Hlavní práce63841_buiq01.pdf, 1.3 MB Stáhnout

(1)

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta financí a účetnictví Katedra měnové teorie a politiky

Studijní obor: Finance

Měnová politika České národní banky

Autor bakalářské práce: Quang Tu Bui

Vedoucí bakalářské práce: prof. Ing. Zbyněk Revenda, CSc.

Rok obhajoby: 2019

(2)

Čestné prohlášení

Prohlašuji, že bakalářskou práci na téma „Měnová politika České národní banky“ jsem vypracoval samostatně a veškerou použitou literaturu a další prameny jsem řádně označil a uvedl v přiloženém seznamu.

V………. dne…………

vlastnoruční podpis

(3)

Poděkování

Na tomto místě bych velmi rád poděkoval svému vedoucímu práce za připomínky, které mi během zpracovávání bakalářské práce poskytl. Velké poděkování patří rovněž mé rodině, přátelům a všem, kteří mě během mého studia podporovali.

(4)

Vysoká škola ekonomická v Praze

Katedra měnové teorie a politiky Fakulta financí a účetnictví 2018/2019

ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE

Autor práce: Quang Tu Bui

Studijní program: Finance a účetnictví

Obor: Finance

Vedoucí práce: prof. Ing. Zbyněk Revenda, CSc.

Název práce: Měnová politika České národní banky

Jazyková varianta: Čeština Rámcový obsah:

1. Postupy centrální banky v měnové oblasti.

2. Cíle měnové politiky.

3. Instrumenty měnové politiky.

4. Historický vývoj měnové politiky v České republice.

Rozsah práce: 30-40

Literatura:

1. DVOŘÁK, P. -- KODERA, J. -- MANDEL, M. -- MUSÍLEK, P. -- REVENDA, Z. Peněžní ekonomie a bankovnictví. Praha: Management Press, 2014. ISBN 978-80-7261-279-6.

2. MANDEL, M. -- TOMŠÍK, V. Monetární ekonomie v malé otevřené ekonomice. 2. vyd. Praha:

Management Press, 2008. 367 s. ISBN 978-80-7261-185-0.

3. REVENDA, Z. Centrální bankovnictví. Praha: Management Press, 2011. ISBN 978-80-7261- 230-7.

Datum zadání: listopad 2017 Datum odevzdání: květen 2019

Quang Tu Bui

Řešitel prof. Ing. Zbyněk Revenda, CSc.

Vedoucí práce

doc. Ing. Karel Brůna, Ph.D.

Vedoucí katedry

doc. Ing. Ladislav Mejzlík, Ph.D.

Děkan FFU VŠE

(5)

Abstrakt

Bakalářská práce je zaměřena na vývoj měnové politiky od vzniku České republiky. Je zde věnována pozornost událostem, které měly vliv na měnovou politiku České národní banky.

V práci je analýza a zhodnocení účinnosti měnové politiky od zavedení režimu cílování inflace. Sleduje se zde plnění inflačních cílů a vývoj inflace ve srovnání s prognózami.

Klíčová slova: měnová politika, Česká národní banka, cílování inflace, nástroje měnové politiky

JEL klasifikace: E31, E50 Abstract

The bachelor thesis is focused on the development of monetary policy since the establishment of the Czech Republic. Attention is paid to events that have affected Czech National Bank's monetary policy. The thesis analyzes and evaluates the effectiveness of the monetary policy since the introduction of the inflation targeting. Fulfillment of inflation targets and inflation developments compared to forecasts are observed here.

Key words: monetary policy, Czech National Bank, inflation targeting, instruments of monetary policy

JEL classification: E31, E50

(6)

Seznam zkratek

ČNB Česká národní banka

ČR Česká republika

EU Evropská unie

HDP Hrubý domácí produkt

PMR Povinné minimální rezervy

(7)

Obsah

ÚVOD ... 8

1. MĚNOVÁ POLITIKA ČESKÉ NÁRODNÍ BANKY ... 10

1.1. HISTORICKÝ VÝVOJ MĚNOVÉ POLITIKY V ČESKÉ REPUBLICE ... 10

1.1.1. Období 1993-1997 ... 10

1.1.2. Období 1998-2004 ... 11

1.1.3. Měnová politika České národní banky po vstupu do Evropské unie ... 13

1.2. PODSTATA MĚNOVÉ POLITIKY A INFLACE ... 15

1.3. TRANSMISNÍ MECHANISMY MĚNOVÉ POLITIKY ... 17

1.3.1. Tradiční úrokový transmisní mechanismus ... 17

1.3.2. Cílování inflace ... 18

2. CÍLE MĚNOVÉ POLITIKY A NÁSTROJE K JEJICH DOSAŽENÍ ... 19

2.1. NÁSTROJE MĚNOVÉ POLITIKY ... 19

2.1.1. Operace na volném trhu ... 19

2.1.2. Automatické facility ... 19

2.1.3. Povinné minimální rezervy ... 20

2.1.4. Kurzové intervence ... 21

2.2. CÍLE MĚNOVÉ POLITIKY ... 21

2.2.1. Cenová stabilita... 21

2.2.2. Úloha měnové politiky České národní banky ... 22

3. ANALÝZA MĚNOVÉ POLITIKY ČESKÉ NÁRODNÍ BANKY (1998-2018) ... 24

3.1. CÍLOVÁNÍ ČISTÉ INFLACE (1998-2001) ... 24

3.2. CÍLOVÁNÍ CELKOVÉ INFLACE (2002-2007) ... 26

3.3. CÍLOVÁNÍ INFLACE BĚHEM HOSPODÁŘSKÉ KRIZE (2008-2012) ... 28

3.4. CÍLOVÁNÍ INFLACE BĚHEM KURZOVÉHO ZÁVAZKU (2013-2017) ... 32

3.5. ZHODNOCENÍ MĚNOVÉ POLITIKY ČESKÉ NÁRODNÍ BANKY ... 34

ZÁVĚR ... 37 LITERATURA ... I SEZNAMY GRAFŮ, OBRÁZKŮ A TABULEK ... III

(8)

Úvod

Česká národní banka je centrální bankou České republiky, a kromě provádění měnové politiky, má za úkol dohlížet na finanční trh. Česká národní banka představuje především nezávislou instituci, jejímž úkolem je realizace péče o cenovou stabilitu, dohled nad finančním systémem a s tím přímo související podpora jeho vyváženého rozvoje a zajištění hladkého oběhu peněz a plynulého platebního styku.

Česká národní banka svého hlavního cíle v zásadě dosahuje prostřednictvím změn v nastavení měnových podmínek s využitím svých nástrojů, kterými jsou v tomto ohledu především základní úrokové sazby. Samotné rozhodování bankovní rady České národní banky o nastavení měnové politiky vychází z aktuální makroekonomické prognózy a vyhodnocení rizik jejího naplnění. Po vstupu České republiky do eurozóny se však Česká národní banka vzdá samostatné měnové politiky ve prospěch Evropské centrální banky.¹ Práce se zabývá problematikou měnové politiky České národní banky a hlavním cílem měnové politiky a souvisejících nástrojů, kterými Česká národní banka dosahuje konečného cíle. Cílem bakalářské práce je specifikace postupů České národní banky v oblasti měnové politiky a vyzdvižení jejich významu pro odpovídající fungování měnové politiky v naší zemi, zhodnocení účinnosti měnové politiky České národní banky proběhne prostřednictvím analýzy míry inflace a plnění inflačních cílů.

Bakalářská práce je rozdělena do 3 kapitol. Teoretickou část práce představuje první a druhá kapitola. V první kapitole je stručně nastíněno historický vývoj měnové politiky v České republice, podstata měnové politiky a transmisní mechanismy. Kapitola druhá charakterizuje stěžejní cíl měnové politiky a nástroje k jejich dosažení.

V praktické části je práce zaměřena na analýzu měnové politiku, první část představuje období během cílování čisté inflace, další část je zaměřena na období cílování celkové inflace, dalším mezníkem je období během hospodářské krize, která zasáhla Českou republiku, to vyústilo k přijetí kurzového závazku a závěr poskytne zhodnocení měnové politiky České národní banky v letech 2017-2018.

1 ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. O ČNB. Česká národní banka [online]. Praha, 2019 [cit. 2018-02-15].

Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/o_cnb/

(9)

V textu bakalářské práce vycházím zejména z monografií a odborných publikací, které se tématu měnové politiky vhodným způsobem věnují, dále pro psaní využívám právní předpisy a elektronické články. Při zkoumání problematiky měnové politiky je využita především metoda analýzy, která umožní proniknout do hloubky daného problému a podrobně jej prozkoumat. Využita však bude dále také metoda deskripce. Na analýzu bude navazovat také metoda syntézy, tedy snaha o nalezení příslušných souvislostí a vytvoření systematického souhrnu. Práce bude pracovat se sekundárními daty, která budou čerpána především z oficiálních dokumentů, které jsou k dispozici od České národní banky, popřípadě dalších souvisejících institucí.

(10)

1. Měnová politika České národní banky

Následující kapitola bude zaměřena na konkrétní postupy v oblasti měnové politiky, které jsou ze strany České národní banky (ČNB) v rámci dosažení žádoucího stavu v oblasti měnové politiky uplatňovány. Nejprve bude stručně představen historický vývoj měnové politiky na území naší země, dále samotná podstata této politiky a transmisní mechanismy, které jsou v rámci měnové politiky uskutečňovány.

1.1. Historický vývoj měnové politiky v České republice

Vzhledem k rozsahu práce se nebudu podrobněji věnovat historii měnové politiky v českých zemích a výklad započne počátkem vzniku České republiky, kdy vznikla i samotná Česká národní banka.

1.1.1. Období 1993-1997

Na úvod je vhodné zmínit, že v listopadu 1989 rozpad komunistického režimu umožnil vytvoření podmínek pro ekonomickou reformu, která byla zahájena počátkem roku 1991.

V témže roce byla zavedena vnitřní směnitelnost měny, tj. směnitelnost měny pouze pro tuzemce (plná směnitelnost nastala až 1. května 1995).² Ještě předtím na základě zákona č. 130/1989, Sb. o Státní bance československé došlo k přenesení obchodní činnosti Stání banky československé do komerčních bank. Banky mohly působit na celém území Československa, avšak nesměly poskytovat úvěry a přijímat vklady od cizozemců.³ Jelikož primárním cílem centrální banky se stala stabilita měny, zavedl se fixní kurz a koruna devalvovala o více než 50 %.⁴

31. prosince 1992 zanikla Československá federativní republika a zároveň i Státní banka československá. Potom vznikla 1. ledna 1993 Česká národní banka a hlavním cílem nové centrální banky byla stabilita měny. K měnové odluce došlo až 8. února 1993, kdy na českém území začala kolovat česká koruna. Tato situace však na samotný průběh měnové politiky

2 ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. Měnová politika na cestě ke standardu vyspělých zemí. Česká národní banka [online]. Praha, 2003-2018 [cit. 2018-02-15]. Dostupné z:

http://www.historie.cnb.cz/cs/menova_politika/6_menova_politika_na_ceste_ke_standardu_vyspelych_zemi/

index.html

3 VENCOVSKÝ, František a Karel PULPÁN a kol. Dějiny měnových teorií na českém území. Praha:

Oeconomica, 2005. ISBN 80-245-0992-X. s. 441-442

4 ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. Měnová politika na cestě ke standardu vyspělých zemí. Česká národní banka [online]. Praha, 2003-2018 [cit. 2018-02-15]. Dostupné z:

http://www.historie.cnb.cz/cs/menova_politika/6_menova_politika_na_ceste_ke_standardu_vyspelych_zemi/

index.html

(11)

neměla výraznější vliv, neboť měnová odluka proběhla v podstatě bez překážek.⁵ Na počátku roku 1991 bylo v České republice uplatňován režim fixního kurzu s fluktuačním pásmem koruny ±0,5 % kolem měnového koše, který byl na začátku složen z pěti měn a potom pouze z amerického dolaru (35 %) a německé marky (65 %). Kvůli přílivu zahraničního kapitálu a spekulačních útoků byla centrální banka nucena 28. února 1996 rozšířit fluktuační pásmo z ±0,5 % na ±7,5 %. Díky uvedeným změnám se počet spekulačních útoků zahraničních investorů snížil, ale kvůli tomu vznikl nový problém – schodek běžného účtu platební bilance. Následně v květnu 1997 nastala měnová krize a Česká národní banka byla nucena opustit režim pevného kurzu a přejít na režim nezávislého plovoucího kurzu, jelikož měnový kurz dosahoval vyšších hodnot než 10 %, což je o více než 2,5 p. b. nad limitem fluktuačního pásma.⁶

Z uvedeného plyne, že i přes veškeré snahy a intervence centrální banky na devizovém trhu, Česká národní banka nebyla nadále schopna udržet měnový kurz v pásmu, a proto na konci května 1997 opustila od režimu fixního kurzu.

1.1.2. Období 1998-2004

V roce 1998 přešla Česká národní banka (ČNB) k režimu cílování inflace po vzoru Velké Británie, Švédska a Finska, které přešly k cílení inflace už v letech 1992-1993. Jedním z hlavních důvodů k přechodu na cílení inflace byly vysoké inflace v předcházejících letech.⁷ Hlavním cílem měnové politiky ČNB se stala stabilní a nízká inflace. Avšak hlavní cíl měnové politiky – cenová stabilita byla do Ústavy České republiky přidána až v roce 2001. Inflace po zavedení nového režimu poklesla na jednociferné číslo a na konci roku 1999 byla míra inflace 2,1 %.⁸

5 VENCOVSKÝ, František a Karel PULPÁN a kol. Dějiny měnových teorií na českém území. Praha:

Oeconomica, 2005. ISBN 80-245-0992-X. s. 445-446

6 JÍLEK, Josef. Finance v globální ekonomice II: Měnová a kurzová politika. Praha: Grada Publishing, 2013.

ISBN 978-80-247-4516-9. s. 453-459

ISBN 978-80-247-4516-9. s. 279

8 ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. Cílování inflace. Česká národní banka [online]. Praha, 2003-2018 [cit.

2018-02-17]. Dostupné z: http://www.historie.cnb.cz/cs/menova_politika/7_cilovani_inflace/index.html

(12)

Rok Inflační cíl vyjádřený v

čisté inflaci Plnění k měsíci Vyhlášen

1998 5,5-6,5 % prosinec 1998 prosinec 1997

1999 4,0-5,0 % prosinec 1999 listopad 1998

2000 3,5-5,5 % prosinec 2000 prosinec 1997

2001 2,0-4,0 % prosinec 2001 duben 2000

Tabulka 1 Inflační cíl České národní banky stanovený v čisté inflaci Zdroj: ČNB – Cílování inflace v ČR

V letech 1998-2001 Česká národní banka cílila čistou inflaci. Výpočet čisté inflace prováděl Český statistický úřad, kdy z výpočtu vyloučil cenově regulované položky. Přibližně ze 775 položek pouze 658 položek posloužily k výpočtu čisté inflace. Jak lze z tabulky vyčíst, ČNB v prosinci 1997 stanovila krátkodobý inflační cíl 5,5-6,5 % pro konec roku 1998 a zároveň střednědobý cíl 3,5-5,5 % pro konec roku 2000. Dále v listopadu 1998 byl vyhlášen inflační cíl 4,0-5,0 % pro konec roku 1999 a v dubnu 2000 činil interval čisté inflace pro konec roku 2001 2,0-4,0 %.

Od dubna 2001 se přešlo k cílení celkové inflace, jelikož celková inflace má mnohem větší vypovídací schopnost pro podniky a domácnosti než čistá inflace. Místo inflačních cílů ke konci roku se zavedly cílová pásma v celkové inflaci. Bylo vyhlášeno pásmo 3,0-5,0 % od roku 2002, které by mělo skončit v roce 2005 na úrovni 2,0-4,0 %.

Rok Inflační cíl Vyhlášen

začátek pásma 2002 3,0-5,0 %

duben 2001

konec pásma 2005 2,0-4,0 %

Tabulka 2 Cílové pásmo stanovené v celkové inflaci pro období 2002-2005 Zdroj: ČNB – Cílování inflace v ČR

Do června 2002 Česká národní banka využívala podmíněnou prognózu inflace, kdy se předpokládá, že pro dané období, pro které se vytváří prognóza inflace, nedojde ke změnám nastavení úrokových sazeb. V červenci ČNB přešla k používání nepodmíněné prognózy, která v sobě obsahovala predikci pohybu úrokových měr. V období 1998-2004 ČNB splnila inflační cíle pouze dvakrát, a to v roce 2001 a v roce 2004.⁹

ISBN 978-80-247-4516-9. s. 279-288

(13)

1.1.3. Měnová politika České národní banky po vstupu do Evropské unie

Česká republika se oficiálně stala členem Evropské unie (EU) 1. května 2004 a zároveň se přidala mezi členy Evropského systému centrálních bank, přestože nebyla součástí eurozóny a nepřijala jednotnou měnu euro. Česká republika potvrdila podmínky odkladu přijetí eura, avšak jakmile se stane součástí eurozóny, měnová politika České národní banky zanikne.

