Mezi základní veličiny, z nichž se počítá důchod, patří doba pojištění a výpočtový základ. Doba pojištění je významná jak pro stanovení výše důchodu, tak i pro splnění nároku na důchod.
Minimální doba pojištění pro starobní důchod závisí na celkové době pojištění, přičemž se připočítávají náhradní doby pojištění. Minimální doba pojištění je odvozena od roku, kdy žadatel dosáhl důchodového věku (viz Tabulka 3).
15
Tabulka 3 Minimální potřebná doba pojištění
Zdroj: (Česká správa sociálního zabezpečení, 2021b)
Minimální výše starobního důchodu v roce 2021 činí 4 310 Kč a tato částka se skládá ze 770 Kč (minimální procentní výše výměry důchodu) a 3 550 Kč (základní výměry).
Osobní vyměřovací základ představuje měsíční příjem, kterého osoba dosáhla v rozhodném období, a stanovuje se tak, že se koeficient 30,4167 vynásobí zlomkem, kdy jmenovatel zlomku představuje součet všech kalendářních dnů rozhodného období, zatímco čitatelem je roční úhrn vyměřovacích základů dosažených v rozhodném období (Česká správa sociálního zabezpečení, 2021b).
Procentní výměra důchodů se stanovuje z vypočteného základu procentní sazbou odpovídající délce doby pojištění (může být zvýšena za dobu přesluhování, nebo naopak snížena, pokud odejdeme do důchodu předčasně). Ve výpočtu se rozlišuje dobu pojištění do vzniku nároku na důchod a dobu pojištění získanou po vzniku nároku na důchod (Cipra, 2012).
Průměrná mzda se počítá jako součin všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který je o dva předcházející kalendářnímu roku, pro která se průměrná mzda zjišťuje a přepočítaného koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu.
Druhým pravidlem je, že průměrná mzda za kalendářní rok nesmí být nižší než průměrná mzda pro bezprostředně předcházející rok (Česká správa sociálního zabezpečení, 2021b).
Důchodový věk dosažen Potřebná doba pojištění v letech
do roku 2010 25
2010 26
2011 27
2012 28
2013 29
2014 30
2015 31
2016 32
2017 33
2018 34
po roce 2018 35
16 Do důchodu může osoba také odejít předčasně, kdy musí splnit dobu pojištění a chybí jí nejvíce 3 roky do důchodového věku. Výše procentní výměry činí za každý celý rok pojištění 1,5 % vypočteného základu měsíčně a tato stanovená výše se snižuje za každých 90 kalendářních dnů z doby ode dne přiznání důchodu do dosažení důchodového věku o:
• 0,9 % výpočtového základu za období prvních 360 kalendářních dnů,
• 1,2 % výpočtového základu za období od 361. kalendářního dne do 720. kalendářního dne,
• 1,5 % výpočtového základu za období od 721. kalendářního dne (Česká správa sociálního zabezpečení, 2021b).
Obrázek 1 Schéma výpočtu starobního důchodu
Zdroj: (Cipra, 2012), vlastní zpracování
České republice konstantně narůstá průměrná výše měsíčního důchodu viz Tabulka 4. V roce 2019 průměrná mzda činila 13 703 Kč, v prvním čtvrtletí roku 2020 se dostala až k 14 397 Kč a vláda avizovala, že se důchody budou nadále zvedat, přičemž průměrný důchod v roce 2021 by mohl dosahovat 15 336 Kč (Český statistický úřad, 2020a).
Tabulka 4 Průměrná měsíční výše důchodů v ČR
Zdroj: (Česká správa sociálního zabezpečení, 2019), vlastní zpracování
Výše starobního důchodu
Základní výměra Procentní
výměra
Procentní výměra Výpočtový
základ Doba pojišťění
0 5 000 10 000 15 000
v Kč
roky
Průměrná měsíční výše důchodů v ČR (stav v prosinci příslušného roku)
17 2.3 Možné změny systému a budoucnost systému
Přibližně 70 % české veřejnosti souhlasí, že je zapotřebí změnit stávající důchodový systém.
