Účelové členění náklad - Členění náklad

3 Teorie kalkulací

3.2 Členění náklad

3.2.2 Účelové členění náklad

Účelové členění náklad sleduje p esný vznik náklad s vázaností k určitému provedenému výkonu. U účelových náklad je známo místo vzniku, d vod či p ípadná odpovědnost za jejich vznik. Účelové členění náklad p ináší jednodušší systém kontroly jejich vynakládání, hospodárnosti či nadměrného plýtvání. Cílem je zjistit, zda-li je s náklady nakládáno p imě eně a ekonomicky. Výchozí data jsou p esná a do detail propracovaná.

Primitivnějším zp sobem je možné analyzovat rozdíl mezi plánovanými náklady a jejich skutečnou výší zjištěnou dle účetních výkaz . [6, 10]

Účelovost náklad je možné rozčlenit dle několika r znýchúrovní dle jejich sktruktury.

Nejprve se náklady rozdělí do skupin dle výrobních oblastí –na hlavní, pomocnou a obslužnou činnost. Dle těchto výrobních činností se dále rozčlení dle jednotlivých aktivit a operací, záleží, jakou funkci mají dané náklady ve výrobním procesu. Podstatou je určit, jakou částí se spot ebovaný výrobní faktor podílí na konečném výstupu. Zda-li tvo í jeho jádro nebo jej pouze dopl uje. [6, 10]

V rámci účelového členění náklad je možné je diferencovat takto:

• náklady technologické a náklady na obsluhu a ízení;

• náklady jednicové a režijní.

Technologické náklady p edstavují náklady vytvo ené určitou technologickou činností, aktivitou či operací, skterou souvisí. Vznikají p eměnou ekonomických zdroj . Za technologické náklady lze považovat nap . spot ebu materiálu, mzdy pracovník či odpisy výrobních za ízení. [10, 11]

Za náklady na obsluhu a ízení lze považovat náklady spojené surčitou činností, kterou zajišťují a udržují vchodu. Bez spot eby těchto výrobních činitel by nebyl výrobní proces realizovatelný. Slouží pro vytvo ení podmínek zabezpečující hladký pr běh veškerých podnikových aktivit v rámci technologického procesu. Mezi náklady na obsluhu a ízení lze

za adit náklady na energie, náklady spojené sopravami a údržbou výrobních za ízení, mzdy vedoucích pracovník apod.

Jednicové náklady jsou náklady p ímé. Jsou vyvolány bezprost edně každou vyprodukovanou jednotkou výkonu(obvykle daný výrobek nebo služba) a p ímo sní souvisí.

V účetnictví jsou tyto náklady vykazovány dle jednotlivých činností a dle nákladových druh . Spot eba jednicových náklad v souvislosti svyprodukovanou jednotkou výkonu je normovaná. Každý podnik by měl znát p esnou výši p ímý náklad , jelikož jsou součástí kalkulací p i cenotvorném procesu vztahujícímu se k určitému výrobku či službě. Jako p íklad jednicových náklad lze uvést náklady spojené se spot ebou základního materiálu a surovin, mzdy výrobních dělník , expediční náklady či náklady na školení dělník . [6, 11]

Režijní náklady jsou opakem jednicových náklad . Jedná se o náklady nep ímé, týkají se podp rných proces vrámci podniku. Nelze je p i adit a vyčíslit ke každé jednotce zvlášť.