Pro vstup do eurozóny je Česká republika povinna splnit maastrichtská konvergenční kritéria. Maastrichtská kritéria spočívá ve splnění fiskálních, měnových a kurzových podmínek.¹⁰

2015 2016 2017 Průměr 3 zemí EU s nejnižší inflací -0,9 -0,8 0,6

Hodnota kritéria 0,6 0,7 2,1

Česká republika 0,3 0,6 2,4

Tabulka 3 Harmonizovaný index spotřebitelských cen (v %) Zdroj: Eurostat – HICP (Harmonised Indices of Consumer Prices)

Jedním z měnových kritérií je cenová stabilita. Toto kritérium je založeno na průměru inflace třech zemí EU s nejnižšími hodnotami inflace. Od průměru se míra inflace nesmí odchýlit více jak 1,5 p. b., což Česká republika v roce 2017 nesplnila (odchýlila se až o 0,3 p. b.).

2015 2016 2017 Hodnota kritéria -3,0 -3,0 -3,0 Česká republika -0,6 0,7 1,6 Tabulka 4 Saldo sektoru vládních institucí (v % HDP)

Zdroj: ČSÚ – Výpočty MF ČR

Dalším maastrichtským kritériem je fiskální charakteru, týká se deficitu, který nesmí být vyšší než 3 % HDP. V uvedených letech se to České republice daří plnit, kdy dokonce v roce 2016 dochází k přebytku a v roce 2017 přebytek činil 80,6 mld. Kč, což je 1,6 % HDP.

10 JÍLEK, Josef. Finance v globální ekonomice II: Měnová a kurzová politika. Praha: Grada Publishing, 2013. ISBN 978-80-247-4516-9. s.289

(14)

2015 2016 2017 Hodnota kritéria 60,0 60,0 60,0 Česká republika 40,0 36,8 34,6 Tabulka 5 Dluh sektoru vládních institucí (v % HDP)

Zdroj: ČSÚ – Výpočty MF ČR

Posledním fiskálním kritériem je, že veřejný dluh by neměl být vyšší než 60 % HDP. Tato podmínka se daří v uvedených letech plnit, z tabulky lze vyčíst, že v roce 2017 činil dluh veřejného sektoru 34,6 % HDP. V posledních letech lze pozorovat trend, kdy se dluh veřejného sektoru postupně snižuje.

2015 2016 2017 Průměr 3 zemí EU s nejnižší inflací 1,8 2,1 1,3

Hodnota kritéria 3,8 4,1 3,3

Česká republika 0,6 0,4 1,0

Tabulka 6 Dlouhodobé úrokové sazby (v %) Zdroj: Eurostat – EMU convergence criterion series

Dalším kritériem je konvergence úrokových sazeb, kdy nominální úroková míra nesmí překročit o více než 2 p. b. od průměru nominálních úrokových měr třech zemí s nejnižší inflací v EU. Česká republika v tomhle ohledu nemá žádné problémy. V roce 2017 Česká republika měla rezervu až 2,3 p. b.

Posledním kritériem je účast dva roky v programu ERM II.¹¹ Měnový kurz po vstupu by se měl pohybovat ve fluktuačním rozpětí 15 % a centrální parita nesmí devalvovat.

Česká republika se doposud ještě nezapojila do ERM II.

Splasknutí úvěrové bubliny v roce 2007 mělo za následek finanční krizi, která se prolila do světa, tím pádem to mělo dopad i na cílování inflace v České republice. Vše začalo v USA, kde předtím probíhala úvěrová expanze. Už v 80. letech byly spatřeny první náznaky krize, ale tehdejší prezident Ronald Reagan věřil v tržní sílu a nepodporoval bankovní regulace.

Finanční krize měla velký dopad na ekonomiku a měnovou politiku ČNB hlavně v roce 2008. Český export zažil horší časy, ekonomický růst se zpomalil a zvýšila se

11 Evropský mechanismus směnných kurzů II

(15)

nezaměstnanost.¹² V tabulce 7 lze pozorovat hospodářskou expanzi v letech 2002-2006, v letech 2007-2009 se HDP začalo snižovat, kdy dokonce v roce 2009 HDP meziročně klesl o 4,8 %.

2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 Růst HDP (stálé ceny, v %) 1,7 3,6 4,9 6,5 6,9 5,6 2,7 -4,8

Tabulka 7 Ekonomický růst v České republice Zdroj: ČSÚ – Základní ukazatele národního hospodářství

Česká národní banka na krizi reagovala uvolňováním měnové politiky a snižováním úrokových sazeb. Také začala provádět repo operace, aby dočasně dodala potřebnou likviditu určitým bankám. Repo operace pro banky, kromě dodání likvidity, měla na mezibankovní sektor uklidňující psychologický efekt. Finanční krize vyvolala otázky ohledně regulace a dohledu nad bankovním sektorem. Předešlá krize přiměla ČNB v roce 2013 k intervenci na devizovém trhu a přijala kurzový závazek až do roku 2017.¹³

1.2. Podstata měnové politiky a inflace

Měnová politika je činnost prováděná centrální bankou, která využívá svých měnových nástrojů k dosažení určitých cílů. Základním cílem České národní banky je cenová stabilita.

Měnová politika je účinná, pokud se nabídka a poptávka po penězích rovnají, potom dochází k měnové rovnováze.¹⁴

Inflace

Inflace je proces, při kterém roste cenová hladina. Důsledkem inflace je oslabení kupní síly peněz. Protikladem inflace je deflace, což je proces, při kterém dlouhodobě klesá cenová hladina. V praxi deflace způsobuje v krátkém období pokles produktivity a zaměstnanosti.

Existují dva základní proudy zabývající se příčinami vzniku inflace. Monetaristé zastávají

12 JÍLEK, Josef. Finance v globální ekonomice II: Měnová a kurzová politika. Praha: Grada Publishing, 2013. ISBN 978-80-247-4516-9. s. 309-311

13 ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. Reakce měnové politiky na dopady světové finanční a hospodářské krize.

Česká národní banka [online]. Praha, 2003-2018 [cit. 2018-02-23]. Dostupné z:

https://www.historie.cnb.cz/cs/menova_politika/7_cilovani_inflace/3_reakce_menove_politiky_na_dopady_s vetove_financni_a_hospodarske_krize/index.html

14 REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3. aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2011. ISBN 978- 80-7261-230-7. s. 67

(16)

názor, že inflace je důsledkem rychlejšího růstu množství peněz, než je růst reálného agregátního výstupu:¹⁵

∆𝑀

𝑀 > ^∆𝑌_𝑌_∗^∗,

Keynesiánci tvoří druhou skupinu proudu. Věří, že inflace je způsobena nabídkovým nebo poptávkovým šokem. Nabídková inflace je způsobena růstem firemních nákladů, mezd nebo cen produktů. Zatímco poptávková inflace spočívá ve zvýšení výdajů domácností, firemních investic, vládních výdajů, čistého exportu a peněžní nabídky.

Inflace nemá pouze negativní důsledky ale i pozitivní, např. redistribuční efekt – jedním škodí, druhým pomáhá. Část bohatství se přesouvá od věřitelů k dlužníkům, od zaměstnanců k zaměstnavatelům atd. Mezi pouze negativní důsledky inflace patří:

• investoři dávají přednost krátkodobějším investicím,

• zvyšuje se nejistota při finančním rozhodování,

• ceny na trhu mají menší vypovídací schopnost,

• při pádivé inflaci až hyperinflaci peníze ztrácejí funkci jako prostředek směny.

Mezi pozitivní důsledky inflace patří např. podpora ekonomického růstu v krátkém období.

