VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ
Obor: Podnikání a právo
Název diplomové práce:
Franšízing v pohostinství
Vypracoval: Jan Pavel
Vedoucí diplomové práce: doc. JUDr. Zbyněk Švarc, Ph.D
Prohlášení:
Prohlašuji, že jsem svou práci s názvem franšízing v oboru rychlého občerstvení v ČR vypracoval samostatně, a všechny použité materiály uvádím v seznamu literatury.
V Praze dne……… ……….……
podpis studenta
Poděkování
Rád bych poděkoval panu doc. JUDr. Zbyňkovi Švarcovi, Ph.D za vedení diplomové práce a jeho připomínky a podněty, které mi během psaní mé závěrečné práce poskytoval.
Další poděkování patří panu Liboru Pyskatému ze společnosti McDonald´s ČR, s. r. o., který mi poskytl odpovědi na mé otázky týkající se společnosti McDonald´s v souvislosti s franšízingem, a panu Martinovi Kováříkovi, který mi ochotně odpověděl na otázky ohledně franšízové spolupráce s konceptem POE-POE.
Nejdůležitější poděkování patří především mé rodině a všem mým blízkým, kteří při mně stáli po celou dobu mého studia na VŠE, a byli pro mě bezpečnou oporou.
ÚVOD ... 7
1. Franšízing ... 9
1.1. Základní pojmy franšízingu ... 9
1.2. Historie podnikání v Česku ... 10
1.3. Franšízing jako forma spolupráce ... 12
1.4. Sdružování franšízových systémů ... 12
2. Právní úprava podnikání v ČR ... 14
2.1. Definice podnikání ... 14
2.2. Podmínky provozování živnosti ... 15
2.2.1 Všeobecné podmínky provozování živnosti ... 15
2.2.2 Zvláštní podmínky provozování živnosti ... 16
2.3. Druhy živností ... 16
2.3.1 Ohlašovací řemeslné ... 16
2.3.2 Ohlašovací vázané ... 17
2.3.3 Ohlašovací volná ... 17
2.3.4 Koncesované ... 17
2.4. Provozování živnosti prostřednictvím odpovědného zástupce ... 18
2.5. Obchodní korporace ... 18
2.6. Odpovědný zástupce pro podnikající obchodní společnost ... 20
3. Právní úprava franšízingu v ČR ... 21
3.1. Závazkové právo ... 21
3.2. Franšízová smlouva ... 21
3.3. Rozdíly mezi pojmenovanými smlouvami ... 24
3.3.1 Licenční smlouva ... 24
3.3.2 Komisionářská smlouva ... 25
3.3.3 Obchodní zastoupení ... 25
3.4. Tichá společnost ... 26
4. Výhody a nevýhody franšízové spolupráce ... 28
4.1. Výhody na straně franšízora ... 28
4.2. Výhody na straně franšízanta ... 29
4.3. Nevýhody ze strany franšízora ... 30
4.4. Nevýhody ze strany franšízanta ... 31
5. McDonald´s ... 33
5.1. Představení společnosti ... 33
5.2. Počátky McDonald´s v ČR ... 34
5.3. Výběr franšízantů ... 35
5.3.1 Požadavky na franšízanta ... 35
5.3.2 Proces výběru nejvhodnějšího kandidáta ... 36
5.4. Umístění jednotlivých restaurací ... 38
5.5. Produktová řada a cenová tvorba ... 39
5.6. Franšízové poplatky ... 40
5.7. Systém odbytu ... 40
5.8. Kontrola dodržování standardů ... 41
6. POE-POE ... 43
6.1. Představení a počátky konceptu ... 43
6.2. Výběr franšízantů ... 43
6.2.1 Požadavky na franšízanta a proces výběru kandidátů ... 44
6.3. Umístění restaurace ... 45
6.4. Produktová řada a cenová tvorba ... 45
6.5. Finanční náročnost franšízanta ... 46
6.6. Franšízová smlouva a poplatky ... 46
6.7. Systém odbytu a kontrola standardů ... 47
7. Vlastní zkušenosti ... 48
7.1. Počáteční zkušenost s pohostinstvím ... 48
7.2. Plavčík a občerstvení na koupalištích ... 48
7.3. Představení koupaliště v Polici nad Metují ... 49
7.4. Nápad provozovat stánek s občerstvením ... 50
7.5. Druhá zkušenost v McDonald´s ... 51
7.6. Odpovědný zástupce a ohlášení živnosti ... 51
7.7. Registrace pokladního systému k EET ... 52
7.8. Nabídka produktů a kontakt s obchodními zástupci ... 53
7.8.1 Bidfood ... 53
7.8.2 Pivovar PRIMÁTOR ... 54
7.8.3 Kofola ... 55
7.8.4 Velkoobchod Makro ... 56
7.9. Začátek sezony 2018 ... 56
7.10. Průběh léta a následující sezony ... 57
Závěr ... 59
Seznam použitých zdrojů: ... 62
Literatura: ... 62
Právní předpisy: ... 62
Elektronické zdroje: ... 63
7
ÚVOD
Franšízing je specifická forma podnikání, kdy podnikatel namísto tvorby vlastního produktu či služby, vyrábí produkt či službu na základě know-how jiného podnikatele, který mu poskytl licenci, zajistil technologii, prozradil postupy a sjednotil nabídku, aby se zákazník neztratil.
Výsledkem je tedy služba či produkt, který je identický a téměř k nerozpoznání od produktu, který zákazník obdrží v jiné provozovně provozované jiným franšízantem.
Ve své diplomové práci jsem si vymezil cíl charakterizovat koncept podnikání na základě franšízové spolupráce jako jednu z možných forem podnikání v oboru pohostinství, jak z hlediska právní úpravy, tak jeho praktických dopadů. Vzhledem k rozsáhlosti tohoto oboru jsem se zaměřil na odvětví rychlého občerstvení, se kterým mám sám již nějaké zkušenosti.
V průběhu psaní této práce jsem obdržel různé interní materiály a podklady, které však z důvodu ochrany duševního vlastnictví nemohu přímo citovat, nebo je zde jinak uvádět.
V teoretické části systematicky rozebírám a popisuji samotné podnikání jako činnost, jeho právní úpravu v České republice, dále napřed obecně a poté konkrétně podmínky, které musí každý podnikatel splnit, aby vůbec mohl být podnikatelem a následně se věnuji samotnému franšízingu, jak na něj pohlíží český právní řád, jak vzniká franšízová smlouva, a jaká práva a povinnosti z těchto smluv pro jednotlivé strany vyplývají.
V části praktické popisuji konkrétní případ, ve kterém porovnávám koncept podnikání na základě franšízové smlouvy v oboru rychlého občerstvení ve spolupráci se světovou ikonou v tomto oboru, porovnám tento systém s mladým českým konceptem, a představím svou vlastní zkušenost z roku 2018, kdy jsem se rozhodl sám na vlastní pěst otevřít stánek rychlého občerstvení.
Zkoumanou hypotézou mé práce bude tvrzení, že franšízová spolupráce je vhodnější volbou pro podnikatele bez zkušeností s podnikáním v oboru pohostinství. V rámci této hypotézy se zároveň pokusím nalézt odpověď na otázku finanční nákladnosti zřízení vlastního podniku v porovnání s finanční nákladností na zřízení restaurace provozované formou franšízy, a zda obecně výhody franšízové spolupráce převažují nad jejími nevýhodami. V samotném závěru odpovím na poslední otázku své práce, a to která z variant provozování hostinské činnosti je fyzicky a psychicky náročnější.
8
Tuto svou práci píšu na základě pozorování vlastních zkušeností, které jsem získal během studentských brigád v různých provozovnách restaurací rychlého občerstvení, a během vlastní zkušenosti s podnikáním. Pomocí dotazníků odeslaných různým společnostem poskytujících franšízové systémy jednotlivým podnikatelům jsem získal informace k jednotlivým konceptům. Metodou komparace následně tyto systémy porovnávám a analyzuji jejich výhody/nevýhody ve snaze potvrdit či vyvrátit uvedenou hypotézu. Ke konci práce tyto koncepty analogicky propojím s vlastní zkušeností, jakými situacemi prochází značná část podnikatelů a jakou zkušeností jsem si prošel sám.
