Vysoká škola ekonomická v Praze
Národohospodářská fakulta
Studijní obor: Ekonomie
N EZÁVISLOST CENTRÁLNÍ BANKY bakalářská práce
Autor: Martina Parobková
Vedoucí práce: prof. Ing. Kamil Janáček, CSc.
Rok: 2007
F A K U L T A N Á R O D O H O S P O D Á Ř S K Á
VYS OKÁ Š KO LA EKONOM IC KÁ V PR AZE
ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE
v bakalářském studijním programu HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA A SPRÁVA
Jméno a příjmení: Martina Parobková Rodné číslo: 845902/4860
Obor: Ekonomie
Práce byla zadána na katedře: Ekonomie Vedoucí práce: prof. Ing. Kamil Janáček, CSc.
TÉMA PRÁCE A JEHO STRUČNÁ CHARAKTERISTIKA:
NEZÁVISLOST CENTRÁLNÍ BANKY
- teoretické přístupy - centrální banky ve světě - Česká národní banka
Předpokládaný termín odevzdání: 30. 05. 2007 V Praze dne: 15. 02. 2007
Podpis studenta: ...
Podpis vedoucího práce: ...
Podpis vedoucího katedry: ...
Podpis děkana: ...
Prohlašuji na svou čest, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a s použitím uvedené literatury.
Martina Parobková
V Praze, dne 29.05.2007
Chtěla bych poděkovat prof. Ing. Kamilu Janáčkovi, CSc., vedoucímu své
bakalářské práce, za cenné připomínky během zpracování mé práce, a dále pak
Ing. Pavlu Heřmanskému za podnětné konzultace, které vedly ke zkvalitnění
práce.
Anotace
Téma mé bakalářské práce je nezávislost centrální banky. Práce je rozdělena do čtyř hlavních kapitol. V první kapitole se zabývám druhy nezávislosti, jejím měřením, souvisejícími pojmy jako je kredibilita centrální banky a časová nekonzistence. Druhá kapitola analyzuje studii Alberta Alesiny a Lawrence Summerse, která pojednává o makroekonomických souvislostech nezávislosti centrální banky. Další kapitola se zabývá několika důležitými centrálními bankami ve světě. Poslední kapitola se týká České národní banky. Závěr shrnuje mé poznatky a navrhuje změnu postavení české centrální banky.
Annotation
The topic of my bachelor paper is Central Bank Independence. My work is divided into four main chapters. In first chapter I discuss types of independence, measuring of central bank independence, following topics such as central bank credibility and time inconsistence.
Second chapter analyses the study of Alberto Alesina and Lawrence Summers about central bank independence and macroeconomics context. Next chapter is about few important world central banks. Last chapter considers Czech National Bank. In conclusion I summarize my knowledges and propose the change of Czech National Bank position.
Obsah
Úvod...6
1 Nezávislost centrální banky ...7
1.1 Druhy nezávislosti centrální banky...7
1.2 Kredibilita, transparentnost a odpovědnost ...8
1.2.1 Kredibilita ...8
1.2.2 Transparentnost...9
1.2.3 Odpovědnost ...11
1.3 Časová nekonzistence hospodářské politiky...12
1.3.1 Pevná měnová pravidla ...13
1.3.2 Delegování měnové politiky konzervativnímu centrálnímu bankéři...13
1.3.3 Optimální smlouva s centrálním bankéřem ...13
1.3.4 Cílování inflace...14
1.4 Měření nezávislosti centrální banky ...15
2 Nezávislost a makroekonomické veličiny ...18
2.1 Nezávislost centrální banky a inflace ...18
2.2 Nezávislost centrální banky a ekonomický růst ...20
2.3 Nezávislost centrální banky a nezaměstnanost ...21
2.4 Nezávislost centrální banky a reálná úroková míra ...22
2.5 Shrnutí kapitoly...24
3 Postavení centrálních bank ve světě ...25
3.1 Bank of England ...25
3.1.1 Pravomoci jednotlivých orgánů ...25
3.2 Americký rezervní systém (FED) ...27
3.2.1 Pravomoci jednotlivých orgánů ...27
3.3 Německá spolková banka (Deutsche Bundesbank) ...29
3.3.1 Pravomoci jednotlivých orgánů ...29
3.4 Evropská centrální banka (ECB) ...30
3.4.1 Pravomoci jednotlivých orgánů ...30
3.5 Kanadská centrální banka (Bank of Canada)...32
3.5.1 Pravomoci jednotlivých orgánů ...32
3.6 Centrální banka na Novém Zélandu (Reserve Bank of New Zealand)...33
3.6.1 Inflace ...34
3.6.2 Hospodářský růst ...35
4 Česká národní banka ...36
4.1 Bankovní rada ČNB...36
4.2 Vztahy se státní mocí ...36
4.3 Cílování inflace...37
4.4 Nezávislost ČNB...37
Závěr ...38
Použitá literatura ...40
Summary ...43
Seznam grafů...44
Úvod
Ve své bakalářské práci se zabývám problémem nezávislosti centrální banky. Nezávislost centrální banky je stále velmi diskutovaným pojmem. V každé zemi je míra nezávislosti různá - někde se osvědčila větší míra nezávislosti a někde je třeba tuto míru omezit. Ve své práci analyzuji tento problém a jeho důsledky. Mým cílem bylo dospět k návrhu vhodného modelu pro Českou národní banku.
Práci jsem rozdělila do čtyř hlavních kapitol a několika subkapitol. V první kapitole se zabývám spíše teoretickým konceptem nezávislosti centrální banky. Jedná se především o druhy nezávislosti, kredibilitu měnové politiky, teorii časové nekonzistence a přístupy k měření nezávislosti. Ve druhé kapitole analyzuji praktickou studii Alberta Alesiny a Lawrence Summerse, kteří zkoumali vztah mezi nezávislostí centrální banky a makroekonomickými veličinami. V další kapitole uvádím několik centrálních bank ve světě a zaměřuji se hlavně na jejich fungování a stanovování měnové politiky. Jako nejdůležitější příklad uvádím Rezervní banku na Novém Zélandu. V poslední kapitole se věnuji České národní bance.
Celá má práce byla převážně inspirována publikací Ing.Viktora Kotlána Politická ekonomie nezávislosti centrální banky, kterou se ve svém zkoumání nechávám inspirovat a používám některé uvedené zdroje.
1 Nezávislost centrální banky
Po selhání politiků v provádění měnové politiky během 70. a 80. let 20. století se dospělo k větší nezávislosti centrální banky. Politikové jako subjekt vykonávající měnovou politiku selhali kvůli krátkodobému horizontu jejich rozhodování. Politikové se snaží prosadit taková opatření, která sice v krátkém období přispějí k vyššímu ekonomickému růstu, ale z dlouhodobého hlediska vedou ke zvýšení inflace. Měnová politika má velmi silný dopad na rozpočtovou politiku, a proto je velmi důležité, která ze stran je dominantní. Podle některých autorů - např. Alesiny, Grilliho, Bada, Parkina, Masciandara a Tabelliniho jsou více nezávislé centrální banky charakterizovány nižší mírou inflace.
Historický, právně zakotvený a faktický vztah mezi vládou a centrální bankou je komplexní - je třeba se na něj dívat z různých hledisek. Jde například o jmenování a odvolávání členů bankovní rady, o jejich hlasovací sílu v radě, o finanční kontrolu banky, o povinnosti banky půjčovat státu či o tom jestli jsou cíle centrální banky jasně definované.
Jednoduše lze říct, že nezávislost znamená, že vláda nemá žádné formální právo ovlivňovat centrální banku ve výkonu měnové politiky a volbě nástrojů.
1.1 Druhy nezávislosti centrální banky
Nezávislost se dělí na personální nezávislost, institucionální nezávislost, funkční nezávislost a finanční nezávislost1.
o Personální nezávislost - musí být zabráněno politickému tlaku při jmenování a odvolávání členů bankovní rady.
o Institucionální nezávislost - bankovní rada při plnění svých cílů či jiných úkolů nesmí přijímat nařízení od jiných složek státní moci (prezident, vláda, parlament) i jiných subjektů.
o Funkční nezávislost - centrální banka si sama stanovuje svůj cíl bez porady s vládou.
o Finanční nezávislost - je zakázáno přímé financování veřejného sektoru nebo jím řízených subjektů. Centrální banka má také svůj vlastní rozpočet.
o Organizační nezávislost - vláda nesmí zasahovat do uspořádání centrální banky.
