2 Teoretická východiska bytové politiky a bytového fondu v ČR

(1)

(2)

VYSOKÁ ŠKOLA BÁŇSKÁ – TECHNICKÁ UNIVERZITA OSTRAVA EKONOMICKÁ FAKULTA

KATEDRA VEŘEJNÉ EKONOMIKY

Bytová politika a podpora státu při modernizaci bytového fondu města Housing Policy and State Subsidies for the Municipal Housing Stock Modernization

Student: Libuše Becherová

Vedoucí bakalářské práce: Ing. David Slavata, Ph.D.

Ostrava 2021

(3)

(4)

(5)

(6)

Poděkování

Ráda bych poděkovala panu Ing. Davidu Slavatovi Ph.D., za vedení bakalářské práce, poskytnuté rady a čas, který mi během psaní práce věnoval.

(7)

Obsah

1 Úvod ... 9

2 Teoretická východiska bytové politiky a bytového fondu v ČR ... 11

2.1 Význam a funkce bydlení ... 11

2.2 Formy bydlení... 13

2.3 Bytová politika a její vývoj ... 16

2.4 Státní bytová politika ČR ... 19

2.4.1 Subjekty státní bytové politiky ... 21

2.4.2 Nástroje státní bytové politiky ... 23

2.4.3 Nástroje bytové politiky v krizi ... 29

2.4.4 Cíle státní bytové politiky... 30

3 Bytová politika a bytový fond města Valašské Meziříčí ... 32

3.1 Základní informace o městě ... 32

3.2 Domovní a bytový fond města ... 37

3.3 Nízkoúročené úvěry státu a jejich užití jako nástroje obecní bytové politiky ... 46

4 Zhodnocení podpory státu při modernizaci bytového fondu města Valašské Meziříčí ... 52

5 Závěr ... 60

Seznam použité literatury ... 62

Seznam zkratek ... 65

Prohlášení o využití výsledků bakalářské práce ... 66

Seznam příloh ... 67 Přílohy

(8)

8

Abstrakt

Tato bakalářská práce se zabývá užitím jednoho z nástrojů bytové politiky státu v podmínkách bytového fondu města Valašské Meziříčí. Srovnává efektivitu použití finančních prostředků (nízkoúročených úvěrů), získaných prostřednictvím státního fondu, které byly vynaloženy k modernizaci bytů v osobním vlastnictví a bytů ve vlastnictví města. Porovnáním třech úvěrů, poskytnutých státním fondem městu, práce zjišťuje počty modernizovaných bytů v soukromém vlastnictví a ve vlastnictví města, a vynaložené prostředky na modernizaci jednoho bytu. Získané údaje dává také do souvislosti s vlivem na pracovní příležitosti pro fyzické osoby nebo firmy, které se na Valašsku zabývají stavební činností.

Klíčová slova: bytový fond, bytová politika státu a města, nástroje bytové politiky

Abstrakt

This bachelor's thesis deals with the use of one of the instruments of housing policy of the state in the conditions of the housing stock of the town of Valašské Meziříčí. It compares the efficiency of the use of financial resources (low-interest loans) obtained through the state fund, which were spent on the modernization of privately owned and city-owned apartments. By comparing three loans provided by the state fund of the city, the thesis examines the number of modernized apartments in private ownership and in the ownership of the town, and the funds spent on the modernization of one apartment. The data obtained are also related to the impact on job opportunities for individuals or companies engaged in construction activities in Wallachia.

Key words: housing stock, housing policy of the state and the town, tools of housing policy

(9)

9

1 Úvod

Tato bakalářská práce je zaměřena na problematiku státní a obecní bytové politiky.

Bydlení patří mezi základní potřeby, je prioritou pro všechny, nezbytnou podmínkou pro život každého člověka. Je to prostor, který dává pocit bezpečí a ovlivňuje osobnostní rozvoj. Bydlením se musíme zabývat všichni, protože se podílí na kvalitě našeho života, na spokojeném rodinném soužití, na výchově dětí. Bytová problematika, tak jako politika zaměstnanosti, zasahuje do sociální problematiky. Bydlení ovlivňuje životní úroveň občanů, je podmínkou pro spokojený život, pro zdraví, vzdělávání, práci.

Právo na bydlení není nárokovým právem, ale všechny vyspělé země jej v rámci koncepcí bytové politiky realizují.

V současné době je v České republice nedostatečná míra výstavby, ceny nemovitostí rostou, a to zejména ve velkých městech. A protože je bytová politika „res publika“, tedy věcí veřejnou, je téma dostupnosti a zlepšování kvality stávajícího bydlení aktuálním tématem státní i obecní bytové politiky.

Cílem bakalářské práce je zhodnocení konkrétního nástroje bytové politiky státu při údržbě bytového fondu ve městě Valašské Meziříčí.

Metody, které jsou použity v této práci jsou porovnávací, analytické a statistické.

Bakalářská práce je rozčleněna do pěti kapitol, z toho první kapitolou je úvod a poslední kapitolou závěr. Tři kapitoly tvoří obsahovou část. Druhá a třetí kapitola je částí teoretickou a čtvrtá kapitola je částí praktickou.

Ve druhé kapitole bakalářské práce je uveden význam a funkce bydlení, formy bydlení, a je zde také vysvětlen pojem bytová politika. Dále se práce zabývá státní bytovou politikou, uvádí a rozebírá subjekty této politiky, konkrétní nástroje bytové politiky v České republice, související legislativu, a rovněž cíle bytové politiky.

V této části práce je rovněž popsáno základní rozdělení bytového fondu a fungování bytové politiky. Je tady vysvětlen pojem sociální bydlení, dostupnost všech typů bydlení, dotační programy státu a všechny podpory, kterými stát zpřístupňuje občanům bydlení.

Třetí kapitola se věnuje bytové politice a bytovému fondu města Valašské Meziříčí, nejdříve je představeno město, něco málo je věnováno také jeho historii. Tato část práce dále charakterizuje situaci v oblasti bydlení na území města Valašské Meziříčí, popisuje bytový fond vlastněný městem, a zabývá se užitím konkrétního nástroje bytové politiky státu v tomto městě.

(10)

10

Čtvrtá kapitola je již zaměřena na zhodnocení konkrétního nástroje bytové politiky státu, který město Valašské Meziříčí pro údržbu a modernizaci vlastního bytového fondu a bytového fondu svých občanů, využilo. Tímto nástrojem byly nízkoúročené úvěry poskytované prostřednictvím Státního fondu rozvoje bydlení. Jako zaměstnance finančního odboru Městského úřadu ve Valašském Meziříčí mě zajímalo srovnání efektivity využití finančních prostředků získaných prostřednictvím státního fondu, které byly vynaloženy k modernizaci bytů v osobním vlastnictví, a bytů ve vlastnictví města.

V této práci je zhodnocena efektivita využití finančních prostředků z úvěrů, o které město požádalo státní fond celkem třikrát. Jednotlivé úvěry jsou rozebrány co do počtu modernizovaných bytů, celkových částek investovaných do městských bytů, a do bytů v soukromém vlastnictví, a průměrné částky, které byly na modernizaci bytů těchto dvou vlastnických skupin vynaloženy.

V závěru práce je uvedeno zhodnocení efektivity vynaložených finančních prostředků investovaných do modernizace bytového fondu města Valašské Meziříčí.

(11)

11

2 Teoretická východiska bytové politiky a bytového fondu v ČR

V této kapitole jsou uvedeny důležité pojmy charakterizující bydlení. Je zde uveden význam a funkce bydlení, formy bydlení. Objasněn je pojem bytová politika, její subjekty, nástroje a cíle.

2.1 Význam a funkce bydlení

Právo na bydlení je popsáno ve Všeobecné deklaraci lidských práv. Zde je uvedeno, že „každý má právo volně se pohybovat a svobodně si volit bydliště uvnitř určitého státu.“¹ Bydlení je jedna z nejdůležitějších lidských potřeb, je to místo, které vytváří soukromí jednotlivce, do kterého se promítají jeho vztahy k rodině i k věcem.

