Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta podnikohospodá ř ská
Hlavní specializace: Podniková ekonomika a management.
Název diplomové práce:
Finan č ní analýza spole č nosti Severo č eská plynárenská, a.s.
Vypracovala: Lenka Kozemčáková
Vedoucí diplomové práce: Ing. Petr Boukal, Ph.D.
Praha 2006
Prohlášení:
Prohlašuji, že diplomovou práci na téma
„Finanční analýza společnosti Severočeská plynárenská,a.s.
jsem zpracovala samostatně
a veškerá použitá literatura a další prameny jsou uvedeny v seznamu literatury v závěru práce.
v Praze dne 10.12.2006 ...
Poděkování:
Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucímu své diplomové práce, panu
Ing. Petrovi Boukalovi, Ph.D. za jeho odborné vedení a cenné připomínky v průběhu celé práce.
Obsah:
1 Úvod a cíl práce... 1
2 Teoretická část ... 3
2.1 Co je finanční analýza... 3
2.2 Uživatelé finanční analýzy... 3
2.3 Postup a metody ... 5
2.4 Analýza absolutních ukazatelů... 7
2.4.1 Horizontální analýza ... 7
2.4.2 Vertikální analýza ... 7
2.5 Analýza rozdílových ukazatelů... 11
2.6 Analýza cash flow... 13
2.7 Analýza poměrových ukazatelů... 14
2.7.1 Ukazatele rentability ... 15
2.7.2 Ukazatele aktivity... 17
2.7.3 Ukazatele zadluženosti ... 19
2.7.4 Ukazatele likvidity ... 20
2.7.5 Ukazatele tržní hodnoty ... 22
2.7.6 Ukazatele na bázi cash flow ... 23
2.8 Hodnotový ukazatel EVA... 24
2.9 Soustavy ukazatelů... 25
2.9.1 Du Pontova rovnice ... 25
2.10 Zlatá pravidla financování ... 27
2.11 Ekonomický normál... 27
2.12 Modely predikce finanční tísně... 28
2.13 Mezipodnikové srovnání... 30
2.13.1 Metoda jednoduchého součtu pořadí ... 31
2.13.2 Metoda jednoduchého podílu ... 31
2.13.3 Metoda bodovací ... 32
2.13.4 Metoda normované proměnné ... 33
3 Praktická část ... 35
3.1 Charakteristika oboru plynárenství... 35
3.1.1 Historie plynárenství ... 35
3.1.2 Liberalizace trhu se zemním plynem... 36
3.1.3 Charakteristika plynárenského trhu v České republice ... 37
3.2 Společnost Severočeská plynárenská, a.s... 39
3.2.1 Základní údaje ... 39
3.2.2 SWOT analýza ... 42
3.2.3 Organizační struktura ... 43
3.3 Aplikace nástrojů finanční analýzy ... 44
3.3.1 Vertikální a horizontální analýza aktiv... 44
3.3.2 Vertikální a horizontální analýza pasiv ... 47
3.3.3 Bilanční pravidla ... 51
3.3.4 Pracovní kapitál... 54
3.3.5 Analýza výkazu zisků a ztrát... 55
3.3.6 Analýza cash flow ... 58
3.3.7 Poměrové ukazatele... 60
3.3.8 Ekonomický normál ... 67
3.3.9 Souhrnné ukazatele ... 68
3.3.10 Ukazatel EVA... 70
3.3.11 Mezipodnikové srovnání ... 71
4 Shrnutí a závěr... 77
Literatura a jiné zdroje: ... 80
Tabulky:
Tabulka 1: Hodnocení podniku dle Kralicka ... 30Tabulka 2:Podíl distr. spol. na spotřebě ZP za rok 2001 až 2005 ... 38
Tabulka 3: Struktura zákazníků Severočeské plynárenské, a.s. ... 40
Tabulka 4: Množství odebraného plynu v členění dle typu zákazníků... 41
Tabulka 5:Agregované údaje z rozvahy (aktiva) ... 44
Tabulka 6: Vertikální analýza aktiv ... 47
Tabulka 7: Agregované položky rozvahy (pasiva)... 48
Tabulka 8: Vertikální analýza pasiv ... 50
Tabulka 9: Zlaté bilanční pravidlo ... 51
Tabulka 10: Zlaté pravidlo vyrovnání rizika... 52
Tabulka 11: Zlaté pari pravidlo ... 53
Tabulka 12: Výpočet pracovního kapitálu ... 54
Tabulka 13: Zkrácená verze výkazu zisků a ztrát ... 55
Tabulka 14: Vertikální analýza provozního hospodářského výsledku... 56
Tabulka 15: Přehled cash flow v tis. Kč... 59
Tabulka 16: Ukazatele rentability ... 60
Tabulka 17: Vývoj ROE vlivem dílčích ukazatelů... 61
Tabulka 18: Srovnání ukazatelů ROA a ROE... 61
Tabulka 19: Ukazatele rentability založené na bázi CF ... 62
Tabulka 20: Ukazatele platební schopnosti (likvidity) ... 63
Tabulka 21: Ukazatele aktivity ... 64
Tabulka 22: Ukazatele zadluženosti... 65
Tabulka 23: Ukazatele kapitálového trhu... 66
Tabulka 24: Ekonomický normál I... 67
Tabulka 25: Ekonomický normál III ... 67
Tabulka 26: Výpočet Altmanova indexu ... 68
Tabulka 27: Hodnocení podniku dle Altmana ... 68
Tabulka 28: Kralickův Quick test ... 69
Tabulka 29: Kralickův Quick test – hodnocení... 69
Tabulka 30: Výpočet ukazatele NOPAT... 70
Tabulka 31: Výpočet průměrných kapitálových nákladů... 70
Tabulka 32: Výpočet ukazatele EVA... 70
Tabulka 33: Mezipodnikové srovnání... 71
Tabulka 34: Metoda jednoduchého pořadí... 72
Tabulka 35: Metoda bodovací... 73
Tabulka 36: Metoda normované proměnné... 74
Tabulka 37: Mezipodnikové srovnání v letech 2004 a 2005 ... 76
Grafy:
Graf 1: Podíl distribučních spol. na spotřebě ZP 2005 ... 39
