Když člověk chodí do práce, vydělává peníze – a ty jsou jeho příjmem. Jaký ale bude mít daný jednotlivec příjem, když odejde do důchodu? Každý odchod do důchodu může znamenat pro jedince pokles jeho příjmu, ale zásadní je, o kolik tento příjem poklesne a jak se změní výše výdajů. Budoucí výdaje v důchodu mohou být vyšší i nižší. Výše důchodu závisí na příjmu, který byl pobírán v produktivním věku. Platí, že čím vyšší příjmy v produktivním věku, tím vyšší důchod a naopak (Syrový, 2012). Hlavní otázkou je, o kolik se příjem sníží a zda je pro osobu toto snížení problémem, který by měla řešit. Pokud by jí příjem z důchodu stačil, teoreticky nemusí dále spořit.
Pro přehlednost je přiložena Tabulka 1. Porovnání výše starobního důchodu a čisté mzdy, kde je spočítán náhradový poměr ze mzdy daného člověka. Tabulka byla vytvořena na základě důchodové kalkulačky (E15.cz, 2021) a čisté mzdy byly převzaty z webu Kurzy.cz (2021), přičemž do tabulky byla vložena aktuální data. Aktuální minimální mzda činila pro rok 2021 15 200 Kč, mediánová mzda žen v 2020 dosáhla 26 723 Kč, mediánová mzda mužů pro rok 2020 se rovnala 31 790 Kč a v tabulce je vidět i průměrná mzda za rok 2020 ve výši 34 835 Kč.
Pohledem na tabulku je zřejmé, že čím vyšší jsou příjmy, tím větší je budoucí důchod, zároveň se však lidem s vyššími příjmy v produktivním věku příjem v důchodu sníží nejvýrazněji.
10
Tabulka 1 Porovnání výše starobního důchodu a čisté mzdy
Hrubá mzda Čistá mzda Výše důchodu Poměr v %
15 200 13 528 11 530 85
16 000 14 160 11 794 83
18 000 15 640 12 067 77
20 000 17 120 12 340 72
22 000 18 600 12 613 68
24 000 20 080 12 886 64
26 000 21 560 13 159 61
26 723 22 083 13 257 60
28 000 23 040 13 432 58
30 000 24 520 13 705 56
31 790 25 842 13 949 54
34 835 28 087 14 364 51
35 000 28 220 14 387 51
40 000 31 920 15 070 47
45 000 35 620 15 752 44
50 000 39 320 16 435 42
55 000 43 020 17 117 40
60 000 46 720 17 800 38
65 000 50 420 18 482 37
70 000 54 120 19 165 35
80 000 61 520 20 530 33
90 000 68 920 21 895 32
100 000 76 320 23 260 30
Zdroj: (E15.cz, 2021), vlastní výpočty1
Pokud bude osobě daná výše starobního důchodu od státu plně postačovat, jedinec bude finančně nezávislý a teoreticky nemusí dále spořit. Je zapotřebí počítat s tím, že algoritmy pro výpočty důchodů se mohou v čase měnit a nic není úplně jisté. Důchody vzhledem k příjmům zaměstnanců neustále klesají.
Pokud již teď osoba ví, že výše starobního důchodu je pro ni moc nízká, musí se na důchodový věk připravit – a s přípravou je lepší začít co nejdříve. Stačí začít pomalu spořit na odchod do důchodu. Problémem je také to, že se průměrná výše důchodu za posledních pár let snižuje vzhledem k průměrné čisté mzdě zaměstnanců viz Tabulka 2.
1 Výpočty byly provedeny pro podmínky roku 2021, pro bezdětného muže, který získal 35 let pojištění.
11
Tabulka 2 Poměr průměrného důchodu a čisté průměrné mzdy
Rok Relace důchodu k čisté mzdě v
%
1990 66,9
2000 57,1
2005 54,2
2010 53,2
2015 54,5
2017 51,8
Zdroj: (Český statistický úřad, 2017)
Dalším z faktorů, který by měl osobu přesvědčit, že je nutné spořit v nějaké výši na důchod, je stárnutí populace. V České republice pravděpodobně naroste podíl seniorů a sníží se počet osob v produktivním věku. Zatímco v roce 2019 bylo 65 % všech osob v produktivním věku, v roce 2050 by to mělo být pouze 56,6 % (Český statistický úřad, 2019). Na Graf 1 ukazuje, že autorka prognózuje růst věkové skupiny 65+ v populaci na více jak 30 % z celkové populace, kdy v době tvorby v roce 2010 tato skupina čítala kolem 15 % z celkové populace.