Režijní náklady p edstavují veškeré náklady zabezpečující celkovou výrobu v rámci technologického procesu. Vztahují se na celou skupinu výkon nebo na dané st edisko. Podnik by měl být schopen zjistit jejich celkovou výši a vurčitém co nejvíce odpovídacím poměru je vyčíslí pro každou jednotku výkonu zvlášť, tzv. rozvrhovou základnu. Za režijní náklady lze považovat nap . nájemné, mzdy administrativních pracovník , náklady na energie a vytápění, odpisy nebo náklady na opravu a údržbu apod. Režijní náklady se dále podrobněji rozčle ují dle fází a funkcí, které vrámci technologického procesu zastávají. [6, 10]

Lze je rozlišit takto:

• výrobní režie – p edstavuje náklady související svýrobou (zajištění a obsluha za ízení), ale nelze je p ímo p i adit a vyčíslit k danému výkonu, nap . opravy, energie, odpisy;

• správní režie – jedná se o náklady spojené se správou, plánováním, kontrolou a ízením podniku, nap . mzdy managementu podniku, energie administrativních budov, právní poplatky;

• zásobovací režie – zahrnuje náklady spojené s ízením materiálových zásob, od nákupu, p es skladování až po konečný výdej materiálu do spot eby, nap . doprava;

• odbytová režie – obsahuje veškeré náklady spojené sdistribucí a propagací hotových výrobk ke spot ebitel m, nap . balení, skladování, získání zákazník , marketing, konečný prodej. [6, 10]

Kontrola režijních náklad zpohledu účetnictví je složitější než u jednicových. Režijní náklady se odhadují na základě plán a budoucích propočt p edvídaného vývoje, které se

následně po konci daného období porovnají se skutečnou výší. Pro každou režii se vyčíslují tzv.

rozpočty, které p edstavují finanční plán plánovaných náklad a výnos . Je vzájmu každého podniku v pravidelných intervalech kontrolovat skutečnou výši vynaložených náklad v porovnání splánovaným rozpočtem. Dochází tak kminimalizaci odchylek, které lze zavčasu odstranit a ovlivnit tak pozitivním zp sobem budoucí vývoj celého podniku.

[6, 10]

3.2.3 Členění nákladů dle odpovědnosti za jejich vznik

V rámci ízení náklad nelze vycházet pouze z konečných hodnot. Je t eba odvodit, kdo je za jejich vznik odpovědný, tedy kdo je vyvolal a proč. Ve většině p ípad se náklady sledují za každý vnitropodnikový útvar samostatně, p edevším zd vodu sledování vývoje tvorby náklad , zda-li došlo kp ekročení stanovených limit nebo naopak k jejich úsporám.

Controlling ízení náklad uvnit podniku je v kompetenci vedoucích pracovník daných útvar . Za výši spot ebovaných náklad jsou odpovědní samotní zaměstnanci. Podnik by měl být schopen motivovat zaměstnance tak, aby díky svému pracovnímu úsilí nedocházelo ke zbytečnému plýtvání náklad , ani kesnižování kvality odvedené práce. [6, 10]

Odpovědnost jednotlivých st edisek za vznik náklad by měla být upravována vnitropodnikovou směrnici. Jedná se o soubor p edpis a norem vztahující se jak na vrcholový management, tak na vedoucí pracovníky jednotlivých útvar . Vnitropodnikové útvary, kterým je odpovědnost ízení náklad p i azována, se nazývají odpovědnostní st ediska.

Odpovědnostní st edisko lze vymezit jako oddělený úsek podniku, sjedním nad ízeným a několika dalšími pracovníky, spodobnou náplní práce a určenýmiprost edky. V hlavním zájmu každého st ediska by mělo být dosahování podnikových záměr a snažit se co největší mírou k tomuto plnění p ispět.Každé st edisko má jasně určenoup sobnost, čímž je jednodušší zjistit, jaké ekonomické zdroje spot ebovává. Mezi odpovědnostní st ediska lze za adit tyto druhy st edisek: nákladové, ziskové, rentabilní, investiční, výnosové a výdajové.P i definování st edisek je podstatné:

• p esně vymezit činnosti a p sobnost daného st ediska, což zjednoduší vymezení výše náklad a výnos p ipadající na něj,

• redukovat, evidovat a valorizovat vnitropodnikové výkony mezi jednotlivými st edisky,

• vymezení kompetencí a o odpovědnostní za své jednání. [3, 6, 10]

