Dealerská smlouva

(1)

1

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra obchodního práva

Diplomová práce

Dealerská smlouva

Jakub Lukša

2011/2012

„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Dealerská smlouva zpracoval samostatně a jen s využitím pramenů uvedených v seznamu literatury, které ve všech případech řádně cituji v souladu s příslušnou směrnicí děkana a s citačními zvyklostmi.“

Jakub Lukša

(2)

2 Děkuji prof. JUDr. Karlu Markovi, CSc. za odborné vedení při zpracování této diplomové práce a také mé rodině za největší možnou podporu při studiu.

(3)

3

Obsah

1 Úvod ... 5

2 Obchodní závazkové vztahy ... 7

3 Pojem dealerská smlouva a její místo v českém právním řádě ... 11

3.1 Slovní spojení dealerská smlouva ... 11

3.2 Vymezení pojmu dealerská smlouva ... 11

3.3 Dealerská smlouva jako inominátní závazek ... 11

3.3.1 Analogie v právu ... 13

3.3.2 Závěrem ... 13

3.4 Použití předpisů EU ... 14

3.4.1 Nařízení komise (ES) č.1400/2002 ... 14

3.4.2 Závěrem ... 16

4 Uzavírání dealerské smlouvy ... 17

4.1 Zásady kontraktace ... 18

4.2 Forma ... 20

4.3 Návrh a přijetí ... 20

4.4 Porovnání s uzavíráním smlouvy o obchodním zastoupení ... 22

4.5 Závěrečné – návrhy a doporučení pro praxi ... 23

5 Dealerská smlouva - obsah ... 25

5.1 Vymezení důležitých pojmů – prodej vozidel ... 25

5.2 Vymezení předmětu plnění ... 25

5.3 Úplata ... 27

5.4 Práva a povinnosti smluvních stran ... 29

5.4.1 Práva a povinnosti obchodníka ... 29

5.4.2 Práva a povinnosti dodavatele ... 31

5.4.3 Závěrem ... 31

5.5 Odpovědnost ... 32

5.5.1 Odpovědnost za prodlení ... 32

5.5.2 Odpovědnost za vady ... 33

(4)

4

5.5.3 Odpovědnost za škodu ... 33

5.5.4 Odpovědnost za podnikatelské riziko ... 34

5.5.5 Závěrem ... 34

5.6 Trvání a ukončení dealerské smlouvy ... 35

5.7 Porovnání s úpravou smlouvy o obchodním zastoupení ... 36

5.8 Stručný exkurz do úpravy „dealerské smlouvy“ v rámci DFCR ... 38

5.9 Závěrečné – návrhy a doporučení pro praxi ... 39

6 Příbuzné smlouvy uzavírané v režimu ObchZ. ... 40

6.1 Smlouvy příkazního typu ... 40

6.1.1 Smlouva mandátní ... 40

6.1.2 Smlouva komisionářská ... 42

6.1.3 Smlouva o obchodním zastoupení ... 43

6.2 Inominátní smlouvy ... 45

6.2.1 Franchisingová smlouva ... 46

6.2.2 Rámcová smlouva ... 47

6.3 Závěrem ... 47

7 Závěr ... 48

8 Resumé ... 50

9 Použitá literatura ... 52

9.1 Knižní publikace ... 52

9.2 Časopisy ... 53

9.3 Diplomové práce ... 54

9.4 Legislativní dokumenty: ... 54

9.5 Použita judikatura ... 54

9.6 Online zdroje ... 55

(5)

5

1 Úvod

Diplomová práce se bude zabývat komplexně problematikou dealerské smlouvy, přičemž zpracování bude orientováno na prodej vozidel. Problematika spadá do oblasti obchodního práva. Aktuálnost daného tématu spatřuji v ne zcela přehledné právní úpravě dealerského vztahu, ačkoliv automobilový trh, kde je dealerská smlouva hojně využívána, je důležitou součástí moderní světové ekonomiky. Tato práce by měla čtenáři objasnit pojem a obsah dealerských smluv, včetně způsobu uzavírání těchto smluv. V průběhu práce se budu snažit koncipovat návrhy a doporučení pro právní praxi a současně směřovat svoji pozornost na otázku zajištění dostatečné ochrany před možným zneužíváním postavení ze strany silnějšího subjektu smluvního vztahu.

K tématu dealerských smluv nebylo dosud mnoho publikováno, což bylo jedním z důvodů, proč jsem si dané téma vybral a rozšířil tak okruh textů zabývající se tímto zajímavým problémem. Zaměření dealerské smlouvy na prodej automobilů a možná komparace tohoto institutu se smlouvou o obchodním zastoupení se rovněž jeví zajímavou a praktickou právní problematikou.

V práci budu vycházet především z knižních publikací, které se zabývají obchodními závazky, dále z odborných článků souvisejících s tématem, komentovaných zákonů a internetu. Podkladem pro sepsání práce byla rovněž konkrétní smluvní úprava dealerského vztahu mezi jedním významným českým výrobcem aut a prodejcem.

Vzhledem k tématu práce budu využívat zejména deskriptivní metodu zpracování částečně doplněnou o analýzu problému a komparaci s podobnými obchodněprávními vztahy.

V úvodu práce se budu zabývat obecnou úpravou obchodních závazkových vztahů, objasněním základních pojmů, strukturou závazkových vztahů v obchodním zákoníku a stručným popisem základních principů ovládajících tuto část obchodního práva. Toto seznámení s obecnou úpravou obchodních závazkových vztahů je z mého pohledu důležité pro pochopení úpravy dealerské smlouvy jako smlouvy inominátní, která se řídí především obecnými ustanoveními obchodních závazkových vztahů.

Další část bude věnována objasnění pojmu dealerská smlouva a jejímu místu v českém právním řádě. Dále bude následovat kapitola zabývající se problematikou kontraktace dealerské smlouvy se zaměřením na zásady kontraktace, formu, návrh

(6)

6 a přijetí smlouvy. Závěrem kapitoly provedu stručnou komparaci s obchodním zastoupením a budu se snažit formulovat návrhy a doporučení pro praxi.

Stěžejní částí celé práce bude 5. kapitola zabývající se problematikou dealerské smlouvy jako celku. Řešeny budou otázky vymezení předmětu smlouvy, úplaty, odpovědnosti, trvání a zániku smlouvy, přičemž se budu snažit jednotlivé části aplikovat taktéž na oblast prodeje vozidel. Návrhy a doporučení pro praxi, komparace s obchodním zastoupením a stručný exkurz do úpravy v rámci předstupně návrhu jednotného evropského zákoníku soukromého práva bude součástí závěrečné části kapitoly.

Poslední kapitola bude věnována třem smluvním typům svojí podstatou blízkým dealerské smlouvě, a dvěma inominátním smlouvám a jejich stručnému srovnání.

Samostatnou kapitolu věnující se relevantní judikatuře, která se zabývá sporem mezi dodavatelem a obchodníkem v rámci dealerské smlouvy jsem nezařadil, protože tyto spory jsou obvykle řešeny na základě rozhodčích doložek nezávislými rozhodci, k nimž jsem nezískal přístup.

(7)

7

2 Obchodní závazkové vztahy

Právní závazek lze vymezit jako dvou či vícestranný právní poměr, kdy jedné straně vztahu vzniká právo na plnění a druhé straně povinnost toto plnění uskutečnit.

