V YSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V P RAZE Fakulta financí a účetnictví
Katedra bankovnictví a pojišťovnictví
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
2021 Ondřej Řezák
V YSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V P RAZE Fakulta financí a účetnictví
Katedra bankovnictví a pojišťovnictví Studijní obor: Finance
Financování start-upů v teorii a praxi
Autor bakalářské práce: Ondřej Řezák
Vedoucí bakalářské práce: Ing. Adéla Kučerová
Rok obhajoby: 2021
Čestné prohlášení
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Financování start-upů v teorii a praxi“ vypracoval samostatně a veškerou použitou literaturu a další prameny jsem řádně označil a uvedl v přiloženém seznamu.
V Praze dne 17.05.2021
...
Ondřej Řezák
Poděkování
Rád bych na tomto místě poděkoval Ing. Adéle Kučerové za cenné a užitečné rady, konzultace, vstřícný přístup, a za věnovaný čas. Velký dík patří i respondentům, kteří mi poskytli důležité informace k vyhotovení práce a svůj čas.
Abstrakt
V souvislosti se zvýšenou popularitou zakládání start-upů narůstá význam pro sledování problematik, které jsou přítomny v každé části životního cyklu start-upu.
Cílem práce je proto zprvu přiblížit problematiku financování start-upů z širšího hlediska, aby bylo možné postupně porozumět jednotlivým aspektům financování.
Dále se práce soustřeďuje na situaci start-upového prostředí v České republice, kde se v poslední době dostávají start-upy do širšího povědomí veřejnosti. Na problematiku financování navazuje praktická část. Ta má za cíl, pomocí dvou rozhovorů se dvěma zakladateli diametrálně odlišných start-upů, dále zmapovat prostředí start-upů v České republice. V rámci praktické části je také provedena diskuze propojující teoretickou část zabývající se Českou republikou s provedenými rozhovory. Z praktické části vychází najevo, jak odlišné mohou start-upy být v jejich přístupu k financování, a jak odlišně se mohou posouvat v rámci jejich životních cyklů. Dále je také možné vypozorovat, že se i díky novému trhu START a větší dostupnosti inkubátorů a akcelerátorů start-upové prostředí v České republice rozvíjí, což napomáhá vzniku start-upů s globálními ambicemi.
Klíčová slova
start-up, financování start-upů, venture kapitál, start-upy v České republice
Abstract
In the context of the increased popularity of start-ups, it is becoming increasingly important to monitor the issues present in every part of the start-up life cycle.
Therefore, the aim of the work is to approach the issue of start-up financing at first from a broader point of view so that it is possible to gradually understand the various aspects of financing. Further, the work focuses on the start-up environment in the Czech Republic, where start-ups have recently come into the wider public consciousness. The practical part follows up the funding issue. Through two interviews with two founders of diametrically opposed start-ups, it aims to further map the start- up environment in the Czech Republic. As part of the practical part, a discussion that links the theoretical part of the Czech Republic to the interviews has been made. The practical part reveals how start-ups can differ in their approach to funding and how differently they can shift within their life cycles. It is also possible to observe that thanks to the new START market and the greater availability of incubators and accelerators, the start-up environment is developing in the Czech Republic, helping the emergence of start-ups with global ambitions.
Key words
start-up, start-up financing, venture capital, start-ups in the Czech Republic
Seznam zkratek
ČR Česká republika
IPO první veřejná nabídka akcií (Initial Public Offering)
OECD Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (Organisation for Economic Co- operation and Development)
USA Spojené státy americké USD americký dolar
VŠE Vysoká škola ekonomická v Praze
3F zakladatel, rodina, přátelé (Founder, family, friends)
Obsah
Úvod ... 9
1 Start-up ... 10
1.1 Definice pojmu start-up ... 10
1.1.1 Přístup Blanka a Dorfa ... 10
1.1.2 Unicorn start-upy ... 12
1.2 Životní cyklus start-upů ... 13
2 Financování start-upů ... 15
2.1 Venture kapitál ... 15
2.2 Determinanty valuace start-upů... 18
2.2.1 Co investoři hledají ... 19
2.3 Finance jako překážka ... 20
2.4 Formy financování start-upů ... 21
2.4.1 Nové možnosti financování pro zranitelné podnikatele... 22
2.4.2 Andělští investoři (Business angels) ... 22
2.4.3 Samofinancující skupiny (Self-financing groups) ... 23
2.4.4 Crowdfunding ... 23
2.4.5 Akcelerátory ... 24
2.4.6 Inkubátory ... 25
2.4.7 Akcelerátory vs Inkubátory ... 25
3 Start-upová situace v ČR ... 27
3.1 Podoba start-upového prostředí v ČR ... 27
3.1.1 Silné a slabé stránky start-upového prostředí v ČR ... 27
3.1.2 Z pohledu start-upů ... 28
3.1.3 Z pohledu venture kapitálových a andělských investorů ... 28
3.1.4 Z pohledu inkubátorů a akcelerátorů ... 29
3.2 Financování startupů v ČR ... 29
3.2.1 Zdroje financí ... 29
3.2.2 Co hledají čeští poskytovatelé financí ... 30
3.2.3 Zkušenost startupů s akceleračním programem ... 31
3.2.4 CzechInvest ... 31
3.2.5 Productboard ... 32
4 Cíl praktické části ... 33
4.1 Metodika ... 33
4.2 Způsob získávání informací ... 33
4.3 Rozhovory ... 34
4.3.1 Rozhovor číslo 1 ... 34
4.3.2 Rozhovor číslo 2 ... 38
4.4 Diskuze ... 42
Závěr ... 47
Seznam použité literatury a pramenů ... 49
Seznam grafů ... 52
9
Úvod
Start-upy jsou mnohými nepochopené subjekty fungující na trzích po celém světě. Jsou to právě start-upy, které přetváří budoucnost společnosti, ale z důvodu jejich relativně nové působnosti o nich není v široké veřejnosti mnohé známo.
Nepomáhá tomu ani skutečnost, že velká část start-upů o sobě neposkytuje obsáhlé množství informací.
Cílem této práce je v teoretické části přiblížit, co to start-upy jsou, porozumět problematice financování start-upů a nastínit, jak vypadá české start-upové prostředí.
Důležitým aspektem porozumění start-upům je i porozumění životnímu cyklu těchto firem. Se životním cyklem také úzce souvisí problematika financování start-upů, jelikož finance provází start-up po celou dobu jeho existence. Na jedné straně této problematiky stojí investoři, kteří se snaží správně ocenit start-up, aby vydělali na svých investicích, respektive aby na nich neprodělali. Ony determinanty správného ocenění jsou v důsledku častého nedostatku dat složitě uchopitelné a investoři tak musí být flexibilní v jejich hodnocení. Na straně druhé je problematika financování prezentována z pohledu start-upů. Start-upy čelí ve svém životním cyklu mnohým překážkám, a nedostatek externích financí může být jednou z nich. V poslední době se však i díky zavedení internetu naskytly pro start-upy možnosti, které jim pomáhají nejenom onu finanční překážku překlenout.
V neposlední řadě je nutné dodat, že sice existuje mnoho výzkumů na problematiky zabývající se start-upy, ale většina z nich směřuje především na start- upy sídlící v USA, kde se nachází nejrozvinutější start-upový trh na světě. V poslední sekci teoretické části bakalářské práce je proto pojednáno samostatně o start-upovém prostředí v České republice.
Na problematiku nedostatku externích zdrojů financování navazuje praktická část, která je ve formě polostrukturovaných rozhovorů se zakladateli dvou start-upů.
Praktická část má za cíl zmapovat pomocí rozhovorů dva diametrálně odlišné české start-upy v jejich přístupu k financování. Nabízí na jedné straně možnost nahlédnout na financování start-upu, který figuruje na burze, což je v České republice raritou, a na druhé straně na financování enviromentálního studentského start-upu, který finance zajišťuje pomocí příjmů z prodeje produktů a výhry v akcelerační soutěži.
10
1 Start-up
Pojem start-up, nebo také startup, je označení, jež je do jisté míry mnohými nepochopeno. Velkou částí k tomu přispívá fakt, že jednotná definice tohoto pojmu neexistuje ani v akademickém světě. V důsledku tak kolem tohoto pojmu panuje mnoho mylných představ.
