Ekonomické

Mezi důležité ekonomické příčiny zkoumané v této práci se řadí volatilita v příjmech, teorie závislosti a Holandská nemoc.

Volatilita v příjmech

Volatilita příjmů z nerostných surovin je příčinou prokletí nerostným bohatstvím a jen těžko se ovlivňuje. Je typická především pro země závislé na vývozu ropy, ale může se objevit v ostatních ekonomikách závislých zejména na vývozu primárních komodit. Tyto země jsou závislé na vývoji světových cen surovin na burze dle různých indexů a jejich poklesu či růstu.

Bohužel, světové ceny primárních komodit mají tendenci být vysoce volatilní.

Během expanze ekonomiky státy utrácí a nadměrně se zadlužují s vidinou dostupných peněz.

Veřejné výdaje během této etapy rostou rychle, avšak po výrazném propadu světových cen komodit a tím pádem i následném propadu ekonomiky, je mnohem těžší je snížit. Vláda se nesnaží omezit výdaje na zbytečné projekty (tzv. white elephants), nicméně utne vládní

10 GYLFASON, Thorvaldur, 2001. Natural resources, education, and economic development. European Economic Review [online]. 45(4), 15th Annual Congress of the European Economic Association, 847–859. ISSN 0014-2921.

Dostupné z: doi:10.1016/S0014-2921(01)00127-1

6

investice.¹¹ Tento přístup vlády v konečném důsledku vede k růstu veřejného dluhu, někdy až na neudržitelnou úroveň (viz dluhová krize rozvojových zemí v 80. letech). Nadměrná volatilita je špatná pro ekonomický růst a investice. Někdy může mít negativní vliv i na chudé obyvatelstvo a může vést k horší distribuci příjmů ve společnosti. ¹²

Daňové příjmy představují hlavní zdroj příjmů veřejných rozpočtů ve většině zemí světa, avšak v nejchudších ekonomikách opírajících se o těžbu nerostných surovin zdanění obyvatelstva prakticky nefunguje. Tyto státy bývají často autokratické, kdy vládnoucí elity zneužívají příjmy z exportu nerostného bohatství k zachování své moci. V období pozitivního vývoje světových cen komodit disponují elity o to většími finančními zdroji. Pokud se příjem obyvatelstva nezdaní, lidé nemají motivaci zkoumat kam veřejné peníze putují. To pochopitelně vyhovuje vládnoucím elitám.¹³

Případným řešením pro problém volatility v příjmech je opatrná fiskální politika a zvýšení úrovně úspor země v době přílivu bohatství.¹⁴ Klíčovým nástrojem jsou v této souvislosti tzv.

stabilizační nebo suverénní fondy. Právě zdroje z těchto fondů mohou sloužit k překonání negativních výkyvů v cenách komodit či jiných externích šoků. Samotná existence fondu však negarantuje funkčnost tohoto řešení v dobách krize. Záleží totiž na institucionálním nastavení takového fondu, potažmo celé země.

Prebischova hypotéza

Od poloviny 20. století se objevují myšlenky inspirované argentinským ekonomem Prebischem o existenci vyspělých industrializovaných center a periferií produkujících primární komodity.

Země mezi sebou navzájem obchodují, na základě přesvědčení, že centra i periferie z toho obchodu těží stejně, avšak jak ukázal Prebisch na příkladu Argentiny a USA po světové hospodářské krizi v roce 1929, není tomu tak.¹⁵ Ceny potravin, potažmo primárních surovin rostou pomaleji než ceny průmyslových výrobků, které jsou z pohledu Argentiny předmětem dovozu. Zhoršuje se tím postavení rozvojové země (periferie), protože ceny jejího vývozu rostou pomaleji než ceny průmyslových výrobků, které tato země dováží, jelikož není schopná

11 COLLIER, Paul, 2007. The bottom billion: why the poorest countries are failing and what can be done about it. Oxford ; New York: Oxford University Press. ISBN 978-0-19-531145-7.

12 SHAXSON, Nicholas. New approaches to volatility: dealing with the ‘resource curse’in sub-Saharan Africa. International Affairs, 2005, 81.2: 311-324.

13 COLLIER, Paul, 2007. The bottom billion: why the poorest countries are failing and what can be done about it. Oxford ; New York: Oxford University Press. ISBN 978-0-19-531145-7.

14 BUDINA, Nina; VAN WIJNBERGEN, Sweder. Managing oil revenue volatility in Nigeria: The role of fiscal policy. Africa at a turning point, 2008, 427-60.

15 LOVE, Joseph L., 1980. Raul Prebisch and the Origins of the Doctrine of Unequal Exchange. Latin American Research Review. B.m.: Latin American Studies Association, 15(3), 45–72. ISSN 0023-8791.

7

si je vyrobit sama.¹⁶ Jinými slovy, dochází k dlouhodobému zhoršování směnných relací z pohledu rozvojové země.