1 dělení podle http://www.cnb.cz/www.cnb.cz/cz/menova_politika/mp_zakladni_pojmy/nezavislost_cnb.html
Dále můžeme nezávislost dělit na cílovou nezávislost a instrumentální nezávislost.
o Cílová nezávislost - týká se stanovení cíle. Banka si stanovuje svůj cíl sama.
o Instrumentální nezávislost - znamená možnost centrální banky použít jakýchkoli měnových nástrojů k dosažení stanoveného cíle.
Grilli, Masciandaro a Tabellini tyto dvě nezávislosti označují jako politickou a ekonomickou nezávislost.
1.2 Kredibilita, transparentnost a odpovědnost
V této subkapitole bych chtěla vysvětlit tyto tři pojmy. Prvním z nich je kredibilita, pak transparentnost a odpovědnost. Myslím, že jsou velmi důležité pro správné chápání nezávislosti centrální banky.
1.2.1 Kredibilita
Při popisu tohoto pojmu vycházím hlavně ze studie Alana Blindera (2000), který se zabýval jak teoretickým, tak i praktickým pojetím kredibility. Vytvořil dotazník, který zaslal ekonomům a centrálním bankéřům. Ve své studii Blinder zjistil, že pojem kredibilita je chápán různě. Podle Blindera se dá kredibilita jako:
"A central bank is credible if people believe it will do what it says."2
Ve své studii Blinder uvádí, že centrální banky mají větší kredibilitu:
o když jsou více averzní vůči inflaci o když udržují nízkou inflaci
o jejich měnová politika se řídí nějakým pravidlem
Blinder zkoumal, proč je kredibilita důležitá. Do dotazníku pro ekonomy a centrální bankéře dal několik možností, proč je kredibilita důležitá a oni měli za úkol sestavit pořadí podle důležitosti. Z výsledků studie vyplývá, že vyšší kredibilita je důležitá:
2 Překlad: centrální banka je kredibilní, když lidé věří, že bude dělat to, co říká
o kvůli nižším nákladům inflace o kvůli udržování nízké míry inflace
o pro jednodušší obranu měny - jejího kurzu
o kredibilita bance zajišťuje i podporu veřejnosti pro udržení své nezávislosti o umožňuje bance změnit její taktiku nebo strategii
o usnadňuje roli centrální banky jako věřitele poslední instance
o kvůli tomu, že veřejní zástupci - centrální bankéři by měli být k veřejnosti upřímní
Alan Blinder zkoumal jak se centrální banka stává kredibilní. Opět položil otázky ekonomům a centrálním bankéřům. Možnosti jak centrální banka získává jsou kredibilitu jsou následující (seřazeno podle důležitosti) :
o minulost dané centrální banky - schopnost dostát svých slov o nezávislost centrální banky
o schopnost dosáhnout cílované míry inflace v minulosti o transparentnost
o fiskální disciplinovanost vlády
o vázanost centrální banky měnovým pravidlem o pobídky pro centrální bankéře (jejich motivace)
Dle mého názoru musí mít centrální banka svou kredibilitu, aby mohla úspěšně provádět svou měnovou politiku.
1.2.2 Transparentnost
Transparentnost se dá definovat jako možnost občanů sledovat politiku centrální banky a odhadovat její kroky v budoucnu. Kredibilita a transparentnost jsou velmi úzce propojené pojmy. Tím, že veřejnost může sledovat politiku centrální banky zároveň zvyšuje kredibilitu dané banky. Dalo by se říct, že veřejnost více věří centrální bance, protože rozumí jejím cílům.
Podle autorů Hanse Dilléna a Johnny Nilssona, kteří ve své studii Transparency, uncertainty and monetary policy zkoumali transparentnost měnové politiky centrálních bank, je transparentnost založena hlavně na:
o stanovení cíle měnové politiky
o vydávání oficiálních dokumentů - např. zpráva o inflaci, analýza budoucího vývoje inflace
o představení měnových nástrojů, kterými má být daného cíle dosaženo o vytvoření rámce, ve kterém analyzuje své rozhodnutí, cíle, závěry o uveřejnění předpovídané míry inflace
o kvantitativní popis, jak dosáhnout cíle
o vysvětlení jaká opatření měnové politiky budou potřeba k dosažení cíle
Transparentnost přináší jak výhody, tak i nevýhody.
Výhody jsou:
o získání kredibility o snížení nejistoty
o motivace pro centrální banku, aby zlepšila svou analýzu
Mezi nevýhody pro centrální banku patří:
o rozdíl v cílech - zvýšená transparentnost centrální banky snižuje dosáhnutí jejího vlastního cíle v podobě krátkodobé nezaměstnanosti
o zvýšené výdaje ve formě zaměstnání více lidí pro komunikaci s veřejností
o náklady na změnu postoje - když centrální banka transparentně publikuje svůj cíl a způsob, jak ho dosáhnout, ale pak ho musí změnit
o efekt krátkodobého očekávání - transparentnost může oslabit cíle analýzy
Z celé jejich studie vyplývá, že větší transparentnost vede k větší efektivitě měnové politiky, snižuje nejistotu a vede k vyššímu stupni kredibility, což vede ke stabilnějšímu hospodářskému růstu. Náklady transparentnosti vznikají při fixním stanovování budoucích očekávání, kdy zveřejnění těchto očekávání může nepříznivě ovlivnit výslednou situaci. Další náklady mohou vzniknout při změně měnového plánu.
1.2.3 Odpovědnost
Podle mého názoru odpovědnost centrální banky spočívá v odpovědnosti za své jednání, svou měnovou politiku. Tato odpovědnost je spjata hlavně s transparentností. Zároveň vyšší míra odpovědnosti snižuje míru nezávislosti centrální banky.
Podle studie, kterou provedli Sylvester C. W. Eijffinger a Marco M. Hoeberichts větší transparentnost zvyšuje efektivní nezávislost centrální banky. Celkově to vede k nižší očekávané míře inflace. Větší transparentnost posouvá vztah kredibility a flexibility měnové politiky ve prospěch kredibility. Dosahování vyšší míry odpovědnosti přes transparentnost je vhodné pro země, které mají větší problémy s kredibilitou jejich centrální banky než s flexibilitou.
Podle stejné studie, by při přenesení odpovědnosti na vládu a parlament, které jsou demokraticky voleni, došlo k většímu ovlivnění měnové politiky a zároveň k větším inflačním očekáváním. Přenesení pravomoci směrem k parlamentu je vhodné pro země, které mají větší problémy s flexibilitou než s kredibilitou měnové politiky jejich centrální banky.
Dle mého názoru musí mít centrální banka dostatečně kredibilní měnovou politiku, protože bez ní nemůže správně vykonávat svou funkci v měnově-stabilizační oblasti. Pro zajištění kredibility je nutná jak dostatečná transparentnost, tak i odpovědnost centrální banky.
1.3 Časová nekonzistence hospodářské politiky
Hospodářská politika je časově nekonzistentní (Kotlán, 2001), jestliže nejlepší varianta stanovená předem není optimální ze zpětného pohledu. Když centrální banka předem slíbí neinflační politiku, ale poté realizuje tzv. inflační překvapení, což znamená jednorázové zvýšení objemu peněz v ekonomice, tak kvůli nepružnosti cen a mezd směrem dolů, vede inflační překvapení k poklesu míry nezaměstnanosti a růstu inflace. Dlouhodobě se nominální mzdy opět ustálí, nezaměstnanost se ocitne zpět na přirozené úrovni, ale ekonomika se ustálí na vyšší míře inflace.
Celá tato teorie časové nekonzistence se opírá o teorii racionálních očekávání ekonomických subjektů, proto se ekonomické subjekty při uzavírání smluv řídí chováním centrální banky v minulosti. Když centrální banka ztratí svou kredibilitu, tak ekonomické subjekty budou do uzavíraných smluv (např. mzdové smlouvy při vyjednávání odborů, úrokové sazby v komerčních bankách atd.) počítat s možným inflačním překvapením.