Jedním z velkých problémů současnosti v měnové politice je, že není možné přesně změřit cenovou hladinu. V praxi se inflace měří pomocí deflátoru HDP, indexu spotřebitelských cen a indexu cen výrobců. Výhodou deflátoru je, že měří ceny všech statků, ale nevýhoda spočívá v tom, že deflátor je spojen s časovým zpožděním. Dále lze měřit inflaci pomocí indexu spotřebitelských cen (CPI), tato metoda je založena na výběru reprezentativních statků (spotřební koš v roce 2019 obsahuje 693 statků – tabulka 8). Ke každému koši je přidělena určitá váha (tabulka 8). Výhoda indexu spotřebitelských cen je rychlost výpočtu a nevýhoda je, že se bere v potaz pouze "průměrná" domácnost. Index cen výrobců (PPI) se vypočítá podobným způsobem jako index spotřebitelských cen, ale obsahuje jenom jiné statky v koši. Míra inflace se vypočítá jako relativní změna indexu vůči předchozímu období:¹⁶

15 ČERNOHORSKÝ, Jan a Petr TEPLÝ. Základy financí. Praha: Grada Publishing, 2011. ISBN 978-80-247- 3669-3. s. 85-101

(17)

𝜋 =^𝑃𝑃𝐼_𝑃𝑃𝐼^𝑡^{−𝑃𝑃𝐼}^𝑡−1

𝑡−1 .

Název Počet položek Váha v %

1. Potraviny a nealkoholické nápoje 158 17,76

2. Alkoholické nápoje, tabák 23 9,22

3. Odívání a obuv 65 4,15

4. Bydlení, voda, energie, paliva 41 25,72

5. Bytové vybavení, zař. domácnosti, opravy 79 5,81

6. Zdraví 20 2,45

7. Doprava 88 10,17

8. Pošty a telekomunikace 7 2,89

9. Rekreace a kultura 107 8,63

10. Vzdělávání 12 0,57

11. Stravování a ubytování 42 5,91

12. Ostatní zboží a služby 51 6,72

Celkem – 693 100

Tabulka 8 Spotřebitelský koš v České republice Zdroj: ČSÚ – Spotřební koš – archiv 1.3. Transmisní mechanismy měnové politiky

Bezhotovostní peníze mají v dnešní době mnohem větší význam než hotovostní peníze, což komplikuje celý proces měnové politiky neboli transmisní mechanismus. Transmisní mechanismus předpokládá vzájemné vazby mezi operativním kritériem, zprostředkujícím kritériem a konečnými cíli měnové politiky. Další podmínkou je, že centrální banka je schopna svými nástroji ovlivnit operativní kritérium.¹⁷

1.3.1. Tradiční úrokový transmisní mechanismus¹⁸

Tradiční pohled na transmisní mechanismus může být znázorněno následujícím schématem:

𝑟 ↓ ⟹ 𝐼 ↑ ⟹ 𝑌^𝑎𝑑 ↑,

lze zde pozorovat, že při uvolnění měnové politiky dochází k poklesu reálných úrokových sazeb (r ), což znamená snížení reálných nákladů na půjčky, a to povede ke zvýšení

17 REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3. aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2011. ISBN 978- 80-7261-230-7. str. 69-70

18 Traditional interest-rate channels

(18)

investičních aktivit (I ), nakonec to vede ke zvýšení agregátní poptávky (Y^ad ). Důležitým rysem tohoto transmisního mechanismu je důraz na reálnou úrokovou sazbu, která má vliv na spotřebitelská a podnikatelská rozhodnutí.¹⁹

1.3.2. Cílování inflace

Cílování inflace je jeden ze čtyř režimů měnové politiky, kdy centrální banka vyhlásí inflační cíl.²⁰ Mezi státy, které poprvé začaly cílovat inflaci, patří Nový Zéland, Kanada a Velká Británie, Česká republika na tento režim přešla v roce 1997. Výhodou cílování inflace je vysoká transparentnost pro veřejnost.²¹ Při cílování inflace centrální banka vytváří prognózy, podle kterých určí měnovou politiku, kdy ovlivňuje krátkodobé úrokové sazby, aby dosáhla inflačních cílů.

19 MISHKIN, Frederic S. The economics of money, banking, and financial markets. 11th global ed. Columbus:

Pearson Education, 2016. ISBN 978-0-13-383679-0. str. 673-674

Pearson Education, 2016. ISBN 978-0-13-383679-0. str. 442-444

(19)

2. Cíle měnové politiky a nástroje k jejich dosažení

Centrální banka, aby splnila svůj konečný cíl, tak při měnové politice využívá nástrojů měnové politiky. Proto je tato kapitola zaměřena na konečný cíl měnové politiky a nástroje k jejich dosažení.

2.1. Nástroje měnové politiky

Nástroje měnové politiky centrální banka využívá k ovlivnění operačního cíle. Mezi nástroje měnové politiky lze zařadit operace na volném trhu, automatické facility, povinné minimální rezervy, kursové intervence atd.

2.1.1. Operace na volném trhu

Mezi nejpoužívanější nástroje měnové politiky jsou operace na volném trhu, kdy se centrální banka snaží ovlivnit krátkodobou úrokovou míru. Většinou se jedná o repo operace, kdy centrální banka převezme od obchodní banky peněžní prostředky a dá jim cenné papíry jako zajištění. Po době splatnosti obchodní banky vrátí centrální bance cenné papíry a centrální banka vrátí bankám peněžní prostředky s úroky. Jelikož většinou je doba splatnosti dva týdny, proto se při úročení využívá dvoutýdenní repo sazba, která aktuálně činí 2 %.²² Při provádění repo operací, Česká národní banka oznámí den obchodu, počáteční den (T), koncový den (T+14), minimální objem (300 mil. Kč), maximální počet objednávek, dvoutýdenní repo sazbu a uzávěrku pro příjem objednávek.²³

2.1.2. Automatické facility

Cílem automatických nástrojů je dočasné zvýšení nebo snížení likvidity bank. Obchodní banka si může přes noc u centrální banky uložit peněžní prostředky, které jsou úročeny diskontní sazbou. Další možností je si přes noc vypůjčit od centrální banky peněžní prostředky, které jsou úročeny lombardní sazbou. Diskontní sazba je dolní hranicí pro pohyb tržních krátkodobých úrokových sazeb, zatímco lombardní sazba je horní hranicí. Minimální objem pro vklad a úvěr u centrální banky přes noc je 10 mil. Kč.²⁴

22 ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. Měnověpolitické nástroje. Česká národní banka [online]. Praha, 2019 [cit.

2019-03-15]. Dostupné z: https://www.cnb.cz/cs/menova-politika/mp-nastroje/

23 ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. Repo tendry. Česká národní banka [online]. Praha, 2019 [cit. 2019-05-24].

Dostupné z: https://www.cnb.cz/cs/financni-trhy/penezni-trh/repo-tendry/

24ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. Měnověpolitické nástroje. Česká národní banka [online]. Praha, 2019 [cit.

2019-03-15]. Dostupné z: https://www.cnb.cz/cs/menova-politika/mp-nastroje/

(20)

Graf 1 Vývoj diskontních a lombardních sazeb v letech 1993-2018 Zdroj: ČNB – Měnověpolitické nástroje

Diskontní sazba je vždy nižší než lombardní sazba. Z toho vyplývá, že pro obchodní banku, pokud potřebuje rychle peněžní prostředky, je mnohem výhodnější zajistit si úvěr u jiné obchodní banky za tržní úrokovou sazbu než si vzít úvěr u centrální banky za lombardní sazbu, která je vyšší než tržní krátkodobá úroková sazba. Naopak, pokud obchodní banka má přebytečné peněžní prostředky, je pro tuto banku výhodnější uložit si je u jiné banky, která potřebuje peněžní prostředky kvůli likviditě, za tržní úrokovou sazbu, jelikož vklad přes noc u centrální banky je úročený diskontní sazbou, která je nižší než tržní úroková sazba.

2.1.3. Povinné minimální rezervy

Dalším nástrojem měnové politiky jsou povinné minimální rezervy, kdy centrální banka stanoví procentem část peněžních prostředků, které musí obchodní banka (tuzemská i zahraniční) držet jako rezervy u centrální banky. Dále kromě bank musí u České národní banky držet povinné minimální rezervy stavební spořitelny a Českomoravská záruční a rozvojová banka. Sazba povinných minimálních rezerv je stanovena od 7.9.1999 na 2 % ze základny, od té doby do současnosti neproběhla žádná změna nastavení sazeb povinných minimálních rezerv. Předtím se sazby lišily podle toho, jestli se jednalo o banku, stavební spořitelnu nebo Českomoravskou záruční a rozvojovou banku. Nebo jestli se jednalo o primární vklady na viděnou nebo termínované závazky vůči nebankovním subjektům.

