Hlavní práce5280_xterv02.pdf, 868.1 kB Stáhnout

(1)

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta informatiky a statistiky

Hlavní specializace: Informa č ní management Vedlejší specializace: Iberoamerická studia

Srovnání webových stránek m ě stských č ástí Prahy DIPLOMOVÁ PRÁCE

Autor: Viktor Ter-Akopow

Vedoucí práce: Doc. Ing. Prokop Toman, CSc.

2007

(2)

1. Úvod... 2

1.1 Předmluva autora... 2

1.2 Úvod do tématu... 3

1.3 Krátký exkurz do historie... 3

1.4 Veřejný sektor ... 8

2. Hodnocení webových stránek... 10

2.1 Existující metodiky ... 10

2.1.1 Soutěž Zlatý erb... 10

2.1.2 Web Top100 ... 11

2.1.3 Další metodiky ... 13

3. Návrh mé vlastní metodiky ... 14

3.1 Základní východiska ... 14

3.2 Srovnávací kriteria ... 14

3.2.1 Rozsah obsažených informací ... 14

3.2.2 Členění a uspořádání webu... 19

3.2.3 Ergonomie webu... 22

3.2.4 Design a vizuální tvář webu... 24

3.2.5 Celkový rámec hodnocení ... 25

4. Srovnání webových stránek MČ Prahy... 26

4.1 Praha 1 (www.praha1.cz) ... 26

4.1.1 Vznik webu ... 26

4.1.2 První dojem... 27

4.1.3 Obsah ... 28

4.1.4 Členění a orientace ... 31

4.1.5 Ergonomie ... 34

4.1.6 Design a vizuální tvář... 36

4.1.7 Poznámka závěrem ... 36

4.2.1 Vznik webu ... 37

4.2.3 Obsah ... 37

4.3.1 Vznik webu ... 43

4.3.3 Obsah ... 44

4.4.1 Vznik webu ... 52

4.4.3 Obsah ... 53

5. Závěr ... 60

Příloha 1 - přehled bodového hodnocení a celkové pořadí jednotlivých webů... 65

Příloha 2 - snímky titulních stránek jednotlivých hodnocených webů... 66

Příloha 3 - standard ISVS (Informační Systém Veřejné Správy) včetně položek 18. a 19. ... 70

(3)

1. Úvod

1.1 P ř edmluva autora

Když jsem začal přemýšlet o tématu své budoucí diplomové práce, byly webové stránky to první, co mě napadlo. Důvodem je fakt, že ještě před několika lety jsem se jejich návrhem, správou a konzultacemi ohledně jejich optimální podoby vcelku zdařile živil. Troufnu si říct, že v této oblasti jsem dospěl relativně daleko a kdyby později nepřevážily jiné moje zájmy, možná bych byl z webových stránek živ dodnes.

V současné době se této oblasti věnuji už jen okrajově a to většinou ve formě pomoci či krizové intervence u různých neziskových projektů a také při udržování mého osobního webu. Všímám si ale i všech cizích webových stánek, na které mě mé toulky nekonečnými pavučinami internetu zanesou a to vzhledem ke skutečnosti, že jsem sám mnoho webů vytvořil, velmi pečlivě. Díky tomu všemu se domnívám, že mám v hlavě dostatek látky k napsání takové práce na toto téma, která bude mít větší přínos, než by odpovídalo jen pouhé syntéze nastudované literatury.

Pokud jde o formu, do které jsem se rozhodnul vtělit mé vlastní zkušenosti a vyčtené poznatky ohledně problematiky webových stránek, tak k tomu uvedu následující.

Protože já sám nemám rád texty, které jsou nudné, fádní a postrádají přidanou hodnotu vycházející z jedinečnosti každého autora, zvláště když jsou navíc i velmi dlouhé, pokusil jsem se svou diplomovou práci zpracovat poněkud odlišným způsobem. Byl bych totiž nerad, aby si všichni, kdo mají za povinnost mou práci číst, na jejím konci ztěžka oddychli, že už to mají konečně za sebou. Stejně tak by mě mrzelo, pokud by obvyklá „suchá“ forma odradila i případné budoucí čtenáře, kteří si můj elaborát v knihovně vyhledají s úmyslem se o dané problematice něco dozvědět.

Je sice pravdou, že zvolené téma přílišný prostor pro kdoví jakou kreativitu zřejmě nenabízí a nebo vypadá na první pohled možná i nezáživně a nudně. Také lidem z vně informatické branže takový námět diplomové práce může připadat dokonce jako nesmyslný. Když jsem se například jedné kolegyni z jiné fakulty svěřil s úmyslem psát svou diplomovou práci na téma srovnání webových stránek, podívala se na mě nechápavě a reagovala dotazem: „A co jako o tom chceš proboha psát?“ Po krátkém osvětlení dotyčná sice uznala, že se o tom asi dá něco napsat, ale nijak nadšeně se stejně netvářila.

Napsat tedy práci tak, aby byla čtivá a přínosná jak pro zasvěcené jedince z informatické branže, tak i pro kolegy z jiných oborů, jejichž vědomosti jsou zde na nižší úrovni, bylo pro mě velkou výzvou.

Zvláště pak to platí, pokud je třeba se navíc i udržet v mantinelech vytyčených faktem, že se jedná o diplomovou práci a ne o volné pojednání nějakého tématu.

Nakolik se mi můj počáteční úmysl ve finále podařil, to už je na posouzení každého jednoho (laskavého) čtenáře. Doufám ale, že kvůli mně žádná další z nudy okousaná tužka na svět nepřibude a že alespoň něco užitečného či zajímavého se z mé práce dozví každý, kdo jí bude číst.

(4)

1.2 Úvod do tématu

„Je to opravdu zvláštní fenomén, tenhle internet.“ Ještě před deseti lety o této nastupující revoluční novince věděl jen málokdo a najednou je z internetu něco, bez čeho se prakticky nikdo neobejde. Nebo si to minimálně myslí, což je často totéž.

Internet za relativně krátkou dobu své existence změnil to, jakým způsobem pracujeme, jak studujeme, jak komunikujeme se svým okolím, změnil to, jak nakupujeme, jak se chováme a možná částečně už i pomalu mění samotný způsob, jak přemýšlíme. Internet vtáhnul do nově vzniklého „kyberprostoru“ ty, kteří do té doby byli ze společnosti částečně nebo úplně vyloučení, ať už kvůli nějakému fyzickému handicapu nebo z jiného důvodu. Internet dal možnost najít se a propojit těm, kteří by se jinak zřejmě těžko hledali. Internet urychlil komunikaci tak, že dva lidé kdekoliv po světě si mohou poslat dopis během několika vteřin a nebo spolu přímo mluvit. Internet náš svět zrychlil, zpřístupnil, zmenšil a celkově změnil, k lepšímu nebo k horšímu, to ať už posoudí každý sám.

Opravdu to není tak dlouhá doba, co pojmy jako web, webové či internetové stránky nebo WWW si našly jakožto synonyma pro nejpopulárnější službu internetu místo v běžném slovníku většiny lidí. To, co byly na počátku jen pokusy ve vojenské a v akademické sféře se stalo nástrojem, který většina z nás používá den co den a bez kterého by nemohla fungovat. Není to tolik let zpět, co o webové stránky jevili zájem jen krajní nadšenci a dokonce i velké firmy tomuto tématu přikládaly jen minimální váhu. Najednou ale pomalu platí, že kdo web nemá, kdo není na internetu vidět, jako by nebyl. Své webové stránky mají jednotlivci, pro které je to hobby a nebo umělecká platforma, mají je různé zájmové skupiny, mají je ale i všechny typy organizací, ať už výdělečných, nevýdělečných nebo náležících do veřejného sektoru. Bez webu by se dnes neobešel ani jakýkoliv podnikatelský subjekt a některé firmy dokonce fungují čistě na internetu a jejich „prodejnou“ a styčnou plochou se zákazníky jsou právě webové stránky.

Ačkoliv internet a jeho služba WWW existuje relativně krátkou dobu, tak i za tento časově omezený úsek prošla celá problematika webových stránek velmi dramatickým vývojem, nutno dodat. Stačí totiž zamířit jen o pouhých deset let zpět do minulosti a můžeme sledovat, jak všechno bylo úplně jinak.

