Přírodním zdrojem se rozumí jakákoliv substance (komodita) z přírody, která může být dále využita k dosažení ekonomického zisku. Rozlišujeme dva druhy přírodních zdrojů, a to obnovitelné zdroje jako je vítr, voda, sluneční záření apod. a neobnovitelné zdroje, kterými je například ropa, minerály a jiné nerostné suroviny. Tato práce se zabývá neobnovitelným bohatstvím.
Prokletí přírodních zdrojů (také známé jako paradox hojnosti) se týká selhání země bohaté na nerostné zdroje. V principu by se dalo očekávat, že po objevení zdrojů, budou země významně těžit ze svého přírodního bohatství a mít vyšší tempa ekonomického růstu, avšak dochází k opaku. Navíc mají tyto země tendenci k vyšší míře konfliktů a autoritářství a nižší míře ekonomické stability ve srovnání s ostatními zeměmi bez bohatých nalezišť.1 Charakteristickými rysy pro postižené země jsou: pomalý až stagnující růst, deindustrializace, nízké úspory, zaostávající úroveň akumulace kapitálu a upadající produktivita.2
Výše uvedený fenomén jako první popsal Richard Auty v roce 1993.3 Prokletí přírodních zdrojů můžeme podle něj definovat jako nepříznivý vliv přírodního bohatství země na ekonomický, sociální nebo politický vývoj. Auty ve svém díle „Sustainable Development in Mineral Economies“ přichází s hypotézou, že země bohaté na nerostné suroviny za posledních 30 let vykazují nižší tempo růstu než země chudé na naleziště.4
Jako první empiricky dokázali existenci prokletí přírodních zdrojů Sachs a Warner ve svém díle
„Natural Resource Abundance and Economic Growth“, kde porovnávali ekonomiky s vysokým
1 NRG INSTITUTE, 2015. Primer: The Resource Curse. Natural Resource Governance Institute [online]
[vid. 2020-04-11]. Dostupné z: https://resourcegovernance.org/analysis-tools/publications/primer-resource-curse
2 GO, Delfin Sia a John PAGE, ed., 2008. Africa at a Turning Point?: Growth, Aid, and and External Shocks [online]. B.m.: The World Bank [vid. 2020-06-08]. ISBN 978-0-8213-7277-7. Dostupné z: doi:10.1596/978-0-8213-7277-7
3 ROSS, Michael L., 2015. What Have We Learned about the Resource Curse? Annual Review of Political Science [online]. 18(1), 239–259. ISSN 1094-2939, 1545-1577. Dostupné z: doi:10.1146/annurev-polisci-052213-040359
4 AUTY, Richard M. a Raymond Frech MIKESELL, 1998. Sustainable Development in Mineral Economies. B.m.:
Clarendon. ISBN 978-0-19-829487-0.
3
podílem exportu přírodních zdrojů k HDP, přičemž rok 1971 byl jejich základní rok. Na grafu č. 1, převzatém a upraveném autorkou, je znázorněno, že země s nižším podílem nerostných surovin na exportu dosahují dlouhodobě vyššího ekonomického růstu. Na ose y je znázorněn ekonomický růst (mezi lety 1970 až 1989) a na ose x podíl exportu přírodních zdrojů na HDP (1970). Tento negativní vztah byl ještě potvrzen při kontrole dalších podstatných makroekonomických ukazatelů pro ekonomický růst, jako jsou příjem na obyvatele, obchodní politika, efektivita vlády, investice a další. 5
Graf 1: Vztah mezi podílem exportu přírodních zdrojů na HDP (1970) a ekonomickým růstem (1970–1989)
Zdroj: Sachs a Warner (1995), upraveno autorkou.