Diskontní sazba (%) Lombardní sazba (%)

(21)

Sazby se dále lišily podle toho, jestli se jednalo o banky s rozsahem primárních závazků do 25 mld. Kč., nebo jestli se jednalo o banky s rozsahem primárních závazků nad 25 mld. Kč.

Od 12.7.2001 se povinné minimální rezervy začaly úročit dvoutýdenní repo sazbou.²⁵ 2.1.4. Kurzové intervence

Kurzové intervence patří mezi další nástroje měnové politiky. Česká národní banka vstupuje na devizový trh s cílem prodat nebo nakoupit cizí měnu za českou korunu, aby ovlivnila pohyb měnového kurzu. Kurzové intervence se většinou nevyužívají v režimu cílování inflace. Výjimka nastala v letech 2013-2017, kdy Česká národní banka snížila krátkodobé úrokové sazby na technickou nulu (dvoutýdenní repo sazba – 0,05 %, diskontní sazba – 0,05 %, lombardní sazba – 0,25 %) a začala intervenovat na devizovém trhu s cílem oslabit kurz koruny vůči euru.²⁶

Při intervencích, kdy dochází k prodeji zahraničních měn, je počet kurzových intervencí limitován množstvím devizových rezerv centrální banky.²⁷

2.2. Cíle měnové politiky

Centrální banky pomocí svých měnových nástrojů dosahují konečných cílů. Cíle měnové politiky se může mezi zeměmi lišit, ale většinou je hlavním cílem cenová stabilita, což je i primárním cílem členů Evropské unie a zároveň i České republiky. Česká národní banka od svého vzniku měla za úkol měnovou a cenovou stabilitu. V současné době je to už jen cenová stabilita.

2.2.1. Cenová stabilita

Jelikož mezi dosažením dlouhodobé cenové stability a přirozené míry nezaměstnanosti není žádný nesoulad, tyto dva cíle se příliš neliší, pokud je maximální zaměstnanost definována jako přirozená míra zaměstnanosti. V praxi však může existovat podstatný rozdíl mezi

25 ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. Měnověpolitické nástroje. Česká národní banka [online]. Praha, 2019 [cit.

2019-03-15]. Dostupné z: https:// www.cnb.cz/cs/menova-politika/mp-nastroje/

26 ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. Měnověpolitické nástroje. Česká národní banka [online]. Praha, 2019 [cit.

2019-03-15]. Dostupné z: https:// www.cnb.cz/cs/menova-politika/mp-nastroje/

27 REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3. aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2011. ISBN 978- 80-7261-230-7. str. 240-241

(22)

těmito dvěma cíli, protože veřejnost a politici se mohou domnívat, že hierarchický členění konečných cílů klade větší důraz na kontrolu inflace než na stabilizaci výstupu.²⁸

Protože nízké a stabilní míry inflace podporují ekonomický růst, centrální banky si uvědomily, že cenová stabilita by měla být primárním dlouhodobým cílem měnové politiky.

Vzhledem k tomu, že by se měnová politika měla taky týkat výkyvů v oblasti produkce, měl by být cíl cenové stability vnímán jako hlavní cíl pouze v dlouhém období. Pokusy udržet inflaci na stejné úrovni v krátkém období, bez ohledu na to, co se děje v ekonomice, pravděpodobně povede k nadměrným výkyvům produkce.²⁹

Dokud bude cenová stabilita dlouhodobým, ale nikoli krátkodobým cílem, potom se centrální banky mohou zaměřit na snižování výkyvů výstupu tím, že umožní, aby se inflace krátkodobě odchylovala od dlouhodobého cíle, potom by měnová politika mohla fungovat se dvěma cíli. Jenomže může nastat situace, kdy měnová politika se dvěma cíli povede centrální banku k provádění krátkodobých expanzivních politik, které zvýší produkci a zaměstnanost, aniž by se obávala dlouhodobých inflačních důsledků. Obavy, že měnová politika se dvěma cíli může vést k příliš expanzivní politice, jsou klíčovým důvodem, proč centrální banky upřednostňují hierarchické členění konečných cílů měnové politiky, v nichž má přednost cenová stabilita.³⁰

2.2.2. Úloha měnové politiky České národní banky

Česká republika vznikla v roce 1993 a zároveň centrální bankou ČR se stala Česká národní banka. Hlavním cílem ČNB podle zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance je cenová stabilita. Mezi vedlejšími činnostmi ČNB patří péče o finanční stabilitu v ČR, emise oběživa a od dubna 2006 regulace a dohled nad finančním trhem.³¹

V minulosti lze pozorovat, že centrální banky, které byly ve velké míře závislé na vládě, měly vyšší míry inflace. Z uvedeného důvodu patří Česká národní banka mezi nejvíce nezávislé centrální banky na světě, a tím může bez problémů provádět měnovou politiku podle svého uvážení. Členové bankovní rady, včetně guvernéra ČNB, jsou jmenováni do

Pearson Education, 2016. ISBN 978-0-13-383679-0. str. 441

31 MEJSTŘÍK, Michal, Magda PEČENÁ a Petr TEPLÝ. Bankovnictví v teorii a praxi. Praha: Karolinum, 2014. ISBN 978-80-246-2870-7. str. 118-120

(23)

funkce prezidentem České republiky a mohou být odvoláni z funkčního období jenom v případech, které jsou uvedeny v zákoně.³²

32 HOLMAN, Robert. Ekonomie. 5. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011. ISBN 978-80-7400-006-5. str. 637-638

(24)

3. Analýza měnové politiky České národní banky (1998-2018)

Tato kapitola je věnována analýze měnové politiky České národní banky od začátku cílování inflace, tzn. od roku 1998.

3.1. Cílování čisté inflace (1998-2001)

Jedním z důvodů, proč Česká národní banka přešla z měnového transmisního mechanismu na režim cílování inflace, byla nefunkčnost předchozího režimu. Kdy spekulanti, potom co Česká národní banka zavedla vnější směnitelnost měny, začali nabízet českou korunu a poptávali zahraniční měnu.

Graf 2 Vývoj celkové inflace a čisté inflace v letech 1997-2001 Zdroj: ČNB – Zprávy o inflaci

Celková inflace se vyšplhala na konci roku 1998 až na 10,7 %, to je o 2,2 p. b. více než míra inflace v prosinci 1997 (8,5 %), kdy ještě nefungoval režim cílování inflace. Čistá inflace na konci roku 1998 byla 1,7 %, což je o 5 p. b. méně než předcházející rok, ale i tak nebyl dosažen inflační cíl České národní banky, kdy dolní hranice pro cílování čisté inflace byla stanovena na 5,5 %, to je o 3,8 p. b. více než dosažená čistá inflace.

V roce 1999 byla celková inflace velmi nízká, byla na úrovni 2,1 %, to je o 8,6 p. b. méně než předchozí rok. Čistá inflace na konci roku 1999 byla 1,5 %, což je o 2,5 p. b. pod hranicí dolního limitu 4 %, které bylo stanoveno Českou národní bankou v prosinci 1997.

Celková inflace (%) Čistá inflace (%)

(25)

Na konci roku 2000 byla celková inflace 3,9 %, to je mírný nárůst o 1,8 p. b. oproti roku 1999. Čistá inflace činila 3 %, to je dvojnásobek oproti hodnotám z prosince minulého roku, a stále nebyl splněn čistý inflační cíl o 0,5 p. b.

V prosinci 2001 celková inflace mírně narostla ve srovnání s předchozím rokem o 0,8 p. b.

a čistá inflace činila 2,4 %, což bylo v pásmu 2-4 % stanové Českou národní bankou.

Česká národní banka tak poprvé od zavedení režimu cílování inflace od roku 1998 splnila inflační cíl.

Graf 3 Vývoj krátkodobých úrokových sazeb v letech 1998-2001 Zdroj: ČNB – Měnověpolitické nástroje

Během roku 1998 se Česká národní banka snažila uvolnit měnovou politiku a začala snižovat sazby, dvoutýdenní repo sazba klesla o 5,25 p. b. ze 14,75 % na 9,5 %, diskontní sazba se změnila o 5,5 p. b. ze 13 % na 7,5 % a lombardní sazba se snížila až o 6,5 p. b. z 19 % na 12,5 %. Na konci roku 1999 činila dvoutýdenní repo sazba 5,25 %, to znamená pokles o 4,25 p. b., zatímco diskontní sazba byla 5 %, což je pokles o 2,5 p. b., a lombardní sazba se snížila o 5 p. b. ze 12,5 % na 7,5 %.