1.3 Krátký exkurz do historie

Než se webové stránky dostaly do takové podoby, jak je známe dnes, odehrálo se na tomto poli skutečně mnoho. Tento vývoj nebyl ani tak časově extenzivní jako spíš celkově intenzivní. Když totiž uvážíme, že první webové stránky se objevily teprve v první polovině devadesátých let minulého století, tak historie tohoto média opravdu není nijak dlouhá. Kompletní přehled toho, co se událo od počátečního momentu až do dnešní doby, to by bylo námětem na samostatnou diplomovou práci. Já bych se proto chtěl pokusit nastínit jen hlavní body ve vývoji této problematiky, a to především tak, jak jsem ho vnímal a zachytil já sám.

Na tomto místě je třeba si uvědomit, že téma webových stránek se dá nahlížet z několika úhlů pohledu.

V první řadě je to perspektiva jejich uživatelů, tedy více méně nás všech, kdo internet a jeho službu

(5)

WWW využíváme. Jinými brýlemi se na celou problematiku ale dívají jejich tvůrci, kteří mají vhled do pozadí celé věci a balancují mezi stanovenými požadavky a dostupnými technologiemi. Svůj pohled na věc mají ale také zadavatelé webových stránek, tedy ti, kdo za ně platí a tím pádem od nich také očekávají nějaký prospěch.

Z hlediska uživatelů WWW je situace vcelku přehledná. Z webových stránek, které nejdříve sloužily jako nástroj akademiků, vojenských stratégů a zábava nadšenců, tedy nic pro „normálního člověka“, se do dnešní doby vyvinul běžně a dennodenně používaný nástroj. Tento posun umožnil jak technologický vývoj a masový nástup osobních počítačů, tak v nemenší míře i rozvoj obsahu internetu a jeho služeb.

Jak počet publikovaných webových stránek rostl a posouval se i mimo původní sféry vzniku, rostl samozřejmě i počet uživatelů tohoto nového média.

Jako výrazný milník ve vývoji směrem k uživateli služby WWW lze spatřovat moment, kdy světlo světa spatřil první internetový vyhledávač a o něco málo později pak i první internetový portál, neboli rozcestník či katalog. Tyto dvě služby umožnily dosud ne vždy příliš zorientovaným uživatelům si vyhledat požadované informace a nebo se k nim „proklikat“ skrze tématicky uspořádané odkazy katalogu. To byl zajisté velký posun.

Další podstatný posun spatřuji v tom, jak webové stránky pomalu přešly z formy textové, později doplněné vloženými obrázky, až do podoby plně grafické. Nejdříve byly jednotlivé stránky spíše klasickým textovými dokumenty přenesenými na internet a vybavenými hypertextovými odkazy.

Později, především když se objevila v podobě rámů možnost celou plochu rozdělit na více autonomních oblastí a vyčlenit tak stranou pevně umístěné menu, se začala vytvářet vlastní struktura dokumentů publikovaných na webu. Navíc jak narůstala datová kapacita přenosových linek a vylepšovaly se prohlížeče webových stránek, přešly tyto ve většině případů do grafické podoby. Zde se zrodila kapitola nazvaná webdesign a celá oblast webových stránek se stala vizuálně přitažlivější a uživatelsky přívětivější.

Poté ale oblast WWW prošla mnohými dalšími změnami a etapami. V hlavě se mi vybavuje vzpomínka na to, jak po objevu možností animované grafiky se velká část webových stránek všelijakým způsobem rozpohybovala, rozblikala a podobně. Stejně tak si vybavuji i nástup internetové reklamy, jak podlouhlé horizontální bannery a později mnohé jiné formáty začaly pomalu ukusovat víc a víc z celkové plochy jednotlivých stránek. Objevily se také například formuláře a možnost se na konkrétním webu registrovat a získat tak přístup k některým dodatečným službám či vymoženostem. Webové stránky také byly nově opatřeny ozvučením a později díky nástupu technologie Flash i propracovanějšími animacemi a interakcí s uživatelem. O videu také asi netřeba mluvit.

Především se na webu ale objevovalo čím dál tím více informací, služeb a užitečných novinek. Kromě tématicky zaměřených portálů to byly například také vymoženosti typu všemožných encyklopedií a slovníků, dále pak SMS brány, jízdní řády, mapy a podobně. Na webu se objevily kromě téměř všech podnikatelských subjektů i orgány státní správy a najít si tak o komkoliv aktuální informace se stalo hračkou. Přes webové rozhraní jsme od jistého momentu mohli také začít řídit svůj bankovní účet,

(6)

objevilo se totiž internetové bankovnictví. Skrze okno svého WWW prohlížeče už dnes můžeme vyřešit opravdu mnohé, co potřebujeme, a webové stránky nám jsou vysoce užitečným nástrojem¹.

To ale není zdaleka vše, vývoj jde totiž dál a stále reaguje na potřeby a požadavky uživatelů. Například poslední užitečnou inovací, kterou jsem zaznamenal, jsou RSS kanály. Ty totiž umožňují sledovat novinky na vybraných webových stránkách a odstiňují tak uživatele od staršího obsahu. Zajímavé je ale také sledovat diskuse a spekulace ohledně nového přístupu k WWW, který byl označen jako „Web 2.0“.

V této „nové epoše“ by uživatelé zároveň měli částečně vstoupit i do role tvůrců obsahu. Ať už se tak skutečně stane a nebo ne, virtuální prostor definovaný existující množinou webových stránek je živý a aktivní organismus a jako takový se čile vyvíjí.

Pokud se na fenomén WWW zaměříme očima jejich tvůrců, je situace už poněkud složitější. Webová stránka, tak jak se jeví svému uživateli, je totiž jen jakousi špičkou ledovce. Pod tímto povrchem totiž nalezneme široké programové a technologické zázemí, které musí reflektovat všechny typy možných uživatelů i s jejich specifiky, jako je používané vybavení či individuální potřeby a požadavky.

Po stránce obsahové se weby posunuly od textového stádia, přes grafickou formu až do podoby multimediální dnes. Stejně tak v mnoha případech jejich obsah přešel z podoby statické do podoby dynamické. Jenže tak, jak rostl záběr problematiky webových stránek, rostly i nároky na jejich tvůrce, protože oblast jejich tvorby se postupem času stávala stále složitější. Nejdříve stačilo ovládat syntaxi značkovacího jazyka HTML, víc nebylo v podstatě třeba. První autoři psali tento kód dokonce přímo v nějakém textovém editoru, HTML editory, které psaní kódu výrazně urychlovaly, se objevili až později.

Tvorba jednotlivých webů pak obvykle probíhala tím způsobem, že základní hrubá struktura webové stránky se vytvořila v některém z četný HTML editorů a detail kódu se potom dolaďoval manuálně, což práci značně zefektivnilo. Tvůrci webových stránek si už nemuseli pamatovat syntaxi do detailu, protože HTML značky (tagy) a nebo některé zakomponované prvky vkládali pomocí editorů a stejně tak nastavovali i jejich parametry. Nástup WYSIWYG (What You See Is What You Get) editorů zjednodušil i opakované použití části HTML kódu a práci opravdu revolučním způsobem usnadnil.

Další dovedností, kterou tvůrci webu museli ovládnout, byla spojená s pozdějším masivním nástupem grafiky. Tam, kde kdysi stačilo zvětšit velikost fontu a změnit barvu, to najednou vyžadovalo graficky vyvedený titulek. Umět v grafickém editoru pouze oříznout fotografii či obrázek před jejich publikováním už rozhodně nedostačovalo, požadavky v této oblasti výrazně narostly. Zde začala z pohledu tvůrce webových stránek kapitola nazvaná webdesign. Tato oblast se později rozrostla o kreativně pojatou

1 V této souvislosti mě například kdysi zaujal případ člověka, jehož život se v podstatě odehrává jen doma v prostoru vymezeném zdmi a WWW prohlížečem. Tento jedinec si tvorbou webových stránek vydělává z tepla domova peníze, skrze ně si také nakupuje vše potřebné včetně potravin, což pak obdrží kurýrem pěkně až domů, a na webu se odehrává i jeho společenský život. Za svými „kamarády“ tedy nikam nechodí, ale potkává se s nimi jen na internetovém chatu. Pro mě osobně je to odstrašující vize, nicméně zároveň i důkaz toho, co internet a především jeho služba WWW dnes umožňuje.

(7)

autorskou grafiku a stejně tak i animovanou, ten kdo například v dnešní době umí tvořit animace v technologii Flash, ten se o sebe rozhodně nemusí bát.