1.1 Definice pojmu start-up
Definice, jež se ujala, nazývá start-upem „nově vzniklou lidskou instituci fungující v podmínkách extrémní nejistoty, která je určená k vytvoření a dodání nového produktu nebo služby“ (Ries, 2011, s. 37). Dle Riese (2011) je důležitým aspektem pro úspěšné založení a přežití start-upu budování udržitelného podniku s relevantním byznysovým plánem. Za účelem tohoto budování provádí start-upy opakující se vědecké experimenty, které podnikatelům umožňují otestovat každý prvek jejich vize v závislosti na reakcích zákazníků. Start-upy vstupují do neznámého prostředí a předpokládají, co by lidi mohli chtít. Na daný produkt následně od zákazníků průběžně sbírají zpětnou vazbu. Pomocí nashromážděných dat se pak start-upy snaží upřesnit, co lidé chtějí anebo naopak nechtějí, což následně promítají do optimalizace nových produktů.
1.1.1 Přístup Blanka a Dorfa
Druhou rozšířenou formulací pojmu start-up je koncept, ve kterém je start-up brán za dočasnou organizaci, jež je navržena k nalezení škálovatelného, ziskového a opakovatelného obchodního modelu (Blank a Dorf, 2012, s. 16). Právě v tom vidí Blank s Dorfem (2012) rozdíl oproti malým podnikům, které jsou postaveny na pevném obchodním modelu. Zakladatelé start-upu jsou pak zodpovědní za poskytnutí vize produktu s určitým souborem vlastností. Zároveň zkoumají chování zákazníků, na kterém se snaží vypozorovat správnost zvoleného modelu start-upu.
Blank a Dorf rozlišují následující druhy start-upů:
• Lifestylové start-upy (Lifestyle start-ups) – jedná se o start-upy založené podnikateli, kteří pracují jen sami na sebe a věnují se své životní vášni. Jsou to tak povětšinou lidé, kteří si snaží vydělat dostatečné finanční prostředky
11
na pokrytí nákladů z provozování dané činnosti. Jako příklad lze uvést provozovatele potápěčských obchodů.
• Škálovatelné start-upy (Scalable start-ups) – právě tento typ klade z počátku největší důraz na hledání škálovatelného a opakovatelného modelu. V tomto případě jde o start-upy, které jsou založené tradičními podnikateli, kteří věří, že jejich technologické vize změní svět. To vyžaduje značné množství externích investic rizikového kapitálu, který umožní podnícení rychlé expanze. Velká rizikovost však představuje i nadměrný výnosový potenciál. Díky své finanční náročnosti se jimi zabývá jen malé procento podnikatelů, kteří se nejčastěji shlukují v inovačních technologických centrech příznivých pro start-upy, jako jsou Silicon Valley, Šanghaj, Izrael nebo Bengalúr.
• Sociální start-upy (Social start-ups) – jedná se o start-upy, které mají podobně jako škálovatelné start-upy za cíl změnit svět. Jejich úkolem však není získat podíl na trhu nebo vytvářet bohatství pro vlastníky. Mohou tedy být zakládány i jako neziskové organizace. Jako příklad lze uvést enviromentální firmy s účelem vysázením nových stromů, či vyčištěním oceánů.
• Kupovatelné start-upy (Buyable start-ups) – nový fenomén, který je založen na myšlence rychlého prodeje. Podnikatelé vytváří webové nebo mobilní aplikace s nízkými náklady a se zkráceným časem na uvedení produktu na trh, a tak nejsou vázáni na příliš rizikový kapitál. Jejich cílem není vybudovat miliardový byznys, ale být prodán za 5–50 milionů dolarů.
• Start-upy malého podnikání (Small Business start-ups) – do této kategorie spadají podnikatelé, kteří nesplňují zařazení do kategorie malých podniků. Jediný kapitál, který mají majitelé k dispozici, jsou vlastní úspory, drobné podnikatelské úvěry nebo peníze vypůjčené od příbuzných či přátel.
Řadí se mezi ně například kadeřníci, truhláři, internetoví obchodníci a další.
Dle Blanka a Dorfa (2012) se tyto start-upy přetváří na malé podniky v okamžiku, kdy nalezli vhodný ustálený ziskový byznysový model a vytvořili existující tým s ročním obratem alespoň jeden milion dolarů.
12
• Start-upy velkých podniků (Large Company start-ups) – vznikají v důsledku reakce na změny vkusu zákazníků, nové legislativy, technologie či konkurentů. Problémem jsou taktéž omezené životní cykly velkých podniků. Tato kombinace zapříčiňuje velký tlak na inovační procesy, a s tím spojené vytváření ojedinělých produktů nebo produktů, které navazují na základní výrobky daného podniku. K zajištění inovačních procesů tak velké podniky buď skupují inovativní společnosti, tzn.
kupovatelné start-upy nebo situaci řeší pokusem o interní vybudování produktu. Mezi tento druh start-upů se řadí například Apple nebo Google.
(Blank a Dorf, 2012, s. 17)
1.1.2 Unicorn start-upy
Samostatným typem start-upů lze označit podniky, které spadají do kategorie Unicorn. Stejně jako ono bájné zvíře jsou tyto podniky statistickou raritou, jelikož jsou do této kategorie zařazeny až po dosažení valuace přesahující 1 miliardu amerických dolarů (USD). Označení poprvé použila spekulativní obchodnice Aileen Lee v roce 2013. Tehdy bylo do této kategorie zařazeno 39 start-upů.1
Od té doby se ale mnohé změnilo, a tak server CB Insights registruje k dubnu 2021 631 Unicorn start-upů s kumulovanou valuací o hodnotě 2,039 miliard USD.2 Server dále eviduje skutečnost, že 74 % společností bylo na seznam zařazeno od roku 2018, z čehož 127 start-upů bylo přidáno v roce 2019 a 121 start-upů v roce 2020. V roce 2021 se za první tři měsíce stihlo do seznamu zapsat již 78 podniků.3 Nejvíce zastoupené jsou firmy z oblasti Fintechu a internetových softwarů a služeb, kdy každá kategorie představuje 15 % z celkové počtu Unicorn start-upů.
Tato odvětví jsou následována oblastí e-commerce se zastoupením 12 % a oblastí umělé inteligence s 8 % zastoupením. Největší koncentrace Unicorn start-upů se
1 EMBROKER INSURANCE SERVICES. Unicorn Startups by Industry and Lessons from the $1B+ Club [online]. 2021. [vid. 2021-04-13]. Dostupné z:
https://www.embroker.com/blog/unicorn-startups/
2 CB INSIGHTS. The Complete List Of Unicorn Companies [online]. 2021. [vid. 2021-04- 13]. Dostupné z: https://www.cbinsights.com/research-unicorn-companies
3 CB INSIGHTS. $1B+ Market Map: The World’s 600+ Unicorn Companies In One Infographic [online]. 2021. [vid. 2021-04-13]. Dostupné z:
https://www.cbinsights.com/research/unicorn-startup-market-map/
13
nachází v USA, kde se k dubnu 2021 eviduje 50 % Unicorn start-upů. Následuje Čína se 23% podílem, Velká Británie s 5 % a Indie se 4 %.4
Za nejhodnotnější start-up se považuje čínský ByteDance působící v oblasti umělé inteligence, který k březnu 2021 dosáhl valuace 140 miliard USD. S touto valuací je doposud jediný v kategorii nad 100 miliard USD. Hodnota druhého nejcennějšího start-upu Stripe, který operuje v oblasti fintechu, dosahovala k březnu 2021 hodnoty 95 miliard dolarů.
1.2 Životní cyklus start-upů
Start-upy se za dobu své existence dokážou změnit k nepoznání. Jejich životní cyklus odráží jejich schopnost adaptability směrem, který se nejlépe hodí k danému odvětví. Důležitými aspekty vývoje jsou přísun a druh financování, které se zásadně liší v závislosti na fázi cyklu, ve kterém se daný podnik nachází. Mezi odborníky a akademiky však nepanuje jednotná shoda o tom, jak logicky uspořádat jednotlivé fáze cyklu. Pro účely této bakalářské práce byly vybrány dva způsoby uspořádání životního cyklu start-upů, přičemž jeden dodatečný způsob bude popsán v jedné z následujících podkapitol. Metrick a Yasuda (2011) rozlišují čtyři fáze cyklu a to:
Seed/Start-up fáze, Raná fáze, fáze Expanze a Pozdní fáze (Metrick a Yasuda, 2011).
