3.2 eGovernment v České republice
3.2.1 Historie
Historie eGovernmentu v České republice začíná v roce 1999, kdy bylo umožněno podat žádost o informace prostřednictvím elektronické pošty. Východiskem byl zákon o svobodném přístupu k informacím. V roce 2000 byl do českého právního řádu implementován institut elektronického podpisu. V roce 2003 Úřad pro veřejné informační systémy byl přejmenován na Ministerstvo informatiky ČR. Byl to v podstatě první úřad, který měl ve svém konceptu cíle eGovernmentu. Později byl založen Úřad pro ochranu osobních údajů. Jelikož Ministerstvo informatiky svůj účel nenaplnilo, přeměnilo svoji roli spíše na reprezentační než řídící. Každý státní úřad fungoval v podstatě nezávisle na společném záměru. (Vavříková, 2007)
První strategická dokumentace je datována rokem 2004, kdy byly vydány dokumenty Národní telekomunikační politika a Státní informační politika, které následně byly spojeny do společného dokumentu pod názvem eČesko 2006. Poté v roce 2005 byly vydány Národní broadbandová strategie ČR a Národní strategie informační bezpečnosti ČR. (Vavříková, 2007)
V listopadu roku 2006 vláda představila nový web pro občany Prahy – www.praha.eu, přes který se dalo dostat do služeb veřejné správy pomocí eForms. Zároveň portál disponoval možností přímé komunikace s poskytovateli služeb – např. dopravy, vody nebo plynu. A také zahrnoval možnost zaplatit poplatky, pokuty a daně přes speciální platební bránu.
15
V roce 2007 Ministerstvo Informatiky ukončilo svoji činnost jako samostatné ministerstvo a spolu s tím byl zřízen nový orgán – Rada vlády po informační společnost. Jejím úkolem mělo být poskytování zázemí pro vládní rozhodnutí, která se týkají eGovernmentu. Později během tohoto roku Ministerstvo vnitra se stalo odpovědným za otázky eGovernmentu a informační společnosti. (Ministerstvo vnitra České republiky, 2021)
V roce 2008 byl oficiálně zahájen projekt Czech POINT, který funguje i v současné době.
Jde o síť přístupových míst do služeb veřejné správy. Umožňuje pořizovat výpisy z řady rejstříků, podávat dokumenty státní správě, konverzovat dokumenty v listinné podobě do podoby digitální, zakládat a spravovat datové schránky. Tyto služby jsou poskytovány na kontaktních místech Czech POINTu, zejména na pobočkách České pošty, Hospodářské komory a bank, které dostaly autorizaci od Ministerstva vnitra ČR. (Czech POINT, 2021) V roce 2009 byla podepsána smlouva o provozování Informačního systému datových schránek.
V roce 2010 byla oznámena nová vládní strategie Digitální Česko. Je to strategie rozvoje a usnadnění přístupu k širokopásmovému internetu v rámci země. (Masarykova univerzita, nedatováno)
Následně v roce 2014 vznikla další instituce patřící pod Ministerstvo vnitra – Rada pro vládní a informační společnost – za účelem reformy v oblasti veřejné správy.
( Ministerstvo vnitra České republiky, 2021)
Významným rokem pro český eGovernment se dále stal rok 2018, kdy byla zavedena elektronická identifikace fyzických osob. Jedná se o používání tzv. NIA ID, což je identifikační prostředek založený na kombinaci jména, hesla a SMS kódu. Tento prostředek slouží k prokázání totožnosti uživatele online formou. (Správa základních registrů, nedatováno) V roce 2018 již také byl dostupný prostředek elektronického občanského průkazu. Systém eObčanka umožňuje snadno prokázat svoji totožnost při využití různých služeb, které poskytuje veřejná správa. (Správa základních registrů, nedatováno)
Důležitým milníkem je také spuštění Portálu občana. Portál občana je přístupový bod do elektronických služeb poskytovaných státem. Funguje samoobslužnou formou a je místem pro komunikaci mezi občanem a státem, která se považuje za důvěrnou a bezpečnou.
V případě, že občan chce využívat služby portálu, musí nejdříve prokázat svoji totožnost.