Za zmínku stojí i moment oddělení vzhledu publikovaných dokumentů od jejich struktury a obsahu, neboli nástup kaskádových stylů (Cascading Style Sheets, CSS). Tato vymoženost dala tvůrcům webových stránek daleko širší možnosti na poli formátování textů a stejně tak umožnila dynamickou práci se stylem. Při změně formátování nebylo třeba měnit veškerý dotčený HTML kód, ale upravila se jen definice stylu v externím souboru.

Dalším důležitým průlomem byl dle mého názoru nástup redakčních systémů. Do jisté doby platilo, že co web, to originál a svým způsobem i jedinečné řešení. Dělat ale ty samé věci stále znovu není evidentně nejlepší a nejefektivnější způsob práce, a tak se objevila typizovaná řešení právě v podobě redakčních systémů. Zde stačilo do předem připravené struktury pouze „nalít“ obsah, vybrat některý z volitelných vzhledů a bylo hotovo. K redakčnímu systému pak dostali přístupová práva jednotliví redaktoři a ti si už pak pečovali o svou oblast a část webu a prováděli změny a aktualizace pohodlně z okna webového prohlížeče, bez nutné znalosti technologického pozadí.

S tím vším, jak ale rostly možnosti webové platformy a spektrum zainteresovaných programových prostředků, rostly i nároky na tvůrce webových stránek. Zatímco na počátku stačil na výrobu plnohodnotného webu jeden člověk, dnes se tato oblast prakticky rozpadá do několika samostatných funkcí. Kromě HTML a CSS „kodéra“ je zapotřebí i osoby ovládající technologie jako Java, JavaScript, ASP, PHP, WAP, SQL, XML a další typy skriptů, kódů či programovacích jazyků, o které se webové stránky postupně rozrostly. Tím vším ale opět výrazně narostly možnosti webové platformy.

Když k tomu přidáme navíc již zmíněný vzestup nároků na tvůrce grafiky jdoucí až na úroveň Flash animací, je jasné, že podobná „one man show“ z doby počátků rozvoje kapitoly WWW, tedy tvorba celého webu jednou jedinou osobou, je v současnosti v mnoha případech již nemožná a prakticky vyloučená. A to ještě nechávám stranou problém správy WWW serverů. Tvorba plnohodnotného webu tak dnes defakto vyžaduje několik samostatných profesí a dá se očekávat, že specializace se budou v této oblasti nadále prohlubovat.

V době vzniku webových stránek bylo zřejmě největším problémem jejich tvůrců velmi rozdílné technické a programové vybavení jednotlivých uživatelů, neustálenost či přímo absence dotčených standardů a často také odlišný způsob zobrazování HTML kódu v jednotlivých WWW prohlížečích.

Dnes klade vysoké nároky na jejich hlavu právě široké spektrum potřeb uživatelů a na ně navázaných programových či technických prostředků, které je třeba ovládat a neustále a bedlivě aktualizovat.

Pokud se tedy na počátku historie webových stránek o jejich i úplatnou tvorbu pokoušel leckdo, dnes se dá říct, že se situace na trhu poskytovatelů služeb spojených s produkcí webů značně konsolidovala. V dnešní době již existuje dostatek profesionálních webových tvůrců, kteří se mohou pochlubit bohatým výčtem referencí na úspěšné a kvalitní projekty tvorby webových stránek a souvisejících služeb. Mně osobně se zdá, že v na tomto nově vzniklém segmentu trhu dnes panuje zdravé konkurenční prostředí a kvalita práce v této sféře se všeobecně pozvedá.

(8)

K této části už jen poslední poznámka. V terminologii spojené s internetem, a informačními systémy a technologiemi vůbec, panuje poněkud neustálený terminologický aparát. Jinak tomu není ani u webových stránek ve vztahu k těm, kteří se podílejí na jejich tvorbě. Zřejmě původní termín

„webmaster“, svého času zahrnující všechny činnosti spojené s webem, se později rozpadnul na dílčí elementy. Nově se tak objevily termíny jako „webdesigner“, tedy osoba tvořící vizuální podobu webových stránek, a také „web developer“, označující většinou toho, kdo se zabývá kódováním a programováním webové platformy. V souvislosti se samotným obsahem se ale používají také označení jako webový „editor“, „redaktor“ a další. Já osobně používám obecné termíny jako „autor“, označující především původce samotného idey, či „tvůrce“, směřující obvykle k tomu, kdo něco skutečně „vytvořil“.

Posledním relevantním pohledem na vývoj problematiky webových stránek představuje hledisko jejich zadavatelů. Již jsem zmínil domněnku, že kdo dnes web nemá a není na internetu aktivně přítomný, jako by nebyl. Jenže takhle to zdaleka nebylo vždy. Není to například tak dlouho, kdy kolonka u adresy webových stránek v seznamu stovky nejprestižnějších českých firem u některých zela ostudnou prázdnotou. Manažeři a odpovědné osoby k této oblasti totiž přistupovali velmi různě, a to většinou ve shodě s tím, jak byli oni sami celkově aktivní v užití internetu a jeho služby WWW nebo informačních a komunikačních technologií vůbec.

Na počátku se komerční sektor netvářil, že by ho taková věc jako internet a na něm umístěné webové stránky nějak závažně oslovovaly, v té době totiž využitelný obchodní potenciál této technologické novinky nebyl nijak zvlášť zřejmý. Jenže to se rychle změnilo a byl to právě komerční sektor, kdo zažehl či minimálně akceleroval masivní rozšíření internetu a webových stránek na něm. Web se ukázal jako vhodný marketingový a prodejní kanál, dobře „personifikovatelná“ reklamní plocha a už jen ta vymoženost, že stačí kamkoliv umístit jednoduchou WWW adresu a skrze tu už si pak kdokoliv najde veškeré potřebné informace, je užitečným nástrojem i pro kteroukoliv firmu.

V době úsvitu kapitoly WWW a internetu vůbec lze vysledovat jistý všeobecný chaos. Vznikalo tu cosi revolučního, ale jen málo kdo tomu tehdy pořádně rozuměl a nebo si uvědomoval, jaký že fenomén se tu vlastně líhne. Mnozí si uvědomovali, že u zrodu této novinky by možná neměli chybět, ale na druhou stranu si nebyli jistí tím, do jaké míry se jim do vlastní přítomnosti na novém médiu vyplatí investovat.

S tímto problémem se pak každý vypořádal podle toho, jaký byl jeho vztah k novým technologiím a novinkám vůbec a podle toho buď zůstal stát stranou a nebo naopak do svého zviditelnění na internetu ve větší či menší míře zainventoval.

Když uvážíme, že mnozí majitelé firem byli z generace, kterou počítačová gramotnost v podstatě obešla, není se co divit, že k věcem spojeným s jím poněkud cizími počítači a ještě vzdálenějším internetem přistupovali poněkud méně racionálně. Kdežto kteroukoliv jinou potřebu své společnosti uměli jasně definovat a najít si vhodného dodavatele příslušného výrobku či služby, u webových stránek tomu bylo trochu jinak, protože této nové oblasti sami zcela nerozuměli. Potom nebyl prakticky pro nikoho „zasvěceného“ velký problém někoho takového přesvědčit, že on je tím správným, kdo k cestě na internet vhodně dopomůže. Jenže to často ale nebyla tak úplně pravda.

(9)

Míra pozornosti vůči internetu a webovým stránkám ze strany zadavatelů postupně narůstala a investice firem do této oblasti rostly. V dnešní době se již stalo prakticky standardem, že každá obchodní společnost a nebo i jakákoliv jiná organizace, má již svou vlastní doménu, ať už druhého či třetího řádu, a na ní umístěný svůj web. Občas mě sice ještě překvapí takové kuriózní případy, kdy vidím například dodávku polepenou reklamou a k ní připojeným odkazem na webové stránky s adresu typu „http://www.volny.cz/www/calounictvimasek/uvod.htm“, ale to už jsou naštěstí jen výjimky.

