Hlavní práce5501_xmall22.pdf, 494.6 kB Stáhnout

(1)

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta mezinárodních vztahů

Obor Mezinárodní obchod

FRANCOUZSKÁ EKONOMIKA NA PŘELOMU TISÍCILETÍ

Vypracoval: Lukáš Malý

Vedoucí bakalářské práce: Ing. Dana Steinmetzová

(2)

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Francouzská ekonomika na přelomu tisíciletí“ vypracoval samostatně. Veškerou použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury.

V Praze dne 14.5.2007

Lukáš Malý

(3)

Obsah

OBSAH ... 2

SEZNAM GRAFŮ ... 4

SEZNAM ZKRATEK ... 5

ÚVOD ... 6

1 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKY FRANCOUZSKÉ EKONOMIKY. 8 1.1 Makroekonomické ukazatele ...8

1.1.1 HDP a hospodářský růst ...8

1.1.2 Nezaměstnanost a zaměstnanost ...10

1.1.3 Inflace a vnitřní kupní síla...13

1.2 Struktura francouzské ekonomiky ...14

1.2.1 Zemědělství a rybolov...14

1.2.2 Průmysl: vybraná odvětví ...17

1.2.3 Služby...21

2 POSTAVENÍ FRANCIE V EVROPSKÉ UNII ... 23

2.1 Mezinárodní obchod se zbožím a službami ...23

2.2 Mezinárodní kapitálové vztahy...27

3 PAKT STABILITY A RŮSTU A FISKÁLNÍ POLITIKA... 29

3.1 Definice paktu stability a růstu...29

3.2 Schodek veřejných financí...30

3.3 Veřejný dluh...32

3.4 Nerespektování kritérií Francií...34

(4)

3.5 Příčiny a řešení francouzského zadlužování...38

ZÁVĚR... 40

PRAMENY ... 42

Literatura ...42

Periodika ...42

Internet ...42

Přesné www adresy poznámek pod čarou...43

(5)

Seznam grafů

o Graf č. 1 – Tempo růstu HDP Francie (v %; 1997 – 2006)...9 o Graf č. 2 – Míra nezaměstnanosti ve Francii (v %; 2001 – 2006) ... 11 o Graf č. 3 – Produkce zpracovatelského průmyslu ve Francii (miliardy euro;

2000 – 2006) ...18 o Graf č. 4 – Teritoriální struktura exportů a importů Francie (v % a miliardách euro, 2005) ...23 o Graf č. 5 - Běžný účet platební bilance Francie (miliardy euro; 1995 - 2005)

...25 o Graf č. 6 – Podíl veřejného dluhu na HDP ve Francii (v %; 1980 – 2005) ..33 o Graf č. 7 – Srovnání podílu veřejného dluhu na HDP ve Francii a Eurozóně (v %; 1990 – 2005)...34

(6)

Seznam zkratek

o CPE – Contrat première embauche (První pracovní smlouva) o EADS – European Aeronautic Defence and Space Company

o ECOFIN – The Economic and Financial Affairs Council (Rada ministrů hospodářství a financí)

o EU15 – patnáctičlenná Evropská unie před východním rozšířením z roku 2004

o EU25 – Evropská unie po východním rozšíření z roku 2004 o HDP – hrubý domácí produkt

o INSEE – Institut National de la Statistique et des Études Économiques (Národní institut statistiky a ekonomických studií)

o JAR – Jižní Afrika

o NYSE – New York Stock Exchange (New Yorská burza) o OECD – Orgaizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj

o OFCE – Observatoire Français des Conjonctures Économiques (Francouzská observatoř ekonomického vývoje)

o SZP – Solečná zemědělská politika

o TPCA - Toyota Peugeot Citroën Automobile

o UMP – Union pour un mouvement populaire (Svaz pro lidové hnutí) o USA – United States of America (Spojené státy americké)

(7)

Úvod

Téma mé bakalářské práce „Francouzská ekonomika na přelomu tisíciletí“

jsem si vybral, protože mám rád vše francouzské. Tato záliba vznikla během mého studia na dvojjazyčném česko-francouzském gymnáziu. Během 6 let středoškolského studia jsem Francii mnohokrát navštívil a rád se tam vracím pořád. Tato evropská země mi jednoduše přirostla k srdci. Kromě tamní kultury mě zajímá i politický systém a již zmíněná ekonomika.

Cílem mé bakalářské práce bude analyzovat ekonomiku největší země západní Evropy. Pokusím se zjistit, jak si stojí hospodářství země, která před padesáti lety spoluzakládala Evropské hospodářské společenství. Součástí analýzy její ekonomiky bude popsat strukturu ekonomických odvětví, určit postavení francouzského hospodářství v rámci evropské ekonomiky a zkoumat jejich vývoj v posledních letech.

V první části práce se zaměřím na zhodnocení makroekonomické situace ve Francii, následně pak popíšu jednotlivé ekonomické sektory této ekonomiky.

Z makroekonomického hlediska se „dobrá kondice ekonomiky pozná podle její rostoucí aktivity, podle vysoké zaměstnanosti, podle stabilní měny a přebytkového zahraničního obchodu.“¹ Tyto charakteristiky měří míra růstu HDP, míra nezaměstnanosti, míra inflace a platební bilance. Na první tři výše zmíněné se v první části mé práce zaměřím. Dále zanalyzuji jednotlivé odvětví ekonomiky, od zemědělství přes průmysl až po služby.

Druhá část práce bude zkoumat postavení francouzské ekonomiky v Evropské unii. Zde se zaměřím na zahraniční obchod Francie a budu vycházet z její platební bilance. Zjistím, jestli je Francie více zaměřená na export nebo na import zboží a také kdo jsou její hlavní obchodní partneři v rámci Evropské unie.

Dále popíšu vztah zahraničních investorů k Francii.

Třetí část bakalářské práce bude pojednávat o tom, jak Francie plní nebo neplní kritéria stanovená Paktem stability a růstu, a také se zde zaměřím na vývoj francouzské fiskální politiky, která s Paktem stability a růstu úzce souvisí.

Bakalářská práce by měla komplexně zhodnotit ekonomické postavení Francie v evropském kontextu a měla by ukázat, jak si Francie stojí. Měla by také

1 citace: L´évolution des équilibres, L économie de la France. Paris: Nathan. 1999, s.28

(8)

odpovědět na otázku, zda může být Francie s vývojem svého hospodářství spokojena, nebo zda ve francouzské ekonomice existují nějaké rezervy a oblasti, ve kterých by se Francie měla do budoucna zlepšit.

Při psaní mé bakalářské práce budu pracovat převážně s internetovými zdroji z důvodu jejich aktuálnosti. Na internetu lze nalézt různé ročenky, statistiky a studie francouzských ministerstev, Národního institutu statistiky a ekonomických studií, Evropské centrální banky nebo OECD, které mi poskytnou nejaktuálnější možné informace.

(9)

1 Základní charakteristiky francouzské ekonomiky

1.1 Makroekonomické ukazatele

O stavu ekonomiky si lze udělat představu pomocí základních makroekonomických ukazatelů, které slouží k utvoření obrazu o dění v rámci daného hospodářství. „Zdravá“ ekonomika je charakteristická dynamickým růstem HDP, vysokou zaměstnaností nebo stabilní měnou.

Mezi makroekonomické ukazatele patří i vývoj státního rozpočtu, tím se ale budu podrobně zabývat až v poslední části mé bakalářské práce v rámci hodnocení francouzského přístupu k plnění Paktu stability a růstu.

1.1.1 HDP a hospodářský růst

Francouzská ekonomika je jednou z nejvýkonnějších ekonomik světa.

Hrubý domácí produkt dosahující v roce 2006 výše 1 710 miliard euro² řadil v jeho výši Francii na šesté místo ve světě. Před ni se dostaly jen světové ekonomické velmoci: Spojené státy americké, Japonsko, Německo, Velká Británie a Čína. Ta Francii v tomto ukazateli předstihla v roce 2005, když růst francouzského HDP v posledních letech zdaleka nedosahuje tempa růstu této rozvojové země.³

Po letech 1997 až 2000, kdy francouzská ekonomika rostla průměrným ročním tempem 3,6% a byla nad průměrem EU15 (3,1%),⁴ přišel rok 2001 a

„americké 11. září“. To zpomalilo prudce nejen ekonomiku americkou, ale díky globalizaci finančních trhů a propojení nadnárodních společností i ekonomiky evropské včetně ekonomiky francouzské. Zpomalení se projevilo v poklesu evropské poptávky a v poklesu francouzských exportů, a tak se růst francouzského HDP snížil na 1,8% v roce 2001 a 1,1% v roce 2002⁵.

Posledních několik let měly na růst HDP nepříznivý vliv hlavně dva faktory: zhodnocování eura v letech 2001 až 2005 a zdražování ropy. To mělo za

2 L ère de la croissance molle. Alternatives Economiques – hors-série n°70, 4^e trimestre 2006, s.12

3 Économie de la France, fr.wikipedia.org

4 MILEWSKI, F.; Croissance économique. L état de la France 2003, Paris, La Découverte, 2003, s. 164

5 Francie – ekonomická charakteristika země, www.businessinfo.cz

(10)

následek deficit obchodní bilance, který dosáhl v roce 2005 historického maxima ve výši 26,4 miliard euro⁶.

V roce 2006 dosáhl růst HDP 2%, což oproti 1,4% z roku 2005 představuje slabý nárůst. Za mírné oživení ekonomické aktivity v roce 2006 mohla především spotřeba francouzských domácností, která v daném roce dosáhla 954 miliard euro a oproti roku 2005 vzrostla o 2,7%. Dále se na něm také podílely investice firem, které zaznamenaly meziroční nárůst o 3,5%. Za nárůst spotřeby domácností může snížení úrokových měr. To způsobilo, že francouzské domácnosti méně spoří a lidé jsou ochotni si více půjčovat a více utrácejí.⁷

V roce 2007 se naopak o malé snížení růstu HDP postarala mírná zima.

Díky ní klesly výdaje domácností na textil a hlavně spotřeba energie. Snížila se tak výroba energie a růst HDP poklesl odhadem až o 0,2 procentního bodu⁸.

Výše zmíněný meziroční vývoj růstu HDP v posledních deseti letech znázorňuje graf č.1. Modrá křivka znamená meziroční růst HDP, zeleně jsou znázorněny čtvrtletní přírůstky.

Graf č. 1 – Tempo růstu HDP Francie (v %; 1997 – 2006)

zdroj: www.insee.fr

(http://www.insee.fr/fr/indicateur/tableau_de_bord/fiche_tableau_de_bord.asp?id_tbc_the=1)

7 Francie – ekonomická charakteristika země, www.businessinfo.cz - celý odstavec

8 LACHÈVRE, C. L´Insee confirme une croissance „douce“, www.lefigaro.fr

(11)

Výhledově bude růst HDP hodně záviset na francouzské pracovní síle, to znamená na počtu zaměstnaných a na jejich produktivitě práce. Demografická předpověď francouzského Národního institutu statistiky a ekonomických studií (INSEE), však pro příští desetiletí odhaduje stagnaci populace. Proto spíše než na objemu pracovní síly bude růst HDP záležet na její produktivitě. V tomto ohledu patří Francie mezi nejlepší v Evropě.

Střízlivá předpověď ekonomického růstu na rok 2007 je 1,9% a na rok 2008 2%⁹. Pokud by měl růst v letošním roce dosáhnout 2,25%, jak avizovali hlavní kandidáti prezidentských voleb v roce 2007, musel by se ve druhé polovině tohoto roku zrychlit, protože hodnota za první čtvrtletí i odhad pro to druhé je 0,5%. K růstu francouzského HDP přispěje oživení francouzského exportu, i když deficit obchodní bilance bude nadále ovlivňovat růst HDP negativně. O růst se budou nadále starat hlavně spotřeba domácností, která poroste tempem kolem 2,4%, a firemní investice (3,4%).¹⁰

Naopak výsledek prezidentských voleb 2007 na růst ekonomiky bude podle INSEE nepostřehnutelný.

1.1.2 Nezaměstnanost a zaměstnanost

Míra nezaměstnanosti představuje pro Francii velký problém. Je to jedna z velkých průmyslových zemí, která je vysokou nezaměstnaností zasažena.

Francouzská nezaměstnanost od počátku osmdesátých let neklesla pod 8% aktivní populace.

Francie nebyla na konci 20. století jediná ekonomicky vyspělá země, která se s vysokou nezaměstnaností potýkala. Podobné problémy mělo například Španělsko, kde míra nezaměstnanosti dosahovala v roce 1995 19% a během deseti let klesla na 10%, nebo Velká Británie, kde se ve stejném období snížila z 9% na 5%. Na rozdíl od těchto zemí se ale Francii dodnes nepodařilo nezaměstnanost výrazně snížit.¹¹

Situace na francouzském pracovním trhu se začala lehce zlepšovat během devadesátých let, kdy klesla nezaměstnanost z 12,3% v roce 1997 na 10% v roce

9 Economic forecast for France and the UK, www.britishembassy.gov.uk

10 LACHÈVRE, C. L´Insee confirme une croissance „douce“, www.lefigaro.fr - hodnoty v celém odstavci

11 Demain, moins d´actifs et moins de chômeurs?. Alternatives Economiques – hors-série n°70, 4^e trimestre 2006, s.24 – hodnoty v celém odstavci

(12)

2000 a na méně než 9% v roce následujícím. Znovu se nad 10% hranici dostala po roce 2001 díky zpomalení hospodářského růstu.¹²

Nezaměstnanost od června 2005 do června 2006 klesla z 10 na 9%, což představuje 2,46 milionů nezaměstnaných.¹³ Tento pokles vznikl jednak díky tvorbě nových pracovních míst (v roce 2006 jich bylo vytvořeno 192 000¹⁴) a zvýšení zaměstnanosti, ale také díky demografickému vývoji, kdy silné ročníky narozené po válce, takzvaní baby-boomers, začaly díky důchodové reformě z roku 2003 pomalu odcházet do důchodu a jsou nahrazovány méně početnými generacemi. Jejich vliv na snižování nezaměstnanosti bude ještě patrnější v následujících letech.

Předpověď na rok 2007 odhaduje, že nezaměstnanost ještě mírně klesne na hodnotu kolem 8,5%¹⁵. Prognóza pro rok 2008 pak mluví o 8,2%¹⁶.

Vývoj nezaměstnanosti po roce 2000 je vidět na grafu č.2.

Graf č. 2 – Míra nezaměstnanosti ve Francii (v %; 2001 – 2006)

zdroj: www.lefigaro.fr (http://www.lefigaro.fr/ide-wag/FIECO-CHOMAGE- FRANCE.gif)

Vytváření nových pracovních míst s cílem snížit nezaměstnanost je prioritou posledních francouzských vlád. V únoru 2000 vstoupil v platnost zákon

12 LEMOINE, M. Emploi et chomage, L´économie française 2004-2005. Paris: La découverte, 2004, s.46 – hodnoty v celém odstavci

13 Demain, moins d´actifs et moins de chômeurs?. Alternatives Economiques – hors-série n°70, 4^e trimestre 2006, s.24

14 La croissance française sur une pente „douce“, selon l´Insee, www.lemonde.fr

16 OECD Economic Outlook 2006 – France, s.58

(13)

zkracující pracovní dobu ze 39 na 35 hodin. Jeho jasným cílem bylo zvýšit zaměstnanost. Ale mnoho firem než by najímalo nové zaměstnance, které je ve Francii v době nedostatku práce těžké propustit, raději zvedlo hodinovou produkci. Kroky vedoucí ke zvýšení zaměstnanosti podnikaly i obě poslední pravicové vlády Svazu pro lidové hnutí (UMP), ta předposlední premiéra Jean- Pierre Raffarina i ta nynější v čele s premiérem Dominique de Villepinem. Ty sice omezily dopad 35 hodinového týdne povolením zvýšení přesčasů, ale zavedly jiná opatření, která mají nezaměstnanost snížit. Mezi finanční pobídky mající stimulovat zaměstnanost patří snižování daně z příjmu, motivace mladých nezaměstnaných 1000 eurovým daňovým ročním odečtem při získání práce, 1000 eurová odměna pro dlouhodobě nezaměstnané, kteří si najdou práci, nebo daňové úlevy pro firmy, které budou zaměstnávat učně a seniory. Neodrazovat společnosti před najímáním nových pracovníků by měla i zjednodušená administrativa a méně papírování při přijímání zaměstnanců.

Další pokus o snížení nezaměstnanosti mladých z dílny vlády de Villepina se jmenoval CPE, česky První pracovní smlouva. Tento návrh se týkal mladých do 26 let a podle autorů poskytoval motivaci pro zaměstnavatele i pro mladé nové zaměstnance. Zaměstnavatelé by za tyto nové zaměstnance platili menší sociální dávky během prvních tří let a v prvních dvou letech od nástupu by je mohli bez udání důvodů propustit. Mladí zaměstnanci by profitovali z větší ochoty firem zaměstnávat právě tuto věkovou skupinu, jednodušeji by získávali pracovní zkušenosti v jimi vybraném oboru a v případě propuštění bez udání důvodů by měli nárok na jistou finanční kompenzaci. Proti zavedení zákona se však v roce 2006 konaly po celé Francii mohutné demonstrace, jeho vstoupení v platnost bylo původně oddáleno a nakonec se od CPE upustilo úplně.

Detailnější pohled na francouzskou nezaměstnanost ukazuje, že existují rozdíly mezi mužskou a ženskou částí populace, když míra nezaměstnanosti žen dosáhla v roce 2005 10,9% oproti 9% v mužské části populace. Další charakteristický rys francouzské nezaměstnanosti je její vysoká míra u mladých Francouzů mezi 15 a 24 roky věku. V této věkové kategorii dosáhla nezaměstnanost 24,6% u žen, respektive 21,4% u mužů. Přesto díky nízkému početnímu zastoupení této skupiny na celkové aktivní populaci přispívá k celkovému počtu nezaměstnaných pouhými 6%. Vysoká míra nezaměstnanosti v této věkové skupině je dána hlavně tím, že po ukončení studií tito mladí

(14)

Francouzi hledají své první zaměstnání, což trvá v průměru 6 měsíců. Nejmenší nezaměstnanost (7%) vykazuje věková skupina nad 50 let.¹⁷

1.1.3 Inflace a vnitřní kupní síla¹⁸

Francouzská míra inflace je od devadesátých let minulého století nižší¹⁹ než průměr Evropské unie. Mezi roky 1998 a 1999 spadla inflace ve Francii pod 1%²⁰ a to podnítilo strach z deflace. Od roku 2000 existovala snaha přiblížit inflaci ke 2%²¹, což byl cíl stanovený Evropskou centrální bankou. To se povedlo a od roku 2000 se inflace ve Francii kolem 2% pohybuje. V roce 2002 byla francouzská inflace 2,3%, rok na to 2,2% a v roce 2004 2,1%. V roce 2005 se poprvé od roku 2001 opět dostala pod 2% hranici a byla 1,5%.

Této hodnoty dosáhla inflace i přesto, že výrazně stouply ceny energií, především ropných produktů. Od počátku roku 2004 do konce roku 2005 se energie zdražily o 19,2%. Konkrétně u ropných produktů to bylo o 29,4% a pohonné hmoty zdražily o 24,9%. Za zdražením energií bylo prudké zvýšení ceny ropy. Zatímco v prosinci 2003 stál barel černého zlata 29,8 amerických dolarů, v roce 2005 byla cena barelu více než dvakrát vyšší. V době kulminace po řádění hurikánu Katrina v USA se za něj platilo 64,1 dolarů. Následně cena ropy mírně klesla a ustálila se kolem 60 dolarů za barel.

Kromě energie přispělo k inflaci také zdražení některých surovin, které Francie dováží. Zvedly se ceny železné rudy, barevných kovů, zinku nebo mědi.

Avšak zdražení primárních zdrojů nemělo na francouzskou inflaci extrémní vliv.

Tato slabá citlivost inflace je dána díky tercializaci francouzské ekonomiky.

Kromě zmíněného zdražení energií a primárních surovin k francouzské inflaci přispívá v posledních letech nejvíce růst cen za služby. Ty v roce 2005 vzrostly v průměru o 2,5% a na celkové 1,5% inflaci se podílely jedním procentním bodem. Zdražilo se pojištění, finanční služby, turismus, různé opravy nebo poštovní služby. Jediným odvětvím služeb, kde lze v poslední době sledovat

17 LEMOINE, M. Emploi et chomage, L´économie française 2004-2005. Paris: La découverte, 2004, s.46

18 ARNOUX, J.-M., VIGUIER, A. Malgré l´énergie, une inflation modérée en 2005, www.insee.fr, publication n°1075, všechny hodnoty v subkapitole, pokud není uvedeno jinak

19 OECD; L´inflation en France. L état de la France 2003, Paris, La Découverte, 2003, s. 173

20 Datamonitor, France country profile, www.datamonitor.com

21 ECB, Monetary policy, www.ecb.int

(15)

pokles cen jsou telekomunikační služby. Jejich ceny poklesly v roce 2004 o 1,1%

a o rok později o 2,1%.

Vliv ostatních složek spotřebního koše na inflaci je naprosto minimální.

Téměř se nezměnily ceny potravin, tabákových výrobků nebo oděvů. Velice mírně, meziročně o 0,6%, poklesly ceny průmyslových výrobků. Tento mírný pokles cen byl způsoben technickým pokrokem, zvyšováním produktivity práce ve Francii a také zvýšením konkurence dovozů ze zemí s levnější pracovní silou.

V roce 2006 zaznamenala Francie inflaci 1,7%²². Odhad na rok 2007 hovoří o dalším snížení inflace, díky kterému se bude nadále mírně zvyšovat vnitřní kupní síla. Kromě snížení inflace ke zvýšení kupní síly přispěje i předpokládaný pokles cen ropy a snížení některých daní, které slibovali oba prezidentští kandidáti.²³

1.2 Struktura francouzské ekonomiky

Všechny tři sektory ekonomiky jsou ve Francii rozvinuté a ve francouzském hospodářství hrají důležitou roli, i když k HDP a k zaměstnanosti přispívají různě.

1.2.1 Zemědělství a rybolov

Podíl zemědělství na tvorbě HDP i na zaměstnanosti v rozvinutých tržních ekonomikách a stejně tak i ve Francii relativně klesá. V roce 2004 přispělo francouzské zemědělství ke tvorbě celkového HDP 3,9%²⁴. I přesto si udržuje zemědělství ve Francii významné postavení. Země galského kohouta je největší producent a vývozce zemědělských výrobků v Evropské unii. Francii patřila téměř třetina zemědělské půdy²⁵ z celého fondu bývalé EU15. Kromě značné rozlohy zemědělských ploch profituje Francie i z klimatu příznivého pro pěstování zemědělských plodin a pro chov zvířat.

Počet lidí zaměstnaných v zemědělství díky modernizaci a zavádění nových technologií pořád mírně klesá. V roce 2002 pracovalo ve francouzském

23 La croissance française sur une pente „douce“, selon l´Insee, www.lemonde.fr

25 Economy of France, en.wikipedia.org

(16)

zemědělství přes 978 000 lidí, což představovalo pouze 4% pracovní síly, o tři roky později jich bylo 950 000²⁶.

Francie neustále profituje ze Společné zemědělské politiky (SZP) Evropské unie, která byla zavedena už v roce 1962. Původně měla SZP zvýšit produktivitu, stabilizovat trh a zaručit určité příjmy původním šesti zemím Evropského hospodářského společenství, kdežto dnes se zdá SZP drahá a zastaralá. Přesto se Francie nechce svých výdobytků a výhod v této oblasti z pochopitelných důvodů vzdát. Francie je totiž hlavní uživatel SZP a ze společného rozpočtu odčerpá francouzské zemědělství nejvíce peněz. V roce 2004 to bylo 9,4 miliardy euro²⁷, tedy asi jedna čtvrtina agrárních výdajů celé Evropské unie. Je jasné, že momentální nastavení francouzským zemědělcům náramně vyhovuje a jakýmkoli pokusům o reformy, které by znamenaly snížení subvencí, se brání. To bylo zřetelné například v říjnu 2005 na poradě Evropské komise v Ženevě, kde komisař Evropské unie pro obchod Peter Mandelson navrhl snížit pomoc evropským zemědělcům o 70%, zrušit subvence na vývoz zemědělských výrobků z Evropské unie a výrazně snížit cla na zemědělské produkty. Francie vystoupila proti a tento návrh na liberalizaci trhu zemědělských produktů zablokovala.

I přes odmítavé stanovisko Francie a jiných zemí profitujících ze zastaralého nastavení subvencí přijali v červnu 2003 ministři zemědělství členských států Evropské unie reformu SZP. Ta by měla zvýšit konkurenceschopnost evropských zemědělců. Reforma především změnila systém subvencí tak, že odstranila vazbu podpor na objem zemědělské produkce a zavedla jednotné platby na farmu. Zemědělci tak mají produkovat takové výrobky a v takovém množství, jaké požaduje trh. Přitom ale mají zaručenou jistou úroveň příjmů.²⁸ V souvislosti s reformami SZP bude zajímavé sledovat průběh a výsledek revize rozpočtu Evropské unie, kterou Evropská rada naplánovala na příští rok.

Zemědělská půda zaujímá 59%²⁹ celkové rozlohy Francie, to je nejvíc v celé Evropské unii. Přední místo zaujímá Francie i v přepočtu půdy na obyvatele.

27 Společná zemědělská politika a postoj Francie, www.euractiv.cz

28 Reformy společné zemědělské politiky, www.euractiv.cz

(17)

V rostlinné výrobě převažuje pěstování pšenice, ječmene, kukuřice a cukrové řepy. Dále se pěstují brambory, slunečnice, chmel a tabák. Důležitá je produkce ovoce a zeleniny. Kraje Normandie a Bretaň jsou známé pro pěstování jablek a výrobu moštu cidre a pálenky calvados.

Po Itálii je Francie druhým největším pěstitelem vinné révy. Nejvíce jí produkuje jihozápad Francie, ale špičková vína se vyrábějí i v regionech Burgundsko a Champagne.³⁰ I po roce 2000 je francouzské vinařství založeno převážně na rodinných podnicích. Jeho ohromný potenciál tak zůstává do jisté míry nevyužit, protože francouzští vinaři se do dneška často nenaučili své víno efektivně prodávat, neumí mu často udělat patřičnou reklamu a jen pasivně čekají, až si jejich víno přijde někdo koupit. Když se k tomu přičtou „ostré lokty“

konkurence vín z nového světa (Jižní Amerika, Kalifornie, Austrálie nebo JAR), je pochopitelné, že francouzská produkce klesá. V roce 2005 bylo ve Francii vyrobeno 53,2 milionů hektolitrů vína, což je o 10% méně než v roce 2004.³¹ I přes pokles produkce je Francie na své vinařství velmi hrdá a snaží se toto pro ni typické zemědělské odvětví chránit. Kromě podpory pro vinaře vláda pomáhá i tak, že je víno zařazeno mezi takzvané „zdravé potraviny“, které jsou osvobozeny od daně z přidané hodnoty. I to má napomoci tomu, aby víno bylo levnější a lépe se prodávalo. Podobné praktiky spolu se subvencemi pro zemědělce se nelíbí kritikům francouzského zemědělství, kteří tvrdí, že je těmito postupy a opatřeními porušována idea volného obchodu.

Pohled na změny v objemu produkce za rok 2005 ukazuje, že rostlinná výroba ve Francii mírně klesla, když se meziročně její objem snížil o 6,4%³². K této hodnotě přispěl fakt, že v roce 2004 byla ve Francii velmi dobrá úroda, naopak rok 2005 byl poměrně suchý a na sklizni se sucho negativně podepsalo. Ke snížení objemu rostlinné produkce přispěla zajisté i výše zmíněná reforma SZP, díky které už nebyly subvence vázané na objem produkce.

V živočišné produkci převládá chov skotu pro maso i mléko a významný je i chov prasat a drůbeže.

30 Francie, BATEMAN, G.; EGAN, V. Zeměpis světa. Praha: Columbus, 1999, s.256

32 ANNEQUIN, J.-M. L´agriculture en 2005 en Europe et en France, www.insee.fr, publication n°1085

(18)

Oproti rostlinné produkci, jejíž objem v roce 2005 klesl, celková živočišná výroba meziročně lehce o 1,1% stoupla. Zvýšila se produkce dobytka, konkrétně o 2,3%, naopak o 2,9% klesla produkce drůbeže, čehož příčinou byl strach z ptačí chřipky.³³

S 11% objemu výlovu se řadí Francie v Evropě na 4. místo v rybolovu za Dánskem, Španělskem a Velkou Británii. Prvenství si udržuje jako nejdůležitější evropský producent ústřic.³⁴ Francie stejně jako ostatní rybolovné země Evropské unie není díky kvótám na výlov ryb soběstačná a musí je dovážet a její obchodní bilance je v tomto odvětví pasivní.

1.2.2 Průmysl: vybraná odvětví

Po Německu a Velké Británii je Francie třetí evropskou průmyslovou velmocí. Není orientovaná pouze na jeden nebo několik málo druhů průmyslu, naopak zde najdeme jeho různá odvětví: od potravinářského průmyslu, přes průmysl zpracovatelský, až po energetiku a stavebnictví.

Průmysl se ve Francii na tvorbě HDP podílí 33%³⁵ a podíl osob zaměstnaných v průmyslových odvětvích je 23%³⁶. Po strukturální stránce absolutní průmyslová produkce roste, ale podíl průmyslu na HDP klesá.

Zaměstnanost v průmyslu klesá absolutně i relativně.

Typická pro francouzský průmysl je dominance malých a středních podniků. Řadí se mezi ně podle francouzského třídění podniky, které mají od 20 do 499 zaměstnanců. V procentním vyjádření představují 96% všech francouzských společností, zaměstnávají 40% pracovní síly a realizují 16%

exportů.³⁷

Cílem této bakalářské práce není detailně zmapovat prostředí francouzského průmyslu a každé z jeho odvětví zvlášť. Proto na následujících stránkách uvedu základní charakteristiky pouze těch nejzajímavějších nebo podle mého názoru nejdůležitějších odvětví francouzského průmyslu.

33 ANNEQUIN, J.-M. L´agriculture en 2005 en Europe et en France, www.insee.fr, publication n°1085

35 L´économie française, www.uccife.org,

37 L´économie française, www.uccife.org

(19)

Zpracovatelský průmysl

Tradiční je pro Francii zpracovatelský průmysl. Ten INSEE podrobněji člení na průmysl spotřebního zboží, automobilový průmysl, výrobu subdodávek a výrobu meziproduktů. V roce 2004 zaznamenal zpracovatelský průmysl nárůst produkce o 2%, v roce 2005 výroba stagnovala a stoupla jen o 0,3%. Stagnace zasáhla francouzský zpracovatelský průmysl i přesto, že světová ekonomika v té době prožívala období růstu. Francouzští výrobci toho však nedokázali patřičně využít. Zaměřili se totiž hlavně na trh Evropské unie, který však nevykazoval tak dobrou kondici a poptávku po výrobcích jako jiné světové trhy. Nepříznivý vývoj na francouzské exporty měla zahraniční konkurence a také zdražení ropy a jiných surovin. Díky tomu se zvedly náklady na výrobu a francouzští výrobci museli zvednout i ceny svých produktů. Zpracovatelský průmysl opět ožil v roce 2006.

Postaral se o to především nárůst poptávky po francouzském zboží v Evropské unii a především v Německu.³⁸

Vývoj produkce francouzského zpracovatelského průmyslu od roku 2000 je vidět na grafu č.3.

Graf č. 3 – Produkce zpracovatelského průmyslu ve Francii (miliardy euro;

2000 – 2006)

zdroj: www.insee.fr - THÉVENOT, C. L´industrie manufacturiére en 2005, www.insee.fr, publication n°1097

38 THÉVENOT, C. L´industrie manufacturiére en 2005, www.insee.fr, publication n°1097 – údaje v celém odstavci

(20)

Charakteristický a tradiční je pro Francii průmysl automobilový. V roce 2004 dosáhla produkce francouzských výrobců téměř 6 milionů vozů a ti se podíleli na světovém trhu 15% prodaných aut. Pozice francouzských výrobců v Evropě je silná, i když se musí v poslední době bránit konkurenci především z Asie a německému koncernu Volkswagen. Boj o zákazníka je tvrdý a asijské firmy rozpoutávají cenovou válku. Francouzští výrobci v tomto boji sází na kvalitu za rozumnou cenu. V důsledku tvrdé konkurence a zvednutí cen surovin zaznamenali v roce 2005 francouzští výrobci meziroční pokles obratu o 3,5%³⁹ a v roce 2006 o 3,3%⁴⁰. Jejich podíl na francouzském trhu se snížil o 6% ve prospěch zahraničních výrobců. Ti dnes zaujímají 46% francouzského trhu.

Charakteristický rys pro poslední roky je přesun výroby mimo metropolitní Francii. V té se výroba v roce 2006 snížila o celých 12% a byla přesunuta do zemí s levnější pracovní silou, například i do Kolína v České republice, kde vznikla továrna koncernu TPCA, a kde se dnes vyrábí Citroën C1 a Peugeot 107. Výzvou pro Francouze zůstává orientace na rychle se rozvíjející východoevropské, asijské a jihoamerické trhy, především prosazení se v Číně a Brazílii. Hlavní postavení si v roce 2006 ve Francii udržela společnost PSA Peugeot Citroën s 30,5%⁴¹ trhu těsně následovaná Renaultem s 25%, i když si obě firmy oproti předchozímu roku o několik procent pohoršily.

Výroba subdodávek zaznamenala v posledních letech nárůst. V roce 2005 to bylo meziroční zvednutí produkce o 2,4%⁴². Toto průmyslové odvětví je reprezentované především leteckým a vesmírným průmyslem. Hlavní představitel leteckého a vesmírného průmyslu je společnost EADS⁴³. Tato společnost vznikla spojením francouzské Aérospatiale Matra, německého DaimlerChryseler Aerospace a španělské CASA. Mezi divize AEDS patří takové giganty jako Airbus, Eurocopter, Military Transport Aircraft, EADS Astrium nebo Defence &

Security. I přes problémy Airbusu v roce 2006, který byl první, kdy byl v počtu objednávek dopravních letadel Airbus překonán americkým Boeingem, rostlo odvětví i v roce následujícím. Evropský koncern Airbus si spravil chuť díky větší

39 MÉOT, T. Baisse de régime de l´industrie automobile en 2005, www.insee.fr, publication n°1103 – údaje na začátku odstavce taktéž

40 Industrie automobile, www.industrie.gouv.fr

41 Le mondial de l´automobile a ouvert ses portes au public pour deux semaines, www.orange.fr

42 THÉVENOT, C. L´industrie manufacturiére en 2005, www.insee.fr, publication n°1097

43 European Aeronautic Defence and Space Company

(21)

popularitě a zvýšenému zájmu za strany malých dopravců a motoristů a zaznamenal zvýšení objednávek vrtulníků a obchodních dopravních letadel.

Významné místo mezi francouzskými zpracovatelskými průmysly zaujímá chemický průmysl. Ten je mezi zpracovatelskými průmysly ve Francii na druhém místě za průmyslem automobilovým, když se na celkovém francouzském obratu v roce 2004 podílel 15%. Spolu s automobilovým průmyslem patří mezi nejrychleji rostoucí odvětví a s podílem 20% na exportu je to nejvýznamnější vývozní odvětví francouzského průmyslu. Na prvním místě mezi ostatními odvětvími je i z hlediska výdajů na vědu a výzkum, když přes 21% celkových výdajů na vědu a výzkum ve Francii v roce 2003 šlo právě do chemického průmyslu, převážně na vývoj léků.⁴⁴

V neposlední řadě je významný módní průmysl a průmysl luxusního zboží, kam patří parfumérie, bižuterie a výroba luxusního oblečení a obuvi. Francie je největší světový vývozce parfumerie a kosmetiky. Její podíl na tomto světovém trhu byl v roce 2005 35%⁴⁵. Módní průmysl a průmysl luxusního zboží v roce 2003 zaměstnával 160 000 pracovníků a vykazoval obrat v hodnotě 32 miliard euro, což znamenalo 5% podíl mezi francouzskými zpracovatelskými průmysly. I když se od roku 2000 snižuje počet zaměstnanců i podniků jako takových v tomto odvětví, díky zvyšování produktivity práce se zvedá jeho obrat. Mezi lety 2000 až 2003 to bylo o 10%.⁴⁶

Potravinářský průmysl

Potravinářský průmysl s obratem 124 miliard z roku 2004 je nejvýznamnějším francouzským průmyslovým odvětvím. Na tvorbě HDP se v daném roce podílel 21,9% a toto průmyslové odvětví je se 400 000 pracovníky třetí největší co do zaměstnanosti.⁴⁷

Potravinářský průmysl hraje také důležitou roli v zahraničním obchodě Francie. Dlouhodobě vykazuje přebytkovou bilanci, ke které nejvíce přispívá vývoz vína, lihovin a mléčných výrobků.

44 Etudes sur l industrie, www.industrie.gouv.fr

46 L´industrie de la mode, www.industrie.gouv.fr

(22)

Energetika

I když dnes Francie nedisponuje bohatými přírodními zdroji, je z 50%

energeticky soběstačná, což je oproti 25% z roku 1973 výrazný nárůst⁴⁸. Za zlepšení energetické situace může především energie vyrobená v jaderných elektrárnách, kterých je dnes ve Francii nejvíce na světě hned po Spojených státech amerických. V roce 2005 bylo ve Francii v provozu 59⁴⁹ jaderných reaktorů. Na celkové francouzské produkci energie se jaderné elektrárny podílejí 77%.

Závislá je Francie na importu uhlovodíkových zdrojů. Její soběstačnost na ropě i zemním plynu nepřesahuje 3%⁵⁰.

Obzvláště v posledních letech je kladen důraz na získávání energie z obnovitelných zdrojů. Ty se na výrobě energie ve Francii podílejí 12% a Francie produkuje 16%⁵¹ z celkové obnovitelné energie v celé Evropě a to ji v tomto ohledu řadí na první místo v Evropě. V této oblasti těží Francie jednak ze svých přírodních podmínek, které poskytují vhodné zdroje pro stavbu vodních a větrných elektráren, ale také ze zvládnuté technologie na výrobu sluneční a termální energie.

1.2.3 Služby

Terciální sektor představuje nejdynamičtější francouzské odvětví.

Relativně i absolutně roste jeho podíl jak na zaměstnanosti, tak na podílu HDP.

V roce 2005 se služby podílely na zaměstnanosti 65% a k tvorbě HDP přispíval dokonce 70%.⁵²

V roce 2005 zaznamenaly služby oproti předešlému roku růst 1,9% a terciální sektor tak rostl rychleji než průmysl. Nejdynamičtější odvětví byly finanční služby s meziročním nárůstem 5,3% a obchod s růstem 2,7%.⁵³

Velmi rozvinutý je finanční sektor s největší evropskou burzou Euronext.

Ta se letos spojila s newyorskou burzou NYSE a vytvořila tak největší burzu na

48 Les grands secteurs économiques, www.diplomatie.gouv.fr

51 La situation énergetique de la France, www.industrie.gouv.fr

(23)

světě. Pojišťovnictví s obratem 158 miliard euro⁵⁴ z roku 2004 zaměstnává asi 200 000 osob a francouzská pojišťovna Axa je druhá největší v Evropě.

Francie je nejnavštěvovanější zemí na světě, v této statistice vede před Španělskem a Spojenými státy americkými. Francie v oblasti turistiky těží ze svých přírodních, klimatických a kulturních podmínek, lze si zde užít letní dovolenou stejně dobře jako si v zimě zalyžovat, nebo se kulturně vzdělávat. Paříž je trvale nejnavštěvovanější město na světě. V roce 2004 navštívilo Francii 75 milionů turistů. Ke tvorbě HDP přispíval turismus ve Francii v roce 2004 6,5%⁵⁵. Přímo pracuje v odvětví turistiky asi 1 milion Francouzů, když však vezmeme v úvahu i povolání, která jsou na turistice nepřímo závislá, dostaneme se na číslo dvojnásobné.⁵⁶

(24)

2 Postavení Francie v Evropské unii

2.1 Mezinárodní obchod se zbožím a službami

Míra otevřenosti francouzské ekonomiky je vysoká. Podíl jejích vývozů na HDP se konstantně zvyšuje a zvětšuje se i podíl dovozů na domácí spotřebě Francie.

Zahraniční obchod Francie je silně orientovaný na její partnery z Evropské unie. Graf č.4 ukazuje, že v roce 2005 šlo 65% francouzských vývozů do zemí EU25 a ty se postaraly o 62 % francouzských dovozů.⁵⁷ Nejvíce produktů, konkrétně 15%, vyvezla v roce 2006 Francie do Německa, za kterým s hodnotou kolem 9% figurovala Velká Británie, Itálie a Španělsko. Nejvýznamnější obchodní partner pro Francii, co se týče importů, je opět Německo. To se v roce 2006 postaralo o 19,2% francouzských dovozů. Za ním následovala Belgie (9,9%), Itálie (8,8%) a Velká Británie, Nizozemsko a Španělsko se 7%.⁵⁸

Graf č. 4 – Teritoriální struktura exportů a importů Francie (v % a miliardách euro, 2005)

zdroj: www.educnet.education.fr

(http://www.educnet.education.fr/insee/comext/qui/quiexport.htm)

57 Vers qui la France exporte t-elle?, www.educnet.education.fr

58 Datamonitor, France country profile, www.datamonitor.com

(25)

Obchodní bilance Francie se v posledních letech zhoršuje. V roce 2003 byla ještě v přebytku 2,9 miliard euro, ale o rok později už vykazovala deficit 6,9 miliard a v roce 2005 se její schodek zvětšil na 25,9 milard euro.⁵⁹

Přebytkovou bilanci má Francie s Velkou Británií, se Španělskem (s oběma +8,4 miliardy euro) nebo s Řeckem. Deficitní bilanci vykazuje v obchodu s Německem (-15,2 miliard euro)⁶⁰

Detailnější pohled na strukturu francouzských vývozů a dovozů z roku 2005 ukazuje, že export výrobků a služeb rostl oproti roku předchozímu přibližně stejným tempem. Francouzští exportéři museli bojovat s menší poptávkou v zemích hlavních obchodních partnerů a tak poklesl export i do té doby výkladní skříně francouzského průmyslu – automobilů. Import byl tažen zvýšenou domácí poptávkou, která se více orientovala na levné zahraniční zboží. Běžný účet platební bilance z roku 2005 nakonec vykazoval deficit 35,2 miliard euro. K němu naprosto největší mírou přispěla bilance energií, která dosáhla schodku 37,4 miliard. Přebytku dosáhl turistický průmysl, jeho přebytek byl ale nižší, než v předcházejících letech.

Na grafu č.5 je dobře vidět konstantní zhoršování běžného účtu francouzské platební bilance, kdy se mezi lety 1997 až 2003 snižoval jeho přebytek a následně zvětšoval jeho schodek. Stejně dobře je na něm viditelné zmíněné zhoršování obchodní bilance v posledních letech.

59 Bulletin de la Banque de France, La balance des paiements en 2005, s.35 www.banque-france.fr

60 Les échanges extérieurs de la France en 2005, sitecon.free.fr

(26)

Graf č. 5 - Běžný účet platební bilance Francie (miliardy euro; 1995 - 2005)

zdroj: www.insee.fr (LE BRIS, B., LOUVOT, C., Les comptes extérieurs de la France en 2005, publication n°1086)

Zásadní pro rok 2005 byl fakt, že export rostl pomaleji než import, a to jak u zboží tak u služeb. Meziročně stoupnul import zboží a služeb o 9,2%, zatímco export vzrostl jen o 4,5%⁶¹. Výkonová bilance se tak poprvé od roku 1991 dostala do mínusu a její výsledný deficit byl 16,4 miliard euro, když ještě v roce 2004 byla v přebytku 4,1 miliardy. Zvyšování deficitu výkonové bilance by podle odhadů OECD mělo pokračovat a schodky by se v letech 2007 a 2008 měly pohybovat kolem 40 miliard euro⁶².

Francouzská poptávka po průmyslových výrobcích se čím dál více orientuje na zahraniční produkty. Dovozy ze zahraničí se tak zvětšují ročním tempem kolem 7%. Převládá dovoz „bílé techniky“, elektroniky pro domácnost nebo oblečení. Nové technologické výrobky jsou majoritně dováženy z důvodu, že se jich prostě ve Francii většina nevyrábí. Import oblečení za poslední rok stoupnul dokonce o 12,4%, díky úplnému zrušení dovozních kvót z ledna 2005.

Růst importu nábytku a elektroniky pro domácnost dosahuje v posledních letech

61 LE BRIS, B., LOUVOT, C., Les comptes extérieurs de la France en 2005, www.insee.fr, publication n°1086 – hodnoty ve zbytku subkapitoly, pokud není uvedeno jinak

(27)

dvouciferných hodnot. Dovoz dílů pro nový Airbus A380 z Německa a Velké Británie zase podpořil dovoz subdodávek.

Co do objemu i hodnoty rostl francouzský vývoz v roce 2005 stejně jako roky předešlé tempem kolem 3,5%. Zpomalil se export průmyslových výrobků ze 6% na 2,5%, když se francouzským firmám nepodařilo správně zareagovat na oživení světových trhů a když poklesla poptávka mezi hlavními francouzskými obchodními partnery z Evropy. Snížil se tak i vývoz meziproduktů a celková bilance průmyslových výrobků skončila deficitem 4,4 miliard euro oproti přebytku 6,3 miliard z roku 2004. O to, že deficit nebyl ještě větší, se zasloužila depreciace eura z druhé poloviny roku 2005. Díky ní se alespoň trochu zvedly příjmy francouzských výrobců za vyvezené zboží. Slabý nárůst zaznamenal export potravinářských výrobků, meziročně se stoupl o 3,7%. Výrazněji rostl vývoz kosmetiky a farmaceutických produktů. Jeho tempo 8,2% bylo dokonce největší od roku 2000.

Pokles vývozu potkal i automobilový průmysl. Meziročně Francie vyvezla o 1,4% automobilů méně, což byl první pokles vývozu automobilů po jedenácti letech jeho nepřetržitého růstu. Ten dosahoval od roku 2000 průměrně 5,7%. Na poklesu evropské poptávky po automobilech se podepsalo hlavně zdražení pohonných hmot. Kromě toho museli francouzští výrobci čelit i zvýšené konkurenci asijských automobilek. Automobilový průmysl zůstal sice s přebytkem 8,5 miliard euro důležitou součástí francouzské platební bilance, ale ve srovnání s rokem 2004, kdy dosáhl přebytku 12,3 miliard, si výrazně pohoršil.

V rámci Evropské unie se v roce 2005 zpomalily francouzské exporty do Německa, stagnoval vývoz do Velké Británie a rostl export do Španělska a Itálie.

Celkově bylo francouzské saldo s Evropskou unií po více než deseti letech přebytku záporné. Francie dosáhla deficitu 9,5 miliardy euro. Za to nejvíce mohlo snížení vývozu automobilů a aeronautiky.

Turistika nadále výrazně aktivně přispívá platební bilanci, i když si oproti roku 2004, kdy byla v přebytku 9,8 miliard euro, pohoršila na 8,9 miliard. Po útlumu způsobeném americkým zářím 2001 se opět začíná cestovat a výdaje na turistiku stoupají. Avšak oproti dřívějším trendům rostou výrazněji francouzské výdaje na cestování než výdaje zahraničních turistů na francouzském území. To je důvod, proč se francouzská bilance turistiky mírně zhoršila. Meziroční nárůst výdajů francouzů se pohybuje kolem 10%, tempo utrácení cizinců ve Francii

(28)

vzrostlo v roce 2005 jen o 3%. V poslední době francouzské příjmy z cestování relativně klesají, protože hodně turistů začalo dávat přednost sousednímu Španělsku, nově přistoupivším zemím Evropské unie nebo Rusku.

2.2 Mezinárodní kapitálové vztahy

Francie se pro zahraniční investory stává v dnešním globalizovaném světě velice atraktivní zemí. Od poloviny devadesátých let se drží mezi prvními pěti zeměmi světa v přitahování přímých zahraničních investic. Mezi lety 2000 až 2003 jich do Francie přiteklo ročně průměrně 50 miliard euro⁶³. V roce 2000 vlastnily zahraniční investoři více než jednu čtvrtinu, přesně 26%, kapitálu společností na francouzském území a v tomto ukazateli se před Francii dostala jen Velká Británie s 37%.

Důkazem přílivu investic do Francie je fakt, že se zde mezi lety 1993 a 2003 ztrojnásobil⁶⁴ počet zahraničních filiálek. Za stejnou dobu zahraniční firmy téměř zdvojnásobily počet svých zaměstnanců ve Francii, když se jejich počet zvedl z 1,1 milionu na 1,9 milionu, To znamená, že jeden ze sedmi francouzských zaměstnanců pracuje pro původně zahraniční společnost.⁶⁵ Z tohoto hlediska je francouzská ekonomika otevřenější než hospodářství jejich sousedů Německa a Velké Británie nebo Nizozemí, kde zahraniční firmy zaměstnávají jednoho z deseti tamních pracovníků. Trend posledních let, kdy se počet zaměstnanců zahraničních společností zvyšoval, potvrdil i rok 2006, kdy bylo ve Francii vytvořeno 40 000 pracovních míst v zahraničních firmách. To byl oproti předchozímu roku 2005 nárůst o 32%⁶⁶.

Zahraniční přítomnost je nejcitelnější v sekundárním sektoru francouzské ekonomiky. Polovina zahraničních investic směřuje právě do francouzského průmyslu. Ale v souladu s tercializací ekonomiky vyspělých zemí rychle stoupá

63 PÉLÉRAUX, H., PLANE, M, Le tissu productif francais, L´économie française 2004-2005 s.69 – hodnoty v další větě taktéž

64 L´Hexagone tres attractif, Alternatives Economiques – hors-série n°70, 4^e trimestre 2006, s.75

65 ANGEL, J.-W., RÉGNIER, V. Les groupes étrangers en France, www.insee.fr, publication n°1069

66 Agence francaise pour les investissements internationaux, Rapport 2006 sur les investissements étrangers en France, s. 10

(29)

podíl investování do sektoru služeb, když se počet francouzských zaměstnanců zahraničních firem v terciálním sektoru za posledních deset let ztrojnásobil⁶⁷.

Stejně jako mnohé zahraniční společnosti investují ve Francii, i francouzské firmy se přizpůsobují mondializaci a zaměřují svůj kapitál do zahraničí. Mezi nejaktivnější v roce 2006 patřily francouzské společnosti Total, France Télécom, Suez nebo EDF. Ty se v žebříčku nárůstu aktiv v zahraničí umístily na devátém až dvanáctém místě na světě.⁶⁸

Co do výše přímých zahraničních investic mezi lety 1996 až 2005 byla Francie největší světový investor kapitálu do zahraničí. V daném období její přímé zahraniční investice dosáhly celkově 379 miliard amerických dolarů⁶⁹.

Detailní pohled na finanční účet platební bilance v roce 2005 ukazuje, že vykázal deficit 15,2 miliard euro. Pro srovnání v roce 2004 byl jeho schodek 3,3 miliardy a rok předtím vykázal finanční účet přebytek 9,7 miliardy euro.⁷⁰

Za zvětšujícím se schodkem posledních let stojí především deficit účtu přímých zahraničních investic. Ten v roce 2005 dosáhl schodku 41,9 miliard euro.

Francouzské investice do ciziny dosáhly výše 93 miliard a zahraniční subjekty investovaly do Francie 51 miliard euro.

Více než polovina přímých francouzských investic, konkrétně 55%, směřovala do členských zemí Eurozóny. Nejvíce investic z Francie přitáhla Belgie (15%), za ní následovalo Nizozemí, Itálie a Velká Británie, každý s 12%.

Stejně tak nejvíce přímých zahraničních investic, konkrétně 59%, přitáhla Francie právě ze zemí Evropské měnové unie. Velká Británie se na investování do Francie podílela v roce 2005 18%.

Účet portfoliových investic také vykázal v roce 2005 deficit, i když v porovnání s účtem přímých zahraničních investic menší. Jeho schodek byl 9,2 miliard euro, když francouzští rezidenti investovali do zahraničních cenných papírů 191 miliard euro proti 180 miliardám investovaným cizinci do francouzských cenných papírů.

67 ANGEL, J.-W., RÉGNIER, V. Les groupes étrangers en France, www.insee.fr, publication n°1069

68 Des géants francais au coeur fragile, Alternatives Economiques – hors-série n°70, 4^e trimestre 2006, s.74

69 Un affaire des pays riches, Alternatives Economiques – hors-série n°70, 4^e trimestre 2006, s.73

70 BRANTHOMME, P., POULAIN, J.-G., La balance des paiements en 2005, Bulletin de la Banque de France n°150 – hodnoty v následujících odstavcích taktéž, pokud není uvedeno jinak

(30)

3 Pakt stability a růstu a fiskální politika

3.1 Definice paktu stability a růstu

⁷¹

Pakt stability a růst byl přijat v roce 1997 v Amsterodamu Evropskou radou jako doplnění fiskálních principů a pravidel Maastrichtské smlouvy z roku 1993. Je to dohoda mezi členskými státy Eurozóny, která definuje jistá fiskální kritéria. Zavázáním se k jejich respektování se státy snaží stabilizovat společnou měnu euro a také nezvyšovat inflaci v Eurozóně.

Kritéria Paktu stability a růstu jsou dvě. První se týká schodku veřejných financí a po členských zemích vyžaduje ve středním období dosáhnout přebytkových stavů rozpočtu nebo alespoň rozpočtů vyrovnaných. Druhé kritérium se zabývá celkovým veřejným dluhem. Plánovaný nebo skutečný schodek veřejných financí k HDP v tržních cenách nesmí překročit 3% a poměr celkového vládního dluhu v tržních cenách k HDP nesmí být vyšší než 60%.

Kromě těchto přesných číselných hodnot Pakt stability a růstu uvádí ještě výjimky, kdy výše zmíněné limity nejsou zemí Eurozóny respektovány, a přesto se nejedná o porušení fiskálních pravidel.

Tříprocentní deficit veřejných financí nesmí být překročen kromě případů, kdy referenční poměr je sice vyšší, ale neustále a výrazně klesá a blíží se k referenční 3% hodnotě. Dále jsou v souladu s Paktem stability a růstu případy, kdy je schodek sice vyšší než 3%, ale nad tuto hodnotu se dostane pouze výjimečně a dočasně a jeho poměr zůstává blízko referenční 3% hodnoty.

Stejně tak země plní kritéria i v případě poměru veřejného dluhu na HDP nad 60%, pokud se poměr dostatečně snižuje a blíží se uspokojivým tempem k referenční hodnotě 60%.

Pro kontrolu, jak členské země Eurozóny plní či neplní daná kritéria, každá pravidelně od roku 1999 předkládá Evropské komisi konvergenční a stabilizační program, ve kterém popisuje současný stav a budoucí vizi svých veřejných rozpočtů. Takové programy pak prochází multilaterálním vyhodnocením za účasti všech členů Eurozóny. To je základní kontrolní mechanismus, který má zaručovat plnění dohodnutých pravidel.

71 BEZDĚK, V. Pakt stability a růstu – příliš mnoho kritiky, www.ceft.cz - údaje v celé kapitole, pokud není uvedeno jinak

(31)

Druhým nástrojem pro dodržování Paktu je signifikantní odchylka.

Evropská komise tak definuje situaci, kdy reálně hrozí nadměrný deficit veřejného rozpočtu. Toto podezření postoupí Komise Radě ministrů hospodářství a financí (ECOFIN). Tato Rada následně doporučí danému státu přijetí konkrétních kroků vedoucích ke zlepšení situace.

Posledním opravným mechanismem je zahájení nadměrné deficitní procedury. Při nedodržení jednoho nebo obou fiskálních kritérií zpracuje Evropská komise zprávu, ve které zohlední rozpočtovou i ekonomickou situaci země, u které je podezření, že Pakt stability a růstu neplní. Následně může Komise buď dospět k závěru, že i když jedno či obě kritéria nejsou splněna, jedná se ve skutečnosti o nějakou z výše uvedených výjimek a nerespektování je vlastně v pořádku. Pokud nadměrná deficitní pozice v dané zemi opravdu v praxi existuje, Komise tento svůj nález postoupí Radě, která o něm hlasuje a přijmout ho může kvalifikovanou dvoutřetinovou většinou. Když Rada nález schválí, země porušující Pakt stability a růstu musí přijmout korekční fiskální opatření a do daného limitu, obvykle do konce dalšího roku, musí nadměrnou deficitní pozici odstranit. Jestliže se tak nestane, může Rada přistoupit k uvalení některé z následujících sankcí. Zemi může být nařízeno složení peněžního vkladu v rozmezí 0,2 až 0,7% jejího HDP. Takový vklad může být v případě, že země začne kritéria respektovat, vrácen. V případě nerespektování korekčních opatření pak může být přeměněn v nevratnou sankci. V neposlední řadě může být vyzvána Evropská investiční banka k tomu, aby zpřísnila svou výpůjční politiku vůči dané zemi.

Aby bylo jasné, zda Francie respektuje Pakt stability a růstu, je potřeba se nyní zaměřit na dvě výše zmíněná fiskální kritéria a jejich vývoj ve Francii.

3.2 Schodek veřejných financí

Francie se dlouhodobě snaží udržet Maastrichtská kritéria a Pakt stability a růstu a nepřesahovat 3% deficit veřejných financí.

To se jí poprvé nepodařilo roku 2002, kdy 3% limit poprvé překonala.

Spolu s Francií má vyšší než 3% deficit i jiná velká země Evropské unie – Německo. Díky tlaku velkých zemí Evropská unie ani jednoho z těchto dvou

(32)

hříšníků pokutou nepotrestala, což pochopitelně zvedlo nevoli mezi menšími státy Unie, kterým by takové klopýtnutí prošlo asi jen stěží.

Francie jako silně sociální stát řeší dlouhodobě problém, kdy se sice snaží deficit veřejných financí snížit, ale zároveň zachovat sociální solidaritu, především snížit nebo alespoň nezvyšovat rozdíly mezi různými sociálními vrstvami. Proto jdou v porovnání s jinými evropskými zeměmi velké peníze na různé sociální kompenzace nebo na vzdělání.

Francouzský schodek veřejných financí se v roce 2003 vyšplhal na 4,2%

HDP, v následujícím roce se snížil na 3,6% a pod hranici 3% se znovu dostal v roce 2005, kdy vykázal hodnotu 2,9%. Dále se schodek snížil v roce 2006 (2,7%⁷²) a ještě klesnout na 2,5% by měl podle předpovědí v roce letošním a na 2,3% by se měl dostat podle odhadů v roce 2008.⁷³

Za poklesem deficitu stojí několik skutečností. Ve Francii se snížily výdaje na dávky pro nezaměstnané, zpomalil se růst výdajů na zdravotnictví a zvedly se příjmy z některých daní.

Za zlepšení situace v roce 2005 mohl především fakt, že veřejné příjmy rostly rychleji než veřejné výdaje. Meziročně se příjmy zvedly o 5,8% oproti nárůstu o 4,1% na výdajové straně.

Detailnější pohled na složení francouzských veřejných výdajů a příjmů ukazuje, že se celková veřejná správa se dělí na ústřední státní správu, na jiné příspěvkové orgány státní správy, na veřejnou místní správu a na orgány sociálního zabezpečení.

Nejvíce se na snížení deficitu pod tříprocentní hranici podílely právě orgány sociálního zabezpečení. Ty sice na konci roku 2005 vykázaly deficit ve výši 3,8 miliard euro, avšak oproti roku 2004, kdy byl jejich deficit 15,9 miliard euro, snížily schodek o více než 12 miliard. Na zlepšení situace v oblasti sociálního zabezpečení mělo podstatný vliv zvýšení příjmů v této oblasti díky různým legislativním změnám. Jejich meziroční nárůst byl 7,5%. Sociální výdaje jako například dávky v nezaměstnanosti sice také rostly, ale značně nižším tempem 4,3%. Suma peněz vybraná na dávkách orgány sociálního zabezpečení se meziročně zvětšila o 11,3%. Nárůst byl způsoben reformou zdravotního pojištění z roku 2004, která zvedla příjmy ze sociálního pojištění.

(33)

Deficit ústřední státní správy se meziročně téměř nezměnil a lehce přesáhl 50 miliard euro. Francie zaznamenala v roce 2005 citelný nárůst příjmů z odvodu ze zisku, kdy oproti předchozímu roku tyto příjmy zvětšily o 5,1%. Na tom se výrazně podílelo zvýšení peněz vybraných na daních. Nárůst o 5,4% zaznamenaly díky vysoké spotřebě v roce 2005 příjmy z daně z přidané hodnoty. Růst platů a důchodů se zase postaral o 5,5% nárůst finančních prostředků plynoucích z daně z příjmu.

Jedinou složkou veřejné správy, jejíž hospodaření skončilo v roce 2005 v přebytku, byly jiné příspěvkové orgány státní správy se přebytkem 7,4 miliard euro.

Po 8 letech, kdy se pohybovalo v přebytku, skončilo hospodaření místní správy v roce 2004 deficitem 2,3 miliardy euro. V roce 2005 se schodek mírně zlepšil na 1,8 miliardy. Mohly za to příjmy veřejné místní správy, které se zvýšily o 8,6%. K tomu přispěla aktivita trhu s nemovitostmi, díky které se zvedly příjmy z daně z převodu nemovitostí. O 6% se zvedly příjmy z živnostenské daně a k růstu celého sektoru veřejné místní správy přispěl i růst příjmů z domovní daně a z pozemkové daně.

3.3 Veřejný dluh

Podíl veřejného dluhu na HDP je druhým fiskálním Maastrichtským ukazatelem a podle Paktu stability a růstu by jeho výše neměla přesáhnout 60%.

Ve Francii k němu kromě státu přispívá i místní správa.

Výše a růst veřejného dluhu je velkým francouzským problémem. Od roku 1995 roste veřejný dluh ve Francii rychleji než v jakékoliv jiné zemi EU 15.

Během posledních deseti let se zvětšil o 400 miliard⁷⁴ Euro. To vyvolává obavy a začíná se mluvit o dluhové pasti, to znamená o stavu, kdy stát nebude schopen splácet veřejný dluh díky vysokým úrokům. V roce 2005 činily splátky dluhu 50 miliard euro⁷⁵. Naštěstí pro Francii se dluhové zatížení poslední dobou snížilo díky nižším úrokům.

74 L´inquiétante progression de la dette publique. Alternatives Economiques – hors-série n°70, 4^e trimestre 2006, s.18

75 ATTALI, J. L etat de la France, www.lexpress.fr

(34)

Přes pomyslnou laťku 60% se veřejný dluh ve Francii přehoupl v roce 2003, kdy dosáhl hodnoty 63%⁷⁶ a hodnot přesahujících Maastrichtské fiskální kritérium dosahuje i nadále. V roce 2005 se hodnota zvedla na 66,6 %, což bylo francouzské historické maximum. Od té doby veřejný dluh ve Francii klesá.

V roce 2006 byl 64,7%⁷⁷ a předpověď potom hovoří o 63,9%⁷⁸ pro rok 2007 a 63% pro rok 2008.

Výše popsaný vývoj i s překonáním 60% limitu v roce 2003 je dobře vidět na grafu č.6.

Graf č. 6 – Podíl veřejného dluhu na HDP ve Francii (v %; 1980 – 2005)

zdroj: www.educnet.education.fr

(http://www.educnet.education.fr/comptes/etat/dette/images/ratio_endettement.gif)

V absolutním vyjádření byl francouzský dluh ke konci roku 2005 1138 miliard euro a to znamenalo meziroční nárůst o 70 miliard. K celkové sumě dluhu přispívá majoritně ústřední státní správa, konkrétně se na dluhu podílí 78,1%, ostatní veřejné složky přispívají k dluhu Francie zbylými 20%.

Francie by se mohla utěšovat skutečností, že není jediná země Eurozóny, která překračuje 60% limit celkového dluhu na HDP. Stejný problém má i Německo (v roce 2006 byl poměr celkového německého dluhu na HDP 69%),

77 Economy of France, en.wikipedia.org

78 Veřejný dluh Česka přesáhl bilion korun, www.businessinfo.cz