Neekonomické

Nejen ekonomické příčiny vedou k prokletí přírodních zdrojů, ale i neekonomické, jako jsou válečné konflikty v zemi a její nestabilita a nedostatečná politická a institucionální kvalita.

Válečné konflikty

Země, které jsou postiženy konflikty se mnohdy propadají hlouběji do chudoby. Špatná ekonomická situace navíc může přispět ke znovuvypuknutí konfliktu. Ze statistických dat vyplývá, že ve 37 % nejchudších zemích, které se v nedávné minulosti nacházely v občanské válce, se konflikt znovu rozhořel. Ze studie Colliera vyplývá, že chudé země s nízkým příjmem obyvatelstva, pomalým, stagnujícím nebo záporným růstem jsou ke konfliktům náchylnější.²³ Chudoba podněcuje rebelii obyvatelstva, stát je slabý a nedokáže jí zabránit, dochází ke konfliktům o bohatství z nerostných surovin, které jim zajišťuje financování válek, a to vede k uvěznění země v začarovaném kruhu.²⁴ Porovnáním surovinově chudých a surovinově bohatých zemí dospějeme k závěru, že země s nerostným bohatstvím jsou náchylnější ke vzniku občanských válek, jelikož renta z těžby a exportu je vysoká a atraktivní. Acemoglu tvrdí, že válečné konflikty a občanské války jsou důležitou příčinou negativního rozvoje v postižených zemích subsaharské Afriky, ale ve vědecké rovině není tento problém dostatečně probádán.²⁵

Z experimentální studie Van der Ploega prováděné na příkladu Kolumbie vyplývá, že kapitálově náročné zdroje, jako je ropa či zlato, jsou mnohem méně náchylnější k občanským konfliktům, než zdroje náročné na pracovní sílu jako je káva, rýže nebo banány. Když cena těchto komodit na světovém trhu padá, pracovníci mají tendenci se připojit k ozbrojeným skupinám, jelikož jejich mzdy klesají.²⁶ V další části své práce poté připouští i možnost opačného závěru. Pravděpodobně vždy záleží na konkrétním případu.

23 COLLIER, Paul, 2007. The bottom billion: why the poorest countries are failing and what can be done about it. Oxford ; New York: Oxford University Press. ISBN 978-0-19-531145-7.

24 COLLIER, Paul, 2007. The bottom billion: why the poorest countries are failing and what can be done about it. Oxford ; New York: Oxford University Press. ISBN 978-0-19-531145-7.

25 BANERJEE, Abhijit, Angus DEATON, Nora LUSTIG, Ken ROGOFF a Edward HSU, 2006. An evaluation of World Bank Research, 1998 - 2005 [online]. 86003. B.m.: The World Bank [vid. 2020-06-08]. Dostupné z: http://documents.worldbank.org/curated/en/888741468151791411/An-evaluation-of-World-Bank-Research-1998-2005

26 VAN DER PLOEG, Rick, 2010. Natural Resources: Curse or Blessing? [online]. SSRN Scholarly Paper ID 1640462. Rochester, NY: Social Science Research Network [vid. 2020-06-08]. Dostupné z: https://papers.ssrn.com/abstract=1640462

10

Brückner a Ciccone ve své analýze zaměřené na pravděpodobnost vzniku konfliktu v subsaharských státech zaměřených na export komodit přichází se zjištěním, že negativní šoky v cenách komodit způsobují větší pravděpodobnost vzniku konfliktu.²⁷ Toto zjištění navíc poukazuje na provázanost jednotlivých příčin prokletí nerostných zdrojů (viz fluktuace cen komodit zmíněné výše).

Mezi charakteristické rysy zemí v subsaharské Africe, ve kterých probíhají časté konflikty patří následující čtyři body: absolutní a relativní chudoba, nedostatečné vzdělání, vysoké nerovnosti a existence bohatých přírodních zdrojů.²⁸ Řešení konfliktu je samozřejmě velmi komplexní a náročné, avšak státy by se rozhodně měly zaměřit na výše uvedené rysy a snažit se snižovat chudobu, odstraňovat destruktivní nerovnosti, investovat do lidského kapitálu a snažit se dobře spravovat přírodní bohatství.