Centrální banka by potom měla tato inflační očekávání naplnit, čímž způsobí dodatečné zvýšení inflace, které se nazývá inflační výchylka. Celková míra inflace je v rovnováze a platí, že mezní výnos centrální banky ze zvýšení výstupu nad jeho optimální úroveň se rovná mezním nákladům dodatečného růstu inflace.3
Tento problém časové nekonzistence měnové politiky je velmi důležitý, a proto se nabízí několik přístupů jak ho řešit:
o zavedením pevných pravidel
o delegováním měnové politiky konzervativnímu centrálnímu bankéři o optimální smlouvou s centrálním bankéřem
o cílováním inflace
Toto dělení jsem převzala z již uvedené publikace Viktora Kotlána a prozkoumala jsem díla autorů, které u daných možností řešení časové nekonzistence uvádí.4
3 srovnej Kotlán, Viktor: Politická ekonomie nezávislosti centrální banky, 2001, str. 7, 8
4 Zdeněk Chytil uvádí ve své publikaci Postkeynesovské pojetí nezávislosti centrální banky a fungování komerčních bank rozdělení na pevná měnová pravidla, delegování měnové politiky konzervativnímu centrálnímu bankéři a optimální smlouvu s centrálním bankéřem
1.3.1 Pevná měnová pravidla
Pevné měnové pravidlo znamená, že by centrální banka jednala podle předem dohodnutých a známých pravidel. Např. zvyšování měnové zásoby podle odhadovaného růstu HDP. Tato pravidla sice snižují inflační výchylku, ale produkt se dostává na nižší než optimální úroveň kvůli nabídkovému šoku. Pevná pravidla bohužel nemají vliv na nabídkové šoky, ale vedou k větší kredibilitě centrální banky. Díky pevným pravidlům, ale centrální banka ztrácí na své nezávislosti, protože už nejsou nutné její zásahy.
Modelem s měnovými pravidly se zabývali mimo jiné i Barro a Gordon (1983a,b). Podle nich vedou měnová pravidla k větší kredibilitě centrální banky - když centrální banka vydala pravidla, tak se jimi musí řídit jinak by přišla o veškerou kredibilitu. Musí se vzdát pokušení krátkodobě využít benefitu inflačního šoku5, aby v dlouhém období získala nízkou průměrnou inflaci. Ve své studii uvádí, že měnová pravidla mohou být prosazena kvůli obavě ze ztráty reputace. Optimem je vážený průměr diskreční politiky a ideálního měnového pravidla.
Ekonomický výstup je vyšší při diskreční politice a nižší při aplikaci ideálního měnového pravidla. Výsledek tohoto opatření se více blíží diskreční politice, právě když je diskontní sazba vysoká. Při nízké diskontní sazbě se výsledek blíží více ideálnímu měnovému pravidlu.
1.3.2 Delegování měnové politiky konzervativnímu centrálnímu bankéři
Tento problém řeší Rogoff (1985) přenesením pravomocí na konzervativního bankéře - nemusí to být jen jeden člověk, ale např. celá Bankovní rada jako v případě ČR. Rogoff navrhuje přenesení pravomocí na subjekt, který přikládá větší váhu inflační stabilitě - nižší inflaci, než společnost sama, tím zajišťuje i lepší pozici společnosti. Rogoff tímto modelem vysvětluje, proč nezávislé centrální banky vybírají své bankéře z konzervativních finančníků.
Společnost sice chce inflační stabilitu, ale nechce aby inflace byla nekonečně nízká, protože by inflace mohla být pod celospolečensky přijatelnou úrovní. Kvůli udržení nízké inflaci ale centrální banka nemůže reagovat na nabídkové šoky.
1.3.3 Optimální smlouva s centrálním bankéřem
Tento způsob řízení centrální banky vychází z problému pána a správce (principal agent problem). Aplikaci tohoto problému na chování centrálních bankéřů vypracoval Walsh (1995). Podle jeho teorie si vláda (vlastník) vybere centrálního bankéře (manažera) s cílem
5 krátkodobý benefit inflačního šoku znamená, že se nezaměstnanost snižuje pod svou přirozenou míru
maximalizace očekávaného užitku vlády. Tento model odstraňuje inflační výchylku a zároveň umožňuje reakci na nabídkové šoky. Walsh ve svém modelu současně dosahuje flexibility i kredibility měnové politiky. Celý tento model počítá s konstantní inflační výchylkou, díky čemuž je možné zvýšit mezní náklady inflace pro centrálního bankéře o konstantní částku a zároveň umožňuje centrálnímu bankéři zachovat prostor pro reakci na nabídkové šoky.
V modelu optimální smlouvy jde o mzdovou motivaci centrálního bankéře na výsledku jím prováděné politiky.
Příkladem je centrální banka na Novém Zélandě (Reserve Bank of New Zealand). Mezi guvernérem této centrální banky a vládou platí smlouva (zákon), v níž má guvernér povinnost plnit vládou stanovený inflační cíl. Mzda guvernéra je nezávislá na výši inflace, ale ve chvíli, kdy se dostane nad inflační cíl, je guvernér propuštěn. Koncept ovšem počítá s výjimkami (neočekávané vlivy a situace), kdy centrální bankéř není penalizován za nedosažení stanoveného cíle.
Problémem této koncepce je ovšem důvěryhodnost vlády. Veřejnost musí věřit vládě, že smlouvu uzavřenou s centrálním bankéřem dodrží. Smlouva je také asymetrická, protože penalizuje centrálního bankéře za nesplnění cíle nad stanovenou hranici, ale nepostihuje nesplnění cíle pod stanovenou hranici, což může vést k inflační výchylce.
Hlavní rozdíl mezi koncepcí konzervativního centrálního bankéře a koncepcí optimální smlouvy je v míře nezávislosti centrální banky. V prvním případě si banka ponechává jak instrumentální, tak i cílovou nezávislost. V druhém případě centrální bance sice zůstává nezávislost instrumentální, ale ztrácí možnost kvantitativní volby cíle.
1.3.4 Cílování inflace
Obhájcem modelu cílování inflace je Svensson (1997), který cílování inflace odvozuje také od problému pána a správce. Společnost (vlastník) stanoví míru inflace a centrální banka (manažer) ji pak musí zajistit. Podle Svenssona jde o zavedení explicitního inflačního cíle a implicitního cíle pro zaměstnanost. Rozlišuje dvě možnosti, které mohou nastat. Za prvé - bez setrvačné míry zaměstnanosti eliminuje konzervativní centrální banka inflační výchylku.
Za druhé - při setrvačné míře zaměstnanosti inflační výchylka vzroste.
Ze Svenssonovy studie vyplývá, že skutečná míra inflace by měla být vyšší než inflační cíl.
Inflační výchylka předpokládá, že inflační cíl nebude dokonale kredibilní, protože skutečná inflace bude vyšší než cílovaná. Nižší inflační cíl bude mít i nižší míru inflace a nebude mít žádný vliv na variabilitu zaměstnanosti a výstupu.
1.4 Měření nezávislosti centrální banky
Pro měření nezávislosti centrální banky existuje několik metod. Nejvýznamnější jsou:
o Badova a Parkinova stupnice (1984) (1 - 4), která srovnává nezávislost dvanácti centrálních bank na základě politické nezávislosti. Alesina přidal další čtyři země.
Nezávislost centrální banky záleží na:
o na institucionálním postavení vlády a centrální banky o na způsobu jmenování a odvolávání členů bankovní rady o na roli představitelů vlády v bankovní radě
o na četnosti setkávání bankovní rady s vládou
o Cukierman, Webb, a Neyapti (1992) sestavili stupnici, která obsahuje čtyři proměnné.
o považují banku za více nezávislou pokud je centrální bankéř raději jmenován bankovní radou, než premiérem a také nemůže být odvolán o více nezávislá je ta centrální banka, která dělá svá rozhodnutí nezávisle na
vládě
o centrální banka je více nezávislá, když jejím hlavním cílem je cenová stabilita
o nezávislost je větší, když existují omezení pro poskytování úvěru státu
Tito autoři nakonec zkombinovali tyto čtyři proměnné do jedné, a tím změřili institucionální nezávislost.
o Grilli, Masciandero, Tabellini (1991) sestavili podobnou stupnici nezávislosti centrální banky, která ale zahrnuje jak politickou, tak ekonomickou nezávislost.
Politická nezávislost je definována stejně jako u Bada a Parkina a dále zahrnuje i to, jestli centrální banka potřebuje schválení vlády k realizaci své měnové politiky a jestli je pojem cenová stabilita obsažen ve statutu banky.
Ekonomická nezávislost spočívá v tom, zda vláda může vyžadovat financování svého deficitu přímo centrální bankou.