V jistý moment si totiž většina odpovědných uvědomila také to, že podstatné není jen na internetu vůbec být, ale že záleží i na tom, jak zdařile se na něm prezentují. Zároveň jim došlo, že když svěří svůj web nějakému amatérovi, tak je to sice bude málo stát, ale výsledek tomu bude většinou odpovídat². Pak už byl jen krůček k tomu, aby web putoval do rukou profesionálů a tím stoupla i jeho kvalita. Avšak nutno dodat, že spolu s tím obvykle stoupnul výrazně i rozpočet, což byl zřejmě také jeden z hlavních motivů, proč někteří otázku webových stránek takto podceňovali. Nicméně v době, kdy ceny domén klesly na položku ve výši několik set korun ročně, kdy umístění webových stránek na serveru stojí i jen několik desítek korun měsíčně a kdy se nabízí již tolik vyzrálých a cenově dostupných webových tvůrců, šetří v této oblasti na kvalitním řešení dle mého názoru už opravdu jen „úplní analfabeti“.

Kdysi, když internet ještě nebyl masovým médiem, když nebylo zcela jasné, jak má vlastně vypadat dobrý web, kdy ještě tvůrci profesionální a amatérští v oblasti WWW splývali v jedno, kdy nebylo zřejmé, jestli má přítomnost na internetu z hlediska rentability vůbec nějaký smysl, tehdy na této kapitole leckdo šetřil a řešil ji jak se dalo, hlavně aby to moc nestálo. Dnes už bych ale řekl, že si všichni na novou položku v rozpočtu v podstatě zvykli a nebo alespoň pomalu zvykají a ze svých webových stránek se naučili mít prospěch. Webové stránky v současné době prostě tvoří nedílnou součást firemní identity a jsou neodmyslitelným pojítkem mezi firmou a jejími klienty či zákazníky. Za takové situace je logické, že snahy podrobovat jednotlivé webové stránky hodnocením a srovnávat je navzájem budou čím dál tím častější.

1.4 Ve ř ejný sektor

S jistým zpožděním za sektorem privátním se aktivně začal směrem k internetu a jeho službám přibližovat i sektor veřejný. A tak dnes již mají své webové stránky prakticky všechny organizační složky státu a s většinou úředníků státní správy či samosprávy lze komunikovat prostřednictvím elektronické pošty. Vláda a správa věcí veřejných vstupuje do epochy zvané „e-Government“.

2Nedávno jsem si například všimnul webu, o němž sám jeho autor uvádí následující: „Stránky zpracoval Igor Svačina, student 3.

ročníku oboru Diplomovaná všeobecná sestra Vyšší zdravotnické školy Josefa Podsedníka v Brně.“ Ano webové stránky dnes opravdu může vytvořit prakticky kdokoliv, ale na výsledku to bude znát. Pokud se jedná o nějaký „osobní“ projekt, nelze proti tomu nic namítat, ale smutné je, když se skrze takový experiment na internetu prezentuje například nějaká firma a nebo také městská část, jak bude později zřejmé. Na obranu podobných postupů je ale třeba dodat, že na počátku nebyla vždy jen snaha ušetřit, ale do jisté doby také nedostatek skutečných profesionálů a nebo alespoň nedostatečný přehled v tom, kdo opravdu profesionál je a kdo ne a jak má dobrý web vypadat. Tvorba webových stránek byla novým a navíc poněkud progresivním oborem, a tak se v něm realizovalo hodně lidí. Například mnoho vysokoškolských studentů začalo nabízet služby spojené s návrhem a tvorbou webu hned po tom, co ve škole absolvovali nějaký podobně zaměřený kurz. Já sám jsem byl jedním z nich.

(10)

Termín „e-Government“ dosahuje ovšem poněkud širšího rázu, než by odpovídalo jen pouhému využití internetu pro správu věcí veřejných. Tento pojem představuje především „transformaci vnitřních a vnějších vztahů veřejné správy pomocí informačních a komunikačních technologií s cílem optimalizovat interní procesy“, nebo alespoň takto ho definuje Ministerstvo informatiky. Cílem by mělo být rychlejší, spolehlivější a levnější poskytování služeb veřejné správy veřejnosti a dosažení větší otevřenosti a transparentnosti úřadů. Konečným cílem je tedy celkové zvýšení výkonnosti státní správy, což jistě nelze než uvítat.

Zároveň s tím, jak se vnitřní agendy ve veřejné správě postupně elektronizují, stává se tedy poskytování informací a služeb na webových stránkách standardní službou všech dotčených orgánů. Pokud jde o samotné obce, je tato kapitola bezprostředně ovlivněna i legislativou a to především zákonem č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím a Standardem ISVS (Informační Systém Veřejné Správy) pro zveřejňování vybraných informací o veřejné správě způsobem umožňujícím dálkový přístup. Dálkový přístup zde neznačí obvykle nic jiného, než internet a jeho službu WWW, tedy webové stránky.

Relevantní zákony a Standard ISVS dnes obcím vytyčují povinnost zřídit a provozovat elektronickou desku, tedy pracoviště pro příjem a odesílání datových zpráv, předepisují povinně zveřejňované informace na webových stránkách, nařizují zde vytvořit také detailní osnovu popisu postupu orgánu veřejné správy při vyřizování jednotlivých žádostí od občanů, chrání osobní údaje uživatelů a podávají v této oblasti obecná doporučení. Jakým konkrétním způsobem se však orgány státní správy s těmito požadavky a doporučními vypořádají, to už je na nich. A tak se tu nabízí možnost, konkrétní realizace tohoto úkolu blíže prozkoumat, čímž se dostávám k samotné hlavní náplni mé diplomové práce, kterou bude právě hodnocení webových stránek městských částí Prahy.

Městská část je dle Zákona o obcích označení samosprávných částí územně členěných statutárních měst, mezi které patří samozřejmě i hlavní město Praha. Jakožto samosprávní celky mají městské části jeden společný úkol – spravovat svěřený majetek, rozvíjet dotčené území a poskytovat služby svým občanům. To vše by se navíc mělo dít co nejefektivněji a s co nejmenším množstvím vynaložených finančních prostředků, tedy veřejných peněz. Že v těchto úkolech může být internet a samotné webové stránky hodně nápomocny, o tom není pochyb. Stejně tak jsem již zmínil, že mnohé už navíc není jen otázkou dobrovolného rozhodnutí zastupitelů, ale upravuje to platná legislativa.

Jenže způsobů, jakým se dá problematika „veřejného“ webu pojmout, je velmi mnoho, ačkoliv zdaleka ne všechny se dají označit za opravdu vyhovující. Jak ale rozpoznat webové stránky dobré a špatné?

Jak posoudit, která městská část se s tímto úkolem vypořádala lépe a která hůře? Jak určit trendy, které jsou hodné následování a které nikoliv? K posouzení všech vznesených otázek je třeba stanovit nějaký ucelený a přehledný postup, neboli metodiku, který stejným způsobem zhodnotí jednotlivá řešení webových stránek.

Nyní je tedy čas zaměřit pozornost právě tímto směrem.

(11)

2. Hodnocení webových stránek

Metodik a způsobů posuzování kvality webových stránek už vznikla celá řada. Jednotlivé přístupy se pohybují ve stupnici od těch „měkkých“ až po ty „tvrdé“ a přikládají váhu různým faktorům. Jsou části ve kterých se většina z nich shoduje, ale jsou i oblasti, kde se liší, a to buď z důvodu přístupu jejich autorů a nebo čistě jen proto, že vznikly za jiným účelem či posuzují specifickou množinu webů. Stejně tak, jak se liší jednotliví zadavatelé či tvůrci webových stránek, liší s i jejich řešení. Jádro, kterým je většinou poskytovat relevantní informace nebo popřípadě některé služby, je společné, zbytek však záleží na úmyslu autora a účelu pro jaký byl web stvořen.

Než přejdu k tomu, abych zformuloval svou vlastní metodiku a tu později aplikuji na zhodnocení kvality webových stránek vybraných městských částí Prahy, rád bych představil některé již existující a používané metodiky.

2.1 Existující metodiky

2.1.1 Soutěž Zlatý erb

Zlatý erb je soutěž o nejlepší webové stránky a elektronické služby měst a obcí a v roce 2007 byla tato soutěž pořádána již podeváté. Záštitu nad tímto kláním převzal osobně ministr informatiky a to spolu s prezidentem Nejvyššího kontrolního úřadu, který drží patronát nad cenou o nejlepší elektronickou službu. Ta je z jednou z celkem tří každoročně udělovaných cen, další dvě jsou za nejlepší webové stránky města a nejlepší webové stránky obce.

