislosti s poskytováním ošetřovatelské péče.
Hypotéza 2: Očekávám, ţe více poraněných respondentů za poslední tři roky bude v chirurgických oborech, neţ respondentů v interních oborech.
Cíl 3: Zjistit, zda znají respondenti správný postup při poranění o pouţitou jehlu.
Hypotéza 3: Předpokládám, ţe bude více respondentů v interních oborech, kteří znají správný postup, neţ respondentů v chirurgických oborech.
Cíl 4: Zjistit, zda respondenti hodnotí pouţívané nádoby k likvidaci infekčního materiálu za bezpečné.
Hypotéza 4: Očekávám, ţe více respondentů v interních oborech bude hodnotit pouţívané nádoby k likvidaci infekčního materiálu za bezpečné, neţ respondenti v chirurgických oborech.
Cíl 5: Zjistit, zda respondenti trpí v poslední době bolestmi zad.
Hypotéza 5: Předpokládám, ţe více respondentů v interních oborech bude trpět bolestmi zad, neţ respondentů v chirurgických oborech.
3.2 Metodika
V dotazníku byla zjišťována četnost a charakter poranění, osobní pocit bezpečnosti, spokojenosti sester s nádobami určenými k likvidaci infekčního odpadu a četnost bolestí zad.
Ke zjištění poţadovaných informací bylo zvoleno dotazníkové šetření. Počet vydaných dotazníků byl 70, vráceno bylo 62, návratnost dotazníků byla 88,57 %.
Dotazník se skládá z 26 otázek a je zaměřen na období za poslední tři roky, tedy 2007 – 2010. Otázka 18 je otevřená, otázky 12, 17, 19, 24 a 26 jsou polouzavřené a ostatní otázky jsou uzavřené. U otázek 11, 12, 13, 14 a 24 lze uvést více odpovědí.
Dotazník je konstruován na pět částí, z nichţ se kaţdá zabývá jinou problematikou.
Úvodní otázky 1, 2, 3, 4 a 5 zjišťují oddělení respondentů, na kterém pracují, jejich pohlaví, věk, délku praxe a nejvyšší dosaţené vzdělání. Otázky 6, 7, 8 a 9 zjišťují, za jak rizikové své pracoviště respondenti povaţují, jejich pouţívání ochranných pomůcek, dodrţování ošetřovatelských standardů, zda si jsou vědomi následků při jejich nedodrţování. Otázky 10, 11, 12, 13, 14, 15,16, 17, 18, 19 zjišťují poranění v souvislosti s poskytováním ošetřovatelské péče, předměty, o které se respondenti poranili, v jaké části ošetřovatelského výkonu, z jakého důvodu, jestli dostali
odškodnění, zda zasunují jehlu zpět do krytu, zda znají postup při poranění o pouţitou jehlu, zda znají alespoň čtyři onemocnění, hrozící při tomto poranění a jak často se u nich osobně vyskytují poranění. Otázky 20, 21, 22 a 23 zjišťují moţnosti likvidace infekčního odpadu, jak respondenti hodnotí jejich bezpečnost, zda by je změnili a zda by uvítali pomůcky s automatickým ochranným pouzdrem. Otázky 24, 25 a 26 zjišťují, zda mají respondenti na oddělení preventabilní pomůcky a pomůcky ulehčující manipulaci s pacientem, zda respondenti trpí bolestmi zad a zda věnují pozornost jejich moţné prevenci. Na otázky 11, 12, 13, 14 a 15 odpovídají pouze ti respondenti, kteří se za poslední 3 roky poranili.
Dotazník je v příloze A.
3.3 Organizace
Ke zjištění skutečnosti bylo zvoleno dotazníkové šetření, realizovaného u zaměstnanců mělnické nemocnice. Dotazník jsem sestavila sama podle nejaktuálnějších dostupných informací. Dotazníkové šetření probíhalo od ledna do února 2011.
Zúčastnilo se ho 62 respondentů mělnické nemocnice standardních oddělení. Dotazníky respondentům rozdaly staniční sestry z příslušných oddělení. K vyhodnocení odpovědí byla zpracována kontingenční tabulka v MS Excel. Z kontingenční tabulky pak byly vytvořeny tabulky a sloupcové grafy, které jsou uvedeny v části 3.5 Výsledky vlastní práce.
3.4 Charakteristika a popis zkoumaného vzorku
Byli osloveni zaměstnanci (střední zdravotnický personál) mělnické nemocnice.
První sledovanou skupinou byl střední zdravotnický personál chirurgických oborů, a to z chirurgického oddělení, gynekologického oddělení a ORL z Mělnické zdravotní, a.s. a druhou sledovanou skupinou byl střední zdravotnický personál interních oborů, a to z interního oddělení, infekčního oddělení a neurologického oddělení z Mělnické zdravotní, a.s. Rozdaných dotazníků bylo celkem 62, 31 respondentů chirurgických oborů a 31 respondentů interních oborů. Výše uvedené šetření bylo realizováno
v daných dvou oborech z důvodu mého kmenového pracoviště (Chirurgické oddělení) a pro velkou rizikovost dané problematiky.
3.5 Výsledky vlastní práce
Otázka č. 1: Oddělení, na kterém pracujete:
TAB. 1: Vybraná oddělení respondentů
Oddělení n-Chirurgické obory % n-Interní obory %
Chirurgie 14 45,16 0 0,00
Gynekologie 9 29,03 0 0,00
ORL 8 25,81 0 0,00
Interna 0 0,00 12 38,71
Infekční 0 0,00 10 32,26
Neurologie 0 0,00 9 29,03
CELKEM 31 100,00 31 100,00
OBR. 1: Vybraná oddělení respondentů
Analýzou dat bylo zjištěno, ţe 31 respondentů (100,00 %) pracuje v chirurgických oborech a 31 respondentů (100,00 %) pracuje v interních oborech.
Otázka č. 2: Pohlaví:
TAB. 2: Pohlaví respondentů
Pohlaví n-Chirurgické obory % n-Interní obory %
Ţena 31 100,00 30 96,77
Muţ 0 0,00 1 3,23
CELKEM 31 100,00 31 100,00
0,00%
10,00%
20,00%
30,00%
40,00%
50,00%
60,00%
70,00%
80,00%
90,00%
100,00%
Chirurgie, Gynekologie, ORL
Interna, Infekční, Neurologie
Chirurgické obory Interní obory
OBR. 2: Pohlaví respondentů
Analýzou dat bylo zjištěno, ţe 31 respondentů (100,00 %) v chirurgických oborech jsou ţeny, 30 respondentů (96,77 %) z interních oborů jsou ţeny a 1 respondent (3,23 %) z interních oborů je muţ.
Otázka č. 3: Věk:
TAB. 3: Věk respondentů
Věk n-Chirurgické obory % n-Interní obory %
18-24 4 12,90 6 19,36
25-34 7 22,58 7 22,58
35-44 12 38,71 11 35,48
45-54 3 9,68 4 12,90
55 a více 5 16,13 3 9,68
0,00%
10,00%
20,00%
30,00%
40,00%
50,00%
60,00%
70,00%
80,00%
90,00%
100,00%
Žena Muž
Chirurgické obory Interní obory