Graf 2: Struktura zákazníků v letech 2002 až 2005 ... 41
Graf 3: Vývoj aktiv v letech 2001 až 2004 ... 46
Graf 4: Vývoj pasiv v letech 2001 až 2004 ... 49
Graf 5: Zlaté bilanční pravidlo ... 51
Graf 6: Zlaté pravidlo vyrovnání rizika... 52
Graf 7: Zlaté pari pravidlo... 53
Graf 8: Pracovní kapitál II¨ ... 54
Graf 9: Vývoj hospodářského výsledku v letech 2001 až 2005 ... 58
Graf 10: Vývoj cash flow v letech 2001 až 2005 ... 59
Graf 11: Spider graf v roce 2005... 75
1 Úvod a cíl práce
Tématem mé diplomové práce je analýza finančního hospodaření podniku.
Důvodů k této volbě bylo hned několik. Hlavním důvodem je mé studium hlavní specializace podniková ekonomika a management, kdy finanční analýza je problematika prostupující oběma disciplínami a je tudíž mým zájmem si teoretické znalosti nabyté během studia na Vysoké škole ekonomické prověřit aplikací na konkrétní reálný podnik. Dalším podnětem k volbě tohoto tématu byla má záliba v práci s čísly a jejich interpretaci. Rovněž se domnívám, že schopnost provést a hlavně porozumět finanční analýze a z ní vzešlým výsledkům je nezbytná pro kvalitní řízení jakékoliv organizace a tedy nutná výbava každého manažera v čele podniku, chce-li úspěšně zvládnout všechny nástrahy pocházející jak z vnitřního, tak z vnějšího okolí podniku v dnešním náročném podnikatelském prostředí.
Potřeba provést finanční analýzu jako podklad pro tvorbu budoucích záměrů podniku roste spolu s množstvím konkurentů na integrovaném trhu, jakým je trh Evropské Unie.
Práce je zaměřena na analýzu skutečné finanční situace vybraného podniku, posouzení, zda jde o podnik „finančně zdravý“ a zjištění jeho silných a slabých stránek. Cílem práce je učinění závěrů týkajících se investičních záměrů. Závěrem se budu snažit učinit doporučení pro potenciálního investora, zda do podniku vložit své finanční prostředky či nikoliv. Tato doporučení se budou opírat o standardní ukazatele jako jsou ukazatele zadluženosti, aktivity atd. s důrazem na ukazatele výnosnosti, které v jeho různých formách vypovídají o tom, zda je kapitál v podniku dostatečně zhodnocován. Za tímto účelem použiji i ukazatel EVA, jehož maximalizace je cestou zvyšování hodnoty právě pro investory. Přestože důraz bude kladen na ukazatele výnosnosti, bude provedena komplexní finanční analýza pomocí standardních ukazatelů, abych zjistila, zda se ukazatelé vyvíjejí žádoucím směrem a investice je i z hlediska budoucnosti podniku bezpečná. Ve své práci se budu rovněž věnovat mezipodnikovému srovnání v rámci oboru, pro který se investor rozhodl, a kterým je právě česká energetika. Tato analýza bude provedena v podniku Severočeská plynárenská, a.s. Jako hlavní informační zdroj v praktické části mi poslouží výroční zprávy z let 2001 až 2005.
V první části této práce se budu zabývat finanční analýzou z teoretického hlediska. Bude zde pojednáno o významu finanční analýzy pro řízení podniku, o zdrojích, z nichž získáváme potřebné údaje a v neposlední řadě o technické stránce finanční analýzy, a sice o používaných metodách a nástrojích. Podstatnou část této kapitoly bude tvořit charakteristika jednotlivých skupin finančních ukazatelů.
Úvod druhé, praktické části práce bude věnován charakteristice vybraného podniku, odvětví, v němž působí a předmětu jejího podnikání. Nastíněna bude jeho vlastnická a organizační struktura. Již samotná analytická část bude pojednávat o vývoji jednotlivých položek účetních výkazů včetně okolností, které působí na hospodářský výsledek podniku. Následovat bude rozbor jednotlivých skupin finančních poměrových ukazatelů, konkrétně těchto: aktivity, likvidity, zadluženosti, rentability, ukazatele kapitálového trhu, a to vše s cílem určit, zda jde o podnik, který je silný, stabilní a perspektivní z hlediska vložení peněz do podniku či naopak. Rovněž se zaměřím na analýzu cash flow. Je důležité sledovat rozdíl mezi ziskem a skutečným peněžním tokem. Vysoké množství pohledávek může přivést i prosperující podnik do finančních problémů, a to zejména budou-li tyto pohledávky hrazeny se zpožděním nebo vůbec ne v případě nesolventních odběratelů. Podnik se pak může dostat do situace, kdy nebude schopen dostát svým splatným závazkům. Rovněž provedu analýzu pomocí Altmanova koeficientu, který může posloužit k závěrům, zda jde o podnik finančně zdravý či naopak podnik nacházející se ve finančních problémech. Závěrem praktické části bude mezipodnikové srovnání v rámci oboru.
