6.1 Oblast samotné kontrolní činnosti
Kontrolní činnost úřadů práce je poslední dobou velice diskutovaným tématem a v průběhu vypracovávání mé práce se mi povedlo velice jasně ukázat, jak velký je její význam.
Tím, ţe je kontrolní činnost úřadů práce z původních „okresních“ úřadů práce od 1. 4. 2011 přenesena na krajské pobočky Úřadu práce Česká republika se původní působnost orgánu v rámci okresu změnila na krajskou působnost.
Já osobně jsem zastáncem názoru, ţe výkon státní správy můţe být tím efektivnější, čím blíţ je svým adresátům a toto je zcela opačný krok.
Kontrolní pracovníci, kteří působili na okresní úrovni se výborně orientovali v situaci ve svém okrese a mohli kontrolní činnost snadno přizpůsobovat aktuálním poţadavkům trhu práce konkrétního území. Tato znalost situace na trhu práce ve své působnosti nejlépe prokázaly podzimní kontroly nelegálního zaměstnávání, kdy dobrý výběr kontrolovaných subjektů znamenal velkou efektivnost těchto kontrol.
Ve stávající situaci budou kontrolní činnost vykonávat liniově řízení pracovníci krajských poboček Úřadu práce České republiky, kteří sice budou fyzicky přítomni na kontaktních pracovištích (bývalých „okresních“ úřadech práce), ale kontroly budou plánovány z krajských poboček. Myslím si, ţe není moţné, aby se krajští kontrolní pracovníci orientovali na kontrolovaném území tak dobře, jako tomu bylo doposud a tím pádem klesne efektivnost i kvalita prováděných kontrol.
Moţný problém vidím v případech, kdy je nutné, aby členové kontrolního týmu byly z různých úřadů, coţ nastává právě při koordinovaných kontrolách zaměřených na nelegální zaměstnávání. Tato různorodost členů kontrolních skupin je zapříčiněna zejména z toho důvodu, ţe kompetence potřebné k provedení kontroly jsou rozděleny mezi různé subjekty vykonávající státní správu.
38
Tyto problémy pramení z jednoduchých organizačních záleţitostí, kdy je třeba stanovit termín kontroly tak, aby vyhovoval všem subjektům zúčastněným na výkonu kontroly, kdy je třeba zvolit vhodný dopravní prostředek, nejčastěji se pouţívají osobní automobily, které pojmou zpravidla maximálně 5 lidí, přičemţ kontrolní týmy mívají často více členů. Tato administrativní náročnost sjednání termínu kontroly se často projevuje tím, ţe dojde úniku informací a kontrolované subjekty se o zamýšlené kontrole dozví, coţ znamená veliký problém zejména při kontrolách, které byly zamýšlené jako „přepadové akce“.
Další část problémů jsou tzv. kompetenční spory, kdy při výkonu kontrol, na kterých se účastní pracovníci několika úřadů, často není jasné, kdo je vedoucím kontrolní skupiny, kdo provádí zápis o průběhu kontroly, kdo jedná s kontrolovaným subjektem za celou skupinu a podobně.
Tyto problémy by se dali snadno eliminovat uskutečněním záměru ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka, sjednotit veškerou činnost na úseku zaměstnanosti, bezpečnosti práce a pracovně právních předpisů převézt pod jediný subjekt.
Já osobně tento jeho záměr hodnotím velice kladně, avšak pouze za předpokladu, ţe se podaří překonat určitá úskalí.
V současné době čerpají jednotlivé úřady pro provádění kontrol informace ze svých spisů a databází. V budoucnosti úřad provádějící kontroly bude muset mít přístup ke všem potřebným informacím, coţ nebude administrativně jednoduché. V neposlední řadě jsou v těchto databázích uchovávány i citlivé informace, jejichţ ochrana musí být bezpodmínečně zajištěna.
Kontrolovaná oblast bude velice široká a tudíţ velmi náročná na objem právních předpisů a znalostí, které budou muset kontrolní pracovníci perfektně ovládat.
Myslím si, ţe pro splnění poţadavku efektivnosti prováděných kontrol bude nezbytné, aby měly tyto kontrolní úřady působnost v rámci okresu.
39
Kontrolní činnost na úseku nelegálního zaměstnávání nám ukázala, jak velikou část našeho trhu práce tvoří nelegální zaměstnávání a umoţnila nám navrhnout moţná opatření vhodná k boji s nelegálním zaměstnáváním.
Některá opatření k potírání nelegální zaměstnanosti, která prosazuje ministr práce a sociálních věcí jsem uvedla v jedné z předcházejících kapitol.
Mezi těmito opatřeními mi chybí především nástroje aktivní politiky zaměstnanosti. Její finanční přinos nespočívá v okamţité úspoře financí, ale ve zvýšení legální zaměstnanosti a tudíţ sníţení nelegální zaměstnanosti.