Každý hotový výrobek prochází určitými fázemi výroby. Výrobní st ediska postupně p etvá ímateriál a další zásoby do jeho konečné podoby. Každé st edisko se vrámci výrobního

procesu na tomto projektu podílí. Tím vznikají interní mezi st ediskové operace se vzájemnou návazností. Tyto operace se oce ují vnitropodnikovou cenou na základě p edem stanovených náklad . P edem stanovené náklady p edstavují tzv. náklady druhotné. Cenotvorný proces vnitropodnikových výkon by však měl být založen na skutečných nákladech, tzv. nákladech prvotních. Proto jsou mezi st ediskové výkony oce ovány pr běžně dle skutečně spot ebovaných ekonomických zdrojích.

Spot ebované ekonomické zdroje dle p vodu vzniku lze rozdělit na prvotní a druhotné.

[6, 10]

Prvotní spot ebované vstupy p edstavují náklady, které v daném podniku vznikly poprvé v rámci konexí podniku s vnějším okolím, proto jsou považovány za náklady externí.

Jsou dány skutečným množstvím spot ebovaných zdroj , které jsou pot ebné kzískání ekonomického prospěchu vpodobě výnos . Jako p íklad prvotních náklad lze uvést po ízení spot ebního materiálu, nákupslužeb vpodobě nájemného, p epravného či školení pracovník , finanční náklady ve vztahu kfinančnímu ú adu apod. Vúčetnictví se prvotní náklady zachycují na syntetických účtech. Na základě účtového rozvrhu si tyto náklady m že podnik dále analyticky rozčlenit dle jednotlivých druh , nap . pro každé st edisko zvlášť, dle kategorií materiálu apod. [10]

Druhotnými spot ebovanými vstupy se rozumí náklady, které vznikají vrámci p evod vnitropodnikových výkon mezi jednotlivými st edisky. P edstavují jakýsi koloběh uvnit podniku, kdy jedno st edisko p emění spot ebované vstupy ve výrobním procesu na výstupy, které následně p edá jinému vnitropodnikovému st edisku jako vstup p ipravený k další fázi transformace pro jeho úplné dokončení. Druhotné náklady se adí knáklad m interním. V účetnictví se pro interní operace mezi st edisky používají speciální p evodové účty, kdy pro jedno st edisko značínáklad a pro druhé výnos, čímž nedochází kovliv ování výsledku hospoda ení – saldo je nulové. Tyto operace se oce ují na základě vnitropodnikových cen.

Vnitropodnikové oce ování náleží managementu podniku. Druhotné náklady je z hlediska účetnictví d ležité t ídit dle místa jejich vzniku. [6, 10]

3.2.4 Členění nákladů dle pot eb kalkulací

Kalkulační členění náklad je druhem účelového členění spot ebovaných ekonomických zdroj . Data z nich vyplývající jsou podstatou pro ízení hospodárnosti a pro rozhodování vrámci procesu volby mezi r znými variantami. P edevším slouží kzískání odpovědí na nejpodstatnější produkční dilemata v této podobě: vyrobit či po ídit, zrušit či zavést, jaké náklady je t eba vynaložit, jaké množství zdroj jsme ochotni na daný výkon

29 maximálně vynaložit? [3, 6, 10]

Kalkulační členění náklad slouží k ocenění každé činnosti, která se nějakým zp sobem podílí na dokončení určitého výkonu během celého technologického procesu. Oce ování je však mnohem komplikovanější záležitostí, než by se mohlo zdát. Veškeré činnosti ve výrobním procesu na sebe navzájem navazují. Čím více činností je t eba na dokončení určitého výkonu, tím propracovanější systém oce ování je zapot ebí, aby nedocházelo k újmám zp sobených lidským faktorem. Management pot ebuje detailní a p esné informace. Konečná cena výrobku či služby je konstruována na základě kalkulovaných náklad ziskové marže. Marže se nejčastěji počítá procentem z těchto náklad . P i chybné kalkulaci spot ebovaných zdroj m že být finální výstup prodáván za cenu nižší, než jaké jsou reálné náklady. Z určitého pohledu slouží kalkulační členění náklad jako dohled nad hospodárností spot ebovaných vstup p i realizaci nákladového úkolu. [3, 6, 10]

V rámci kalkulačního členění náklad dle souvislostí s konkrétním výkonem se rozdělují na:

• p ímé náklady,

• nep ímé náklady.