V závěru této práce se pokusím o shrnutí a zhodnocení výsledků propočtů učiněných v praktické části, dále pak o charakteristiku hospodářské situace podniku jako celku na základě všech dostupných informací, které vyústí v již zmíněné doporučení pro investora.
2 Teoretická č ást
2.1 Co je finan č ní analýza
Finanční analýza by měla sloužit jako podklad pro jakékoliv finanční rozhodování, ať už jde o řízení majetkové a finanční struktury podniku, investiční politiku, či řízení zásob apod. Tento nástroj představuje ohodnocení minulosti, současnosti a předpokládané budoucnosti finančního hospodaření podniku. Jejím hlavním smyslem je určení slabých míst v hospodaření podniku a rovněž tak silných stránek podniku, kterých lze využít při formulování budoucí podnikové strategie. Jejích výstupů lze rovněž využít při hodnocení jednotlivých investičních variant a určit tak variantu s nejlepšími ekonomickými výsledky. Interní analýza je prováděna samotnými finančními manažery jako součást řízení podniku. Údaje potřebné pro tuto analýzu lze čerpat z běžně dostupných zdrojů, ale také zejména z údajů interních, kterými jsou údaje z finančního a manažerského účetnictví, vnitropodnikové evidence nebo kalkulací.
Interní analýza je svým obsahem zaměřena na srovnávání skutečnosti s plánem, či standardními hodnotami, současnosti s minulými obdobími, na srovnávání s podniky téhož odvětví a konečně na stanovení trendů vývoje.
Externí analýza, jak sám název napovídá, je prováděna zvnějšku, a to bankami, investory, obchodními partnery (dodavateli, odběrateli), státem, konkurenčními podniky. Tyto instituce přitom mohou využít běžně dostupné informace v podobě rozvahy, výkazu zisků a ztrát, výkazu o cash flow, výroční zprávy, výroků auditora.[7]
2.2 Uživatelé finan č ní analýzy
Informace, které dává k dispozici finanční analýza, jsou využívány mnoha různými subjekty, které přicházejí do kontaktu s podnikem při různých příležitostech.
Jsou to zejména: [1]
• investoři
• manažeři
• obchodní partneři
• zaměstnanci
• banky a jiní věřitelé
• stát a jeho orgány
Investoři:
Investoři, coby poskytovatelé podnikového kapitálu, mají zajisté velký zájem o informace finančního a účetního charakteru. Informací využívají k dvojímu účelu.
Jednak pro posouzení budoucích investic, pak se soustředí především na informace týkající se rizika, kapitálového zhodnocení, dividendové výnosnosti, likvidity apod. Na druhé straně jim informace slouží ke splnění kontrolní funkce, kdy se zajímají o situaci v podniku, jehož akcie vlastní. V tomto případě posuzují zejména stabilitu podniku, jeho rozvojové možnosti a jejich využití podnikovými manažery, likviditu podniku a disponibilní zisk, který je základem dividend pro akcionáře.
Manažeři:
Podklady získané pomocí nástrojů finanční analýzy slouží manažerům k dlouhodobému, strategickému rozhodování, ale i k rozhodování operativnímu. Tyto informace zajišťují kontrolu dopadů jednotlivých rozhodnutí na skutečnost. Znalost informací získaných z finanční analýzy by měla být základním předpokladem správného rozhodování týkající se kapitálové struktury, resp. získávání nových finančních zdrojů a majetkové struktury. Také by měly napomoci při alokaci volných peněžních prostředků, při určení části zisku, která půjde na dividendy a části, která zůstane v podniku pro budoucí rozvojové záměry podniku.
Obchodní partneři:
Podnikoví manažeři se zajímají především o informace týkající se jejich odběratelů a dodavatelů. Co se týče odběratelů je nutné znát především to, zda je podnik solventní a jaké jsou hodnoty jeho ukazatelů likvidity. Pro posouzení perspektivity vzájemného obchodního vztahu je důležité posoudit prosperitu a stabilitu obchodního partnera. Užitečné jsou i informace týkající se dodavatelů, neboť z nich vyplývá, zda je podnik dostatečně stabilní a zda bude i do budoucna schopen dostát svým závazkům vůči danému podniku, především zda bude schopen realizovat dodávky v požadovaném množství, za dohodnuté ceny a při vysoké kvalitě.
Banky a jiní věřitelé:
Věřitelé, které podniku poskytují chybějící kapitál se zajímají o podnikovou likviditu, která ovlivňuje schopnost splácet dluhy, celkovou výši zadluženosti, jelikož platí, že čím je podnik zadluženější, tím je riskantnější mu poskytnout další úvěr. Dále se zajímají o podnikovou prosperitu, která je nutným předpokladem schopnosti v budoucnu splácet dluhy. Některé finanční instituce váží poskytnutí úvěru na některé podmínky, kterými může být určitá výše daných ukazatelů. Např. si může určit, že při zvýšení zadluženosti nad určenou hranici, zvýší banka výši úrokové sazby.