Mně samotnému přijde myšlenka provozování restaurace na základě franšízy velmi zajímavá, a vzhledem k vlastním zkušenostem v tomto oboru, kdy od 2. ročníku svých studií podnikám, volba tohoto tématu pro mou diplomovou práci byla jasná.
Svou prací a svým příběhem bych tedy rád shrnul veškeré své poznatky, které jsem během svého studia na VŠE nasbíral, a částečně i uvedl do praxe. Tato práce by zároveň mohla pomoci ostatním začínajícím podnikatelům, kterým by můj příběh mohl připadat zajímavý, a dodat jim odvahy k vytvoření vlastního konceptu či start-upu.
Tuto práci jsem nepsal s cílem, aby se stala návodem pro začínající podnikatele, spíše je shrnutím současné právní úpravy v oblasti podnikání v České republice. Může však posloužit jako příručka, která popisuje všechny povinnosti, které jsou podnikatelé v oboru pohostinství v ČR povinni dodržovat a řídit se jimi.
9
1. Franšízing
„Podnikání“ je pojem, který naprostá většina populace chápe jako jakoukoliv nezávislou činnost směřující k vytvoření a dosažení příjmů vlastní cestou. Podnikatel je svobodnou osobu, závislou jen a pouze na svých vlastních rozhodnutích, bez stanovené pracovní doby. Výsledky jeho činnosti jsou závislé na jeho umu, schopnostech a umění nabízet a prodávat jím vyprodukované statky nebo služby.
Jako všechny ostatní činnosti, které kdy lidstvo vymyslelo, i podnikání prošlo a stále prochází vývojem v čase. Od prvních výrobců/prodejců a kupců na trzích před tisíci lety prošlo vývojem do dnešní podoby nadnárodních korporací, vyvíjejících svou činnost všude po světě.
Tento vývoj dal vzniknout novému pojmu – FRANŠÍZING. Franšízingem rozumíme výkon nějaké podnikatelské činnosti na základě franšízy. Abychom v dalším textu rozuměli všem používaným výrazům, v následující podkapitole si vysvětlíme jejich význam.
1.1. Základní pojmy franšízingu
Franchising je relativně mladý pojem z původně francouzského „Franchise“, kterým se označovalo osvobození od cla a daní. Později tímto slovem byla označována privilegia, kterými král udělil vybraným osobnostem právo vyrábět výrobky, nebo s určitými výrobky obchodovat na přesně vymezeném území.1 Od tohoto pojmu následně vznikl český ekvivalent „franšízing“
a další odvozená slova, která se v textu často vyskytují.
Franšízing je odbytový systém opírající se o úzkou a nepřetržitou spolupráci dvou nezávislých subjektů. Jednotná celosvětově uznávaná definice tohoto pojmu neexistuje. Zde zmíněná definice o odbytovém systému pochází z evropského kodexu etiky franchisingu, a s touto definicí tedy budu dále v textu pracovat.2 Odvozeným pojmem od franšízingu je franšíza, kterou rozumíme licenci – oprávnění, jejíž držitel smí na vlastní jméno a odpovědnost, jako nezávislý podnikatel aplikovat koncept podnikání majitele tohoto konceptu. Franšízu jednotlivým franšízantům uděluje franšízor. Franšízor je osoba, která má oprávnění udělovat jednotlivým podnikatelům franšízy. Franšízor může být majitelem konkrétního konceptu podnikání, a tedy sám může ve svých restauracích provozovat svůj koncept a zároveň tedy poskytovat oprávnění ostatním podnikatelům takto podnikat. Franšízor však nemusí být
1 ŘEZNÍČKOVÁ, Martina a Česko. Franchising: podnikání pod cizím jménem. V Praze: C.H. Beck, 2009. s. VIII.
2 Evropská franchisová federace. Franchising v České republice. Praha: Česká asociace franchisingu, 2008, ISBN 978-80-254-2136-9. S. 12.
10
majitelem konceptu, může být pouze spravovatelem, tedy držitelem tzv. master-franchise. Je tedy subjektem, který je oprávněný jiným celosvětovým subjektem na konkrétním trhu poskytovat franšízy franšízantům. Franšízant je příjemce franšízy, který vykonává koncept franšízora ve své provozovně nebo více provozovnách, na vlastní jméno a odpovědnost.
Franšízová síť je síť provozoven franšízora a franšízantů, které jsou standardně stejně či velmi podobně vizuálně upraveny. Interiéry, exteriéry, zaměstnanci nosí stejnokroje, jednotná nabídka a stejné vybavení provozoven. U běžného zákazníka je vyvolán dojem uniformity a není schopen při prvním pohledu jednoznačně určit, zda se nachází v restauraci provozované franšízorem, nebo v restauraci provozované franšízantem. Celá tato síť je řízena centrálou, tj.
společností, pomocí které franšízor poskytuje franšízantům franšízy, a jednotlivé franšízanty kontroluje, zda dodržují jím přesně určené standardy. Franšízor pomocí centrály také sám mnohdy vykonává svůj koncept provozování restaurace. Know-how je nehmotný majetek společnosti, soubor znalostí a postupů, tvořící významnou konkurenční výhodu v rámci tržního boje.3 Majitelem know-how je obvykle právě franšízor.
1.2. Historie podnikání v Česku
Mluvíme-li o podnikání v České republice, spojujeme jej s dobou po roce 1989, neboť v tomto roce došlo k Sametové revoluci a s ní spojeným otevřením trhu. Z centrálně řízené ekonomiky se právě po roce 1989 stala ekonomika tržní, umožňující svobodné podnikání. Počátky podnikání na našem území však sahají o mnoho století zpět do minulosti.
Historicky se o prvním podnikání v Česku mluví o době kolem 13. století, v souvislosti se zakládáním větších měst a stěhování se z venkova. Základem tehdejší vlastní činnosti bylo řemeslo. Význam a celkové postavení celého města tehdy záleželo především na rozsahu a úrovni lokálních řemeslníků. Řemeslník byl svobodný v rozhodování, sám si opatřoval suroviny, rozhodl, co bude vyrábět, a sám také vlastní výrobky prodával4.
Když se začalo ukazovat, že různým městským živnostem nelze ponechávat volný průběh, a že ani městská správa nestačí tuto oblast řídit, začali mistři jednotlivých řemesel formovat tehdejší zájmové organizace, které měly na starost jednat za danou skupinu řemeslníků ve věcech živnostensko-politických. Těmto uskupením se říkalo Cechy, (něm. ZECHE – společenství,
3 ČADA, Karel. Know-how a obchodní tajemství. Praha: Úřad průmyslového vlastnictví, 2010. s. 3. ISBN 978- 80-7282-087-0
4 HOFFMANN, František, PLOYHAR, Jiří, KRUM, Gustav a STEHLÍK, Bohumil. České město ve středověku:
život a dědictví. Praha: Panorama, 1992. s. 180.
11
řád). Cechy tedy byly jakousi formou řemeslnického sdružení, jejichž smyslem byla ochrana členů, kontrola kvality a dodržování pravidel, pokud vůbec můžeme mluvit o nějaké vyspělé hospodářské soutěži, i když už tehdy, jak píše Hoffmann, nezanedbatelný význam měla konkurence na zahraničních trzích, při exportu5.
Zlom nastal v roce 1859, konkrétně 20. prosince 1859, vydáním řádu živnostenského. Tento řád, který vešel v platnost 1. května 1860, legalizoval svobodné podnikání, a rozdělil živnosti na svobodné, řemeslné a koncesované6, tedy prakticky takové rozdělení, jaké dnes známe ze zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání. Živnostenský řád na našem území platil formálně až do roku 1965, tedy přežil rozpad Rakousko-Uherska a byl převzat nově zkonstituovanou Československou republikou v roce 1918, i když byl tedy průběžně novelizován a měněn. S ohledem na historické události kolem 1938 došlo k výraznému omezení svobodného podnikání, kde se prakticky všechny živnosti staly koncesními, a výkon podnikání byl povolen pouze v případě, kdy „není námitek z hlediska mimořádných hospodářských poměrů, způsobených stavem branné pohotovosti státu nebo obsazením některých území státu cizí mocí, nebo vůbec z důvodů veřejného zájmu.“7
V období po 2. světové válce se situace pro podnikání v důsledku komunistických vlád nijak nelepšila. Snaha o začlenění soukromého sektoru do státních podniků byla značná. Nové podnikatelské aktivity nebyly povolovány a stávající podniky byly „dobrovolně“ začleněny do družstev.