Podle této teze nedostatečná industrializace v nejzaostalejších státech světa vede k rozevření nůžek mezi chudými a bohatými.¹⁷ Podle Prebischovy hypotézy a její praktické implikace můžeme vyvodit, že rozvojové země by se měly vyhýbat závislosti na exportně orientované politice založené na nerostném bohatství. Prebisch doporučuje tzv. strategii substituce dovozu, kdy se rozvojová ekonomika orientuje na domácí industrializaci a protekcionismus, a do mezinárodního obchodu s centrem se vrací až ve chvíli, kdy sama dokáže vyvážet produkty zpracovatelského průmyslu. V historii se tato strategie většinou neosvědčila, protože ekonomiky pod vlivem protekcionismu nedokázaly dostatečně zvyšovat produktivitu, a tedy i konkurenceschopnost, aby se dokázaly po industrializaci vrátit do mezinárodního obchodu.¹⁸ Holandská nemoc

Jako první s pojmem Holandské nemoci přišel časopis The Economist v roce 1977 na příkladu nizozemské těžby a exportu zemního plynu, což v masovém měřítku vedlo k zhodnocování měny – její reálné apreciaci, a tím pádem ke snížení konkurenceschopnosti obchodovatelného zboží a služeb (vyjma vyváženého nerostného bohatství).¹⁹

S modelem Holandské nemoci přišli jako první Corden a Neary ve svém článku „Booming Sector and De-Industrialisation in a Small Open Economy“, který se zabýval analýzou strukturálních změn v malé otevřené ekonomice a vztahem mezi obchodovatelnými surovinami v rámci rostoucího (těžebního) a upadajícího sektoru (služby a zpracovatelský průmysl).

V tomto modelu je nutné zdůraznit, že předpokládáme malou otevřenou ekonomiku, která produkuje dva druhy statků za světové ceny – energetické suroviny (případně jiné nerostné bohatství) a výrobky zpracovatelského průmyslu a třetí neobchodovatelný statek – služby.

Dalším předpokladem je existence dvou výrobních faktorů, a to práce, která je mobilní a kapitál, který je imobilní.

16 ŠTĚRBOVÁ, Ludmila a KOLEKTIV, 2013. Mezinárodní obchod ve světové krizi 21. století. B.m.: Grada Publishing a.s. ISBN 978-80-247-8795-4.

17 EDWARDS, Sebastian, 1993. Openness, Trade Liberalization, and Growth in Developing Countries. Journal of Economic Literature. B.m.: American Economic Association, 31(3), 1358–1393. ISSN 0022-0515.

18 SACHS, Jeffrey D a Andrew M WARNER, 1995. Natural Resource Abundance and Economic Growth [online].

Working Paper 5398. B.m.: National Bureau of Economic Research [vid. 2020-03-12]. Dostupné z: doi:10.3386/w5398

19 NEUMAYER, Eric, 2004. Does the “Resource Curse” hold for Growth in Genuine Income as Well? World Development [online]. 32(10), 1627–1640. ISSN 0305750X. Dostupné z: doi:10.1016/j.worlddev.2004.05.005

8

Na základě modelu lze analyzovat efekt na alokaci zdrojů, redistribuci příjmů a reálný směnný kurz v době rozmachu obchodovatelného energetického sektoru. Corden a Neary rozlišují dva efekty, které se objevují v době boomu ekonomiky – efekt pohybu zdrojů (resource movement effect) a výdajový efekt (spending effect).

Resource movement effekt spočívá v přesunu mobilního faktoru, v našem případě práce, do rozmachujícího se energetického sektoru a přebírá ji z ostatních sektorů čili ze zpracovatelského sektoru a ze služeb, kde jich je následně nedostatek. Tato nenaplněná kapacita vede ke snížení produkce a reálné apreciaci. Princip spending effect spočívá v tom, že během rozmachu ekonomiky daného státu dochází k velkému přílivu zahraniční měny, a následně k větším výdajům a růstu cen, což taktéž přispěje k reálné apreciaci. Oba výše zmíněné efekty vedou ke snížení konkurenceschopnosti země a jejího zpracovatelského průmyslu, zvýšené míře nezaměstnanosti, inflace a také k deindustrializaci.²⁰

Podle studie IMF, existují určité symptomy v ekonomice, které vedou k Holandské nemoci. Na případu Ruska zkoumají následující čtyři indikátory: reálná apreciace měnového kurzu, pomalejší růst výrobního sektoru, rychlejší růst sektoru služeb a vyšší mzdy.²¹ Nicméně ne všechny rozvojové země s bohatými nalezišti nerostných surovin musí postihnout Holandská nemoc. Některé země se s ní dokážou mnohem lépe vypořádat a bojovat. Můžeme si to přiblížit na případu Indonésie, kde v 70. a 80. letech vypukl boom v produkci ropy. Vláda však přijala nutná opatření, aby zamezila neblahým dopadům. Využila přílivu bohatství a investovala do zemědělství, aby zajistila vlastní soběstačnost v produkci rýže, zpřísnila fiskální a měnovou politiku, aby zamezila inflaci, vybudovala infrastrukturu a výrazně devalvovala směnný kurz, aby předešla reálné apreciaci. Vláda přijala četné reformy, otevřela trh světové konkurenci, zredukovala cla, atd. Ekonomika rostla, chudoba se snížila o polovinu a z Indonésie se stal rozvojový zázrak s rychlým růstem,²² který dnes může být příkladem ostatním státům, jak efektivně zvládnout situaci.

20 CORDEN, W. Max a J. Peter NEARY, 1982. Booming Sector and De-Industrialisation in a Small Open Economy. The Economic Journal [online]. B.m.: [Royal Economic Society, Wiley], 92(368), 825–848.

ISSN 0013-0133. Dostupné z: doi:10.2307/2232670

21 OOMES, Nienke a Katerina KALCHEVA, 2007. Diagnosing Dutch Disease: Does Russia Have the Symptoms?

IMF eLibrary [online] [vid. 2020-04-04]. Dostupné z: https://www.elibrary.imf.org/view/IMF001/01714-9781451866667/01714-9781451866667/01714-9781451866667_A001.xml?redirect=true

22 GELB, Alan H., 1988. Oil Windfalls: Blessing Or Curse? B.m.: World Bank. ISBN 978-0-19-520774-3.

9