Graf 1 Trendy vývoje věkových skupin v ČR
Zdroj: (Rychtaříková, 2011)
Podle pana Syrového (2012) by lidé měli plánovat budoucí výdaje. Mohou se inspirovat ze současných výdajů po odečtení hypotéky, výdajů na děti a podobně. Také popisuje, že většina lidí by chtěla mít své příjmy v důchodu na úrovni 70 % až 80 % současného příjmu.
Podle Asociace penzijních společností ČR (2020) by v důchodu vystačilo 42 % lidí s částkou mezi 15 000 až 20 000 Kč. Více než 20 000 Kč by chtělo mít 21 % lidí, zatímco s méně než 15 000 na měsíc by si vystačilo 37 % osob. Podle ekonoma Lukáše Kovandy jsou tyto částky značně podhodnoceny a lidé budou v důchodu potřebovat více peněz (Buřínská, 2020).
12 2 Důchodový systém
O důchodový systém se většina lidí aktivně začne zajímat s přibývajícím věkem a napadá je, kdy (a jestli vůbec) budou mít nárok na starobní důchod. V této části práce jsou představeny základní principy důchodového pojištění, právní úprava tohoto pojištění, jednotlivé druhy důchodů, slabé stránky důchodového systému a jejich možné změny a na závěr je přiblíženo, jak by mohl systém fungovat v budoucích letech a desetiletích. Důchody jsou v dnešní společnosti velmi živým tématem. Na jedné straně je možné vnímat všeobecný názor, že důchodci v České republice to mají těžké, lidé si stěžují, že mají malé důchody, ze kterých nemohou vyžít. Navzdory tomu se Česká republika v mezinárodním srovnání umisťuje relativně na vysokých příčkách z hlediska kvality života seniorů (Globe24.cz, 2016).
Podle studie OECD má Česká republika jen 2 % chudých občanů ve skupině nad 65 let věku.
Oproti tomu v Německu je to 9,4 % a ve Švýcarsku dokonce více než 23 % lidí z této věkové skupiny (Těšínská, 2016). „Důchody jsou jen z 30 procent závislé na výši našeho výdělku.
A to je podle názoru většiny lidí nespravedlivé a nemotivující.“ (Vostatek, 2019) 2.1 Důchodové pojištění
Studie OECD (2020), která říká, že v České republice je relativně málo chudých důchodců oproti Německu nebo Švýcarsku, je značně zavádějící, protože OECD porovnávala příjmy domácností důchodců s národním mediánovým příjmem (Těšínská, 2016). A hranice chudoby se mezi státy velmi liší. Například bohatý český důchodce by byl chudým důchodcem ve Švédsku či Švýcarsku, a naopak chudý důchodce ze Švédska by byl bohatým důchodcem v České republice. Důchodové pojištění představuje první pilíř a je to veřejně spravovaný systém s povinnou účastí a jeho hlavním cílem je snižování chudoby (Organisation for Economic Co-operation and Development, 2006). V České republice činí průměrná doba pobírání důchodu 17,9 roku pro muže a 23,1 roku u žen (Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2019).
2.1.1 Základní principy
Základní principy důchodového pojištění se začaly rozvíjet v devadesátých letech minulého století, kdy toto snažení vyvrcholilo vznikem zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, který nabyl účinnosti 1. ledna 1996. Základní principy jsou legislativně ukotveny již v Listině základních práv a svobod (1992), kde se v hlavě 4 článku 30 v odstavci 1 nachází toto ustanovení: „Občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele.“ Na důchodový systém jsou nejčastěji aplikovány principy zásluhovosti a solidarity. Princip zásluhovosti se v českém systému projevuje pouze omezeně a je zde více uplatňován princip sociální solidarity. Zásluhovost Šabata (2016) chápe jako vztah mezi penězi, které osoba do systému odvedla, a penězi, které ze systému dostane.