„Cílem soutěže je podpořit modernizaci místní a regionální veřejné správy prostřednictvím rozvoje informačních služeb poskytovaných občanům i specifickým skupinám uživatelů s využitím internetu a ostatních elektronických médií, a přispět tak k rozvoji kvality života ve městech, obcích a krajích České republiky.“ Tímto způsobem sami organizátoři soutěž definují.

K hodnocení webových stránek pro účely soutěže Zlatý erb je použita metodika založená na posouzení kvality v následujících kritériích a s uvedenou hodnotou vah:

- Povinné informace (váha 2)

- Ovládání webu, navigace a přehlednost stránky (váha 1,5) - Úřední deska (váha 2)

- Test reakce na žádost o informaci (váha 1,5) - Doporučené informace (váha 1,5)

- Doplňkové informace (váha 1)

- Test rychlosti vyhledání informace (váha 1)

- Výtvarné zpracování s přihlédnutím k zobrazení v různých prohlížečích (váha 1) - Bezbariérová přístupnost (váha 1,5)

- Inovativní přidaná hodnota (váha 1,5) - Pomocné služby (váha 1)

(12)

Toto hodnocení se zdá být logické a účelné, nicméně objevily se hlasy, které používanou metodiku kritizují a volají po změně. Hodnocení se prý někdy příliš opírá o subjektivní dojem a na druhou stranu nechá projít do celostátního kola weby, které neobsahují zákonem požadované údaje. Nicméně je třeba dodat, že jde převážně o údaje požadované novelizací zákona č. 106/99 Sb. a že v tomto ohledu chybovala převážná část hodnocených měst a obcí.

Kritika dále uvádí, že se „málo respektuje systematický pohled na zveřejňování informací na webech samospráv“ a že „příliš velká část hodnocení je zahrnuta do rámce subjektivní úvahy“. Silné námitky jsou vznášeny vůči bodovému systému hodnocení tam, kde by stačilo uvést jen například hodnocení typu splnil/nesplnil. Jako nesprávné je viděno i časté porovnávání kvalitativně rozdílných položek a nedostatečný akcent na to, co je opravdu důležité a co jen webové stránky zpestřuje. Některé položky prý také nejsou jednoznačně formulovány.

Nicméně i přes výše vznesené výhrady je tato metodika velmi užitečným zdrojem inspirace při hodnocení webových stránek a to především proto, že je zaměřená přímo na weby měst a obcí. Jejich webové stránky se totiž od těch převládajících komerčních v mnohém liší a obnáší leckterá specifika.

Rozdíl je například v tom, že weby měst a obcí nejsou zaměřené na žádnou homogenní cílovou skupinu, nýbrž na všechny obyvatele a podnikatelské subjekty určité cílové oblasti, a pak také v tom, že jejich obsah je výrazně ovlivněn legislativou, a to jak v požadavcích na obsah, tak i na formu. Kdežto tedy u webů komerčních subjektů litera zákona nijak nestanovuje, co a jak musí obsahovat, a je čistě na jejich tvůrcích, které informace zveřejní, u webových stránek měst a obcí taková volnost není.

2.1.2 Web Top100

Další metodikou, kterou bych rád zmínil je způsob hodnocení webových stránek, který využívá soutěž Web Top 100. Tu navrhnul tým konzultantů projektu Dobrý web pro použití v této soutěži.

Většina z pěti hlavních kriterií, které metodika používá, asi nijak nepřekvapí a víceméně se shoduje i s již zmíněnou metodikou Zlatého erbu. Zde uvádím kompletní strukturu hodnotících kritérií soutěže Web Top100:

Použitelnost (váha 25%)

• Celková informační architektura

• Použitelnost navigace

• Vyhledávání

• Použitelnost titulní stránky

• Použitelnost prvků napříč webem Grafický design (váha 15%)

• První dojem

• Účelnost grafiky

• Konzistence grafiky napříč webem

• Čitelnost obsahových prvků

• Kreativita grafiky

(13)

Technické řešení (váha 10%)

• Zpracování kódu

• Nezávislost na doplňkových technologiích

• Datová náročnost

• Kompatibilita v prohlížečích

• Bezbariérová přístupnost Marketing (váha 25%)

• Marketingová přesvědčivost

• Vhodná volba domén

• Viditelnost ve vyhledávačích

• Provázanost webu s ostatními informačními kanály

• Využití dalších marketingových nástrojů Informační hodnota (váha 25%)

• Expertní pohled

• Funkce prezentace

• Srozumitelnost obsahu

• Zaměření webu

• Atraktivita

Za pozornost stojí kategorie marketing, ke které například Zlatý erb nepřihlíží vůbec, nebo alespoň pravidla tomu nenasvědčují. Je zřejmé, že u komerčních projektů hraje marketing směrem k jejich webovým stránkám důležitější roli než je to v případě měst a obcí, nicméně ani tady by se nemělo zapomínat na to, že webové stránky, které nikdo nepoužívá, k ničemu nejsou. Městská část by tedy měla jednak své obyvatele na přítomnost webu vhodně upozornit a pak také všem dostatečně vysvětlit, jaké služby web svým uživatelům poskytuje. Úplně od věci by možná nebyla ani nějaká forma pozvedávání počítačové gramotnosti, například u starších, avšak ještě dostatečně chápavých občanů. Když městská část poskytuje zdarma například kurz první pomoci (v případě Prahy 1), tak proč neudělat seminář, kde by někdo z městského odboru informatiky případným zájemcům osvětlil, jakým způsobem mohou webu své městské části v maximální míře využít. To by navíc i samotnému tvůrci či popřípadě zadavateli webových stránek poskytlo jistou odezvu, kterou by pak jistě bylo možné v dalším rozvoji webu využít.

Pokud ale městské části budou spoléhat na to, že jejich občané se sami dovtípí existence webu a sami si zjistí, k čemu kromě elementárních věcí typu otvíracích hodin by jim takový web mohl sloužit, nebude zřejmě tohoto praktického kanálu mezi úřadem a obyvateli příslušné MČ zcela dostatečně využito a prostředky do toho vložené budou z části promrhané.

Hodnocení marketingové práce tvůrce či zadavatele webu ale nebude součástí této práce, to by si totiž vyžádalo poněkud složitou analýzu přímo v místě všech úřadů a dotazování odpovědných úředníků. Nicméně považoval jsem za vhodné tento aspekt zmínit.

(14)

2.1.3 Další metodiky

Další metodiky hodnocení webových stránek prakticky nic nového nepřinášejí, rozdíl většinou spočívá pouze v nastavení vah jednotlivých faktorů. Někomu se například jeví design důležitější než někomu jinému, to samé lze říct o technologickém pozadí webu a dalších faktorech. Někdy stojí za vývojem podobných metodik přímo tvůrci webových stránek, kteří si upozorňováním na různé nedostatky chtějí zajistit pro sebe dostatek práce.

Zde je třeba také podotknout, že stejně jako samotný prostor WWW, není ani jakákoliv metodika ničím definitivním a rigidním, ale vyvíjí se v souladu s hodnocenou oblasti, tedy spolu s webovými stránkami.

Všechny relevantní metodiky tedy musí sledovat dotčenou legislativu, normy, standardy a oborová doporučení a stejně tak by měly nějakým způsobem reagovat i na změnu potřeb a požadavků samotných uživatelů webových stránek. Ty tu jsou totiž právě pro ně, pro své uživatele a tak i jakákoliv hodnotící metodiky by měla vycházet z toho, jak je který web vstřícný a ohleduplný vůči těm, kteří ho používají.

(15)

3. Návrh mé vlastní metodiky

3.1 Základní východiska

Na základě představených metodik a následného komentáře je vidět, že pohledy na hodnocení kvality webových stránek se různí. Není tedy možné nekriticky přijmout jakoukoliv cizí hodnotící metodiku, a to ani v případě, kdy se jedná o tak prestižní soutěž, jakou je Zlatý erb, zaměřenou navíc na identickou oblast, ale je třeba hledat svou vlastní cestu. Toto zjištění je tedy hlavním důvodem, proč jsem se rozhodnul vytvořit si metodiku vlastní a nespoléhat na to, jak to vidí druzí. Na druhou stranu je ale asi zřejmé, že příliš prostoru pro nějakou výraznou originalitu a ryze vlastní řešení tu není a jde spíš o jakési vlastní vyvážení celého hodnotícího systému a také konkrétní způsob provedení jednotlivých hodnotících kriterií.