Povinnost je možné splnit aktivním způsobem („dare“ a „facere“) nebo pasivním („pati“

a „omittere“), popřípadě kombinací dvou předešlých způsobů. Nejběžnější právní skutečností podmiňující vznik právního závazkového vztahu je smlouva. Právní závazek však může vzniknout dalšími způsoby: ze zákona, porušením právní povinnosti, z bezdůvodného obohacení atd. Pojmenování závazků obchodními označuje přímý vztah ke speciální právní úpravě obchodu a podnikání. Obchodněprávní závazky či smlouvy upravené v obchodním zákoníku (dále jen ObchZ.) ovšem nemusí vznikat pouze mezi podnikateli, podobně tak smlouvy upravené v zákoníku občanském (dále jen ObčZ.) mohou nabývat charakteru obchodněprávního.¹

Právní úprava obchodních závazkových vztahů je obsažena v třetí části obchodního zákoníku v §261 až §755. Třetí část je rozdělena do tří hlav. Hlava první se nazývá „Obecná ustanovení“ a obsahuje některá ustanovení o právních úkonech, některá ustanovení o uzavírání smlouvy, některá ustanovení o společných závazcích a společných právech, zajištění závazku a úpravu zániku závazků. Hlava druhá se zabývá zvláštními ustanoveními o některých obchodních závazkových vztazích a upravuje jednotlivé smluvní typy ObchZ. Hlava třetí upravuje závazkové vztahy vznikající na poli mezinárodního obchodu.²

Úprava obchodních závazkových vztahů v ObchZ. není komplexní. §1 odst.2 ObchZ. předepisuje podpůrné použití předpisů občanského práva v případě, že některé otázky není možné řešit dle ustanovení práva obchodního. Pro správné pochopení obchodních závazkových vztahů a dobrou orientaci v pojetí dualistické úpravy je nutná znalost základních druhů (skupin) obchodních závazkových vztahů. Rozlišujeme relativní obchody, absolutní obchody, fakultativní obchody a absolutní neobchody.

Za důležité odlišující kritérium jednotlivých skupin obchodů můžeme považovat povahu a činnost subjektů vstupujících do závazkových vztahů.

1 BEJČEK, Josef. Obchodní závazky: Obecná úprava a kupní smlouva. druhé, aktualizované a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita v Brně - Právnická fakulta, 1997, s. 49-50.

2 PLÍVA, Stanislav. Obchodní závazkové vztahy. Praha: ASPI, a.s, 2006, s.34.

(8)

8 Relativní obchody, jejichž úprava spadá do §261 odst.1 a 2 ObchZ., jsou závazkové vztahy vznikající mezi podnikateli, které se týkají jejich podnikatelské činnosti. Mezi tento druh obchodů spadá také závazkový vztah mezi státem nebo samosprávnou územní jednotkou³ a podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, jestliže se týká zabezpečování veřejných potřeb. V rámci této části zmíním pojem kombinovaných obchodů vznikajících na základě smluvního typu z ObčZ. Úprava kombinovaných obchodů v §261 odst.6 ObchZ. nám reflektuje dualistické pojetí úpravy obchodního práva. Kombinované obchody jsou smlouvy mezi výše uvedenými subjekty, které nejsou upraveny v hlavě II. ObchZ. Řídí se příslušnými ustanoveními o tomto smluvním typu v občanském zákoníku a obchodním zákoníkem. Tato skupina závazkových vztahů se vyznačuje svým obchodním charakterem.⁴

Typové obchody (absolutní, nominální) – jedná se o závazkové vztahy podle

§261 odst. 3 ObchZ. Dříve nazývané absolutními z důvodu jejich absolutního obchodně-právního charakteru, který ve světle dnešní platné právní úpravy postrádají.

Řídí se ObchZ. bez ohledu na povahu účastníků, jak je zmíněno v §261 odst. 3 ObchZ.

Nutno podotknout, že díky aplikaci tzv. ochranářských ustanovení §262 odst.4 ObchZ.

se obsah vztahu značně „změkčí“ ve prospěch ne-podnikatelského subjektu (nejen spotřebitele), což na první pohled lehce koliduje s předchozím tvrzením.

V takovémto případě se použijí ustanovení ObčZ. nebo zvláštních právních předpisů směřujících k ochraně spotřebitele, vždy je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem, a zároveň úprava odpovědnosti za porušení povinnosti vyplívající z těchto vztahů se bude řídit podle ObčZ. Pro úplnou představu jsou typovými obchody jak vztahy mezi zakladateli obchodních společností, tak i mezi společníky, mezi zakladateli družstva a členy družstva, vztahy z úplatných smluv týkajících se cenných papírů, taxativní výčet smluv v odst. 3 písm. d) například: smlouvy o prodeji podniku, nájmu podniku, smlouvy o úvěru, smlouvy o provozu dopravního prostředku atd.⁵ Samostatně je zmíněná pojistná smlouva v odst. 6 a zároveň je kogentně stanoven její občanskoprávní režim (v literatuře nazýváno absolutním neobchodem).

3 Blíže k přiznání statutu podnikatele státu a samosprávné územní jednotce - BEJČEK, Josef.

Změny v typologii obchodních závazků. Časopis pro obchodně právní praxi. 2003, roč. 12(č. 3), s.4.

4 MAREK, Karel. Smluvní obchodní právo: Kontrakty. 3.,aktualizované a rozšířené vydání. Brno:

Masarykova univerzita, 2007, s.23.

5 BEJČEK, Josef. Změny v typologii obchodních závazků. Časopis pro obchodně právní praxi.

2003, roč. 12(č. 3), 3-4.

(9)

9 Fakultativní obchody upravené v §262 ObchZ. dávají stranám možnost zvolit si režim obchodního zákoníku pro svoje závazkové vztahy, i když nespadají pod vztahy vymezené v §261 ObchZ.

Podobně jako právní úpravy jiných celků jsou obchodní závazky postavené na základních zásadách (principech), z nichž některé jsou považovány za obecně uznané zásady právní jako například zásada dobrých mravů. Zásadami typickými pro oblast soukromoprávní, které jsou úzce spojeny s obligačními vztahy obchodními, jsou:

zásada jednotnosti soukromého práva, zásada svrchovanosti zákona, zásada rovnosti účastníků obchodních závazkových vztahů, zásada smluvní svobody, zásada dispozitivní právní úpravy, zásada bezformálnosti právních jednání, zásada profesionality a poctivosti v obchodních jednáních, internacionální zásada, zásada vyloučení zpětné účinnosti zákona, zásada dodržování a plnění smluv (pacta sunt servanda). ⁶

V dalším textu se budu stručně věnovat pouze některým, z mého pohledu stěžejním, zásadám pro danou oblast práva.

Zásada dodržování a plnění smluv – jedná se o základní zásadu obligačního práva, jejímž obsahem je povinnost každé smluvní strany plnit a splnit smlouvou stanovené povinnosti. Pokud smluvní strana jedná od počátku negociace proti smyslu této zásady, je možné hovořit o podvodném, popřípadě zastřeném právním úkonu.⁷

Zásada profesionality a poctivosti v obchodních jednáních – předpokládá intelekt a profesionalitu podnikatele při obchodněprávním jednání, přičemž poctivost dle mého mínění do jisté míry doplňuje zásadu jednání v souladu s „dobrými mravy“, která je přirozeně uznávanou pro celou oblast soukromého práva.