Bydlení je předpokladem zdraví, vzdělání, rodinného života. Je to prostor, kde dochází k socializaci lidských vztahů. To, jak člověk bydlí ovlivňuje lidskou osobnost a pokud jedinec nemá tuto základní potřebu uspokojenu, může to být důvodem mnoha negativních jevů, mezi které patří bezdomovectví a kriminalita.

Domov si každý vytváří podle svých představ, je to místo „pevně oddělené od okolního světa, kde je možno nejen v klidu jíst a v teple a suchu spát, ale také beze svědků snít a tvořit, bavit se a přít se svými nejbližšími, setkávat se s přáteli, vychovávat děti, lenošit a umírat.“²

Bydlení a jeho kvalita určuje celkovou kvalitu života a také zajišťuje životní úroveň rodin. Bydlení „má charakter dlouhodobých investic, tudíž je ovlivnitelné inflací, úrokovými mírami a ekonomickou nestabilitou.“³ Bydlení má také sociální aspekty a je řazeno k sociálním právům. Právo na bydlení je však nenárokové a nevymahatelné.

Přesto by stát měl garantovat dostupnost bydlení a jeho přístup k potřebě bydlení vypovídá o tom, s jakou zodpovědností se staví k životním podmínkám svých obyvatel.

Podle vnímání sociální spravedlnosti se rozlišují tři modely bytových systémů:

• liberální systém je založený na zásluhovosti, představuje vysokou míru zodpovědnosti občanů za zajištění svého bydlení a každý si zajistí bydlení podle

1 OSN. Všeobecná deklarace lidských práv. [online]. [cit. 2021-03-30], s. 28

2LUX, Martin a TOMÁŠ KOSTELECKÝ. Bytová politika: Teorie a inovace pro praxi. Praha: SLON, 2011. ISBN 978-80-7419-068-1, s. 7

3 NEČADOVÁ, V. Sociální politika. 2011, s. 66

(12)

12

svých finančních možností. Rizikem je vysoká míra nerovnosti v přístupu k bydlení z důvodů příjmových rozdílů občanů.

• korporativní systém spočívá v principu solidarity a subsidiarity. Finanční náročnost bydlení je u tohoto systému korigována. Občan si zajistí bydlení sám, ale pokud toho není schopen, je mu poskytnuta ze strany státu pomoc. Systém je náročný pro veřejné rozpočty.

• univerzalistický systém je zcela postaven na solidaritě, bydlení je chápáno jako veřejná sociální služba a je zajišťováno z veřejných zdrojů. Stát zajišťuje výstavbu levných bytů, částečně financuje provozní náklady a náklady na údržbu.

Tento systém je vysoce finančně nákladný a z dlouhodobého hlediska ekonomicky neudržitelný.⁴

Všichni lidé nejsou schopni si sami pořídit kvalitní a zdraví nezávadné bydlení.

Pořizovací cena nemovitostí je vysoká, převyšuje příjmy a možnosti většiny domácností.

„Společnost změnila své hodnoty, preference, vzorce jednání lidí a stejně tak došlo ke změně sociální stability uvnitř státu. Pozitivní očekávání z 90. let 20. století, po přechodu ze společnosti sociálních jistot ve společnost chovající se tržně a ekonomicky, je dnes konfrontováno s tvrdou realitou chudoby, bezdomovectví a sociální nesouměrnosti uprostřed ekonomicky nejvyspělejších zemí Evropy.“⁵

Vysoká pořizovací cena bydlení je hlavní důvod toho, proč velká část občanů není schopná vlastními silami bydlení získat. Dalším faktorem je špatná sociální integrace některých skupin obyvatelstva. Zásahy státu v oblasti bydlení jsou nezbytné, proto státy, s ekonomikou alespoň částečně vyvinutou, se musí bytovou politikou své země zabývat z důvodu minimalizace negativních externalit jako je vyváření sociálně vyloučených lokalit, ve kterých se akumulují sociální problémy, jako je nezaměstnanost, negramotnost, vandalismus, kriminalita. Sociálně vyloučené lokality (ghetta) nemusí vždy vznikat pouze na okraji města, mohou to být i ubytovny v centru města. Snaha státu o minimalizaci nebezpečí vzniku těchto lokalit bývá prioritním cílem bytové politiky států současných západních zemí. „Na trhu bydlení vždy bude ve vyspělých zemích

4 NEČADOVÁ, V. Sociální politika. 2011

5 KELLER, Jan. Nová sociální rizika a proč se jim nevyhneme. Praha: Sociologické nakladatelství, 2011. ISBN 978- 80-7419-059-9.

(13)

13

existovat skupina lidí, která by se, v případě, že by neexistovala pomoc veřejného sektoru, ocitla bez střechy nad hlavou.“⁶

2.2 Formy bydlení

Formy bydlení jsou různé a mohou se členit podle odlišných hledisek.

K nejdůležitějším hlediskům patří členění:

• podle právního postavení osoby, která užívá byt,

• podle vlastnického členění,

• podle tržního způsobu využití,

• podle stavebně technického charakteru.⁷

V ČR jsou základní formy bydlení definovány dle právního řádu, prostřednictvím vlastnických a uživatelských práv k nemovitosti. Příslušná legislativa rozlišuje pro uživatelské členění užívání bytu základní rozlišovací prvky, pomocí kterých se uživatelé bytů dělí na vlastníky, nájemníky a podnájemníky. Jde o tyto formy bydlení:

• osobní vlastnické bydlení,

• nájemní bydlení,

• podnájemní bydlení.⁸

Osobní vlastnické bydlení je v ČR dlouhodobě preferováno. Historicky je vlastnické bydlení zastoupeno vlastníky rodinných domů. K zajištění vlastního bydlení lidé často nakupují nemovitost do vlastnictví. Tato tendence je dána z minulosti a je ovlivněna restitucemi a dlouhým obdobím deregulace. Základní právní normou, která upravuje práva a povinnosti vyplývající z vlastnického práva je Listina základních práv a svobod a Občanský zákoník. Věc, ke které existuje vlastnické právo, může být ve vlastnictví jednoho subjektu, ale může ji rovněž vlastnit více subjektů společně, a přitom mezi ně nemusí být rozdělena. Občanský zákoník rozlišuje spoluvlastnictví podílové a společné jmění manželů.

6 LUX, Martin a Tomáš KOSTELECKÝ. Bytová politika: Teorie a inovace pro praxi. Praha: SLON, 2011. ISBN 978- 80-7419-068-1, s. 50

7 SLAVATA, David. Ekonomika bydlení. VŠB – Technická univerzita Ostrava – Ekonomická fakulta, 2011, s. 14

8 Tamtéž, s. 14

(14)

14

Podílové spoluvlastnictví se dále dělí na ideální (spoluvlastníkům nepatří žádná reálná část majetku, mají práva a povinnosti vyplývající z ideálního podílu) a reálné (vymezuje přesnou část domu a podíl určuje míru práv a povinností na správě společných částí domu).

Společné jmění manželů vzniká pouze mezi manžely a patří do něj vše, co bylo nabyto za trvání manželství některým z manželů, s výjimkou majetku, který nabyl jeden z manželů děděním, darem nebo v rámci restitucí.

Majetková práva k bytu eviduje centrálně katastrální úřad, který vykonává státní správu katastru nemovitostí. Rozhoduje o vkladech, změnách a záznamech v katastru nemovitostí.

V zahraničí existuje ještě jiný typ podílového spoluvlastnictví (Time Share), při kterém vlastníkovi patří daná věc jen v přesně stanovených dnech v roce. Tento typ spoluvlastnictví je realizován zejména u těch rekreačních objektů, které je nacházejí v přímořských letoviscích.

Vlastníci nemovitostí se o svůj majetek lépe starají než nájemníci, a pokud si bydlení pořídí pomocí hypotečního úvěru, dlouholetý závazek je motivuje k dosažení stabilního úspěchu na trhu práce. „Lidé, kteří vlastní, mají z povahy věci zájem na dobrých sousedských vztazích a rozvoji okolí, jelikož tento zájem sdílí s ostatními, žijí zpravidla v méně anonymním prostředí a mají dostatečný zisk ze skutečnosti, že jiní vlastníci jsou ochotni se více obětovat pro rozvoj místní komunity a lokality než nájemníci.

