2 Teoretická č ást
2.7 Analýza pom ě rových ukazatel ů
Finanční poměrové ukazatele patří mezi základní nástroje finanční analýzy.
Jedná se o vztah údajů získaných z účetnictví. Jde o poměr mezi dvěma čísly, mezi nimiž existuje věcná souvislost. Smyslem analýzy pomocí poměrových ukazatelů není nahromadění co největšího počtu těchto ukazatelů, nýbrž by měl být kladen důraz na jejich interpretaci a vzájemné vazby a závislosti mezi nimi. Pro některé ukazatele jsou definovány optimální hodnoty s univerzální platností. Optimální hodnota většiny z nich ovšem určena není; ta se různí podle toho o jaký podnik jde, v kterém odvětví je podnik činný. Pozitivem ovšem je, že právě tyto ukazatele umožňují mezipodnikové srovnání v rámci odvětví, ale i napříč různými obory.
Samostatnou skupinou ukazatelů jsou ty, které jsou sestaveny jako kombinace ukazatelů primárních. Jejich konstrukce vyplívá ze snahy postihnout finanční situaci podniku v určitém celku, synteticky. Spojují se tak ukazatele různých vypovídacích vlastností s cílem určit, zda jde o podnik finančně zdravý, či naopak podnik nacházející se na hranici bankrotu. Nutno podotknout, že při celkovém hodnocení je jednotlivým ukazatelům přiřazena různá váha, tak jak vyplívá z jejich důležitosti. Jako příklad je možno uvést např. Altmanův model pro postihnutí nebezpečí úpadku podniku.
Jednotlivé ukazatele je možno seskupovat do určitých souborů, podle toho, jaký aspekt finanční situace hodnotí. Časem došlo k vydělení několika skupin ukazatelů. Např. Sedláček [5 ] rozlišuje následující:
1) ukazatele rentability, 2) ukazatele aktivity, 3) ukazatele zadluženosti 4) ukazatele likvidity 5) ukazatele tržní hodnoty
6) provozní ukazatele
7) ukazatele na bázi finančních fondů a cash flow.
2.7.1 Ukazatele rentability
Rentabilita, resp. výnosnost vypovídá o tom, jak efektivně používá podnik dané zdroje. Příslušné ukazatelé vyjadřují s jakou intenzitou se využívá a jak je zhodnocen kapitál vložený do podniku. Obecným vyjádřením rentability je tento vzorec:
rentabilita = zisk / vložený kapitál.
Existují různé modifikace tohoto ukazatele a sice podle toho, jaký zisk dosadíme do čitatele a co konkrétně rozumíme pod pojmem vložený kapitál. Pro výpočet lze použít jednu z následujících kategorií zisku:
EBDIT... zisk před odečtením odpisů, úroků a daní EBIT... zisk před odečtením úroků a daní
EBT... zisk před zdaněním
EAT... zisk po zdanění, resp. čistý zisk
Pokud jde o výši použitého kapitálu, používá se často výše celkového vloženého kapitálu, ať jde již o kapitál vlastní či cizí. Jinou možností je použít jen vlastní kapitál, v tomto případě hovoříme o rentabilitě vlastního kapitálu. Někdy jsou za vložený kapitál považovány dlouhodobé finanční prostředky, které má podnik k dispozici, a sice součet peněz investovaných akcionáři a dlouhodobých prostředků, které do podniku vložili věřitelé. Tento součet je znám pod anglickým názvem „capital employed“. [1]
2.7.1.1 Rentabilita celkového vloženého kapitálu (ROA)
Tento ukazatel se rovněž používá v několika formách, a to dle toho, kdo a k jakému účelu ho využívá.
ROA = EBIT / celková aktiva.
Výše uvedená modifikace vypovídá o tom, jaká je celková výdělečná schopnost podniku, a to bez ohledu na to, jaká je struktura kapitálu. V tomto případě posuzujeme zhodnocení kapitálu bez ohledu na to, zda jde o kapitál vlastní, či cizí. Vzhledem k formě zisku, která je v ukazateli použita, je tato forma vhodná pro porovnání podniků s odlišnými daňovými podmínkami. Lze rovněž dokázat, že pokud je tento ukazatel, také zvaný jako produkční síla podniku, vyšší než úroková míra z cizího kapitálu, působí použití cizího kapitálu jako finanční páka zvedající výnosnost vlastního kapitálu.