Od konce roku 1999 a konce roku 2000 zůstaly sazby neměnné (dvoutýdenní repo sazba – 5,25 %, diskontní sazba – 5 % a lombardní sazba – 7,5 %). Během roku 2001 se dvoutýdenní repo sazba snížila o 0,5 p. b., diskontní sazba se změnila z 5 % na 3,75 % a lombardní sazba poklesla o 1,75 p. b. ze 7,5 % na 5,75 %.

2T repo sazba (%) Diskontní sazba (%) Lombardní sazba (%)

(26)

Česká národní banka se uvolňováním měnové politiky snažila zvýšit množství úvěrů v bankovním sektoru a pomoci ekonomickému růstu při nízké inflaci.

3.2. Cílování celkové inflace (2002-2007)

V roce 2002 přešla Česká národní banka z režimu cílování čisté inflace na režim cílování celkové inflace. Pro veřejnost byl tento režim lépe pochopitelný, což se projevilo lepším inflačním očekáváním veřejnosti.

Graf 4 Vývoj míry inflace v letech 2002-2007 Zdroj: ČSÚ – Česká republika od roku 1989 v číslech

Míra inflace v roce 2002 se snížila o 2,9 p. b. ve srovnání s předchozím rokem ze 4,7 % na 1,8 %, což je o 0,95 p. b. pod dolním limitem cílového pásma pro celkovou inflaci, jelikož dolní hranice činila 2,75 %. V následujícím roce 2003 poklesla míra inflace o 1,7 p. b.

z 1,8 % na 0,1 %, a zároveň nebyl splněn inflační cíl. Dolní hranice nebyla splněna o 2,4 p. b., jelikož hranice byla 2,5 %.

Inflace v roce 2004 vzrostla od roku 2003 z 0,1 % na 2,8 %, což znamená, že Česká národní banka splnila inflační cíl pro celkovou inflaci, jelikož cílové pásmo v roce 2004 bylo v rozmezí 2,25-4,25 %. V roce 2005 klesla míra inflace o 0,9 p. b. oproti předcházejícímu roku ze 2,8 % na 1,9 %. Inflační cíl nebyl splněn o 0,1 p. b., protože cílové pásmo pro celkovou inflaci byla stanovena od 2 % do 4 % pro konec roku 2005.

Míra inflace (%)

(27)

V roce 2006 vzrostla míra inflace o 0,6 p. b. z 1,9 % na 2,5 %, v tomto roce došlo ke změně, kdy se vyhlásil inflační cíl ve výši 3 %, který připouštěl odchylky od inflačního cíle v rozmezí 1 p. b. oběma směry. Což znamená, že inflační cíl v roce 2006 byl splněn s rezervou 0,5 p. b. V následujícím roce 2007 míra inflace, ve srovnání s rokem 2006, stoupla o 0,3 p. b. ze 2,5 % na 2,8 %, ale i tak byl splněn inflační cíl s rezervou 0,2 p. b. od horního tolerančního pásma.

Za celý rok 2002 klesly sazby o 2 p. b. ve srovnání s předchozím rokem, dvoutýdenní repo sazba klesla ze 4,75 % na 2,75 %, diskontní sazba se snížila ze 3,75 % na 1,75 % a lombardní sazba klesla z 5,75 % na 3,75 %. Důvodem propadu sazeb je nízkoinflační prostředí a zpomalení ekonomického růstu. Do konce prosince 2003 sazby poklesly o 0,75 p. b., dvoutýdenní repo sazba se snížila ze 2,75 % na 2 %, diskontní sazba klesla z 1,75 % na 1 % a lombardní sazba se změnila ze 3,75 % na 3 %. Dvoutýdenní repo sazba, diskontní sazba a lombardní sazba se dostaly 1.8.2003 na nejnižší hodnoty od vzniku České národní banky.

Do konce roku 2004 se všechny sazby zvýšily o 0,5 p. b., dvoutýdenní repo sazba se zvýšila ze 2 % na 2,5 %, diskontní sazba vzrostla z 1 % na 1,5 % a lombardní sazba se změnila ze 3 % na 3,5 %. Důvodem pro zvýšení sazeb je predikce České národní banky ohledně budoucího vývoje inflace. Během roku 2005 se sazby změnily o 0,5 p. b., dvoutýdenní repo

(28)

sazba klesla ze 2,5 % na 2 %, diskontní sazba se snížila z 1,5 % na 1 % a lombardní sazba se změnila ze 3,5 % na 3 %. Dále lze dodat, že 29.4.2005 byly sazby na historickým minimu, dvoutýdenní repo sazba byla na úrovni 1,75 %, diskontní sazba činila 0,75 % a repo sazba byla 2,75 %.

Bankovní rada během roku 2006 zvýšila sazby o 0,5 p. b., dvoutýdenní repo sazba vzrostla ze 2 % na 2,5 %, diskontní sazba se zvýšila z 1 % na 1,5 % a lombardní sazba se změnila ze 3 % na 3,5 %. Během roku 2007 Česká národní banka změnila sazby čtyři krát,³³ vždy se jednalo o zvýšení sazeb o 0,25 p. b., do konce roku se sazby změnily o 1 p. b. ve srovnání s předchozím rokem, dvoutýdenní repo sazba se změnila ze 2,5 % na 3,5 %, diskontní sazba vzrostla z 1,5 % na 2,5 % a lombardní sazba se zvýšila ze 3,5 % na 4,5 %. Bankovní rada reagovala na predikci budoucího vývoje inflace.

3.3. Cílování inflace během hospodářské krize (2008-2012)

V roce 2008 nastala finanční krize, která zasáhla Českou republiku. Což měl za následek zvýšení míry inflace a snížení hrubého domácího produktu. Míra nezaměstnanosti byla na úrovni 4,4 %.

Míra inflace v roce 2008 činila 6,3 %, což je nárůst o 3,5 p. b. ve srovnání s inflací v roce 2007, která byla na úrovni 2,8 %. Inflační cíl nebyl splněn o 2,3 p. b., jelikož horní hranice tolerance byla 4 %. V roce 2009 došlo k razantnímu poklesu míry inflace o 5,3 p. b. oproti předcházejícímu roku, ale nebyl splněn inflační cíl o 1 p. b., protože dolní hranice tolerance inflačního cíle byla 2 %.

V roce 2010 došlo ke změně a Česká národní banka vyhlásila nový inflační cíl na úrovni 2 %, Pásmo tolerance zůstalo stejné jako od roku 2006. Míra inflace v roce 2010 byla 1,5 %, to je navýšení o 0,5 p. b. ve srovnání s rokem 2009 a inflační cíl byl splněn s rezervou 0,5 p. b., jelikož dolní pásmo tolerance činí 1 %. Inflace za rok 2011 vzrostla o 0,4 p. b. na 1,9 %, to je pouze 0,1 p. b. od vyhlášeného inflačního cíle 2 %, inflační cíl byl za rok 2011 splněn. V roce 2012 se zvýšila míra inflace o 1,4 p. b. z 1,9 % na 3,3 %, inflační cíl nebyl splněn o 0,3 p. b.

33 ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. Měnověpolitické nástroje. Česká národní banka [online]. Praha, 2019 [cit. 2019-03-15]. Dostupné z: https:// www.cnb.cz/cs/menova-politika/mp-nastroje/

(29)

Během roku 2008 se sazby snížily o 1,25 p. b., dvoutýdenní repo sazba se změnila ze 3,5 % na 2,25 %, diskontní sazba se snížila až o 50 % ze 2,5 % na 1,25 % a lombardní sazba spadla ze 4,5 % na 3,25 %.

Do konce roku 2009 se dvoutýdenní repo sazba zmenšila o 1,25 p. b. ze 2,25 % na 1 %, diskontní sazba klesla z 1,25 % na 0,25 %, což představuje změnu ve výši 1 p. b. a lombardní

Míra inflace (%)

(30)

sazba se snížila ze 3,25 % na 2 %, což je propad o 1,25 p. b. Velký propad sazeb během začátku roku 2008 a koncem roku 2009 bylo zapříčiněno hospodářskou krizí a Česká národní banka na to musela patřičným způsobem reagovat.