Stát, orgány veřejné správy:
Stát se zajímá o finanční situaci podniku z mnoha důvodů. Např. kontroluje podnik, zda správně plní své daňové povinnosti nebo může jít o kontrolu podniku s majetkovou účastí státu nebo kontrolu podniku, který čerpá určité účelové státní dotace. Dále se stát zajímá o údaje týkající se podniku zajišťujícího státní zakázku.
Dalším důvodem může být potřeba získat informace pro statistické přehledy.
Různí uživatelé finanční analýzy mají šanci získat různě detailní informace.
Nejlépe dostupným zdrojem jsou zveřejňované výroční zprávy. Podrobnější informace se dostanou k auditorům při ověřování účetní závěrky, k bankám, které jsou žádány o poskytnutí úvěru, či ke státním orgánům, které provádějí v podniku kontrolu.
2.3 Postup a metody
Postup finanční analýzy zahrnuje následující kroky: [7]
a) agregace ukazatelů rozvahy, výsledovky a výkazu cash flow (např. v rozvaze na straně zdrojů lze vytvořit tyto agregované položky: vlastní kapitál, dlouhodobé cizí zdroje, krátkodobé cizí zdroje),
b) analýza absolutních ukazatelů (např.v rozvaze podle bilančních pravidel), a to v čase pomocí indexů,
c) analýza výkazů sestavených v procentním vyjádření, a to v čase i mezipodnikově,
d) výpočet poměrových ukazatelů,
e) srovnání poměrových ukazatelů s odvětvovými průměry, s konkurenčními podniky nebo s nejlepším podnikem v oboru,
f) hodnocení poměrových ukazatelů v čase
g) hodnocení vzájemných vztahů mezi poměrovými ukazateli (systém Du Pont, pyramidová soustava ukazatelů),
h) aplikace specifických postupů (modely predikce finanční tísně),
i) návrh na opatření ( analýza by měla odhalit slabá a silná místa podniku a tudíž může sloužit jako základna pro finanční řízení, plánování a prognózování).
Dle používaných metod lze rozlišovat mezi fundamentální a technickou finanční analýzou. Fundamentální finanční analýza se zabývá interpretací údajů spíše kvalitativní povahy a samotná analýza je založena na hlubokých teoretických i praktických znalostech analytika. Základní metodou je odborný odhad, kdy se analytik opírá o znalost ekonomických zákonitostí. Na druhou stranu technická analýza představuje kvantitativní rozbor ekonomických dat prostřednictvím matematických a statistických metod. Ve své práci budu používat zejména nástroje elementární technické analýzy.
Mezi používané metody patří následující: [5]
a) analýza absolutních ukazatelů
• analýza trendů (horizontální analýza)
• procentní rozbor (vertikální analýza) b) analýza rozdílových ukazatelů
c) analýza cash flow
d) analýza poměrových ukazatelů
• rentability
• aktivity
• zadluženosti a finanční struktury
• likvidity
• kapitálového trhu e) Analýza soustav ukazatelů
• pyramidové rozklady
• predikční modely
V přehledu uvedeným metodám budou věnovány následující stránky této práce.
2.4 Analýza absolutních ukazatel ů
Pro tuto analýzu jsou užívány údaje přímo z účetních výkazů. Rozlišujeme tzv.
horizontální a vertikální analýzu. Horizontální analýza poskytne informace o tom, jak se zkoumané veličiny vyvíjejí v čase. Výsledkem vertikální analýzy je přehled o tom, jaká je struktura finančního výkazu, kdy se porovnává vztah jednotlivých položek vzhledem k nějaké smysluplné veličině, např. bilanční sumě.
2.4.1 Horizontální analýza
Jak název napovídá, jde o analýzu výkazů horizontálním směrem, kdy sledujeme změnu údajů po řádcích (tj. za různá časová období). Smyslem je sledovat vývoj jednotlivých položek v čase a určení zda se situace vyvíjí požadovaným směrem.
K analýze je možno užít následujících ukazatelů:[2]
absolutní změna = hodnota(t) – hodnota(t-1),
procentní změna = (absolutní změna / hodnota(t-1))*100(%), řetězový index = hodnota(t) / hodnota(t-1),
bazický index = hodnota(t) / hodnota(t0),
kde hodnota (t)...hodnota základního období hodnota (t-1)...hodnota minulého období hodnota (t0)...hodnota základního období.
V praxi, při použití horizontální analýzy, je důležité mít k dispozici dostatečně dlouhou časovou řadu období (obvykle se doporučují minimálně tři období).
2.4.2 Vertikální analýza
Při vertikální analýze zjišťujeme podíl jednotlivých položek účetních výkazů na zvolené základě. Při analýze rozvahy použijeme za základ celkovou bilanční sumu, při analýze výsledovky se za základní hodnotu volí většinou tržby. Postupuje se v jednotlivých letech odshora dolů, nikoliv napříč jednotlivými roky - odtud pramení název této metody. Cílem je zjistit strukturu rozvahy a určit hlavní položky, tak jak se podílejí na tvorbě zisku v případě analýzy výsledovky. Výhodou této metody je, že
výsledky nejsou ovlivněny meziroční inflací a jsou tak srovnatelné údaje z jednotlivých let. Nevýhodou je, že metoda podává obraz o daném stavu, nikoliv však o příčinách.