Nedostatečná politická a institucionální kvalita

Klíčovou příčinou prokletí přírodních zdrojů, na které se autoři shodují, je institucionální kvalita země. Navíc, instituce souvisí prakticky se všemi ostatními příčinami prokletí přírodních zdrojů. Ve studii Měnového fondu autoři dokazují teoreticky a empiricky sílu institucí, zdůrazňují význam silných a schopných institucí po objevení nerostného bohatství jako způsob, který dokáže zamezit negativním vlivům na jednotlivé příčiny prokletí přírodních zdrojů, jako je například vysoká korupce. Dalším zajímavým zjištěním je, že rychlý růst země povzbuzuje růst korupce ať už se jedná o africké země, či jakékoliv jiné.²⁹

Vrátíme-li se k výše zmíněné korupci, jako jednomu z indikátorů úrovně institucí v zemi, Mauro ve své studii zkoumá a dokazuje vztah mezi daty ohledně korupce, byrokracie a efektivity soudního systému mezi lety 1980–1983. Dochází k závěru, že čím jsou země chudší, tím mají horší institucionální systém.³⁰ Podle dalších autorů stojí za pomalejšími tempy růstu zemí charakteristických dobýváním renty vysoká korupce, slabá vymahatelnost práva a

27 BRÜCKNER, Markus a Antonio CICCONE, 2010. International Commodity Prices, Growth and the Outbreak of Civil War in Sub‐Saharan Africa. The Economic Journal [online]. B.m.: Oxford Academic, 120(544), 519–534.

ISSN 0013-0133. Dostupné z: doi:10.1111/j.1468-0297.2010.02353.x

28 ØSTBY, Gudrun, Ragnhild NORDÅS a Jan Ketil RØD, 2009. Regional Inequalities and Civil Conflict in Sub-Saharan Africa. International Studies Quarterly [online]. B.m.: Oxford Academic, 53(2), 301–324. ISSN 0020-8833. Dostupné z: doi:10.1111/j.1468-2478.2009.00535.x

29 LEITE, Mr Carlos a Jens WEIDMANN, 1999. Does Mother Nature Corrupt: Natural Resources, Corruption, and Economic Growth. B.m.: International Monetary Fund. ISBN 978-1-4519-9451-3.

30 MAURO, Paolo, 1995. Corruption and Growth. The Quarterly Journal of Economics [online]. B.m.: Oxford University Press, 110(3), 681–712. ISSN 0033-5533. Dostupné z: doi:10.2307/2946696

11

neefektivní soudní systém. Uvedené faktory negativně postihují mimo jiné inovativní aktivity, a tudíž se negativně podepisují na ekonomickém růstu země.³¹

V analýze Andersena a Aslasena autoři zkoumají, zda režim ovlivňuje ekonomický růst surovinově bohatých zemí. Dochází k závěru, že forma vlády nemá vliv na to, zdali země trpí prokletím, nicméně zaujímají postoj, že tento fenomén lze vysvětlit špatným výkonem nedemokratických režimů, ale i prezidentských demokracií. Naopak v demokratických parlamentních režimech tento jev nepozorují. Dalším zjištěním je také to, že druh volebního systému má souvislost s prokletím, přičemž nejnáchylnějším je proporcionální volební systém.

Signifikantnější je však režim dané země.³²

Mauro ve své práci určil indikátory institucionální efektivity pro růst a investice v zemi, které můžou posloužit k podchycení nedokonalostí systému a zajistit efektivitu systému. Ve své práci se zaměřuje na politické změny – institucionální – možnost změny rámce institucí v předvídané době do dalšího volebního období, důležitost politické stability, sociálního aspektu a jistot pro obyvatele. Pravděpodobnost převzetí moci opozicí, stabilní trh práce, důležitý je také dobrý vztah se sousedními zeměmi z pohledu politické stability, nezávislý právní systém a vymahatelnost práva. Neefektivitu institucionálního systému také způsobuje přemíra byrokracie, jakožto překážka firem vstupujících na daný trh, a konečně snížení korupce a nejasných plateb s ní spojených.³³

31 MURPHY, Kevin M., Andrei SHLEIFER a Robert W. VISHNY, 1993. Why Is Rent-Seeking So Costly to Growth? The American Economic Review. B.m.: American Economic Association, 83(2), 409–414. ISSN 0002-8282.