Vyšší pojistné odvedené do důchodového systému by mělo znamenat získání vyššího příjmu z tohoto systému. V širším slova smyslu je možné chápat tuto zásluhu i jako vychované děti, jako budoucí poplatníky průběžného důchodového systému. V širším slova smyslu je zásluhovost definována ve třech rovinách:
• vzhledem k výši měsíčních odvodů,
• vzhledem k délce pojištění,
• vzhledem k výchově dětí (Šabata, 2016).
13 Princip solidarity je uplatňován především u pojištěnců s vyššími příjmy s pojištěnci s příjmy nižšími. Solidarita uvnitř důchodového systému je státem vynucovaná a dělí se na solidaritu příjmovou a mezigenerační (Komise pro spravedlivé důchody, 2019). Solidarita příjmová vychází z předpokladu, že každá osoba má získávat důchod alespoň v minimální výši. Tento princip je zajištěn pevnou složkou důchodu, která náleží všem důchodcům a pro rok 2021 činí 3 550 Kč měsíčně (Česká správa sociálního zabezpečení, 2021d). Mezigenerační solidarita je zde důležitá, protože Česká republika má průběžně financovaný systém, kdy ekonomicky aktivní obyvatelstvo vyplácí stávající penzisty. Problémem tohoto systému je závislost na demografickém vývoji společnosti, kdy poměr důchodců bude narůstat. Podle Cipry (2012) vznikne otázka, jak se spravedlivě podělit o přibývající náklady vznikající z důvodu stárnoucí populace. Řešením by mohlo být Musgraveovo pravidlo (Jackson & Musgrave, 1987). Z tohoto pravidla vychází politika prodlužování důchodového věku.
Jedním z důležitých principů je i princip jednotné úpravy. To znamená, že pro jednotlivé skupiny pojištěnců platí jednotné zásady na nárok na důchod, včetně jednotného výpočtu důchodu.
Účast na důchodovém pojištění je pro většinu osob povinná. Je možné se také dobrovolně účastnit v pojištění. Do této skupiny patří situace, kdy je osoba vedena v evidenci úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, ale již jí nenáleží podpora. Důchodové pojištění si také může osoba platit dobrovolně, pokud se soustavně připravuje na budoucí povolání studiem na střední, vyšší odborné či vysoké škole v České republice nebo pokud pracuje v cizině atd. (Česká správa sociálního zabezpečení, 2021a).
Pokud osoba splní podmínky na důchod z důchodového pojištění, tak má na důchod právní nárok, dávky důchodového pojištění jsou tedy obligatorní a je zajištěna soudní ochrana.
Důchody jsou důchodcům garantovány státem (Přib, 2012). Neméně významným principem je princip dynamičnosti. Konstrukce výpočtu důchodů se každoročně přizpůsobuje ekonomickému vývoji.
2.1.2 Právní úprava
Důchodový systém České republiky je založen na základě zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Na tento zákon navazují prováděcí předpisy, jedná se zejména o vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí. Dále se doplňkové penzijní spoření řídí podle zákona č. 427/2011 Sb., které od roku 2013 nahradilo penzijní připojištění se státním příspěvkem podle zákona č. 42/1994 Sb. Dalším právním předpisem důchodového pojištění je aktuálně pro rok 2020 zákon o jednorázovém příspěvku důchodci v roce 2020.
2.1.3 Druhy důchodů
Důchodový systém poskytuje 4 základní typy důchodů:
1. starobní, 2. invalidní,
3. vdovský a vdovecký, 4. sirotčí.
14 Starobní důchod je dávkou, kterou osoby dostávají po dobu penze. Aby na ni měly nárok, musí splnit dvě základní podmínky. Je zapotřební dosáhnout důchodového věku a získat potřebnou dobu důchodového pojištění. Paradoxně od 90. let minulého století poklesla zásluhovost, rovnostářství se zvýšilo výrazněji než za dob komunismu a také byl zaznamenán rozklad mezi reálným důchodem a průměrnou mzdou (Potůček, 2019).
Do roku 2010 stačilo odpracovat minimálně 25 let. Dnes je potřeba mít odpracováno minimálně 35 let, což pro mladou generaci nemusí být problém, ale osobám 50+ tato změna může značně komplikovat život (pokud osobám chybí jen pár let, ale už mají větší problém si najít další práci).