Poté má přístup a nemusí opakovaně ověřovat identitu. (Odbor eGovernmentu, 2021) Poslední významnou událostí v oblasti eGovernmentu v České republice je spuštění portálu Mojedane.cz. Jedná se o modernizaci portálu v rámci ADIS (Automatizovaný daňový informační systém), který již existoval předtím. V rámci nového portálu občané můžou komunikovat s finanční správou, podávat daňové přiznání, získávat nutné informace z oblasti daní apod. (GENERÁLNÍ FINANČNÍ ŘEDITELSTVÍ, 2021)
16 3.2.2 Základní komponenty a struktura
Nejprve je potřeba vysvětlit, co je veřejná správa. Český právník Jiří Pražák (1846–1945) definoval veřejnou správu jako „činnost nesoucí se za trvalým účelem řídit ty které záležitosti“.
Dále rozlišujeme několik podsložek veřejné správy, kterými jsou státní správa a samospráva.
Státní správu vykonávají orgány veřejné moci v rámci svého působení. Momentálně státní správa v České republice počítá kolem desítky orgánů.
Samospráva je formou veřejné správy, ve které společenství lidí sdružené zejména na základě lokality v mezích současné legislativy rozhoduje o svých lokálních záležitostech buď přímo, anebo prostřednictvím volených orgánů. V České republice působí přes 7000 samospráv. (Ochrana, 2015)
Další podsložkou veřejné správy jsou tzv. instituce, které mají právní subjektivitu. Patří tam Veřejná zdravotní pojišťovna, Česká národní banka, Česká televize, Česká tisková kancelář a další.
Elektronizace veřejné správy, jak státní, tak i samosprávy, se řídí eGovernmentem, jehož strukturou se práce zabývá později.
Základními komponenty architektury eGovernmentu v České republice je Informační koncepce České republiky (Ministerstvo vnitra České republiky, 2021), na kterou navazují Národní architektonický plán (NAP) (Ministerstvo vnitra České republiky, 2021) a Národní architektonický rámec (NAR). (Ministerstvo vnitra České republiky, 2021) Informační koncepce České republiky (IKČR) je koncept rozvoje systémů eGovernmentu a veřejné správy. Vychází z usnesení vlády č. 644 ze dne 15. června 2020. Informační koncepce stanoví cíle a architektonické principy v oblasti veřejné správy. Také vymezuje principy, jimiž se musí řídit informatické útvary a informační systémy. Zpracovává se na dobu pěti let. Vrcholovým záměrem Informační koncepce České republiky je dosažení dílčích cílů, mezi něž patří efektivní on-line služby, digitalizace legislativy, narůst počtu zaměstnanců v oblasti veřejné správy, zvýšení efektivity a centrální koordinace ICT veřejné správy a řada dalších. IKČR formuluje základní principy pro naplnění cílů, které stanoví.
Tyto principy se v zásadě opírají o akční plán Evropské unie pro eGovernment na období 2016 až 2020. (Ministerstvo vnitra České republiky, 2021)
Jako první princip se uvádí standardně digitalizované (angl. Digital by default). Jedná se o zásadu, na jejímž základě by měly orgány veřejné správy poskytovat zejména samoobslužné a digitální služby. Jinými slovy – cílem je vytvořit alternativu již existujícím tradičním listinným službám. Zároveň je potřeba zavádět nové služby nejprve digitálně a až pak případně může být odvozena podoba listinná.
Dalším principem je zásada pouze jednou (angl. Only once). Podle ní platí, že občané a podniky musí poskytovat stejné informace orgánům veřejné správy pouze jednou, tyto
17
údaje není nutno vkládat do informačních systémů opakovaně. A to jak ze strany klientů, tak i ze strany úředníků.
Podpora začlenění a přístupnost (angl. Inclusiveness and Accessibility) je princip koncipování služeb veřejné správy takovým způsobem, aby dokázaly vyhovět lidem s různými potřebami – např. starším lidem anebo lidem, kteří mají nějaké postižení.