Zásada rovnosti účastníků obchodních závazkových vztahů – jde o princip vlastní úpravě soukromoprávních vztahů, kde se promítá ústavní norma čl.11 LZPS –

„Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu“. Tento princip je mnohdy prolomen ve prospěch ekonomicky silných jedinců, kteří mohou jednostranně stanovit text smlouvy bez předchozí negociace stran (adhezní smlouvy⁸).

6 BEJČEK, Josef, Karel ELIÁŠ, Přemysl RABAN. A KOL. Kurs obchodního práva: Obchodní závazky. 5.vydání. v Praze: C.H.Beck, 2010,s.5-22.

8 Podrobněji k adhezním smlouvám – KRAUSOVÁ, Alžběta. Uzavírání smluv: adhezní smlouvy. v Brně, 2007. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Právnická fakulta.

(10)

10 Zásada smluvní svobody – je úzce spjata s obecnou zásadou autonomie vůle a výše zmíněnou zásadou rovnosti stran. Svoboda účastníka vztahu je zde projevena určením obsahu smlouvy a smluvní strany.

Zásada dispozitivní právní úpravy – je předpokladem pro efektivní uplatnění zásady smluvní svobody. Úprava obchodních závazkových vztahů má převážně dispozitivní povahu⁹. Kogentní normy této části jsou taxativně vymezeny v §263 ObchZ. V konečném důsledku to znamená, že si strany mohou upravit svá práva a povinnosti s větší mírou flexibility k aktuálním potřebám.¹⁰

Závěrem

Způsob právní úpravy obchodních závazkových vztahů trpí dle mého názoru jistou mírou nepřehlednosti, což způsobuje především u veřejnosti neporozumění dané problematiky. Problém vidím v dualistické úpravě (v případě pracovního práva trialistické), na které se podepsal vývoj před rokem 1989, stav soukromého práva a reformy v 90. letech minulého století. Složitou orientaci a hledání potřebného institutu mezi dvěma zákoníky určitě vyřeší nová občanskoprávní kodifikace, jejíž součástí bude právě komplexní úprava závazkových vztahů. Obchodněprávní předpis bude i nadále vystupovat samostatně pod názvem „Zákon o obchodních korporacích“ a bude upravovat obchodní společnosti. Dle posledních mně známých zpráv se účinnost předpokládá na rok 2014. Zastávám názor, že si česká právní společnost díky své flexibilitě rychle zvykne na novou úpravu obchodních závazkových vztahů. Výsledek snahy o vytvoření jednotného soukromoprávního kodexu hodnotím převážně pozitivně.

9 Srovnej část první, druhou a čtvrtou ObchZ.

(11)

11

3 Pojem dealerská smlouva a její místo v č eském právním ř ád ě

3.1 Slovní spojení dealerská smlouva

Název dealerská smlouva je běžně používaným termínem, který vznikl z anglického slova „dealer“, který cizojazyčné slovníky na prvních místech překládají jako: obchodník, jednatel, zprostředkovatel, obchodní zástupce, prodejce (např. vozů) a v neposlední řadě i jako překupník ve spojitosti s nelegální činností.¹¹ Pokud se na význam slova „dealer“ podíváme do slovníku cizích slov můžeme se setkat s významem jako pověřený zástupce firmy nebo zprostředkovatel burzovních obchodů.¹² Spojitost významu slova „dealer“ s ekonomickou činností, jejímž hlavním účelem bude dosažení zisku, je více než zřejmá.

Smlouva je dvoustranný či vícestranný právní úkon, který je výsledkem negociace stran se shodným projevem vůle směřující ke vzniku, změně či zániku práv a povinností. Právním úkonem včetně jeho podstatných znaků a náležitostí pro vznik smlouvy se budu zabývat v následující části nazvané Uzavírání dealerské smlouvy.

3.2 Vymezení pojmu dealerská smlouva

Dealerská smlouva je dohodou mezi dodavatelem a obchodníkem, kde se obchodník zavazuje odebírat od dodavatele ve smlouvě specifikované zboží. Obchodník při následném prodeji zboží jedná jako samostatný podnikatel vlastním jménem na vlastní účet. Jedná se o soustavnou ekonomickou činnost vykonávanou mezi dvěma podnikatelskými subjekty.

3.3 Dealerská smlouva jako inominátní závazek

Dealerská smlouva jako taková není upravena v žádném zákoně (není zákonným smluvním typem), avšak české soukromé právo její existenci předpokládá v podobě smlouvy nepojmenované (inominátní). Dealerská smlouva se bude řídit hlavně podle

11 OHEROVÁ, Jana, Marek SVOBODA, Miroslav SVOBODA a Milena BOČÁNKOVÁ.

ANGLICKO-ČESKÝ: Právnický slovník. 4.aktualizované a doplněné vydání. Praha: LINDE Praha, a.s, 2010, s. 158.

12 KUČERA, Radek. ABZ.cz: slovník cizích slov. Slovnik.abz.cz [online]. 2005- 2006 [cit. 2012-02-11].Dostupné z:

http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/hledat?typ_hledani=prefix&cizi_slovo=dealer

(12)

12 úpravy obsažené v samotné smlouvě. Otázky smlouvou neupravené se budou řídit dle obecné úpravy obsažené v části třetí ObchZ. Z důvodu obchodněprávního charakteru dealerské smlouvy zaměřím svoji pozornost na úpravu inominatních smluv v režimu práva obchodního. Dealerská smlouva ze své podstaty vzniká mezi dvěma podnikateli v rámci jejich podnikatelské činnosti, tudíž spadá do §261 odst. 1 ObchZ.

(relativní obchod)¹³ a řídí se částí třetí ObchZ. „Nepojmenované smlouvy v režimu ObchZ. výslovně připouští §269 odst. 2. Nejedná se o skutečné povolení, jelikož možnost uzavření těchto smluv primárně vyplývá z povahy dispozitivní úpravy obchodních závazkových vztahů. Smluvní volnost účastníků je neomezená za předpokladu, že neodporují kogentním ustanovením §263 a nejsou v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, jak uvádí §265 ObchZ. Význam §269 odst. 2 je spatřován ve vymezení zásady určitosti smlouvy. Nepojmenovaná smlouva je tedy platně uzavřena, pouze pokud je dostatečně určen předmět smluvních závazků.¹⁴

ObchZ. více ustanoveními, které by specifičtěji upravovali nepojmenované smlouvy, nedisponuje. V této chvíli je dobré si připomenout §1 odst. 2 ObchZ., který upravuje vztah obchodního zákoníku jako speciálního k zákoníku občanskému jako obecnému. Toto pravidlo říká: Nelze-li, některé otázky řešit podle ustanovení obchodního zákoníku, řeší se podle předpisů práva občanského. Práva a povinnosti vznikající z inominátní smlouvy se budou řídit především úpravou obsaženou v samotné smlouvě. V okamžiku absence úpravy určité otázky ve smlouvě nebo v zákoně přichází v úvahu aplikace §491 odst. 2 ObčZ., která říká, že je třeba použít ustanovení zákona upravující závazky jim nejbližší. Pokud nastane tato situace, nesmíme opomenout na vztah speciality ObchZ. k ObčZ. a aplikovat nejdříve obsahově a účelově nejbližší ustanovení zákoníku obchodního a pokud nebude nalezeno, můžeme se obrátit na ustanovení zákoníku občanského.¹⁵ Takovýto postup je označován pojmem analogie v právu.

13 Úprava inominátních smluv v režimu ObchZ. se vztahuje pouze na relativní a fakultativní obchody podle § 261 odst.1 a § 262 ObchZ.