P ímé náklady jsou náklady, které bezprost edně souvisejí s daným výkonem. Za p ímé náklady lze považovat témě všechny jednicové náklady, tedy náklady technologické a na obsluhu a ízení. Výši náklad na danou jednotku lze p ímo p i adit a vyčíslit. Lze jednoznačně určit, kdo je zodpovědný za jejich vznik. Součástí p ímých náklad jsou i náklady, které souvisí svýrobním procesem daného výkonu. Stanovují se prostým vydělením sumy náklad celkovým objemem produkce, čímž zjistíme spot ebované množství vstup na jednotku produkce. Jako p íklad lze uvést náklady spojené se spot ebou, skladováním a distribucí materiálu, reklama, mzdové náklady výrobních dělník či odpis výrobního za ízení.

[6, 10]

Nep ímé náklady p edstavují náklady, které nelze p i adit ke konkrétnímu výkonu, nelze je p ímo vyčíslit na jednotku výkonu. Je nemožné určit odpovědnost za jejich vznik – konkrétního pracovníka, útvar apod. Nep ímé náklady jsou někdy nazývané režijními náklady.

Sestavují se nep ímým zp sobem. Jejich výše je obvykle společná pro četnější množství produkce a v určitém stanovém poměru jsou dále rozpočítávány pomocí alokační metody na konkrétní jednotku výkonu. Jako poměrová veličina se nejčastěji uvádí množství odpracovaných hodin či počet pracovník .P íkladem mohou být náklady na energie či

nájemné, které zajišťují chod celého podniku a nelze je propočítat na každou jednotku zvlášť.

[6, 10]

3.2.5 Členění nákladů zpohledu závislosti na objemu produkce

Členění náklad p edchozích podkapitol vycházely z takových členění spot ebovaných vstup , u kterých ídící pracovníci využívali pro ízení podnikatelského procesu znaky, o kterých již bylo v podstatě rozhodnuto. Členění náklad z pohledu závislosti na objemu produkce je zamě eno na zhodnocování budoucích obchodních záměr . Cílem je sledování chování náklad p i odlišném kvantu objemu výroby v budoucnu. Výsledná analyzována data jsou podkladem pro rozhodování managementu ohledně budoucího podnikatelského vývoje.

Slouží p edevším kzískání odpovědí na základní ekonomické otázky – kolik vyrábět, co vyrábět, jaké množství zdroj budeme muset vynaložit, jakým zp sobem a za jakým účelem (tvorba zisku, zvýšení tržního podílu apod.). [6, 13]

V rámci tohoto členění rozlišujeme tyto dvě skupiny náklad :

• variabilní náklady,

• fixní náklady.

Variabilní náklady jsou náklady, které se v podniku mění v závislosti na změnách objemu výroby. Jsou vynakládány opakovaně v souvislosti s produkcí každé další jednotky výkonu (výrobku či služby). Variabilní náklady se skládají znáklad p ímých a částečně i nep ímých. Jedná se nap . o spot ebu jednicového materiálu či mzdy výrobních dělník .