Stabilita sociální struktury je rovněž přínosem, protože velký obrat v určitém místě (velký rozsah stěhování) vede k rozmělnění sociálních sítí a v extrémním případě, kdy spolupůsobí více negativních faktorů, může vést též k určitým patologickým vzorcům chování (vandalismus, kriminalita). Některé studie průkazně ukazují na existenci vyšší sebedůvěry a vyššího vnímání osobního bezpečí mezi vlastníky bydlení, což v posledku vede k větší spokojenosti s bydlením (či životní spokojeností obecně) mezi vlastníky než mezi nájemníky.“⁹

Nájemní bydlení představuje bydlení na základě smluvního vztahu mezi vlastníkem bytu a nájemníkem. Nájemní bydlení provozují obce, které pronajímají svůj bytový fond,

dále různí soukromí vlastníci bytového fondu, jako například občané, podnikatelské subjekty, neziskové organizace nebo restituenti. Nájemník platí majiteli bytu

(15)

15

dohodnutou částku, která je uvedena v nájemní smlouvě. Ta je základním právním dokumentem a její náležitosti jsou upraveny především v § 2235 až § 2301 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

Podnájemní bydlení je taková forma bydlení, kdy nájemce část pronajímaného bytu

přenechá za úplatu podnájemníkovi. O uzavření podnájemní smlouvy musí být informován vlastník bytu a musí souhlasit s přenecháním části bytu do podnájmu.

Vlastnické bydlení se dále dělí podle subjektu, který je vlastníkem. Podle tohoto hlediska se rozlišují formy bydlení:

• soukromé vlastnictví bytů,

• družstevní vlastnictví bytů,

• veřejné vlastnictví bytů.¹⁰

Byty v soukromém vlastnictví jsou ty byty, které vlastní soukromá fyzická nebo právnická osoba. Vlastníkem může být občan, realitní kancelář nebo obchodní společnost. K bytu v soukromém vlastnictví má vlastník všechna práva, proto takový byt může použít k maximalizaci vlastního užitku. Může ho užívat sám nebo byt může představovat vhodnou investici pro zhodnocení jeho finančních prostředků.

Byty družstevní jsou ve vlastnictví bytových družstev a jen družstvo vykonává vlastnické právo. Družstevní vlastnictví je forma kolektivního vlastnictví, kde vlastníkem bytové jednotky je celé družstvo a členům družstva náleží pouze určitý podíl v družstvu.

Člen družstva je nájemcem bytu, jehož vztah k družstvu je vztahem nájemce a pronajímatele. Byty v družstevním vlastnictví mají nižší tržní hodnotu oproti bytům v osobním vlastnictví, prodávají se za nižší cenu o jednotky až desítky procent než byty v osobním vlastnictví, a zároveň se jejich prodej uskuteční pomaleji. Při prodeji takové nemovitosti se nejedná o prodej nemovitosti, ale o prodej družstevního podílu a vlastníkem nemovitosti je stále družstvo. Takový prodej se označuje jako převod členských práv a povinností v družstvu. Tento typ vlastnictví je v zahraničí je označován jako sociální bydlení.

10 SLAVATA, David. Ekonomika bydlení. VŠB – Technická univerzita Ostrava – Ekonomická fakulta, 2011, s. 16.

(16)

16

Veřejné vlastnictví znamená, že bytová jednotka je vlastněna státem, krajem nebo obcí. Takové bydlení je určeno pro občany, kteří sami nedosáhnou na vlastní bydlení. Bydlení ve veřejném vlastnictví je dotováno z rozpočtu vlastníka, hospodaření s těmito byty je ztrátové a tento typ bydlení je pojímán jako sociální bydlení.

2.3 Bytová politika a její vývoj

Bytová politika státu představuje intervence státu do oblasti bydlení. Cílem těchto intervencí je působit na výchylky na trhu, které mohou vzniknout, a narovnávat poptávku a nabídku na trhu.

„Efektivní bytová politika je taková, která jako komplexní celek vzájemně propojuje opatření institucí, mechanismů, vytváří klíčové podmínky pro fungování bytového trhu, stanovuje pravidla podpory poptávky a nabídky bydlení, která by měla být zaměřena především na ovlivňování výstavby a údržby bytového fondu, nájemní politiku, nájemní vztahy a sociální záměry v oblasti bydlení. Podstatou bytové politiky je trh s byty, který potřebu bydlení učiní dostupnou také pro nižší příjmové skupiny, a to především s pomocí státních podpor a zásahů.“¹¹

Bytová politika uplatňovaná na území Čech a Moravy procházela několika různými fázemi. Tyto fáze je možné rozdělit do pěti rozdílných období, a každé období je charakteristické svým přístupem k řešení otázek bydlení a problematiky bydlení:

• první fáze do roku 1918,

• druhá fáze rok 1918-1938,

• třetí fáze období protektorátu Čech a Moravy,

• čtvrtá fáze rok 1948-1989,

• pátá fáze rok 1989 dosud.¹²

V první fázi, do roku 1918, existovala snaha o zavedení komplexní bytové politiky již ve druhé polovině 19. století, nebyla však žádná podpora bytové politiky. Do bytové oblasti měla velký dopad 1. světová válka. Docházelo k migraci obyvatelstva do průmyslových lokalit a současně k nízké bytové výstavbě, což mělo vliv na zvyšování nájemného. „Celý tento proces vyústil ve snahu vládních orgánů o omezení výše

11 KREBS, Vojtěch a kol. Sociální politika. 5. přepracované a aktualizované vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, ISBN 978-80-7357-585-4, s. 400.

12 SLAVATA, David. Ekonomika bydlení. VŠB – Technická univerzita Ostrava – Ekonomická fakulta,2011, s. 102.

(17)

17

požadovaného nájemného. Nejprve se tyto snahy týkaly pouze vybraných obcí, od roku 1918 pak byla regulace nájemného zavedena celoplošně.“¹³

Ve druhé fázi, období let 1918-1938, byla přijímána opatření na ochranu nájemníků před výpovědí pronajímatele a opatření na postupné odstraňování regulovaných nájmů.

Regulace nájmů však neplatila pro nově postavené byty, které se následně pronajímaly.

Platila pouze u nájmů stávajícího bytového fondu. Deregulace probíhala tak, že nejdříve byly z regulace vyňaty některé typy bytů nebo nájemníci, kteří měli nadstandardní příjmy.

Tím docházelo k celkovému uvolňování regulace nájmů a v roce 1938 byl trh s byty téměř bez regulovaných nájmů. V tomto období byla podporována výstavba nových bytů za pomoci státní podpory v podobě dotací na úroky k hypotékám, půjčky na dokončení staveb nebo osvobození staveb od domovní daně. Přírůstek nové bytové výstavby byl stabilní. „Trh plnil svou funkci a nabídka s poptávkou byly v rovnováze.

V roce 1938 došlo k obsazení pohraničí a s tím souvisel i přesun českého obyvatelstva do vnitrozemí. Tím došlo k prvním problémům v oblasti bytové.“¹⁴

Třetí fáze, období protektorátu Čech a Moravy, představuje úpadek jak v oblasti stavebnictví, tak i v oblasti trhu s byty. V roce 1941 byla zakázána výstavba a všechny aktivity musely být použity ve prospěch válečného průmyslu. Opět byla zavedena regulace nájemného a z důvodů válečného zájmu byla zavedena možnost urychlené výpovědi z bytu. Nerovnováhu na trhu prohloubil příliv německého obyvatelstva do vnitrozemí. „V průběhu okupace také docházelo k zabírání bytů židů, kteří byli odsunuti do koncentračních táborů. Takové byty byly následně přednostně přidělovány příchozímu německému obyvatelstvu.“¹⁵

V průběhu války byla v oblastech nejtěžších bojů poškozena velká část bytového a domovního fondu, těžce poškozeno nebo úplně zničeno bylo až 68 tisíc bytů.