Podrobněji definovaná nezávislost centrální banky podle tohoto indexu je v grafu č.1 (viz níže), který sestrojil Viktor Kotlán a Jan Frait podle Grilliho, Masciandara a Tabelliniho.
graf č. 1 INDEX NEZÁVISLOSTI CENTRÁLNÍ BANKY PODLE GRILLIHO,MASCIANDARA A TABELLINIHO6
Zdroj: Kotlán, Viktor - Frait, Jan, Empirie vztahu mezi mírou nezávislosti centrální banky a výsledky její politiky, Finance a úvěr 10/1999, ročník 49, str. 583
6 Výsledek tohoto propočtu je uveden v grafu č.2.
Indexy nezávislosti centrální banky podle Bade a Parkina a Grilliho, Masciandera a Tabelliniho použili Alesina a Summers (1993) ve své studii, kde porovnávají nezávislost šestnácti zemí v letech 1955 - 1988. Pozorované veličiny jsou zobrazeny v tabulce Indexy nezávislosti centrálních bank (níže). Oba indexy (Badův/Parkina a Grilliho/Masciandera/Tabelliniho) Alesina a Summers spojili dohromady a udělali výsledný průměr obou indexů, který roste s růstem nezávislosti dané centrální banky.
Zdroj: Alesina, Alberto and Summers, Lawrence H. (1993):Central Bank Independence and Macroeeonomic, Performance: Some Comparative Evidence, Journal Money, Credit and Banking, Vol. 25, No. 2, pp. 151-162
Podle této tabulky mělo v době pozorování nejvíce nezávislou centrální banku Německo a Švýcarsko a nejméně Nový Zéland.
graf č. 2 INDEXY NEZÁVISLOSTI CENTRÁLNÍCH BANK
2 Nezávislost a makroekonomické veličiny
2.1 Nezávislost centrální banky a inflace
Podle empirických studií, které provedli někteří ekonomové - ve své práci uvádím studii Alesiny a Summerse, existuje mezi nezávislostí centrální banky a průměrnou mírou inflace negativní vztah, jak je možno vyčíst z grafu č.3, který sestrojili Alesina a Summers (1993).
Autoři použili index sestrojený jako průměr Badova a Parkinova indexu s Grilliho, Mascianderovým a Tabelliniho indexem (viz graf č.1). Inflace byla měřena za léta 1955-1988.
S vyšší mírou nezávislosti centrální banky, klesá míra inflace v daných zemích.
Zdroj: Alesina, Alberto and Summers, Lawrence H. (1993):Central Bank Independence and Macroeeonomic, Performance: Some Comparative Evidence, Journal Money, Credit and Banking, Vol. 25, No. 2, pp. 151 - 162
graf č. 3 NEZÁVISLOST CENTRÁLNÍ BANKY A PRŮMĚRNÁ MÍRA INFLACE
Podle výsledků této studie je patrné, že více nezávislé centrální banky dosahují lepších výsledků v dosahované nízké míře inflace. Z tohoto hlediska je určitě lepší mít nezávislou centrální banku.
graf č. 4 NEZÁVISLOST CENTRÁLNÍ BANKY A PROMĚNLIVOST INFLACE
Zdroj: Alesina, Alberto and Summers, Lawrence H. (1993):Central Bank Independence and Macroeeonomic, Performance: Some Comparative Evidence, Journal Money, Credit and Banking, Vol. 25, No. 2, pp. 151-162
Autoři Alesina a Summers také zkoumali vliv nezávislosti a proměnlivosti inflace v daném období. Opět se ukázalo, že více nezávislé centrální banky mají i menší proměnlivost inflace.
Další z ekonomů, kteří se zabývají vztahem nezávislosti centrální banky a mírou inflace jsou i Grilli, Masciandaro a Tabellini. Srovnávali vztah mezi mírou inflace a politickou nestabilitou. Motivem sledování politické nestability je tendence politiků využívat časově nekonzistentní politiku. Jejich výsledky, ale neprokazují větší vliv politické nestability na inflaci.
2.2 Nezávislost centrální banky a ekonomický růst
Podle studie Alesiny a Summerse (1993), kteří hledali souvislost mezi průměrným reálným ekonomickým růstem a nezávislostí centrální banky, nedochází k závislosti ekonomického růstu na míře nezávislosti centrální banky. Jak můžeme vidět v grafu č.5, tak země s velmi nezávislou centrální bankou jako USA, Německo a Švýcarsko mají velmi podobný ekonomický růst jako Nový Zéland, který má více závislou centrální banku. Velmi zajímavé je např. Japonsko, které má středně nezávislou centrální banku, ale zároveň vykazuje velký ekonomický růst.
graf č. 5 NEZÁVISLOST CENTRÁLNÍ BANKY A PRŮMĚRNÝ REÁLNÝ EKONOMICKÝ RŮST
Zdroj: Alesina, Alberto and Summers, Lawrence H. (1993):Central Bank Independence and Macroeeonomic, Performance: Some Comparative Evidence, Journal Money, Credit and Banking, Vol. 25, No. 2, pp. 151-162
Z tohoto grafu jasně vyplývá, že neexistuje žádná závislost mezi nezávislostí centrální banky a ekonomickým růstem.
2.3 Nezávislost centrální banky a nezaměstnanost
V již zmíněné studii hledali Alesina a Summers (1993) souvislost i mezi nezávislostí centrální banky a mírou průměrné nezaměstnanosti. Výsledky jsou v grafu č.6. Opět zde není závislost mezi mírou nezávislosti dané centrální banky a nezaměstnaností v dané zemi, i když např. Německo, které má vysokou míru nezávislosti centrální banky má i relativně nízkou nezaměstnanost. Ovšem Japonsko, Norsko a Švédsko mají více závislou centrální banku, ale menší nezaměstnanost než Německo.
Dle mého názoru má tento stav jiné příčiny než nezávislost centrální banky dané země. Je to dáno např. odlišným zákonodárstvím na trhu práce (větší či menší motivací pracovat), tradicí, odlišností statistických výpočtů.
graf č. 6 NEZÁVISLOST CENTRÁLNÍ BANKY A PRŮMĚRNÁ MÍRA NEZAMĚSTNANOSTI
Zdroj: Alesina, Alberto and Summers, Lawrence H. (1993):Central Bank Independence and Macroeeonomic, Performance: Some Comparative Evidence, Journal Money, Credit and Banking, Vol. 25, No. 2, pp. 151-162
2.4 Nezávislost centrální banky a reálná úroková míra
Poslední veličinu, kterou Alesina a Summers (1993) zkoumali ve své studii je ex post reálná úroková míra. Graf č.7 popisuje nezávislost centrální banky a ex post reálnou úrokovou míru. Poměrně nízkou průměrnou ex post reálnou úrokovou míru mají jak země s vysoce nezávislou centrální bankou jako je Německo, Švýcarsko a USA, tak i země s více závislou centrální bankou jako je Nový Zéland. Země s průměrně nezávislou centrální bankou jako je Nizozemí, Japonsko, Kanada či Dánsko mají velmi rozdílnou průměrnou ex post reálnou úrokovou míru.
Podle těchto výsledků je zřejmé, že mezi nezávislostí centrální banky a průměrnou ex post reálnou úrokovou mírou není žádný přímý vztah.
graf č. 7 NEZÁVISLOST CENTRÁLNÍ BANKY A PRŮMĚRNÁ REÁLNÁ ÚROKOVÁ MÍRA
Zdroj: Alesina, Alberto and Summers, Lawrence H. (1993):Central Bank Independence and Macroeeonomic, Performance: Some Comparative Evidence, Journal Money, Credit and Banking, Vol. 25, No. 2, pp. 151-162
Podle studie, kterou provedli Alesina a Summers (1993), ale dochází k závislosti mezi nezávislostí centrální banky a proměnlivostí ex post reálné úrokové míry7 jak je patrné z grafu č.8.
graf č. 8 NEZÁVISLOST CENTRÁLNÍ BANKY A PROMĚNLIVOST REÁLNÉ ÚROKOVÉ MÍRY
Zdroj: Alesina, Alberto and Summers, Lawrence H. (1993):Central Bank Independence and Macroeeonomic, Performance: Some Comparative Evidence, Journal Money, Credit and Banking, Vol. 25, No. 2, pp. 151-162
Tato negativní závislost mezi nezávislostí centrální banky a proměnlivostí ex post reálné úrokové míry je velmi podobná negativní závislosti mezi nezávislostí centrální banky a proměnlivostí ex post míry inflace (viz graf č.4). Tato souvislost je dána vztahem mezi inflací a reálnou úrokovou mírou. V zemích, kde je větší proměnlivost míry inflace je i větší
7 ex post reálná úroková míra je reálná úroková míra, která je deflována skutečně naměřenou inflací za dané období (dostupné na:
http://www.cnb.cz/www.cnb.cz/cz/menova_politika/mp_zakladni_pojmy/urokove_sazby.html)
proměnlivost reálné úrokové míry. Čím více nezávislá je centrální banka, tím menší bude proměnlivost ex post reálné úrokové míry, protože banka bude méně podléhat tlakům vlády např. na krytí vládního deficitu či jiným vládním zásahům.