Diskontní sazba zůstala na stejné úrovni 0,25 % až do 30.9.2012. Dvoutýdenní repo sazba se do konce roku 2010 snížila z 1 % na 0,75 %, což činí změnu ve výši 0,25 p. b. a lombardní sazba poklesla o 0,25 p. b. ze 2 % na 1,75 %. Dvoutýdenní repo sazba se od 7.5.2010 do 28.6.2012 vůbec nezměnila a zůstala na úrovni 0,75 %. Lombardní sazba se od 7.5.2010 do 28.6.2012 nezměnila a sazba byla po celou dobu 1,75 %.

Do konce roku 2012 se dvoutýdenní repo sazba snížila z 0,75 % na 0,05 %, což je propad o 0,7 p. b., zatímco diskontní sazba poklesla o 0,2 p. b. z 0,25 % na 0,05 % a lombardní sazba spadla o 1,5 p. b. z 1,75 % na 0,25 %. Důvodem, proč Česká národní banka snížila sazby až skoro na technickou nulu, byla snaha udržet cenovou stabilitu.

Graf 8 Vývoj HDP v letech 2002-2013 Zdroj: ČSÚ – Česká republika od roku 1989 v číslech

Po začátku cílování celkové inflace byl hospodářský růst v roce 2002 na úrovni 1,7 %.

Od roku 2002 do roku 2006 lze pozorovat hospodářský růst, kdy rozdíl mezi těmito lety je 5,2 p. b. a v roce 2006 dosahoval hrubý domácí produkt až 6,9 %, což je nejvyšší hospodářský růst od založení České republiky.

Růst HDP (%)

(31)

V roce 2007 hrubý domácí produkt činil 5,6 %, což je mírný pokles o 1,3 p. b. ve srovnání s předchozím rokem. Hrubý domácí produkt se od roku 2007 až do roku 2009 více prohluboval, kdy hrubý domácí produkt v roce 2009 činil -4,8 %, což je propad o 7,5 p. b.

oproti předchozímu roku a zároveň je to nejnižší naměřená hodnota hrubého domácího produktu od vzniku České republiky.

V roce 2010 se ekonomika dostala z recese a hrubý domácí produkt byl 2,3 %, hospodářský růst v roce 2011 činil 1,8 %. V roce 2012 se česká ekonomika dostala do recese a zůstala tam až do roku 2013. V roce 2012 byla hodnota hrubého domácího produktu -0,8 %, což je změna o 2,6 p. b. ve srovnání s předchozím rokem. V roce 2013 byl hrubý domácí produkt -0,5 %, což je rozdíl o 0,3 p. b. ve srovnání s předchozím rokem. Vývoj hrubého domácího produktu od roku 2008 během krize je jedna z příčin, proč Česká národní banka zahájila devizové intervence.³⁴

Graf 9 Vývoj míry nezaměstnanosti v letech 2008-2017 Zdroj: ČSÚ – Česká republika od roku 1989 v číslech

Míra nezaměstnanosti se od roku 2008 během hospodářské krize postupně začala zvyšovat, v roce 2009 se míra zvýšila o 2,3 p. b. ze 4,4 % na 6,7 % ve srovnání s rokem 2008.

34 ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. Co byl kurzový závazek?. Česká národní banka [online]. Praha, 2019 [cit. 2019-05-21]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/casto-kladene-dotazy/Co-byl-kurzovy- zavazek/

Míra nezaměstnanosti (%)

(32)

Nezaměstnanost v roce 2010 činila 7,3 %, v následujícím roce 2011 lehce poklesla nezaměstnanost ze 7,3 % na 6,7 %. Během roku 2012 až 2013 zůstala míra nezaměstnanosti na stejné hodnotě, což je 7 %. Na konci roku 2013 Česká národní banka rozhodla o zahájení devizových intervencí. Během období kurzového závazku míra nezaměstnanosti začala ročně postupně klesat přibližně okolo 1 p. b., což je jeden z dalších důvodů, proč Česká národní banka přijala kurzový závazek.

3.4. Cílování inflace během kurzového závazku (2013-2017)

Česká národní banka se rozhodla v roce 2013 ke kurzovému závazku 27 Kč za euro. Začala intervenovat, aby kurz koruny byl větší nebo rovno 27 Kč za euro. Česká koruna následně začala oslabovat. Díky tomu se ekonomika dostala z recese. V dubnu 2017 Česká národní banka opustila od kurzové závazku, jelikož devizové intervence sloužily jenom jako tlumič šoků.³⁵ Devizové rezervy České národní banky na konci října byly 34 778,4 mil. EUR, což je přibližně 894,8 miliard Kč. Během listopadu 2013 do konce roku 2015 se devizové rezervy zvýšily na 59 238,7 EUR. Razantní změna nastala během roku 2016 až do dubna 2017, kdy devizové rezervy vzrostly z 59 238,7 EUR na 124 638,1 EUR.

Graf 10 Vývoj devizových rezerv v letech 2013-2017 Zdroj: ČNB – Devizové rezervy – časová řada

35ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. Co byl kurzový závazek?. Česká národní banka [online]. Praha, 2019 [cit. 2019-05-21]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/casto-kladene-dotazy/Co-byl-kurzovy- zavazek/

Devizové rezervy (mil. EUR)

(33)

Hlavním cílem měnové politiky České národní banky po celou dobu kurzového závazku zůstala nadále cenová stabilita s inflačním cílem 2 %.

Míra inflace v roce 2013 byla 1,4 %, což je pokles o 1,9 p. b. ve srovnání s rokem 2012, kdy míra inflace činila 3,3 %. Inflační cíl byl dodržen s rezervou 0,4 p. b., jelikož dolní pásmo tolerance je 1 %. V roce 2014 míra inflace poklesla o 1 p. b. z 1,4 % na 0,4 % a inflační cíl nebyl splněn o 0,6 p. b. V roce 2015 míra inflace klesla o 0,1 p. b. z 0,4 % na 0,3 % a inflační cíl nebyl splněn o 0,7 p. b. ani v tomhle roce. V roce 2016 se míra inflace zvýšila o 0,4 p. b.

z 0,3 % na 0,7 %. Inflační cíl nebyl o 0,3 p. b. dodržen. Míra inflace za rok 2017 vzrostla o 1,8 p. b. z 0,7 % na 2,5 % a inflační cíl České národní banky byl dosažen.

Dvoutýdenní repo sazba, diskontní sazba a lombardní sazba zůstaly od zavedení kurzového závazku do 3.8.2017 na stejné míře. Diskontní sazba zůstala do konce roku 2017 nezměněna na úrovni 0,05 %. Dvoutýdenní repo sazba se do konce dubna zvýšila o 0,2 p. b. z 0,05 % na 0,25 %. Lombardní sazba vzrostla dvojnásobně z 0,25 % na 0,5 %. Dvoutýdenní diskontní sazba se do konce roku 2017 zvýšila o 0,25 p. b. z 0,25 % na 0,5 % a lombardní sazba vzrostla o 0,5 p. b. z 0,5 % na 1 %.

Míra inflace (%)

(34)

3.5. Zhodnocení měnové politiky České národní banky

V poslední části této kapitoly se budu věnovat zhodnocení prognózy míry inflace a hrubého domácího produktu se skutečností. Jelikož pro Českou národní banku je prognóza míry inflace velmi důležitá pro budoucí rozhodování o měnové politice. Kvůli obsáhlosti práce se budu věnovat pouze období 2017-1018.

Graf 13 Porovnání míry inflace a prognózy v letech 2017-2018 Zdroj: ČNB – Zprávy o inflaci

Míra inflace (%) Prognóza (%)

(35)

Míra inflace v prvním čtvrtletí 2017 činila 2,5 %, což je o 0,5 p. b. více něž prognóza České národní banky, která byla 2 %. V následujícím čtvrtletí inflace klesla o 0,3 p. b. ve srovnání s prvním čtvrtletím 2017 a dosahovala hodnot 2,2 %, to je o 0,4 p. b. více než prognózovaná hodnota. Ve třetím čtvrtletí 2017 stoupla inflace o 0,3 p. b. oproti předchozímu čtvrtletí a dostala se zpátky na stejnou úroveň jako v prvním čtvrtletí 2017, to znamená 2,5 %, prognóza míry inflace pro třetí čtvrtletí byla 2,2 %, což znamená nesplnění prognózy o 0,3 p. b. Míra inflace v posledním čtvrtletí 2017 se zvýšila o 0,1 p. b. ve srovnání s předchozím čtvrtletím a vyšplhala se na 2,6 %. Prognóza České národní banky pro čtvrté čtvrtletí činila 2,3 %, což je o 0,3 p. b. méně než naměřená hodnota.