Do těchto potřebných let se počítají i náhradní doby pojištění, kdy není odváděno žádné pojistné, ale započítávají se potřebné roky pojištění na důchod (Česká správa sociálního zabezpečení, 2021c).
Pokud je na tuto problematiku nahlíženo z pohledu běžného studenta vysoké školy, kdy student ukončí studium cca v 25 letech, k čemuž je připočítáno 35 let práce, podmínky bude dosaženo v 60 letech. V tomto ohledu mohou být vysokoškoláci znevýhodněni oproti studentům, kteří šli pracovat hned po střední škole. Na druhou stranu mají vysokoškolsky vzdělaní lidé dlouhodobě nejnižší míru nezaměstnanosti (Bureš, 2017).
V roce 2018 byl ustanoven strop odchodu do důchodu v 65 letech. Děti narozené v roce 2018 měly jít do důchodu v 73 letech a deseti měsících, děti narozené v roce 2060 by do důchodu odcházely v osmdesáti letech a děti, které by se narodily v roce 2180, by pracovaly až do sta let (Hovorka, 2018). Jak vtipně komentoval Potůček (2019), tento způsob by vyřešil financování důchodového systému naprosto dokonale, protože by se důchodu nakonec nikdo nedožil.
Pro mladé to neznamená, že do budoucna důchodový věk neporoste. Pokud se bude průměrný věk dožití zvyšovat a z hlediska demografického vývoje se počet poplatníků bude snižovat, tak bude Česká republika muset tento systém reformovat.
2.2 Výše důchodů
Mezi základní veličiny, z nichž se počítá důchod, patří doba pojištění a výpočtový základ. Doba pojištění je významná jak pro stanovení výše důchodu, tak i pro splnění nároku na důchod.
Minimální doba pojištění pro starobní důchod závisí na celkové době pojištění, přičemž se připočítávají náhradní doby pojištění. Minimální doba pojištění je odvozena od roku, kdy žadatel dosáhl důchodového věku (viz Tabulka 3).
15
Tabulka 3 Minimální potřebná doba pojištění
Zdroj: (Česká správa sociálního zabezpečení, 2021b)
Minimální výše starobního důchodu v roce 2021 činí 4 310 Kč a tato částka se skládá ze 770 Kč (minimální procentní výše výměry důchodu) a 3 550 Kč (základní výměry).
Osobní vyměřovací základ představuje měsíční příjem, kterého osoba dosáhla v rozhodném období, a stanovuje se tak, že se koeficient 30,4167 vynásobí zlomkem, kdy jmenovatel zlomku představuje součet všech kalendářních dnů rozhodného období, zatímco čitatelem je roční úhrn vyměřovacích základů dosažených v rozhodném období (Česká správa sociálního zabezpečení, 2021b).
Procentní výměra důchodů se stanovuje z vypočteného základu procentní sazbou odpovídající délce doby pojištění (může být zvýšena za dobu přesluhování, nebo naopak snížena, pokud odejdeme do důchodu předčasně). Ve výpočtu se rozlišuje dobu pojištění do vzniku nároku na důchod a dobu pojištění získanou po vzniku nároku na důchod (Cipra, 2012).
Průměrná mzda se počítá jako součin všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který je o dva předcházející kalendářnímu roku, pro která se průměrná mzda zjišťuje a přepočítaného koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu.
Druhým pravidlem je, že průměrná mzda za kalendářní rok nesmí být nižší než průměrná mzda pro bezprostředně předcházející rok (Česká správa sociálního zabezpečení, 2021b).
Důchodový věk dosažen Potřebná doba pojištění v letech
do roku 2010 25
2010 26
2011 27
2012 28
2013 29
2014 30
2015 31
2016 32
2017 33
2018 34
po roce 2018 35
16 Do důchodu může osoba také odejít předčasně, kdy musí splnit dobu pojištění a chybí jí nejvíce 3 roky do důchodového věku. Výše procentní výměry činí za každý celý rok pojištění 1,5 % vypočteného základu měsíčně a tato stanovená výše se snižuje za každých 90 kalendářních dnů z doby ode dne přiznání důchodu do dosažení důchodového věku o:
• 0,9 % výpočtového základu za období prvních 360 kalendářních dnů,
• 1,2 % výpočtového základu za období od 361. kalendářního dne do 720. kalendářního dne,
• 1,5 % výpočtového základu za období od 721. kalendářního dne (Česká správa sociálního zabezpečení, 2021b).