Nejdůležitějším rokem pro obnovení podnikání se stal samozřejmě rok 1989, tedy pád komunistického režimu a přechod z centrálně plánované ekonomiky na tržní hospodářství.
Státní podniky byly privatizovány a převedeny do rukou soukromých podnikatelů, a zároveň na český trh začaly vstupovat zahraniční společnosti, kterým v době komunistické éry nebyl umožněn vstup. Ikonou tohoto bylo otevření první restaurace rychlého občerstvení společnosti McDonald´s v Praze ve Vodičkově ulici dne 20. března 1992, čemuž se podrobněji budu věnovat později.
5 tamtéž, s. 181
6 § 1 Císařského patentu 277/1859 ř. z., dostupné online: https://www.beck-online.cz/bo/chapterview- document.seam?documentId=onrf6mjygu4v6mrsg4xhazrrfuya
7 § 2 odst. 1 vládního nařízení 265/1938 Sb. z. a n., dostupné online:
https://www.aspi.cz/products/lawText/1/7323/1/2/vladni-narizeni-c-265-1938-sb-o-docasnych-omezenich-v- zivnostenskem-a-jinem-vydelecnem-podnikani
12
1.3. Franšízing jako forma spolupráce
I když je franšízing již zavedeným pojmem, jeho historie nesahá příliš hluboko. Jedna z prvních zmínek o poskytnutí licence sice pochází z 90. let 19. století, kdy John Stith Pemberton, lékárník, který vynalezl jeden z nejslavnějších nápojů na světě COCA-COLU, prozradil svůj recept a způsob přípravy nápoje ostatním výrobcům, aby mohli vyrábět a prodávat jeho produkt8. Opravdový boom franšízingu však přišel až o 60 let později, v polovině 20. století.
Co se týče definice franšízingu, budu vycházet z Evropského kodexu etiky franšízingu Evropské franšízové federace z důvodu, že jednotná uznávaná definice neexistuje. V tomto kodexu je uvedeno, že „Franchising je odbytový systém, jehož prostřednictvím se uvádí na trh zboží a/nebo služby a/nebo technologie. Opírá se o úzkou a nepřetržitou spolupráci právně a finančně samostatných a nezávislých podniků, franchisora a jednotlivých franchisantů.
Franchisor zaručuje svým franchisantům právo a zároveň jim ukládá povinnost, provozovat obchodní činnost v souladu s jeho koncepcí.“9
Opírá se o úzkou a nepřetržitou spolupráci právně a finančně samostatných a nezávislých podniků, franšízora a jednotlivých franšízantů. Franšízor poskytuje svou koncepci podnikání, a franšízanti tuto koncepci vykonávají. Manfred Maus, bývalý prezident evropské franšízové asociace podstatu franšízingu popsal slovy, že „je lepší jednou řádně vymyslet a stokrát uplatnit, než stokrát vymýšlet a stokrát uplatnit“10, což přesně koresponduje s definicí z kodexu zmíněnou výše, kde franšízanti vykonávají jednu koncepci franšízora.
Ze své podstaty se franšízing nejlépe uchytil v pohostinství, tedy v odvětví, které není vyloženě složité, kde způsoby přípravy je možné automatizovat, a pokud jsou dodržovány veškeré postupy, může vznikat prakticky identický produkt.
1.4. Sdružování franšízových systémů
S rozvojem franšízingu po celém světě je i tato činnost sdružována v různých organizacích za různými účely. V jednotlivých státech v minulosti vznikaly organizace spojující franšízory a franšízanty se snahou zvýšit povědomí o možném podnikání ve vzájemné spolupráci. Tyto organizace se nazývají franšízovými svazy a nejpočetnější svazy jsou samozřejmě v západních
8 https://www.thebalancesmb.com/coca-cola-company-franchise-1350173
9 Evropský kodex etiky franšízingu, dostupné online z: http://www.czech-franchise.cz/eticky-kodex-franchisingu
10 ŘEZNÍČKOVÁ, Martina a Česko. Franchising: podnikání pod cizím jménem. V Praze: C.H. Beck, 2009. s. VII.
ISBN 978-80-7400-174-1. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:b0e0f930-ef55-11e4-a794-5ef3fc9bb22f
13
zemích, například Fédération Française de la Franchise, neboli francouzský franšízový svaz, zřízený v roce 1971, v roce 2020 sdružoval 1 927 franšízorů11.
V roce 1972 byla založena Evropská franšízová federace, z jejíž kodexu jsem čerpal definici uvedenou výše. Česká asociace franšízingu byla založena v roce 1993, která se stala členem Evropské franšízové federace, a dále pak v roce 2005 byl založen Český institut pro franchising.
Tyto svazy, jak bylo řečeno, sdružují jednotlivé podnikatele, kteří se rozhodli nabízet svou koncepci ostatním podnikatelům. Zároveň však žádného podnikatele neváže povinnost, pokud se rozhodl jít cestou franchisora, stát se členem jakékoliv asociace, a tedy ne všechny franšízové systémy jsou dostupné těchto databázích.
Jedním z členů České asociace franšízingu je také společnost PROFIT system franchise services s.r.o., která poskytuje poradenské služby v oblasti franšízingu, a je vydavatelem portálu franchising.cz, který poskytuje informace o jednotlivých podnikatelských konceptech, rozdělených podle odvětví, ve kterém tyto systémy působí.
11 Oficiální statistiky francouzského franšízového svazu, online: https://www.franchise-fff.com/franchise/les- chiffres-cles
14
2. Právní úprava podnikání v ČR
V této kapitole se budu zabývat podnikáním jako takovým. Jak již bylo řečeno, franšízing je forma spolupráce dvou samostatných nezávislých subjektů. Jak franšízor, tak franšízant jsou ve smyslu českého právního řádu podnikateli.
Základním pramenem práva pro podnikatele upravujícím podmínky výkonu podnikatelské činnosti je zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, v oblasti smluvního práva je základním pramenem práva zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
Samozřejmě je potřeba ihned v úvodu zmínit, že k výkonu některých činností není potřeba živnostenské oprávnění. Tyto činnosti, které dle zákona nejsou živností, jsou taxativně uvedeny v § 3 zákona, namátkově zmíním například činnost fyzických osob jako advokáta, notáře, auditora či daňového poradce. Výkonu této činnosti se říká svobodné povolání, což je tedy výkon podnikatelské činnosti fyzické osoby, která podniká na základě jiného než živnostenského zákona. V dalším pokračování své práce, pokud budu mluvit o podnikání, budu tím myslet podnikání právě na základě živnostenského zákona.
2.1. Definice podnikání
Samotný pojem živnost je definován ihned v § 2, který stanoví:
„Živností je soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených tímto zákonem.“
Abychom mohli jednoznačně konstatovat, že je daná činnost živností, tedy podnikáním v režimu živnostenského zákona, musí být splněny všechny tyto klíčové znaky současně12:
- Soustavnost: Musí jít o činnost trvalého charakteru, vykonávanou opakovaně a pravidelně, i kdyby opakovaně znamenalo jedenkrát za rok. V komentáři je uveden příklad prodeje vánočních stromků. Důležitým faktorem je také opakovatelnost, kdy má subjekt v úmyslu opakovat tuto činnost, tedy se nejedná o činnost nahodilou.
- Samostatnost: Základní rys podnikatelské činnosti, která tak odlišuje podnikání o zaměstnaneckého vztahu, který se naopak vyznačuje závislostí na zaměstnavateli.
Problém v definici samostatnosti však může vznikat právě v případě franšízingu či podobných smluvních formách podnikání, kdy je podnikateli částečně omezena
12 Komentář k § 2 zákona č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon
15
samostatnost právě poskytovatelem licence, který vyžaduje dodržování vlastních postupů.
- Vlastním jménem: Znak vlastního jména koresponduje s ustanoveními občanského zákoníku, konkrétně tedy s § 423 a následující, které stanoví, že podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku svou činnost vykonává pod obchodní firmou, zpravidla tvořenou jeho jménem13, v případě fyzické osoby nezapsané v obchodním rejstříku vykonává svou činnost pod vlastním jménem s případnými dodatky14.