Bernard Guilhon (2020) z univerzity SKEMA ve svém novém vydání knihy z 2020 popisuje částí pět. V těchto publikacích je ono rozdělení prakticky identické. Jediným markantním rozdílem je, že Guilhon (2020) do svého členění přidává ještě fázi Inkubace. Z tohoto důvodu budeme nadále věnovat pozornost rozdělení Guilhona.
Ten rozlišuje následující fáze cyklu:
• Inkubace (Incubation) – jedná se o fázi vývoje, ve které společnost zatím neexistuje, a ve které doposud nebyl vytvořen její byznysový model.
Existuje pouze nápad. Peníze se zejména vybírají od tzv. skupiny 3F, tedy od zakladatelů, rodiny nebo přátel. Nápomocná může být taktéž veřejná podpora ve formě soutěží nebo pomoc, kterou zajišťují inkubátory a urychlovače.
4 CB INSIGHTS. $1B+ Market Map: The World’s 600+ Unicorn Companies In One Infographic [online]. 2021. [vid. 2021-04-13]. Dostupné z:
https://www.cbinsights.com/research/unicorn-startup-market-map/
14
• Seed fáze – v této fázi dochází k prvnímu kapitálovému vkladu do společnosti. Start-up se snaží o vývoj nových produktů, vytvoření vhodného byznysového plánu a výzkum nových trhů. V tomto stádiu nepřichází v důsledku vysoké nejistoty mnoho peněžních prostředků.
Finance mohou pocházet od andělských investorů, veřejných orgánů ve formě grantů, specializovaných startupových fondů, nebo se mohou vybrat prostřednictvím crowdfundingu.
• Start-up fáze (někdy také Raná fáze) – obecně brána jako fáze, ve které dochází k zapojení rizikovějšího kapitálu jak ze strany specializovaných fondů, tak ze strany veřejné podpory. Vývoj produktu a výzkum trhu je již ukončen, a produkt je tak nabízen potencionálním zákazníkům,
• Fáze Růstu (Growth) – v růstové fázi se finance využívají k expanzi výroby, zlepšení produktů a služeb a k proniknutí na nové trhy. To vše odráží výsledky zjištěné kontinuálním testováním správnosti byznysového plánu a jeho komponentů.
• Výstup (Exit stage, někdy nazývána Pozdní fází) – posledním krokem je odchod ve formě odprodeje společnosti větší společnosti, která přebere vlastnictví nad aktivy, nápady a technologiemi. Odprodej však v této fázi není jediným možným krokem. Mnoho firem, především v USA, volí variantu první veřejné nabídky akcií (IPO). V této fázi již růst není tak markantní, ale i tak je oproti předchozí fázi očekáváná zvýšená výnosnost.
(Guilhon, 2020, s. 14–15)
Je důležité brát v potaz, že ne všechny start-upy nutně dosáhnou až poslední fáze cyklu. Již od počátku existuje mnoho rizik, které je z tohoto cyklu mohou vychýlit.
Jako příklad lze vzít špatně zvolený byznys plán, špatně cílený produkt, nebo nedostatek finančních prostředků. V jedné z následujících podkapitol bude popsáno, že problémem není jen nedostatek financí v průběhu fungování start-upu, ale i ve fázi inkubace.
15
2 Financování start-upů
Způsob financování start-upů je jednou z nejzásadnějších otázek výzkumu těchto podniků. Finanční kapitál je jedním z nezbytných zdrojů, které podniky potřebují k jejich založení a následnému fungování. Bylo prokázáno, že kapitálová rozhodnutí a použití vlastního kapitálu a dluhu ve start-upech mají podstatné důsledky na provoz podniku, riziko neúspěchu, potenciál rozšíření podniku a výkonnost firmy (Cassar, 2004, s. 1). Dle Cassara (2004) se malé podniky, narozdíl od veřejně obchodovaných firem, financují ve startupové fázi své operace ze základního kapitálu, tedy s pomocí vlastního kapitálu nebo finančních prostředků od rodiny nebo přátel. S růstem velikosti podniku se naskytují možnosti v podobě dostupnějšího kapitálu od externích investorů.
2.1 Venture kapitál
Venture kapitál (anglicky venture capital) je termín, který se pojí k označení finančních prostředků určených k investování do vyvíjejících se inovativních projektů.
Skrze poskytnutí kapitálu investor vstoupí do zvoleného podniku navýšením jeho základního kapitálu. Povětšinou tento způsob financování nabízí fondy rizikového kapitálu, které po dodání potřebného kapitálu získají smluvený podíl na daném start- upu. Investoři nabízí start-upům kromě finančních prostředků i aktivní pomoc firmě v podobě strategického, finančního a obchodního poradenství. Často i spojují start- upy s novými kontakty, čímž přispívají k pronikání na potenciální nové trhy. Tento balíček služeb ze strany investora by měl podpořit vývoj start-upu a jeho postup do další fáze životního cyklu, a současně přispět ke zvýšení jeho tržní hodnoty, což je v souladu s cíli investorů.5
Je však nutné brát v potaz, že investor podstupuje výrazné riziko, jelikož jsou finanční zdroje vkládány do projektů, které se nachází v rané fázi, případně ve fázi růstu, jejich životního cyklu. V obou případech se však jedná o investici do doposud neprověřeného růstu firmy, a tak vůbec k žádnému zhodnocení investice dojít nemusí.
V důsledku toho, že jsou venture kapitálové investice vysoce rizikové, požadují investoři vysoké zhodnocení jejich peněz. Jeden velký „vítěz“, tedy jeden z vybraných
5 CZECHINVEST. Venture kapitál [online]. [vid. 2021-04-13]. Dostupné z:
https://www.czechinvest.org/cz/Sluzby-pro-male-a-stredni-podnikatele/Chcete- dotace/OPPI/Vyuziti-novych-financnich-nastroju/Venture-kapital
16
start-upů, který se uchytí, dokáže kompenzovat ztráty z neúspěšných investic do jiných start-upů, kterým se nepodařilo i přes dodané finance prorazit (Ester, 2018, s. 48).
Investoři mezi sebou soutěží o to, kdo tohoto „vítěze“ objeví a získá na svou stranu.
Dle Estera (2018) je největší výzvou pro poskytovatele finančních prostředků správné zvolení tohoto „vítěze“. Za neméně složité hodnotí i udržení realistického oceňování rychle se rozvíjejících podniků zejména kvůli současným obavám z imploze předražených a přeceňovaných Unicorn start-upů.
Ester (2018) dále pokračuje tvrzením, že čím vyspělejší je fáze start-upu, tím vyšší je, v závislosti na kapitálové náročnosti a ocenění start-upu, investice rizikového kapitálu. Svůj výzkum směřoval na start-upy ze Silicon Valley, na kterých následně rozdělil přibližné rozpětí finančních infuzí v různých částech startupového cyklu.
Předem je ještě nutné dodat, že pro klasické rozlišení startupového životního cyklu však používá jinou terminologii. Seed fázi nechává beze změny, ale ranou fázi označuje jakožto sérii A. Dále fázi růstu pojmenovává jako sérii B, fázi pozdní jako sérii C a jakékoliv další fáze jako série D+.
Ve své studii zjistil, že pro Seed fázi, ve které dochází k vývoji nápadů a produktů, je typické financování v rozmezí 250 000 až 750 000 USD. Série A zastřešuje optimalizaci produktu a uživatelské základny. V této etapě se investice pohybují v rozmezí tří až šesti milionů USD. V sérii B, ve které jde především o rozšíření dosahu na trhu, se pak jedná o finanční prostředky od šesti až patnácti milionů USD. Od série C a dále se financování v amerických dolarech pohybuje v milionových, desetimilionových a někdy až stamilionových nebo miliardových investicích. Například Airbnb v sérii F získalo 3,4 miliardy USD a firma Uber v sérii G dokonce 10 miliard USD. V sériích C a dále se jedná o investice v pozdější fázi, kdy se projevuje snaha o výstup, buď prostřednictvím odprodeje start-upu nebo primární veřejné nabídky akcií. V tomto stádiu cyklu však investoři v závislosti na vysokých investicích požadují větší prostor pro rozhodování. To může mít za následky změny ve startupovém týmu, jelikož spuštění start-upu vyžaduje jiné dovednosti než ty, které jsou vyžadovány v pozdní fázi. (Ester, 2018, s. 50)
Následující graf 1 s daty z Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) srovnává objem venture kapitálových investic v zemích OECD za rok 2019.
