Tento zdánlivě jednoduchý koncept má ale mnoho úskalí, na které upozornili někteří ekonomové.
Filozofii, která stojí za konceptem odhalených preferencí, analyzuje Amartya Sen, a zkoumá dále důsledky, které má koncept pro normativní ekonomii. Dle Sena jádro problému leží ve snaze usuzovat na preference, které svým chováním pozorovaná osoba odhaluje. Když zboží y mohlo být určitým jedincem v rámci jeho rozpočtového omezení koupeno a tento jedinec ve skutečnosti koupil jiné zboží x, pak usoudíme, že jedinec odhalil preferenci x nad y.
Z introspektivního úhlu pohledu pozorované osoby probíhá proces od jeho preferencí k výběru konkrétního statku, kdežto z úhlu vědeckého pozorovatele je proces obrácený na druhou stranu.
Volby jsou pozorovány první a na preference je usuzováno teprve následně z tohoto pozorování (Vojáček, 2009). Právě tato obrácená kauzalita je důvodem mnoha úskalí v Samuelsonově konceptu odhalených preferencí.
Na rozdíl od očekávání základního modelu, experimentální důkazy silně naznačují, že lidí jsou náchylní k nestandardním vírám, nestandardním preferencím a nestandardnímu rozhodování.
Jinými slovy, pokud se na lidi díváme optikou modelu homo economicus, chovají se špatně (Thaler R. H., 2015).
V normativní analýze jsou problémy sebeovládání výchozím bodem pro jakoukoliv kritiku aplikace konceptu odhalených preferencí. Tento koncept nezohledňuje problémy s vlastní kontrolou a z jeho hlediska není možné udělat někomu lépe tím, že mu vezmeme jeho nejpreferovanější alternativu. S tím bezprostředně souvisí koncept blahobytu. Blahobyt
je notoricky nepolapitelný koncept pro ekonomy i filozofy. Postoj blahobytu v neoklasické ekonomice je zakotvený v principu suverenity spotřebitele, který říká, že lidé nejlépe vědí, co je pro ně dobré, a měli by být ponecháni na svých vlastních možnostech, aby si podle toho vybrali. Blaho je individuálně subjektivní a definitivní popis toho, co se považuje za blaho, není možné zformulovat (Špecián, 2019).
Rozsah, v jakém nesrovnalosti ve zjevených preferencích lidí ospravedlňují intervenci třetích stran, byl v posledních dvou desetiletích jednou z hlavních příčin kontroverzí v normativní ekonomii. K širokému zájmu o paternalismus došlo v reakci na experimentální zjištění, která dokumentují případy nevhodného chování. Nejúspěšnějším pokusem o zpochybnění postavení neoklasického přístupu v sociální ekonomii je „libertariánský paternalismus“
navržený Richardem Thalerem a Cassem Sunsteinem (Thaler, 2008). Libertariánští paternalisté tvrdí, že neoklasická ekonomie blahobytu je založena na chybném pohledu na ekonomické agenty. Ignoruje lidskou realitu, kde k volbám dochází za podmínek omezené vůle, omezené paměti a omezených kognitivních schopností (Thaler, 2008). Nepřihlíží tedy i k inherentním slabostem lidského poznání, které často vedou lidi k volbám, které podkopávají jejich vlastní blahobyt (Špecián, 2019). Lze tedy vymezit následujícím způsobem: Lidé dělají volby, to je zřejmé. Mnoho z těchto možností však neodhaluje skutečné preference lidí, ale je způsobeno systematickými chybami, které můžeme připsat inherentním slabostem lidské vůle, poznání atd. Proto existuje příležitost ke zvýšení blahobytu lidí tím, že jim pomohou činit rozhodnutí, která více odpovídají tomu, čeho chtějí dosáhnout (Špecián, 2019).
Je stěží možné zpochybnit platnost empirických důkazů, které dokumentují anomálie v lidském chování, které otřásají důvěrou v principu odhalených preferencí. Hypotéza, že preference lidí jsou odhaleny prostřednictvím jejich volby, může být neudržitelná.
Libertariánští paternalisté v reakci na to počítají s možností identifikovat situace, kdy se lidé dopouštějí systematických omylů. Tento možnost ale trpí řadou nedostatků, včetně neurčitosti a libovolnosti kritérií. Pokud mají být skutečné preference koherentní v neoklasicistním smyslu, je jejich samotná existence sporná.
Shrnutí:
Mají program CSR společnosti vliv na loajalitu spotřebitelů? Ačkoli se spotřebitelé stále více zajímají o téma CSR, nezdá se, že by to byl rozhodující faktor při nákupu produktů či zboží.
Tato práce se zabývá tím, jak společensky odpovědné aktivity organizace ovlivňují spotřebitele při vnímání kvality produktu. Tím, jak vůbec a jak spotřebitel vnímá zapojení firmy do CSR aktivit, se zabývá mnoho výzkumů a studií.