V další podobě je ukazatel využíván např. v USA. A sice:
ROA = (EAT + I*(1-t)) / celková aktiva,
kde výraz I*(1-t) znamená úroky po zdanění. Znamená to, že jako efekt zhodnocení kapitálu se počítá jak zisk po zdanění, tak zdaněné úroky. Tímto způsobem se jako efekt podnikání projeví jak odměny pro akcionáře, tak i odměna věřitelům. Tento ukazatel zajišťuje srovnatelnost podniků s odlišnou finanční strukturou, tedy s odlišným podílem dluhů na celkovém kapitálu.
Ukazatelem také používaným pro Du Pontův rozklad je tento:
ROA = čistý zisk / celková aktiva.
Du Pontův rozklad ukazuje, jaké veličiny se podílejí na ovlivnění výsledného ukazatele.
Jsou to tyto charakteristiky: rentabilita tržeb, obrat aktiv a finanční páka (blíže viz.
samostatná kapitola Du Pontův rozklad)
Jinou modifikací je vzorec:
ROIC = EBIT*(1-t) / (vlastní jmění + dlouhodobé dluhy),
kde t je daňová sazba. Tento ukazatel měří výnosnost veškerého investovaného kapitálu.
Zisk uvedený v čitateli odpovídá částce, která by byla vyprodukována v případě, že by byl podnik financován pouze vlastním kapitálem. Ve jmenovateli jsou uvedeny pouze zdroje dlouhodobé. [7]
2.7.1.2 Rentabilita vlastního kapitálu (ROE)
Tímto ukazatelem měříme výnosnost kapitálu vloženého do podniku samotnými akcionáři. Používá se v této podobě:
ROE = čistý zisk / vlastní jmění.
Tento ukazatel může být použit pro posouzení výhodnosti investice, tedy pro posouzení toho, zda je kapitál reprodukován s náležitou intenzitou vzhledem k podstoupenému riziku. Platí, že s rostoucím rizikem požaduje investor i vyšší výnosnost.
2.7.1.3 Rentabilita tržeb (ROS)
Platí, že
ROS = čistý zisk / tržby.
Uvedený ukazatel vyjadřuje, jaký je podíl čistého zisku připadající na jednu korunu tržeb. Tržby uvedené ve jmenovateli jsou vlastně tržním ohodnocením podnikových výkonů za určité časové období (obvykle za jeden rok). V tomto ukazateli se odráží jak výše cen realizované produkce, tak výše výrobních nákladů. Výsledku může být využito při mezipodnikovém srovnání.
2.7.2 Ukazatele aktivity
Tyto ukazatelé vypovídají o tom, jak efektivně podnik využívá svá aktiva. Má-li podnik k dispozici aktiv příliš mnoho, nedochází k jejich dostatečně efektivnímu využití, v podniku se tvoří zbytečné náklady, které snižují zisk. Má-li podnik aktiv naopak málo, přichází tak o možnost využití některých podnikatelských příležitostí a má zbytečně nízké tržby. Ukazatele jsou obvykle vyjadřovány ve dvou podobách. Jednak je to obrat aktiv, resp. obratovost, která udává, kolikrát za rok se aktiva v podniku obrátí v tržbách. Obrácenou hodnotou tohoto ukazatele je doba obratu aktiv, udávající počet dní, které uběhnou, než se podniková aktiva jednou obrátí, jinak řečeno, kolik dní jsou prostředky vázány v určité formě aktiv.
V praxi se využívá těchto modifikací s různou vypovídací schopností:
obrat stálých aktiv = tržby / stálá aktiva v zůstatkových cenách.
Udává, jak efektivně dokáže podnik využít stálých aktiv, jako jsou budovy, stroje zařízení aj. Jeho nízká hodnota svědčí o nízkém využívání těchto podnikových aktiv.