Z hodnot grafu lze vypozorovat celkové hodnoty investic v jednotlivých fázích
17
životního cyklu. Česká republika (ČR) je i v porovnání se zeměmi Evropské unie na spodních příčkách, kdy například Rakousko zaznamenalo téměř 4x větší hodnoty. Graf 1 byl vyhotoven bez dat za Spojené státy americké (USA) z toho důvodu, že naměřené hodnoty byly tak vysoké oproti ostatním zemím, že nebylo možné patrně rozlišit rozdíly mezi jednotlivými státy s menšími objemy venture kapitálových investic.
V roce 2019 byla ve Spojených státech naměřena hodnota venture kapitálových investic 135 648,69 milionů amerických dolarů.
Graf 1: Venture kapitálové investice ve státech OECD v amerických dolarech (USD) za rok 2019
Zdroj: OECD.Stat + vlastní zpracování
Údaje v následujícím grafu 2 znázorňují trend hodnot investic venture kapitálu v České republice za roky 2011–2019. Je viditelné, že do roku 2015 převládal v této kategorii spíše trend sestupný s výjimkou v roce 2014. Od roku 2015 byly však zaznamenány hodnoty podstatně vyšší, a to zejména zásluhou investic ve start-upové a růstové fázi životního cyklu start-upů.
18
Graf 2: Venture kapitálové investice v Česku v amerických dolarech (USD) v letech 2011–2019
Zdroj: OECD.Stat + vlastní zpracování
2.2 Determinanty valuace start-upů
Oceňování společností je tradičně finančním tématem. Většina metod finančního oceňování však byla vytvořena pro dobře zavedené společnosti, zejména pro ty, které působí na efektivním veřejném kapitálovém trhu. Podle teorie hlavního proudu financí leží ekonomická hodnota investice v současné hodnotě jejich budoucích toků. Tato definice však představuje výzvu pro metody finančního oceňování v případě, kdy se jedná o ocenění nového podniku (Miloud et al., 2012, s. 3). Podle Milouda (2012) závisí běžně používané techniky oceňování, jako je například metoda diskontovaných peněžních toků, na striktních předpokladech. Zároveň vyžadují informace, které nově zavedené start-upy povětšinou nemohou poskytnout. To se může týkat i zdánlivě základních informací, jakými jsou účetní informace. Použitelnost těchto oceňovacích metod je tak v raných fázích nových podniků značně omezená. Venture kapitáloví investoři tedy musejí oceňování upravovat a vybírat jednotlivé faktory, které považují za důležité. Stanovení ceny rizikového kapitálu je tak hlavním aspektem jednání mezi zakladateli podniku a potenciálními investory.
„Zatímco zakladatelům valuace určuje kolika akciemi a s tím spojenými kontrolními právy disponují po investičním kole, fondům rizikového kapitálu
19
stanovuje výnosy, které jsou podmíněny rozdílem mezi onou valuací, prostřednictvím níž investovali do start-upu, a konečným výnosem, jenž může být dosáhnut při prodeji firmy, či primární veřejné nabídce“ (Köhn, 2017, s. 2).
2.2.1 Co investoři hledají
Investoři zaprvé podle Köhna (2017) vyhledávají určité charakteristiky a rysy zakladatele start-upu a hlavního organizačního týmu, jejichž znalost může být základem pro ocenění start-upu. Mezi faktory, které mohou zvýšit hodnotu valuace patří například situace, kdy má start-up více zakladatelů s vysokou úrovní vzdělání a kompletní manažerský tým, který má předešlé zkušenosti s relevantním odvětvím.
Samo odvětví, ve kterém start-up hodlá prorazit také hraje roli, jelikož některá odvětví jsou investory brána jako výnosnější. V případě, že by členové manažerského týmu navíc již jednou nějaký start-up založili, a ten se dočkal vysokých finančních výnosů, ocenění jejich nového podniku by vzrostlo ještě více.
Dle Athertona (2010) patří mezi důležité faktory také další vlastnosti a schopnosti zakladatelů. Mezi nepostradatelné rysy řadí jejich finanční gramotnost a bonitu; odbornost při plánování a efektivním rozjezdu činnosti start-upů, a především schopnost vyjednat získání finančních prostředků. Köhn (2017) svým výzkumem doplňuje onu schopnost vyjednání finančních prostředků o poznatek, že v případě, kdy po vyjednávání musí vlastníci částečně přenechat rozhodovací možnosti na investorech, získávají na oplátku ještě větší množství finančních prostředků.
Zadruhé Köhn (2017) popisuje, že podnikatelé kromě nefinančních informací poskytují investorům rizikového kapitálu i informace finanční. Údaje ve výsledovce a rozvaze by měly poskytnout investorům prostředky pro zhodnocení budoucích finančních výsledků start-upu. Jak již bylo řečeno, je nutné určit, zda vůbec a do jaké míry mohou aktuální účetní informace přiblížit a napomoct finanční valuaci start-upu.
Při relevantnosti účetních informací se dá říct, že peněžní prostředky, nepeněžní aktiva a výdaje na výzkum a vývoj pozitivně ovlivňují ocenění firmy před investicí. Zároveň Köhn (2017) potvrzuje, že vyšší příjmy vedou také k vyššímu ocenění, a že totéž platí pro nákladové položky, jako jsou náklady na prodej, výzkum a vývoj, marketing a administrativu. Investoři totiž vnímají nákladové položky jako investice zvyšující hodnotu ve smyslu zvýšené schopnosti podniku generovat v budoucnu peněžní toky.
20
Čím dále se pak start-up pohybuje ve svém životním cyklu, tím více nabývají účetní informace na významnosti.
V neposlední řadě zvyšuje ocenění start-upů také ocenění na veřejných trzích a duševní vlastnictví, které je pro fondy rizikového kapitálu důležité, jelikož může přispět k omezení asymetrických informací. (Köhn, 2017, s. 25) Formy duševního vlastnictví pokrývají různé aspekty byznysového modelu. Patenty jsou spojeny s aspekty technologickými a ochranné známky se pojí s aspekty tržními. Slouží tak jako prostředek ochrany firemních značek a marketingových aktiv.
Je tedy patrné, že oceňování startupů je velice komplexní proces, který je ovlivňován mnohými faktory. Jednotlivé faktory jsou však častokrát propojeny a ovlivněny vnějším prostředím, tudíž je pro poskytovatele finančních prostředků zásadní, aby si vytvořili takový systém oceňování, který dokáže alespoň přiblížit správnou hodnotu daného start-upu v dané etapě jeho životního cyklu. V poslední době je výzkum financování start-upů na vzestupu. Každopádně se výsledky pořád nerovnají výzkumům financování velkých a stálých firem. Z velké části je nedostatek výzkumu start-upů způsoben nedostatkem dostupných informací a počtem respondentů, kteří by byli ochotni zveřejňovat ony informace.
2.3 Finance jako překážka
V důsledku vysoké vybíravosti investorů mají některé start-upy kvůli jejich novosti a rozsahu problém sehnat jakékoliv finanční prostředky. „V průzkumech napříč státy Evropské unie vyšlo najevo, že získání financí je hlavní překážkou pro start-upy ve všech socio-demografických skupinách“ (Marchese et al., 2014, s. 4).
Průzkum dále ukazuje, že ve všech skupinách, kromě podnikatelů starších 40 let a lidí s postsekundárním vzděláním, je považováno získání financí za výrazný problém.
Největší problém pak zažívají podnikatelé, kteří jsou mladí anebo disponují jen nízkým či středním vzděláním. Dále bylo zjištěno, že potíže se získáním prostředků uvádělo více mužů než žen. To může být vysvětleno povahou podniků, které ženy zakládají. Povětšinou se jedná o start-upy v oblasti služeb, což je odvětví, které obecně vyžaduje nižší vstupní náklady. V průměru mají tak ženy nižší finanční potřeby k založení a provozu start-upů než muži. Na druhou stranu jsou podle výzkumu ženy náchylnější k využívání tzv. bootstrappingu, což je idea založení start-upu z vlastních
21
zdrojů a následného fungování jen z tržeb a krátkodobých půjček, což v součtu zvyšuje náchylnost k bankrotu.