Po válce byl nedostatek bytů částečně zmírněn odsunem německého obyvatelstva z pohraničí, ve vnitrozemí však nedostatek bytů přetrvával. „Přednostně byly byty v pohraničí přidělovány např. lidem, kteří se zasloužili o odboj a Čechům, přistěhovaným ze zahraničí. Část domů byla také obsazena spekulanty. S důsledky této přídělové politiky se v podstatě vypořádává společnost dodnes. Noví přistěhovalci často k bezpracně

14 Tamtéž, s. 104

15 Tamtéž, s. 105

(18)

18

nabytému majetku neměli takový vztah jako původní vlastníci. Dodnes je pro některé pohraniční lokality charakteristický poměrně zchátralý bytový a domovní fond.“¹⁶

Čtvrtá fáze, rok 1948-1989. Socialistický stát považoval bydlení spíše než za soukromou záležitost, za veřejný statek, soukromé bytové domy byly zestátněny.

Právo na bydlení bylo v té době chápáno jako nárokové a odpovědným za zajištění bydlení všem občanům se stanovil stát. Zestátněné i nově postavené státní byty s velmi nízkým nájemným, byly přidělovány na základě upřednostňování a uplácení.

Nájemné bylo určováno administrativně, a to na velmi nízké úrovni.

Ambice socialistického státu zajistit odpovídající bydlení všem členům socialistické společnosti byla nereálná. Výdaje státu na výstavbu nových bytů a údržbu zestátněných bytů znamenala stálý deficit finančních prostředků státního rozpočtu. Nedostatek prostředků se projevil také na zhoršené kvalitě údržby bytového fondu. „Protože stát po několik desetiletí rozsáhle zasahoval do oblasti bydlení, vytvořila se postupně společenská paměť, že by to měl být stát, kdo by se měl postarat o přiměřené bydlení pro všechny své občany.“¹⁷

Pátá fáze, od roku 1989 dosud, přinesla změny v oblasti sociálního a ekonomického života. Byl kladen důraz na vytváření fungujícího trhu s byty.

Restitucemi, které byly zahájeny v dubnu 1991, se vrátily domy původním vlastníkům.

Vztahovaly se na část bytového fondu, který byl konfiskován nebo přešel do vlastnictví státu za okolností nevýhodných pro původní majitele v období od února 1948 do ledna 1990. Existující nemovitosti byly, při splnění zákonných podmínek, vráceny původním majitelům, případně jejich dědicům nebo přímým příbuzným.

Další významnou změnou bylo bezúplatné převedení státního domovního fondu do vlastnictví obcí v rámci decentralizace státní moci a obnovení územní samosprávy.

Převod byl zahájen v roce 1991. Obce byly postaveny do role správců bytového fondu, do jejich působnosti přešla zodpovědnost za tvorbu lokální bytové politiky. Byly nuceny nést náklady na provoz, správu a údržbu nově získaného majetku. Transfer bytového fondu však nebyl provázen posílením obecních rozpočtů o dodatečné finanční prostředky, obce nebyly na novou úlohu připraveny po metodické stránce, nebyla vytvořena žádná pravidla ani doporučení pro nakládání s bytovým fondem. Byty byly v dezolátním stavu

16 SLAVATA, David. Ekonomika bydlení. VŠB – Technická univerzita Ostrava – Ekonomická fakulta, 2011, s. 105

17LUX, Martin a Tomáš KOSTELECKÝ. Bytová politika: Teorie a inovace pro praxi. Praha: SLON, 2011. ISBN 978- 80-7419-068-1, s. 9-10.

(19)

19

a stát neposkytoval obcím prostředky na jejich opravu. Obce začaly byty rozprodávat.

Nejprve se byty prodávaly právnickým osobám (nejčastěji družstvům) a následně byl umožněn prodej i fyzickým osobám. Prodej těchto bytů byl několikanásobně výhodnější než prodej bytů za tržní ceny. „Prostřednictvím privatizace byla zvýhodněna určitá část populace, které byly nájemní byty v minulosti přiděleny, zatímco lidé, kteří vstoupili na trh s bydlením až v průběhu 90. let, museli k zajištění svého bydlení vynaložit podstatně větší prostředky.“¹⁸

V tomto období byla důležitá postupná deregulace nájemného a zavedení dosud neexistujících nástrojů státní bytové politiky. „Byly jimi především vznik stavebního spoření se státním příspěvkem, možnost půjček státu do fondu obcí, možnost hypotečního úvěrování, vznik programu podpory výstavby nájemního bydlení a technické infrastruktury v obcích a v poslední době také vznik fondu rozvoje bydlení.¹⁹

2.4 Státní bytová politika ČR

Bytová politika je součástí veřejného sektoru, důležitého pro fungování státu. Tam, kde trh selhává, musí stát zajistit produkci statků. „Jde o tzv. veřejné statky kolektivní spotřeby, čisté a smíšené, které na rozdíl od soukromých statků jsou spotřebovávány kolektivně, tzn. různě velkým společenstvím občanů – obce, regionu (kraje) či státu.“²⁰

Podle Nejvyššího kontrolního úřadu spočívá úloha státu v oblasti bydlení v tom, že vytváří stabilní prostředí, „které podporuje odpovědnost a motivaci občanů k tomu, aby si zajistili své základní potřeby bydlení vlastními silami.“²¹

Stát při vytváření bytové politiky bere v potaz skutečnost, že někteří lidé nejsou schopni vlastními silami si své bydlení zajistit. Zasahovat intervencemi na trhu bydlení by měl stát ideálně při snaze o dosažení těchto dvou cílů:

• „Snížit tržní distorze vyplývající z nedokonalostí specifického trhu bydlení (externality, nedostatek relevantních informací o trhu nebo jejich nespolehlivost,

18SUNEGA, Petr. „Efektivnost vybraných nástrojů bytové politiky v České republice.“ Sociologický časopis/Czech Sociological Review 41(2): 271-299. 2005. ISSN 0038-02787, s. 274-275.

19 SLAVATA, David. Ekonomika bydlení. VŠB – Technická univerzita Ostrava – Ekonomická fakulta, 2011, s. 106- 107.

20PEKOVÁ, Jitka, Marek JETMAR a Petr TOTH. Veřejný sektor, teorie a praxe v ČR. 1. Praha: Wolters Kluwer, 2019. ISBN 978-80-7598-209-4, s. 16.

21 NKÚ. Zpráva o bydlení v ČR. [online]. [cit. 2021-03-30], s. 13

(20)

20

vysoké transakční náklady, nízká likvidita, nízká cenová elasticita nabídky a poptávky)

• zajistit určitou míru redistribuce v oblasti spotřeby bydlení jako součást aplikace režimu státu blahobytu, tedy zvýšit finanční dostupnost bydlení a kvalitu bydlení příjmově slabých domácností, snížit nerovnosti ve spotřebě bydlení a bránit sociálnímu vyloučení. Duální role ideálního státu je též nazývána jako role racionálního ekonoma a chápajícího paternalisty.“²²

Cílem státní bytové politiky je vytvoření předpokladů k tomu, aby si každý mohl opatřit byt, a pomoci těm, kteří si jej nezaviněně nemohou opatřit. Stát plní v oblasti bytové politiky tyto úkoly:

• vytváří v oblasti legislativy podmínky pro rozvoj podnikatelské aktivity a vzniku trhu s byty,

• stimuluje rozvoj výroby stavebních dílců a stimuluje fungování dodavatelské sféry pro stavebnictví,

• zajišťuje sociální bydlení, ne však výstavbou levného bydlení v nízkém standardu, ale dotací nájemného v kvalitních bytech,

• nastavuje systém finančních podpor tak, aby stimuloval úspornou bytovou výstavbu.²³

Celková koncepce bytové politiky státu je dána usnesením vlády č. 673 ze dne 27.7.2016 o koncepci bydlení České republiky do roku 2020. Koncepce se skládá ze dvou částí, a to analytické a návrhové.

