2 Zákony a normy
Druhá kapitola se věnuje zákonům a normám, které souvisejí s fyzickou ochranou osob a majetku. V České republice neexistuje žádný ucelený právní předpis, který by tuto problematiku komplexně upravoval. Proto se musí vycházet z více různých právních předpisů, které se problematiky fyzické ochrany dotýkají. K těmto právním předpisům patří Ústava České republiky, Základní listina práv a svobod, Obchodní zákoník a další.
2.1 Zákony
V této části jsou uvedeny konkrétní zákony dotýkající se fyzické ochrany.
Je přiblíženo, čeho se obecně týkají a čím zasahují do této problematiky.
2.1.1 Ústava České republiky
Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů je základním a nejdůležitějším právním předpisem České republiky. Ústava byla přijata dne 16. prosince roku 1992 a v účinnost vešla dne 1. ledna roku 1993. Skládá se z preambule a osm hlav, ty tvoří sto třináct článků. Jedná se o soubor právních norem, které deklarují základní práva občanů a pojednávají o demokratických principech. Těchto osm hlav tvoří: Základní ustanovení, Moc zákonodárná, Moc výkonná, Moc soudní, Nejvyšší kontrolní úřad, Česká národní banka, Územní samospráva a Přechodná a závěrečná ustanovení. [26]
2.1.2 Listina základních práv a svobod
Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších ústavních zákonů byl vyhlášen předsednictvem České národní rady jako součást ústavního pořádku České republiky. Tvoří ji šest hlav, které se skládají ze čtyřiceti čtyř článků.
Těchto šest hlav obsahuje: Obecná ustanovení, Lidská práva a základní svobody, Práva národnostních a etnických menšin, Hospodářská, sociální a kulturní práva, Právo na soudní a jinou právní ochranu a Ustanovení společná. Pro tuto práci jsou důležité články nedotknutelnosti osoby a jejího soukromí, o právu na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života nebo například článek o nedotknutelnosti obydlí. [30]
3 2.1.3 Občanský zákoník
Zákon č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů vešel v účinnost 1. 1. 2014 a nahradil tak zákon č.40/1964 Sb., Občanský zákoník. Tento zákon se skládá z pěti částí, z Obecné časti, Rodinného práva, Absolutního majetkového práva, Relativního majetkového práva a z Ustanovení společných, přechodných a závěrečných.
Pro ochranu osob a majetku je důležitý paragraf čtrnáctý, zvaný Svépomoc. [33]
2.1.4 Trestní zákoník
Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů je základní předpis trestního práva hmotného. Definuje trestné chování, a jak za něj může být pachatel příslušně potrestán. Trestní zákoník je složen ze dvou částí, a to z obecné a zvláštní. Obě části obsahují celkem čtyři sta dvacet jedna paragrafů. Mimo jiné je v paragrafu třináct definován trestný čin a v paragrafu čtrnáct pak přečiny a zločiny. [31]
Další důležitou částí trestního zákoníku jsou okolnosti vylučující protiprávnost činu. Patří zde krajní nouze, nutná obrana, svolení poškozeného, přípustné riziko a oprávněné použití zbraně. [31]
2.1.5 Trestní řád
Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů upravuje postup orgánů, které jsou činné v trestním řízení. A to tak, aby došlo k řádnému vyšetření trestných činů a potrestání pachatelů za jejich spáchání. [29]
2.1.6 Zákon o ochraně osobních údajů
Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů má za úkol uchránit občany před neoprávněným zasahováním do soukromí. Dále upravuje práva a povinnosti, které zaručí bezpečnost při zpracování osobních údajů. To je obsaženo v paragrafu třináct, který má název Povinnosti osob při zabezpečení osobních údajů. [27]
Další právní předpisy jsou zvoleny na základě tématu bakalářské práce. Tyto zákony řeší problematiku výchovy dítěte v rodině či ve státním zařízení.
2.1.7 Zákon o rodině
Zákon č. 66/1983 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů uvádí zákonitosti vzniku a zániku manželství, upravuje vztahy mezi rodiči a dětmi a řeší také výživné. [32]
4
2.1.8 Zákon o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů
Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů popisuje, jaká školská zařízení a střediska se v České republice vyskytují a jejich rozdělení. Dále charakterizuje jejich působnost a účel, za kterým vznikají. Popisuje také práva povinnosti dětí umístěných v zařízení, ředitele zařízení a osob odpovědných za výchovu. V tomto zákoně se řeší rovněž finance v oblasti úhrady péče, kapesného, osobních darů a věcné pomoci. [28]
Pro účel této práce je důležitý § 15 Společná ustanovení pro zařízení:
„(1) V zařízeních, ve kterých jsou umístěny děti s uloženou ochrannou výchovou, jsou používány speciální stavebně technické prostředky k zabránění útěku těchto dětí.
Na základě rozhodnutí ředitele zařízení je dále možné v těchto zařízeních za účelem zajištění bezpečnosti dětí, zaměstnaných osob a svěřeného majetku využívat audiovizuální systémy.
(2) Audiovizuální systémy je možné využívat
a) pro kontrolu okolí budovy či více budov na jednom ohraničeném pozemku, b) pro kontrolu vnitřních prostor zařízení, kam nemají děti přístup,
c) pro kontrolu chodeb, místností určených pro zaměstnance zařízení a oddělené místnosti.
(3) Plány pro využívání audiovizuální techniky včetně rozmístění sledovacích bodů v zařízeních a dále plány rozmístění speciálních stavebně technických prostředků v zařízeních a jejich jednotlivé druhy schvaluje ministerstvo.
5
(4) O umístění a způsobu využívání audiovizuální techniky musí být ředitelem zařízení předem informovány všechny děti umístěné v zařízení a všichni zaměstnanci zařízení.“[1]