Více než 80 % všech dotazovaných je proti zvyšování věku odchodu do důchodu a 80 % všech dotazovaných si nepřeje, aby se změna systému řešila snížením výše důchodů. Více než 55 % dotazovaných nechce zvyšovat odvody pro udržení stávající výše důchodů a 54 % je proti zvyšování povinné doby pojištění (Centrum pro výzkum veřejného mínění & Spurný, 2020).
Je tedy možné něco změnit v systému, pokud je ke změnám taková nevůle veřejnosti? Většina autorů (Potůček, 2019; Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2019; Komise pro spravedlivé důchody, 2020a; Vostatek, 2019) se shoduje, že je zapotřebí změnit důchodový systém, ale již nepanuje shoda v tom, jak přesně ho změnit.
Pokud by společnost chtěla, aby byl náš průběžně financovaný první pilíř i nadále založen na principu pojištění, podle Potůčka (2019) nám nezbývá nic jiného než:
• zvyšovat povinné odvody do systému,
• zvyšovat důchodový věk,
• zvyšovat povinnou dobu pojištění.
Další možností by bylo snížit důchod, autor neuvádí snižování důchodu pravděpodobně kvůli politické neprůchodnosti.
Dílčí změny by se podle Potůčka (2019) měly skládat z odstranění složitosti, nepřehlednosti a uživatelské nevlídnosti důchodového systému. Navrhoval by vytvořit bodový systém umožňující si srovnat zvažované životní strategie s důchodovými nároky. V mezinárodním srovnání poukazuje na velmi dlouhou dobu potřebnou pro pojištění, která může při jejím nedosažení vést k propadu do chudoby. Doporučuje přezkoumat a upravit podmínky nároku.
Například navrhuje posuzovat nárok na důchod pomocí součtu věku a doby pojištění.
Autor vidí problém i v náhradní době pojištění, která již není přiznávána studentům ve věku 18–26 let, čímž jsou studenti při nároku na důchod znevýhodněni. Poukazuje na problém trvalého krácení předčasných důchodů a radí, aby se výše důchodů nesnižovala po dosažení důchodového věku. Problém vidí i u zvyšující se věkové hranice pro odchod do důchodu pro osoby, které vykonávají náročné povolání. Autor by zavedl kompenzace pro rodiče za výchovu budoucích poplatníků. Ve své knize upozorňuje na znevýhodnění jednoho z manželů, kteří dlouhodobě žili ve společné domácnosti, a zavedl by sdílení vyměřovacích základů manželů. Apeluje na snížení odvodů na práci starobních důchodců a lépe tuto práci bonifikovat ve výši důchodu. Problémem vyměřovacích základů manželů v České republice může být vysoká rozvodovost, která se drží v pásu 40–50 % (Český statistický úřad, 2016).
Podle Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (2020) by bylo zapotřebí zjednodušit podmínky nároku, zejména tato zpráva upozorňuje na velmi dlouhou dobu pojištění v důchodové pojištění. Doporučuje snížit dobu pojištění a zajistit, aby i lidé, kteří platili mnoho let důchodové pojištění, měli nárok na důchod. Dále doporučuje zjednodušit vzorec pro výpočet dávky, aby lidé mohli lépe předvídat svůj příjem ve stáří. Tato zpráva navrhuje spojení věku odchodu do důchodu se střední délkou života, a tedy prodloužení věku odchodu do důchodu.
Zpráva také radí odstranit odstupňování zvýhodnění podle věku u náhradní doby pojištění
18 v období nezaměstnanosti, zvýšit vyměřovací základ u osob samostatně výdělečně činných a zvyšovat důchody lidem, kteří vydělávali více, než byla průměrná mzda.
Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová s Komisí pro spravedlivé důchody navrhly důchodovou reformu, která by měla začít fungovat od roku 2022. Tato reforma by měla zavést základní penzi ve výši 10 000 Kč měsíčně, na kterou by měl nárok každý, kdo po 25 let platil odvody. Reforma počítá se zkrácením povinné doby pojištění z 35 na 25 let (Česká televize, 2020). Veřejný důchodový systém by se měl rozdělit na dva pilíře, kdy by se základní důchod vyplácel z nultého pilíře a zásluhová část podle odpracovaných let a výdělku z prvního pilíře.