2.5 Shrnutí kapitoly
Ze studie Alesiny a Summerse (1993) je patrné, že negativní závislost mezi nezávislostí centrální banky a makroekonomickými veličinami byla prokázána pouze pro inflaci a proměnlivost ex post reálné úrokové míry. V ostatních případech prokázána nebyla.
Myslím, že důvodem závislosti mezi inflací a nezávislostí centrální banky je to, že na více závislé centrální banky je vyvíjen větší tlak např. na financování deficitu vlády vydáním vládních dluhopisů nebo jsou vystaveny jiným nátlakům reprezentantů vlády. V důsledku tohoto také dochází ke kolísání ex post reálné úrokové míry a růstu inflace.
"While expansionary monetary policy may influence real rates in the short run, it does not appear that systematically expansionary monetary policy (at least of the type politically dependent central banks provide) operates to reduce average real rates over a longer period. On the other hand, as one would expect given our findings about inflation variability, there is a clear negative relationship between central bank independence and the variability of ex post real interest rates."8
Z tohoto pozorování vyplývá, že nezávislá centrální banka má nižší proměnlivost míry inflace a menší proměnlivost ex post reálné úrokové míry, ale ostatní makroekonomické veličiny nezávislostí centrální banky ovlivněny nejsou.
8 z Alesina, Alberto and Summers, Lawrence H. (1993):Central Bank Independence and Macroeeonomic, Performance: Some Comparative Evidence, Journal Money, Credit and Banking, Vol. 25, No. 2, pp. 151-162
Překlad: Zatímco expanzivní monetární politika může krátkodobě ovlivňovat reálné sazby, nezdá se,že systematická expanzivní politika (alespoň tak jak ji provádí politicky závislé centrální banky) způsobuje snížení průměrné reálné sazby v dlouhém období. Na druhé straně, jak je možno očekávat z našich pozorování proměnlivosti inflace, je zde jasně negativní vztah mezi nezávislostí centrální banky a proměnlivostí ex post reálných úrokových sazeb.
3 Postavení centrálních bank ve světě
V této kapitole budu zkoumat postavení bank ve světě. Vybrala jsem si země, ve kterých jsou centrální banky něčím typické a liší se od ostatních. Jde o Bank of England, Americký rezervní systém (FED), Německou spolkovou banku (Bundesbank), Evropskou centrální banku (ECB), Kanadskou centrální banku a Centrální banku na Novém Zélandu.9
3.1 Bank of England
Jde o jednu z nejstarších bank na světě, která byla založena v roce 1694. Svou nezávislost v nynější podobě získala v roce 1997. Úkolem banky je podpora a udržování měnové a finanční soustavy, a tím pozitivní působení na rozvoj ekonomiky. Zákonem z roku 1998 došlo k dalším změnám. Banka získala operační odpovědnost za měnovou politiku, byl zřízen Výbor pro měnovou politiku (Monetary Policy Committee), který má právo a povinnost se účastnit tvorby měnové politiky. Dále byl zřízen Výbor ředitelů (The Court of Directors), jehož členy jmenuje královna. Bankovní dohled provádí Financial Services Authority.
Inflační cíl stanovuje Chancellor of the Exchequer (Kancléř), což je člen vlády, který se stará o ekonomické a finanční záležitosti.10
3.1.1 Pravomoci jednotlivých orgánů 3.1.1.1 Výbor pro měnovou politiku
o určuje výši úrokové míry, která je nezbytná k dosažení inflačního cíle
o v případě mimořádných událostí může vláda vydat instrukce, které se týkají úrokové míry
o Výbor zasedá každý měsíc a poté uveřejňuje rozhodnutí o úrokové míře
9 V této kapitole budu čerpat převážně ze sborníku textů Právní postavení centrální banky v demokratickém státě, kde jsou příspěvky od I. Bažantové, R. Holmana, V. Klause a dalších autorů, vydané v roce 2000 Centrem pro ekonomiku a politiku, dále z knihy Vladislava Pavláta Centrální bankovnictví, 2005, Vysoká škola finanční a právní, o.p.s., Praha a z internetových stránek jednotlivých centrálních bank
10 z http://en.wikipedia.org/wiki/Chancellor_of_the_Exchequer
o členové Výboru jsou: guvernér, dva viceguvernéři, hlavní ekonom centrální banky, výkonný ředitel pro tržní operace a čtyři externí členové. Ministerstvo financí může na jednání vyslat svého zástupce, ale ten nemá právo hlasovat
3.1.1.2 Výbor ředitelů
o tvoří ho guvernér, který je jmenován na pět let, viceguvernér (jmenován na pět let) a 16 ředitelů, kteří jsou jmenováni na tři roky
o řídí všechny činnosti v centrální bance mimo měnové politiky - jde hlavně o strategii banky či efektivní využívání jejich zdrojů
3.1.1.3 Financial Services Authority
o reguluje činnost bank a ostatních finančních institucí
Bank of England čtvrtletně vydává Zprávu o inflaci (Inflation Report), kde popisuje inflaci a vysvětluje plnění inflačního cíle. Dále také radí vládě v měnových otázkách. Na inflačním cíli se musí vláda a Bank of England shodnout.
Z této zprávy z února 2007 je i graf č. 9, který zachycuje inflaci ve Velké Británii měřenou indexem spotřebitelských cen (CPI) za období let 1997 až 2006.
graf č. 9 INFLACE VE VELKÉ BRITÁNII
Zdroj: Bank of England, dostupné na:
http://www.bankofengland.co.uk/publications/inflationreport/ir07feb.pdf
3.2 Americký rezervní systém (FED)
FED začal v USA fungovat v roce 1914 a nahradil americkou centrální banku. Dělí se na Výbor guvernérů (Board of Governors), 12 regionálních Federálních rezervních bank a 25 poboček, Federální výbor volného trhu (The Federal Open Market Committee) a tři poradní orgány - Federální poradní rada (Federal Advisory Council), Poradní rada klientů bank (Consumer Advisory Council), Poradní rada spořitelních institucí (Thrift Institutions Advisory Council). FED ovlivňuje množství peněz v ekonomice přes úrokové míry.11
3.2.1 Pravomoci jednotlivých orgánů 3.2.1.1 Federální rezervní banky
o působí jako centrální banky ve 12 distriktech, na které je rozděleno území USA o v čele stojí Výbor ředitelů, jehož činnost podléhá schválení Výboru guvernérů o příjmy, které získávají např. z úroků ze státních cenných papírů, placených služeb
pro instituce, které jsou oprávněné k přijímání vkladů, odvádí po pokrytí nákladů ministerstvu financí
3.2.1.2 Výbor guvernérů
o vrcholový orgán systému, má sedm členů, které jmenuje Prezident USA a potvrzuje Senát. Funkční období je 14 let
o hlavní činností je měnová politika, ale také kontroluje činnost bank, určuje výši rezerv
o schází se několikrát týdně. Zasedání jsou někdy uzavřená, ale většinou přístupná veřejnosti
3.2.1.3 Federální výbor pro volný trh
o členové jsou všichni guvernéři z Výboru guvernérů a pět prezidentů Federálních rezervních bank
o zasedá aspoň čtyřikrát ročně, po zasedání je uveřejněna zpráva o jeho výsledcích.
Výbor předkládá dvakrát ročně Kongresu zprávu o ekonomické situaci a měnové politice
11 bližší informace na webové stránce FED dostupné z : http://www.federalreserve.gov/fomc/fundsrate.htm
o nejdůležitější orgán pro formování měnové politiky. Odpovídá za podporu ekonomického růstu, zaměstnanost, stabilitu cen a strukturu mezinárodního obchodu
o v jeho kompetenci jsou operace na volném trhu o stanovuje cílovou sazbu úrokové míry
3.3 Německá spolková banka (Deutsche Bundesbank)
Byla založena roku 1957. Bundesbanka byla první bankou, která získala plnou nezávislost.