32 ANDERSEN, Jørgen Juel a Silje ASLAKSEN, 2008. Constitutions and the resource curse. Journal of Development Economics [online]. 87(2), 227–246. ISSN 03043878. Dostupné z: doi:10.1016/j.jdeveco.2007.12.005

33 MAURO, Paolo, 1995. Corruption and Growth. The Quarterly Journal of Economics [online]. B.m.: Oxford University Press, 110(3), 681–712. ISSN 0033-5533. Dostupné z: doi:10.2307/2946696

12

2 Demokratická republika Kongo

Demokratická republika Kongo se nachází ve střední Africe a jejím hlavním městem je Kinshasa. Je druhým největším státem na tomto kontinentě největší frankofonním africkým státem. Tato země má odhadem mezi 80-100 milionů obyvatel a je velmi bohatá na naleziště minerálů a cenných kovů. To jí dává potenciál stát se jednou z nejbohatších ekonomik v Africe, za předpokladu, že se jí podaří překonat problémy, kterými trpí.³⁴

Historicky tato země byla od roku 1908 do roku 1960 belgickou kolonií, než si vydobyla nezávislost. Ta však byla doprovázena dlouhými léty plných nepokojů a politické a sociální nestability. V roce 1965 se k moci dostal Mobutu Sese Seko (oficiálně od roku 1971), který zemi přejmenoval na Zaire, což trvalo po celou dobu jeho vlády do roku 1997, než jeho nástupce – Laurent Kabila přejmenoval zemi opět na Demokratickou republiku Kongo. ³⁵ Od ledna 2019 je prezidentem Félix Antoine Tshisekedi Tshilombo.³⁶ DRC do dnešního dne zažívá násilí páchané zejména ve východní části země více než 100 aktivními ozbrojenými skupinami působícími v regionu.³⁷ Stabilizační mise OSN (MONUSCO) působí v regionu od roku 1999 a je největší a nejdražší mírovou misí OSN na světě.³⁸

Velikým problémem této země je vysoká míra chudoby – až 77 % obyvatel žije za méně než 1,9 USD/osoba/den (v paritě kupní síly)³⁹, dále nerovnost a nezaměstnanost obyvatelstva, která postihuje více než 86 % pracovníků (uvedený údaj je však zavádějící z důvodu existence rozsáhlé šedé ekonomiky – viz níže). ⁴⁰ Přístup mladých lidí na trh práce je omezený, stejně tak

34 THE WORLD BANK, April 2019. Overview. World Bank [online] [vid. 2020-04-10]. Dostupné z: https://www.worldbank.org/en/country/drc/overview

35 CENTRAL INTELLIGENCE AGENCY, nedatováno. Africa :: Congo, Democratic Republic of the — The World Factbook - Central Intelligence Agency [online] [vid. 2020-04-10]. Dostupné z: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/cg.html

36 ÉTRANGÈRES, Ministère de l’Europe et des Affaires, leden 2020. Présentation de la République démocratique du Congo. France Diplomatie - Ministère de l’Europe et des Affaires étrangères [online] [vid. 2020-04-10].

Dostupné z: https://www.diplomatie.gouv.fr/fr/dossiers-pays/republique-democratique-du-congo/presentation-de-la-republique-democratique-du-congo/

37 Mezi příklady skupin lze uvést Spojenecké demokratické síly (ADF), Demokratické síly za osvobození Rwandy (FDLR) či smíšené milice Mayi-Mayi

38 ANON., nedatováno. Africa :: Congo, Democratic Republic of the — The World Factbook - Central Intelligence Agency [online] [vid. 2020-04-10]. Dostupné z: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/cg.html

39 African Development BANK, 2019. Democratic Republic of Congo Economic Outlook. African Development Bank - Building today, a better Africa tomorrow [online] [vid. 2020-05-28]. Dostupné z: https://www.afdb.org/en/countries-central-africa-democratic-republic-congo/democratic-republic-congo-economic-outlook

40 African Development BANK, 2019. Democratic Republic of Congo Economic Outlook. African Development Bank - Building today, a better Africa tomorrow [online] [vid. 2020-05-28]. Dostupné z: https://www.afdb.org/en/countries-central-africa-democratic-republic-congo/democratic-republic-congo-economic-outlook

13

k sociálně-profesním začleňujícím programům. Navíc se země potýká v některých provinciích s epidemií eboly.⁴¹

Co se týče indikátoru HDP na obyvatele, DRC si dlouhodobě nevede dobře. Ekonomika zažila největší rozmach a růst na přelomu 70. a 80. let, kdy HDP na obyvatele převyšovalo 600 USD a ekonomická úroveň byla v té době nadprůměrná v porovnání s ostatními zeměmi regionu.