Podle principu otevřenost a transparentnost (angl. Openness and Transparency) by orgány veřejné správy měly sdílet informace mezi sebou. Zároveň musí umožnit přístup ke kontrole takových osobních údajů fyzickým a právnickým osobám, jichž se týkají.
Digitální služby veřejné správy mají být přístupné i ze zahraničí. Kompetentní orgány by měly zabránit jejich následující fragmentaci. Tento princip se nazývá interoperabilita jako standard (angl. Interoperability by design).
Další zásadou je důvěryhodnost a bezpečnost (angl. Security & Privacy by design).
Všechny návrhy by měly být představeny v souladu s právním rámcem pro ochranu osobních údajů, bezpečnosti a soukromí. (Ministerstvo vnitra České republiky, 2021) Existují i další principy, kterými se řídí IKČR, jež ale nejsou přebrány z evropských sdělení:
• jeden stát,
• sdílené služby veřejné správy,
• připravenost na změny,
• eGovernment jako platforma,
• vnitřně pouze digitální,
• otevřená data jako standard,
• technologická neutralita.
• uživatelská přívětivost,
• konsolidace a propojování informačních systémů veřejné správy,
• omezení budování monolitických systémů a další.
Je nutno zdůraznit, že Informační koncepce České republiky je závazná pro všechny úřady a státní orgány. (Ministerstvo vnitra České republiky, 2021)
3.2.3 Národní architektonický plán (NAP)
Národní architektonický plán (NAP) je dokument, který se navazuje na IKČR a je závazný pro úřady na úrovni principů, cílů a zásad stanovených v IKČR.
Jedná se o návod, podle kterého by se měla zpracovávat, sjednocovat, řídit a rozvíjet architektura veřejné správy v České republice. Toto platí jak pro centrální sdílené služby eGovernmentu, tak pro jednotlivé úřady či organizace vykonávající veřejnou správu.
V NAP je představen technologický a věcný pohled na vzájemné propojení služeb eGovernmentu a systémů veřejné správy. (Ministerstvo vnitra České republiky, 2021)
18
NAP vyhodnocuje MV ČR a je aktualizován každý rok. Má podobu klouzavého plánu, protože při aktualizaci je zahrnut tzv. výhled na dalších pět let.
NAP se snaží naplnit architektonické principy IKČR uvedené výše.
Princip standardně digitalizované se řeší zavedením univerzálního kontaktního místa, což je tzv. obslužný kanál, prostřednictvím něhož orgány veřejné správy mohou uskutečňovat služby bez ohledu na jejich místní a věcnou příslušnost. Dalším řešením v rámci tohoto otevřených dat, která je tvořena datovými zdroji veřejné správy.
Principy přeshraniční přístup jako standard a interoperabilita jako standard jsou podporovány již zmíněným propojeným datovým fondem. Navíc je do toho zahrnuta tzv.
elektronická identifikace, což je systém vzdálené identifikace klienta systémem veřejné správy. Může se jednat například o elektronický podpis.
Pseudonymizace znamená uložení a propojení dat oddělením identifikačních údajů. Je dodržením principu důvěryhodnost a bezpečnost.
NAP podporuje i další principy, na nichž je založená IKČR. (Ministerstvo vnitra České republiky, 2021)
3.2.4 Národní architektonický rámec (NAR)
Národní architektonický rámec (NAR) je metodický rámec pro jednotný popis architektury veřejné správy. Obsahuje návody a postupy užití a údržby popisu této architektury.
Obsahem tohoto dokumentu je devět kapitol, ve kterých je popsána problematika tvorby a řízení národní architektury veřejné správy. (Ministerstvo vnitra České republiky, 2021)
• V kapitole 1 je představen úvod do celého dokumentu.