Metodika, kterou nyní zformuluji, bude mít část „měkkou“, tedy nestrukturované popisné posouzení kvality, ale také část „tvrdou“, neboli přesně definované a bodované hodnocení. Nyní tedy jde o to, definovat jednotlivá kriteria, stanovit jejich váhu vzhledem celému systému hodnocení a také navrhnout postup, kterým bude kvalita webu v daných kritériích posouzena.

3.2 Srovnávací kriteria

3.2.1 Rozsah obsažených informací Charakteristika

Kolik informací je případný návštěvník webu na něm schopen najít, to je velmi důležitý faktor. Pokud by byly webové stránky příliš informačně strohé, pozbývají poněkud své funkce a mohou vést k frustraci eventuálních uživatelů. Ti totiž očekávají, že zde naleznou minimálně jisté penzum základních informací, a pokud by se to po namáhavém hledání nestalo, bylo by možná lepší, kdyby daná městská část žádný web nevytvářela a zůstala u klasických a osvědčených informačních kanálů. Jakmile si nějaký uživatel v mysli zafixuje, že webové stránky jeho městské části nejsou k ničemu dobré, zřejmě se na nich hned tak znovu neobjeví.

Do jisté míry škodlivým může být i opačný případ, tedy když je na webu informací zbytečně moc. To jednak vytváří určitý tlak na možnou nepřehlednost v uspořádání a členění informací a pak se také nesmí zapomínat na to, že publikování čehokoliv na webových stránkách něco stojí. Převádět do elektronické podoby a dávat na web informace, které nikdo nevyužije, či případně ani nenajde, se rovná plýtvání penězi daňových poplatníků. To samé platí i u informací využívaných velmi zřídka a jen malým okruhem potenciálních zájemců. V tomto případě by bylo lepší, aby takové informace zůstaly k nahlédnutí například v archivu úřadu nebo u konkrétních úředníků, kde k nim budou mít případní zájemci přístup. Nákladně publikovat informace, které využije třeba jen jeden člověk za rok, opravdu nemá smysl a bylo by ztrátou času a peněz.

(16)

Naštěstí je třeba dodat, že tento problém se jeví méně častým a hrozí spíše opačná situace, tedy že informace na webu chybí. Nicméně v některých případech lze vysledovat určité webové služby, o které je projevován jen velmi sporadický zájem a jejichž zřízení se tedy dá označit za zbytečné. Potom záleží na tom, jestli daná služba je opravdu zbytečná, tedy že jí obyvatelé příslušné městské části nepotřebují a nechtějí používat, a nebo je problém v tom, že o ní spíše nevědí a proto nevyužívají. Každá organizace, městskou část nevyjímaje, by měla postupovat racionálně a i v případě webových stránek průběžně poměřovat náklady a přínosy jednotlivých jejich komponent a podle toho se řídit. Cílová funkce je jasná – s minimálními náklady a s maximálním komfortem zajistit vše potřebné pro obyvatele a organizace nacházející se na území dané městské části. K řešení velké části úkonů se dá použít internet a jeho služby, ale v některých případech lze jistou „přeinternetovanost“ vysledovat jako kontraproduktivní. Internet je do velké míry anonymní a osobní styk s úředníkem může být leckdy k lecčemus nápomocný. Úřad totiž netvoří stroje, ale lidé.

Dalším faktorem tohoto kriteria jsou povinně zveřejňované informace, tedy ty, které musí MČ publikovat na svém webu na základě platné legislativy, jež tuto oblast upravuje. Není třeba zvlášť upozorňovat na to, že absence informací tohoto typu by byla zvlášť závažným nedostatkem a je tedy třeba se na to i odpovídajícím způsobem zaměřit. Městská část také musí sledovat změny legislativních požadavků i na tomto poli a včas a přiměřeným způsobem na ně reagovat.

Při hodnocení rozsahu informací zveřejněných na webu je také třeba do jisté míry rozlišit dva poněkud odlišné pohledy na tento faktor a to sice rozsah a hloubku informací. Rozsah znamená v mém pojetí řekněme počet kategorií či šíři různých typů informací a hloubka souvisí s bohatostí jejich náplně. Pro ilustraci uvedu příklad. Rozsah tvoří kategorie jako „Seznam pracovníků MČ“, „Seznam organizačních složek úřadu“ či kategorie „Zápisy z jednání zastupitelstva“. O hloubce naopak vypovídá, jestli jsou na seznamu pracovníků uvedení úplně všichni nebo jen někteří, stejně tak u organizačních složek, či v případě zápisů jde o to, jak staré záznamy uživatel webu ještě může vyhledat, tedy za jak dlouhé časové období se zápisy zveřejňují. Je rozdíl v tom, jestli je na webu MČ publikován jen zápis z posledního jednání zastupitelstva a nebo tam najdeme zápisy kompletní až pět let zpět a můžeme si v nich pohodlně najít to, co potřebujeme.

Když jsme u tohoto příkladu, tak je asi třeba zmínit i to, že v podobných případech je hloubka informací někdy redukována zcela úmyslně a to proto, aby se občané nemohli v zastupitelské „polívčičce“ příliš šťourat a neviděli svým voleným zástupcům nadměrně pod prsty. Z toho totiž pak plynou různé nepříjemné dotazy a tak je u některých rozhodnutí lepší, když co nejdříve zmizí ze všech míst kde jsou zveřejňovány, tedy i z webu,. Z hloubky zveřejňovaných informací tedy plyne i jistá transparentnost počínání pracovníků dané městské části a to také o lecčems vypovídá.

Posledním nicméně dosti důležitým faktorem v posuzování rozsahu informací je otázka jejich aktuálnosti. Na tuto podstatnou náležitost dobrého webu se totiž často zapomíná. Pokud jsou zveřejněné informace ale zastaralé a nebo i u nich jen chybí datum, situace se opět blíží tomu, jako kdyby web nebyl přítomen vůbec. Když si na webových stránkách například najdu datum svozu objemného odpadu organizovaného městskou částí a připravím se na něj, jenže pak se ukáže, že tato

(17)

informace platila pro předchozí rok, dostane se správci webu asi velmi nelichotivé reakce a já budu vědět, že na tento informační kanál se spoléhat rozhodně nemohu.

Způsob hodnocení

Je na první pohled zřejmé, že globálně srovnat rozsah, hloubku a aktuálnost informací na různých webech je prakticky nemožné, neboť pracnost takového počinu by byla nedozírná a výsledek navíc nejistý. I zhodnotit jen položky vyplývající ze sedmnáctibodové tabulky Standardu ISVS, k čemuž je například v soutěži Zlatý erb navíc přidána položka povinného zveřejnění registrů (dle zák. č. 106/99 Sb.) a povinného zveřejnění informací o zpracovávaných osobních údajích (dle zák. č. 101/2000 Sb.), i to je značně pracné. Navíc asi nemá smysl opakovat to, co už udělali jiní.

K naplnění tohoto kritéria jsem tedy vytyčil jen několik typů informací, resp. konkrétních údajů, patřících zřejmě k tomu nejčastějšímu, co se mohou návštěvníci webových stránek snažit najít. Zde vycházím především ze své vlastní zkušenosti relativně častého uživatele městských webů. K tomu se ale pokusím také přidat svůj subjektivní dojem ohledně toho, zda web není zahlcen informacemi a údaji, jejichž přítomnost by se mi jevila zbytečná a nepotřebná, zda jsou informace datovány a aktuální a jestli jsou dostupné v dostatečném hloubce. Protože to by šlo dělat jen velmi těžko nějak exaktně, přijde v této kapitole na řadu i jistý shrnující subjektivní dojem.

Hledané položky pro mé hodnocení budou následující:

1, Telefon a e-mail zaměstnance (0 - 1 bod)

Zjištění údaje tohoto typu bude zřejměčastým úkonem, o který se návštěvník webových stránek může pokusit, a proto je třeba ověřit, zda se taková snaha setká s úspěchem.

Já se konkrétně budu snažit najít kontakt ve formě telefonu a e-mailu na pracovníka Živnostenského odboru, který zpracovává tu část agendy, kam náleží moje jméno, tedy Ter-Akopow. Pokud na webu taková informace je, bude položka hodnocena jedním bodem. Pokud by ale nebylo zřejmé, koho konkrétně má který z pracovníků na starosti, tedy jaká počáteční písmena abecedy, půjde půl bodu dolů. Uvedení takového údaje není nijak pracné a mně, jako uživateli webu, umožní obrátit se přímo na svého referenta bez dalšího nutného zjišťování.