Analytická část rozebírá současnou situaci v oblasti bytové politiky, zabývá se problémy v oblasti bydlení. Součástí analýzy je zhodnocení předešlé koncepce z let 2005-2010.

V koncepci jsou rovněž vyjmenovány nedostatky předešlé koncepce, které spočívaly v podpoře zejména vlastnického bydlení.

Návrhová část koncepce představuje priority a cíle bytové politiky. Těmito cíli jsou dostupnost, stabilita a kvalita bydlení.

22 LUX, Martin a Tomáš KOSTELECKÝ. Bytová politika: Teorie a inovace pro praxi. Praha: SLON, 2011. ISBN 978- 80-7419-068-1, s. 49.

(21)

21

První cíl má zajistit dostupnost bydlení všem občanům, snižovat náklady na bydlení, má se zaměřit na specifické cílové skupiny a na pomoc lidem postižených živelními pohromami.

Druhým cílem je stabilita, a to stabilita sociální a ekonomická, stabilita prostředí a jeho kvality urbanistické a architektonické, a zohledňuje respekt ke kvalitě přírodní a krajinné.

Třetím cílem je kvalita bydlení. Je uveden požadavek na snížení investičního dluhu, což znamená podpora rekonstrukce zanedbaného bytového fondu a rovněž podpora zvyšování kvality vnějšího prostředí rezidenčních oblastí.

Hlavní principy bytové politiky ČR jsou:

• ekonomická přiměřenost,

• udržitelnost veřejných i soukromých financí.

• odpovědnost státu za vytváření podmínek, které jednotlivci umožní naplnění práva k bydlení.²⁴

Strategické cíle bytové politiky ČR jsou:

• zajištění přiměřené dosažitelnosti všech forem bydlení,

• vytvoření stabilního prostředí v oblasti financí, legislativy a institucí pro všechny účastníky trhu bydlení,

• snižování investičního dluhu bydlení, zvyšování kvality vnějšího prostředí rezidenčních oblastí.²⁵

2.4.1 Subjekty státní bytové politiky

Státní bytovou politiku ovlivňují veřejné i soukromé subjekty. Role státu je v této oblasti významná a není ničím zastupitelná. Stát může bytovou politiku ovlivňovat pomocí mikroekonomických postupů, které se promítají do celé ekonomiky a zasahují stav bydlení. Stát vytváří koncepci, cíle a nástroje bytové politiky a může se podílet na financování bytové výstavby buď přímo nebo prostřednictvím nižších územních celků (krajů a obcí).

24 MMR. Koncepce bydlení České republiky do roku 2020 (revidovaná), Praha, červen 2016, ISBN 978-80-7538-106- 4, s.5

25 Tamtéž, s.5

(22)

22

Subjekty, které tvoří bytovou politiku se dělí, podle svého vlivu a funkce, na subjekty, které přímo ovlivňují politiku bydlení a subjekty, které ovlivňují politiku bydlení nepřímo. K subjektům, které vytvářejí a přímo ovlivňují bytovou politiku patří:

• Parlament ČR, který schvaluje normy pro základní legislativu v oblasti bytové politiky,

• Ministerstvo pro místní rozvoj (zodpovědné za politiku bydlení),

• Ministerstvo financí,

• Ministerstvo práce a sociálních věcí (prostřednictvím sociálních dávek pomáhá občanům, kteří vlastními silami si nejsou schopni standardní bydlení zajistit),

• Ministerstvo životního prostředí,

• Státní fond podpory investic,

• Státní fond životního prostředí,

• kraje (mezičlánek v procesu schválené koncepce bytové politiky a její realizace obcemi),

• obce (hlavní aktéři realizace bytové politiky).

Mezi subjekty, které hájí své zájmy a snaží se je prosazovat u vládních institucí, popřípadě u obcí, a tím nepřímo ovlivňují bytovou politiku, patří: realitní kanceláře (zprostředkování koupě a prodeje nemovitostí), bytová družstva (sdružují finanční prostředky na výstavbu bytů, pronajímají byty svým členům), ostatní soukromé a polo- soukromé subjekty (zajišťování dodávky vody, tepla, odvoz domovního odpadu).

Dalšími subjekty ovlivňujícími nepřímo politiku bydlení jsou zájmová sdružení (Sdružení na ochranu nájemníků, Občanské sdružení majitelů domů, Svaz měst a obcí, Svaz podnikatelů ve stavebnictví), výzkumná pracoviště provádějící monitoring bytového fondu (např. Český statistický úřad, vysoké školy), politické strany.²⁶

Mezi subjekty soukromé sféry, které mají vliv na politiku bydlení patří domácnosti.

Jejich vliv je na straně poptávky. Dále k těmto subjektům patří banky nebo stavební firmy.

(23)

23 2.4.2 Nástroje státní bytové politiky

Nástroje bytové politiky mají být vhodně zacílené (aby došlo k žádoucí redistribuci spotřeby) a mají, z hlediska finanční náročnosti, odpovídat významnosti stanovených cílů. V této souvislosti jde o efektivitu a efektivnost nástrojů bytové politiky. Efektivitou je myšlena rozumná výše veřejných výdajů vzhledem k významu cíle, k jehož dosažení jsou výdaje určeny. Efektivností je míra naplnění stanovených cílů.

Kromě těchto kritérií hodnocení úspěšnosti nástrojů bytové politiky, je třetím kritériem flexibilita. Ta je důležitá z toho důvodu, že se neustále mění podmínky na trhu bydlení, ekonomické podmínky obecně, a neexistuje žádná ideální bytová politika a optimální intervence na trhu bydlení. ²⁷

Stát pro dosažení svých cílů v oblasti bytové politiky využívá množství nejrůznějších přímých i nepřímých veřejných podpor a regulací. Veřejná podpora v oblasti bydlení se dělí do dvou základních skupin:

- podpora nabídky (podpora na cihlu), znamená finanční podporu výstavby nových bytů,

- podpora poptávky (podpora na hlavu), představuje zvýšení příjmů občanů (poptávajících) pomocí grantů a dávek. Ty mohou být užity jak v oblasti nové bytové výstavby, tak i v oblasti staršího bydlení.²⁸

Podpora nabídky v oblasti nájemního bydlení je podpora výstavby veřejně podporovaných nájemních bytů, které jsou v mnoha zemích nazývány jako sociální bydlení. Je to neziskové nájemní bydlení, kde se nájemné, díky veřejné podpoře, nachází pod úrovní tržního nájemného. Toto bydlení je přidělováno přednostně těm, kteří si z důvodu své příjmové, sociální či zdravotní situace, nemohou pořídit bydlení na volném trhu. Provozovatelem sociálních bytů může být veřejný sektor (obce, stát), neziskové organizace (bytová družstva) a za splnění určitých podmínek i soukromí pronajímatelé. Do sociálního bydlení se řadí státní a obecní nájemní byty (včetně chráněných bytů, bytů na půl cesty, azylových bytů, bytů pro matky s dětmi, bytů v domech s pečovatelskou službou), byty ve vlastnictví neziskových organizací (azylové

27 LUX, Martin a Tomáš KOSTELECKÝ. Bytová politika: Teorie a inovace pro praxi. Praha: SLON, 2011. ISBN 978-80-7419-068-1, s. 51-54.

(24)

24

byty, ubytovny pro bezdomovce) a za určitých okolností i byty bytových družstev či vybrané byty soukromých pronajímatelů. Cílem sociálního bydlení je zajistit lidem, kteří splňují kritéria daná zákonem, důstojné podmínky pro žití a pomoci jim, aby se nepropadli do chudoby.

Koncepce sociálního bydlení ČR 2015-2025 vyjadřuje směřování systému sociálního bydlení pro osoby v bytové nouzi. Koncepce dokládá, jak mnozí lidé za stávajících podmínek nejsou schopni vlastními silami dosáhnout na bydlení. Jako hlavní sociální problémy tato koncepce uvedla:

• nedostatek finančně dostupného bydlení pro některé skupiny osob,

• diskriminace některých cílových skupin v přístupu k dostupnému a důstojnému bydlení,

• rezidenční segregace, rozšiřování sociálně vyloučených lokalit,

• roztříštěná spolupráce jednotlivých aktérů (stát, kraje, obce, neziskové organizace, církve)

• další bariéry pro udržení nebo získání bydlení (zadluženost, kauce).