V rozvaze analyzujeme jak majetkovou, tak kapitálovou strukturu. Jde o dvojí pohled na tutéž věc, a sice o majetek firmy a zdroje jeho financování.
2.4.2.1 Majetková struktura
Základním dělením majetku, tedy aktiv, je dělení podle doby využitelnosti v podniku na dlouhodobá a krátkodobá. Další skupinou jsou aktiva přechodná.
Dlouhodobá aktiva slouží podniku déle než jeden rok. Nespotřebovávají se najednou, nýbrž svou hodnotu přenáší postupně ve formě odpisů do nákladů firmy.
Základními formami dlouhodobého majetku jsou:
• nehmotný investiční majetek (licence, patenty, software apod.),
• hmotný investiční majetek (pozemky, budovy, strojní zařízení, dopravní prostředky),
• finanční majetek (podíly v jiných společnostech, cenné papíry, (akcie, dluhopisy ), které podnik nakoupil jako dlouhodobou investici)).
Oproti tomu oběžný majetek v podniku obíhá v různých formách, přičemž jedna forma přechází v druhou (za hotové peníze jsou nakoupeny zásoby surovin a materiálu, ty jsou přeměněny v nedokončenou výrobu, ta v hotové výrobky, které po prodeji přechází v pohledávky a nakonec jsou inkasovány opět hotové peníze.)
Druhy krátkodobého majetku jsou následující:
• zásoby (suroviny, materiál, nedokončená výroba, hotové výrobky),
• pohledávky ( u nich sledujeme dobu splatnosti, rozlišujeme je na krátkodobé (se splatností do jednoho roku) a dlouhodobé (s dobou splatnosti nad jeden rok)),
• finanční majetek (peníze v pokladně, na účtech, krátkodobé cenné papíry).
Majetková struktura podniku je předurčena jednak odvětvím a typem podniku, jednak finanční politikou podniku. Převažuje-li v podniku investiční majetek, hovoříme o podnicích investičně intenzivních (např. elektrárny, teplárny, doly). Převažuje-li oběžný majetek, jedná se o podniky provozně intenzivních (např. potravinářské podniky, obchodní podniky). Důležitým úkolem řízení podniku je stanovení výše oběžného majetku. Za optimální výši se považuje takové množství, které je schopno zabezpečit normální chod podniku s co nejnižšími náklady. Nejde tedy o minimální výši danou technickými činiteli, nýbrž jsou rovněž zohledněny požadavky odběratelů na dodávky výrobků, nezbytnost mít pohotové peněžní prostředky k úhradě splatných závazků a mimořádných nákupů materiálů nebo nepředvídaných výdajů. V praxi je nezbytné věnovat pozornost řízení velikosti každé z výše uvedených položek (řízení zásob, pohledávek atd.).
[7]
2.4.2.2 Kapitálová struktura
Kapitálovou strukturou rozumíme strukturu zdrojů, z nichž je financován podnikový majetek. Základním členěním je rozdělení na zdroje vlastní a cizí. Další skupinou jsou přechodná pasiva. Vlastní kapitál představuje kapitál, který patří majiteli, resp. majitelům. Jeho podíl na celkovém kapitálu je ukazatelem finanční nezávislosti podniku. Složky vlastního kapitálu jsou následující:
• základní kapitál,
• kapitálové fondy,
• fondy ze zisku,
• nerozdělený zisk.
Cizí kapitál je dluhem podniku s určitou dobou splatnosti. Podle této doby ho dělíme na krátkodobý (lhůta splatnosti obvykle do jednoho roku) a dlouhodobý (doba splatnosti delší než jeden rok). Mezi krátkodobý cizí kapitál řadíme následující položky:
• krátkodobé bankovní úvěry (např. kontokorentní, eskontní),
• dodavatelské úvěry,
• zálohy přijaté od odběratelů,
• částky dosud nevyplacených mezd a platů,
• nezaplacené daně,
mezi dlouhodobý cizí kapitál patří následující:
• dlouhodobé bankovní úvěry,
• vydané podnikové obligace,
• leasingové dluhy.
Podnik by měl mít právě tolik kapitálu, kolik nezbytně potřebuje. Má-li podnik kapitálu více, než může hospodárně využít, mluvíme o tom, že je podnik překapitalizován. Jako ukazatel překapitalizování můžeme použít poměr vlastního kapitálu a dlouhodobého majetku. Poměr by neměl být větší než jedna, jinak jde o překapitalizování. Je-li kapitálu tak málo, že to narušuje běžný chod podniku, je podnik podkapitalizován, což lze opět vyjádřit ukazatelem, tentokrát jako poměr dlouhodobého majetku k dlouhodobým zdrojům. Je-li jeho hodnota větší než jedna, jsou podniková stálá aktiva kryta i krátkodobými závazky a podnik je podkapitalizován. [7]
2.4.2.3 Výkaz zisk ů a ztrát
Výkaz zisků a ztrát, zkráceně výsledovka, podává obraz o výnosech, nákladech a hospodářském výsledku.