Podle Colliera 29 % lidí z nejchudší miliardy světové populace žije právě v zemích, které trpí prokletím přírodních zdrojů.6 Nicméně ne všichni autoři zabývající se tímto problémem jsou přesvědčeni o jeho existenci. Jak vyplývá z metaanalýzy Havránka a kol., kteří ve své práci porovnávají různé relevantní studie, vztah nerostného bohatství a dlouhodobého růstu ekonomiky považuje 40 % studií za negativní (jinými slovy potvrzuje hypotézu prokletí
5 SACHS, Jeffrey D a Andrew M WARNER, 1995. Natural Resource Abundance and Economic Growth [online].
Working Paper 5398. B.m.: National Bureau of Economic Research [vid. 2020-03-12]. Dostupné z: doi:10.3386/w5398
6 COLLIER, Paul, 2007. The bottom billion: why the poorest countries are failing and what can be done about it.
Oxford ; New York: Oxford University Press. ISBN 978-0-19-531145-7.
Ekonomický růst
Podíl exportu přírodních zdrojů na HDP
4
přírodních zdrojů), dalších 40 % studií nenachází žádný efekt a zbývajících 20 % článků nalézá pozitivní vztah. Metaanalýza Havránka a kol. také uvádí čtyři aspekty, které nejvíce vysvětlují rozdíly ve výsledcích napříč studiemi:
- institucionální kvalita, - úroveň investiční aktivity,
- rozlišení mezi různými druhy přírodních zdrojů, - způsob měření surovinového bohatství.7
Jednou z vlivných studií, která se zabývá existencí či neexistencí prokletí přírodních zdrojů, je práce Bulteho a Brunnschweiler. Ve svém výzkumu se zabývají institucionální kvalitou a rozlišují mezi závislostí na přírodních zdrojích a jejich hojností. Dochází k závěru, že závislost na zdrojích nemá vliv na ekonomický růst, avšak hojnost těchto zdrojů růst podporuje. Jako vysvětlení uvádí, že samotné přírodní bohatství v zemi nepředstavuje takový problém pro kvalitu institucí a ekonomické výsledky, jako renta z tohoto bohatství a tvrdí, že prokletí jako takové neexistuje a za špatné ekonomické výsledky mohou nepřímé vlivy nekvalitních institucí.8
Boschini a kol. ve svém článku argumentují tím, že na prokletí přírodních zdrojů mají vliv nejen nekvalitní instituce, nýbrž i druh přírodního zdroje. Prokletím trpí především země bohaté na minerály, a to pouze za předpokladu, že mají nedostatečně funkční instituce. Tento vztah funguje i inverzně. Dále dochází k závěru, že pokud je země bohatá na cenné kovy a diamanty, tak dochází k ještě většímu prohloubení tohoto efektu. Jako základ řešení tedy navrhují zkvalitnění institucí.9
Glyfason identifikuje čtyři hlavní kanály přenosu hojných přírodních zdrojů do pomalého ekonomického růstu, a to nadhodnocení domácí měny – Holandská nemoc, společensky zničující chování producentů při hledání renty ze zdrojů (tzv. rent seeking behaviour), upozadění inkluzivního a udržitelného ekonomického růstu, volného obchodu, efektivní byrokracie, institucionální kvality a zanedbání (někdy i úmyslně) zvýšení vzdělanosti
7 HAVRANEK, Tomas, Roman HORVATH a Ayaz ZEYNALOV, 2016. Natural Resources and Economic Growth: A Meta-Analysis. World Development [online]. 88, 134–151. ISSN 0305-750X. Dostupné z: doi:10.1016/j.worlddev.2016.07.016
8 BRUNNSCHWEILER, Christa N. a Erwin H. BULTE, 2008. The resource curse revisited and revised: A tale of paradoxes and red herrings. Journal of Environmental Economics and Management [online]. 55(3), 248–264.
ISSN 00950696. Dostupné z: doi:10.1016/j.jeem.2007.08.004
9 BOSCHINI, Anne D., Jan PETTERSSON a Jesper ROINE, 2007. Resource Curse or Not: A Question of Appropriability*. The Scandinavian Journal of Economics [online]. 109(3), 593–617. ISSN 1467-9442. Dostupné z: doi:10.1111/j.1467-9442.2007.00509.x
5
obyvatelstva. Dále ve svém díle zkoumá závislost mezi vzděláním obyvatelstva a podílu bohatství z nerostných surovin na HDP a dochází k závěru, že čím více jsou země závislé na nerostných surovinách, tím méně investují do vzdělání obyvatelstva.10