- Vlastní odpovědnost: Logicky vyplývající znak, který charakterizuje odpovědnost podnikatele za uzavřené závazky vzniklé jednáním podnikatele.
- Dosažení zisku: nejdiskutabilnějším znakem je právě znak dosažení zisku.
Rozhodujícím je úmysl či snaha ze strany subjekt o dosažení zisku. Pokud po ukončení činnosti nebylo zisku dosaženo, jde to k tíži osoby vykonávající činnost, nicméně nelze podmiňovat definici živnosti její ziskovostí.
2.2. Podmínky provozování živnosti
Provozování živnosti je omezeno podmínkami. Podmínky se dělí na všeobecné a zvláštní a jejich splnění je předpokladem k provozování živnosti.
2.2.1 Všeobecné podmínky provozování živnosti Všeobecné podmínky definuje § 6
„Všeobecnými podmínkami provozování živnosti fyzickými osobami, pokud tento zákon nestanoví jinak, jsou
a) Plná svéprávnost, kterou lze nahradit přivolením soudu k souhlasu zákonného zástupce nezletilého k samostatnému provozování podnikatelské činnosti, a
b) Bezúhonnost.“
§ 30 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník stanoví:
„Plně svéprávným se člověk stává zletilostí. Zletilost se nabývá dovršením osmnáctého roku věku.“
„Za bezúhonného člověka se nepovažuje osoba, která byla pravomocně odsouzena pro trestný čin spáchaný úmyslně, jestliže byl tento trestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním, anebo
13 § 425 zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník
14 § 422 zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník
16
s předmětem podnikání, o který žádá nebo který ohlašuje, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena.“
Nesplnění některé ze všeobecných podmínek vede k rozhodnutí o tom, že živnostenské oprávnění nevzniklo, a že ohlašovatel nesplnil podmínky pro vznik živnostenského oprávnění.
V případě koncesovaných živností vede nesplnění všeobecných podmínek k zamítnutí žádosti o koncesi.15
2.2.2 Zvláštní podmínky provozování živnosti Zvláštní podmínky provozování živnosti definuje § 7:
„Zvláštními podmínkami pro provozování živnosti jsou odborná nebo jiná způsobilost.“
Zvláštní podmínky jsou specifické podmínky pro provoz živností řemeslných, vázaných a koncesovaných. Z podstaty těchto živností je třeba, aby osoba ohlašující řemeslnou či vázanou živnost, či osoba žádající o koncesi, prokázala svou odbornou způsobilost, tedy způsobilost, která spočívá v odborných znalostech a dovednostech získaných studiem, absolvováním praxe, či kombinací obojího.
2.3. Druhy živností
První rozdělení živností již bylo zmíněno v souvislosti s vydáním řádu živnostenského v roce 1859. Tehdejší rozdělení na živnosti svobodné, řemeslné a koncesované bylo základem pro dnešní stav. V současnosti živnostenský zákon v části druhé dělí živnosti na ohlašovací a koncesované.
Ohlašovací živností je živnost provozovaná na základě ohlášení. Právo provozovat ohlašovací živnost tedy vzniká již jejím ohlášením. Živnostenský úřad po ohlášení prozkoumá, zda ohlašovatel splní všechny podmínky stanovené živnostenským zákonem (tj. všeobecné a zvláštní), a zda neexistují překážky pro provoz živnosti. Zápisem do živnostenského rejstříku a vydáním výpisu z živnostenského rejstříku potvrdí, že právo provozovat živnost vzniklo16.
2.3.1 Ohlašovací řemeslné
Ohlašovací živností řemeslnou je ta živnost, je-li podmínkou provozování živnosti odborná způsobilost uvedená v § 21 a § 22. Odbornou způsobilost lze prokázat doklady o řádném ukončení středního vzdělání s výučním listem v příslušném oboru. Výučním listem se prokazuje způsobilost především pro výkon řemeslných živností. Řemeslná činnost má dlouhou
15 Komentář k § 6 zákona č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon
16 Komentář k § 9 zákona č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon
17
tradici, a již ve zmíněném řádu živnostenském v § 1 je řemeslná činnost popsána „Řemeslné živnosti jsou takové, při nichž jde o zručnosti, které vyžadují vzdělání v živnosti vyučením a delším zaměstnáním při ní.“17
Provoz restaurace rychlého občerstvení spadá právě do kategorie živnosti řemeslné, konkrétně Hostinské činnosti. Odborná způsobilost se tedy prokazuje podle § 21 dokladem nebo doklady o
- Řádném ukončení středního vzdělání s výučním listem v příslušném oboru
- Řádném ukončení středního vzdělání s maturitní zkouškou v příslušném oboru, nebo s předměty odborné přípravy v příslušném oboru
- Řádném ukončení vyššího odborného vzdělání v příslušném oboru
- Řádném ukončení vysokoškolského vzdělání v příslušné oblasti studijních programů a studijních oborů
- Uznáním odborné kvalifikace, vydaným uznávacím orgánem (zákon o uznávání odborné kvalifikace)
2.3.2 Ohlašovací vázané
Ohlašovací živností vázanou je ta živnost, je-li podmínkou provozování živnosti odborná způsobilost uvedená v příloze č. 2 živnostenského zákona. Pro výkon vázané živnosti je stejně jako u živností řemeslných podmínka doložení odborné způsobilosti. Vázané živnosti se od řemeslných liší způsobem prokázání odborné způsobilosti, která odpovídá charakteru té činnosti, který je pro každou jednotlivou vázanou živnost specificky popsán právě v příloze č.2 ve výčtu všech živností.
2.3.3 Ohlašovací volná
Ohlašovací živností volnou je ta živnost, jejíž výkon není ze zákona podmíněn odbornou způsobilostí. Volnou živnost tedy může vykonávat každá osoba, která jí ohlásí a splňuje všeobecné podmínky provozování živnosti podle § 6, tedy plnou svéprávnost a bezúhonnost.
2.3.4 Koncesované
Živnosti koncesované jsou taxativně uvedeny v příloze č. 3 Živnostenského zákona. Jde o takové činnosti, které smějí být z důvodu ochrany zvláštního zřetele hodného veřejného zájmu provozovány na základě státního povolení k provozování živnosti18. Toto povolení se nazývá
17 § 1 Císařského patentu 277/1859 ř. z., dostupné online: https://www.beck-online.cz/bo/chapterview- document.seam?documentId=onrf6mjygu4v6mrsg4xhazrrfuya
18 Komentář k § 26 zákona č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon
18
koncese a podnikatelům je udělována ve správním řízení. Důvodem existence koncesovaných živností jsou vysoké nároky na odbornou způsobilost a samotnou povahu provozu této činnosti19. Na udělení koncese neexistuje právní nárok, a výkon některých živností také může být omezen zastropováním počtu vydaných koncesí.
2.4. Provozování živnosti prostřednictvím odpovědného zástupce
Pro případy, kdy podnikatel chce vykonávat podnikatelskou činnost, ovšem nesplňuje zvláštní podmínky pro konkrétní činnosti, je v českém právním řádu zaveden institut odpovědného zástupce. Odpovědným zástupcem je fyzická osoba ustanovená podnikatelem, kterému odpovídá za řádný provoz živnosti a za dodržování živnostenskoprávních předpisů. Podnikatel a odpovědný zástupce jsou osoby ve smluvním vztahu, odpovědný zástupce musí splňovat všeobecné podmínky provozování živnosti a zvláštní podmínky s ohledem na povahu činnosti, kterou bude podnikatel prostřednictvím odpovědného zástupce provozovat.
V případě provozování restaurace rychlého občerstvení dochází k využívání institutu odpovědného zástupce relativně často, neboť zdaleka ne všichni podnikatelé v případě hostinské činnosti splňují zvláštní podmínky. Odpovědný zástupce se ustanovuje pro každou jednotlivou živnost, pro kterou podnikatel nesplňuje zvláštní podmínky. Provoz restaurace ve většině případů kombinuje více živností. K živnosti volné tedy podnikatel nemusí ustanovit odpovědného zástupce, ovšem k živnostem řemeslným, vázaným či koncesovaným, pro které podnikatel nesplňuje zvláštní podmínky musí ustanovit odpovědného zástupce.
2.5. Obchodní korporace
Český právní řád ukládá možnost zakládat obchodní korporace za účelem podnikání.