Z hodnot uvedených v grafu 3 lze vypozorovat procentuální zastoupení rozdílných skupin v otázce, zdali je pro ně získání financí hlavní problém. Hodnoty podporují výše vypsané skutečnosti.
Graf 3: Procento podnikatelů popisující získávání financí jako hlavní problém start-upu v 15 zemích Evropy za rok 2005
Zdroj: Marchese et al. (2014) + vlastní zpracování
Je pochopitelné, že problémy se zajištěním a získáním financí jsou jedním z možných důvodů, proč podnikatelé opouští trh. Je potřebné vyzdvihnout, že v tomto ohledu není situace v České republice nikterak dramatická. Jedinou skupinou, které se dle Marcheseho (2014) v této statistice výrazně nedaří, jsou podnikatelé s nízkým vzděláním. Česko si v této statistice v poměru na celkové obyvatelstvo vede lépe než Belgie či Francie.
2.4 Formy financování start-upů
Kromě předem zmiňovaného venture kapitálu existuje mnoho variant financování, které start-upy mohou využít. Nejhojněji start-upy získávají prostředky od skupiny 3F. Tato skupina je pro start-up důležitá hlavně v inkubační a seed fázi životního cyklu. Nejvýznamnější skupinou, která využívá své úspory k financování
22
svého start-upu, jsou starší muži a vysoce vzdělaní podnikatelé. Je potřebné ještě doplnit, že velká většina podnikatelů, kteří nemohou získat externí finance, musí financovat své podniky právě svými úsporami.
Mimo skupinu 3F patří mezi hlavní zdroje, od kterých start-upy získávají finanční prostředky, patří bankovní půjčky, fondy rizikového kapitálu, veřejné orgány a programy nebo crowdfunding, akcelerátory, andělští investoři či samofinancující skupiny. Poslední čtyři budou společně s inkubátory rozebrány podrobněji v následující podkapitole, jakožto nové možnosti financování pro start-upy, které se potýkají s problémy při získávání kapitálu. (Marchese et al., 2014, s. 5)
2.4.1 Nové možnosti financování pro zranitelné podnikatele
V nedávné době se začaly objevovat nové mechanismy financování, které mají za cíl překlenout propast mezi znevýhodněnými podnikateli na jedné straně a investory a věřiteli na straně druhé. Některé z těchto mechanismů existují již delší dobu, ale jejich potenciál nebyl doposud plně využit. Mezi ně patří například andělští investoři, kteří budou rozebráni v následující podkapitole. Některé mechanismy jsou nové díky možnostem, které s sebou přináší internet. Díky novým platformám tak mohly vzniknout mechanismy typu crowdfunding.
2.4.2 Andělští investoři (Business angels)
Andělští investoři, anglicky Business angels, jsou fyzické osoby, které investují do podniku, se kterým nemají žádné předešlé spojitosti, s cílem dosáhnutí zisku ve střednědobém až dlouhodobém časovém horizontu. Zároveň kromě poskytování financí pomáhají danému podniku v oblasti obchodního poradentství a v získávání obchodních kontaktů, potřebných znalostí a dovedností. Tím se výrazně odlišují od jiných způsobů financování a zároveň tak i mohou hrát roli v začleňování daného podniku na nové trhy. Obecně lze říct, že vztahy mezi andělskými investory a podnikateli jsou méně formální ve srovnání s bankami nebo fondy rizikového kapitálu, a že investoři za své služby požadují méně kontrolních práv. Velikost investice, kterou andělští investoři vkládají do start-upu, je vyšší než hodnoty investic od 3F a pohybuje se nejčastěji v rozmezí 25,000 a 500,000 EUR.
Je nutné poznamenat, že tvorba zisku je pořád jedním z hlavních motivů těchto investorů. Investoři se tak orientují na odvětví, ve kterém je pro daný podnik možný
23
rychlý a výrazný růst. V Evropě tak 70 % investic andělských investorů směřuje do start-upů zabývajících se informačními nebo komunikačními technologiemi a biotechnologií. Z velké části tento fakt dokáže vysvětlit, proč jsou start-upy zakládané a vlastněné ženami schopny získat jen malý zlomek investic od andělských investorů.
Obecně jsou start-upy žen méně orientované na růst než podniky, které jsou ovládaný muži. (Marchese et al., 2014, s. 19)
2.4.3 Samofinancující skupiny (Self-financing groups)
Jedná se o komunitní systémy, ve kterých si jejich členové navzájem půjčují finanční prostředky. Jejich původ pochází z rozvojových zemí, kde jsou i v dnešní době stále hojně využívány. V zemích Evropy se na ně v poslední době hodně upírá pozornost, přičemž zejména ve Španělsku, Itálii, Nizozemsku či Belgii jsou na velkém vzestupu. Samotné úvěry jsou pak úměrné vkladům jednotlivých členů a v průměru se pohybují kolem 5000 EUR. Půjčky nemusí být nutně úročeny. V případě, že je půjčka poskytnuta s povinností dodatečně splatit úrok, daný úrok je znovu investován do skupiny. Hlavním cílem těchto skupin je pomoct zranitelným podnikatelům získat potřebný kapitál. V legislativě by však měly být jasně vymezeny podmínky pro přijetí nových členů, jelikož bez důkladně ukotvených zákonů by tyto skupiny mohly vybírat členy na základě svých rozhodnutí, a tak by nemuselo být pomáháno cílové skupině, tedy podnikatelům, kteří mají potíže se sehnáním dostatečného financování.
(Marchese et al., 2014, s. 21)
2.4.4 Crowdfunding
Crowdfunding funguje na bázi myšlenky, kdy je financování poskytováno velkým množstvím lidí, kteří investují menší částky. Proces tak nezahrnuje jen jednu velkou instituci a zároveň může probíhat jen online přes internet. Vzhledem k tomu, že crowdfunding zahrnuje možnost získání finančních prostředků právě přes internet, zabývá se jím více přispěvatelů (Griffin, 2012, s. 3). Základem je dle Griffina (2012) otevřená výzva, pomocí níž se zadavatel snaží získat finanční prostředky. Ty jsou poskytovány buď za příslib budoucí odměny nebo v podobě daru. Následně jsou zadavatelem využívány ke předem stanoveným účelům specifikovaným ve výzvě.
Crowdfunding nabývá dle Griffina (2012) dvou podob: dárcovský a investiční.
Dárcovský crowdfunding se dá dále rozlišit na benefiční a sponzorský. Při benefičním
24
crowdfundingu je vypsaná na internetové platformě výzva, na kterou reagují dárci, kteří nepožadují žádné benefity z poskytnutí kapitálu. Nejčastěji se tato forma objevuje u financování v oblasti kultury. Při sponzorském crowdfundingu je sponzory za poskytnutý kapitál požadována určitá protislužba. Nejedná se však o peněžní výnosy z investice, ale například o CD nebo reklamní materiály.
Investiční crowdfunding se dělí na dluhový a podílový. Dluhový funguje na bázi půjčky, kdy věřitel získává větší úrok, než by dostal na spořícím účtu a dlužník naopak získává půjčku s nižším úrokem, než který by musel platit v bance.
V podílovém typu má investor za cíl investovat peníze, a na oplátku získat podíl na vlastním kapitálu firmy. Nejdůležitějším aspektem pro investory i podnikatele jsou nízké zprostředkovací náklady. Oproti úvěrům se tak dá crowdfunding brát jako levnější zdroj. Důvodem je totiž proces posuzování podnikatelských nápadů, který je méně důkladný než u bankovních úvěrů. Crowdfundingové společnosti totiž nenesou rizika spojená s neúspěchem návrhů, jelikož ta jsou čistě spojená s drobnými podnikateli, kteří do oněch nápadů investovali. Je nutné brát v potaz, že i když jsou pro investory rizika relativně vysoká, crowdfunding je pro některé díky své dostupnosti jednou z mála možností, jak mohou do nějaké firmy investovat. Levnějším zdrojem je Crowdfunding i kvůli nízkým fixním nákladům, se kterými musí zprostředkovatelské platformy počítat při placení například kancelářských prostor či zaměstnanců.