Návrh počítá se snížením daně z příjmu při práci v důchodu a od roku 2023 by byl přiznán bonus 500 Kč měsíčně za vychované dítě a měla by být vytvořena důchodová kalkulačka pro lepší orientaci v tom, kolik peněz osoba v důchodu dostane. Od roku 2024 návrh počítá s možností dřívějšího důchodu pro náročné profese a odchodu do důchodu o rok dříve za každých 10 let práce v rizikovém prostředí (zaměstnavatel by měl za tyto pracovníky odvádět o pět procentních bodů vyšší odvody). Od roku 2025 by měla přijít daňová reforma a změna ve výpočtu invalidních a pozůstalostních penzí. Reforma by také chtěla zefektivnit spoření na stáří. Hlavní cíle této reformy jsou tři. Do nich patří, aby důchody byly finančně udržitelné, spravedlivé a srozumitelné (Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2020). Aby byl důchodový systém finančně udržitelný, je potřeba ho stabilizovat dodatečnými příjmy podle reformy (Komise pro spravedlivé důchody, 2020b).
Zásluhovost je potlačena zásadou solidarity, aby lidé byli více motivováni pracovat, bylo by dobré zvýšit poměr zásluhovosti oproti solidaritě. Také by bylo vhodné k zásluhovosti připočítat i to, kolik dětí do systému vychováme. Podle reformy Jiřího Rusnoka a Šabaty (2016) by se do zásluhovosti měly počítat děti primárně, protože v průběžném systému jsou platby aktuálních poplatníků přerozděleny jejich rodičům, osoby si tedy nespoří na svoji budoucí penzi (Zámečník, 2019). Nárok na penzi z průběžného systému by měl jen ten, kdo by řádně vychoval děti, případně osvojitelé či pěstouni. Druhý pilíř by měl být podle Rusnoka pouze zásluhový, založený na fondovém systému. V České republice přibývá bezdětných žen (iROZHLAS, 2019). Když se zaměříme na rodiny, které děti mají, zjistíme, že jsou systémově znevýhodněny.
Jejich příjmy nejsou tak vysoké jako u lidí, kteří děti nemají, a zároveň má rodina s dětmi i vyšší výdaje. Řešením by mohla být částečná kompenzace v rámci důchodového systému, případně by podle Potůčka (2019) bylo řešením zvýšit dětské přídavky a začít je vyplácet všem, kteří vychovávají budoucího plátce důchodového systému.
Důchodová reforma od paní Maláčové, ve spolupráci s Komisí pro spravedlivé důchody, podle Davida Marka (hlavní ekonom Deloitte), Evy Zamrazilové (předsedkyně Národní rozpočtové rady) a Miroslava Zámečníka (ekonomický analytik České bankovní asociace) neřeší hlavní problém důchodového systému. Jako hlavní problém vidí finanční udržitelnost systému (iDNES.cz, 2020).
Česká republika zatím nevytvořila žádnou dlouhodobou strategii, která by řešila penzijní systém (Janoušková & Kirschnerová, 2018). Pokud by zůstal průběžný systém financování beze změn, mohlo by to vést ke snížení reálných penzí, snížení poměru mezi průměrnými mzdami a penzemi, docházelo by k vyšším deficitům. To vše by se stalo, pokud by se nezvýšil odchod do důchodu nad hranici 67 let do roku 2050 (Štěpánek, 2019).
19 V Českém rozhlase (2009) byl odvysílán pořad na téma důchodci a jejich budoucnost. V něm Svatopluk Stojan představoval možnou budoucnost důchodů po vzoru skandinávských zemí, zemí Beneluxu, Švýcarska a Německa. Navrhoval náš systém postavit na „třech pilířích“, aby v důchodu nedocházelo k výraznému snížení životní úrovně a aby docházelo jen ke zvýšení objemu volného času. Prvním pilířem by měl být náš klasický státní důchod, který je placen v rámci sociálního pojištění. Druhým pilířem by měly být penzijní fondy (státem a zaměstnavatelem podporované) a třetí pilířem by bylo dobrovolné soukromé pojištění.
Osoba by pak v době důchodu byla vyplácena ze tří zdrojů (Český rozhlas, 2009).
