Striking

po-hybů, úderových technik a kopů prováděné kruhovou formou s určitou časovou dotací, samo-statně, či ve dvojicích, které se v průběhu mění. Pokud cvičení v činnosti zaměřené na nastar-tování systémů je nespecifické pak tato část obsahuje již specifické cvičení s vysokou podob-ností činnosti v části hlavní.

Kvalita drillových cvičení je velmi důležitá a je potřeba dbát na její vysokou úroveň, jelikož vytváří základ pro správné osvojení složitějších pohybových celků. Drillová cvičení by se měla v tréninkovém mikrocyklu opakovat tak, aby si je sportovci měli možnost dosta-tečně osvojit, proto je jejich obměna zapotřebí až po skončení mezocyklu, v našem případě tedy po čtyřech týdnech.

7.2. Část hlavní

Hlavní část tréninkové jednotky nese technickou myšlenku mikrocyklu a je složena ze dvou až tří hlavních dovedností. Dovednosti A, dovednosti B a v případě, že složitost doved-ností je nižší či technická vyspělost sportovců je vyšší nebo se nacházíme u konce tréninko-vého mikrocyklu je možné přidávat další dovednost C, která na předchozí činnosti navazuje.

Nácvik dovedností probíhá ve dvojicích tak, že každý ze sportovců má svou vlastní časovou dotaci na nácvik dovednosti. Její délka je dána složitostí, a technickou vyspělostí sportovců.

Dovedností však není myšlen jeden úder či kop. Jedná se spíše o technickou řadu za-čínající obranou technikou nebo technikou na vynucení aktivity soupeře, dále navazuje kom-binace dvou až tří úderových technik následovaná kopem a zakončená opětovným návratem do bezpečné vzdálenosti od soupeře. Jednotlivé prvky dovedností A, B a popřípadě C, tedy úderové techniky, kopy, pohybové dovednosti, obranné dovednosti, jejich nácvik a osvojení je úkolem v časti úvodní konkrétně v části průpravných cvičení. Úkolem části hlavní je posklá-dat dovednosti v komplexní celek zahrnující i pohyb nohou odhad vzdálenosti a obranu part-nera, který není pouze pasivním článkem v nácviku.

Závěr části hlavní věnujeme sparingu, ve kterém je v úvodu mikrocyklu vhodné dávat úkoly související s nacvičovanými dovednostmi, tak aby byli sportovci nuceni nacvičované techniky či celé řady používat v reálném boji. V závěru mikrocyklu se již sparing neomezuje, čímž dáváme prostor ke kreativitě a formování vlastního stylu boje. V tréninkové jednotce

strikingu však vynecháváme strhy a soustředíme se opravdu jen na dílčí část komplexu MMA, tedy stand up.

Vzhledem k zápasovému zatížení, které je tři ku jedné bychom měli volit stejné pomě-ry i v tréninkovém sparingu. Základní čas je tedy tři minuty zápas a minuta odpočinek. Další variantou by mohly být kola dvouminutová s odpočinkem čtyřicet sekund a minutová s odpo-činkem dvaceti sekund. Tříminutová kola simulují přesný čas zápasu, a tak jsou dobrou vypo-výdající hodnotou o stavu připravenosti sportovce. Zároveň je tento čas dostatečný pro pří-pravu složitějších technických dovedností, pro které je zapotřebí si sparingpartnera ,,naučit’' určité reakci na podnět, která následně umožní provést techniku.

Jako příklad bych uvedl úder přední rukou, který soupeř po několika opakováních začne rozpoznávat a reagovat na něj, například sražením ruky. Tato reakce vytváří ideální pří-ležitost pro naznačení úderu a následnou změnu vnuceného stereotypu. Dvouminutová kola by měli být aktivnější a dovednosti přímočařejší a jednodušší na provedení. Kola minutová pak především rychlostní s velmi vysokou úrovní aktivity.

7.3. Část závěrečná

Tento úsek tréninkové jednotky je opět velmi často podceňován a je veden velmi ne-důsledně i přesto, že jeho průběhem je možné velice ovlivňit regeneraci sportovců. Není to ovšem pouze regenerace, jelikož obsahuje i rozvíjející prvky v oblasti flexibility, na kterou se často zapomíná nebo je provedena pouze okrajově a ledabyle.

Pro zklidnění organizmu, bezprostředně po ukončení sparingů, provádíme chůzi ko-lem tělocvičny a soustředíme se na správné dýchání. Následuje stínové boxování s otevřený-mi dlaněotevřený-mi a v úplném uvolnění, techniky mohou směřovat i do země a jsou střídány poskoky s vytřásáním, jak horních, tak dolních končetin. Závěr zklidnění probíha již ve statické poloze v leže na zádech, pozornost opět směřujeme na správné dýchání do spodní části dutiny břišní.

Když dojde ke zklidnění organizmu, začíná část protahovací. Postupujeme systema-ticky od hlavy kaudálně a od středu distálně k periferiím. Na protažení každé části necháváme alespoň deset hlubokých nádechů a výdechů, přičemž velmi důležitou věcí je opět brániční dýchání.

7.4. Návrh mikrocyklu strikingu

Pro snažší přípravu a orientaci navrhováného schématu tréninkového mezocyklu, je vhodné vytvořit označení pro jednotlivé dovednosti, které dále usnadní jejich zápis do tech-nických řad, jelikož se tyto řady často skládají z velkého počtu pohybů, které již mají ve vět-šině případů cizojazyčné jednoslovné vyjádření. Následně vybereme jednu z tréninkových jednotek a podrobně rozepíšeme její strukturu, organizaci a časové rozložení jednotlivých činností celé tréninkové jednotky.