• V kapitole 2 jsou popsány modelující úřady a jejich architektury. Najdeme zde odpověď na otázku „Kdo modeluje?“
• V kapitole 3 je popsána struktura modelovaných architektur – odpověď na otázku
„Co se modeluje?“
• V kapitole 4 je popsán proces tvorby architektur – odpověď na otázku „Jak se architektura řídí?“
19
• V kapitole 5 je popsán rámec obsahu a výstupů architektur – odpověď na otázku
„Jak a do čeho se modeluje?“
• V kapitole 6 jsou popsány referenční modely a klasifikační rámce –otázku „Co jsou a jak se užívají referenční modely?“
• V kapitole 7 jsou popsány pokyny a techniky pro tvorbu architektury –odpověď na otázku „Jak si upravit a usnadnit tvorbu architektury?“
• V kapitole 8 jsou popsány architektonické dovednosti, útvary a orgány – odpověď na otázku „Jaké jsou nezbytné předpoklady (zdroje) pro management a governance architektury?“
• V kapitole 9 jsou popsána architektonické úložiště a nástroj – odpověď na otázku
„Jaké jsou potřebné nástroje pro modelování?“
NAR vychází ze dvou mezinárodních standardů. Prvním je mezinárodní rámec pro řízení a tvorbu Enterprise architecture TOGAF. Druhým je nezávislý modelovací jazyk ArchiMate.
Na schématu (viz Obr 4) jsou představeny architektonické vrstvy, které jsou v souladu s NAR. Jsou rozděleny na horizontální a vertikální. Mezi horizontální patří byznys architektura, architektura informačních systémů a technologická architektura.
Vertikálními vrstvami jsou architektura strategie a směrování, architektura výkonnosti, architektura rizik a bezpečnosti a architektura shody s pravidly a udržitelnosti.
(Ministerstvo vnitra České republiky, 2021)
Obr. 4 – Architektonické vrstvy architektury úřadů (a celé veřejné správy ČR) Zdroj: Architektura eGovernmentu ČR
20
3.3 Mezinárodní srovnání
V současnosti existuje celá řada hodnoticích systémů eGovernmentu ve světě. Níže jsou představeny některé z nich.
EGDI (The E-Government Development Index) představuje stav vývoje eGovernmentu v členských státech OSN a hodnotí úroveň rozvoje webových stránek veřejné správy konkrétní země. Zároveň zahrnuje index rozvoje infrastruktury, dostupnosti připojení k internetu a míru začlenění obyvatel do celkového systému.
EGDI je složeným měřítkem ze třech součástí eGovernmentu: poskytování online služeb, telekomunikační připojení a lidská kapacita.
EGDI není navržen tak, aby zachytil vývoj e-governmentu v absolutním smyslu, spíše si klade za cíl porovnání výkonnosti veřejných správ ve světě mezi sebou.
V žebříčku EGDI v roce 2020 se Česká republika umístila na 39. místě. (United Nations, 2021)
Dalším systém je DESI (The Digital Economy and Society Index). DESI je složený index, který zahrnuje příslušné ukazatele digitálního výkonu v Evropě a sleduje vývoj digitální konkurenceschopnosti členských států EU. Sleduje ukazatele v následujících oblastech:
konektivita, lidský kapitál (digitální dovednosti), využívání internetových služeb občany, integrace digitálních technologií podniky a digitální veřejné služby.
V žebříčku DESI v roce 2020 Česká republika byla pod evropským průměrem – až na 17. místě. (viz Obr. 5) (European Commission, 2020)
Obr. 5 – DESI 2020 Zdroj: Evropská komise
21
V rámci Evropské unie je také Benchmark eGovernment, což je každoroční monitorovací nástroj Evropské komise, který poskytuje pohled na využívání digitálních technologií ve veřejném sektoru. Zpráva Benchmark eGovernment hodnotí pokrok v klíčových složkách akčního plánu pro eGovernment za období 2016–2020 a využívá osm životních událostí měřených každé dva roky:
• zahájení podnikání,
• ztráta a hledání zaměstnání,
• studium,
• rodina,
• pravidelné obchodní operace,
• stěhování,
• vlastnění a řízení automobilu,
• zahájení reklamačního řízení.
Jak se dařilo EU v roce 2019 je uvedeno níže na obrázku. (viz Obr. 6) (European Commission, 2020)
Obr. 6 – Celkový pokrok zemi EU v roce 2019. Zdroj: Evropská komise
22
4 Porovnání vybraných frameworků veřejných správ
4.1. Metodika porovnání
4.1.1 Způsob hodnocení
Pro hodnocení následujících frameworků bylo zvoleno několik způsobů, které jsou rozděleny do dvou částí.