V průměru se příspěvky v jednotlivých kategoriích ve státech Evropské unie značně liší. V dárcovské kategorii se příspěvky pohybují okolo 500 EUR, v části sponzorské se pak jedná o 3,000 EUR. V dluhové skupině se pak průměrné hodnoty půjček pohybují okolo 4,500 EUR. V podílové části lze zaznamenat velký skokový nárůst, kdy se jedná o investice s průměrnou hodnotou 50,000 EUR. (Marchese et al., 2014, s. 17)
2.4.5 Akcelerátory
Jedná se o instituci či soukromou obchodní společnost provozující akcelerační programy, které „pomáhají podnikům definovat a budovat jejich počáteční produkty, identifikovat slibné zákaznické segmenty a zajistit zdroje, včetně kapitálu a zaměstnanců.“ (Cohen, 2013, s. 1) Akcelerační program nabízí příležitosti navazování kontaktů s podniky a mentory. Poskytuje start-upům také pracovní prostory a pomáhá
25
jim zajistit financování. Častokrát figuruje i sám jako investor v daném start-upu výměnou za předem určené procento vlastního kapitálu. (Cohen, 2013, s.1)
„Akcelerátory jsou sice často přirovnávány k inkubátorům, ale mohou být spíše brány jako andělští investoři. Důležité je, že obě entity investují do vyvíjecích se podniků, kterým říkají portfoliové firmy. Protože obě entity jsou investory, jejich motivace se shoduje s motivací zakladatelů, kteří chtějí své podnikání rozvíjet, a nakonec se osamostatnit.“ (Cohen, 2013, s. 5)
2.4.6 Inkubátory
„Podnikatelské inkubátory jsou podnikatelsko-inkubační organizace, které podporují zakládání a růst start-upů hmotnými (např. prostor, sdílené vybavení a administrativní služby) a nehmotnými (např. znalosti) zdroji během flexibilního období a jsou financovány sponzorem (např. vládou nebo korporací) a/nebo financují samy sebe vybíráním nájemného od účastníků inkubačních programů.“ (Hausberg a Korreck, 2018, s. 13)
Cohenová (2013) uvádí, že start-upový inkubátor je program založený na spolupráci, která má pomoct zranitelným rodícím se startupům stát se nezávislými.
Ze strany inkubátorů je start-upům pomáháno v řešení problému s běžným provozem prostřednictvím mentoringu, školení, zajišťování financování, spojování s lidmi z praxe a poskytování prostor. Inkubátory nejsou tradičně poskytovateli kapitálu pro start-upy, a tak se nestávají vlastníky majetkových podílů ve start-upech. Samy jsou brány jako neziskové organizace a jsou financovány univerzitami, pod které spadají, nebo organizacemi podporujícími hospodářský rozvoj.
2.4.7 Akcelerátory vs Inkubátory
Dle Cohenové (2013) mají inkubátory tendenci vychovávat rodící se podniky tak, že je vyjmou z většího prostředí, aby jim poskytly prostor k růstu. Naproti tomu akcelerátory urychlují interakce na trhu, aby pomáhaly vyvíjejícím se podnikům rychle se učit a adaptovat. Rozdíly mezi akcelerátory a inkubátory dále rozděluje na tři různé kategorie a to:
2.4.7.1 Trvání
Akcelerační programy jsou obvykle časově omezeny na tři až čtyři měsíce. Takto zavedené časové lhůty vedou ke snížení závislosti mezi podniky a akcelerátory a nutí
26
podniky, aby samy čelily selektivní funkci tržních mechanismů. Cohenová (2013) je toho názoru, že ona zkrácená časová lhůta donutí danou firmu udělat velký kus práce za krátkou dobu. Samotná účast na akceleračním programu však nemá nutně za úkol udržet start-up při životě, místo toho však může značně urychlit cyklus start-upu.
U inkubačních programů tomu je podle Cohenové (2013) jinak, jelikož se jich start-upy účastní v délce od jednoho až pěti let. Zabývají se tak spíše dlouhodobým přežitím start-upů než rychlostí jejich růstu. Pokud se však časové období protáhne, vzniká mezi subjekty větší závislost, která nemusí být zdravá. Může se stát, že si start- upy vyvinou způsob přežívání, který se hodí k přežití uvnitř inkubátoru, ale který nemusí nutně být optimální pro vnější trh. Některé firmy tak mohou přežívat déle, než by za jiných okolností přežili mimo inkubátor.
2.4.7.2 Business model
Inkubátory povětšinou spadají do veřejného vlastnictví, jsou vedeny manažery a zpravidla nevytváří své vlastní investiční fondy. Naopak většina akcelerátorů je součástí soukromého vlastnictví a nabývá majetkové podíly v zúčastněných start- upech. V důsledku tak participace na vlastnictví start-upu dle Cohenové (2013) pohání akcelerátory k těsnějšímu propojení se zúčastněnými, než je tomu v případě inkubátorů.
2.4.7.3 Selekce
Z důvodu omezené doby trvání akceleračních programů jsou start-upy přijímány v sériích s omezeným počtem volných míst nejčastěji jednou či dvakrát ročně. Oproti tomu inkubátory přijímají nové start-upy průběžně. Podle Cohenové (2013) jsou tak akcelerátory ve výsledku více vybíravé. Ty nejlepší akcelerační programy v USA přijímají pouze jedno procento uchazečů. Zároveň se akcelerátory zaměřují na existující start-upy, které již prošly inkubační fází vývoje. Inkubátory se však orientují spíše na pomoc vznikajícím start-upů, a to zejména ve formě uspořádání elementárních prvků jejich podnikání.
27
3 Start-upová situace v ČR
Start-upové prostředí v České republice bylo zdokumentováno v reportu firmy Keiretsu Forum, do kterého se na přelomu let 2019 a 2020 zapojilo 550 respondentů, z nichž 150 bylo z řad zástupců start-upů, 100 z řad korporací, investorů, podnikatelů, akcelerátorů a inkubátorů a 300 z řad obecné veřejnosti. Na skutečnosti zjištěné v tomto výzkumu reflektuje následující část práce.6
3.1 Podoba start-upového prostředí v ČR
Zakládání start-upů je v České republice dominantou mužů, kteří figurují jako zakladatelé v 95 procentech případů. 77 procent start-upů bylo založeno absolventy vysokých škol a 57 procent lidmi v rozmezí 30–39 let. Lidí pod 30 let, kteří založili start-upů, bylo přibližně 20 procent. Zároveň lze o některých zakladatelích říct, že se jedná o již zkušené lidi v oboru, jelikož 43 procent alespoň jeden předešlý start-up založilo. Nejčastěji působí české start-upy v České republice, ale rozšířenou působnost lze zaznamenat i v Evropě, jenž je následována Severní Amerikou, kde působí 24 procent českých start-upů. Oproti rokům 2017-2018 byl zaznamenán pokles start-upů sídlících v Praze o deset procentních bodů na 34 procent. Dle výzkumu hráli významnou roli narůstající počet inovačních center, které se zaváděly a rozšiřovaly i mimo Prahu, a rostoucí počet regionálních programů, které podporovaly lokální start- upy. Nejvýznamnějším odvětvím, kterým se start-upové firmy v ČR v době průzkumu zabývaly bylo s 22 procenty E-commerce/Marketing. Následovaly Web services s 19 procenty, Agriculture/Food/Life science s 16 procenty a Big data analytics a project management s 15 procenty.
3.1.1 Silné a slabé stránky start-upového prostředí v ČR
Na základě interakcí s respondenty, ať už v podobě dotazníků, rozhovorů nebo skupinových diskusí, byly vyhodnoceny silné a slabé stránky z pohledu různých skupin respondentů.
6KEIRETSU FORUM. Start-up report 2019_2020 [online]. 2020. [vid. 2021-04-25]. Dostupné z: https://www.startupreport.cz/
28
3.1.2 Z pohledu start-upů
Za největší pozitivum považovala tato skupina zlepšující se externí podporu jejich činnosti. Zejména vyzdvihovaný byl rozvoj pomoci ze strany inkubátorů a akcelerátorů, což napomohlo zlepšení forem vzdělávání pro zakladatele. Mezi další pozitiva řadili státní podporu, relativně malou konkurenci a levnou pracovní sílu v porovnání se světovým trhem.