Úvodní část tréninku začínáme stručným popisem tréninkové jednotky sportovců. Po uvedení tréninkové jednotky následuje rozdělení skupiny nejčastěji na dvě části dle jejich po-čtu. Žádoucí je, aby jedna skupina neměla více než deset členů. Sportovci se seřadí do zástupu za dva připravené agility leadery a začínají provádět všeobecná cvičení. Zpět se vždy vrací lehkým poklusem z vnější strany agility leaderu. Trenér by měl stát mezi agility leadery, při-bližně v jejich polovině, tak aby mohl dávat zpětnou vazbu pro zlepšení provedení cvičení.

Každé cvičení je opakováno dvakrát. U unilaterálních cvičení je prováděno jednou na každou stranu. Je zapotřebí především v úvodních tréninkových jednotkách předvádět každé cvičení a dbát na jeho provedení. Později se to již sportovci naučí, čímž je možné získat další čas do dalších částí tréninkové jednotky.

Následná kloubní aktivace probíhá ve formaci kruhu tak, aby svěřenci vždy viděli na trenéra, který předcvičuje. Zásadně nenecháváme provádět tuto část individuálně, jelikož je zapotřebí každý kloub rozhýbat dostatečně a při individuálním pojetí to svěřenci neudělají s dostatečnou přesností a často také vynechají některé kloubní spoje.

Průpravná cvičení již probíhají ve dvojicích. Dvojice není nutné určovat, avšak je za-potřebí upozornit na to, že by si měli oba sportovci proporčně odpovídat. Například při prů-pravných cvičeních na vzdálenost není vhodné spolu párovat sportovce, který měři stošedesát centimetrů a stoosmdesát pět, jelikož cvičení pro oba nemá téměř žádný smysl. V průprav-ných cvičeních je vhodné využívat trénérské pomůcky jako jsou kužely, agility leader, pěnové boxovací červy, lapy a podobné pomůcky nejen pro lepší představu a přesnost všech doved-ností, ale také pro zpestření a navození dobrého pocitu sportovců. Je vhodné zapojit sportov-ce, který drží lapy do cvičení aktivním způsobem, a nejenom jako pasivní terč, kterým může

funkci zpětné vazby, kterou mohou svému partnerovi poskytnout. Základní věci, jako je na-příklad udržování rukou ve střehovém postavení, stažení po ukončení kombinace nebo rotace boků, to vše mohou stále připomínat, čímž se to i sami učí. Po vystřídání si totiž často v hlavě sami říkají stejné připomínky, které dávali svému partnerovi a ten zase vidí chyby, které se vyskytovaly i v jeho provedení.

V hlavní části sportovce ponecháme ve stejných dvojicích ve kterých začínali pru-pravná cvičení. Předvedeme několikrát ukázku nacvičované technické řady a následně dáme krátky prostor k dotazům. Nepopisujeme jen jak danou techniku provádět ale také kdy je vhodné ji použít z hlediska taktiky. Například technická řada: ,,1-TP-1-slip-2-3-MGL-stažení”, která se slovně dá vyjádřit jako úder z přední ruky (1) s krokem přední nohy vpřed a zpět, tempo pauza (TP, pauza mezi dalším úderem, aby provedení nebylo stereotypní), násle-duje další úder z přední ruky (1), a to opakujeme tak dlouho, dokud soupeř nezačne na tuto činnost reagovat. Po reakci soupeře (1) na přední úder následuje kontra technika, a to úhyb hlavou do pravé strany (slip), přímý kontraúder zadní ruky (2) následovaný hákem z přední ruky (3) a kopem z přední nohy (MGL), ale na co klademe u každé kombinace důraz je, že vždy nekončí posledním úderem, ale stažením soupeře zpět do bezpečné vzdálenosti.

Je důležité vysvětlit sportovcům jednotlivé funkce dovedností v kombinaci, například že první úder (1) je pouze úder pro vynucení aktivity soupeře, a proto nemusí mít velkou sílu, ale spíše rychlost provedení, především při zpětném kroku přední nohy, je zásadní. Pro ná-sledný úhyb (slip) je totiž zásadní dvouoporové postavení, díky kterému je možné správně pracovat s rotací boků, přes kterou se již dostáváme ke kontratechnice zadního přímého úderu (2), u kterého je již zásadní i jeho dopadová energie. Následuje další úder, který má funkci zaměstnání soupeře (3), proto jeho razance není důležitá. Závěrečný kop (MGL) po háku z přední ruky je opět úderem, který má soupeře zasáhnout v plné síle. Pokud se kombinace ne-zdaří, je důležité minimalizovat riziko soupeřova útoku, proto následuje již výše zmíněné sta-žení do bezpečné vzdálenosti.

V následující sparingové části je žádoucí, aby sportovci využívali nacvičované kom-binace, a tím je převedli do praxe reálného boje. Je proto vhodné do sparingu zařazovat různá omezení. Vzhledem k naší výše popisované kombinaci je vhodné zařadit pravidlo o přímých úderech, konkrétně, že každý smí využívat pouze přímé údery, čímž vytvoříme velké

množ-ství příležitostí pro nácvik úhybové techniky (slip). Dalším pravidlem by mohlo být zařazení kopů až po provedení dvou úderových technik a další.

Závěrečná část již slouží pouze ke zklidnění organizmu a nastartování regeneračních procesů. Provádíme chůzi kolem tělocvičny a leh na zádech pro zklidnění, následně pak kom-plexní protažení s důrazem na dolní končetiny, především pak na adduktory, zadní a přední stranu stehen.

7.4.1. Úvodní část