14 POKORNÁ, Jarmila, Zdeněk ČÁP a KOL. Obchodní zákoník: Komentář. II díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s, 2009,s. 268-270.

15 KUDRNA, Karel. Přípustnost inominátních a smíšených smluv v českém právu soukromém. Právní Rozhledy: Časopis pro všechna právní. 2001, č. 11, s. 548-551.

(13)

13 3.3.1 Analogie v právu

Analogie v právu se používá v případě výskytu tzv. mezer v zákoně¹⁶, kdy nelze aplikovat právní normu přímo z důvodu její neexistence, a proto se použije norma řešící otázky podobné dle obecné teorie práva, nejbližší dle zákonného vymezení ObčZ.

Nutno podotknout, že ne všechny právní odvětví analogii připouští - například ve správním právu nelze analogii použít vůbec a v trestním je zakázána v neprospěch pachatele. Právní teorie rozlišuje dvě podoby analogie: per analogiam legis (analogie zákona) a per analogiam iuris ( analogie práva).¹⁷

- Analogie zákona spočívá v aplikaci určitého ustanovení zákona nebo jiného právního předpisu na otázku zákonem neřešenou.

- Analogie práva se používá výjimečně v případech, kdy nelze uplatnit analogii zákona. Případ se posoudí dle právních principů příslušného právního odvětví nebo obecných právních principů.¹⁸¹⁹

Obecná úprava analogie se nachází v občanském zákoníku v §853:

Občanskoprávní vztahy, pokud nejsou zvláště upraveny ani tímto, ani jiným zákonem, se řídí ustanoveními příslušného zákona, která upravují vztahy obsahem i účelem jim nejbližší. Použití analogie pro specifickou oblast závazků založených inominátní smlouvou obsahuje již výše zmíněný §491 ObčZ: „Na závazky vznikající ze smluv v zákoně neupravených je třeba použít ustanovení zákona, která upravují závazky jim nejbližší, pokud samotná smlouva nestanoví jinak.“ V obou těchto případech se jedná o použití ustanovení zákona, tedy o první typ tzv. analogii legis. Analogii iuris výslovně připouští obchodní zákoník v §1 odst.2: „Nelze-li některé vztahy upravené v odst.1 řešit dle předpisů práva obchodního ani občanského, posoudí se podle obchodních zvyklostí a není-li jich, podle zásad, na kterých spočívá tento zákon.“ ²⁰ 3.3.2 Závěrem

Dobrá znalost včetně správného použití výše zmíněných ustanovení je dle mého názoru nezbytným předpokladem pro správné uzavření inominátní smlouvy. Z možného

16 Situace zákonem neřešená – vzniká z důvodu existence nepopsatelného množství stále se vyvíjejících a nově vznikajících vztahů ve společnosti.

17 GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 4. upr. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007, 343 s. Právnické učebnice (Aleš Čeněk), s.147-148.

18 GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 4. upr. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007, 343 s. Právnické učebnice (Aleš Čeněk),s.148.

19 Srovnej. HARVÁNEK.J a kol. Právní teorie. Juridica Brunensia,1995 s.202-203.

20 HANDLAR, Jiří. Právní režim inominátního závazku v občanském a obchodním právu. Právní Rozhledy: Časopis pro všechna právní odvětví. 2003, roč. 11, č. 4, s. 164-170.

(14)

14 použití analogie při řešení sporů vyvstává skutečnost nepředvídatelných komplikací, se kterými nemusela ani jedna strana sporu dopředu počítat. Jako doporučení pro snížení míry právní nejistoty, která vzniká při uzavírání takové smlouvy, je snažit se potencionální vztahy mezi stranami upravit co možná nejkomplexněji již v samotné smlouvě a nenechat nic náhodě. Snažit se předvídat vznik možných problémů a orientovat se v úpravě blízké dané oblasti. Naplňovat zásadu profesionality při obchodněprávním jednání.²¹

3.4 Použití p ř edpis ů EU

V rámci této podkapitoly považuji za nutné se zmínit o existenci čl.1 odst.2, čl.10 a čl.10a Ústavy České republiky. „Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva. Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu;

stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva. Mezinárodní smlouvou mohou být některé pravomoci orgánůČeské republiky přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci.“²² Od 1. května roku 2004 je Česká republika členským státem Evropské unie. V rámci Evropské unie je uplatňováno tzv. komunitární právo. Komunitární právo je tvořeno primárním a sekundární právem Evropské unie, které se díky svému přímému účinku vztahuje přímo na jednotlivce.

Na základě výše zmíněných článků Ústavy se toto právo považuje za součást českého právního řádu, a proto se jeho znalost předpokládá. ²³ Veškeré ustanovení smluv uzavíraných mezi subjekty členských států navzájem nebo mezi tuzemskými subjekty musejí být v souladu s předpisy práva Evropské unie.

3.4.1 Nařízení komise (ES) č.1400/2002

S ohledem na zpracování tématu dealerské smlouvy orientované na prodej nových automobilů je stěžejním předpisem Evropské unie „bloková výjimka“ - Nařízení komise (ES) č.1400/2002 ze dne 31. července 2002, která spadá do oblasti distribuce nových motorových vozidel, servisu a oprav motorových vozidel včetně distribuce náhradních dílů. Bloková výjimka se týká čl.101 odst.3 smlouvy o fungování Evropské

21 Viz. k tomu použití analogie ustanovení o mandátní smlouvě na vztah prokurista podnikatel.

Rozsudek Nejvyššího soudu Sp.zn./Čj.: 23 Cdo 2713/2009.

22 Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky.

23 TÝČ, Vladimír, David SEHNÁLEK a Radim CHARVÁT. Vybrané otázky působení práva EU ve sféře českého právního řádu. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011, 179 s. Spisy Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, sv. 385.

(15)

15 unie (dříve čl.81 odst.3 Smlouvy o ES). Tento článek zakazuje dohody ve vzájemné shodě (vertikální i horizontální), které mohou ovlivnit obchod uvnitř společenství a narušit tak hospodářskou soutěž. Za vertikální dohodu se dá například považovat vztah výrobce - distributor (prodejce).²⁴

Pro oblast prodeje nových motorových vozidel platí i nadále výše zmíněný předpis – Nařízení (ES) č.1400/2002, jehož platnost vyprší 31. května roku 2013. Pro oblast servisu a oprav motorových vozidel včetně distribuce náhradních dílů byl stávající předpis nahrazen předpisem novým - Nařízením komise (EU) č. 461/2010 platným od 1. června roku 2010 do 31. května roku 2023. Tímto předpisem se dále nebudu zabývat, protože se blíže netýká stanovené problematiky prodeje vozidel.²⁵

Hlavním cílem Nařízení (ES) č.1400/2002 je zlepšení pozice spotřebitelů v oblasti prodeje automobilů prostřednictvím posílení konkurenčního prostředí v odvětví. Změna se dotkla především úpravy vzájemných vztahů mezi výrobci a prodejci vozidel, kdy prodejci před účinností tohoto nařízení vystupovali v pozici výrazně slabší strany smluvního vztahu. Ze strany výrobců docházelo ke značnému tlaku na prodejce prostřednictvím stanovení přísných podmínek, které musel prodejce splnit, což způsobovalo podstatné překážky vstupu na trh ostatním potencionálně konkurujícím subjektům.²⁶

Nařízení stanovuje práva a povinnosti včetně vymezení zakázaného jednání subjektům působícím na trhu s prodejem nových automobilů. Dochází tak k částečnému omezení pravomocí výrobců vůči prodejcům. Nařízení například ukládá odstranění povinnosti prodejce automobilů provozovat také opravnu. Stanovuje právo prodeje více značek v rámci jednoho prodejního místa včetně využití nových forem prodeje prostřednictvím internetu, právo prodejce prodat podnik, právo na arbitráž v případě sporu týkající se dohody, stanovení minimálního období pro trvání dohody včetně povinnosti uvedení výpovědní lhůty a objektivního důvodu výpovědi. Zahrnuje výslovný zákaz omezení činnosti prodejce v oblasti prodeje motorových vozidel po

24 Právní úpravy EU v oblasti ochrany hospodářské soutěže a zadávání veřejných zakázek: Ochrana hospodářské soutěže. BusinessInfo.cz: Oficiální portál pro podnikání a export [online]. 2003[cit.