Podnikatelem podle zákona o živnostenském podnikání tedy nejsou jen fyzické osoby, jak jsem popsal výše, ale i právnické osoby. Obchodními korporacemi jsou obchodní společnosti a družstva. Obchodní společnosti se dělí na osobní (veřejná obchodní společnost a komanditní společnost) a kapitálové (akciová společnost a společnost s ručením omezeným). Společnost s ručením omezeným je v ČR vůbec nejčastější formou obchodní společnosti zakládanou za účelem podnikání – v roce 2019 v ČR fungovalo 480 451 společností s ručením omezeným,
19 Důvodová zpráva k živnostenskému zákonu.
19
akciových společností v témže roce v ČR fungovalo 26 56820. Z toho důvodu pro další pokračování budu dále pracovat především se společností s ručením omezeným, která je nejčastější formou podnikání i pro restaurace provozované formou franšízingu.
Důvodů, proč většina podnikatelů podniká formou společnosti s ručením omezeným je několik.
Nejdůležitějším důvodem je zřejmá omezenost ručení. § 132 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích k společnosti s ručením omezeným uvádí následující:
„Společnost s ručením omezeným je společnost, za jejích dluhy ručí společníci společně a nerozdílně do výše, v jaké nesplnili vkladové povinnosti podle stavu zapsaného v obchodním
rejstříku v době, kdy byli věřitelem vyzvání k plnění“
Z toho vyplývá, že společník s. r. o. ručí svým majetkem jen do výše svého nesplaceného vkladu. Pokud společník splatil 100% svého vkladu, svým osobním majetkem již nijak neručí.
Vhledem k tomu, že zákonná minimální výše vkladu je 1 Kč21, může podnikatel prakticky bez rizika podnikat, aniž by ručil za závazky svým majetkem.
Rozdílů v případě podnikání formou právnické osoby je několik hlavních:
OSVČ, tedy fyzická osoba v případě, že se rozhodne podnikat, na živnostenském úřadě vyplní tzv. jednotný registrační formulář, čímž ohlásí živnost, a pokud splní výše uvedené podmínky provozování živnosti, stává se podnikatelem.
V případě podnikající právnické osoby je situace odlišná. Napřed musí být společnost založena, v případě založení společnosti s ručením omezeným je zakladatelským jednáním sepsání zakladatelské listiny (pro případ, kdy společnost zakládá 1 osoba), případně společenské smlouvy (pro případ, kdy společnost zakládá více osob).
OSVČ pro své podnikání nemusí zakládat zvláštní bankovní účet, a zároveň nevyžaduje při registraci stanovovat výši základního kapitálu.
Společnost s ručením omezeným oproti tomu musí ve svém zakládajícím dokumentu ustanovit správce vkladu a určit výši základního kapitálu, který může být již zmíněná 1 Kč.
Živnost v případě OSVČ vzniká ohlášením, případně udělením koncese. V případě společnosti s ručením omezeným vzniká živnostenské oprávnění společnosti až zápisem do obchodního rejstříku. Předmět podnikání se při zápisu dokládá výpisem z živnostenského úřadu, který
20 Kurzy.cz: Loni vzniklo nejméně firem za poslední tři roky. Dostupné online:
https://www.kurzy.cz/zpravy/527839-bisnode-loni-vzniklo-nejmene-firem-za-posledni-tri-roky/
21 § 142 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korpopracích
20
vyhotoví živnostenský úřad na žádost statutárního orgánu společnosti. Hostinská činnost je činností řemeslnou, a tedy v případě, že podnikatel sám nesplňuje zvláštní podmínky provozování živnosti, musí ustanovit odpovědného zástupce.
2.6. Odpovědný zástupce pro podnikající obchodní společnost
Odpovědný zástupce pro právnickou osobu musí být opět fyzická osoba splňující jak všeobecné, tak zvláštní podmínky podle ustanovení paragrafů 6 a 7. Do funkce odpovědného zástupce se ustanovuje osoba, která je jejím statutárním orgánem nebo jeho členem a která splňuje podmínky pro výkon funkce odpovědného zástupce podle živnostenského zákona;
nelze-li ustanovit odpovědného zástupce z těchto osob, ustanovuje podnikatel odpovědného zástupce z jiných osob.22
22 Návod MPO k ohlášení řemeslné živnosti osoby se sídlem na území ČR, dostupné online:
https://mpo.cz/assets/cz/podnikani/zivnostenske-podnikani/pruvodce-zivnostenskym-podnikanim/2017/3/PO-se- sidlem-v-CR---remeslna---2017-03-31_1.pdf
21
3. Právní úprava franšízingu v ČR
Podnikání jako takové je v českém právním řádu upraveno dostatečně. Právní úprava podnikání pod cizím jménem na základě franšízové licence však v České republice stále, jako v mnoha dalších státech, chybí. Nárůst počtu franšízových systémů, a tedy podnikatelských příležitostí však tlačí na potřebu zlepšit situaci doposud nepojmenované franšízové smlouvy.
Franšízová forma spolupráce není upravena žádným zvláštním zákonem. V občanském zákoníku neexistuje pojem franšízová smlouva. Smlouva, kterou mezi sebou 2 subjekty franšízové spolupráce uzavírají, je tedy nepojmenovanou smíšenou smlouvou různých relativních majetkových práv podle Občanského zákoníku.
3.1. Závazkové právo
V soukromoprávním vztahu navíc platí zásada „praeter legem“, tedy co není výslovně zakázáno, je dovoleno. Smluvní strany tedy mohou uzavřít takovou smlouvu, která přesně vyhovuje jejich specifické formě spolupráce. Spolu s touto zásadou došlo k zavedení principu bezformálnosti. Kdo právně jedná, je oprávněn zvolit si formu právního jednání podle své libosti.23 Zákonem požadovanou písemnou formu právního jednání stanoví § 560 Občanského zákoníku pro jednání, kterým se zřizuje nebo převádí věcné právo k nemovité věci, jakož i jednání, kterým se takové právo mění či ruší.24 Z tohoto ustanovení vyplývá, že franšízová smlouva může být sjednána i ústně. Smluvní strany však si však mohou ujednat písemnou formu smlouvy, což je při takto komplexních jednáních o smluvních vztazích obvyklé.
3.2. Franšízová smlouva
Konkrétní podoba a ustanovení jednotlivých smluv bývají tajemstvím. Ministerstvo průmyslu a obchodu ve vyjádření pro hospodářský výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR ze dne 25. dubna 2012 uvádí:
„Pro franšízovou smlouvu, jakožto smíšený kontrakt, jsou relevantní zejména ustanovení o kupní smlouvě, mandátní, resp. komisionářské smlouvě, či smlouvě licenční.“25
23 Komentář k §559 zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník
24 § 560 zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník
25 Stanovisko MPO pro hospodářský výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR ze dne 25. dubna 2012
22
Franšízová smlouva je pro smluvní vztah základním kamenem, a tedy její správné nastavení je pro fungující vztah franšízora i franšízanta, a práv a povinností pro obě strany z této smlouvy plynoucí naprosto klíčové.
Základním požadavkem ze strany franšízanta je samozřejmě zabezpečení řádného užívání všech práv k nehmotným statkům, jejích že franšízor majitelem či spravovatelem, které prostřednictvím franšízové smlouvy poskytuje franšízantovi k výkonu jeho podnikatelské činnosti.
Smlouva by dále měla obsahovat podrobný popis o fungování celého konceptu franšízora, včetně řídících mechanismů. Spolu s tímto by měla stanovit způsoby kontroly franšízanta ze strany franšízora, zda franšízant přesně dodržuje postupy a hodnoty, které franšízor ve smlouvě nastavil.
Další podstatnou součástí smlouvy by měl být přesný popis práv a povinností obou smluvních stran, aby nedocházelo k poškození celé franšízové sítě buď jednáním franšízanta, franšízora anebo jinou třetí stranou, a aby nedocházelo ke sporům smluvních stran a případnému vzniku jiné škody.