Česká vláda se v roce 2010 zavázala provést reformu důchodového systému, aby byl dlouhodobě udržitelný. Tato reforma měla řešit zajištění přiměřených příjmů ve stáří, při invaliditě či ztrátě živitele. A proto byl vytvořen druhý pilíř, který byl ovšem připravován ve velkém chvatu, navíc se proti reformě postavila opozice i tehdejší prezident Václav Klaus (Vostatek, 2016). V roce 2013 se tato strategie uskutečnila a vznikly 3 penzijní pilíře. Začal existovat druhý pilíř (důchodové spoření) a byl reformován pilíř třetí, který dal za vznik doplňkovému penzijnímu spoření. Druhý důchodový pilíř nabízelo pouze 6 penzijních společností, kdy do 31. března 2015 do tohoto pilíře vstoupilo pouze 84 383 pojištěnců (Zámečník, 2015). V druhém pilíři byly regulovány provize za zprostředkování a stát reguloval i poplatky za správu penzijních fondů. Druhý pilíř měl postupně nahradit první pilíř, aby byl nahrazen výpadek příjmů z prvního pilíře, byly navýšeny sazby DPH o jeden procentní bod (Klepárník et al., 2017). V roce 2014 ale vláda rozhodla o ukončení druhého pilíře důchodového spoření (Ministerstvo financí, 2018). Miroslav Kalousek (2019) situaci okomentoval takto:
„ANO a ČSSD přitom zrušily všechny předchozí reformní kroky naší vlády kromě jediného, kterým byla vyšší DPH právě na starobní penze. Inkaso si ponechaly, ale utrácejí ho za něco úplně jiného než za reformu. Slíbily alternativu, ale dosud žádnou nepředložily.“ Vysvětlení, proč pro vládu nebylo výhodné zachování reformy, nabízí také Potůček (2019):
„Z jednoduchého důvodu: pilíře jim odsávaly značné prostředky z příjmů veřejných rozpočtů a rok od roku navyšovaly jejich dluhy.“ Problémem tohoto systému byla i nemožnost vystoupit a všeobecné nepochopení tohoto systému (podle reprezentativního výzkumu agentury STEM z listopadu 2011 návrhu porozumělo jen 11 % občanů).
Podle Ježka (2020) průběžně financovaný důchodový systém může fungovat dále za předpokladu, je-li k dispozici dost ekonomicky činných lidí, kteří by byli schopni platit odvody na důchody. Populace by podle něj tedy neměla stárnout – a v tom vidí zásadní problém, protože starší lidé se dožívají vyššího věku a počet ekonomicky činných lidí minimálně stagnuje. Navrhuje proto zvýšit hranici důchodového věku, zvýšit daně či zvýšit počet osob platících příspěvky (migrací či podpořením porodnosti). „Abychom byli spravedliví, nějaké dílčí kroky se dějí a důchody nezaniknou. Jaká bude ale jejich výše, to je další otázka a odpověď asi zatím není příliš veselá.“ (Ježek, 2020)
V dnešní době je poměr průměrného důchodu k průměrné mzdě 40 %. V roce 2070 bude již jen 25 %. Podle analýzy Deloitte (2019) je systém v zásadě udržitelný a kupní síla důchodců bude zachována, ale dojde k snížení poměru průměrného důchodu k průměrné mzdě. Pokud by tento poměr 40 % měl být zachován (bez dalších úprav důchodového systému), tak by se systém dostal do dlouhodobě neudržitelných deficitů. Navrhují zvýšení sazby důchodového pojistného,
20 ale upozorňují na limity současného poměrně vysokého zdanění v České republice.
Další možností je zvýšení věku odchodu do důchodu, ale zde zase studie naráží na fyzické limity člověka. Poslední možností, která je v práci zmíněna, je podpoření úspor v soukromých důchodových fondech (Deloitte, 2019).
Pokud nedojde k výrazné změně struktury populace či ke změnám na trhu práce, bude zapotřebí po roce 2035 přistoupit k úpravě důchodového věku či zajistit dodatečné příjmy pro financování důchodových nároků, zejména náhradních dob pojištění (Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2019). Podle Ministerstva práce a sociálních věcí (2019) není zapotřebí reagovat na demografický vývoj okamžitě a úpravu cílit na další revizi v roce 2024.