Výsledky některých experimentálních studií naznačují, že postoje spotřebitelů a jejich nákupní rozhodování a preference jsou ovlivněny iniciativami CSR, pokud o nich spotřebitelé vědí.
Správně implementovaná CSR strategie může být důležitou podnikatelskou výhodou firmy.
Dále to také může být efektivním prostředkem pro pozitivní vnímání firmy a jejích produktů nebo služeb spotřebiteli. Za účelem vytvoření tohoto povědomí se podniky stále více obrací k prosociální marketingové komunikaci. Pokud je spotřebitel přehlcen reklamním a marketingovým sdělením, může se stát imunním na jejich působení a selektivně si vybírat to, co jej zajímá. Pokud firma nechce, aby se informace že implementuje CSR aktivity ztratila ve velkém “světě marketingu”, musí vytvořit unikátní kampaň. K tomu využívá různé marketingové a komunikační nástroje jako je cena, vzhled produktů, reklama, online marketing atd.
Otázky tedy zní: „Jsou spotřebitelé ochotni zaplatit více za výrobky firmy implementující CSR aktivity?“ Společensky odpovědné produkty je možno chápat buď jako produkty od firmy realizující strategii společenské odpovědnosti, anebo produkty, které se dají označit jako společensky odpovědné, protože jejich koupí spotřebitel přispívá na dobrou věc jako například na neziskové organizace a jiné sbírky, nebo podporuje zemědělství v rozvojových zemích nebo regionech atd. Úroveň, na jaké jsou zákazníci ochotni za výrobek firmy chovající se společensky zodpovědně zaplatit více, ukázal například rozsáhlý sociologický výzkum v roce 2003 realizovaný agenturou. Respondentům byla např. položena otázka, zda by byli ochotni zaplatit o 10 % více za ekologický výrobek (Pavlík, 2010). Výsledek tohoto výzkumu ukázal, že podíl kladných reakcí závisel na stupni vzdělání. Vzdělanější spotřebitelé byli ochotni si připlatit.
Společensky odpovědné chování firem posiluje hodnotu značky, stejně jako povědomí o značce ve společnosti a lze očekávat, že následně budou firmy odměněny i větším zájmem zákazníků. Výzkumy naznačují, že zákazníci jsou nakloněni těm společnostem, které se na první pohled zabývají společenskými problémy. Také řada dalších výzkumů provedených v České republice i ve světě ukázala, že většina zákazníků považuje společensky odpovědné chování firem za důležité a zvažují ho při svém nákupním rozhodování.
5 CSR a globální problémy
Globalizace je jedním z nejcitovanějších hesel dnešní doby a používá se k popisu procesu sociálních změn na makroúrovni společností. V současné době je mnoho globálních a hospodářských jevů, jako je mír, kriminalita, migrace, environmentální rizika, zaměstnanost a samozřejmě také CSR, považováno za jevy ovlivněné procesem globalizace.
Zdá se, že s globalizací se negativní důsledky podniků zesílily stejně jako veřejná výzva k sociální odpovědnosti podniků. Několik vědeckých časopisů, jako např. Business Ethics Quarterly nebo Journal of Business Ethics, se věnovalo otázkám vztahu mezi globalizací a CSR. Paradoxně dnes nejsou obchodní firmy považovány jen za „padouchy“, které způsobují ekologické katastrofy, finanční skandály a sociální neduhy. Jsou současně považovány za soukromé instituce, které pomáhají s řešením globální regulace a problémů, protože v mnoha případech jsou státní agentury zcela přetížené nebo neochotné spravovat občanská práva nebo přispívat k veřejnému blahu.
Co to jsou tedy globální problémy? Globální problémy jsou problémy řešitelné pouze celosvětovým úsilím a dotýkající se celé lidské civilizace. Jejich vznik je podmiňován existencí interdependence globálního charakteru, ať už se jedná o interferenci ve smyslu ekonomickém anebo mikroekonomickém, přičemž však smysl ekonomický je dominantní (Jeníček, Foltýn, 2003).
Globální problémy se dělí na tři velké skupiny, a to:
1) Globální problémy intersociální, 2) Globální problémy přírodně sociální, 3) Globální problémy antroposociální.
Pro potřebu práce se bude tato kapitola zabývat pouze globálními problémy přírodně sociálními. Přírodně sociální globální problémy pramení z porušených vazeb mezi přírodou a lidskou společností. Ekonomický růst, konzumní styl života a růst lidských potřeb řadu z těchto obtíží vyvolávají, nebo v důsledku znečištění životního prostředí zhoršují.
Počet obyvatel roste, přírodní zdroje však zůstávají. Mezi největší problémy přírodně sociální patří například problémy nedostatku potravin, surovin, ohrožení globálních biosférických systémů, redukce biologického bohatství, energetických a dalších přírodních zdrojů (Jeníček V. F., 2003).