Obrázek 1 Schéma výpočtu starobního důchodu
Zdroj: (Cipra, 2012), vlastní zpracování
České republice konstantně narůstá průměrná výše měsíčního důchodu viz Tabulka 4. V roce 2019 průměrná mzda činila 13 703 Kč, v prvním čtvrtletí roku 2020 se dostala až k 14 397 Kč a vláda avizovala, že se důchody budou nadále zvedat, přičemž průměrný důchod v roce 2021 by mohl dosahovat 15 336 Kč (Český statistický úřad, 2020a).
Tabulka 4 Průměrná měsíční výše důchodů v ČR
Zdroj: (Česká správa sociálního zabezpečení, 2019), vlastní zpracování
Výše starobního důchodu
Základní výměra Procentní
výměra
Procentní výměra Výpočtový
základ Doba pojišťění
0 5 000 10 000 15 000
v Kč
roky
Průměrná měsíční výše důchodů v ČR (stav v prosinci příslušného roku)
17 2.3 Možné změny systému a budoucnost systému
Přibližně 70 % české veřejnosti souhlasí, že je zapotřebí změnit stávající důchodový systém.
Více než 80 % všech dotazovaných je proti zvyšování věku odchodu do důchodu a 80 % všech dotazovaných si nepřeje, aby se změna systému řešila snížením výše důchodů. Více než 55 % dotazovaných nechce zvyšovat odvody pro udržení stávající výše důchodů a 54 % je proti zvyšování povinné doby pojištění (Centrum pro výzkum veřejného mínění & Spurný, 2020).
Je tedy možné něco změnit v systému, pokud je ke změnám taková nevůle veřejnosti? Většina autorů (Potůček, 2019; Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2019; Komise pro spravedlivé důchody, 2020a; Vostatek, 2019) se shoduje, že je zapotřebí změnit důchodový systém, ale již nepanuje shoda v tom, jak přesně ho změnit.
Pokud by společnost chtěla, aby byl náš průběžně financovaný první pilíř i nadále založen na principu pojištění, podle Potůčka (2019) nám nezbývá nic jiného než:
• zvyšovat povinné odvody do systému,
• zvyšovat důchodový věk,
• zvyšovat povinnou dobu pojištění.
Další možností by bylo snížit důchod, autor neuvádí snižování důchodu pravděpodobně kvůli politické neprůchodnosti.
Dílčí změny by se podle Potůčka (2019) měly skládat z odstranění složitosti, nepřehlednosti a uživatelské nevlídnosti důchodového systému. Navrhoval by vytvořit bodový systém umožňující si srovnat zvažované životní strategie s důchodovými nároky. V mezinárodním srovnání poukazuje na velmi dlouhou dobu potřebnou pro pojištění, která může při jejím nedosažení vést k propadu do chudoby. Doporučuje přezkoumat a upravit podmínky nároku.
Například navrhuje posuzovat nárok na důchod pomocí součtu věku a doby pojištění.
Autor vidí problém i v náhradní době pojištění, která již není přiznávána studentům ve věku 18–26 let, čímž jsou studenti při nároku na důchod znevýhodněni. Poukazuje na problém trvalého krácení předčasných důchodů a radí, aby se výše důchodů nesnižovala po dosažení důchodového věku. Problém vidí i u zvyšující se věkové hranice pro odchod do důchodu pro osoby, které vykonávají náročné povolání. Autor by zavedl kompenzace pro rodiče za výchovu budoucích poplatníků. Ve své knize upozorňuje na znevýhodnění jednoho z manželů, kteří dlouhodobě žili ve společné domácnosti, a zavedl by sdílení vyměřovacích základů manželů. Apeluje na snížení odvodů na práci starobních důchodců a lépe tuto práci bonifikovat ve výši důchodu. Problémem vyměřovacích základů manželů v České republice může být vysoká rozvodovost, která se drží v pásu 40–50 % (Český statistický úřad, 2016).