2012-02-19]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/hospodarska-soutez/pravni- upravy-eu-v-oblasti-ochrany/1000511/8193/#pozn.

25 Nová právní úprava pro oblast servisu a oprav motorových vozidel včetně distribuce náhradních dílů. MotoFocus.eu [online]. 2010[cit. 2012-02-20]. Dostupné z:

http://cz.motofocus.eu/novinky,6349,nova-pravni-uprava-pro-oblast-servisu-a-oprav-motorovych- vozidel-vcetne-distribuce-nahradnich-dilu.html

26 KLIMENTOVÁ, Marta. Dealerská smlouva. Brno, 2008/2009. Diplomová práce. Právnická fakulta Masarykovi univerzity.

(16)

16 výpovědi dohody. Taktéž není povoleno omezování možnosti prodeje leasingových služeb nebo omezování prodeje vozidel do jiných států, které jsou členy Evropské unie.

Jedním z další zákazů týkající se cenové politiky je zákaz omezování prodejce stanovit si cenu za zboží (dodavatel má možnost ukládat pouze maximální či doporučenou prodejní cenu) či teritoriální omezení působnosti tržních subjektů. V případě nesplnění některé z podmínek stanovených Nařízením (ES) č.1400/2002²⁷ se strany dohody vystavují riziku její neplatnosti.²⁸

3.4.2 Závěrem

Nařízení Evropské unie, které bylo stručně rozebráno výše, je dle mého názoru velice praktickým a přínosným prvkem pro prodejce automobilů a neméně pro konečného zákazníka (spotřebitele). Díky působnosti nařízení v České republice zajisté došlo k oživení konkurenčního prostředí v oblasti prodeje vozidel, což ocení především koncoví zákazníci. Pozitivum je možné zhlédnout v podobě většího výběru služeb a produktů za současného snížení cen, což je důsledek zvýšení konkurence na poli prodeje nových vozidel. Úprava Nařízení (ES) č.1400/2002 by mohla být dobrou inspirací i pro smlouvy z odlišného odvětví, na něž se nevztahuje. Tvrdší úpravu směřující k omezení práv výrobců bych do budoucna nenavrhoval především z důvodu možného překlenutí a následného zvýhodňování jedné smluvní strany pomocí právní regulace. Již nynější Evropská úprava v oblasti prodeje a servisu vozidel je některými zájmovými skupinami považována za nástroj regulace hospodářské soutěže ve prospěch spotřebitele.

27 Nařízení ES č.1400/2002 – dostupné online na:

http://www.sacr.cz/dokumenty/narizeni_1400_2002.pdf

28 Pravidla prodeje a servisu motorových vozidel. Euroskop.cz: Věcně o Evropě [online].

18.8.2008[cit. 2012-02-22]. Dostupné z: http://www.euroskop.cz/8449/1981/clanek/pravidla- prodeje-a-servisu-motorovych-vozidel/

(17)

17

4 Uzavírání dealerské smlouvy

Právní úpravy procesu kontraktace se v jednotlivých zemích značně odlišují v závislosti na vývoji a úrovni podnikatelské kultury. V zemích fungujících na základě tržní ekonomiky je právní úprava založena na několika zásadních principech vycházejících z teorie dokonalého kontraktu. Česká právní úprava založená na dualistické koncepci obchodního a občanského zákona vychází z těchto mezinárodně přijatých standardů kontraktace ²⁹.

Josef Bejček ve své publikaci „Obchodní závazky“ uvádí pro existenci smlouvy tyto předpoklady: „platná nabídka a řádná akceptace nabídky, poskytnutí dostatečného protiplnění, absence podvodu, nátlaku nebo právně významného omylu, právní způsobilost stran, slučitelnost s veřejnými zájmy, dodržení řádné právem vyžadované formy, soulad se zvláštními pravidly upravujícími příslušný typ smlouvy.“³⁰

Jak je zřejmé z předešlého textu, dealerská smlouva bude uzavírána výhradně v režimu obchodněprávním. Úprava uzavírání smluv se v obchodním zákoníku nachází v §269 až §275. Nadpis Některá ustanovení o uzavírání smlouvy nám naznačuje, že úprava není komplexní a je nutné současně použít základní občanskoprávní úpravu obsaženou v §43 až §51 ObčZ.³¹

Kontraktace dealerské smlouvy bude probíhat na základě §269 odst.2 ObchZ.

Nutným předpokladem pro platné uzavření (inominátní) smlouvy je přesné vymezení smluvních stran včetně dohody o obsahu smluvního závazku. Dohoda musí dostatečně specifikovat práva a povinnosti stran, tj. netrpět neurčitostí. Na úpravu dealerské smlouvy se použije obecná závazková úprava hlavy I. části třetí ObchZ. §269 odst.1 ObchZ. však nemůžeme použít při uzavírání dealerské smlouvy, jelikož se vztahuje pouze na jednotlivé typy smluv upravené v hlavě II. části třetí ObchZ. Vzhledem k zásadě smluvní volnosti lze však použití některé takové úpravy výslovně ujednat. ³²

Běžná praxe může z hlediska obchodního a ekonomického nahlížet na dealerskou smlouvu jako na smlouvu určitého typu podobně jako je tomu u smluv leasingových.

29 BEJČEK, Josef. Obchodní závazky: Obecná úprava a kupní smlouva. druhé, aktualizované a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita v Brně - Právnická fakulta, 1997, s.55.

30 BEJČEK, Josef. Obchodní závazky: Obecná úprava a kupní smlouva. druhé, aktualizované a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita v Brně - Právnická fakulta, 1997, s.55-56.

31 MAREK, Karel. Jak uzavírat obchodněprávní smlouvy. Právní rádce. 2008, č. 6.

32 MAREK, Karel. Smluvní obchodní právo: Kontrakty. 3.,aktualizované a rozšířené vydání. Brno:

Masarykova univerzita, 2007, s.41.

(18)

18 Z tohoto důvodu bude při uzavírání těchto smluv typicky využíváno odkazu na všeobecné obchodní podmínky a směrnice, které se stanou součástí smlouvy a je jim třeba věnovat pozornost. Stejně tak je dobré se orientovat v obchodních zvyklostech používaných v dané oblasti.³³ Důležitou vlastností dealerské smlouvy je, že se uzavírá na delší dobu a má tedy charakter dlouhodobého právního vztahu.