Z pohledu závislosti variabilních náklad na změnách objemu produkce jsou rozlišovány tyto typy: proporcionální, nadproporcionální a podproporcionální variabilní náklady. [3, 6]

Proporcionální náklady, nebo-li lineární, p edstavují náklady měnící ve stejném poměru jako množství objemu produkce. Výrobní kapacity každého podniku jsou však omezené a počet vyprodukovaných výkon nem že r st do nekonečná. Proto je výše proporcionálních náklad ovliv ována stupněm využití těchto výrobních kapacit. Platí pravidlo, že tyto náklady na jednotku produkce se nemění – jsou konstantní. Jsou d ležitou částí variabilních náklad . adí se mezi náklady jednicové. Typickým p íkladem je spot eba základního materiálu. [3, 6, 8]

Nadproporcionální náklady, nebo-li progresivní, jsou náklady rostoucí rychlejším zp sobem než rozsah výroby. P i zvyšování objemu produkce dochází kr stu náklad na jednotku výkonu–p ír stky náklad jsou značnější než p ír stky výstup . P edstavují náklady, s kterými se reálně během výrobního procesu nepočítalo. Jedná se kup íkladu o mzdové

31 p íplatky za práci p esčas či v noci.

Podproporcionální náklady, nebo-li degresivní, jsou opakem náklad nadproporcionálních. Podproporcionální náklady jsou náklady, jejichž výše se mění pomaleji než množství objemu produkce. Tempo r stu variabilních náklad je pomalejší než tempo r stu objemu výroby. Platí, že p ír stky degresivních náklad jsou nižší než p ír stky množství produkce – postupně klesají. Jako p íklady těchto náklad lze považovat pomocný materiál, množstevní slevy apod. [3, 6, 8]

Fixní náklady p edstavují náklady neměnící se v závislosti na změnách objemu produkce. Jedná se o stálé náklady, výrazně se neměnící, které musí podnik vynakládat v každé situaci, i v p ípadě, že nevyrábí. Nemají p ímou vazbu na každou jednotlivou jednotku výkonu.

Jsou ale jádrem fungování podniku, jelikož zabezpečují jeho celkový chod. Jedná se t eba o náklady spojené snájemným, energiemi, odpisy majetku, mzdy vedoucích pracovník . Ke změně výše fixních náklad dochází pouze skokově. P edevším se jedná o situace, kdy se ve značném mě ítku mění výrobní kapacity nebo p i rozsáhlých p eměnách produkčních plán .

V praxi platí pravidlo, že srostoucím objemem výroby pr měrné fixní náklady na jednotku výkonu klesají. Úkolem managementu je najít optimální bod mezi poměrem fixních náklad a kapacitně možným objemem výroby. Základem je maximálně využívat výrobní faktory. M že však dojít k situaci, kdy tyto kapacity nebudou dostačující –množství výstup bude značnější. V tomto p ípadě nezbývá podniku nic jiného než množství výrobních faktor rozší it.Fixní náklady lze dále dělit zhlediska časové závislosti, dle využití kapacit a hlediska úspor. [10, 11]

Z hlediska vazby náklad na čase lze fixní náklady rozčlenit na čisté fixní náklady, fixní náklady strendem a fixní náklady spravidelným kolísáním. Čisté fixní náklady se včase nemění, jsou vynakládány ve stálé stejné výši, nap . odpisy. Fixní náklady s trendem ovliv ují i další faktory měnící se v čase vlivem dalších činitel , nap . nájemné, výše úrok . Fixní náklady s pravidelným kolísáním p edstavují náklady ovliv ované sezónním či časovým obdobím, nap . rozdílná spot eba energií v létě a v zimě. [10]

Členění náklad dle využití výrobních kapacit je závislé na tom, do jaké míry jsou kapacity zaplněny. Výrobní kapacity p edstavují maximální množství výkon , které je schopen podnik vyprodukovat p i absolutním zapojení všech výrobních faktor do výrobního procesu za určitý časový úsek. Dle reálných úvah maximální využití není možné –dochází kpoškození stroj , které je nutné opravit, absence pracovník apod. Dle těchto aspekt se náklady dělí na využité a nevyužité. Využité fixní náklady zahrnují tu část fixních náklad , která odpovídá

skutečnému využití výrobních kapacit. Čím vyšší je využití výrobního potenciálu, tím nižší jsou pr měrné fixní náklady na jednotku výkonu. Nevyužité fixní náklad vznikají ve chvíli, kdy podnik nem že zvýšit množství produkovaných výstup zd vodu nižších kapacit, než by bylo t eba. Zachycují sumu fixních náklad odpovídající právě nevyužité kapacitě. Nižší využití výrobních kapacit značí zvyšování pr měrných fixních náklad na jednotku výkonu. Dochází k neefektivnímu využívání výrobních faktor . [6, 10]