Podle Vostatka (2016) je reforma poměrně snadná. Je potřeba sledovat transparentnost, a proto by zavedl rovný starobní důchod na úrovni 30 % průměrného celostátního hrubého výdělku a vytvořil by univerzální sociální důchodové pojištění, které by bylo financováno z pojistného se sazbou 17 %.
3 Zabezpečení na stáří
Aby se osoba zabezpečila na stáří, pravděpodobně bude muset oddalovat to, co by chtěla mít již teď. Bude si muset více odkládat na budoucí potřeby, aby v budoucnu dosáhla finanční nezávislosti.
Základní pravidlo, jak být v důchodu finančně nezávislým, je jednoduché. Je zapotřebí utrácet méně, než osoba vydělává, nebo musí vydělávat více, než utratí. Rozdíl by měl být moudře investován (Stowers & Šlehofer, 1996).
3.1 Finanční plánování
Aby bylo možné finančně plánovat a připravovat se na důchod, je nutné umět pracovat se svými příjmy a výdaji. Pro kontrolu hospodaření domácnosti je nezbytné si vést rozpočet. Pro přípravu na stáří je důležité v hospodaření dosáhnout úspor, které je poté možné využít v důchodu.
Je vhodné mít nějaký finanční plán, čeho chce jednotlivec v životě dosáhnout (pořídit si vlastní bydlení, koupit auto atd.).
Podle studie Šlapáka (2010) se pouze 49 % lidí aktivně finančně zajišťuje na stáří formou pojištění, spoření či investice. Zbylých 51 % osob se na důchod finančně nepřipravuje. Osoby, které se na důchod nepřipravují, tak činí dle závěrů studie z nedostatku finančních prostředků, případně osoby spoléhají na to, že se o ně stát ve stáří postará, nebo se nepřipravují, protože musí finančně podporovat své děti. Jako hlavní důvody, proč si lidé na důchod spoří, respondenti uváděli snahu zajistit si pohodlné stáří bez starostí o peníze a obavu z nedostačujících příjmů ze státního systému, které by nepokryly budoucí potřeby.
To, jaké finanční produkty zařadíme do portfolia, je ovlivněno postavením a vlastnostmi vlastníka portfolia (Graham & Zweig, 2007). Graham a Zweig (2007) říkají, že nezávisí tolik na tom, jaké investice osoba vlastní, ale jakým druhem investora jsme. Autoři dělí investory na aktivní (podnikavé) a pasivní (opatrné). Investory lze dělit podle ochoty přistoupit na volatilitu investice. Janda (2012) investory člení na skupiny:
21
• ultrakonzervativních investorů,
• konzervativních investorů,
• vyvážených investorů,
• dynamických investorů.
3.2 Riziko
V konečném důsledku není bezpečné nic, a proto neexistuje dokonale bezpečná investice (Stowers & Šlehofer, 1996). Vždy bude existovat nějaké riziko, ale cílem je držet ho v rozumných mezích. Skutečností, které mohou ovlivnit naše finance, najdeme v dnešním finančním světě mnoho.
Mezi 3 základní nepřátele finanční nezávislosti patří rizika, inflace a likvidita (Smrčka, 2010).
Osoba musí být schopna nést do určité míry riziko, tedy jak objektivně si může dovolit
„prodělat“. Oproti tomu ochota nést riziko je naprosto subjektivní pojem založený na pocitech a individuálních zkušenostech. V ideálním případě by si schopnost a ochota riskovat měly být rovny (Aleš, 2019). „Rizika nejsou jen tam, kde je většina z nás hledá – tedy v ekonomice nebo investicích – ale také v nás.“ (Graham & Zweig, 2007)
Mezi hlavní rizika patří ztráta jistiny a ztráta hodnoty našich peněz. Obě tato rizika jsou stejně reálná, ale dopad změny hodnoty našich peněz (inflace) může během času způsobit vyšší ztráty (Stowers & Šlehofer, 1996). Pojem inflace definuje například Samuelson et al. (1995) takto:
„Tempo inflace je procentuální roční zvýšení všeobecné cenové hladiny běžně měřené indexem spotřebitelských cen nebo jiným srovnatelným cenovým indexem.“ Vývoj inflace je vidět v Tabulce 5. Inflace škodí věřitelům a střadatelům se snižují úspory. Aby bylo možné udržet směnnou hodnotu peněz, je zapotřebí prostředky investovat s vyšším výnosem, než je inflace.