Platí základní vztah:
Hospodářský výsledek = Výnosy – Náklady
Pokud výnosy převýší náklady, je hospodářským výsledkem zisk, v opačném případě hovoříme o ztrátě. Odečteme-li od celkového hospodářského výsledku daně z příjmu, dostaneme hospodářský výsledek po zdanění, resp. čistý zisk.
Výnosy podniku jsou tvořeny následujícími podskupinami:
a) provozní výnosy získané v oblasti, která tvoří hlavní náplň podnikové činnosti,
b) finanční výnosy získané z finančních investic, cenných papírů, vkladů a účastí,
c) mimořádné výnosy získané nahodile, resp. neobvykle, např. prodejem odepsaných strojů.
Náklady podniku se skládají z těchto položek:
a) běžné provozní náklady (spotřeba materiálu a energie, osobní náklady), b) odpisy investičního majetku,
c) ostatní provozní náklady,
d) finanční náklady (úroky a jiné finanční náklady),
e) mimořádné náklady (související např. s havárií, mimořádné odměny)
Provozní náklady věcně souvisejí s provozními výnosy, vlastně můžeme říci, že byly vynaloženy na jejich získání; patří k nim položky a) až c). Rozdíl mezi provozními výnosy a náklady tvoří provozní hospodářský výsledek, rozdíl mezi finančními výnosy a finančními náklady tvoří finanční hospodářský výsledek. Finanční hospodářský výsledek plus provozní hospodářský výsledek označujeme jako hospodářský výsledek za běžnou činnost. Mimořádný hospodářský výsledek je tvořen rozdílem mezi mimořádnými výnosy a náklady. [7]
2.5 Analýza rozdílových ukazatel ů
Významným nástrojem analýzy a řízení finanční situace podniku je právě analýza rozdílových ukazatelů, někdy označovaných jako finanční fondy, resp. fondy finančních prostředků.
Často používaným ukazatelem je velikost čistého pracovní kapitálu; ta se zjistí jako rozdíl mezi celkovými oběžnými aktivy a krátkodobými závazky. Z druhé strany lze na čistý pracovní kapitál nahlížet jako na tu část oběžných aktiv, která je financována z dlouhodobých zdrojů. Velikost této položky má významný vliv na platební schopnost podniku. Přebytek krátkodobých aktiv nad krátkodobými dluhy ukazuje, jak je firma likvidní. S tímto závěrem musíme být ovšem opatrní, neboť záleží
na struktuře oběžných aktiv. Ta mohou obsahovat i málo likvidní položky, jako jsou pohledávky s dlouhou dobou splatnosti, nedokončená výroba, neprodejné výrobky apod.
Z důvodu výše uvedeného, se pro sledování okamžité likvidity spíše využívá tzv.
čistý peněžní fond, který představuje rozdíl mezi pohotovými peněžními prostředky a okamžitě splatnými závazky. Nejvyšší stupeň likvidity vyjadřuje takový peněžní fond, který do pohotových peněžních prostředků zahrnuje pouze hotovost a peníze na běžných účtech. Mírnější verze počítá i s peněžními ekvivalenty (šeky, směnky, termínované vklady vypověditelné do tří měsíců), za podmínky dobře fungujícího kapitálového trhu, kde je lze snadno přeměnit na peníze. [5]
Z pohledu uvedených ukazatelů můžeme určit, jaký způsob řízení peněžních prostředků zvolil management podniku. Při řízení velikosti peněžních prostředků stojí proti sobě dvě významné skutečnosti, které je nutno zohlednit; na jedné straně je to minimální až nulová výnosnost peněžních prostředků, na straně druhé je to potřeba zajistit potřebnou likviditu a tím hladký chod podniku. V podniku lze rozlišit mezi oběžným majetkem, který je v podniku trvale vázán a tou částí, která kolísá. Podle přístupu k financování jednotlivých částí aktiv lze rozlišit tyto taktiky:
1) umírněný přístup, který slaďuje životnost aktiv s životností pasiv. V praxi to vede k tomu, že stálá aktiva a trvale vázaná oběžná aktiva jsou financovány pouze z dlouhodobých zdrojů, zatímco kolísající aktiva krátkodobými závazky,
2) agresivní přístup, kdy trvale vázaná oběžná aktiva a někdy dokonce i stálá aktiva jsou financovány z krátkodobých zdrojů. Vzhledem k tomu, že krátkodobé závazky jsou levnější, vede tento způsob k nižším nákladům na kapitál, je ovšem velmi rizikový, neboť může dojít k platební neschopnosti a poškození dobrého jména podniku,
3) konzervativní přístup, kdy dlouhodobý kapitál je využíván k financování jednak stálých aktiv, ale i pro kolísající (sezónní) část oběžných aktiv. Tento způsob financování je drahý, ale nejméně rizikový.
2.6 Analýza cash flow
Pojmem cash flow označujeme peněžní tok, tedy peněžní příjmy a výdaje.