Výše tohoto ukazatele by měla být zvažována při hodnocení nových investičních záměrů. Podobným ukazatelem je obrat celkových aktiv, kdy ve jmenovateli zlomku jsou místo stálých aktiv uvedena aktiva celková. Opět jeho nízká hodnota vypovídá o malé aktivitě podniku, kdy by se podnik měl v budoucnosti zaměřit na zvyšování tržeb a zbavování se nadbytečných kapacit.
Používaným ukazatelem je obrat zásob:
obrat zásob = tržby / průměrná zásoba.
Ukazatel udává počet obrátek zásob za určité období. Pozitivní změnou je zvyšování hodnoty tohoto ukazatele. Čím vyšší hodnoty ukazatel dosáhne, tím je menší kapitálová potřeba podniku pro dosažení stejné výše zisku. Nízká hodnota tohoto ukazatele naopak vypovídá o tom, že má podnik nadbytečné zásoby, které generují další náklady na skladování a zbytečně vážou finanční prostředky, které když jsou vázány v zásobách, nemohou být využity efektivněji někde jinde.
Průměrná doba inkasa = pohledávky / jednodenní tržby.
Tento ukazatel měří, jak dlouho v průměru podnik čeká na splacení svých pohledávek.
Samozřejmostí je zainteresovanost podniku na snižování hodnoty tohoto ukazatele.
Prostředky vázané v pohledávkách totiž podniku nepřinášejí žádný dodatečný výnos. Na druhé straně by se měl podnik snažit o zvyšování ukazatele zvaného doba obratu závazků, který vyjadřuje, jak dlouho zůstává podnik dlužen svým věřitelům (např. dodavatelům za dodávky materiálu, surovin, služeb apod.). Tato snaha by ovšem měla být přiměřená a neměla by vést k poškození dobrého jména podniku. I tento ukazatel je vyjádřen jako podíl, a sice:
doba obratu závazků = průměrné závazky / jednodenní tržby.
2.7.3 Ukazatele zadluženosti
Tato skupina ukazatelů vypovídá o tom, do jaké míry jsou aktivity podniku financovány z cizích zdrojů. Financování cizím kapitálem má jak svá pozitiva, tak negativa. Pozitivním efektem použití dluhu je jev zvaný finanční páka. To znamená, že použitím cizího kapitálu se zvedá výnosnost kapitálu vlastního. Je to způsobeno dvěma faktory. Jednak cizí kapitál je obvykle levnější, za druhé působí tzv. daňový štít. Daňový štít znamená, že úroky placené z dluhu se započítávají do nákladů a tím snižují zisk, který je daněn. Na druhé straně použití cizího kapitálu zvyšuje riziko platební neschopnosti vzhledem k tomu, že placení úroků a splátek se na čas stává fixním výdajem. Také dochází k tomu, že s rostoucí zadlužeností se snižuje šance najít nového věřitele, neboť se pro něj zvyšuje finanční riziko investování v předluženém podniku.
Kvůli vyššímu riziku je rovněž věřiteli požadována vyšší odměna, tedy vyšší úroková sazba. Údaje pro výpočet ukazatelů zadluženosti se čerpají jak z rozvahy, tak z výsledovky.
Mezi nejčastěji používané ukazatele patří tyto: [7]
zadluženost = celkový dluh / celková aktiva.
Někdy se používá odlišná modifikace, kdy je ve jmenovateli uveden vlastní kapitál. Pod pojmem celkový dluh jsou zahrnuty dluhy dlouhodobé i krátkodobé. Zatímco vlastníci chtějí využít finanční páky, samotní věřitelé preferují nižší zadlužení podniku, neboť v opačném případě by mohla být ohrožena jejich vlastní investice. Při hodnocení míry zadlužení je třeba přihlédnout k oboru podnikání a dalším faktorům; např. míra zhodnocení aktiv, náklady na cizí kapitál.
Z výsledovky jsou čerpány údaje pro výpočet ukazatele zvaného úrokové krytí, resp. krytí nákladů na cizí kapitál.
Úrokové krytí = EBIT / placené úroky.
Samotný vzorec vyjadřuje, kolikrát vyprodukovaný zisk převyšuje placené úroky.
Podnik, který si vede dobře by měl dosahovat takového zisku, který pokryje nejen placené úroky věřitelům, ale také by měl vystačit na odměnu akcionářům a nové investice.