Inflace v roce 2020 byla 3,2 %, tedy za tento rok by musely být peníze zúročeny o více než 3,2 %, aby neztrácely hodnotu.
Tabulka 5 Vývoj inflace za posledních 20 let v ČR
Zdroj: (Český statistický úřad, 2020b)
Rok Inflace v % Rok Inflace v %
2000 3,9 2011 1,9
2001 4,7 2012 3,3
2002 1,8 2013 1,4
2003 0,1 2014 0,4
2004 2,8 2015 0,3
2005 1,9 2016 0,7
2006 2,5 2017 2,5
2007 2,8 2018 2,1
2008 6,3 2019 2,8
2009 1,0 2020 3,2
2010 1,5 průměr 2,3
22 3.3 Finanční produkty
3.3.1 Třetí pilíř
Z třetího pilíře důchodového systému je možné si sjednat doplňkové penzijní spoření, které vzniklo 1. ledna 2013. Před tímto doplňkovým penzijním spořením existovalo penzijní připojištění, které si dnes již není možné sjednat. Mezi starším a novějším produktem jsou určité změny. U třetího pilíře stát přispěje až 230 Kč na 1 000 Kč zaplacených od klienta měsíčně.
Nejnižší možná částka, kdy stát přispívá, je 300 Kč. Za těchto 300 Kč dostane osoba od státu 90 Kč. Tabulka 6 ukazuje přehled výše příspěvku klienta a k tomu navázaný příspěvek od státu.
Příspěvky od státu jsou ve starším i novějším produktu stejné. Pokud je ročně naspořeno více než 12 000 Kč, je možné čerpat daňový odpočet až do výše 24 000 Kč za rok. Na smlouvu může přispívat zaměstnavatel, kdy jeho příspěvky jsou osvobozeny od zdravotního i sociálního pojištění a daně z příjmu až do výše 50 000 Kč za rok (Asociace penzijních společností ČR, 2020a).
Tabulka 6 Výše příspěvku od státu na penzijní spoření
Zdroj: (Asociace penzijních společností ČR, 2020a) Výše
příspěvku od klienta
Příspěvek od státu
300 90
350 100
400 110
450 120
500 130
550 140
600 150
650 160
700 170
750 180
800 190
850 200
900 210
950 220
1000 230
23 Doplňkové penzijní spoření si může založit kdokoliv. U doplňkového penzijního spoření si při založení osoba vybírá mezi fondy nebo strategiemi spoření. Například u doplňkového penzijního spoření od Generali PS je nabízen dynamický, vyvážený, spořicí a povinný konzervativní fond. V případě dynamického účastnického fondu, je investováno hlavně do akcií a doplňkově do korporátních dluhopisů a státních dluhopisů. Vyvážený účastnický fond umisťuje prostředky klienta hlavně do státních dluhopisů a korporátních dluhopisů.
V doplňkovém penzijním spoření je možné získat vyšší zhodnocení, ale zde není garantováno, že prostředky budou úročeny kladně (Generali, 2021).
Doplňkové penzijní spoření nabízí možnost odchodu do předdůchodu, kdy osoba může odejít do penze před vznikem nároku na starobní důchod. U doplňkového penzijního spoření je možné jej vybrat až po 24 naspořených měsících, a to formou odbytného, kdy není nárok na příspěvky a zpětně je zapotřebí dodanit případné daňové odpočty ze smlouvy. Smlouvu je možné řádně
Doplňkové penzijní spoření nabízí možnost odchodu do předdůchodu, kdy osoba může odejít do penze před vznikem nároku na starobní důchod. U doplňkového penzijního spoření je možné jej vybrat až po 24 naspořených měsících, a to formou odbytného, kdy není nárok na příspěvky a zpětně je zapotřebí dodanit případné daňové odpočty ze smlouvy. Smlouvu je možné řádně