Vzhledem k tomu, že ne všechny výnosy jsou vždy peněžními příjmy (např. prodej výrobků na úvěr) a ne všechny výdaje jsou zachyceny v nákladech (platba záloh dodavateli), je nutné sledovat nejen zisk podniku, nýbrž i skutečný peněžní tok. Je totiž důležité, aby podnik měl k dispozici vždy potřebnou peněžní částku k různým výdajům, např. platba za suroviny a materiál, platba za energie, výplata mezd zaměstnancům, placení daní, splátka dluhu apod. Na druhé straně hlavními peněžními příjmy jsou tržby při prodeji za hotové, inkaso pohledávek, úvěry od banky či hotovostní vklady majitele.
Písemným přehledem o cash flow je tzv. výkaz o cash flow. Povinnost sestavovat tento výkaz mají podnikatelské subjekty, které musí mít účetní závěrku ověřenou auditorem a mají zveřejňovací povinnost. Výkaz cash flow podává přehledně informace o tom, jaký je stav finančních prostředků na začátku období, jaké byly příjmy podniku, jak naopak byly peněžní fondy spotřebovávány a konečně, jaký je stav peněžních prostředků na konci období.
Pro zjištění cash flow se využívají dvě metody:
1) přímá metoda, kdy zjišťujeme celkové částky na straně příjmů a na straně výdajů,
2) nepřímá metoda, kdy se vychází z provozního zisku, který se upraví o ty výnosy a náklady, které se netýkají pohybu peněžních prostředků v průběhu období (např. odpisy).
Výsledná suma zjištěná jednou z uvedených metod se doplní o cash flow z investiční a finanční oblasti.
Z hlediska cash flow se rozlišují tři oblasti podnikové činnosti: [7]
a) provozní (výroba, prodej výrobků a služeb) – v této oblasti jsou koncentrovány výsledky provozní činnosti, změny pohledávek u odběratelů, změny dluhů u dodavatelů, změny zásob apod.,
b) investice – v této oblasti jsou zachyceny změny investičního majetku a jeho zdrojů,
c) finance – v této oblasti jsou soustředěny částky plynoucí z použití úvěrů aj.
dluhů, společných akcií, splátek dluhů, placení dividend.
2.7 Analýza pom ě rových ukazatel ů
Finanční poměrové ukazatele patří mezi základní nástroje finanční analýzy.
Jedná se o vztah údajů získaných z účetnictví. Jde o poměr mezi dvěma čísly, mezi nimiž existuje věcná souvislost. Smyslem analýzy pomocí poměrových ukazatelů není nahromadění co největšího počtu těchto ukazatelů, nýbrž by měl být kladen důraz na jejich interpretaci a vzájemné vazby a závislosti mezi nimi. Pro některé ukazatele jsou definovány optimální hodnoty s univerzální platností. Optimální hodnota většiny z nich ovšem určena není; ta se různí podle toho o jaký podnik jde, v kterém odvětví je podnik činný. Pozitivem ovšem je, že právě tyto ukazatele umožňují mezipodnikové srovnání v rámci odvětví, ale i napříč různými obory.
Samostatnou skupinou ukazatelů jsou ty, které jsou sestaveny jako kombinace ukazatelů primárních. Jejich konstrukce vyplívá ze snahy postihnout finanční situaci podniku v určitém celku, synteticky. Spojují se tak ukazatele různých vypovídacích vlastností s cílem určit, zda jde o podnik finančně zdravý, či naopak podnik nacházející se na hranici bankrotu. Nutno podotknout, že při celkovém hodnocení je jednotlivým ukazatelům přiřazena různá váha, tak jak vyplívá z jejich důležitosti. Jako příklad je možno uvést např. Altmanův model pro postihnutí nebezpečí úpadku podniku.
Jednotlivé ukazatele je možno seskupovat do určitých souborů, podle toho, jaký aspekt finanční situace hodnotí. Časem došlo k vydělení několika skupin ukazatelů. Např. Sedláček [5 ] rozlišuje následující:
1) ukazatele rentability, 2) ukazatele aktivity, 3) ukazatele zadluženosti 4) ukazatele likvidity 5) ukazatele tržní hodnoty
6) provozní ukazatele
7) ukazatele na bázi finančních fondů a cash flow.
2.7.1 Ukazatele rentability
Rentabilita, resp. výnosnost vypovídá o tom, jak efektivně používá podnik dané zdroje. Příslušné ukazatelé vyjadřují s jakou intenzitou se využívá a jak je zhodnocen kapitál vložený do podniku. Obecným vyjádřením rentability je tento vzorec:
rentabilita = zisk / vložený kapitál.
Existují různé modifikace tohoto ukazatele a sice podle toho, jaký zisk dosadíme do čitatele a co konkrétně rozumíme pod pojmem vložený kapitál. Pro výpočet lze použít jednu z následujících kategorií zisku:
EBDIT... zisk před odečtením odpisů, úroků a daní EBIT... zisk před odečtením úroků a daní
EBT... zisk před zdaněním
EAT... zisk po zdanění, resp. čistý zisk
Pokud jde o výši použitého kapitálu, používá se často výše celkového vloženého kapitálu, ať jde již o kapitál vlastní či cizí. Jinou možností je použít jen vlastní kapitál, v tomto případě hovoříme o rentabilitě vlastního kapitálu. Někdy jsou za vložený kapitál považovány dlouhodobé finanční prostředky, které má podnik k dispozici, a sice součet peněz investovaných akcionáři a dlouhodobých prostředků, které do podniku vložili věřitelé. Tento součet je znám pod anglickým názvem „capital employed“. [1]
2.7.1.1 Rentabilita celkového vloženého kapitálu (ROA)
Tento ukazatel se rovněž používá v několika formách, a to dle toho, kdo a k jakému účelu ho využívá.