Franšízová smlouva by tedy měla být jakýmsi perfektním dokumentem, který pokrývá všechna možná budoucí úskalí společného vztahu a obecná řešení. Minimální obsahové požadavky franšízové smlouvy by měly být následující:
1) Stanovení typu spolupráce
První je potřeba přesně stanovit o jakou formu franšízové spolupráce mezi franšízorem a franšízantem jde. Může jít o běžnou franšízovou licenci opravňující podnikatele podnikat pod
„cizím jménem“, nebo o master-franchise licenci, opravňující franšízanta, aby kromě vlastního podnikání zároveň poskytoval franšízovou licenci ostatním podnikatelům
2) Rozsah smlouvy
Ve smlouvě dále musí být uvedeny informace, na jaké všechny činnosti se smlouva vztahuje, a jak je oprávněn franšízant například jménem společnosti odpovídat zákazníkům na internetu.
3) Produkty a výrobní postupy
Další záležitostí, kterou smlouva musí upravovat, je přesný popis produktů a postupů jejich výroby, které franšízant může prodávat zákazníkům. Jak již bylo zmíněno, franšízing je odbytový systém, který si zakládá na unifikaci produktů, a tedy aby franšízor zamezil všem
23
rozdílům v produktech, poskytuje svým franšízantům jednotnou technologii, a ve smlouvě tedy stanovuje, že franšízant bude vyrábět konkrétní produkty přesně podle jím stanovených postupů.
4) Práva a povinnosti franšízora
V rámci svého práva si franšízor ve smlouvě musí zajistit způsob, jakým bude provádět kontrolu dodržování jím stanovených standardů podle bodu výše. Dalším právem pro franšízora musí být specifikace za jakých podmínek může franšízantovi odejmout licenci a ukončit spolupráci.
Na druhou stranu musí smlouva specifikovat povinnosti franšízora spočívající v podpoře při řešení různých problémů při podnikání.
5) Práva a povinnosti franšízanta
V rámci práv franšízanta musí být ve smlouvě zakotveno kromě dalších základní právo pro používání jména franšízora a právo na určitou formu pomoci v případě řešení potíží.
Další podstatou částí smlouvy musí být způsob, jakým budou vyškoleni jednotliví pracovníci v restauracích, zaškolení se způsobem jednotného vedení účetnictví a další.
Co se týče povinností franšízanta, především musí dodržovat dané receptury produktů a jejich výrobní postupy za použití dodané technologie. Druhou zásadní povinností je platit franšízové poplatky za užívání konceptu franšízora.
V rámci práv a povinností franšízanta by zároveň měla smlouva obsahovat ujednání o způsobech, jakými může franšízant rozvíjet a zdokonalovat systém právě tohoto konceptu franšízora.
6) Předkupní právo, právo na rozvázání smluvního vztahu
Podstatnou součástí franšízové smlouvy, jak již bylo popsáno v bodech výše, jsou ustanovení, za jakých podmínek může jedna nebo druhá strana rozvázat smluvní vztah. Franšízové smlouvy jsou obvykle uzavírány do dobu v řádu deseti až dvaceti let, lze se však s franšízorem domluvit na podmínkách jejího rozvázání v době trvání, aniž by musela být tato spolupráce ukončena různými závažnými porušeními26.
26 ŘEZNÍČKOVÁ, Martina. Franchising: podnikání pod cizím jménem. 3. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2009.
Beckova edice právo a hospodářství. ISBN 978-80-7400-174-1
24
Většina franšízorů zároveň poskytuje možnost jednotlivým franšízantům možnost převodu práva k užívání franšízy dalším osobám (po schválení franšízorem, že osoba, na kterou bude právo převedeno plně zná koncept franšízora a ujistí se, že bude maximálně dodržovat podmínky provozování franšízové restaurace). Tuto možnost nabízí právě například koncept McDonald´s, jehož některé restaurace provozuje již druhá generace franšízantů. Konceptu McDonald´s se věnuji v praktické části své práce.
3.3. Rozdíly mezi pojmenovanými smlouvami
3.3.1 Licenční smlouva
Licence je jeden z nejdůležitějších aspektů práva duševního vlastnictví. V oboru hostinské činnosti však nelze touto smlouvou ustanovit všechna práva a povinnosti smluvních stran pro podnikání v rámci franšízové spolupráce. Jak již bylo řečeno, nepojmenovaná smlouva mezi franšízorem a franšízantem obsahuje prvky různých smluv přesně definující jejich smluvní vztah.
Licence je definovaná v § 2358 zákona č. 89/2012 sb., Občanský zákoník takto:
„Licenční smlouvou poskytuje poskytovatel nabyvateli oprávnění k výkonu práva duševního vlastnictví (licenci) v ujednaném omezeném nebo neomezeném rozsahu a nabyvatel se
zavazuje, není-li ujednáno jinak, poskytnou poskytovateli odměnu.“
Licenční smlouva vyžaduje písemnou formu a je zásadně úplatná, úplatou je odměna. Zákon zároveň připouští ve výjimečných případech bezúplatnost.27 Franšízová spolupráce však není jen spoluprací ohledně duševního vlastnictví, ale komplexní smlouva obsahující různá práva spojená s tímto typem podnikání, a tedy nelze vytvořit vhodný fungující vztah franšízora s franšízantem jen na základě Licenční smlouvy.
Přesto však je licenční smlouva asi nejbližší pojmenovanou smlouvou k franšízové smlouvě.
Licenční smlouva navíc může být uzavřena mezi franšízorem a franšízantem paralelně za předpokladu, že franšízová smlouva neobsahuje ustanovení o používání ochranné známky franšízora. Ochrannou známkou rozumíme jakékoliv označení schopné grafického znázornění, kterým se společnosti a jejich produkty a služby odlišují od ostatních výrobců na trhu.
27 Komentář k § 2358 zákona č. 89/2012 sb., Občanský zákoník
25
V rámci zachování uniformity a jednotnosti jednotlivých restaurací franšízorové tak poskytují svým franšízantům právo k užívání ochranné známky právě zakomponováním těchto ustanovení do franšízové smlouvy, kterou mezi sebou uzavírají, anebo podmínky užívání ochranné známky specifikují paralelně právě pomocí licenční smlouvy.
3.3.2 Komisionářská smlouva
Komisionářská smlouva je jednou ze smluv příkazního typu. Závazky vznikající se smluv příkazního typu jsou uvedeny od § 2430 a následující Občanského zákoníku takto:
„Příkazní smlouvou se příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce“
Dnešní příkazní smlouva se vyvinula z římské úpravy mandátu (lat. Manu dare – pověřit, přikázat). Typickým příkladem příkazní smlouvy je smlouva mezi advokátem a klientem o vyřízení různých právních záležitostí nebo smlouva mezi majitelem domu a jeho správcem.28 Příkazník plní příkaz poctivě a pečlivě podle svých schopností, používá každého prostředku, který podle povahy příkazu vyžaduje splnění obstarávané záležitosti a zároveň příkazník přenechá příkazci veškerý užitek z obstarávané záležitosti.
Příkaz tedy rovněž nemůže být vhodným způsobem vzniku smluvního vztahu v rámci franšízové spolupráce mezi franšízorem a franšízantem, neboť vztah franšízor jako příkazce a franšízant jako příkazník by naplňovalo znaky spíše vertikální spolupráce, kdy příkazník- franšízant pracuje pro příkazce-franšízora, a veškerý užitek z obstarávané činnosti přenechává právě franšízorovi, což vylučuje koncept samostatného „podnikání pod cizím jménem“.
3.3.3 Obchodní zastoupení
Franšízová smlouva je komplexní dokument detailně popisující celý smluvní vztah mezi franšízorem a franšízantem a práva a povinnosti z této smlouvy vyplývající. V určitých bodech se také může podobat smlouvě o obchodním zastoupení, avšak celý smluvní vztah franšízora s franšízantem nemůže být, stejně jako v předchozích případech, postaven pouze na základě pojmenované smlouvy o obchodním zastoupení.
Obchodní zastoupení popisuje § 2483 občanského zákoníku takto:
„Smlouvou o obchodním zastoupení se obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel zavazuje dlouhodobě vyvíjet pro zastoupeného činnost směřující k uzavírání určitého druhu obchodů
28 Komentář k § 2430 zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník
26
zastoupeným nebo k ujednání obchodů jménem zastoupeného a na jeho účet a zastoupený se zavazuje platit obchodnímu zástupci provizi.“
Znaky podobnosti s franšízovou smlouvou, jak byla popsaná výše, jsou především obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel, a dlouhodobě vyvíjet činnost.