Fixní náklady lze dále členit z hlediska vztahu k úsporám. Znázor ují se jako náklady spojeném s určitým rozhodnutím. Z tohoto pohledu se diferencují spot ebované vstupy na ovlivnitelné a neovlivnitelné. Ovlivnitelnost náklad je spojená s výrobními kapacitami ve smyslu, že existuje někdo, kdo je za jejich výši zodpovědný a m že ji samovolně měnit.

P edstavují náklady nevyhnutné, zabezpečují určitý chod technologického procesu. Změna výše těchto náklad nesmí ovlivnit kvalitu odvedené práce, bezpečnost, podnikatelský záměr či p ivodit další náklady. Za ovlivnitelné náklady lze považovat kup íkladu mzdy vedoucích pracovník nebo náklady na vytápění prostor. Neovlivnitelné náklady, nebo-li utopené, p edstavují takové spot ebované vstupy, které nelze vpr běhu daného období měnit. Během minulých let již byly vynaloženy a jejich výši nelze zpětně upravovat. Vztahují se k d ívějším rozhodnutím. Za neovlivnitelné náklady lze považovat odpisy budov či za ízení. [6, 10]

3.3 Charakteristika výnosů

Záměrem každého podniku je tvorba zisku a zvyšování tržního potenciálu podniku.

Výnosy, nebo-li tržby, v rámci účetnictví lze chápat jako množství peněžních nebo nepeněžních prost edk , které m že získat ze svých ekonomických aktivit, p evážně v podobě produkce výrobk a služeb. P edstavují zvýšení ekonomického prospěchu za určitý časový horizont.

Výnosy podniku plynou ze všech činností, na které se specializuje. Činnosti se dělí na hlavní a vedlejší. Hlavní činnost reprezentuje podnikatelský záměr daného ekonomického subjektu.

Tedy d vod, pro který byl z ízen. P evážná část výnosu by měla plynout právě z této hlavní činnosti. Z pohledu účetnictví výnosy značí p ír stek aktiv. Dále jsou výnosy základem pro tvorbu výsledku hospoda ení. Výsledek hospoda ení je dán rozdílem výnos a náklad . Umož uje zhodnotit ekonomickou situaci daného podniku. [3, 10]

Z pohledu vnitropodnikového účetnictví jsou výnosy pokladem pro plánování rozpočt , p i cenotvorném procesu či pro kontrolu celkové finanční situace podniku. Na základě vyhlášky č. 500/Ň00Ň Sb. jsou výnosy zachyceny vúčtové t ídě č. 6. Stejně jako vp ípadě náklad , i u výnos platí, že si podnik do účtového rozvrhu sám zakomponuje syntetické účty a p ípadně i detailnější analytické členění výnos . ůnalyticky lze výnosy rozt ídit dle jednotlivých

hospodá ských st edisek či jednotlivých druh zásob. Zp sob, jakým se bude v podniku postupovat, by měl být podrobněji uveden ve vnitropodnikové směrnici. [10]

3.3.1 Členění výnosů dle místa vzniku

Členění výnos dle místa vzniku lze rozdělit na výnosy externí a interní. Externí výnosy p edstavují peněžně vyjád eny ekonomický prospěch vrámci obchodních vztah svnějším okolím podniku – odběratelé, banky a další instituce. P edevším se jedná o tržby za prodej

In document 2.2 Manažerské účetnictví (Stránka 27-0)