V rámci rozboru dealerské smlouvy orientované na prodej nových automobilů budu v práci (především v 5.kapitole) vycházet ze smlouvy mezi jedním významným tuzemským výrobcem automobilů (dodavatelem) a prodejcem (obchodníkem), kdy společnost vyrábějící automobily uzavírá dealerskou smlouvu s obchodníkem o dodávkách nových automobilů a jiných produktů souvisejících s odvětvím a zároveň na něj převádí právo prodávat automobily a další produkty pod uvedenou značkou výrobce (dodavatele). Obchodník uzavírá obchody, které vyvstávají z dealerské smlouvy, jako samostatný podnikatel vlastním jménem a na vlastní účet. Není oprávněn jednat jménem a/nebo na účet dodavatele.

4.1 Zásady kontraktace

Dealerská smlouva jako obchodněprávní závazek je uzavírána mezi různými typy subjektů v odlišném společenském, politickém nebo ekonomickém postavení. Věcí, která by měla být subjektům závazkového vztahu však společná, je ctění a dodržování základních zásad, na kterých spočívá ObchZ. Základní zásady jsem stručně specifikoval v kapitole nazvané Obchodní závazky. V této části bych chtěl zmínit a vytknout pouze některé zásady, o kterých si myslím, že hrají důležitou roli právě v procesu samotné kontraktace. Jsou jimi na prvním místě zásada rovnosti účastníků, zásada smluvní svobody, zásada bezformálnosti právních úkonů a zásada dispozitivnosti právní úpravy.

V případě prodeje automobilů je zřejmé, že zásada rovnosti účastníků smluvního vztahu je značně prolomena ve prospěch výrobce, což se může projevovat jednostranným diktátem podmínek v samotném průběhu kontraktace. Tento fakt je důsledkem silného ekonomického postavení výrobce, který do jisté míry reguluje již zmíněné Nařízení (ES) 1400/2002. Zásada rovnosti účastníka obchodních vztahů však

33 ŠTENGLOVÁ, Ivana, Stanislav PLÍVA a Miloš TOMSA. Obchodní zákoník: komentář. 13. vyd.

Praha: C.H. Beck, 2010, 1447 s. Komentované zákony (C.H. Beck), s.918.

(19)

19 může být v daném případě splněna vyvážeností vzájemného plnění (vzájemné ekonomické prospěšnosti).³⁴

Zásada smluvní svobody umožňuje samostatně se rozhodnout, zda smlouvu uzavřeme, s kým, za jakých podmínek a kdo bude rozhodovat spory ze smlouvy.³⁵ Smluvní svoboda je oprávněním subjektu rozhodovat o svém právním postavení.

Smluvní svoboda se také projevuje určením obsahu smlouvy, což z hlediska kontraktace dealerské smlouvy, jež se řídí převážně samotným obsahem smlouvy, má zásadní význam.³⁶

Obchodní zákoník shodně s občanským vychází z předpokladu, že smlouvy nevyžadují ke své platnosti a účinnosti určitou formu. To znamená, že obecně platné mohou být i úkony konkludentní, a tak obchodní smlouva může vzniknout pouze faktickým jednáním stran.³⁷ Zásada bezformálnosti právních úkonů se odráží v §272 odst.1 ObchZ. Písemná forma se vyžaduje pouze v případech, kdy tak stanoví zákon pro určité smluvní typy, anebo kdy jedna strana požaduje písemnou formu.³⁸ V případě uzavírání dealerské smlouvy, jejímž předmětem bude nákup vozidel, lze za běžnou praxi považovat písemnou formu smlouvy. Hlavní důvody této praxe vidím ve vysoké hodnotě předmětu plnění a snaze zajistit hmotné důkazy pro případ vzniku sporu mezi stranami.

Zásada dispozitivní právní úpravy se do existence dealerské smlouvy promítá velkou měrou. Základní rozdíl mezi kogentní a dispozitivní normou tkví v nemožnosti subjektu práva se odchýlit od ustanovení kogentní normy, kdežto v případě dispozitivní normy tato možnost existuje.³⁹ Dispozitivní úprava stranám značně usnadňuje proces uzavírání smluv. Strany jednající o obsahu smlouvy budou vycházet z §263 ObchZ., který jim umožňuje se odchýlit od zákonné úpravy, kromě kogentních ustanovení tam taxativně vypočtených.⁴⁰ Tato skutečnost je pro smluvní strany velice důležitou z důvodu chybějící úpravy dealerské smlouvy v zákoně. Pro úplnost §263 odst.2

34 BEJČEK, Josef, Karel ELIÁŠ, Přemysl RABAN. A KOL. Kurs obchodního práva: Obchodní závazky. 5.vydání. v Praze: C.H.Beck, 2010, s.9.

35 HAJN, Petr a Josef BEJČEK. Jak uzavírat obchodní smlouvy. 2. vyd. Praha: Linde, 2003, s.9.

37 POKORNÁ, Jarmila, Zdeňek ČÁP a KOL. Obchodní zákoník: Komentář. II díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s, 2009, §272 odst.1.

38 BEJČEK, Josef, Karel ELIÁŠ, Přemysl RABAN. A KOL. Kurs obchodního práva: Obchodní závazky. 5.vydání. v Praze: C.H.Beck, 2010,s.15.

39 KNAPP, Viktor. O právu kogentním a dispozitivním. Právník. 1995, č. 1.

(20)

20 ObchZ. rozšiřuje výčet kogentních ustanovení: strany se nemohou odchýlit od základních ustanovení v této části a od ustanovení předepisující povinnou písemnou formu právního úkonu.

4.2 Forma

Forma dealerské smlouvy jako smlouvy inominátní předepsána není. Můžeme tedy vycházet z možnosti, že smlouvu lze uzavřít jak písemně, tak ústně. Písemnou formu k platnosti smlouvy vyžaduje obchodní zákoník jen v případech, kdy to stanoví zákon nebo když alespoň jedna strana při jednání o uzavření smlouvy projeví vůli, aby smlouva byla uzavřena v písemné formě (§272 odst.1 ObchZ.).⁴¹ Nabízí se srovnání s úpravou §40 odst.1 ObčZ., který na rozdíl od obchodního zákoníku vyžaduje dohodu účastníků o formě. Na dealerskou smlouvu jako na smlouvu obchodní (relativní obchod) neplatí zásada občanského zákoníku, že písemně uzavřená smlouva může být změněna nebo zrušena pouze písemně.⁴² Z ustanovení §272 odst.2 vyplývá, že písemně uzavřená dealerská smlouva může být změněna nebo zrušena i ústně, pokud si strany její změnu a zánik v písemné podobě ve smlouvě nesjednaly.

Jelikož ve smlouvě mezi výrobcem a prodejcem automobilů se nejedná o bagatelní záležitosti, bude úprava formy často stanovená v samotné smlouvě. Například ve smlouvě mezi významným výrobcem automobilů na českém trhu a prodejcem je forma smlouvy upravena následujícím způsobem v části nazvané Obecná ustanovení: „Změny a doplňky této smlouvy vyžadují písemnou formu. Vedlejší ústní jednání nebyla učiněna.“ Z hlediska právní jistoty bude takovéto nebo podobné ustanovení začleňováno do dealerských smluv většinou subjektů obchodujících v odvětví motorových vozidel. V mnoha publikacích věnujících se problémům formy smlouvy je výše popsané řešení doporučováno. Z mého pohledu je výhodné pro obě smluvní strany nezávisle na jejich vzájemném postavení.

4.3 Návrh a p ř ijetí

Předpokladem pro vznik jakékoliv smlouvy je existence alespoň dvou smluvních stran. Dealerská smlouva vzniká na základě návrhu na uzavření smlouvy jednou stranou a bezvýhradným přijetím návrhu druhou stranou. Návrh na uzavření smlouvy by měl

41 BEJČEK, Josef. Obchodní závazky: Obecná úprava a kupní smlouva. druhé, aktualizované a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita v Brně - Právnická fakulta, 1997, s.72-73.