2, Schůze zastupitelstva. (0 - 1,5 bodu)

Mnoho obyvatel příslušné městské části rovněž může chtít sledovat vývoj určité problematiky, kterou projednává a popřípadě v ní hlasuje zastupitelstvo jeho MČ. Proto by informace o jednáních měla být na webových stránkách uveřejněna a to včetně plánovaného programu jednání.

Já budu hledat jak datum a místo konání příštího jednání zastupitelstva, tak i případně jeho předběžný program, pokud by bylo těsně před ním. Nalezení místa a data bude za jeden bod, plus další půl bodu ocení přítomnost informace týkající se posledního proběhnuvšího jednání. Nakolik jdou záznamy z jednání daleko do historie se odrazí v subjektivní části hodnocení.

(18)

3, Formuláře ke stažení (0 - 1 bod)

Možnost stáhnout si z webových stránek nějaký formulář, vyplnit ho a poslat poštou, ať už klasickou a nebo elektronickou by také měla být součástí služeb, který web svým uživatelům poskytuje. Kromě formulářů požadovaných zákonem by se to mělo týkat také dalších, a to alespoň těch nejčastěji používaných.

Já konkrétně budu za jeden bod ověřovat, jestli je k dispozici formulář na přihlášení psa, neboli k přiznání k místnímu poplatku ze psů. Hodnocení je zřejmé - jeho přítomnost implikuje jeden bod, absence bude mít za následek nulové navýšení bodového stavu.

4, Kalendář akcí a aktivit MČ (0 - 1 bod)

Vhodné a užitečné se mi jeví i to, aby obyvatelé měli přehled, jaké důležité události se na městské části chystají. Například hromadný jarní úklid ulic je jedna z mnoha věcí, o kterých by radnice měla obyvatele své MČ předem informovat a to i právě skrze webové stránky. Navíc právě přítomnost a aktuálnost podobného kalendáře událostí na MČ, můžeme-li to tak nazvat, je i dobrým ukazatelem toho, do jaké míry jsou webové stránky pravidelně aktualizovány.

V této kategorii jsem se rozhodnul se zaměřit na informaci o svozu odpadu velkoobjemovými kontejnery, který většina MČ zdarma pro své občany zajišťuje. Pokud by to tak ale u příslušné MČ nebylo, pokusím se najít v rámci kalendáře aktivit něco adekvátního. Jde totiž o hodnocení webových stránek a ne šíře spektra služeb, které městská část svým obyvatelům poskytuje. Mým cílem tedy bude nalezení informace, kdy a kam bude při nejbližší příležitosti městskou částí přistaven kontejner na velký případně nebezpečný odpad, a podobně. Nalezení takové informace bude hodnoceno jedním bodem.

5, Zákonem požadované údaje (0 - 1 bod)

Většinu údajů náležících do této kategorie sice běžný občan zřejmě nedocení, nicméně jejich přítomnost na webových stránkách MČ vypovídají o tom, jak je jejich tvůrcem či zadavatelem sledována dotčená legislativa a pečlivě naplňovány zákonem vytyčené požadavky.

K ověření, že webové stránky obsahují všechny zákonem požadované informace, jsem se rozhodl použít položku „veřejně přístupné registry“, která by měla být uvedena na každém webu města či obce.

Za nalezení této informace bude webu náležet jeden bod.

6, Informace o městské části (0 - 1 bod)

Za rozumné lze rovněž považovat, aby se na webových stránkách nacházely také informace ohledně samotné městské části, například nějaký seznam čtvrtí, z nichž se příslušná MČ skládá, informace o její rozloze, nebo alespoň krátká zmínka o historii atd.

Na webových stránkách se městská část také představuje všem ostatním, než jsou jen její obyvatelé, kteří o ní zřejmě sami už leccos vědí, prezentuje se tu i pro zbytek světa.

(19)

Já se konkrétně pokusím najít nějakou zmínku o historii dané MČ, ať už v jakémkoliv rozsahu a formě zpracování a její nalezení budu hodnotit jedním bodem. Pokud by ale informace o historii byla příliš strohá, bude uděleno jen půl bodu.

7, Přítomnost jiné než české jazykové mutace (0 - 1 bod)

Tento bod sice není v rámci celkového hodnocení kapitoly až tak důležitý, nicméně i tak cosi vypovídá o tvůrci resp. zadavateli webových stránek. Množství cizinců žijících v Praze se rok od roku zvyšuje a nesmí se zapomínat, že i oni jsou často ti, kteří si ze svých daní platí služby příslušné MČ a tedy i webové stránky. Například ruskojazyčné komunity v rámci některých MČ již dosáhly nezanedbatelného rozměru, a proto ani další jazyková mutace alespoň nejdůležitějších informací na webových stránkách není nijak od věci³.

Tuto kategorii jsem se rozhodnul hodnotit tím způsobem, že za přítomnost každé nečeské jazykové mutace, ať už v jakémkoliv rozsahu, bude přiděleno půl bodu. Maximálně ale v této kategorii půjde získat jeden bod. Pokud je jazykových mutací více než dvě, tak bych řekl, že už se jedná o plýtvání peněz daňových poplatníků, překládat texty do cizích jazyků totiž stojí nemalé prostředky a na to je třeba také myslet.

8, Služby navíc (0 - 1 bod)

Je samozřejmě třeba reflektovat i to, pokud by se některá z městských částí jala nějakým neotřelým a originálním způsobem vyřešit některou ze služeb, jež poskytuje svým obyvatelům či kteroukoliv požadovanou specifickou potřebu svých „klientů“. Jde ale o něco, co jí neukládá ani zákon, ani se nejedná o běžnou a standardní záležitost. Daná služba ale musí mít hlavu a patu a být opravdu užitečnou a používanou, projekty kde se zastupitelé snažili nesmyslně nahnat předvolební body, ty raději necháme stranou.

Pokud tedy nějaká podobná služba či originální vylepšení přítomno je, bude toto hodnoceno podle kvality polovinou a nebo celým bodem.

9, Subjektivní hodnocení obsahu (0 - 1,5 bodu)

Touto poslední a na subjektivním vnímání založenou kategorii bych chtěl pokrýt jak problematiku aktuálnosti webových stránek, tak i samotné přítomnosti informace o datu, ze kterého dané údaje pocházejí a stejně tak v neposlední řadě i dojem z celkového rozsahu webu. Všímat si tedy budu toho, jestli jsou informace přítomné v dostatečné hloubce, ale také na druhou stranu jestli není web poněkud obsahově přehlcen. Kdežto ostatní kategorie byly vcelku exaktní a za stejných podmínek by měl kdokoliv dojít ke stejnému hodnocení, zde bude prostor pro subjektivní dojem z toho, co se do předchozího nevešlo a ten bude ohodnocen podle míry spokojenosti maximálně jedním a půl bodem.

3Na druhou stranu toto téma může být v rozporu s jistým „pronárodním“ cítěním.

(20)

Shrnutí hodnocení obsahu:

Kategorie Max. bodů

1, Telefon a e-mail zaměstnance 1

2, Informace ohledně schůzí zastupitelstva 1,5

3, Formuláře ke stažení 1

4, Kalendář akcí a aktivit MČ – svoz odpadu 1

5, Zákonem požadované údaje 1

6, Informace o městské části 1

7, Přítomnost jiné než české jazykové mutace 1

8, Služby navíc 1

9, Subjektivní hodnocení obsahu 1,5

Celkem 10 bodů

V rámci kategorie „rozsah obsažených informací“ tedy půjde získat maximálně 10 bodů, přičemž body se dají dělit jen na poloviční.

Z důvodu vcelku exaktní metodiky bodování lze tuto kategorii považovat za nejméně subjektivní a tedy nejvíce objektivní, tedy pomineme-li samotný výběr kritérií a poslední bod hodnocení. U dalších charakteristik bude však míra subjektivního vnímání nutně narůstat.

3.2.2 Členění a uspořádání webu Charakteristika

Pokud hledané informace na webových stránkách sice jsou, ale uživatel se k nim dostane obtížně a nebo vůbec, je tato situace blízká tomu, jako kdyby tam prostě nebyly. Informace tedy musí být organizovány a členěny maximálně přehledně a intuitivně, aby každý našel, co potřebuje v co možná nejkratší době a po co možná nejmenším množství nutných kliknutí⁴ na hypertextové odkazy. Právě hypertextové odkazy představují jakýsi „navigační systém“ webu a různé soustavy obvykle trvale viditelných odkazů, neboli menu, jsou základním navigačním prvkem každých webových stránek.