Důležitým ukazatelem je také tzv. dlouhodobé krytí aktiv, např. dle Synka [7] ukazatel podkapitalizování.
Dlouhodobé krytí aktiv = (vl. kapitál + dl. cizí kapitál) / celková aktiva.
Ukazatelem, který vyjadřuje určitou stabilitu podniku je ukazatel krytí stálých aktiv vlastním kapitálem, dle Synka [7] ukazatel překapitalizování.
Krytí stálých aktiv vl. kapitálem = vl. kapitál / stálá aktiva.
Jestliže ukazatel dosáhne hodnoty vyšší než jedna, je sice zajištěna stabilita podniku, na druhé straně ovšem klesá celková efektivnost podnikání. K tomuto blíže viz. kapitola Kapitálová struktura 2.3.2.2.
Synek [7] také uvádí ukazatele založené na bázi cash flow pro charakterizování doby splácení dluhů. Tyto ukazatelé zachycují skutečný tok příjmů a výdajů a mohou o finančním zdraví podniku vypovídat lépe než ukazatelé založené na zisku:
doba splácení kr. bankovních úvěrů = kr. bankovní úvěry / (cash flow/360),
doba splácení celk. bankovních úvěrů = bankovní úvěry celkem / (cash flow/360),
doba splácení cizích zdrojů = cizí zdroje celkem / (cash flow/360).
2.7.4 Ukazatele likvidity
Tato skupina ukazatelů slouží k posouzení platební schopnosti podniku. Pro uchování dobrého jména podniku, a pro zachování podniku vůbec, je důležité, aby byl schopen hradit své splatné závazky. Likviditou podniku označujeme souhrn všech likvidních prostředků, které jsou bezprostředně použitelné pro splácení závazků.
Solventnost je schopnost podniku hradit své závazky v době, kdy jsou splatné.
Ukazatelé se objevují v několika modifikacích podle toho, co vše je ještě zahrnuto mezi likvidní prostředky, jimiž bude podnik splácet své závazky. Ve jmenovateli zlomku jsou uvedeny většinou krátkodobé závazky. Při optimalizaci výše oběžných aktiv, zejména pak peněžních prostředků musí brát podnik v úvahu dva protichůdné vlivy. Je to nutnost zajistit potřebnou likviditu. Oproti tomu stojí nízká, resp. žádná výnosnost peněz v hotovosti či na běžném účtu.
Pro posouzení likvidity se používá několik ukazatelů:
běžná likvidita = oběžná aktiva / krátkodobé závazky.
Tento vzorec vyjadřuje, kolikrát oběžná aktiva převyšují krátkodobé závazky. V čitateli jsou uvedena všechna oběžná aktiva, ve jmenovateli všechny peněžní závazky splatné do jednoho roku (např. závazky vůči dodavatelům, krátkodobé bankovní úvěry aj. ).
Čím je hodnota tohoto ukazatele vyšší, tím pravděpodobnější je zachování platební schopnosti podniku. Za přijatelné hodnoty se považují hodnoty v rozmezí 1,5 až 2,5.
Hodnoty nedosahující dolní hranice signalizují ohrožení platební schopnosti podniku, naopak hodnoty převyšující horní hranici znamenají neefektivní financování, kdy příliš velká část oběžných aktiv je financována i z dlouhodobých zdrojů. Použitím celkových oběžných aktiv v čitateli zlomku dochází někdy k tomu, že vypovídací schopnost ukazatele je zkreslená, protože v položce oběžných aktiv mohou být zahrnuty i špatně prodejné, resp. neprodejné zásoby či nedobytné pohledávky. Z tohoto důvodu se používají následující dvě modifikace ukazatele likvidity:
rychlá likvidita = (oběžná aktiva – zásoby) / krátkodobé závazky,
kdy náplní čitatele jsou jen prostředky v hotovosti, krátkodobé cenné papíry a pohledávky. Jak je patrné, vyloučeny jsou veškeré zásoby. Pro větší přesnost ukazatele je vhodné položku pohledávky upravit o ty nedobytné. Standardními hodnotami, které se považují za přiměřené, jsou hodnoty v intervalu od 1 do 1,5. Opět platí, že hodnoty pod dolní hranicí ohrožují věřitele a hodnoty nad horní hranicí znamenají nižší rentabilitu.