V první části jsou frameworky hodnoceny z objektivního hlediska, a to pomocí checklistů a škál. Těmto způsobům se říká objektivní, protože kdokoliv může ověřit, zda jednotlivá kritéria odpovídají výsledné hodnotě či nikoliv. Součty těchto hodnot jsou vzájemně porovnány.
Ve druhé části je využito hodnocení stupnicí předem stanovených dimenzí. Jedná se o způsob neobjektivní a je využíván zejména z důvodu ulehčení porovnání a celkové názornosti. Výsledky porovnání ukážou, jaký framework je výhodnější v jednotlivé dimenzi.
Způsob checklistů
Tímto způsobem jsou porovnávána kritéria, která jsou buď splněna, či nikoliv. Výstupem je tabulka, v níž 1 u určitého kritéria znamená, že je splněné. Pokud je uvedená hodnota 0, znamená to, že splněné není.
Kritérium Výsledná hodnota
Kritérium X 1 / 0
Způsob škál
Tímto způsobem jsou porovnávána kritéria, u kterých není možné jednoznačně říct, zda jsou splněná či ne. Výstupem je podobná tabulka jako v předchozím hodnocení, ovšem výslednou hodnotu představuje hodnocení na škále. Tato škála se může lišit v závislosti na jednotlivých kritériích.
Kritérium Výsledná hodnota
Kritérium X Počet bodů (v závislosti na škále)
23 Hodnocení stupnicí
Toto je způsob, kterým jsou měřeny předem zvolené dimenze frameworků. Hodnocení probíhá na základě klasické stupnice 1 až 5, kdy 1 znamená nejhorší výsledek a 5 výsledek nejlepší. Výstupem je rovněž tabulka, ve které je u každé dimenze uveden její konečný výsledek práce, kterým je doporučení pro Českou republiku. Jsou to objektivní kritéria – zda jsou jednotlivé úkony obsaženy ve frameworku (a následně zveřejněné), anebo nejsou.
Seznam zvolených kritérií a přiděleného způsobu hodnocení:
• Obsahuje framework návod na použití?
Hodnocení bude probíhat na základě checklistu. Pokud framework obsahuje zveřejněný návod na použití, bude mu přidělen jeden bod. V opačném případě žádný.
• Obsahuje framework FAQ (časté dotazy)?
Hodnocení bude probíhat na základě checklistu. Pokud framework obsahuje zveřejněné časté dotazy, obdrží 1 bod. V opačném případě – 0 bodů.
• Jsou zveřejněny související dokumenty a zdroje, nebo případně je uveden odkaz na tyto zdroje?
Hodnocení bude probíhat na základě následující škály:
o 2 body – dokumenty související s frameworkem jsou zveřejněné, o 1 bod – je dán odkaz na tyto dokumenty.
• Obsahuje framework soupis přínosů či inovací, které přináší?
Hodnocení bude probíhat na základě checklistu. Pokud framework obsahuje zformulovaný soupis přínosu – jeden bod, neobsahuje-li – 0 bodů.
• Obsahuje framework možnost zpětné vazby?
Hodnocení bude probíhat na základě checklistu. Pokud framework obsahuje zformulovaný soupis přínosu – 1 bod, pokud ne – 0 bodů.
• Obsahuje framework popis přizpůsobení konkrétním situacím (možnost rozšíření, možnost úprav)?
Hodnocení bude probíhat na základě checklistu. Pokud framework obsahuje popis přizpůsobení konkrétním situacím – 1 bod, neobsahuje – 0 bodů.
24
• Je zveřejněný framework volně dostupný?
Hodnocení bude probíhat na základě následující škály:
o 2 body – framework je volně dostupný, o 1 bod – framework je dostupný za poplatek.
• Kdo je vlastníkem/správcem frameworku?
Hodnocení bude probíhat na základě následující škály:
o 3 body – framework patří státu,
o 2 body – framework patří mezinárodní organizaci, o 1 bod – framework patří soukromé společnosti.