6.2 Oblast nelegálního zaměstnávání
Právě kvalitní kontrolní činnost nám ukázala skutečný rozsah nelegální práce a umoţnila nám alespoň rámcově vyčíslit finanční ztráty, které z černé práce vyplývají pro nás stát. Vzhledem k tomu, jak velký podíl na celkové zaměstnanosti tvoří nelegální zaměstnanost a jak velké finanční úniky jsou s ní spojeny, je zcela nezbytné přijmout opatření, která nelegální práci srazí na minimum.
Opatření, které zamýšlí uvézt v platnost ministr práce a sociálních věcí hodnotím velice kladně a to zejména zapracování evropské sankční doloţky do našeho právního systému a zpřísnění trestů za výkon i umoţnění výkonu nelegální práce.
Dle mého názoru jsou důleţitým nástrojem, jsou nástroje aktivní politiky zaměstnanosti a to zejména cílené programy zaměřené na zaměstnávání osob. V okamţiku, kdy se nám podaří zaměstnat pracovníky legálně, nebudou mít prostor pro výkon nelegální práce. Dalším přínosem těchto programů je motivace zaměstnavatelů zaměstnat pracovníky legálně.
Uţitečnost tohoto nástroje aktivní politiky je ověřena několikaletými zkušenostmi. Pro příklad uvádím Program Pomocná ruka – pracovník asistenční sluţby, který byl realizován Úřadem práce ve Vyškově v roce 2006 (tisová zpráva o tomto projektu je uvedena v přílohách).
40
Tento program řešil zaměstnávání osob, kterým je třeba věnovat zvýšenou pozornost, zejména osoby pečující o dítě do 15 let věku, osoby vedené v evidenci úřadu práce dlouhodobě (déle neţ 6 měsíců) a osoby starší 50 let věku.
Účelem programu byla podpora tvorby a udrţení pracovních míst pro výše uvedené osoby.
Podpora byla realizována prostřednictvím příspěvku na úhradu mzdových nákladů spojených s vytvořením těchto pracovních míst.
Tento program byl samozřejmě v naprostém souladu s právním řádem České republiky a předpisy Evropské unie a přispíval k plnění cílů Lisabonského procesu v oblasti zaměstnanosti.
Nástroje aktivní politiky zaměstnanosti na rozdíl od opatření zamýšlených ministrem práce a sociálních věcí potřebují finanční podporu ze strany státu. Avšak návratnost těchto finančních prostředků do státního rozpočtu je značná a ekonomický přínos takto vynaloţených prostředků nezanedbatelný.
Náklady na tento konkrétní program byly 8 000 Kč na osobu a na měsíc. Takto vytvořených míst bylo celkem 30 a tato místa byla podpořena po dobu 24 po sobě jdoucích kalendářních měsíců.
Úřad práce ve Vyškově vyčíslil celkově vyplacené příspěvky na mzdové náklady na částku 5,76 milionů, přičemţ úspora podpory, sociálních dávek a odvodů pojistného byla vyčíslena na částku 5 663 520 Kč.
Přínos tohoto projektu znamenal pracovní uplatnění pro 30 těţko umístitelných klientů úřadu práce, těmto lidem byl znemoţněn výkon nelegální práce, uspořili jsme prostředky státního rozpočtu, které by na tyto uchazeče byly vynaloţeny v případě, ţe by zůstal v evidenci úřadu práce a v neposlední řadě byli podpořeni zaměstnavatelé, kteří vytvořili pracovní místa pro výkon legální práce.
Dlouhodobý efekt spatřuji v tom, ţe moţnost úspory mzdových nákladů je veliký motiv pro vytvoření těchto i dalších pracovních míst a pro zaměstnavatele bude díky tomuto opatření
41
výhodné vytvořit legální pracovní místo a neriskovat moţné postihy, který by mu plynuly v případě, ţe by tyto osoby zaměstnal nelegálně.
Dalším krokem, který nám pomůţe bojovat s nelegální zaměstnaností, by mohla být dle mého názoru změna vyplácení sociálních dávek a podpor v nezaměstnanosti. Poskytování těchto příspěvků bych omezila zejména z časového hlediska, aby si občané zvykli, ţe pobírání podpory v nezaměstnanosti/při rekvalifikaci a sociálních dávek je krátkodobým řešením nastalé situace ztráty zaměstnání, do které se můţe dostat kaţdý z nás.
V současné době stávající systém dávek nenutí uchazeče o zaměstnání přijmout dočasné zaměstnání, které sice neodpovídá jeho představám, ale řešilo by jeho příjmy během hledání nové, odpovídající práce.
V praxi se bohuţel ukazuje, ţe v současné době je ideálním řešením nezaměstnanosti mnoha našich spoluobčanů právě pobírání podpor a sociálních dávek během evidence na úřadech práce a současný výkon nelegální práce.
Dle mého mínění je nezbytné upravit systém dávek, aby se výše uvedené řešení uchazečům o zaměstnání „nevyplatilo“.
42