V prvním čtvrtletí 2018 byla inflace na úrovni 1,9 % a prognóza pro dané období byla 2,5 %, a to znamená, že Česká národní banka se odchýlila s predikcí o 0,6 p. b. od skutečně naměřené hodnoty. V dalším čtvrtletí se míra inflace zvýšila o 0,4 p. b. z 1,9 % na 2,3 %, zatímco prognóza pro toto období byla 2,1 %, což je 0,2 p. b. méně než naměřená hodnota.

Ve třetím čtvrtletí 2018 byl nárůst inflace o 0,1 p. b. ve srovnání s přecházejícím čtvrtletím, míra inflace byla na úrovni 2,4 %, prognózovaná míra inflace činila 1,9 %, to znamená, že predikce se odchýlila o 0,5 p. b. od skutečnosti. Míra inflace v posledním čtvrtletí klesla o 0,3 p. b. oproti předchozímu čtvrtletí ze 2,4 % na 2,1 %. Prognóza České národní banky byla o 0,3 p. b. vyšší než míra inflace v posledním čtvrtletí 2018.

Graf 14 Porovnání HDP a prognózy v letech 2017-2018 Zdroj: ČNB – Zprávy o inflaci

HDP (%) Prognóza (%)

(36)

Hrubý domácí produkt v prvním čtvrtletí 2017 dosahoval 3 %. Prognóza se zmýlila o 1 p. b.

Ve druhém čtvrtletí vzrostl hrubý domácí produkt o 2 p. b. ze 3 % na 5 %, prognóza byla na úrovni 3,9 %, což je o 1,1 p. b. níže než skutečně naměřený hrubý domácí produkt. Ve třetím čtvrtletí se hrubý domácí produkt zvýšil o 0,2 p. b. ve srovnání s předchozím čtvrtletím z 5 % na 5,2 %. Prognóza se lišila od skutečnosti o 2,2 p. b. V posledním čtvrtletí 2017 došlo k poklesu o 0,2 p. b. z 5,2 % na 5 %. Predikce České národní banky se odchýlila od skutečnosti o 2,6 p. b., jelikož predikce pro poslední čtvrtletí 2017 byla na úrovni 2,4 %.

Prognóza hrubého domácího produktu pro první čtvrtletí 2018 se odchýlila o 1,2 p. b., jelikož prognóza byla 2,9 % a hrubý domácí produkt byl 4,1 %. Ve druhém čtvrtletí došlo k poklesu o 1,7 p. b. ve srovnání s předchozím čtvrtletím a predikce se lišila o 0,3 p. b., jelikož hrubý domácí produkt byl 2,4 % a prognózovaná hodnota byla 2,7 %. Ve třetím čtvrtletí zůstal hrubý domácí produkt na stejné úrovni jako ve druhém čtvrtletí 2018 a predikce byla o 0,9 p. b. vyšší než hrubý domácí produkt. V posledním čtvrtletí poklesl hrubý domácí produkt o 0,1 p. b. a prognóza byla o 1,2 p. b. vyšší než ekonomický růst.

(37)

Závěr

V bakalářské práci jsem se zaměřil na analýzu míry inflace a krátkodobých úrokových sazeb během cílování čisté inflace. Po zavedení cílování čisté inflace se České národní bance postupně podařilo dostat míru inflace na jednociferné číslo, ale inflační cíle se nedařily plnit, inflační cíl byl splněn během cílování čisté inflace jenom jednou na konci období v roce 2001. Uvolněním měnové politiky se dvoutýdenní repo sazby, diskontní sazby a lombardní sazby rapidně snížily, snahou České národní banky bylo podpořit úvěrovou činnost bank.

Další období pro analýzu je od zavedení cílování celkové inflace, což bylo více transparentní pro veřejnost, než je cílování čisté inflace. V období, kdy ještě byly pásma stanovené v celkové inflaci, se České národní bance podařilo splnit inflační cíl pouze jednou v roce 2004. Po zavedení bodového cíle pro celkovou inflaci v roce 2006 byly inflační cíle splněny dvakrát před celosvětovou hospodářskou krizí. Česká národní banka během 2002-2007 neprováděla žádné velké změny v nastavení krátkodobých úrokových sazeb.

Během období 2008-2012 se inflační cíle stěží plnily, jelikož nastala hospodářská krize.

V roce 2010, kdy se změnil bodový inflační cíl na 2 %, se potom České národní bance podařilo splnit inflační cíle v letech 2010 a 2011. Česká národní banka v těchto letech uvolňovala měnovou politiku a postupně snižovala dvoutýdenní repo sazbu, diskontní sazbu a lombardní sazbu, kdy na konci roku 2012 se tyto sazby dostaly až na technickou nulu.

Důvodem, proč se Česká centrální banka takto zachovala, byla snaha dostat ekonomiku z recese a snížit nezaměstnanost.

V letech 2013 až 2017 zůstaly krátkodobé úrokové sazby na technické nule až do dubna 2017. Inflační cíle se splnily v letech 2013 a 2017. Zaměstnanost se zvýšila, a i hrubý domácí produkt se zvýšil, ekonomika se dostala z recese. Devizové rezervy České národní banky se během kurzového závazku zvýšily mnohonásobně.

V poslední části jsem analyzoval čtvrtletní vývoje inflace a hrubého domácího produktu v letech 2017-2018. Porovnal jsem vývoj s prognózami České národní banky. V prvním až čtvrtým čtvrtletí 2017 měla Česká národní banka tendenci podhodnocovat vývoj míry inflace. V prvním a posledním čtvrtletí 2018 nadhodnotila vývoj inflace, a mezi druhým a třetím čtvrtletí 2018 podhodnotila vývoj inflace. Během let 2017-2018 se České národní bance nikdy nepodařilo přesně prognózovat vývoj inflace. Predikce vývoje hrubého domácího produktu mezi 2. čtvrtletí 2017 až 1. čtvrtletí 2018 byla podhodnocena a

(38)

v ostatních případech byla nadhodnocena. V případě predikce hrubého domácího produktu se Česká národní banka nestřetla se skutečností ani jednou.

(39)

Literatura

Monografie, publikace, sborníky

ČERNOHORSKÝ, Jan a Petr TEPLÝ. Základy financí. Praha: Grada Publishing, 2011.

ISBN 978-80-247-3669-3.

HOLMAN, Robert. Ekonomie. 5. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011. ISBN 978-80-7400-006-5.

JÍLEK, Josef. Finance v globální ekonomice II: Měnová a kurzová politika. Praha: Grada Publishing, 2013. ISBN 978-80-247-4516-9.

MANDEL, Martin a Vladimír TOMŠIK. Monetární ekonomie v malé otevřené ekonomice.

2. rozš. vyd. Praha: Management Press, 2008. ISBN 978-80-7261-185-0.

MEJSTŘÍK, Michal, Magda PEČENÁ a Petr TEPLÝ. Bankovnictví v teorii a praxi. Praha:

Karolinum, 2014. ISBN 978-80-246-2870-7.

MISHKIN, Frederic S. The economics of money, banking, and financial markets. 11th global ed. Columbus: Pearson Education, 2016. ISBN 978-0-13-383679-0.

REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3. aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2011. ISBN 978-80-7261-230-7.

REVENDA, Zbyněk, Martin MANDEL, Jan KODERA, Petr MUSÍLEK a Petr

DVOŘÁK. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 6. aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2015. ISBN 978-80-7261-279-6.

VENCOVSKÝ, František a Karel PULPÁN a kol. Dějiny měnových teorií na českém území. Praha: Oeconomica, 2005. ISBN 80-245-0992-X.

ŽÍDEK, Libor. Transformace české ekonomiky 1989-2004. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006. Beckova edice ekonomie. ISBN 80-7179-922-X.

Elektronické prameny

ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. Cílování inflace. Česká národní banka [online]. Praha, 2003-2018 [cit. 2018-02-15]. Dostupné z:

http://www.historie.cnb.cz/cs/menova_politika/7_cilovani_inflace/index.html