V čem však obchodní zastoupení nenaplňuje znaky franšízingu jako takového je především uzavírání obchodů na účet zastoupeného, za což zastoupený zástupci vyplácí provizi.
Principem franšízingu je spolupráce nezávislého podnikatele franšízora a podnikatele franšízanta, kde franšízant vykonává činnost jako nezávislý podnikatel na svůj účet a vlastní odpovědnost, a za poskytnutí know-how odvádí úplatu stanovenou ve smlouvě franšízorovi.
Jde tedy o opačný směr toku úplaty, než uvádí obchodní zastoupení, kde zastoupený platí zástupci provizi.
3.4. Tichá společnost
Další formou podnikání relativně blízkou franšízové spolupráci je tzv. tichá společnost podle
§ 2747 občanského zákoníku, která je definována takto:
„Smlouvou o tiché společnosti se tichý společník zavazuje k vkladu, kterým se bude podílet po celou dobu trvání společnosti na výsledcích podnikání podnikatele, a podnikatel se zavazuje
platit tichému společníkovi podíl na zisku.
Tato podoba podnikání vypadá jako vhodný nástroj pro franšízovou spolupráci, kdy podnikatel franšízor poskytne svůj vklad franšízantovi, čímž se stane osobou oprávněnou nahlížet do obchodních dokladů a účetních záznamů podnikatele, získá nárok na podíl na zisku společnosti, a přitom je ze všech právních skutečností vzniklých z podnikání zavázán jen podnikatel.
První nevýhodou však je onen vklad do společnosti. Franšízor nabízí svůj koncept proto, aby poskytl možnost jej aplikovat dalším podnikatelům, a tedy bez větších investic získával úplatu stanovenou ve smlouvě.
Druhou zásadní nevýhodou je podílnictví tichého společníka na ztrátě společnosti, ze kterého se není možné vyvinit, neboť § 2753 uvádí následující:
„Na ztrátě se tichý společník podílí stejně jako na zisku; k opačnému ujednání se nepřihlíží…“29
29 § 2753 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
27
Franšízor by tak v případě selhání podnikatele riskoval podílení se na ztrátě. Pokud však je smluvní vztah nastaven správně, jediným rizikem franšízora v tomto ohledu je, že mu franšízant neposkytne žádnou úplatu, protože sám skončí ve ztrátě, na které se však nebude muset franšízor podílet.
Lze tedy konstatovat, že franšízová smlouva musí být dokonalým dokumentem obsahující ujednání pokrývající všechny možné oblasti, které na podnikatele na trhu čekají, nejde tedy jen o ochranu jedné nebo druhé strany před případným selháním. Obsahově tedy může naplňovat některé znaky výše uvedených pojmenovaných smluv, nicméně obecně nelze zařadit franšízovou smlouvu pod jakýkoliv jeden pojmenovaný typ smlouvy.
28
4. Výhody a nevýhody franšízové spolupráce
Franšízing, jak bylo řečeno, je forma obchodní spolupráce mezi podnikateli, jejímž prostřednictvím franšízor poskytuje jednomu nebo více franšízantům právo užívat předmět podnikání vlastní společnosti, ochrannou známku, obchodní firmu a další zvláštní poznávací znaky k prodeji výrobků a poskytování služeb. Tato spolupráce s sebou logicky přináší své výhody jak pro franšízora, tak pro franšízanta, ovšem samozřejmě i řadu nevýhod pro obě strany.30
4.1. Výhody na straně franšízora
První výhodou na straně franšízora, která kohokoliv napadne, je realizace zisku ve formě poplatku od franšízanta za poskytnutí franšízy. Tyto poplatky franšízant v praxi platí jednorázovou platbou při zahájení (či případném prodloužení) franšízové spolupráce, a v průběhu podnikání určitým procentem z tržeb. Franšízor tedy realizuje zisk, aniž by sám čelil riziku selhání. Franšízorovi tedy odpadají starosti, které by jako provozovatel restaurace musel každodenně řešit.
Jednou z hlavních výhod je však rychlost expanze. Franšízing v oblasti rychlého občerstvení již mnohokrát dokázal svou moc, kdy se síť restaurací během relativně krátké doby rozrostla na desítky poboček po celé ČR. To z důvodu mnohonásobně nižší kapitálové náročnosti na franšízora, kdy tyto náklady na zřízení nové restaurace nesou sami podnikatelé – franšízanti.
Spolu s rychlostí rozrůstající se sítě se poté produkt dostává do povědomí široké veřejnosti, čímž vlastní společnost zvětšuje svůj podíl na trhu a zvyšuje hodnotu své společnosti. S tímto bych rád zmínil například koncepty Poe-Poe anebo FAENCY FRIES.
S rychlou expanzí má také vlastní společnost silnější pozici v případě vyjednávání s dodavateli, neboť může svým dodavatelům garantovat určité objemy odbytu, a tedy snižovat cenu dodávaného zboží.
V případě, kdy franšízor sám neprovozuje žádnou restauraci, a všechny restaurace řídí franšízanti, má také daleko více prostoru k průběžným kontrolám na dodržování standardů.
30 ŘEZNÍČKOVÁ, Martina. Franchising: podnikání pod cizím jménem. 3. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2009.
Beckova edice právo a hospodářství. ISBN 978-80-7400-174-1
29
4.2. Výhody na straně franšízanta
Na straně franšízanta přináší koncept podnikání pod cizím jménem také různé výhody. Jednou z nejdůležitějších je rychlý vstup na trh. Franšízant nemusí mít svůj vlastní produkt, tvořit logo, vymyslet obchodní firmu, sepsat postupy výroby atd. Franšízant si zakoupí již připravený
„balíček“, konkrétní podnikatelský záměr, který dále bude jen realizovat. Všeobecná známost produktů konkrétních restaurací rychlého občerstvení je garancí odbytu, čili spotřebitel již zná produkty a služby, které nakupuje v jiné restauraci, ovšem u jiného franšízanta.
Další výhodou je, že franšízor většinou pečlivě vybírá své franšízanty, a poskytuje jim takové školení, na jehož konci bude nový podnikatel schopen řídit svou restauraci i bez jakékoliv předchozí zkušenosti v oboru pohostinství.
Franšízor také většinou pomáhá franšízantovi s různými činnostmi před samotným otevřením restaurace, konkrétně s výběrem lokality a úpravy nemovitosti, vnitřních prostor, vybavení a designu interiéru. Obvykle totiž má franšízor sám nasmlouvané třetí strany, například architekta interiérů, dodavatele vybavení a jeho průběžný servis, čímž samozřejmě vzniká jednotná identita všech restaurací, a sám podnikatel se těmito starostmi nemusí nijak intenzivněji zabývat.
Další z podstatných výhod pro franšízanta je obvyklé smluvní partnerství franšízora s finančními institucemi (bankami), které má za následek snadnější obstarání peněz potřebných pro rozjezd podnikání. Vstupní investice v případě zřízení nové restaurace se pohybují v řádu několika milionů (samozřejmě záleží na konkrétním konceptu, více se budu věnovat v praktické části). Franšízor obvykle požaduje po franšízantovi prokázání, že má alespoň část finančních prostředků v hotovosti či v likvidním majetku, a tedy že nebude mít problémy s financováním vstupních nákladů. S financováním zbývající části právě mohou pomoci smluvní úvěrové instituce. Spojenou výhodou je, že žádosti o úvěr v případě podnikatele banky většinou vychází vstříc, neboť franšízové podnikání je chápáno jako minimálně rizikové.
Franšízor dále dbá na to, aby jednotliví franšízanti nevytvářeli sami sobě konkurenci. Na základě různých geografických analýz tedy dochází k rozdělení trhu tak, aby se v relativní blízkosti nenacházeli dvě restaurace stejného franšízora, a pokud tomuto nelze předejít, především ve větších městech, pak je zpravidla majitelem těchto dvou restaurací jeden franšízant. Do vzájemného vztahu franšízora – franšízanta obě strany tedy přináší své
30
zkušenosti, zrovna v tomto případě může lokální podnikatel sám vědět, zda má smysl v lokalitě kde již provozuje jednu restauraci otevírat druhou, nebo zda je již trh v této oblasti nasycen.