42 KOPÁČ, Ludvík. Obchodní kontrakty. Praha: Prospektrum, 1993, s.61-62.

(21)

21 být první fází kontraktačního procesu.⁴³ Z povahy smlouvy jako složeného projevu vůle lze předpokládat, že nežli dojde k bezvýhradnému setkání projevů vůle oferenta a obláta (akceptanta), mohou si subjekty, než dojde ke smluvnímu konsensu obou stran, svoje pozice v procesu kontraktace i několikrát vyměnit. Základní úpravu výměny smluvních projevů najdeme v občanském zákoníku v §43a až §45.⁴⁴ Úprava vzniku smlouvy podle občanského zákoníku až na určité doplňky potřebné pro zvláštnosti obchodních vztahů platí (např. smluv uzavíraných mezi podnikateli), které najdeme v §269 až 275 ObchZ.

V návrhu dealerské smlouvy se dle mého názoru můžeme setkat s problémem splnění jedné z náležitostí vyžadovaných §37 ObčZ., kterou je dostatečná obsahová určitost návrhu, tj. návrh musí obsahovat alespoň podstatné náležitosti navrhované smlouvy vyžadované zákonem. V případě dealerské smlouvy postrádáme výčet podstatných náležitostí smlouvy definovaných zákonem, tudíž musíme v návrhu věnovat dostatečnou pozornost obsahovému určení předmětu závazku. V okamžiku nesplnění stanovené podmínky se nebude jednat o návrh podle §43a odst.1.⁴⁵

Návrh smlouvy působí svými právními účinky od okamžiku, kdy dojde příjemci, stejně tak přijetí má právní účinky od okamžiku dojití navrhovateli.⁴⁶ Přijetí návrhu vymezuje občanský zákoník v §43c, když tak označuje včasné prohlášení učiněné osobou, které byl návrh určen, nebo jiné její včasné jednání, z něhož lze dovodit její souhlas.⁴⁷

Častým jevem, se kterým se setkáme při vymezení předmětu závazků u návrhů smluv mezi výrobci a distributory v rámci prodeje aut, je odkazování na různé přílohy a směrnice (mohou obsahovat obchodní podmínky), které dále konkretizují předmět závazků. Právě tyto přílohy a směrnice jsou obvykle tvořeny pouze jednou smluvní stranou – tzv. jednostranným určením ze strany výrobce automobilů. Takové chování je podle mého názoru typickým příkladem zneužívání postavení ze strany výrobce, proti kterému se dá jen stěží z pozice prodejce bránit. Domnívám se, že prodejce má zpravidla větší osobní motivaci pro uzavření smlouvy s výrobcem, a proto většinou

43 HULMÁK, Milan. Uzavírání smluv v civilním právu. Praha: C. H. Beck, s. r.o., 2008, s.53-57.

45 ŠVESTKA, Jiří, Oldřich JEHLIČKA a kol. Občanský zákoník: komentář. 10., jubilejní vyd.

Praha: C. H. Beck, 2006, s.291-293.

47 HULMÁK, Milan. Uzavírání smluv v civilním právu. Praha: C. H. Beck, s. r.o., 2008, s.116.

(22)

22 na takto stanovené podmínky ve smlouvě přistoupí. Činnost jednotlivého prodejce je ekonomicky závislá na smluvním vztahu s výrobcem nikoliv naopak.

4.4 Porovnání s uzavíráním smlouvy o obchodním zastoupení

Úvodem této podkapitoly stručně charakterizuji pomocí ustanovení §652 odst.1 ObchZ. smlouvu o obchodním zastoupení „Smlouvou o obchodním zastoupení se obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel zavazuje dlouhodobě pro zastoupeného vyvíjet činnost směřující k uzavírání určitého druhu smluv (dále jen „obchody“) nebo sjednávat a uzavírat obchody jménem zastoupeného a na jeho účet (srov. obchodník na základě dealerské smlouvy o prodeji automobilů jedná jako samostatný podnikatel, vlastním jménem a na vlastní účet str.19). Smlouva o obchodním zastoupení je na rozdíl od dealerské smlouvy zákonným smluvním typem upraveným v §652 až §672a ObchZ., kterým se budeme řídit při její kontraktaci.⁴⁸ Při uzavírání dealerské smlouvy se budeme řídit obecnou úpravou pro závazkové vztahy obsaženou v ObchZ. za současného použití ObčZ. Obsah smlouvy o obchodním zastoupení dohodnutý stranami musí zahrnovat podstatné části smlouvy vymezené základním ustavením⁴⁹ tohoto smluvního typu.

V případě dealerské smlouvy postačuje splnit požadavek určitosti obsahu vymezený

§269 odst.2 ObchZ. Otázkou určitosti obsahu se zabývá například rozsudek Nejvyššího soudu Sp.zn/Čj.: 23 Cdo 898/2009. Zásadní rozdíl v kontraktaci spatřuji ve stanovení povinné písemné formy pro smlouvu o obchodním zastoupení jako podmínku platnosti smlouvy ( §652 odst.4 ObchZ.). Zatímco pro dealerskou smlouvu povinná forma stanovena není, je pouhým doporučením.⁵⁰

Podrobná úprava vztahů včetně kogentních ustanovení obsažených v ObchZ.

pro smluvní typ obchodního zastoupení zabezpečuje smluvním stranám relativně stejné postavení při procesu kontraktace na rozdíl od dealerské smlouvy. Zákonná úprava smluvního typu podstatně reguluje možnost zneužívání postavení z pozice ekonomicky silnějšího subjektu. V případě dealerské smlouvy by mohlo být řešením de lege ferenda vytvoření alespoň několika ustanovení smluvního typu dealerské smlouvy v rámci

48 MAREK, Karel. Informace pro právní praxi: Smlouva o obchodním zastoupení. Časopis pro právní vědu a praxi. 2006, č. 3,s.306.

49 V publikaci Kurs obchodního práva Obchodní závazky 5.vydání na str.410:,,Po novelizaci ztratil systém úpravy tohoto smluvního typu, některé charakteristické rysy společné ostatním smluvním typům obchodního zákoníku.Tak např. neobsahuje,,základní ustanovení“, jež jsou podle §263 odst.2 ObchZ kogentní.“ naproti tomu Obchodní zákoník.Komentář II díl. Wolters Kluwer ČR na str.1731 považuje §652 za základní ustanovení daného smluvního typu.

50 POKORNÁ, Jarmila, Zdeňek ČÁP a KOL. Obchodní zákoník: Komentář. II díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s, 2009, s.1732-1734.

(23)

23 ObchZ. stanovující formou taxativního výčtu zakázané jednání. Inspirací by mohlo být Nařízení ES č.1400/2002 řešící danou problematiku v odvětví motorových vozidel, kde k zneužívání postavení výrobcem dochází velice často.