Mezi skupiny nejvíce ohrožené sociálním vyloučením v oblasti bydlení patří seniorská populace s jediným zdrojem příjmů ze starobního důchodu, z nich hlavně senioři vyššího věku, kteří mají nižší důchody ve srovnání s mladšími důchodci, menší nashromážděný majetek a zastaralé vybavení domácností. Mimo těchto „starodůchodců“

se nově tvoří skupina osob odcházejících do důchodu neuváženě nebo nechtěně

„předčasně“ bez zajištění dalších zdrojů příjmů na stáří.²⁹

Země Evropské unie nepoužívají pro sociální bydlení jednotné označení. V Rakousku je používán výraz „bydlení s omezeným ziskem“ nebo „lidové bydlení“, v Dánsku se používá výraz „společné bydlení“ nebo „neziskové bydlení“, ve Francii se používá výraz „bydlení za mírný nájem“, v Německu se užívá výraz „podpora bydlení“, ve Španělsku „chráněné bydlení“ a ve Švédsku „bydlení formou veřejné služby.³⁰

29 MPSV. Koncepce sociálního bydlení ČR 2015 až 2025. [online]. [cit. 2021-03-31]. Dostupné z:

https://www.mpsv.cz/documents/20142/225517/Koncepce_socialniho_bydleni_CR_2015-2025.pdf/4f243307-649b- ecf3-a191-3d89d33717c4

30 MMR: Sociální bydlení v EU. Dostupné z: http://www.mmr.cz/getmedia/c73c2300-eb55-4274-9a38- da1d1e89cd45/socialni-bydleni-v-eu.pdf

(25)

25

V zemích EU při poskytování sociálního bydlení je vidět stále větší zapojení mnoha zúčastněných sektorů. Soukromý i veřejný sektor má v této oblasti přesně stanové a rozdělené úlohy. V některých zemích hrají klíčovou úlohu družstva, především v Rakousku, Belgii, Estonsku, Německu, Maďarsku, Itálii, Polsku, Portugalsku, Španělsku a Švédsku. V Dánsku a Nizozemsku poskytuje sociální bydlení neziskový sektor. „Největší podíl bytového fondu sociálního bydlení na celkovém bytovém fondu mají Nizozemsko, Rakousko a Dánsko, dosahují nejvyšších hodnot (32 %, 23 % a 18 %) oproti průměru EU (12 %), zatímco země z východní Evropy a jižní Evropy mají podíl sociálního bydlení nižší než 5 %.“³¹

Slovensko, na rozdíl od České republiky, má systém sociálního bydlení upraven zákonem, který vymezuje i cílovou skupinu. Za sociální bydlení je považováno bydlení zajištěné z veřejných zdrojů, tedy i bydlení v obecních bytech. Za poskytování sociálního bydlení jsou odpovědné obce, které si nastavují vlastní podmínky vycházející ze zákona.

Způsoby podpory sociálního bydlení (v podobě vyplácení dávek a poskytování sociálních služeb) jsou obdobné jako v ČR.

Rakousko pojímá systém sociálního bydlení jako bydlení dostupné pro širší vrstvy obyvatelstva, není určeno nejchudším či sociálně vyloučeným jedincům. Systém sociálního bydlení je dlouhodobě stabilní a na rozdíl od České republiky se v Rakousku zaměřují převážně na podporu bytové výstavby, zejména finančně dostupného nájemního bydlení.³²

Na evropské úrovni je nejvýznamnějším nástrojem ochrany sociálních práv dokument Rady Evropy, Evropská sociální charta, ratifikovaná ČR. Charta upravuje právo rodiny na sociální, právní a hospodářskou ochranu. „S cílem zajistit nezbytné podmínky pro plný rozvoj rodiny, která je základní jednotkou společnosti, se smluvní strany zavazují podporovat ekonomickou, právní a sociální ochranu rodinného života takovými prostředky jako jsou rodinné dávky, daňová opatření, poskytování bydlení pro rodiny, dávek novomanželů, a jinými vhodnými prostředky.“³³

33MPSV. Koncepce sociálního bydlení ČR 2015 až 2025. [online]. [cit. 2021-03-31]. Dostupné z:

https://www.mpsv.cz/documents/20142/225517/Koncepce_socialniho_bydleni_CR_2015-2025.pdf/4f243307-649b- ecf3-a191-3d89d33717c4

(26)

26

Obrázek č. 2.1: Podíl sociálního bydlení na celkovém bytovém fondu, mezinárodní srovnání

Zdroj: NKÚ [online]. [cit. 2021-03-30], Zpráva o bydlení v ČR, s.31

Podpora poptávky v oblasti nájemního bydlení spočívá zejména v poskytování příspěvku na bydlení. Tento příspěvek je dávkou testovanou na příjem žadatele, a jeho cílem je zvýšit finanční dostupnost bydlení prostřednictvím zvýšení příjmů.

Příspěvek na bydlení není určen jen na sociální bydlení, ale také těm, kteří žijí v soukromém nájemním bydlení. Příspěvek na bydlení „minimálně od 90. let minulého století přestal být chápán pouze jako jedna z dávek státní sociální podpory, ale je považován za jeden z pilířů bytové politiky.“³⁴

Podpora nabídky a poptávky v oblasti vlastnického bydlení, ke kterému lze přiřadit též družstevní bydlení, má formu především podpory poptávky. Nespočívá v přímém

(27)

27

financování výstavby nových bytů „za rozumnou cenu“, ale spíše ve zvýšení disponibilních příjmů a koupěschopnosti občanů. Jde zejména o poskytování zvýhodněných úvěrů, úrokových dotací, prémií v systému stavebního spoření, garancí na splácení privátních úvěrů, nebo daňové podpory. Podporou nabídky v oblasti vlastnického bydlení je veřejná podpora výstavby nájemních či družstevních nájemních bytů, které jsou po určité době prodány za zbytkovou (nízkou, či dokonce nulovou) cenu stávajícím nájemníkům.³⁵

Prostřednictvím Ministerstva pro místní rozvoj (MMR) stát v rámci bytové politiky poskytuje tyto dotační tituly a podpůrné programy a podprogramy:

• program Podpora bydlení pro rok 2021, který zahrnuje podprogram Podporované byty, podprogram Technická infrastruktura a podprogram Bytové domy bez bariér.³⁶

Prostřednictvím Státního fondu podpory investic (SFPI) stát v rámci bytové politiky poskytuje tyto podpory a dotace:

• program Nájemní byty je zaměřený na výstavbu nájemních bytů a domů či přestavbu domů pro vymezenou skupinu obyvatel (senioři 65+, zdravotně nebo příjmově vymezené skupiny osob), osoby zletilé do 30 let a pro osoby, jejichž nemovitost zničila přírodní pohroma,³⁷

• program Výstavba pro obce je zaměřen na pořízení sociálních a dostupných bytů a sociálních, smíšených a dostupných domů,³⁸

• program Vlastní bydlení je úvěrový program na pořízení nebo modernizaci obydlí pro lidi do 40 let pečující o dítě do 15 let,³⁹

• program Zateplování lze použít například na zateplení pláště domu a vnitřních konstrukcí; výměnu hlavního zdroje tepla na fosilní paliva za zdroj, který využívá zemní plyn nebo obnovitelné zdroje energie; pořízení centrálního vytápění v bytovém domě; připojení bytového domu k soustavě zásobování tepelnou energií; výměnu oken a dveří; výměnu výtahu,⁴⁰

35 LUX, Martin a Tomáš KOSTELECKÝ. Bytová politika: Teorie a inovace pro praxi. Praha: SLON, 2011. ISBN 978- 80-7419-068-1.