Podle Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (2020) by bylo zapotřebí zjednodušit podmínky nároku, zejména tato zpráva upozorňuje na velmi dlouhou dobu pojištění v důchodové pojištění. Doporučuje snížit dobu pojištění a zajistit, aby i lidé, kteří platili mnoho let důchodové pojištění, měli nárok na důchod. Dále doporučuje zjednodušit vzorec pro výpočet dávky, aby lidé mohli lépe předvídat svůj příjem ve stáří. Tato zpráva navrhuje spojení věku odchodu do důchodu se střední délkou života, a tedy prodloužení věku odchodu do důchodu.
Zpráva také radí odstranit odstupňování zvýhodnění podle věku u náhradní doby pojištění
18 v období nezaměstnanosti, zvýšit vyměřovací základ u osob samostatně výdělečně činných a zvyšovat důchody lidem, kteří vydělávali více, než byla průměrná mzda.
Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová s Komisí pro spravedlivé důchody navrhly důchodovou reformu, která by měla začít fungovat od roku 2022. Tato reforma by měla zavést základní penzi ve výši 10 000 Kč měsíčně, na kterou by měl nárok každý, kdo po 25 let platil odvody. Reforma počítá se zkrácením povinné doby pojištění z 35 na 25 let (Česká televize, 2020). Veřejný důchodový systém by se měl rozdělit na dva pilíře, kdy by se základní důchod vyplácel z nultého pilíře a zásluhová část podle odpracovaných let a výdělku z prvního pilíře.
Návrh počítá se snížením daně z příjmu při práci v důchodu a od roku 2023 by byl přiznán bonus 500 Kč měsíčně za vychované dítě a měla by být vytvořena důchodová kalkulačka pro lepší orientaci v tom, kolik peněz osoba v důchodu dostane. Od roku 2024 návrh počítá s možností dřívějšího důchodu pro náročné profese a odchodu do důchodu o rok dříve za každých 10 let práce v rizikovém prostředí (zaměstnavatel by měl za tyto pracovníky odvádět o pět procentních bodů vyšší odvody). Od roku 2025 by měla přijít daňová reforma a změna ve výpočtu invalidních a pozůstalostních penzí. Reforma by také chtěla zefektivnit spoření na stáří. Hlavní cíle této reformy jsou tři. Do nich patří, aby důchody byly finančně udržitelné, spravedlivé a srozumitelné (Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2020). Aby byl důchodový systém finančně udržitelný, je potřeba ho stabilizovat dodatečnými příjmy podle reformy (Komise pro spravedlivé důchody, 2020b).
Zásluhovost je potlačena zásadou solidarity, aby lidé byli více motivováni pracovat, bylo by dobré zvýšit poměr zásluhovosti oproti solidaritě. Také by bylo vhodné k zásluhovosti připočítat i to, kolik dětí do systému vychováme. Podle reformy Jiřího Rusnoka a Šabaty (2016) by se do zásluhovosti měly počítat děti primárně, protože v průběžném systému jsou platby aktuálních poplatníků přerozděleny jejich rodičům, osoby si tedy nespoří na svoji budoucí penzi (Zámečník, 2019). Nárok na penzi z průběžného systému by měl jen ten, kdo by řádně vychoval děti, případně osvojitelé či pěstouni. Druhý pilíř by měl být podle Rusnoka pouze zásluhový, založený na fondovém systému. V České republice přibývá bezdětných žen (iROZHLAS, 2019). Když se zaměříme na rodiny, které děti mají, zjistíme, že jsou systémově znevýhodněny.
Jejich příjmy nejsou tak vysoké jako u lidí, kteří děti nemají, a zároveň má rodina s dětmi i vyšší výdaje. Řešením by mohla být částečná kompenzace v rámci důchodového systému, případně by podle Potůčka (2019) bylo řešením zvýšit dětské přídavky a začít je vyplácet všem, kteří vychovávají budoucího plátce důchodového systému.
Důchodová reforma od paní Maláčové, ve spolupráci s Komisí pro spravedlivé důchody, podle Davida Marka (hlavní ekonom Deloitte), Evy Zamrazilové (předsedkyně Národní rozpočtové
Důchodová reforma od paní Maláčové, ve spolupráci s Komisí pro spravedlivé důchody, podle Davida Marka (hlavní ekonom Deloitte), Evy Zamrazilové (předsedkyně Národní rozpočtové