Získala velkou reputaci díky své schopnosti udržovat kontrolu nad inflací. Skládala se z Rady centrální banky (Zentralbankrat) a z Ředitelství (Direktorium).
3.3.1 Pravomoci jednotlivých orgánů 3.3.1.1 Rada centrální banky
o nejvyšší výkonný orgán, skládala se z prezidentů jednotlivých zemských bank a z členů Ředitelství
o starala se o měnovou a úvěrovou politiku a také udělovala příkazy pro Ředitelství
3.3.1.2 Ředitelství
o skládalo se z prezidenta, viceprezidenta a šesti dalších členů navrhovaných spolkovou vládou
o mělo za úkol implementovat příkazy Rady, jednat se spolkovou vládou, provádět operace na volném trhu
Před vstupem do Evropské hospodářské a měnové unie (v roce 2004) měla Bundesbanka za cíl vnitřní a vnější stabilitu měny a povinnost podporovat celkovou hospodářskou politiku vlády. Musela konzultovat s vládou důležité měnové otázky. Na přání ministrů bylo možno rozhodnutí banky na dva týdny pozastavit. Celkově ale banka nebyla závislá na konkrétních pokynech vlády.
Nyní je součástí Evropského systému centrálních bank, z čehož vyplývají i její funkce.
V čele banky je osmičlenné představenstvo, které tvoří prezident, viceprezident a šest dalších členů. Dva členové představenstva, prezident a více prezident jsou jmenováni na návrh spolkové vlády německým spolkovým prezidentem. Další čtyři členové představenstva jsou navrhováni Spolkovou radou a spolkovou vládou.
3.4 Evropská centrální banka (ECB)
Byla založena 1.července 1998 a nahradila Evropský měnový institut. Od 1.ledna 1999 je ECB odpovědná za měnovou politiku v eurozóně. ECB a 27 centrálních bank členských zemí dohromady tvoří Evropský systém centrálních bank (European System of Central Banks).
Národním centrálním bankám členských států zůstává správa měnové politiky podle vnitrostátního práva. Hlavním cílem Evropského systému centrálních bank je udržování cenové stability. Dále má ESCB podporovat hospodářskou politiku EU a přispívat k dosahování cílů EU. Cílem ECB je udržení inflace těsně pod 2% ve střednědobém období.
ECB tohoto cíle dosahuje podle úrokových sazeb, které si stanovuje pro své vlastní operace.
Evropská centrální banka se skládá z Výkonné rady (Executive Board), Rady guvernnérů (Governing Council) a Generální rady (General Council).
3.4.1 Pravomoci jednotlivých orgánů 3.4.1.1 Výkonná Rada
o řídí ESCB a ECB
o skládá se z guvernéra, viceguvernéra a dalších čtyř členů, funkční období je osm let o zasedá každý týden
o odpovídá hlavně za provádění měnové politiky v souladu se směrnicemi a rozhodnutím Generální Rady. Také odpovídá za vydávání pokynů národním centrálním bankám
3.4.1.2 Rada guvernérů
o nejvyšší rozhodující orgán
o skládá se z členů Výkonné Rady a guvernérů centrálních bank eurozóny.
o schvaluje nařízení a přijímá rozhodnutí pro dobrou funkci Eurosystému, formuluje měnovou politiku eurozóny
o jednání je důvěrné
o zasedá minimálně desetkrát ročně
3.4.1.3 Generální Rada
o členové jsou prezident, viceprezident a guvernéři všech 27 členských zemí EU o schází se čtyřikrát ročně
o stará se o věci kolem zavedení Eura, má poradní funkci v ESCB, stará se o předkládání zpráv ECB
Všechny orgány ECB mají garantovánu politickou, personální, finanční i funkční nezávislost.
o politická nezávislost je zaručena tím, že ECB ani centrální banky členských zemí EU nesmí přijímat pokyny ani je vyžadovat od vlád členských zemí či orgánů EU o personální nezávislost je zaručena tím, že funkční období členů orgánů ECB je
relativně dlouhé a členy lze odvolat jen ze závažných důvodů (pracovních, etických nikoliv však politických)
o finanční nezávislost je zaručena tím, že vlády členských zemí nesmí využívat centrální banky k financování svých deficitů a ani nesmějí ovlivňovat rozpočty národních centrálních bank
o funkční nezávislost je dána tím, že ECB mimo sledování svého hlavního cíle, čímž je měnová politika zajišťuje i udržování cenové stability
Transparentnost ECB je zajišťována poskytováním důležitých informací o své strategii, koncepcích a procedurách veřejnosti. Kredibilita je založena na tom, že ECB jasně interpretuje své úkoly a způsob jejich plnění.
3.5 Kanadská centrální banka (Bank of Canada)
Banka byla založena roku 1934. Od roku 1938 je banka královskou společností patřící federální vládě. Jejím hlavním úkolem je podporovat ekonomické a finanční bohatství Kanady. Nejvyšším orgánem je Rada ředitelů (Board of Directors) a Výkonný výbor (Executive Committee). Inflační cíl je stanoven na 1% až 3%. Od roku 1998 je téměř zakázáno intervenovat na kurz kanadského dolaru. Jeho stanovení je necháno na tržních podmínkách.
3.5.1 Pravomoci jednotlivých orgánů 3.5.1.1 Rada ředitelů
o skládá se z guvernéra, viceguvernéra, 12 ředitelů a zástupce ministerstva financí, který nemá hlasovací právo
o guvernér a viceguvernér je jmenován na sedm let, 12 ředitelů na tři roky (ředitele jmenuje ministr financí)
3.5.1.2 Výkonný výbor
o skládá se z guvernéra, viceguvernéra, dvou ředitelů a zástupce ministerstva financí o provádí měnovou politiku
3.6 Centrální banka na Novém Zélandu (Reserve Bank of New Zealand)
Novozélandská centrální banka byla založena v roce 1934. Pro mou práci má tato centrální banka velký význam, protože to bylo právě zde, kde byly zavedeny zásadní změny, které potom inspirovaly i jiné centrální banky po celém světě. Jde o zavedení cílování inflace či zavedení dozoru, který je založen na vysvětlování.1213
Touto změnou bylo zavedení zákonu Reserve Bank of New Zealand Act z roku 1989, podle kterého je po centrální bance požadováno nezávislé provádění měnové politiky a udržování celkové cenové stability. Zákon rovněž vyžaduje, aby inflační cíl byl stanovonán veřejně ve zvláštní dohodě mezi guvernérem a ministrem financí. Tato dohoda se jmenuje Policy Targets Agreement a je veřejně přístupná. Běžný inflační cíl, který je stanoven zákonem, je roční inflace měřená indexem spotřebitelských cen, která se pohybuje v průměru mezi 1-3% ve střednědobém období.
Podstatou zákona z roku 1989 je specifikace cílů banky a jejích hlavních funkcí, přičemž jí ale zanechává velkou volnost ve výběru prostředků, jak jich dosáhne. Nejvíce viditelné je to na pozici guvernéra, který dělá pracovní rozhodnutí, a pak je za ně odpovědný. Banka není dělena na různé výbory, jak je tomu u jiných centrálních bank, ale i přesto má guvernér výbor, který mu poskytuje poradenství.
Takto vymezené pravomoci guvernéra přispívají k větší kredibilitě a transparentnosti měnové politiky. V rámci novozélandské centrální banky působí i Rada ředitelů (Board of Directors), která má za úkol sledovat činnost guvernéra a má právo doporučit odvolání či znovujmenování guvernéra. Podle zákona je guvernér jmenován ministrem financí na návrh Rady ředitelů. Guvernér je jmenován na období pěti let. V případě, že guvernér nesplní inflační cíl a není-li to vnějšími faktory, může být guvernér odvolán.
12v angličtině "disclosure-based supervision" dostupné na oficiálních stránkách Reserve Bank of New Zealand: http://www.rbnz.govt.nz/about/this_is_the_rbnz.pdf
13v této subkapitole používám materiály z webových stránek Reserve Bank of New Zealand
Před rokem 1989 Rezervní banka podléhala ministerstvu financí. V oblasti měnové politiky byli nařízení a priority velmi často a tajně měněny. Vláda na Novém Zélandu přistoupila k vydání tohoto zákona kvůli předchozímu nepříznivému vývoji makroekonomických veličin. V 70.letech byla na Novém Zélandu jedna z nejhorších inflací v rámci zemí OECD a nezaměstnanost rostla. Na začátku 80.let téměř došlo ke krizi, a proto se vláda rozhodla pro ekonomickou deregulaci a reformu veřejného sektoru. Kvůli těmto reformám bylo potřeba i cenové stability. Bylo nutné snížit inflaci a dlouhodobě ji držet na nízké úrovni, což bylo právně zakotveno v Reserve Bank of New Zealand Act 1989.