Poté nastal dlouhý pokles až do roku 1999, kdy HDP na obyvatele bylo pouhých 103 USD.⁴² Od roku 2002 však HDP na obyvatele opět roste a dostává se pomalu k hranici 600 USD na obyvatele v roce 2017. Z globálního hlediska je to však pouze lehce přes 3 % globálního průměru, což je velmi nízká hodnota. Když se v grafu 2 podíváme na srovnání s ostatními subsaharskými státy, je patrné, že země výrazně zaostává i v rámci regionu a od výše zmiňovaného roku 2002 se rozdíl ještě prohloubil, jelikož zkoumaný indikátor výrazně rostl a dnes je jeho průměr několikanásobně vyšší než v DRC.

Podle světové banky se DRC řadí mezi nízkopříjmové státy. Kritériem pro rok 2020 je HNP na hlavu menší než 1025 USD podle metody Atlas ve fiskálním roce 2018.⁴³ DRC v tomto roce měla HNP na hlavu 490 USD ⁴⁴ a dle UNCTAD je řazena mezi nejméně rozvinuté země světa.⁴⁵ Tato země bude podle prognóz potřebovat minimálně 50 let míru, aby se vzpamatovala z válečných konfliktů a za současné míry růstu se navrátila do příjmové hladiny, kterou měla v roce 1960.⁴⁶

41 IMF Country Report No. 19/285., 2019. Democratic Republic of the Congo: 2019 Article IV Consultation-Press Release; Staff Report; and Statement by the Executive Direc [online] [vid. 2020-05-28]. Dostupné z: https://webcache.googleusercontent.com/search?q=cache:nXnLHS39RZ0J:https://www.imf.org/~/media/Files /Publications/CR/2019/1CODEA2019001.ashx+&cd=4&hl=cs&ct=clnk&gl=cz

42 KASSIM, Lanre, 2015. The Impact of Trade Liberalization on Export Growth and Import Growth in Sub-Saharan Africa. In: Mthuli NCUBE, Issa FAYE a Audrey VERDIER-CHOUCHANE, ed. Regional Integration and Trade in Africa [online]. London: Palgrave Macmillan UK, s. 47–68 [vid. 2020-04-15]. ISBN 978-1-137-46205-3. Dostupné z: doi:10.1057/9781137462053_4

43 THE WORLD BANK, nedatováno. World Bank Country and Lending Groups – World Bank Data Help Desk [online] [vid. 2020-04-11]. Dostupné z: https://datahelpdesk.worldbank.org/knowledgebase/articles/906519-world-bank-country-and-lending-groups

44 THE WORLD BANK, nedatováno. World Bank Country and Lending Groups – World Bank Data Help Desk [online] [vid. 2020-04-11]. Dostupné z: https://datahelpdesk.worldbank.org/knowledgebase/articles/906519-world-bank-country-and-lending-groups

45UNCTAD, nedatováno. UNCTAD | UN list of Least Developed Countries [online] [vid. 2020-06-03]. Dostupné z:

https://unctad.org/en/Pages/ALDC/Least%20Developed%20Countries/UN-list-of-Least-Developed-Countries.aspx

46 COLLIER, Paul, 2007. The bottom billion: why the poorest countries are failing and what can be done about it. Oxford ; New York: Oxford University Press. ISBN 978-0-19-531145-7.

14

Graf 2: Vývoj HDP na obyvatele v USD

Zdroj: The World Bank, vlastní zpracování

Pozn.: červené pruhy označují období poklesu ekonomické úrovně DRC

Podle analýzy Global Competitivness Report, který porovnává země mezi sebou z globální perspektivy a na základě ukazatelů, které dělí do pěti hlavních podskupin – celkové skóre, prostředí země, lidský kapitál, trh a prostředí pro inovace – se DRC umístila na 139. místě ze 141 zemí, což od loňského roku činí pokles o 5 příček.⁴⁷ Z těchto výsledků a ze známé situace, ve které se země nachází, nelze předpokládat nějaké výrazné zlepšení v průběhu následujících let.