Naopak mezi slabé stránky zařazovali zástupci start-upů zejména nedostatek rizikového kapitálu. Nevýhodu také viděli v nepřílišné rozvinutosti a velikosti místního trhu, nedostatku kvalitního personálu a nezkušenosti s možností expanze do zahraničí. V důsledku těchto negativ přítomných ve start-upovém prostředí v České republice tak start-upy narážely na mnohé problémy. Za největší problém považovalo 54 procent z dotázaných byrokracii podnikatelského prostředí. Ta byla s 52 procenty následována finančními zdroji, které jsou pro start-upy těžké získat. Pětici největších problému završily lidské zdroje, nedostatečné tržby a kvalitní marketing společně s PR komunikací.
3.1.3 Z pohledu venture kapitálových a andělských investorů
Investoři považovali za důležité, že se startupové prostředí v České republice pomalu začíná stabilizovat. Pozitivně vnímali také zvyšující se odbornou vzdělanost a dovednosti zakladatelů a s tím spojenou rozvíjející se schopnost vytvořit projekty s globálním impaktem. Tomu všemu napomáhá i technologická vyspělost start-upů, z části zapříčiněná silnou programátorskou komunitou.
Za slabé stránky označovali především nízkou připravenost startupů v počátečních fázích vývoje a obecný nedostatek informací o start-upovém trhu.
Společně s nepřílišným komunikováním podnikatelských záměrů vedou tato negativa k neochotě investorů podstupovat velká rizika v počátečních fázích životního cyklu start-upů v ČR. Za další nedokonalost prostředí považovali investoři nepřítomnost marketingových výzkumů, které by byly zaměřeny na očekávání trhu. V důsledku to pak zapříčiňuje špatné nastavení produktů a služeb, které start-upy poskytují.
V neposlední řadě podle investorů často start-upy taktéž postrádají proexportní strategie.
29
3.1.4 Z pohledu inkubátorů a akcelerátorů
Z průzkumu vychází, že podle zástupců inkubátorů a akcelerátorů byl pozitivem zejména narůstající počet subjektů, které podporují start-upy. S tím spojovali i rozšiřující se zaměření této podpory na start-upy, které sídlí mimo Prahu, což dle této skupiny respondentů v daných regionech rozvíjí vnímání stabilizace start-upového prostředí veřejností.
Naopak za slabou stránku považovali nezájem investování v počátečních fázích vývoje ze strany investorů a bank a nedostatečnou transparentnost trhu. Vnímali také fungující podporu start-upů vnějšími institucemi s výjimkou start-upů samotných.
Právě mezi start-upy spatřovali nízkou úroveň spolupráce mezi jednotlivými subjekty a s tím související individualismus. Dále byli kritičtí vůči nedostatečnému finančnímu plánování v oblasti projektů a výzkumům zákazníka a trhu. V neposlední řadě pak negativně nahlíželi na start-upové prostředí v České republice v důsledku převládajících nízkých expanzních ambicí zakladatelů a s tím spojeným nízkým know- how.
3.2 Financování startupů v ČR 3.2.1 Zdroje financí
Nejčastějším zdrojem financování byly pro české start-upy na přelomu let 2019/2020 investice zakladatelů. Z řad respondentů start-upů uvedlo tento způsob financování 79 procent ze 150 zúčastněných. Často využívaným zdrojem byly také finanční prostředky od skupiny 3F, které byly označeny za zdroj financování 42 procenty respondentů. Dle výzkumu, se však jedná oproti předešlým výsledkům z let 2017/2018 o snížení využívání těchto zdrojů. V případě investic zakladatelů byl vykázán pokles o 11 procentních bodů a u financí od skupiny 3F se jednalo o pokles o 33 procentních bodů.
Oproti tomu byl zaznamenán nárůst počtu start-upů, které využívaly finance získané z akcelerátorů s nárůstem 8 procentních bodů oproti rokům 2017/2018 na celkových 39 procent. V budoucnu dle výzkumu nejčastěji české start-upy plánují získaní financí prostřednictvím vstupu investora do vlastnické struktury společnosti.
Tento druh financování byl na přelomu let 2019/2020 se 17 procenty čtvrtý nejhojněji využívaný. S 13 procenty následovaly finanční zdroje v podobě bankovního úvěru,
30
dále s 12 procenty vložení investice investorem ve spojení s podílem na zisku a s 5%
úročené půjčky od investorů ve formě konvertibilního dluhu. Některé start-upy ze 150 participujících v průzkumu získávaly prostředky pomocí veřejného úpisu na burze, crowdfundingu nebo emise vlastní kryptoměny, ale v součtu tyto možnosti označilo jen 1 procento start-upů za jejich zdroj financování. Průměrná výše finančních prostředků investovaných v počáteční fází vývoje start-upů se rovnala 2,5 milionu korun.
3.2.2 Co hledají čeští poskytovatelé financí
Z odpovědí z řad respondentů korporací, venture kapitálových a andělských investorů, start-upistů, inkubátorů a akcelerátorů, dohromady tedy 250 respondentů, bylo zjištěno, že mezi pět nejdůležitějších aspektů označení start-upu za kvalitní patří se shodou 84 procent respondentů návratnost investice, následovaná osobností zakladatelů se 79 procenty, relevantním podnikatelským plánem a vizí se 78 procenty, složením týmu a jeho zkušenostmi se 75 procenty a škálovatelností start-upu s 73 procenty. Mezi faktory, na kterých se shodovalo alespoň 50 procent respondentů, spadají business potenciál podnikání, kvalita služby nebo produktu a inovativnost řešení. Faktory, které se nacházely v intervalu 40procentní až 50procentní shody mezi respondenty, byly globální ambice startupu, originalita nápadu, fáze cyklu start-upu a společenský přínos služby nebo produktu. Minoritní roli hrál pro poskytovatele financí podnikatelský sektor, ve kterém start-up působí, dále připravenost start-upu na exit nebo ekologický přínos služby či produktu.
Bylo tedy zjištěno, že jen 44 procent z těchto respondentů klade důraz na fázi životního cyklu start-upu. To však nutně neplatí samostatně pro venture kapitálové a andělské investory, z jejichž investic lze vyvodit jednoznačný vzor. Jejich zájem nejčastěji směřoval na startupy v Seed a Start-up fázi vývoje. Z průzkumu vychází, že 100 procent z šestnácti venture kapitálových a andělských investorů mělo zájem o investici do start-upu, který se nachází v Seed fázi a 56 procent respondentů o start- up, který se nalézají ve Start-up fázi. Pro srovnání v počáteční fázi Růstu se jednalo o 38 procent respondentů a ve fázi Růstu před exitem o procent 13. Žádný z těchto investorů nejevil zájem investovat do start-upu ve fázi Exitu. Příčinou tomu může být i snaha ze strany těchto investorů nabízet poradentství, networking nebo spojení s kontakty, tedy služby, které již v této fázi start-upy nutně nevyhledávají.
31
3.2.3 Zkušenost startupů s akceleračním programem
Oproti průzkumu z let 2017/2018 byl zaznamenán výrazný nárůst v procentu start-upů, které se zúčastnily akceleračního programu, o 35 procentních bodů na 66 procent ze 150 respondentů. Nejvhodnějším vysvětlením tohoto nárůstu je rozšiřující se dostupnost akceleračních programů i mimo Prahu. Mezi nejčastější služby, které tyto programy nabízí start-upům patří mentoring, možnost využití kancelářských prostor, či networking.
Z řad inkubátorů a akcelerátorů 64 procent z 22 respondentů odpovědělo, že jimi poskytnutá finanční podpora start-upům je dostatečná. Nejčastěji v době uskutečnění průzkumu spolupracovali se start-upy v Seed a Start-up fázi. V obou případech bylo touto skupinou označena participace ze 73 procent. Počáteční fázi Růstu a ve fázi Růstu se pak jedná o 18 procent, respektive 9 procent. V Exit fázi již inkubátory a akcelerátory nefigurovaly. Start-upy již v této fázi jejich služby nepotřebují, a zřídka kdy je vyhledávají. V průměru jsou inkubátory a akcelerátory zapojeny naráz do 15-20 projektů, přičemž finanční podpora se pohybuje od stovek tisíc až několik milionů Kč.