4.3. Nevýhody ze strany franšízora
Stranou všech výše popsaných výhod, které franšízová spolupráce franšízorovi přináší, existuje také několik poměrně zásadních nevýhod, které musí jednotliví majitelé různých konceptů zvážit v momentě, kdy se rozhodnou pro expanzi formou poskytování franšízových licencí dalším podnikatelům.
Úplně první nevýhodou je riziko, že o koncept nebude mezi podnikateli dostatečný zájem. Přijít s něčím novým na trh v oboru rychlého občerstvení má už ze své podstaty spoustu nevýhod.
Především nové podnikatelské koncepty musí brát na vědomí, že v sázce je dobré jméno společnosti. Pokud franšízor selže v systému kontroly, může dojít k odklonu od standardů jediným franšízantem, čímž bude ohrožena celá síť restaurací franšízora a může dojít ke zhoršení vnímání řetězce jako takového, nepřímou vinou franšízora.
Další situací je konkurence franšízora poté, co uplyne doba smlouvy, na kterou obě strany sjednaly spolupráci. Nelze zajistit, aby franšízant „zapomněl“ vše, co se v rámci provozování restaurace naučil, a tedy následně uplatnil v rámci své vlastní kompletně nové činnosti.
Podobným problémem může být, opět u mladších systémů, že franšízant se nechá franšízorem zaškolit, a s nabytým know-how poté franšízant „couvne“, vzájemnou smlouvu s franšízorem neuzavře, a otevře vlastní restauraci, kterou bude franšízorovi konkurovat. Řešení první situace tkví většinou ve smlouvě, kde bývají ustanovení o zákazu podobné činnosti po určitou dobu od ukončení spolupráce s franšízorem, a jejíž nedodržení je sankcionováno smluvní pokutou, či jinou formou odškodnění. Druhou situaci v praxi řeší smlouva o smlouvě budoucí, ve které se smluvní strany dohodnou o průběhu zaškolení a následném podpisu franšízové smlouvy, případně se v ní dohodnou na zákazu činnosti v oboru pohostinství podobně jako v prvním bodě.
Poměrně zásadní nevýhodou, kterou jsem již matně zmínil výše, je samotná kontrola dodržování standardů a principů. Franšízor si samozřejmě musí vytvořit systém kontroly, nicméně franšízant vystupuje na veřejnost jako samostatný podnikatel, a tedy samotná úroveň
31
kontroly ze strany franšízora je menší a složitější, než kdyby prováděl kontrolu u vedoucího provozovny, kterou sám vlastní.31
4.4. Nevýhody ze strany franšízanta
Ze vztahu s franšízorem nevyplývají jen výhody, ale také nevýhody. Provázanost těchto dvou subjektů je na tak vysoké úrovni, až je částečně svazující. Franšízant je sice majitelem svého podniku a provozuje činnost na vlastní jméno, nicméně využívá technologií a znalostí franšízora a jeho know-how, a franšízor nemůže dopustit, aby franšízant ohrozil jeho pověst, a tedy celou franšízovou síť. Z toho vyplývá, že franšízor je prakticky neustále pod dohledem franšízora, který kontroluje dodržování postupů a všech ostatních jím stanovených standardů.
Součástí tohoto je právo franšízora odejmout licenci franšízantovi, čímž franšízant přichází o svůj investovaný majetek a čas.
Druhou nevýhodou je následující hypotetická situace. Franšízor i franšízant mají mezi sebou fungující spolupráci založenou na dobře postavené franšízové smlouvě. Jiný franšízant však nedodržuje postupy a poškozuje jméno celé franšízové sítě. Než mu však franšízor odejme licenci, či jinak zabrání v poškozování celé sítě, část trhu ztratí důvěru a franšízant jako součást této sítě bude stažen chybou jiného franšízanta.
Chybu však může udělat i centrála, a pokud franšízor přikáže svým franšízantům implementovat jeho nové strategické rozhodnutí, které se časem ukáže jako chybné, chybou centrály zaplatí všichni franšízanti formou odlivu zákazníků.
Samotným principem franšízingu je, že podnikatel franšízant implementuje postupy podnikatele franšízora. Pro některé podnikatele je tento model naprosto ideální, nicméně nelze přehlížet, že podnikatel samotný je částečně omezen ve své podnikatelské činnosti. Franšízant má velmi často omezené způsoby na podílení se vytváření produktové nabídky, a spíše než ten, kdo určuje směřování, je tím, kdo následuje směr jiného podnikatele, v této roli franšízora.
Další podstatnou nevýhodou je finanční stránka věci. Pokud by franšízing nebyl finančně vhodným způsobem podnikání, těžko si představit podnikatele, který by takto podnikal.
Počáteční vstupní investice jsou však mnohdy velmi vysoké, v řádu milionů korun, a jejich návratnost je v řádu několika let. Ziskovým se podnikatel stává relativně rychle, ovšem
31 ŘEZNÍČKOVÁ, Martina. Franchising: podnikání pod cizím jménem. 3. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2009.
Beckova edice právo a hospodářství. ISBN 978-80-7400-174-1
32
návratnost počáteční nemalé investice oddalují platby franšízových poplatků franšízorovi, přičemž tyto poplatky se počítají obvykle určitým procentem z tržeb, nikoliv ze zisků.
Dále je obvyklé, že franšízor s cílem zajistit homogenní produkt, uzavírá smlouvy s třetími osobami – dodavateli, a buduje tak dodavatelskou síť pro celý řetězec jeho franšízové sítě.
V důsledku toho je franšízant omezen na určitý počet dodavatelů, od kterých je povinen odebírat zboží. Částečnou výhodou mohou být smluvní ceny odebíraného zboží pro celou síť, a tedy nižší cena, a zároveň garance, že franšízorem vytvořená dodavatelská síť bude schopná dodávat všechno potřebné zboží, a tedy jeden dodavatel dodá vše, namísto toho, aby více dodavatelů přiváželo jen některé zboží.
33
Praktická část
V praktické části se zaměřím na představení dvou odlišných společností nabízejících svůj koncept podnikání jednotlivým podnikatelům formou franšízové spolupráce, a nakonec popíšu svou vlastní zkušenost s podnikáním v oboru rychlého občerstvení.
5. McDonald´s
5.1. Představení společnosti
McDonald´s je koncept pocházející z USA, kde v San Bernardinu v Kalifornii v roce 1940 bratři Richard a Maurice McDonaldovi otevřeli svou první restauraci. Šlo o restauraci prodávající typický americký hamburger, tedy plátek grilovaného masa v žemli. Tehdejší provoz se nijak zvlášť nevymykal jiným restauracím. V roce 1948 nastala změna, kdy bratři vytvořili koncept rychlého občerstvení v nově otevřené restauraci, ve které nabízeli hamburgery, cheeseburgery, smažené hranolky, kávu, nealkoholické nápoje a jablečné koláče.
Zároveň tehdy vznikly ikonické zlaté oblouky, které jsou dnes neoddělitelným symbolem společnosti McDonald´s.32
Systém rychlého procesu výroby a obsluhy učaroval v roce 1954 českoamerickému podnikateli Rayi Krockovi. Ray Kroc byl původně obchodní zástupce společnosti vyrábějící mixéry a výrobníky na zmrzlinu pro restaurace. Kombinace kvality produktů a rychlosti, jakou byli zákazníci obsluhování jej tak fascinovala, že za bratry přišel s nabídkou vybudovat sít restaurací po celých spojených státech provozovaných právě formou franšízy.
Spolupráce původně probíhala tím stylem, že Ray vyhledával lokality a otevíral nové restaurace sám a následně je přenechával franšízantům. Časem došlo k neshodám mezi Rayem a bratry, když bratři McDonaldové na rozdíl od Raye neviděli potenciál (nebo neměli potřebu tak masivní expanze). Výsledkem rozporů byl prodej celého konceptu včetně zachování technologie, jména, loga za 2,7 milionu dolarů. Ray Kroc následně při přísném dodržování stanovených standardů pokračoval v budování sítě, a už v roce 1963 existovalo v po celých Spojených státech Amerických přes 500 restaurací.33
32 https://www.mcdonalds.cz/o-nas/historie-hodnoty-a-lide/
33 LOVE, John F. McDonald's: behind the arches. Rev. ed. New York: Bantam Books, 1995. ISBN 9780553347593.