36 MMR: Národní dotace. Dostupné z: https://mmr.cz/cs/narodni-dotace/podpora-bydleni/program-podpora-bydleni- pro-rok-2021

37 SFPI: Dotace a úvěry. Dostupné z: https://sfpi.cz/najemni-byty/

38 SFPI: Dotace a úvěry. Dostupné z: https://sfpi.cz/vystavba-pro-obce/

39 SFPI: Dotace a úvěry. Dostupné z: https://sfpi.cz/vlastni_bydleni/

40 SFPI: Dotace a úvěry. Dostupné z: https://sfpi.cz/program-zateplovani/

(28)

28

• program Panel 2013+ lze využít na revitalizaci bytového fondu bez ohledu na technologii výstavby,⁴¹

• program Živel je zaměřen na obnovu obydlí postiženého živelní pohromou,⁴²

• program Regenerace sídlišť lze použít například na výstavbu nebo rekonstrukci místních komunikací, chodníků a cyklistických stezek; výstavbu protihlukových stěn; výstavbu nebo rekonstrukci odstavných či parkovacích stání; opravu či doplnění veřejného osvětlení; realizaci místních protipovodňových opatření;

realizaci opatření pro zvýšení bezpečnosti sídliště; úpravu veřejných prostranství.⁴³

Prostřednictvím Státního fondu životního prostředí (SFŽP) stát v rámci bytové politiky poskytuje tyto dotace:

• Kotlíkové dotace představují příspěvek na výměnu starého neekologického kotle na pevná paliva. Cílem programu je snížit emise znečišťujících látek do ovzduší z lokálních topenišť,⁴⁴

• Nová zelená úsporám je program zaměřený na úspory energií v budovách určených k bydlení. Podporuje snižování energetické náročnosti obytných budov, environmentálně šetrné způsoby vytápění.⁴⁵

Prostřednictvím Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) stát podporuje osoby nebo rodiny v oblasti bydlení těmito příspěvky:

• příspěvek na bydlení je určený pro rodiny a jednotlivce s nízkými příjmy, kterým stát přispívá na náklady bydlení,⁴⁶

• doplatek na bydlení je dávka pomoci v hmotné nouzi, která pomáhá uhradit odůvodněné náklady na bydlení,⁴⁷

• mimořádná okamžitá pomoc je jednorázovou dávkou na pořízení nebo opravu nezbytného základního vybavení domácnosti.⁴⁸

41 SFPI: Dotace a úvěry. Dostupné z: https://sfpi.cz/program-panel-2013/

42 SFPI: Dotace a úvěry. Dostupné z: https://sfpi.cz/program-zivel/

43 SFPI: Dotace a úvěry. Dostupné z: https://sfpi.cz/program-regenerace-sidlist/

44 SFŽP: Kotlíkové dotace. Dostupné z: https://www.sfzp.cz/dotace-a-pujcky/kotlikove-dotace/

45 SFŽP: Nová zelená úsporám. Dostupné z: https://www.sfzp.cz/dotace-a-pujcky/nova-zelena-usporam/

46 MPSV: Státní sociální podpora. Dostupné z: https://www.mpsv.cz/-/prispevek-na-bydleni

47 MPSV: Státní sociální podpora. https://www.mpsv.cz/web/cz/-/doplatek-na-bydleni

48 MPSV: Státní sociální podpora. Dostupné z: https://www.mpsv.cz/web/cz/-/mimoradna-okamzita-pomoc

(29)

29 2.4.3 Nástroje bytové politiky v krizi

Celosvětová ekonomická krize v letech 2008-2009 byla spjata s vývojem na trhu bydlení, nejvíce v zemích s vysokým podílem vlastnického bydlení.

Pokles nadhodnocených cen amerických nemovitostí způsobil, že se jejich tržní ceny dostaly často pod výši nesplacené jistiny hypotečního úvěru, který si vlastníci bydlení vzali na jeho pořízení. Lidé nebyli schopni splácet hypoteční úvěr, o bydlení přišli a bance zůstala zastavená nemovitost. Následným prodejem nemovitosti banka nezískala zpět ani nesplacenou část dluhu. Finanční ztráty bank vedly k tomu, že některé zbankrotovaly.

Kromě bankovního sektoru bylo v době krize nejvýrazněji zasaženo stavebnictví.

„V podmínkách ekonomického útlumu, kdy jsou omezeny finance na investice a klesá objem bytové výstavby, je potřeba hledat nástroje, které prodlužují životnost a zlepšují využitelnost existujícího bytového fondu, a tím přispívají k udržování dostatečné zásoby bytů i v době, kdy se málo staví. Ideální jsou takové nástroje, které jsou finančně co nejméně náročné a které stanovených cílů dosahují za co nejmenších nákladů.“⁴⁹

Jako „krizové“ nástroje bytové politiky jsou označeny tyto dva nástroje:

• dočasný překlenovací úvěr pro vlastníky bydlení zatížené hypotečními úvěry.

Úvěr je zaměřený na pomoc vybraným skupinám individuálních vlastníků bydlení, kteří se v důsledku krize dostali do finančních potíží. Tento nástroj je myšlen jako dočasná výpomoc při splácení hypotečního úvěru. Nemá podobu nevratné dotace, nýbrž bezúročného úvěru poskytnutého z veřejných prostředků vlastníkům, kteří přišli o část příjmů kvůli ztrátě zaměstnání. Úvěr může být použit jen na hrazení úroků z hypotečního úvěru, nikoliv na umořování jistiny, a může pomoci vlastníkům nemovitostí, kteří mají vlivem dopadů ekonomické krize potíže se splácením hypotéky, překonat období největších problémů.

Tato pomoc musí být zacílená na domácnosti vlastníků nižších příjmových kategorií a musí být časově omezená maximálně na dobu jednoho roku nebo do doby, než nezaměstnaný člen domácnosti nastoupí do zaměstnání.⁵⁰

• vzdělávací program na prodloužení životnosti bytových domů, který představuje finančně úsporný způsob, jak v době krize pomoci vlastníkům bytového fondu zvýšit užitek z již existujících nemovitostí. Tento nástroj není určen vlastníkům,

49 LUX, Martin a Tomáš KOSTELECKÝ. Bytová politika: Teorie a inovace pro praxi. Praha: SLON, 2011. ISBN 978-80-7419-068-1, s. 155

50 LUX, Martin a Tomáš KOSTELECKÝ. Bytová politika: Teorie a inovace pro praxi. Praha: SLON, 2011. ISBN 978-80-7419-068-1.

(30)

30

ale těm, kteří mohou, při výkonu své profese, životnost bytových staveb ovlivňovat svými rozhodnutími. Patří sem odborníci na ekonomiku správy majetku, investoři, projektanti, autorizované osoby, zaměstnanci státní správy a samosprávy a pracovníci vzdělávacích institucí. Cílem tohoto nového vzdělávacího programu je „předat odborníkům, správcům a majitelům bytových domů know-how a znalosti, s jejichž využitím je možné životnost bytového fondu prodloužit.“ ⁵¹

2.4.4 Cíle státní bytové politiky

Cílem státní bytové politiky je vytváření právního, institucionálního a fiskálního prostředí pro všechny aktéry, kteří jsou na trhu s byty. Stát současně musí činit podpůrné kroky zacílené na ty skupiny domácností, které se samy o své bydlení postarat nemohou.