V rámci Vysoké školy ekonomické v Praze (VŠE) lze uvést xPORT Business Accelerator VŠE. Tento akcelerátor a inkubátor funguje od roku 2015 jak pro současné studenty či absolventy VŠE, tak i pro start-upisty a korporace z široké veřejnosti.7
3.2.4 CzechInvest
Jedná se o příspěvkovou organizaci, která byla založena roku 1992 za účelem podpory podnikání a investic. Vznikla pod záštitou Ministerstva průmyslu a obchodu České republiky. Díky působení na regionální a mezinárodní úrovni má CzechInvest možnost zajišťovat podporu start-upů komplexně, a snaží se tak propojovat globální trendy s regionálními podmínkami v ČR. Tato podpora netkví nutně ve finančních infuzích ze strany CzechInvestu, ten se totiž snaží zejména motivovat zahraniční investory, aby sami investovali právě do českých start-upů. CzechInvest působí i v jiných státech, jako například v USA, ve kterých se taktéž snaží české start-upy
7 RYCHTAŘÍKOVÁ, Kamila. Co je xPORT [online]. 2021. [vid. 2021-04-25]. Dostupné z:
https://xport.vse.cz/co-je-xport/
32
zapojit a uchytit. Mimo jiné se zabývá rozvojem propojenosti podnikatelské a výzkumné sféry a o rozvoj českých technologických firem.8
V roce 2020 založil CzechInvest společně s Ministerstvem průmyslu a obchodu, Ministerstvem zdravotnictví a Svazem průmyslu a dopravy ČR platformu Spojujeme Česko. V té mohou firmy nabízet státu či jiným firmám své produkty a služby, nebo naopak mohou služby či produkty poptávat. Hlavní myšlenkou je pomoc v boji s ekonomickými následky, které přinesla pandemie Covid-19. V roce 2020 se jednalo především o roušky, dezinfekce nebo respirátory.9
3.2.5 Productboard
Český start-up Productboard, zabývající se cloudovým softwarem, který umožňuje spravování a řízení vývoje digitálních produktů, se v roce 2021 přiblížil označení Unicorn start-upu. Investoři z fondu Tiger Global Management zainvestovali v rámci investiční sérii C do tohoto start-upu v roce 2021 1,5 miliardy korunu. V roce 2020 získal start-up od společností Bessemer Venture Partners a Sequoia Capital investici v hodnotě 45 milionů dolarů. Po investičním kole v roce 2021 se hodnota start-upu dostala na 350 milionu dolarů. Dle Forbesu se však současná hodnota firmy pohybuje kolem půl miliardy amerických dolarů. V dubnu 2021 měla společnost kanceláře v Praze, San Franciscu a Vancouveru, přičemž plánuje i otevření pobočky v Dublinu. Mezi hlavní klienty tohoto start-upu se řadí Microsoft, Disney, Avast nebo Zoom.10
8 CZECHINVEST. O CzechInvestu [online]. [vid. 2021-04-25]. Dostupné z:
https://www.czechinvest.org/cz/O-CzechInvestu/O-nas
9 CZECHINVEST. CzechInvest spouští platformu Spojujeme Česko [online]. 2020. [vid. 2021- 04-25]. Dostupné z: https://www.czechinvest.org/cz/Homepage/Novinky/Brezen- 2020/CzechInvest-spousti-platformu-Spojujeme-Cesko
10 KRSTANOV, Zdravko. Nezastavitelný Hubert. Productboard hlásí novou investici 1,5 miliardy korun [online]. Forbes, 2021. [vid. 2021-04-25]. Dostupné z:
https://forbes.cz/nezastavitelny-hubert-productboard-hlasi-novou-investici-15-miliardy- korun/
33
4 Cíl praktické části
Praktická část má za cíl přiblížit komplexní pohled zakladatelů start-upů na problematiku finančních zdrojů a problematiku voleb forem financování v praxi.
Zároveň také z části poskytuje náhledy a názory na start-upové prostředí v České republice. Data spojená se start-upy je obtížné získat, mnohokrát ani žádná neexistují, a tak bylo autorem zvoleno zajištění informací jím samotným.
4.1 Metodika
Metoda praktické části byla zvolena jako kvalitativní výzkum v podobě případové studie. Kvalitativní výzkum byl vybrán z toho důvodu, že autorova intence byla zkoumaný jev popsat detailně a do hloubky, což se vzhledem k dostupnosti dat ohledně start-upů obtížně vyhotovuje z pohledu kvantitativních metod. Byly zvoleny dva české start-upy, s jejichž zakladateli byly vedeny rozhovory týkající se financování jejich start-upů a jejich pohledu na start-upové prostředí v České republice. Záměrně byly zvoleny start-upy, které jsou od sebe diametrálně odlišné, aby bylo možné rozpoznat rozdíl v jejich přístupu k této problematice.
První start-up je ojedinělý v tom, že figuruje na burze a byl založen zkušenými podnikateli. Druhý start-up je studentský start-up, který své finance získal pomocí rodiny, přátel a výhry v akcelerační soutěži.
Na informace zjištěné v rozhovorech reflektuje diskuze, která následuje po přepisu rozhovorů. Ta z části používá i prvky z teoretické části týkající se prostředí start-upů v České republice.
4.2 Způsob získávání informací
Informace k praktické části byly získány v průběhu dubna 2021 prostřednictvím polostrukturovaných rozhovorů, které byly vedeny se zakladateli dvou odlišných start- upů. Autorem byli účastníci obeznámeni s nahráváním rozhovorů na diktafon a následným přepisem, s čímž účastníci souhlasili. Zároveň byli autorem informováni, že jimi poskytnuté odpovědi budou autorem využity pouze na vypracování bakalářské práce a nebudou dále zneužity na jiné účely.
Rozhovory byly vedeny na základě předem připravené struktury otázek, která byla alterována v průběhu rozhovorů vzhledem k odpovědím zúčastněných.
34
Respondentům bylo také sděleno, že nemuseli odpovídat na všechny otázky, které jim byly položeny. I tato skutečnost by totiž mohla lépe podpořit onu problematiku spojenou s malým množstvím informací, které start-upy poskytují.
4.3 Rozhovory
4.3.1 Rozhovor číslo 1
Prvním respondentem byl spoluzakladatel start-upu Primoco UAV SE Gabriel Fülöpp. Primoco UAV SE je start-up zabývající se výrobou a prodejem bezpilotních letounů. Jak říká sám Gabriel Fülöpp, tedy respondent č. 1, „mnohé se v dnešní době monitoruje pomocí vrtulníků, které jsou problematické, jelikož mají omezený dolet, vyžadují přítomnost pilota a za špatného počasí nemohou vzlétnout, přičemž havarovat můžou kdykoliv. To jsme chtěli zautomatizovat. Naše letouny s autopilotem jsou především využívány na monitorování hranic, mořského prostoru a energetické infrastruktury.“
1) Řešili jste s ostatními zakladateli před založením start-upu financování, popřípadě zbrzdily či oddálily finance založení Vašeho start-upu?
„Můj partner je podnikatel, který si vydělal finanční prostředky prodejem své bývalé firmy. Já jsem byl ve stejné situaci jako on a přemýšleli jsme co dál. V první fázi, která trvala přibližně půl roku, jsme potřebovali zhotovit funkční prototyp a dokázat tak, že naše myšlenka funguje. Na to jsme potřebovali řádově 600–700 tisíc korun, což jsme dokázali pokrýt z vlastních prostředků. Dokázali jsme, že naše myšlenka je realizovatelná a funkční a dokážeme s ní tak pracovat. Externí financování jsme tak zatím řešit nemuseli a financování pro nás nebylo překážkou.“
2) Jak jste zpočátku financovali svůj podnikatelský záměr čili jaká byla první forma financování vašeho podnikatelského záměru?
„Po fázi nápadu přišla fáze, trvající dva až tři roky, kdy jsme museli nastavit sériovou výrobu, abychom mohli pozvat zákazníky. To už bylo i finančně náročnější, řádově tato fáze vyžadovala přinejmenším 30 milionů korun, které jsme stále financovali z vlastních zdrojů, takže to pořád bylo riziko nás dvou podnikatelů.“