Někdy se používá i ukazatel zvaný hotovostní likvidita, resp. cash likvidita.
Vypočítá se podle tohoto vzorce:
hotovostní likvidita = (hotovost + obchodovatelné cenné papíry) / kr. závazky
a vyjadřuje, v jaké míře je podnik schopen hradit své splatné závazky okamžitou finanční rezervou.
2.7.5 Ukazatele tržní hodnoty
O tuto skupinu ukazatelů se zajímají především investoři jak nynější, tak potenciální. Jsou totiž vyjádřením toho, jaká je návratnost prostředků vložených do podniku těmito investory. Při konstrukci těchto ukazatelů jsou využívány informace čerpané z účetnictví, resp. z účetních výkazů, ale také informace z kapitálového trhu.
Pro analýzu konkrétní situace podniku je možno využít následujících ukazatelů. [5]
Účetní hodnota akcie = vlastní jmění / počet kmenových akcií
Tento ukazatel je užitečné srovnat s tržní hodnotou akcie dosaženou na kapitálovém trhu. Dostáváme tudíž tento poměr, který vypovídá o tom, jak manažeři podniku byli schopni zvýšit hodnotu vloženého kapitálu.
Poměr tržní ceny k účetní hodnotě = tržní cena akcie / účetní hodnota akcie.
Čistý zisk na akcii = čistý zisk / počet kmenových akcií.
Druhý uvedený ukazatel je možno považovat za rozhodující pro investory, neboť ze zisku jsou vypláceny odměny akcionářům, dividendy. Na druhou stranu je nutno poznamenat, že ukazatel přímo nevypovídá o výši dividend, neboť část zisku je v podniku zadržena (navyšuje vlastní jmění) pro budoucí rozvoj.
Používaným ukazatelem je:
poměr ceny akcie k zisku na akcii = cena akcie / čistý zisk na akcii,
který vyjadřuje množství peněz, které jsou investoři ochotni zaplatit za jednu korunu vykázaného zisku. Vyšší hodnota ukazatele signalizuje důvěru akcionářů v dobrou budoucnost podniku, naopak nižší hodnota je výsledkem toho, že investoři považují investici za více riskantní a že podnik nemá dostatek rozvojových příležitostí do budoucna. [7]
Ukazatel zvaný výplatní poměr vypovídá o dividendové politice podniku.
Konkrétně informuje o tom, jaká část čistého zisku je vyplácena akcionářům ve formě dividend. Vypočte se jako tento poměr:
výplatní poměr = dividenda na akcii / zisk na akcii.
Ukazatelem vypovídajícím o výši zadrženého zisku je naopak aktivační poměr.
Zadržený zisk může být použit pro rozvojové projekty podniku, které v budoucnosti mohou vést k vyšší tržní hodnotě podniku, za předpokladu úspěchu těchto projektů.
Aktivační poměr = 1 – výplatní poměr.
2.7.6 Ukazatele na bázi cash flow
V těchto poměrových ukazatelích je místo zisku používáno cash flow. Pracuje se tedy z výkazem o cash flow. Důvody použití cash flow místo zisku jsou zejména dva.
Prvním důvodem je to, že cash flow odstraňuje vlivy vyplývající z účetních postupů, jako je např. způsob odpisování, metody oceňování apod. Dalším důvodem je to, že cash flow je méně citlivé na inflační vývoj než zisk. K tomu, jak můžeme dospět k výslednému cash flow, blíže viz. samostatná subkapitola 2.5. Mezi ukazatele, kde jednou z použitých položek je právě cash flow, patří zejména tyto: [5]
rentabilita tržeb = CF z provozní činnosti / roční tržby,
rentabilita celkového kapitálu = CF z provozní činnosti / celkový kapitál,
úrokové krytí = CF z provozní činnosti / placené úroky.
Ukazatelem, který může být doplněním ziskové rentability vlastního kapitálu, je opět ukazatel, kde v čitateli místo zisku je uvedeno cash flow. Tento ukazatel ovšem není ovlivněn ani odpisy, ani tvorbou dlouhodobých rezerv.
Rentabilita vlastního kapitálu = CF z provozní činnosti / vlastní kapitál