Cíle bytové politiky z hlediska aktérů na trhu s byty jsou podle Ministerstva pro místní rozvoj tyto:

• bezproblémové fungování trhu s byty,

• zvyšování finanční dostupnosti bydlení pro domácnosti,

• zvyšování nabídky bydlení,

• zvyšování kvality bydlení

• průběžný monitoring trhu s byty, monitoring účinnosti a efektivity jednotlivých podpůrných nástrojů a jejich korekce,

• aplikace nediskriminačních pravidel společného trhu Evropské unie.⁵²

Cílů bytové politiky lze dosáhnout pomocí vytváření tržního prostředí, a to zvláště formou tvorby „pravidel hry pomocí příslušných legislativních nástrojů, které zaručují rozvoj trhu s byty, dále vhodnou pozemkovou politikou, zpřístupněním kapitálu pro širší vrstvy obyvatel atd., jednak v zajišťování a podpoře sociálně slabých skupin formou poskytování bydlení, úhrady části nákladů, usměrňování cen nájemného atd.“⁵³

Nízkopříjmovým skupinám osob stát přispívá na náklady spojené s bydlením formou dávek, které vyplácejí úřady práce. Stát také dotuje sociální práci a sociální služby

52 MMR: Bytová politika. Dostupné z: https://mmr.cz/cs/ministerstvo/bytova-politika

(31)

31

v oblasti bydlení. Tyto sociální služby a sociální práci mají v kompetenci úřady práce a regiony či obce.⁵⁴

Nejvyšší kontrolní úřad shrnuje úlohu státu v oblasti bytové politiky takto: „Stát má jasně definovat role a odpovědnosti subjektů zapojených do oblasti bydlení, vymezit sociální bydlení včetně cílové skupiny a přesně stanovit úlohu obcí v této oblasti. Státní intervence je třeba nastavit tak, aby byly účinné a vzájemně provázané. Poptávku a nabídku nájemního bydlení a vlastnického bydlení je třeba zvažovat ve vazbě na odpovídající podpory.“⁵⁵

Úlohu obcí v oblasti bytové politiky vidí Nejvyšší kontrolní úřad tak, že ve spolupráci s Úřadem práce ČR má být obci určena potřeba sociálního bydlení na jejím území.

Obec by pak měla zřídit obecní fond rozvoje sociálního bydlení. Tento fond by představoval vázaný účet a bytový fond obce. Bytový fond by se skládal jednak z bytů v obecním vlastnictví a dále z bytů v soukromém vlastnictví. U těchto bytů z obecního fondu rozvoje sociálního bydlení by obec zajistila, v rámci systému sociálního bydlení, dlouhodobé poskytování bydlení podle daných pravidel. Sociální bydlení by tak obec mohla zajistit takto:

• v obecním bytovém fondu,

• v soukromém bytovém fondu (s dlouhodobou smlouvou),

• dohodou s jinou obcí,

• pořízením či výstavbou sociálních bytů,

• delegováním povinnosti na nevládní neziskovou organizaci.⁵⁶

54NKÚ. Zpráva o bydlení v České republice. [online]. [cit. 2021-03-30].

55NKÚ.Zpráva o bydlení v České republice. [online]. [cit. 2021-03-30]. s.11. Dostupné z: https://www.nku.cz/assets/publikace-a-dokumenty/ostatni-publikace/zprava-o-bydleni-v-ceske-republice.pdf

56 NKÚ. Zpráva o bydlení v České republice. [online]. [cit. 2021-03-30]. s. 17. Dostupné z:https://www.nku.cz/assets/publikace-a-dokumenty/ostatni-publikace/zprava-o-bydleni-v-ceske-

republice.pdf

(32)

32

3 Bytová politika a bytový fond města Valašské Meziříčí

Požadavek na uspokojování potřeby bydlení občanů ukládá obcím hlavní právní předpis upravující činnost obcí, zákon o obecním zřízení (zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích). V § 35 odst. 2 je uvedeno „Obec v samostatné působnosti ve svém územním obvodu dále pečuje v souladu s místními předpoklady a s místními zvyklostmi o vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a pro uspokojování potřeb svých občanů.

Jde především o uspokojování potřeby bydlení …“⁵⁷

3.1 Základní informace o městě

Město Valašské Meziříčí leží při soutoku Vsetínské a Rožnovské Bečvy ve výšce 294 m nad mořem. Nachází se při úpatí Vsetínských vrchů a svou polohou představuje vstupní bránu do pohoří Moravskoslezské Beskydy. Město leží v podhůří Beskyd na průsečíku evropské silnice z Olomouce na Slovensko a silnice z Opavy ve směru na Vsetín s odbočkou na Bystřici pod Hostýnem a Kroměříž. Valašské Meziříčí je i důležitým železničním uzlem. Městem prochází trať 280 Praha-Slovensko;

trať 303 Kojetín-Valašské Meziříčí; trať 323 Valašské Meziříčí-Ostrava;

trať 281 Valašské Meziříčí-Rožnov pod Radhoštěm. Městem také procházejí silnice I. a II. třídy, spojující střed republiky se Slovenskem, a severní Moravu s jižní částí Zlínského kraje.⁵⁸

Valašské Meziříčí vzniklo spojením dvou měst, a to města Krásno nad Bečvou na pravém břehu a města Meziříčí na levém břehu Rožnovské Bečvy. Obě města vznikla na obchodních cestách, které měly význam při obchodu se suknem. Meziříčí bylo nazýváno Valašskými Athénami, stalo se sídlem prvních českých středních škol na severovýchodní Moravě, bylo sídlem muzeí a řady spolků. Ve městě vznikla první gobelínová škola založená Rudolfem Schlattauerem v roce 1908, na kterou navázala současná Moravská gobelínová manufaktura. Samostatná existence obou obcí skončila v roce 1924, kdy byly sloučeny do jednoho města.

57 Zákony pro lidi: Zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení). Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-128

58Město Valašské Meziříčí: Návrh strategického plánu rozvoje města 2021-2027. [online]. [cit. 2021-03-30].

Dostupné z: https://www.valasskemezirici.cz/assets/File.ashx?id_org=17636&id_dokumenty=45488

(33)

33

Historické jádro samotného Valašského Meziříčí bylo vyhlášeno městskou památkovou zónou roku 1992, s 47 měšťanskými domy, z nichž nejhodnotnějším je měšťanský dům „U dvanácti apoštolů“ a budova radnice na náměstí.

Hlavním farním kostelem je kostel Nanebevzetí Panny Marie, postavený na místě kostelíka ze 13. století, který byl zasvěcen sv. Kunhutě. Nejstarší zmínka o novém, v gotickém slohu postaveném kostele je z roku 1419. Kostel několikrát vyhořel a byl přestavěn v renesančním slohu po roce 1572. ⁵⁹

K ostatním pamětihodnostem města patří:

• renesanční zámek Žerotínů z druhé poloviny 16. století s pozdějšími přestavbami, v němž je dnes Kulturní zařízení města;

• barokní zámek Kinských, původně správní budova z roku 1730, empírově přestavěná v roce 1854, v němž je dnes muzeum, řada barokních soch;

• renesanční dřevěný kostelík sv. Jakuba většího z konce 16. století; renesanční hřbitovní kostel sv. Trojice z konce 16. století, v němž je dnes lapidárium a soubor osmi barokních soch.⁶⁰

Město Valašské Meziříčí je obcí s rozšířenou působností (tzv. obec III. stupně), což představuje typ správy, kdy většina státní správy je vykonávána v přenesené působnosti.

Město je od roku 2001 součástí Svazku obcí Mikroregion Valašskomeziříčsko- Kelečsko, který sdružuje 16 obcí a více než 41 tisíc obyvatel. Do jeho zájmového území a správního obvodu města spadají obce Branky, Choryně, Jarcová, Kelč, Kladeruby, Krhová, Kunovice, Lešná, Loučka, Mikulůvka, Oznice, Podolí, Police, Poličná, Střítež, Velká Lhota a Zašová.⁶¹

Valašské Meziříčí tvoří 6 místních částí a 8 katastrálních území:

• Valašské Meziříčí – město (katastrální území)

• Valašské Meziříčí – Krásno nad Bečvou (katastrální území)

• Brňov (místní část)

59 BALETKA, L., BALETKA, T., ČERMÁKOVÁ, E., POMKLA, Z. Valašské Meziříčí: Nakladatelství Lidové noviny, Praha. 2017. ISBN 978-80-7422-575-8

60 BALETKA, L., BALETKA, T., ČERMÁKOVÁ, E., POMKLA, Z. Valašské Meziříčí: Nakladatelství Lidové noviny, Praha. 2017. ISBN 978-80-7422-575-8

61 Město Valašské Meziříčí: O městě [online]. [cit. 2021-03-30]. Dostupné z: https://www.valasskemezirici.cz/o- meste/ds-1002/archiv=0&p1=17576