O úspěšnosti tohoto zákona vypovídají následující grafy.
3.6.1 Inflace
Před rokem 1989 byla na Novém Zélandu nejen velmi vysoká míra inflace, ale i její volatilita. Po roce 1989 můžeme vidět nízkou míru inflace i její malou volatilitu. (graf č.9)
graf č. 10 INFLACE
Zdroj: Central Banking in New Zealand, dostupné na:
http://www.rbnz.govt.nz/about/this_is_the_rbnz.pdf
3.6.2 Hospodářský růst
Po roce 1989 je možno vidět větší hospodářský růst, než předtím, ale toto může být způsobeno hospodářským cyklem nebo i jinými proměnnými (graf č.10). Jak bylo uvedeno již v grafu č.5 hospodářský růst není závislý na míře nezávislosti centrální banky. Hospodářský růst může mít i příčinu mezi reformami veřejného sektoru a deregulací ekonomiky, které probíhaly na Novém Zélandu současně s reformou bankovního sektoru.
graf č. 11 HOSPODÁŘSKÝ RŮST
Zdroj: Central Banking in New Zealand, dostupné na:
http://www.rbnz.govt.nz/about/this_is_the_rbnz.pdf
Jak jde názorně vidět na příkladu Rezervní banky na Novém Zélandu, je třeba zavést jasná pravidla pro provádění měnové politiky a jejich kontrolu.
Na Novém Zélandu má hlavní odpovědnost za provádění měnové politiky guvernér centrální banky. Inflační cíl je stanoven zákonem. Činnost guvernéra sleduje Rada ředitelů, která je jmenována i odvolávána ministrem financí. Rada ředitelů zároveň funguje jako poradní orgán a to jak pro guvernéra v oblasti měnové politiky, tak i pro ministra financí ohledně jmenování či odvolání guvernéra.
Jednoznačnou výhodu tohoto systému vidím v tom, že je jasně stanoveno, kdo a za co nese odpovědnost a nikdo nemůže svalovat vinnu na někoho jiného.
4 Česká národní banka
V historii českého centrálního bankovnictví byl prvním předchůdcem dnešní České národní banky Bankovní úřad ministerstva financí, který fungoval v letech 1919 až 1926.
První opravdovou představitelkou byla Národní banka Československá, která působila v letech 1926 až 1938. Během okupace Československa byla nahrazena Národní bankou Česko-Slovenskou, která měla sice oficiální autonomii, ale ve skutečnosti byla ovládána říšskou bankou. Po válce následovala obnova centrálního bankovnictví v podobě Národní banky Československé, která byla zestátněna a od roku 1950 nahrazena Státní bankou československou. Od roku 1989 se Státní banka československá přizpůsobovala tržnímu mechanismu. V roce 1993 vznikla Česká národní banka (dále jen ČNB), která působí dodnes.
Právní úprava České národní banky vychází ze zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance,ve znění dalších předpisů. V tomto zákonu je zakotven hlavní cíl ČNB, kterým je péče o cenovou stabilitu. V případě, že není ohrožen tento hlavní cíl, tak ČNB podporuje hospodářskou politiku vlády vedoucí k udržitelnému hospodářskému růstu. ČNB je také povinna podávat Poslanecké sněmovně nejméně dvakrát ročně o měnovém vývoji a jednou ročně o zprávu o finanční stabilitě. ČNB je také povinna informovat nejméně jednou za tři měsíce veřejnost o měnovém vývoji.
4.1 Bankovní rada ČNB
o je nejvyšším řídícím orgánem
o má sedm členů, kteří jsou jmenováni (na šest let) a odvoláváni prezidentem.
Prezident může členy odvolat jen v případech uvedených zákonem a jde hlavně o neslučitelnost výkonu povolání člena bankovní rady s jiným povoláním nebo při pozbytí trestní bezúhonnosti
o nejvyšším představitelem je guvernér a dva viceguvernéři
4.2 Vztahy se státní mocí
14Kromě již výše uvedených ČNB nesmí přijímat ani vyžadovat pokyny od prezidenta republiky, Parlamentu, vlády, správních úřadů ani od jakéhokoliv jiného subjektu.ČNB a vláda se vzájemně informují o zásadách a opatřeních měnové a hospodářské politiky ČNB plní poradní
14 ze zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů
funkce vůči vládě v záležitostech měnově-politické povahy a finančního trhu. Ministr financí nebo jiný pověřený člen vlády je oprávněn zúčastnit se s hlasem poradním zasedání bankovní rady a může jí předkládat návrhy k projednání. Guvernér ČNB nebo jím určený viceguvernér je oprávněn účastnit se s hlasem poradním schůze vlády.
4.3 Cílování inflace
15Při dosahování cenové stability ČNB používá metodu přímého cílování inflace. K tomuto systému ČNB přistoupila v roce 1998 v reakci na měnový otřes v roce 1997.Cílování inflace umožňuje přímou orientaci na cenovou stabilitu. Proces cílování probíhá tak, že ČNB s předstihem veřejně vyhlásí inflační cíl, kterého bude chtít dosáhnout. Jde o přímé formování inflačních očekávání. Cílování inflace je lepší metodou predikce inflace, protože zahrnuje velké množství informací. Jde např. o měnový kurz, peněžní agregáty, proměnné z trhu práce, dovozní ceny, ceny výrobců, nominální a reálné úrokové sazby, veřejné rozpočty atd.
Inflační cíl je stanoven "od ledna roku 2006 jako meziroční přírůstek indexu spotřebitelských cen (CPI) ve výši 3 %."16 ČNB se rovněž bude snažit, aby se skutečná inflace nelišila o více než o jeden procentní bod na obě strany od cíle. Cíl má platit až do přistoupení ČR k eurozóně, kdy tato funkce přechází na Evropskou centrální banku (ECB).
Výjimky z plnění inflačního cíle se uplatňují hlavně při exogenních šocích, které nelze měnovou politikou ovlivňovat. Pokud se v tomto případě inflace odchýlí od cíle, ČNB na to nereaguje. Jedním ze šoků jsou i úpravy nepřímých daní.
4.4 Nezávislost ČNB
ČNB má téměř neomezenou nezávislost. ČNB splňuje jak prvky personální, institucionální, tak i funkční a finanční nezávislosti. Měnový cíl si ČNB stanovuje sama a vláda má pouze poradní roli.
15 podle materiálů dostupných na stránkách ČNB (www.cnb.cz)
16dostupné na:
http://www.cnb.cz/www.cnb.cz/cz/menova_politika/strategicke_dokumenty/download/inflacni_cil_2006.pdf
Závěr
V poslední části své práce shrnuji nejdůležitější poznatky, ke kterým jsem došla. Ve své práci jsem chtěla objasnit pojem nezávislosti centrální banky a další pojmy, které s ním souvisí a navrhnout změnu postavení České národní banky.
Ve své práci jsem dospěla k závěru, že centrální banka má mít svou instrumentální nezávislost, ale cíl měnové politiky (cílová nezávislost) má být utvářen po společném rozhodnutí vlády či jiné odborné autority. Nemyslím si, že by tak důležitá měnová autorita jako centrální banka měla mít pravomoc si utvořit cíl sama, sama si rozhodnout jak k němu dospěje a sama ho i vyhodnotit.
Další změnou by dle mého názoru bylo zavedení motivační složky platů členů bankovní rady. V případě nedosažení inflačního cíle - ať již jeho přestřelení či podstřelení, by měla být uplatněna sankce. Sankcí by mělo být snížení platu nebo odvolání z funkce. Samozřejmě v případě exogenních šoků nebo jiných nepředvídatelných událostí, by sankce nebyly uplatňovány. O odvolání členů bankovní rady - v případě nedodržení stanoveného inflačního cíle - by měl rozhodovat nějaký odborně kompetentní subjekt, který nepodléhá státní moci.
Můj návrh počítá i s vyšší transparentností politiky centrální banky, která by ČNB měla přinést větší kredibilitu.
Postavení centrálních bank ve světě je různé. Liší se jak způsoby, kterými dosahují cíle, tak i mírou nezávislosti. Samozřejmě někde může velmi nezávislá centrální banka úspěšně fungovat, ale v jiné zemi je třeba omezení míry nezávislosti. Záleží to jak na kulturních, historických, právních i jiných tradicích a hodnotách dané země.