• Je framework v souladu se standardy (například TOGAF a ArchiMate)?
Hodnocení bude probíhat na základě následující škály:
o 3 body – framework vychází z mezinárodních standardů, o 2 body – framework je v souladu s mezinárodními standardy,
o 1 bod – framework není v souladu se standardy a ani z nich nevychází.
• Jaký je počet vrstev, které jsou vyžadovány pro popis architektury?
Hodnocení bude probíhat na základě následující škály:
o 2 body – počet je větší než 4,
25 4.1.3 Porovnávací dimenze
Jak již bylo řečeno, způsob hodnocení stupnicí bude využívat předem zvolené dimenze.
Cílem je vybrat si co nejvíce dimenzí, které odráží pragmatickou kvalitu informací. To znamená, že v ohnisku zájmu je hodnota, kterou uživatel získává při užití frameworku.
Dimenze také mohou být inherentní, ale mělo by jich být co nejméně, jelikož hodnocení správnosti a přesnosti informací (v tomto případě jsou jako informace chápány frameworky) není účelem této práce. (Petr Škyřík, nedatováno)
Jako základ při stanovení jednotlivých dimenzí byla použita kniha od švýcarského vědce v oblasti komunikace Martina J. Epplera s názvem Managing Information Quality:
Increasing the Value of Information in Knowledge-Intensive Products and Processes.
Ve knize jsou velice detailně popsána různá kritéria a způsoby, jakými je možné kvalitu informací měřit a poté výsledky tohoto měření spravovat. Všechny tyto dimenze jsou sloučeny do frameworku kvality informací (viz Obr. 7).
Obr. 7 – Framework kvality informací. Zdroj: Eppler, M.
Framework používá jak pragmatické dimenze, tak inherentní, a proto pro účely této práce není možné jej použít v původní podobě. Z tohoto důvodu byla použita část dimenzí, které lze považovat za relevantní pro porovnání frameworků a následně je adaptovat k cílům práce.
Posouzení vhodnosti kritérií:
Comprehensive (vyčerpávající) – je to dimenze určující pro hodnocení, zda informace je ucelená. V tomto případě se jedná o dimenzi nevhodnou, jelikož nejsou k dispozici hodnoticí kritéria. Navíc jde o dimenzi inherentní.
Accurate (přesný) – jedná se o nevhodnou dimenzi vzhledem k inherentnosti.
26
Clear (jasný) – vhodná dimenze, jelikož je možné ocenit, nakolik je daná informace jasná.
Applicable (použitelný) – zde je nutno poněkud odstoupit od zadaných podmínek.
I když jde o dimenze inherentní, je možné posoudit, zda nějaký framework je použitelný, a to na základě počtu jeho implementací. Z toho důvodu tato dimenze je vhodná a bude použita při následném porovnání.
Concise (výstižný) – vhodná dimenze. Lze zhodnotit, nakolik je daná informace výstižná a neobsahuje-li nepodstatné údaje.
Consistent (důsledný) – dimenze není vhodná vzhledem k inherentnosti.
Correct (správný) – dimenze není vhodná vzhledem k inherentnosti. Cílem práce není posoudit správnost frameworků.
Current (aktuální) – jde sice o inherentní dimenzi, ale zároveň ji lze považovat za vhodnou. Je možné posoudit, jak je framework aktuální, na základě poslední aktualizace.
Convenient (praktický) – jde o dimenzi podobnou použitelnosti, která už byla vybrána, tedy tuto lze vynechat.
Timely (včasný) – těžko se dá posoudit, zda framework byl navržen včas či nikoliv.
Případně by to vyžadovalo hlubší výzkum, což není tématem této práce.
Traceable (vysledovatelný) – vhodná dimenze, protože lze vidět, zda jsou zveřejňovány verze frameworku, a tak zjistit, jak se měnil s časem.
Interactive (interaktivní) – velice vhodná dimenze, jedna ze zásadních pro konečný cíl práce.
Accessible (dostupný) – také vhodná dimenze. Lze zjistit, zda jsou stránky se
Accessible (dostupný) – také vhodná dimenze. Lze zjistit, zda jsou stránky se