Každé menu musí být logicky a hierarchicky uspořádáno a názvy v něm zastoupených kategorií by měly být titulovány tak, aby to mělo co nejlepší vypovídací hodnotu a ideálně se shodovalo i s tím, na co jsou lidé zvyklí ze samotného úřadu. Nazývat ty samé věci na webu jinak, než jak jsou prezentovány na úřadě, by totiž mohlo být pro mnoho webových uživatelů značně matoucí a ztěžovat jim orientaci..

4 Termíny jako „kliknout“ či „kliknutí“ již považuji za natolik ustálené, že je budu v textu používat bez uvozovek. Například

z angličtiny přejaté sloveso „kliknout“ se nachází na více než na milionu webových stránek umístěných na českém internetu, což dle mého názoru jednoznačně potvrzuje jeho masové použití a to i v rámci spisovně formulovaných vyjádření. Termín „kliknutí“ je takto několikrát použit například i na webu Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR, tedy autority v oboru českého jazyka.

(21)

Někdy je tu samozřejmě nutná jistá míra abstrakce či agregace kategorií pod souhrnným označením, ale i tak je vhodné se vyhnout příliš vágním či nic neříkajícím názvům. Tak například položka v menu nazvaná „informace“, neříká vůbec nic a může zahrnovat absolutně cokoliv. Uživatel webu pak může hrát hru „klikni a třeba se trefíš“, což evidentně není tak úplně to, co by situace vyžadovala.

Dobrý správce webových stránek také pečlivě sleduje návštěvnost jednotlivých stránek či sekcí a ty pak podle toho přesouvá v hierarchické struktuře webu a to tak, aby nejvíce navštěvované části byly dostupné ideálně hned na titulní stránce, případně na jedno kliknutí. Ty nejméně navštěvované pak naopak stačí dát až kamsi na pozadí v pomyslné hierarchii webu, protože je bude potřebovat jen velmi omezený počet uživatelů a není důvod, aby všichni ostatní kvůli nim měli ztíženou orientaci.

Jistá logika by také měla být i v provázanosti jednotlivých stránek. Je samozřejmě dobré, když stránky na sebe vzájemně odkazují, než aby informace byly uváděny duplicitně vždy, když to bude třeba, i v tom však musí být pořádek a systém. Některé snahy o začlenění co možná největšího počtu hypertextových odkazů do textu mohou vyjít kontraproduktivně. Je tedy lepší, když každý odkaz má jasný a opodstatněný důvod a není přítomen jen proto, aby web navozoval dojem vysoké míry propracovanosti. Navigace by totiž měla být co nejjednodušší, optimálně bez zbytečných duplicitních položek a dodržovat nějakou předem vytyčenou logiku.

Není třeba asi také upozorňovat na to, že uživatelsky přívětivým počinem tvůrce je umístit na webové stránky mapu celého webu a možnost vyhledávání. Obojí ovšem musí být zpracováno rozumným způsobem, aby z toho uživatel měl nějaký užitek, a nejen proto, aby si autor mohl odškrtnou splnění tohoto úkolu. Zní to jasně a logicky, ale bohužel ne vždy je tento samozřejmý požadavek uspokojivě naplněn.

Do této kapitoly by se dalo zahrnout i to, jakým způsobem je web členěn na jednotlivé komponenty, tedy například kde se nachází oblast textu, kde jednotlivá menu, v jaké jsou proporci a podobně. To je samozřejmě také záležitostí estetiky a stejně tak i ergonomie a tedy obsahem dalších hodnocených kapitol, ale nesmí se zapomínat na to, že i způsob, jakým je navržená struktura jednotlivých stránek, ovlivňuje významným způsobem také orientaci na webu. A týká se to jak stránky titulní, tak i stránek standardních, tedy pokud se v návrhu liší. Je sice chvályhodné, že tvůrce například umístí do horní lišty oku lahodící obrázek zachycující nějaký pěkný výjev z příslušné MČ, ale na druhou stranu je třeba myslet na to, že snížení plochy pro zobrazovaný text práci s webem nijak zvlášť nepřidává.

Způsob hodnocení

Možnost relativně dobrého hodnocení této kapitoly vychází ze způsobu hodnocení kapitoly předchozí, tedy přítomnosti a aktuálnosti vytyčených typů informací. Zde však půjde konkrétně o to, jak rychle se k nim budu schopen dostat. Při tom je třeba uvážit nejen cestu nejběžnější, tedy „proklikání“ se skrze titulní stránku až na požadované informace, ale i možnosti při využití mapy webu či vyhledávání, tedy pokud je jimi web opatřen. Ostatně už samotná přítomnost těchto dvou navigaci urychlujících prvků se mi jeví jako dobré kriterium hodnocení v rámci této kapitoly.

(22)

Aby hodnocení neztrácelo svým rozsahem na vypovídací hodnotě, zaměřím se pouze na tři typy konkrétních údajů a u nich uvedu, jak rychle se mi je podařilo najít za použití tří výše zmíněných způsobů – „proklikávání“ se z titulní stránky, použití mapy webu či případně použití vyhledávání. Jak jsem totiž už zmínil, samotná přítomnost mapy webu a možnosti vyhledávání ještě negarantuje to, že nám k něčemu budou, to je třeba nejprve ověřit.

Moje hodnotící kriteria budou tedy následující:

1, Menu na titulní stránce (0 - 3 body)

Hodnocení této položky bude muset být do velké míry založené na subjektivním vnímání, protože těžko hledat nějaký způsob, jak by se to dalo provést na bázi objektivity. I tak to ale určitě má smysl, protože minimálně dojde k srovnání v rámci všech hodnocených webů jednotlivých městských částí.

V této části se tedy zaměřím na to, jak jsou organizované všechny trvale přítomné hypertextové odkazy, tedy to, co obvykle nazýváme jako „menu“. Půjde především o to, jak je rozčleněné na jednotlivé části a jak jsou položky v něm účelně řazeny. Menu by nemělo být ani příliš strohé ani nadbytečně přesycené a položky v něm by měly být logicky a účelně uspořádány, a to v souladu s maximální intuitivností. Všímat si ale také budu toho, jak jsou jednotlivé položky menu nazvány a zda- li to je způsobem, který lze označit za vhodný.

2, Vyhledávání a mapa stránek (0 - 2 body)

Je možné, že u opravdu dobře z hlediska navigace zpracovaných webových stránek by tyto pomocné navigační prvky ani nebyly třeba. Na druhou stranu se ale musí počítat i s uživateli, kteří sami nemají tak úplně dobrou představu, jak přesně titulovat to, co hledají. A takovým pak možnost vyhledávání a nebo prohlídnutí si všech kategorií informací, které webové stránky nabízí, přijdou vhod. Vyhledávání využije například i ten, kdo se snaží najít něco třeba v zápisech z jednání zastupitelstva a podobně. Ne všichni uživatelé totiž umí využívat standardních vyhledávacích služeb internetu i k prohledávání jen určitých zvolených domén. Za přítomnost možnosti vyhledávání tedy bude bod a za mapu stránek další.

Nicméně abychom slepě neocenili něco, co tu sice je, ale nefunguje, body budou přiděleny pouze v tom případě, pokud se nám pomocí těchto navigačních nástrojů podaří najít onoho pracovníka Živnostenského odboru, který má na starosti mé jméno a všechna ostatní začínající na písmeno „T“.

Pokud by nám ani vyhledávání ani mapa stránek při naší práci nepomohli, bude zřejmě lepší, když na webu nebudou vůbec, aby člověk ve snaze něco s jejich pomocí najít neztrácel zbytečněčas. Taková situace by se samozřejmě projevila také v nulové míře přidělených bodů v rámci této kategorie, vyhledávání, co nic nevyhledá je komukoliv platné jako… a následuje jedno známé lidové rčení.

3, Nalezení kontaktů na zaměstnance (0 - 1 bod)

Toto je vcelku banální operace a také patřící zřejmě k těm častějším, o kterou se může libovolný návštěvník webu pokoušet. To už jsem zmínil v předchozí kapitole zabývající se obsahem. Nyní ale