Velmi se mi líbí koncept Reserve Bank of New Zealand, ve které jsou jasně a předem vymezené kompetence a odpovědnost za rozhodování. Cíl měnové politiky je explicitně stanoven zákonem a v případě nedosažení cíle jsou jasně vyvozeny sankce. Tato centrální banka se těší velmi dobrým výsledkům dosahované míry inflace i kredibilitě své politiky.
Na druhou stranu německá Bundesbanka měla před vstupem do eurozóny také dobré výsledky v dosažené míře inflace, i když byla velmi nezávislou centrální bankou. Rovněž se těšila velké kredibilitě své politiky, ačkoliv inflačního cíle zdaleka nedosahovala ve všech
případech. V tomto případě se dá říct, že konzervativní politika byla úspěšná kvůli strachu z hyperinflace, kterou Německo zažilo ve 20. letech minulého století.
Před rokem 1997 u nás fungoval modifikovaný model Bundesbanky, ale po měnové krizi roku 1997, ČNB přešla na metodu cílování inflace. Dá se říct, že byl zaveden takový model, který nám byl z kulturní a historické stránky velmi blízký, ale ukázalo se, že pro naše prostředí vhodný nebyl, a proto musela být zvolena jiná cesta - cílování inflace. Můj navrhovaný model - omezení nezávislosti ČNB samozřejmě nemusí fungovat v českém prostředí, i když velmi dobře funguje na Novém Zélandu, ale podle názoru by se to mohlo podařit.
Použitá literatura
[1] Alesina, Alberto and Summers, Lawrence H. (1993):Central Bank Independence and Macroeeonomic, Performance: Some Comparative Evidence, Journal Money, Credit and Banking, Vol. 25, No. 2, str. 151 - 162
[2] Bade, R. and M. Parkin. (1984): Central Bank Laws and Monetary Policy. IN:
Alesina, Alberto and Summers, Lawrence H. (1993):Central Bank Independence and Macroeeonomic, Performance: Some Comparative Evidence, Journal Money, Credit and Banking, Vol. 25, No. 2, str. 151 - 162
[3] Bank of Canada, [cit. 1.květen 2007], dostupné na:
http://www.bankofcanada.ca/en/about/are.html
a [cit. 1.květen 2007], dostupné na: http://en.wikipedia.org/wiki/Bank_Of_Canada [4] Bank of England, [cit. 1.květen 2007], dostupné na:
http://www.bankofengland.co.uk/
[5] Barro, R. J. and Gordon, D. B. (1983 a): Rules, Discretion and Reputation in a Model of Monetary Policy. Journal of Monetary Economics, vol. 12, 1983
[6] Barro, R. J. and Gordon, D. B. (1983 b): A Positive Theory of Monetary Policy in a Natural-Rate Model. Journal of Political Economy, vol. 91, August 1983
[7] Bažantová, Ilona (2005) :Centrální bankovnictví v české historii po současnost, Institucionální pohled, Studie Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky, Studie 4/2005, Praha
[8] Bažantová, Ilona, Holman, Robert, Klaus, Václav a další (2000): Sborník textů - Právní postavení centrální banky v demokratickém státě, Centrum pro ekonomiku a politiku, Praha
[9] Blinder, Alan (2000): Central-Bank Credibility: Why Do We Care? How Do We Build It?, The American Economic Review, Vol. 90, No. 5. (Dec., 2000), str. 1421- 1431
[10] Bundesbank, [cit. 11.květen 2007], dostupné na:
http://de.wikipedia.org/wiki/Bundesbank
[11] Cukierman, A., S. B. Webb, and B. Neyapti (1992): Measuring the Independence of Central Banks and its Effects on Policy Outcomes. The World Bank Economic Review, 6, 353-398. IN: Walsh, Carl E. (2005): Central bank independence, Prepared for the New Palgrave Dictionary, December 2005, [cit.
4.leden 2007], dostupné na: http://econ.ucsc.edu/~walshc/cbi_newpalgrave.pdf
[12] Česká národní banka, [cit. 8.leden 2007], dostupné na:
http://www.cnb.cz/www.cnb.cz/cz/menova_politika/mp_zakladni_pojmy/nezavislost_
cnb.html a www.cnb.cz
[13] Česká národní banka, [cit. 11.květen 2007], dostupné na:
http://www.cnb.cz/www.cnb.cz/cz/menova_politika/mp_zakladni_pojmy/urokove_saz by.html
[14] Dědek, Oldřich (2000) : Měnový otřes ´97, Česká národní banka, Sekce měnová, 2000, Praha
[15] Dillén, Hans a Nilsson, Jonny (1998): Transparency, uncertainty and monetary policy, Economics Department, Sveriges Riksbank, [cit. 11.květen 2007], dostupné na: http://www.rbnz.govt.nz/research/workshops/monpoldillen.pdf
[16] Eijffinger, Sylvester C. W. a Hoeberichts, Marco M. (2000): Central Bank Accountability and Transparency: Theory and Some Evidence, [cit. 11.květen 2007],
dostupné na:
http://217.110.182.54/download/volkswirtschaft/dkp/2000/200006dkp.pdf
[17] Evropská centrální banka, [cit. 11.květen 2007], dostupné na:
http://www.ecb.eu/mopo/strategy/html/index.en.html
[18] FED, [cit. 11.květen 2007], dostupné na:
http://www.federalreserve.gov/fomc/fundsrate.htm
[19] Grilli, V, D. Masciandaro, and G. Tabellini, (1991): Political and Monetary Institutions and Public Financial Policies in the Industrial Countries. Economic Policy 6, 341-392. IN: Alesina, Alberto and Summers, Lawrence H. (1993):Central Bank Independence and Macroeeonomic, Performance: Some Comparative Evidence, Journal Money, Credit and Banking, Vol. 25, No. 2, str. 151 - 162 a IN: Kotlán, Viktor (2001): Politická ekonomie nezávislosti centrální banky, 1.vydání, Studie Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky, Studie 4/2001, Praha
[20] Chytil, Zdeněk (2003): Postkeynesovské pojetí nezávislosti centrální banky a fungování komerčních bank, Vysoká škola ekonomická, 2003, Praha
[21] Kotlán, Viktor (2001): Politická ekonomie nezávislosti centrální banky, 1.vydání, Studie Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky, Studie 4/2001, Praha [22] Kotlán, Viktor - Frait, Jan (1999): Empirie vztahu mezi mírou nezávislosti
centrální banky a výsledky její politiky, Finance a úvěr 10/1999, ročník 49, str. 583 [23] Pavlát, Vladislav (2005): Centrální bankovnictví, 1. vydání, Vysoká škola
finanční a správní, o.p.s., Praha
[24] Reserve Bank of New Zealand, [cit. 1.květen 2007], dostupné na:
http://www.rbnz.govt.nz/about/this_is_the_rbnz.pdf
[25] Rogoff, Kenneth (1985): The Optimal Degree of Commitment to an Intermediate Monetary Target. The Quarterly Journal of Economics, Vol. 100, No. 4.
(Nov., 1985), str. 1169-1189.
[26] Svensson, Lars E. O. (1997): Optimal Inflation Targets, "Conservative"
Central Banks, and Linear Inflation Contracts. The American Economic Review, Vol.
87, No. 1. (Mar., 1997), str. 98-114.
[27] Walsh, Carl E. (1995): Optimal Contract for Central Bankers, The American Economic Review, Vol. 85, No. 1. (Mar., 1995), str. 150-167.
[28] Walsh, Carl E. (2005): Central bank independence, Prepared for the New Palgrave Dictionary, December 2005, [cit. 4.leden 2007], dostupné na:
http://econ.ucsc.edu/~walshc/cbi_newpalgrave.pdf
[29] Wikipedia, [cit. 1.květen 2007], dostupné na:
http://en.wikipedia.org/wiki/Chancellor_of_the_Exchequer
[30] Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů
Summary
My bachelor paper considers the problem and meaning of central bank independence.
I examine the reasons for independence, its macroeconomical consequences, the level of central bank independence worldwide and also in Czech Republic. I wanted to suggest best option of central bank independence for Czech National Bank.
Keywords
o central bank independence o credibility
o transparency
o Reserve Bank of New Zealand o Czech National Bank
JEL Classification
E520 - Monetary Policy
E580 - Central Banks and Their Policies