Je otázkou, zda by pro dealerské smlouvy uzavírané v rámci různých hospodářských odvětví, byla nějaká univerzální úprava žádoucí a prakticky aplikovatelná, zda by typizace tohoto druhu nepojmenované smlouvy nenarušila smluvní volnost a stabilitu, byť jen zčásti.⁵¹

4.5 Záv ě re č né – návrhy a doporu č ení pro praxi

Proces kontraktace u dealerské smlouvy je v každém případě velmi individuální záležitostí. Univerzální rada, která však platí pro všechny subjekty mající v úmyslu kontrahovat, je pěkně popsaná v knize „Jak uzavírat obchodní smlouvy“ a zní:

„Podobně jako dokonalost hodin nespočívá v tom, že jdou rychle, ale správně, nespočívá dokonalost smlouvy snad v tom, že je uzavřena rychle, ale v tom, že je oboustranně přijatelným průsečíkem zájmů obou stran a jejich přesným vyjádřením.“⁵² Pokud jsou splněny výše uvedené předpoklady a oba subjekty smlouvu považují za obsahově vyváženou a ekonomicky výhodnou, můžeme označit smlouvu za

„dokonalou“, ovšem pouze z pohledu smluvních stran, z pohledu právního tomu tak být nemusí.

Ještě než dojde k samotné fázi kontraktace, by se podnikatel měl dostatečně informovat o osobě, se kterou hodlá kontrahovat. Z pozice výrobce automobilů bude důležité zjištění a ověření majetkových poměrů včetně záměru a strategie, které prodejce předkládá. V případě prodejce bych pozornost směřoval k zjištění vystupování a chování výrobce vůči smluvním partnerům stejného postavení. Nezávisle na druhu a důležitosti smlouvy lze subjektům obecně doporučit ověřování pravosti poskytnutých informací v obchodním rejstříku.⁵³

Důležitým předpokladem pro úspěšné uzavření smlouvy je správné pojmenování smluvních stran a dostatečné vymezení předmětu závazků, jak jsem zmiňoval v předešlém textu. Spousta smluv trpí nedostatky již při určení subjektů, když podnikatelé uvádějí svoje označení, která nejsou v souladu se zákonem.⁵⁴ V případě

51 BEJČEK, Josef. Předsmluvní stadium. Právní rádce. 1994, č. 1.

52 HAJN, Petr a Josef BEJČEK. Jak uzavírat obchodní smlouvy. 2. vyd. Praha: Linde, 2003, s.152.

53 KOPÁČ, Ludvík. Obchodní kontrakty. Praha: Prospektrum, 1993,s.71.

54 MAREK, Karel. Desatero k uzavírání smluv. Právní rádce. 2009, č. 1.

(24)

24 nedostatečného určení předmětu závazků jsou důsledky závažnější - na smlouvu se hledí jako by nebyla uzavřena (ObchZ §269 odst. 2.).

V otázce formy smlouvy se lze řídit principem neformálnosti, který ovšem v případě dealerské smlouvy nelze zcela doporučit. Dealerská smlouva mezi výrobcem a prodejcem by měla mít písemnou formu. Smlouva by také měla obsahovat ustanovení říkající, že může být měněna nebo rušena pouze písemně. Ústní formy lze využít v případech opakovaného uzavírání velkého počtu smluv s jednoduchým obsahem, kdy je důležitým faktorem rychlost jejich uzavírání, což se netýká případu prodeje vozidel.⁵⁵

Dealerská smlouva často obsahuje odkazy na obchodní podmínky, směrnice či různé přílohy, které konkretizují samotnou smlouvu. Text smlouvy tak narůstá a nelze než doporučit věnovat dostatečnou pozornost veškerému obsahu. Definicí pojmů a zkratek použitých ve smlouvě lze předejít případným výkladovým sporům (terminologie používaná výrobcem nemusí být známa prodejci).

Konkrétní doporučení pro praxi, které by bylo schopno zamezit zneužití postavení výrobce vůči prodejci není lehké jednoznačně stanovit. Nabízí se však univerzální doporučení, které neřeší problém konkrétně, ale ukazuje jistý směr, kterým je možné vyrovnávat podstatné rozdíly ve vzájemném postavení smluvních partnerů. V knize

„Jak uzavírat obchodní smlouvy“ je řečeno: ,,Kromě vyšší ekonomické síly jednoho partnera a s ní spojené jednostranné závislosti slabšího partnera (které rovnoprávnosti nepřejí) může tuto rovnováhu příznivě ovlivnit (navrátit) právní kultivovanost slabšího – právní důvtip.“⁵⁶

Návrhem de lege ferenda pro tuto část práce jsem se zabýval již v předchozí podkapitole v rámci srovnávání problematiky uzavírání smluv o obchodním zastoupení a dealerské smlouvy. Došel jsem k závěru, že konkrétní úprava dealerské smlouvy v ObchZ. by řešila problém nerovnosti v postavení subjektů. Ustanovení dealerské smlouvy jako smluvního typu bych koncipoval formou zakázaného jednání ze strany dodavatele (výrobce), aby bylo dosaženo rovného postavení subjektů uzavírajících dealerskou smlouvu.

Úprava by však musela obsahovat značné množství kogentních ustanovení, což by na druhou stranu znamenalo omezení smluvní svobody a zásadu dispozitivní úpravy. Z tohoto důvodu preferuji stávající úpravu formou smlouvy inominátní

55 KOPÁČ, Ludvík. Obchodní kontrakty. Praha: Prospektrum, 1993,s.71.

56 HAJN, Petr a Josef BEJČEK. Jak uzavírat obchodní smlouvy. 2. vyd. Praha: Linde, 2003,s.153.

(25)

25

5 Dealerská smlouva - obsah

5.1 Vymezení d ů ležitých pojm ů – prodej vozidel

Novým vozidlem se rozumí vozidlo, od jehož první registrace neuplynulo více než 6 měsíců nebo které najelo méně než 6000 km, přičemž je rozhodující kritérium, které nastane později.⁵⁷

Dodavatelem se obvykle rozumí výrobce automobilů nebo importér.

Obchodníkem se rozumí subjekt, který má s dodavatelem uzavřenou platnou obchodní smlouvu, na jejímž základě je členem autorizované prodejní sítě (dealer).

Spotřebitelem se rozumí fyzická nebo právnická osoba, která nakupuje výrobky nebo užívá služby za jiným účelem než pro podnikání (obchodování) s těmito výrobky nebo službami.⁵⁸

Velkoodběratelem se rozumí fyzická nebo právnická osoba s bydlištěm nebo sídlem na území některého ze států Evropského hospodářského prostoru, která nakupuje nebo na svoji osobu registruje určité minimální množství vozů stejné značky ve stanoveném období, přičemž tato vozidla nesmí být po odběru jako nová zcizena a budou využívána pro potřeby velkoodběratele.

Cílovou skupinou se rozumí skupina zákazníků, která vykazuje podobné či shodné socio-demografické parametry, případně, která vykazuje shodné či podobné nákupní chování/rozhodování.

5.2 Vymezení p ř edm ě tu pln ě ní

Dealer má s výrobcem uzavřenou trvalou (rámcovou smlouvu) o trvalém odběru jeho zboží. To nakupuje vlastním jménem za zvýhodněnou cenu a následně prodává koncovému zákazníkovi již ve vlastní režii. Dealer na základě dealerské smlouvy s výrobcem není oprávněn jednat na jeho účet a jeho jménem. Dealer jedná jako samostatný podnikatel vlastním jménem a na vlastní účet. Na základě smlouvy je dealer mnohdy vázán dodržováním určitých pokynů při prodeji zboží (odběrové, cenové, kvalitativní, marketingové atd.) a pokud to smlouva dovoluje, může dealer využívat loga či ochranné známky výrobce. V praxi se můžeme setkat s výhradní distribuční smlouvou nebo výhradní nákupní smlouvou. Výhradní distribuční smlouvou se

57 Zákon č.235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. 58 Zákon č.634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů.