Hlavní práce69718_hofj00.pdf, 1.5 MB Stáhnout

(1)

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE

FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ

Obor: Mezinárodní obchod

Čínský ekonomický vzestup a jeho dopad na čínské mezinárodní vztahy se zaměřením na Afriku

Diplomová práce

Autor práce: Bc. Jiří Hofman

Vedoucí práce: Ing. Cristina Procházková Ilinitchi, Ph.D.

(2)

Prohlášení:

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a veškeré použité zdroje řádně uvedl a vyznačil.

V Praze dne……….. ……...………..

Podpis studenta

(3)

Poděkování

Rád bych tímto poděkoval paní Ing. Cristina Procházková Ilinitchi, Ph.D. za ochotu, odborné vedení a cenné rady, které mi poskytla při psaní této práce.

(4)

Obsah

Úvod ... 6

1. Dějiny Číny a její ekonomický vzestup ... 9

1.1 Období před rokem 1912 ... 9

1.2 Období 1912 – 1949 ... 10

1.3 Období 1949 – 1976 ... 12

1.4 Období 1976 až po současnost ... 19

2. Čínská mezinárodní politika ... 25

2.1 Čínský politický systém ... 25

2.2 Čínský přístup k zahraniční politice a diplomacii ... 32

3. Čínská zahraniční politika a mezinárodní vztahy v současnosti ... 40

3.1 Čínské aktivity a zájmy v Jihočínském a Východočínském moři ... 45

3.2 Čínská lidová republika a její vztahy s Taiwanem ... 47

3.3 Čínsko – americké vztahy ... 48

4. Čínské aktivity a zájmy Africe ... 52

4. 1 Čínsko – africké vztahy ... 54

4.1.1 Čínsko – africký zahraniční obchod v současnosti ... 55

4.1.2 Čínské přímé zahraniční investice v Africe ... 60

4.1.3 Čínské půjčky africkým zemím ... 65

4.2 Afrika – případové studie č. 1 – Angola ... 70

4.3 Afrika – případová studie č. 2 – Etiopie ... 74

4.4 Shrnutí ... 79

Závěr ... 82

Seznam literatury a zdrojů ... 85

Seznam grafů, obrázků a tabulek ... 94

(5)

(6)

6

Úvod

Čínská lidová republika se stala v posledních letech dominantní silou nejen v Asii, ale rovněž i po celém světě. Po Maoově smrti se díky reformám stávala Čína více a více tržně orientovanou ekonomikou a udržovala si silný a stabilní ekonomický růst. Jak se vyvíjela čínská ekonomika, vyvíjela a měnila se také zahraniční politika a čínská pozice v mezinárodních vztazích. Zmíněný ekonomický růst je doprovázen rostoucí poptávkou po surovinách a energiích, společně s růstem čínské vojenské moci, jež je mnohými považována za hrozbu pro světový mír.

Tato diplomová práce se zabývá čínským ekonomickým vzestupem a jeho dopadem na čínské mezinárodní vztahy se zaměřením na Afriku. Čínský ekonomický vzestup se stal nejen obdivuhodným, ale i bezprecedentním. Čína se stala jednou z největších zemí světa a po dlouhá léta se snažila držet zpátky na mezinárodní scéně. Vzhledem ke zvyšování čínských investic a aktivit ve světě je stále těžší a těžší pro Čínskou lidovou republiku se držet zpět.

Jedním z regionů, kde Čínská lidová republika investuje a je aktivní, je právě Afrika. Čína se stala pro Afriku největším obchodním partnerem a její vliv na tomto kontinentu roste. Práce se zaměřuje na čínské aktivity v Africe.

Cílem je zjistit jejich ekonomickou strukturu. Zjistit, proč se Čínská lidová republika zaměřuje na africký region a jaké jsou rysy čínsko – africké spolupráce. Právě na příkladu čínských aktivit v Africe je možno analyzovat čínský přístup k mezinárodní politice a její charakteristiku.

Práce pojednává o Čínské lidové republice, jež vznikla v roce 1949, tedy o pevninské části Číny. Odděluje se tím název Čínská republika, známá též jako Taiwan, rozkládající se na stejnojmenném ostrově.

Pro dosažení vytyčených cílů je čerpáno ze široké škály zdrojů. Především se jedná o zahraniční zdroje – odborné články a analýzy či statistické portály podporující autorovo domněnky, tvrzení a tak dále. Opomenuty nejsou ani knižní publikace.

Samotná práce je rozdělena do několika kapitol a podkapitol. První dvě kapitoly se týkají čínského vývoje v ekonomické oblasti a vývoje v mezinárodní politice. Krátce je nastíněna historie Číny, což je nezbytná pro pochopení některých věcí v širší souvislosti.

Hlavně se zaměřují především na osmdesátá léta až po současnost. Od osmdesátých let se

(7)

7 Čínská lidová republika začala otevírat světu a zavedla ekonomické reformy vedoucí k čínskému ekonomickému vzestupu.

Druhá kapitola se věnuje přístupu Komunistické strany Číny k vedení na domácí a zahraniční politické scéně, jejím cílům a rovněž vlivům a směrům, které ovlivňují politické myšlení v Čínské lidové republice. Část této kapitoly se zabývá otázkou stability politického režimu v Čínské lidové republice a legitimity vládnoucí Komunistické strany Číny, která se opírá v současné době o silný ekonomický růst. Další část se věnuje vývoji čínské zahraniční politiky. Čínská lidová republika se snažila od dob ekonomických reforem nikterak nevyčnívat na mezinárodní scéně, ale v současné době je možné zaznamenat změnu v tomto přístupu.

Třetí kapitola navazuje na východiska prvních dvou kapitol a věnuje se současným čínským mezinárodním vztahům a zahraniční politice. Na úvod je v kapitole obecný přehled a pro lepší pochopení je analyzován společný projekt Pákistánu a Číny, kde je možné pozorovat, na jaké bázi spolupráce probíhá a jaké zájmy Čínská lidová republika v daném regionu sleduje. Dále se tato kapitola zaměřuje na spory a aktivity Číny v Jihočínském moři a Východočínském moři. Především Jihočínské moře je důležitou oblastí v daném regionu a dochází v něm k eskalaci napětí. Postupná modernizace čínské armády a vojenská cvičení vzbuzují v okolních státech obavy z případného konfliktu.

Dále jsou zde rozebrány vztahy Číny a Spojených států amerických, dvou světových velmocí a jejich obchodní válka. Stručně jsou v kapitole popsány vztahy mezi Čínou a Taiwanem, které jsou v poslední době napjaté. Kapitola dokumentuje čínské mezinárodní aktivity v důležitých oblastech a ukazuje, že Čínská lidová republika se stává mnohem aktivnější, než tomu bylo doposud.

Čtvrtá kapitola se týká čínských aktivit v Africe. Počínaje čínsko – africkými vztahy, spoluprací, zda je prospěšná pro obě strany či nikoliv. Kapitola dále obsahuje nejen obecnou analýzu čínsko – afrických ekonomických vztahů, ale také dvě případově studie, kde jsou rozebrány do hloubky bilaterální vztahy daných zemí. Případové studie se týkají zemí Angoly a Etiopie. Záměrně byly zvoleny dvě rozdílné země. Angola – nedemokratický režim, surovinově bohatá země s přístupem k moři. Etiopie naopak nikterak neoplývá surovinami ani přístupem k moři, přesto je zde velmi hluboká spolupráce mezi zeměmi. Poznatky zjištěné z těchto studií by měly podpořit informace zjištěné v předchozích částech práce a pomoci je interpretovat.

(8)

8 Čtvrtá kapitola na základě syntézy poznatků z předchozích kapitol a analýzy čínsko – afrických vztahů odpovídá na cíl práce, tedy jaká je struktura ekonomických aktivit, jak probíhá spolupráce Číny a Afriky a proč se Čínská lidová republika zaměřuje právě na tento region. Obecně panuje domněnka, že Čína je v Africe aktivní především kvůli surovinám. Daná kapitola se touto problematikou zabývá více do hloubky. Poslední podkapitola shrnuje získané poznatky a odpovídá na cíle práce.

(9)

9

1. Dějiny Číny a její ekonomický vzestup

Tato kapitola se věnuje dějinám Číny a jejímu ekonomickému vzestupu. Historie Číny je rozmanitá a sahá až do starověku, počátky se odehrávají několik tisíc let před naším letopočtem. Čínské dějiny mají několik významných období. Byť jsou dějiny Číny zajímavé, vzhledem k rozsahu této práce se tato kapitola věnuje jejím dějinám velmi stručně a zaměřuje se především na dvacáté století.

1.1 Období před rokem 1912

Starověká Čína patřila mezi rozvinuté a vyspělé civilizace sídlící především u Žluté řeky již od šesti tisíc let před naším letopočtem. Čína nebyla v minulosti sjednocená tak jako je tomu dnes. V průběhu druhého tisíciletí před naším letopočtem vznikaly na čínském území státní útvary a jednotlivé státy mezi sebou bojovali o nadvládu. V jedenáctém století před naším letopočtem se do popředí na úkor dynastie Šang dostala dynastie Čou. Její moc však postupně začínala slábnout. Následuje období nazývané období Jar a podzimů (8. – 5 století př. n. l.) a Období válčících států (5. století – 221 př. n. l.). Právě v období válčících států se sváděli boje o nadvládu, z nichž nakonec vyšla vítězně dynastie Čchin. Ačkoliv tato dynastie vládla pouze patnáct let, je důležité zmínit, že právě v roce 221 před naším letopočtem byl touto dynastií založen jednotný stát a rovněž vytvořen úřad císaře.¹

Dynastii Čchin byla svržena dynastií Chan, jež vládla až do třetího století našeho letopočtu.

Poté následuje období bojů o moc a nadvládu nad čínským územím. Toto období končí až v roce 580, kdy došlo ke znovusjednocení pod vládou dynastie Suej. Mezi sedmým až třináctým stoletím se datuje období nazývané též jako¸¸zlatý věk“ čínských dějin. Tento věk končí po vpádu Mongolů, kteří vládli v Číně téměř celé staletí (dynastie Juan 1279 – 1368).

V roce 1368 se navrací na trůn čínská dynastie. Dynastie Ming vládla do roku 1644, kdy byla nahrazena dynastií Čching vládnoucí do roku 1912. Během vlády dynastie Čching se Čína snažila spíše o izolaci, podporoval se dovoz a omezoval vývoz.

1 FAIRBANK, John King. 1998. Dějiny Číny. Překlad Marin Hála, Jana Hollanová, Olga Lomová. 1. vyd. Praha:

Nakladatelství Lidové noviny. 656 s. (Dějiny států). ISBN 80-7106-249-9. 2. vyd. 2004, 3. vyd. 2010.

(10)

10 Za její vlády v devatenáctém století probíhaly konflikty známé jako Opiové války. V tomto sporu šlo o legalizaci opia na čínském území, té se snažilo dosáhnout Britské impérium, a otevření přístavů pro obchod. První opiová válka probíhala v letech 1839 – 1842 a skončila drtivou porážkou Číny. Ta měla za následek podepsání mírové smlouvy v Nankingu, která byla extrémně výhodná pro Brity. Tato smlouva se někdy popisuje jako začátek série ,,nerovných smluv“.

Obecně lze říci, že se jedná o smlouvy mezi západními, ekonomicky vyspělejšími mocnostmi, a zaostalejšími asijskými státy, kde si západní mocnosti prosazovali skrze své dominantní postavení své požadavky a podmínky (výhodné obchodní podmínky, otevírání přístavů a tak dále). Tyto skutečnosti měly za následek především dvě důležité věci. Jednak se dá tento konflikt považovat jako období, kdy se Čína začíná odklánět od obchodní, ale i kulturní izolace. A také byly negativně ovlivněny čínské vztahy vůči západním mocnostem. Celkově je tato část dějin považována v Číně za století ponížení z anglického výrazu ,,Century of humiliation“.

V druhé polovině devatenáctého století dále vládla nestabilita a po sérii nepokojů a postupné ekonomického poklesu byl na počátku dvacátého století sesazen poslední císař. Stalo se tak v roce 1912, kdy byla založena Čínská republika.²

Nedílnou součástí čínské historie je především filozofie a její směry. Jedná se o konfucianismus, legismus či například taoismus. Konfucius byl čínský filozof žijící na přelomu šestého a pátého století před naším letopočtem. Jeho a učení dalších filozofů a škol se projevuje i v současném stylu vedení domácí či zahraniční politiky, přístupu k diplomacii a tak dále. Více je zmíněno ve druhé kapitole této práce.

1.2 Období 1912 – 1949

Nově založená Čínská republika měla v první polovině dvacátého století daleko do mocnosti jakou je Čína nyní. Mezi lety 1912 – 1927 se Čínská republika zmítala v nepokojích, politické nestabilitě a mezinárodní obchod byl narušen první světovou válkou.

(11)

11 Přesto Čínská republika dosahovala ekonomického růstu. Napomohlo tomu například, že první světová válka měla za následek zvýšení poptávky po surovinách, které se začaly z Číny vyvážet. Rovněž stoupala poptávka po exportu do Evropy a USA. V dalších letech čínský průmysl stoupal tempem 13,5 % ročně.³

Docházelo k industrializaci a rozvoji manufaktur. To probíhalo především v pobřežních městech a jejich okolí. Čínský průmysl se ve 20. a 30. letech dále rozvíjel a situace se ještě více zlepšila od roku 1927, kdy Čankajšek sjednotil většinu země a přinesl politickou stabilitu. Čankajšek stanul v čele Čínské republiky a Čínské národní strany, zvané též jako Kuomintang (KMT).

Čínský průmysl byl ve třicátých letech zasažen Velkou hospodářskou krizí. Další citelnou ranou byla Japonská okupace Mandžuska v roce 1931. Čína se hájila tím, že jde o čínské území a odsoudila invazi, ale Čankajšek se primárně soustředil na potlačení komunistických rivalů a odpor vůči Japonské invazi byl velmi slabý. Začátkem roku obsadilo Japonsko veškeré mandžuské území.⁴

Ačkoliv byla čínská ekonomika zasažena krizí a japonskou invazí v roce 1931, v roce 1936 dosáhla stejného výstupu jako o pět let dříve. Celkově mezi lety 1912 – 1936 došlo k ekonomickému růstu. Vzkvétala průmyslová výroba, došlo k investicím do vzdělání a byly budovány dopravní a komunikační sítě. Růst zaznamenalo i čínské zemědělství. Docházelo rovněž k přílivu investic a nových technologií. Nejvíce prosperující oblastí se stal východ Číny v okolí pobřežních měst. Celkově lze usuzovat, že byl vytvořen základ pro možný budoucí rozvoj ekonomiky.⁵

Situace se změnila v roce 1937, kdy Japonsko napadlo Čínu a následný konflikt trvající až do roku 1945 měl nedozírné následky nejen na čínské hospodářství, ale i civilní obyvatelstvo.

Japonský postup byl doprovázen krutostmi, válečnými zločiny páchaných na civilistech.

Většina prosperujících oblastí na východním pobřeží Čínské republiky byla okupována.

Odhaduje se, že bylo v době konfliktu (1937 – 1945) zabito 20 – 25 milionů Číňanů. Celkově je možné tvrdit, že vývoj a základy dosažené v předchozích deseti letech (od sjednocení Číny

4 NAUGHTON, Barry. 2007. The Chinese economy: transitions and growth. Cambridge, Mass.: MIT Press.

ISBN 0-262-64064-3.

5 MA, Debin. August 2006. Modern Economic Growth in the Lower Yangzi in 1911-1937: a Quantitative, Historical and Institutional Analysis. Globalisation and Regional Integration Along the Western Pacific Rim in the 20th Century: XIV International Economic History Congress Helsinki, Finland [online]. [cit. 2020-01-06].

Dostupné z: http://www.helsinki.fi/iehc2006/papers1/DebinMa31.pdf

(12)

12 Čankajškem) byly ztraceny. Čína se také musela potýkat s přílivem levného amerického zboží. Po skončení druhé světové války Čínská republika operovala na dvaceti procentech svých předválečných průmyslových kapacit a celkový výstup hospodářství dosahoval pouhé čtvrtiny předválečných hodnot.

Jednou z konsekvencí tohoto konfliktu je nárůst průmyslů, které přešly pod státní správu.

Zatímco v roce 1936 tento podíl činil 15 %, v roce 1942 již vlastnila čínská vláda více než dvě třetiny veškerého kapitálu. Dalším důsledkem byla hyperinflace způsobená tištěním peněz za účelem pokrytí válečných výdajů a poválečné obnovy.⁶

Po druhé světové válce obnovil Čankajšek svůj boj proti komunistům. Čínskou republiku zmítala občanská válka mezi KMT a Komunistickou stranou Číny společně s hyperinflací.

Celkově válkou vyčerpaná Čína a její obyvatelstvo začalo stále více a více sympatizovat s komunistickými myšlenkami. Sliby o přerozdělení půdy a budoucího blahobytu získávali komunisté především podporu z řad rolníků. Do popředí komunistické strany, založené v roce 1921, se v roce 1935 dostal Mao Ce – Tung. Občanská válka mezi KMT a Komunistickou stranou Číny zuřila až do roku 1949 a skončila vítězstvím komunistů pod vedením Mao Ce – Tunga. Zatímco čínští nacionalisté pod vedením Čankajška ustoupili na Taiwan, na pevninské části Číny byla 1. října 1949 založena Čínská lidová republika, jejímž vůdcem se stal právě Mao Ce – Tung. Pojem Čínská republika se zúžil na ostrov Taiwan.⁷

1.3 Období 1949 – 1976

Čínská lidová republika se pod vedením Mao Ce – Tunga stala centrálně plánovanou ekonomikou. V prvních letech existence Čínské lidové republiky bylo cílem obnovení hospodářství, které bylo vyčerpané válkou proti Japonsku a občanskou válkou, do normálního stavu a kolektivizace. Docházelo ke znárodňování podniků po vzoru sovětského modelu a postupnému odstraňování opozice. Tyto akce byly doprovázeny obrovskými ztrátami na životech. Přesto počet členů komunistické strany dále rostl, v roce 1949 měla strana 2,8 milionů členů, o rok později téměř dvojnásobek, 5,8 milionů členů a v roce 1956 to již bylo přes deset milionů. Pro roky 1953 – 1957 byl stanoven pětiletý plán po vzoru sovětského

6 NAUGHTON, Barry. 2007. The Chinese economy: transitions and growth. Cambridge, Mass.: MIT Press, 2007. ISBN 0-262-64064-3.

(13)

13 modelu. I čínský model splňuje rysy centrálně plánované ekonomiky. Ekonomický plán byl rozhodován shora. Jak bylo zmíněno, probíhala masivní kolektivizace. Dále se především kladl důraz na vysoký ekonomický růst s hlavním zaměřením na industrializaci. Hlavní doménou se stala orientace na těžký průmysl. To vše na úkor zemědělství a spotřeby na úkor rostoucího podílu investic na HDP.⁸

To vše probíhalo za podpory SSSR. Sovětský svaz poskytl finanční podporu ne ve formě dotací, ale půjček s úrokem. Dále bylo do Čínské lidové republiky vysláno přibližně deset tisíc odborníků ze Sovětského svazu a tisíce Číňanů bylo naopak školeno v Sovětském svazu.

Přestože sovětská podpora byla značná, na celkových investicích se podílela asi ze čtyř procent. Celkově Čínská lidová republika v čele se svojí Komunistickou stranou Číny investovala do první pětiletky okolo 25 miliard jüanů a lze ji považovat za úspěšnou. V tomto období vzrostl národní důchod téměř asi o 8,9 % a růst v oblasti zemědělské produkce činil údajně o 3,8 %.⁹

Graf č. 1 – Podíl investic na HDP mezi lety 1952 - 2004

Zdroj: NAUGHTON, Barry. 2007. The Chinese economy: transitions and growth. Cambridge, Mass.: MIT Press, 2007. ISBN 0-262-64064-3.

9 tamtéž

(14)

14 Vzhledem k absenci údajů v databázích World Bank a dalších jsou některé grafy převzaty z odborných publikací zabývajících se danou problematikou. Graf číslo 1 výše znázorňuje podíl investic na čínském HDP. V roce 1954 tento podíl činil 26 %, o pět let později přibližně 43 %. Prioritou se stala industrializace, kam mířila většina investic (z toho 80 % činily investice do těžkého průmyslu).¹⁰

Ačkoliv první pětiletý plán lze považovat za úspěšný, čínští komunisté v čele s Mao Ce – Tungem si uvědomili, že sovětský model růstu nelze být aplikován vzhledem k čínským podmínkám. Čínská lidová republika měla v té době třikrát více obyvatel než Sovětský svaz. Přes kolektivizaci v minulých letech se zemědělská výroba nikterak významněji nezvýšila, zatímco populace rostla. Vzrostl počet venkovské obyvatelstva, ale především vzrostla populace ve městech. Urbanizace měla rovněž za následek nezaměstnanost. Jak bylo také zmíněno, sovětská pomoc byla ve formě úročených půjček a Čínská lidová republika byla nucena začít dané půjčky svými zemědělskými produkty a hrozil nedostatek potravin.¹¹

Proto v letech 1958 – 1962 byla realizována Maova politika „Velkého skoku“. Čínský vůdce Mao viděl produkci obilí a oceli jako hlavní pilíře ekonomického rozvoje. Predikoval, že během patnácti let od této kampaně, čínský průmysl překoná průmysl Velké Británie. Na základě „Velkého skoku“ proběhla masivní reorganizace pracující síly. Lidé ze zemědělství byli přesunuti do oblasti průmyslu a obyvatelstvo na venkově bylo rozděleno do vesnických komun s cílem zlepšit ekonomickou situaci. Důležitým faktorem, který je potřeba zmínit, je komunistická ideologie, jež sehrála podstatnou roli. Od založení Čínské lidové republiky v roce 1949 probíhali masové čistky, byli odstraňováni odpůrci režimu včetně inteligence.

Čínský lid byl pod vlivem propagandy, využívalo se a propagovalo se budovatelské nadšení.

Obyvatelstvo bylo nuceno pracovat přesčasy ve prospěch režimu.¹²

Jedním z prostředků jak zvýšit produkci oceli, jež byla považována za jeden z hlavních pilířů ekonomického rozvoje, měla být výstavba pecí na tavení železné rudy na venkově. Komuny měly samy produkovat ocel. Problémem byla nejen nedostatečná kvalifikace lidí, ale především nebyly zabezpečeny dodávky železné rudy a paliva. Jednotlivé komuny si měly vystačit samy. Lidé byli nuceni hledat železnou rudu a shánět palivové dříví ve svém okolí,

10 NAUGHTON, Barry. 2007. The Chinese economy: transitions and growth. Cambridge, Mass.: MIT Press, 2007. ISBN 0-262-64064-3.

11 FAIRBANK, John King. 1998. Dějiny Číny. Překlad Marin Hála, Jana Hollanová, Olga Lomová. 1. vyd.

Praha: Nakladatelství Lidové noviny. 656 s. (Dějiny států). ISBN 80-7106-249-9. 2. vyd. 2004, 3. vyd. 2010.

12 tamtéž

(15)

15 i když se železná ruda v daných oblastech nevyskytovala. (Vzhledem k absenci znalostí v oblasti metalurgie by ani výskyt rudy v okolí situaci nezměnil.) Lidé nakonec tavili své nástroje a jakékoliv horniny alespoň vzdáleně připomínající kov. Ačkoliv daný ,,kov“ neměl dostatečnou kvalitu, politika se nezměnila. To ani poté, co vlivem nedostatku pracovních sil a vybavení začala klesat zemědělská produkce. Následoval hladomor devastující čínskou populaci.

V roce 1960 situaci zhoršilo špatné počasí a vyostření sporů mezi Sovětským svazem a Čínskou lidovou republikou, když Sovětský svaz odvolal své poradce z Čínské lidové republiky. Tento akt měl za cíl odradit čínské vedení od nefungující politiky, ale za následek měl pouze ještě větší zhoršení sovětsko – čínských vztahů. Přesto hladomor, který vypukl mezi lety 1959 – 1961, nebyl zapříčiněn počasím ani SSSR. Nejhorší byla situace ve vnitrozemských provinciích. Celkově se počet obětí odhaduje na 20 – 30 milionů lidí.¹³ Politika Velkého skoku znamenala také ekonomickou katastrofu. Zemědělská produkce a průmysl se propadly, pokles hospodářství v roce 1961 činil -27 %.¹⁴

Od politiky bylo upuštěno v roce 1962. V následujících letech byl zaznamenán roční růst HDP téměř dvacet procent, ale je to především dáno nízkým počátečním základem. Prioritou se stalo obnovení zemědělské produkce reflektující rostoucí populaci Čínské lidové republiky.

Investice směřovaly do zemědělství, dále do lehkého průmyslu a až na třetím místě se ocitl těžký průmysl. Mezi lety 1962 – 1966 probíhalo oživování čínské ekonomiky, roční růst v zemědělství a průmyslu dosahoval v daném období přibližně 10 % a v roce 1966 výstup jak v zemědělství, tak i v průmyslu překonal hodnoty předcházející období Velkého skoku. ¹⁵ Neúspěch Velkého skoku bylo značnou ranou pro Mao Ce – Tunga, jenž se postupně stával neomezeným vůdcem a diktátorem Čínské lidové republiky. Neúspěch Velkého skoku znamenal pro Maa ponížení a ztrátu prestiže uvnitř komunistické strany i mimo ni. Na základě toho přišel Mao Ce – Tung s politickou kampaní známo jako Kulturní revoluce. Tato kampaň se konala hlavně mezi roky 1966 až 1969, ale její vliv přetrval až do Maovi smrti v roce 1976.

13 NAUGHTON, Barry. 2007. The Chinese economy: transitions and growth. Cambridge, Mass.: MIT Press, 2007. ISBN 0-262-64064-3.

14 The World Bank: GDP growth (annual %) - China [online]. [cit. 2020-01-06]. Dostupné z:

https://data.worldbank.org/indicator/NY.GDP.MKTP.KD.ZG?locations=CN

(16)

16 Maovo cílem této kampaně bylo odstranit kritiky a odpůrce ve straně a upevnit svoji pozici v čele Čínské lidové republiky. Oficiálně bylo stanoveno, že cílem je zachování čínského komunismu odstraněním zbytků kapitalismu a tradičních prvků z čínské společnosti. Je důležité pochopit, že čínská kultura a mentalita je velmi specifická, prosycená filozofií, především konfuciánskou filozofií, ale i dalšími filozofickými směry. Naplno se v této době projevil Maoův kult osobnosti, jeho vliv na zemi a lidi, především na mládež. Hnací silou této revoluce totiž stalo mládežnické hnutí známé jako Rudé gardy, jež bránili kult Mao Ce – Tunga a likvidovali odpůrce revoluce. Vliv a učení Mao – Ce Tunga (též maoismus – Maovo verze marxismu) bylo například možné najít v Rudé knížce, jež se stala symbolem Kulturní revoluce. Tato Rudá knížka obsahovala Maovo citáty a byla vydávána a šířena nejen v Čínské lidové republice, ale téměř po celém světě.

Nastalo období teroru, strachu a udávání. Nejhůře zasaženi byli bohatí občané a intelektuálové. Rovněž probíhaly čistky v politických kruzích, byl zvýšen dohled nad státními úředníky a lidé byli perzekuováni, popravování nebo odváděni na nucené práce.

Zfanatizovaná mládež rozpoutala teror ospravedlňovaný revolučním bojem proti „čtyřem starým“ - starým myšlenkám, starým návykům, starým zvyklostem a starým kultuře.¹⁶

Kulturní revoluce měla za následek rozvrat ekonomiky a smrt mnoha lidí. Počet obětí se podle zdrojů velmi liší. Odhaduje se mezi stovkami tisíc až po 20 milionů. Výsledkem se stal pokles růstu HDP v letech 1967 a 1968. Pokles činil v roce 1967 - 5,77 %, o rok později - 4,1 %.¹⁷ V tomto období Čínská lidová republika nebyla významně aktivní mimo sovětský blok.

Nicméně, v padesátých a šedesátých letech navazovala diplomatické styky v některých zemích, například právě se zeměmi Afriky. Tyto diplomatické styky se staly základem pro budoucí spolupráci mezi Čínskou lidovou republikou a země afrického kontinentu. Více se těmto vztahům věnuje počátek čtvrté kapitoly.

16 SERVICE, Robert. 2009. Soudruzi: světové dějiny komunismu. Vyd. 1. Praha: Argo, 2009. 482 s., [24] s. obr.

příl. ISBN 978-80-257-0105-8.

17 Hu, Angang; Lu, Jie; Xiao, Zhengyan. (2011). Has China's Economy Become More Stable and Inertial?

Nonlinear Investigations Based on Structural Break and Duration Dependent Regime Switching Models. Annals of Economics and Finance. 12. 157-181.

(17)

17 Graf č. 2 - Čínský růst HDP mezi lety 1953 – 2009 v procentech

Zdroj: Hu, Angang; Lu, Jie; Xiao, Zhengyan. (2011). Has China's Economy Become More Stable and Inertial?

Nonlinear Investigations Based on Structural Break and Duration Dependent Regime Switching Models. Annals of Economics and Finance. 12. 157-181.

Graf číslo 2 výše ukazuje vývoj čínského HDP od roku 1953. (Data z World Bank jsou dostupná až od roku 1960) Daný graf zobrazuje zmiňované propady HDP. V případě Kulturní revoluce není propad tak signifikantní jako během Velkého skoku vpřed probíhajícího přibližně mezi roky 1958 – 1962. Viz graf výše. (Je nutné brát vždy časovou prodlevu.) Škodu neutrpělo jen hospodářství, ale rovněž kulturní dědictví. Byly páleny knihy, ničeny muzea, památky atd. Dalším aspektem Kulturní revoluce zasahující i do ekonomické roviny bylo zavírání univerzit a zmíněná perzekuce čínské inteligence. Možný vývoj nových technologií či osvojování zahraničních technologií byl na další roky značen omezen právě mezerou ve vzdělání. Po roce 1969 se situace uvolnila, ovšem jak bylo zmíněno, dozvuky stále zůstávaly.¹⁸

Mezi roky 1969 a 1975 probíhaly masivní investice vedoucí k průměrnému růstu průmyslové výroby. V tomto období činil průměrný růst 13,5 %.¹⁹

19tamtéž

(18)

18 Graf č. 3 – Čínské HDP na jednoho obyvatele mezi roky 1950 – 1978

(PPP, Mezinárodní dolar (též Gearyho-Khamisův dolar) 1990)

Zdroj: Wayne M. Morrsion. 2019. Congressional Research Service, China’s Economic Rise: History, Trends, Challenges, and Implications for the United States Updated June 25, 2019

Graf číslo 3 výše ukazuje vývoj HDP na obyvatele od vzniku Čínské lidové republiky až do roku 1978. Tedy pokrývá období vlády Mao Ce – Tunga až do nástupu Deng Xiaopinga a jeho ekonomických reforem. Byť se Čína nemohla měřit například se západními mocnostmi, jak Mao doufal před Velkým krokem, lze vyčíst, že se HDP na obyvatele dle parity kupní síly za jeho období zdvojnásobilo. Čína vybudovala relativně kompletní a nezávislý průmyslový systém a ekonomiky tvořící solidní základ pro růst, jenž následoval v dalších letech.²⁰

Ačkoliv je v západním světě Mao vnímám podobně jako například Josif Stalin - diktátor a člověk, který zapříčinil smrt milionů lidí – v Číně je dodnes jeho postava vnímána spíše pozitivně. Je považován za jednoho z největších čínských vůdců, jehož úspěchy převažují nad neúspěchy. Mezi jeho největší úspěch patří především sjednocení Číny a ustanovení centrální vlády.

(19)

19 Mao Ce – Tung zemřel v roce 1976. Po jeho smrti Čínská lidová republika začala novou kapitolu svých dějin.

1.4 Období 1976 až po současnost

Záměřem této podkapitoly je přiblížit průběh čínské přeměny v ekonomickou velmoc, kterou je nyní. Vzhledem k rozsahu a šířce tohoto tématu jsou zde přiblížený pouze hlavní aspekty tohoto procesu.

Po smrti Mao Ce – Tunga probíhal mocenský boj o převzetí vlády na Čínskou lidovou republiku. Jak bylo zmíněno výše, Čínská lidová republika měla vybudovaný určitý ekonomický základ, ale nelze hovořit jako o zemi, jež se měla stát velmocí. Maovo vláda zanechala čínskou ekonomiku relativně stagnující, a přes jistý ekonomický růst, neefektivní.

To bylo dáno hlavně situací, že veškeré procesy byly centrálně řízeny shora. Neexistovala konkurence tlačící na inovace a zlepšení produktivity, zahraniční investice a obchod byly limitovány a omezeny převážně na sovětský blok a byl kladen důraz na soběstačnost.

V roce 1978, po uchopení moci Deng Xiaopingem, se čínská vláda rozhodla změnit svoji ekonomickou politiku. Došlo k odklonu sovětského stylu, od centrálně plánované ekonomiky a postupně začala reformovat svoji ekonomiku a zavádět tržní hospodářství. Postupně byl otevírán trh, podporován mezinárodní obchod a investice. Cílem bylo zvýšení ekonomického růstu a zvýšení životního standardu.²¹

Reformy z počátku osmdesátých se týkaly především čtyř oblastí: zemědělství, průmysl, vědy a techniky a obraně. Hlavní prioritu dostalo oživení venkovské výroby. Více než dvě třetiny obyvatel bylo stále zaměstnáno v zemědělství a žilo na venkově. Reforma cílila na vyšší rozhodovací samostatnost a motivaci zemědělců. Rolníci dostali možnost pronajmout si půdu a hospodařit s ní, následně část úrody prodat na volném trhu. Důsledkem byl růst zemědělské produkce a zvýšení výkonnosti zemědělského sektoru. Reforma nejen přispěla k tomu, že vláda mohla zajistit obživu svého obyvatelstva, ale došlo rovněž ke změně ideologického

21 MORRISON, Wayne M. 2019. China’s Economic Rise: History, Trends, Challenges, and Implications for the United States. Updated June 25, 2019. Congressional Research Service [online]. [cit. 2020-01-06]. Dostupné z:

https://fas.org/sgp/crs/row/RL33534.pdf

(20)

20 myšlení členů Komunistické strany Číny, kteří se původně stavěli skepticky vůči zaváděným reformám.²²

Čínská lidová republika přecházela stále více a více na tržní hospodářství, zaváděla komplexní reformy a otevírala se světu. Cíle reforem a opatření byla decentralizace rozhodování v několika sektorech, především v oblasti obchodu. Kontrola nad podniky byla svěřena na nižší úroveň, místním vedením, jež se mohla rozhodovat a pružně reagovat na základě principů volného trhu a ne na základě plánu jako v minulosti. Občané byli motivováni k zakládání vlastních podniků. Dále čínská vláda zavedla čtyři zvláštní ekonomické zóny (Special economic zones) podél pobřeží za účelem podpory exportu, nalákání zahraničních investorů a nových technologií. Jednou z příčin, jež přispěla ekonomického úspěchu, byla právě liberalizace obchodu. Postupně byly odstraňovány překážky obchodu, což vedlo k přílivu zahraničních investic a zvýšení konkurence, která je nezbytná k podpoření konkurenceschopnosti.²³

Čínský ekonomický růst byl tažen především exportem. Politika otevřených dveří podporovala mezinárodní obchod a zahraniční investice. Čínský mezinárodní obchod před rokem 1978 se podílel minimálně na čínském hospodářství a byl omezen na sovětský blok.

V roce 1978 se podílel zahraniční obchod na celkovém národním příjmu přibližně 7 %.

V roce 1987 se mezinárodní obchod podílel již 25 % a v roce 1998 již 37 % na celkovém čínském HDP.²⁴

Příčinou rychlého ekonomického růstu byly rovněž dva další důležité faktory: investice (ať již z domácích úspor či zahraniční investice) a rapidní nárůst produktivity. Ekonomické reformy vedly k zvýšení efektivity, což mělo za následek zvýšení výstupu a zdrojů pro další investování. Například zmíněné reformy v oblasti zemědělství vedly k uvolnění a následnému přesunu pracovních sil do produktivnějšího výrobního sektoru. Decentralizace vedla k nárůstu počtu soukromých podniků, které byly mnohem tržněji zaměřené a více efektivní.²⁵

22 FAIRBANK, John King. 1998. Dějiny Číny. Překlad Marin Hála, Jana Hollanová, Olga Lomová. 1. vyd.

Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 656 s. (Dějiny států). ISBN 80-7106-249-9. 2. vyd. 2004, 3. vyd. 2010.

24 CHOW, Gregory C. 2004. Economic Reform and Growth in China. ANNALS OF ECONOMICS AND FINANCE 5, 127–152 (2004) [online]. [cit. 2020-01-06]. Dostupné z:

http://aeconf.com/Articles/May2004/aef050107.pdf

(21)

21 Čínská ekonomika rostla a reformy se dají považovat za úspěšné. Čínská lidová republika nepřešla k plnému tržnímu hospodářství. Ačkoliv se spojení socialismu a tržního hospodářství považovala za neuskutečnitelné, v Číně tento systém funguje a byl označen za „socialistickou tržní ekonomiku.“²⁶

Během vlády Mao Ce – Tunga zažila čínská ekonomika různé propady, ať už při Velkém skoku vpřed nebo během Kulturní revoluce. V období od prvního pětiletého plánu do období představení reforem, tedy 1953 – 1978, činil dle čínské vlády průměrný roční růst 6,7 %.

Mnoho ekonomů či analytiků tvrdí, že jsou data nadsazená. Od roku 1979 až 2009 dosahovala Čínská lidová republika často dvouciferného ročního růstu, v průměru za toto období činil průměrný reálný růst HDP téměř 10 %.²⁷

V roce 1997 byl k Číně připojen Hong Kong, pod podmínkou jedna země, dva systémy.

A obdobná situace nastala o dva roky později s Macao. V roce 2001 se stala Čína členem Světové obchodní organizace (WTO), což vedlo k dalšímu snížení cel a celkově větší liberalizaci obchodu. O deset let později Čínská lidová republika předběhla Japonsko a stala se druhou největší ekonomikou světa.²⁸

Čínská lidová republika se posunula z nízkopříjmové země do země se středním příjmem, a jak bylo zmíněno, její ekonomický růst přesahoval v tomto tisíciletí 10 %. Takový růst ovšem není dlouhodobě udržitelný a Čína zaznamenala zpomalování tempa růstu HDP.

Mezi lety 2015 – 2018 byl roční růst asi 6 – 7 %. Dle Čínské vlády je to v souladu s dvanáctým a třináctým pětiletým plánem. Čínská vláda avizovala přechod k tzv. Novému normálu (New Normal), což značí pomalejší, ale za to udržitelnější a stabilnější ekonomický růst.

26PALIT, A. 2014. China Daily. Revisiting deng and the socialist market economy. China Daily [online].

[cit. 2015-03-28]. Dostupné z: https://search-proquestcom.

zdroje.vse.cz/docview/1554340732?accountid=17203

28 BARBOZA, David. 2010 China Passes Japan as Second-Largest Economy. The New York Times [online].

[cit. 2020-01-06]. Dostupné z: https://huongduongtxd.com/china.pdf

(22)

22 Dle vyjádření prezidenta Xi Jinpinga nastupujícího do úřadu v roce 2013: „Nový normál znamená… sbohem nevyváženému, nekoordinovanému a neudržitelnému růstu.“²⁹

Jedním z klíčových pilířů čínské ekonomiky jsou investice. Čína představovala v minulosti lákadlo pro zahraniční investory vzhledem k její domácí poptávce a Čína rovněž investuje v zahraničí. Její investice se dají rozdělit na přímé zahraniční investice a stavební/konstrukční aktivity (construction activities). Přímé zahraniční investice směřují především do rozvinutých zemí, zatímco stavební aktivity převážně do rozvíjejících se zemí. Mezi lety 2005 – 2017 směřovalo přibližně 84 % veškerých stavebních aktivit do zemí s nízkým nebo středním příjmem. Hodnota těchto projektů činila asi 734 miliard dolarů. Velký podíl z toho tvoří země Afriky a Latinské Ameriky. Na druhou stranu, dvě třetiny veškerých čínských přímých zahraničních investic směřovala do zemí s vysokými příjmy. Především se jednalo o USA a evropské země.³⁰

Čínský rapidní ekonomický vzestup se stal také bezprecedentní ve dvou aspektech: vysoká spotřeba energií a vysoké emise CO2. Čína se řadí po Spojených státech amerických na druhé místo ve spotřebě energií. Čínská vláda avizovala své záměry změnit daný ekonomický model rychle rostoucí ekonomiky za více „chytřejší“ a udržitelnější model. Tento model by měl snížit závislost na energeticky náročných a ovzduší znečišťujících odvětvích. Jak bylo zmíněno výše, cílem je udržitelný a vyvážený ekonomický růst.³¹

Čína se stala čistým dovozcem ropy v devadesátých letech. V současnosti je největším dovozcem ropy a plynu na světě. Čína je rovněž závislá na dovozu uhlí. Ve snaze zmírnit tuto závislost Čínská lidová republika investuje do obnovitelných zdrojů. Ačkoliv se stala Čína leader v produkci solární či větrné energie, zdaleka to nestačí k pokrytí její potřeby.

29 People´s Republic of China: 2019 Article IV Consultation – Press Release; Staff Report; Staff Statement and Statement by the Executive Director for China, August 2019, IMF Country Report No. 19/266 In: IMF, [online]

Available from: https://www.imf.org/en/Publications/CR/Issues/2019/08/08/Peoples-Republic-of-China-2019- Article-IV-Consultation-Press-Release-Staff-Report-Staff-48576

30 Does China dominate global investment?: Global Foreign Direct Investment Stocks. China Power: Unpacking the complexity of China's rise [online]. [cit. 2019-01-06]. Dostupné z: https://chinapower.csis.org/china-foreign- direct-investment/

(23)

23 Čína dováží suroviny ze všech částí světa, například právě z Afriky či zemí Latinské Ameriky.³²

Obrázek č. 1 - Čínská spotřeba energií dle zdroje (1965 – 2017)

Zdroj: TVERBERG, Gail. 2018. Eight insights based on December 2017 energy data. Our Finite World [online].

[cit. 2020-01-06]. Dostupné z: https://ourfiniteworld.com/2018/06/22/eight-insights-based-on-december-2017- energy-data/ - Na základě: BP Statistical Review of World Energy 2018

Čínský hrubý domácí produkt činil v roce 2018 přibližně 13 600 miliard dolarů, což řadí Čínskou lidovou republiku na druhé místo za USA. Ovšem co se týče HDP na obyvatele, tak je Čína v pomyslném žebříčku daleko za USA a jinými zeměmi s hodnotou 9 530 USD/obyvatele (při současném USD). Co se týče dalších makroekonomických ukazatelů, tak inflace v Číně se pohybuje dlouhodobě okolo dvou procent a nezaměstnanost okolo čtyř procent.³³

32 International Energy Charter: CHINA ENERGY EFFICIENCY REPORT, Protocol on Energy Efficiency and Environmental Aspects [online]. 2018 [cit. 2019-12-01]. ISBN 978-905948-203-6. Dostupné z:

https://www.energycharter.org/fileadmin/DocumentsMedia/EERR/EER-China_ENG.pdf

33 UNCTAD: UNCTADSTAT: GENERAL PROFILE: CHINA [online]. [cit. 2020-01-06]. Dostupné z:

https://unctadstat.unctad.org/CountryProfile/GeneralProfile/en-GB/156/index.html

(24)

24 V zahraničním obchodě si Čína udržuje kladnou obchodní bilanci. Viz tabulka níže. Mezi hlavní obchodní partnery patří například USA, Japonsko, Korea a další.³⁴

Tabulka č. 1 - Celkový obchod se zbožím (v milionech USD)

Rok 2005 2010 2015 2018

Export zboží 761 953 1 577 754 2 273 468 2 486 695

Import zboží 659 953 1 396 247 1 679 564 2 135 748

Obchodní bilance zboží 102 000 181 507 593 904 350 947

Zdroj: UNCTAD: UNCTADSTAT: GENERAL PROFILE: CHINA [online]. [cit. 2020-01-06]. Dostupné z:

Tato kapitola se věnovala dějinám Číny a vzniku Čínské lidové republiky. Dějiny Číny jsou natolik obsáhlé a rozmanité, že je lze jen těžko zachytit ve stručné formě. Pro další čtení je důležité si pamatovat především několik bodů zmíněných v této kapitole.

Čína je země, která byla kdysi významnou říší a je to země s obsáhlou a bohatou historií.

Jedná se o zemi s obrovskou rozlohou a lidským potenciálem. Čínská mentalita a myšlení jsou velmi specifické, jsou ovlivněny filozofickými směry, jako je například konfucianismus, a tudíž jsou odlišné od Západního světa. Zmiňované období nerovných smluv a období nazývané jako století ponížení zanechalo v Číně averzi nejen vůči západním mocnostem, ale třeba i vůči Japonsku.

Dále je nutné vědět, že Maoovo sjednocení Číny je bezprecedentní a že Mao – Ce Tung je v očích čínského lidu stále viděn spíše pozitivně. Ekonomické reformy z osmdesátých let a přechod k tržnímu hospodářství, respektive transformaci v „socialistickou tržní ekonomiku“, měly za následek silný ekonomický růst. Čínská lidová republika se tak stala světovou velmocí, která ovšem v současné době čelí problémům. Jedním z největších je zpomalující ekonomický růst. Dále připomeňme, že čínský ekonomický růst je spojen s vysokou spotřebou energií mající za následek vysoké emise CO2. Vysoká spotřeba energií klade důraz na zajištění potřebných surovin a zdrojů, především ropy a zemního plynu, které dováží skrze Jihočínské moře například z Afriky nebo zemí Blízkého východu.

34 UNCTAD: UNCTADSTAT: GENERAL PROFILE: CHINA [online]. [cit. 2020-01-06]. Dostupné z:

(25)

25

2. Čínská mezinárodní politika

V této kapitole je rozepsán přístup k domácí politice, a jak se liší od přístupu k zahraniční politice. Domácí politika a cíle se projevují do jejího přístupu k zahraniční politice. Čínský přístup k politice se výrazně liší od západního stylu a ve 21. století čelí mnoha výzvám.

Na zahraniční scéně se Čína nesnaží země ovládat silou, snaží se rozvíjet spolupráci postupně skrze obchod a investice. Dlouho se snažila držet zpět na mezinárodní scéně, ale to se stává stále těžší a těžší. V poslední době se čínská zahraniční politika stala agresivnější a Čína tvrdě hájí své zájmy. Viz další kapitola. Nezasahuje do politik jiných států a sama odmítá jakoukoliv kritiku její domácí politiky. Podporuje či alespoň nekritizuje autoritativní režimy, například právě v Africe.

Jak bylo zmíněno, Čína se snaží o rozvoj spolupráce skrze bilaterální obchod a investice. Je zde snaha udržet svůj ekonomický růst, což je důležité z hlediska propagandy. K udržení růstu potřebuje suroviny a energie.

2.1 Čínský politický systém

V Čínské lidové republice je přibližně 70 let u moci Komunistická strana Číny. Nicméně čínský komunismus se liší od toho evropského, a tak pro pochopení myšlení současných čínských vůdců je důležité zkoumat vývoj čínského komunismu. Tato podkapitola se věnuje rysům čínského komunismu, jeho vývoji, adaptaci a rozporu s volným trhem a kapitalismem, které se rozvíjejí od doby, co se vlády ujal Deng Xiaoping.

Jsou zde uvedeny principy vedení čínské domácí a zahraniční politiky. V úvodu této podkapitoly jsou nejprve přiblíženy filozofické směry mající vliv na čínskou politiku a systém a poté je rozepsána současná situace na domácí politické scéně. V kapitole jsou vidět dopady a vliv právě představovaných filozofických směrů a jak se promítají do praxe.

Vliv na čínské politické myšlení má několik filozofických škol, mezi hlavní patří konfucianismus, taoismus či legismus. Proč jsou zmiňovány v této kapitole? Jako křesťanství ovlivňovalo a formovalo evropskou společnost, tak tyto směry v minulosti ovlivňovaly a stále ovlivňují myšlení Číny. Čínská lidová republika se vydala jinou cestou než principem

(26)

26 liberální demokracie a proto je důležité pro pochopení současné Číny mít alespoň částečné povědomí o filozofiích jako konfucianismus či taoismus.

Vedoucí stran Komunistické strany zdůrazňovali určité prvky daných filozofických směrů a v současné době je možné spatřit návrat a odkazování na tradiční čínské hodnoty. Je to dáno tím, že Komunistická strana se snaží propojit ideologicky stávající směr (de facto kapitalismus) s komunistickou ideologií.³⁵

Mezi hlavní filozofické směry či školy ovlivňující politické myšlení v Číně patří konfucianismus, taoismus a legismus. Právě prve jmenovaný má obrovský vliv i v současné době. Zjednodušeně lze říci, že dle hodnot konfucianistických se vládlo v Číně od starověku až do dvacátého století. Komunistický převrat znamenal mimo jiné odklon od konfucianismu ke komunismu jako hlavní vládnoucí ideologie. ³⁶

Konfucianismus klade důraz především na budování stabilní a harmonické společnosti.

Cílem je užitek všem lidem jako celek, vyhnutí se konfliktu, jak jen je to možné. Je nutné si uvědomit, že čínský filozof Konfucius se narodil v šestém století před naším letopočtem a žil v neklidné době, kdy Čína nebyla sjednocená. V říši vládla dynastie Čou, nicméně okolní dynastie válčily mezi sebou a žádná z nich nebyla dostatečně silná na svrhnutí císaře. Tato situace ovlivnila myšlení Konfucia a jeho učení a hodnoty, které zastával. Důraz byl kladen především na společenskou harmonii, prosazoval dodržování společenské hierarchie stejně jako úctu ke starším. Byl kladen důraz na rodinné hodnoty, kdy rodina je považována za nejdůležitější článek společnosti. Důležitým odkazem je kladení důrazu na vzdělání a učení, což se projevuje v prosazování meritokracie.³⁷ Konfucius a jeho žáci, mezi nejvýznamnější patřil Mencius, zastávali princip, že nejlepší způsob vlády a cesty k dosažení harmonické společnosti je situace, kdy vysoce vzdělání učenci radí vládnoucí vrstvě.

Hlavním politickým cílem bylo dosažení morálního idealismu vládců a jednotlivců, kteří přispívají k tvorbě a rozvoji civilizované společnosti.³⁸

35Heike Holbig (2013) Ideology after the end of ideology. China and the quest for autocratic legitimation, Democratization, 20:1, 61-81, DOI: 10.1080/13510347.2013.738862

36 LU, Xing. 2002. Chinese Political Communication: Roots in Tradition and Impacts on Contemporary Chinese Thought and Culture. Intercultural Communication Studies XI-1. Chicago: DePaul University Press

37HU, Shaohua. 2007 Confucianism and Contemporary Chinese Politics. Politics & Policy [online]. 35(1), 136- 153 [cit. 2020-10-18]. ISSN 1555-5623. Dostupné z: doi:10.1111/j.1747-1346.2007.00051.x

38 LU, Xing. 2002. Chinese Political Communication: Roots in Tradition and Impacts on Contemporary Chinese Thought and Culture. Intercultural Communication Studies XI-1. Chicago: DePaul University Press

(27)

27 Konfuciánská filozofie pojí dohromady a spojuje vzdělání, politiku a vedení. Rovněž zdůrazňuje řadu nástrojů a vlastností, kterými může lídr prosazovat harmonickou společnost.

Mezi hlavní může být zařazeno pět vlastností: benevolence, spravedlivost, slušnost, moudrost a věrnost.³⁹

Zmíněný princip a důraz na harmonii je jeden ze stěžejních principů v čínském myšlení.

Podobným principem se zaobírá i další filozofický směr a tím je taoismus. Hranice mezi konfucianismem a taoismem lze těžko určit. Ačkoliv taoismus není tak známý jako prvně jmenovaný směr, měl během minulých staletí vliv na vedení a myšlení Číňanů a vládců.

Taoismus nemá hlavní postavu, jako je běžné v náboženství, viz postava Ježíše v křesťanství či Konfucia v oblasti filozofie, ale existovalo hodně mistrů, kteří vysvětlovali a učili ,,Tao.“

Tao znamená čínsky cesta (zjednodušeně). Zabývá se vztahem všeho živého a univerza a učí, jak skrze ,,Tao“ dosáhnout harmonie s vesmírem. Obecně lze říci, že taoismus se postupem času ztratil na úkor konfucianismu, nicméně i tak měl a má značný vliv na vedení a myšlení lidí.⁴⁰

Lidi vyznávající taoismus bylo možné najít především na venkově mezi prostým lidem.

Taoisté přijímali věci a strasti takové jaké jsou. Přijímali je, protože je považovali za nevyhnutelné a rovněž se odmítali zabývat politikou a soustředili se na své životy.⁴¹ Jedním z důležitých principů taoismu promítající se do čínské politiky je koncept wu – wei, podle něhož by se měl vládce řídit. Jedná se o jakousi filozofii pasivity a pasivního přístupu.

Neznamená to ovšem, že by vládce neměl dělat nic. Ústřední myšlenka spočívá v tom, že vládce by se neměl snažit prosadit svoji vůli skrze sílu, protože by to vedlo ke konfliktu s přirozeným řádem věcí (přírodou/univerzem). Často se užívá příklad tekoucí řeky, která teče, kudy může, mezi údolími a kolem kamenů a ne kudy téct nemůže. Vybírá si cestu nejmenšího odporu. Obdobně vládce by se neměl snažit měnit věci, překážky či situaci, ale přizpůsobit se a jednat skrze wu – wei, což bude v souladu a v harmonii se světem.⁴²

Legismus je jeden z dalších filozofických směrů. Tato filozofie je v rozporu s názory konfucianismu. Ačkoliv zastánci obou směrů znali a prosazovali monarchii, legisté

39 ZHAO, Quansheng. 2018. The influence of Confucianism on Chinese politics and foreign policy. Asian Education and Development Studies [online]. 7(4), 321-328 [cit. 2020-10-10]. ISSN 2046-3162. Dostupné z:

doi:10.1108/AEDS-03-2018-0057

40 Hansen, Chad, "Daoism", 2020. The Stanford Encyclopedia of Philosophy (Spring 2020 Edition), Edward N.

Zalta (ed.), URL = <https://plato.stanford.edu/archives/spr2020/entries/daoism/>.

Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 656 s. (Dějiny států). ISBN 80-7106-249-9. 2. vyd. 2004, 3. vyd. 2010.

42 Stanford Encyclopedia of Philosophy: Daoism. 2003. [online]. First published Wed Feb 19, [cit. 2020-11-19].

Dostupné z: https://plato.stanford.edu/entries/daoism/#Intro

(28)

28 prosazovali vládu skrze zákony fa a jejich dodržování skrze tvrdé tresty. Jeden z nejznámějších legistů se stal Šang Jang, jenž žil ve čtvrtém století před naším letopočtem.

Ve státě Čchin prosazoval reformy, které připravili Čínu na sjednocení. Pro legisty byl konfuciánské způsoby a metody řízení státu a úloha vládce, který by měl být spravedlivý a benevolentní, nereálný a prosazovaly systém pevných a tvrdých zákonů. Tento směr byl odsuzován a neměl takový vliv jako třeba konfucianismus. Přesto se některé prvky učení přenesly do konfuciánské praxe, například tvrdé tresty. Tento směr je rovněž důležité zmínit z toho důvodu, že Mao Ce – Tunga velmi ovlivnil a podle něj se jednalo o nejspravedlivější filozofii.⁴³

Po stručném teoretickém představení filozofických směrů je možné se přesunout k současné situaci v Číně. Čínská lidová republika je považována za zemi s autoritářským nedemokratickým politickým systémem ovládaná Komunistickou stranou Číny. Vládnoucí strana se snaží propojit ideologicky kapitalismus a komunismus, respektive autoritářský politický systém, ve kterém otěže pevně drží jedna strana a volný trh. V zemi téměř neexistuje opozice a je tomu tak již od roku 1949. V té době Mao Ce – Tung a vládnoucí špičky uvalili na zemi komunistickou ideologii a jejich rozhodování vedlo k politikám, jejichž výsledek byl hladomor a perzekuce mnoha občanů, viz předchozí kapitola. Konfucianismus byl propagandou Komunistické strany Číny označen jako vtělení všeho, co je v Čínské lidové republice zaostalé. Snaha o sociální řád a hierarchii a další principy prosazované Konfuciem byly označeny za feudální pozůstatky a překážky utopistické vize, kterou propagovala Komunistická strana v čele s Maem.⁴⁴

S příchodem Deng Xiaopinga do čela rozhodování po smrti Mao Ce – Tunga došlo nejen k ekonomickým opatřením a uvolněním, ale rovněž došlo k uvolnění ideologických myšlenek.

To vedlo k již zmiňovanému bezprecedentnímu růstu trvající více než třicet let. Čína zažila ekonomický růst a dostala se do popředí ekonomických žebříčků. Otázkou zůstává, zda je na Číně stále něco socialistického či levicového a zda doktrína marxismu a leninismu je stále v programu Komunistické strany.⁴⁵

43LU, Xing. 2002. Chinese Political Communication: Roots in Tradition and Impacts on Contemporary Chinese Thought and Culture. Intercultural Communication Studies XI-1. Chicago: DePaul University Press

44tamtéž

45 FÜRST, R. 2013. Plíživá kuomintangizace Komunistické strany Číny, Mezinárodní politika 5/2013. Dostupné z: http://www.iir.cz/en/article/pliziva-kuomintangizacekomunisticke-strany-ciny

(29)

29 Kapitalismus očividně koliduje s komunismem, ale Deng Xiaopingovi v době reforem tento ideologický střet nevadil. Sám Deng Xiaoping prohlásil o přechodu od komunismu k tržní ekonomice, že nezáleží na tom, zda: „… je kočka bílá nebo černá, dokud chytá myši.“.

Nicméně, převládají názory, že legitimita Komunistické strany Číny se opírá o dva hlavní faktory, kterými jsou ekonomický růst a nacionalismus. Čínská lidová republika nazývá svůj systém socialismem s čínskými charakteristikami či prvky. Model tohoto socialismu s čínskými prvky se zdá fungující. Nicméně, v současné době čínská ekonomika zpomaluje a je to jeden z důvodů, který může ohrozit legitimitu Komunistické strany.⁴⁶

Proč se tato kapitola tedy zmiňuje o filozofických proudech? A zvlášť o proudech či směrech, které jsou v rozporu s marxismem a leninismem? Komunistická strana Číny čelí v současné době výzvám. Jak bylo zmíněno, čínský ekonomický bezprecedentní růst se zpomaluje a legitimita Komunistické strany je zpochybňována. V poslední době je právě možné spatřit kladení důrazu a vyzdvihování důležitosti budování harmonické společnosti lídry Komunistické strany. Děje se to na základě několika rozličných faktorů. Mezi hlavní patří rostoucí společenská nespokojenost ohledně rostoucí příjmové nerovnosti (viz například Giniho koeficient činící v roce 2019 hodnotu asi 0,465).⁴⁷ Dále jak bylo zmíněno v podkapitole 1.4, Čína pro svůj růst spotřebovává značné množství surovin, což má za následek znečištěné ovzduší. Společenské nepokoje rovněž podněcuje korupce, jež je běžným jevem v Číně (v roce 2019 se Čínská lidová republika ocitla na 80. místě z celkem 198 zemí v žebříčku CPI, který ukazuje, jak je odborníky vnímána daná země z hlediska korupce ve veřejném sektoru)⁴⁸.

Na základě těchto problémů ohrožující vládnoucí status potřebuje Komunistická strana utišit nespokojené hlasy a utvrdit své postavení. Strana se snaží vyzývat a probouzet v lidech nutnost společenské jednoty. Prioritou číslo jedna pro Komunistickou stranu Číny zůstává udržení své moci, což je úzce spojené s nutností ekonomického růstu.

46Heike Holbig (2013) Ideology after the end of ideology. China and the quest for autocratic legitimation, Democratization, 20:1, 61-81, DOI: 10.1080/13510347.2013.738862

47 CEIC: China Gini Coefficient, 2003 - 2019 | Yearly | NA | National Bureau of Statistics. CEICData.com [online]. [cit. 2020-10-18]. Dostupné z: https://www.ceicdata.com/en/china/resident-income-distribution/gini- coefficient

48 Transparency International: Corruption Perceptions Index 2019 [online]. [cit. 2020-10-18]. Dostupné z:

https://www.transparency.org/en/cpi/2019/results/chn

(30)

30 Vrcholné vedení strany v čele s Xi Jinpingem volají po jednotě, harmonické společnosti a snaží se potlačit jakékoliv nepokoje, kterým Čínská lidová republika čelí. Oporu pro tuto

„strategii“ nachází právě v konfucianismu a v dalších filozofických směrech. Vládnoucí strana odkazuje na takzvané „tradiční čínské hodnoty“, které mají z velké části svůj původ v konfucianismu.⁴⁹ Jedním z důkazů může být i rostoucí počet Konfuciových institutů. Jedná se o ústavy mající za cíl propagovat čínskou kulturu, jazyk a usnadňovat kulturní výměnu.

V řadě zemí jsou omezovány či kritizovány kvůli obavám z rostoucího vlivu Číny.⁵⁰

Pro nastínění představy o zmiňované harmonické společnosti jsou níže vypsány body či úkoly stanovené Ústředním výborem Komunistické strany Číny v roce 2006. Jedná se o řadu ambiciózních cílů, pomocí kterých má dojít k vybudování „Socialistické harmonické společnosti“ do roku 2020 a tím tedy i posílení legitimity strany, jež se v současnosti opírá pouze o hospodářské výsledky.

Cíle do roku 2020 jsou:

 Další prohlubování a zdokonalování právní instituce socialistické demokracie pro dosažení splnění základního plánu, kterým je správa země dle zásad právního státu.

 Dosažení respektu a ochrany lidských práv.

 Postupné snižování rozdílu v odlišném rozvoji venkovských a městských oblastí.

Zavedení spravedlivých a spořádaných vzorů pro rozdělování příjmů, zvýšení příjmů domácností pro prožití kvalitnějšího života.

 Zvyšování zaměstnanosti a budování základního sociálního systému pro obyvatele venkova.

 Zlepšování základních veřejných služeb, řízení veřejných financí a služeb.

 Posílení v oblasti kvality ideologické morálky, vědeckého pokroku a v oblasti zdraví napříč celou zemí a činit pokroky v budování harmonické mezilidské společnosti.

 Dále zlepšovat vedení společnosti a společenský řád/pořádek.

 Činit pokroky ve zvyšování efektivity při využívání přírodních zdrojů a to i ve vztahu k životnímu prostředí.

49 DOTSON, John. 2011. U.S.-China Economic and Security Review Commission Staff Research Report: The Confucian Revival in the Propaganda Narratives of the Chinese Government.

50MATTIS, Peter. 2012. Reexamining the Confucian Institutes. The Diplomat [online]. [cit. 2020-10-18].

Dostupné z: https://thediplomat.com/2012/08/reexamining-the-confucian-institutes/