ROA = EBIT / celková aktiva.
Výše uvedená modifikace vypovídá o tom, jaká je celková výdělečná schopnost podniku, a to bez ohledu na to, jaká je struktura kapitálu. V tomto případě posuzujeme zhodnocení kapitálu bez ohledu na to, zda jde o kapitál vlastní, či cizí. Vzhledem k formě zisku, která je v ukazateli použita, je tato forma vhodná pro porovnání podniků s odlišnými daňovými podmínkami. Lze rovněž dokázat, že pokud je tento ukazatel, také zvaný jako produkční síla podniku, vyšší než úroková míra z cizího kapitálu, působí použití cizího kapitálu jako finanční páka zvedající výnosnost vlastního kapitálu.
V další podobě je ukazatel využíván např. v USA. A sice:
ROA = (EAT + I*(1-t)) / celková aktiva,
kde výraz I*(1-t) znamená úroky po zdanění. Znamená to, že jako efekt zhodnocení kapitálu se počítá jak zisk po zdanění, tak zdaněné úroky. Tímto způsobem se jako efekt podnikání projeví jak odměny pro akcionáře, tak i odměna věřitelům. Tento ukazatel zajišťuje srovnatelnost podniků s odlišnou finanční strukturou, tedy s odlišným podílem dluhů na celkovém kapitálu.
Ukazatelem také používaným pro Du Pontův rozklad je tento:
ROA = čistý zisk / celková aktiva.
Du Pontův rozklad ukazuje, jaké veličiny se podílejí na ovlivnění výsledného ukazatele.
Jsou to tyto charakteristiky: rentabilita tržeb, obrat aktiv a finanční páka (blíže viz.
samostatná kapitola Du Pontův rozklad)
Jinou modifikací je vzorec:
ROIC = EBIT*(1-t) / (vlastní jmění + dlouhodobé dluhy),
kde t je daňová sazba. Tento ukazatel měří výnosnost veškerého investovaného kapitálu.
Zisk uvedený v čitateli odpovídá částce, která by byla vyprodukována v případě, že by byl podnik financován pouze vlastním kapitálem. Ve jmenovateli jsou uvedeny pouze zdroje dlouhodobé. [7]
2.7.1.2 Rentabilita vlastního kapitálu (ROE)
Tímto ukazatelem měříme výnosnost kapitálu vloženého do podniku samotnými akcionáři. Používá se v této podobě:
ROE = čistý zisk / vlastní jmění.
Tento ukazatel může být použit pro posouzení výhodnosti investice, tedy pro posouzení toho, zda je kapitál reprodukován s náležitou intenzitou vzhledem k podstoupenému riziku. Platí, že s rostoucím rizikem požaduje investor i vyšší výnosnost.
2.7.1.3 Rentabilita tržeb (ROS)
Platí, že
ROS = čistý zisk / tržby.
Uvedený ukazatel vyjadřuje, jaký je podíl čistého zisku připadající na jednu korunu tržeb. Tržby uvedené ve jmenovateli jsou vlastně tržním ohodnocením podnikových výkonů za určité časové období (obvykle za jeden rok). V tomto ukazateli se odráží jak výše cen realizované produkce, tak výše výrobních nákladů. Výsledku může být využito při mezipodnikovém srovnání.
2.7.2 Ukazatele aktivity
Tyto ukazatelé vypovídají o tom, jak efektivně podnik využívá svá aktiva. Má-li podnik k dispozici aktiv příliš mnoho, nedochází k jejich dostatečně efektivnímu využití, v podniku se tvoří zbytečné náklady, které snižují zisk. Má-li podnik aktiv naopak málo, přichází tak o možnost využití některých podnikatelských příležitostí a má zbytečně nízké tržby. Ukazatele jsou obvykle vyjadřovány ve dvou podobách. Jednak je to obrat aktiv, resp. obratovost, která udává, kolikrát za rok se aktiva v podniku obrátí v tržbách. Obrácenou hodnotou tohoto ukazatele je doba obratu aktiv, udávající počet dní, které uběhnou, než se podniková aktiva jednou obrátí, jinak řečeno, kolik dní jsou prostředky vázány v určité formě aktiv.
V praxi se využívá těchto modifikací s různou vypovídací schopností:
obrat stálých aktiv = tržby / stálá aktiva v zůstatkových cenách.
Udává, jak efektivně dokáže podnik využít stálých aktiv, jako jsou budovy, stroje zařízení aj. Jeho nízká hodnota svědčí o nízkém využívání těchto podnikových aktiv.
Výše tohoto ukazatele by měla být zvažována při hodnocení nových investičních záměrů. Podobným ukazatelem je obrat celkových aktiv, kdy ve jmenovateli zlomku jsou místo stálých aktiv uvedena aktiva celková. Opět jeho nízká hodnota vypovídá o malé aktivitě podniku, kdy by se podnik měl v budoucnosti zaměřit na zvyšování tržeb a zbavování se nadbytečných kapacit.
Používaným ukazatelem je obrat zásob:
obrat zásob = tržby / průměrná zásoba.
Ukazatel udává počet obrátek zásob za určité období. Pozitivní změnou je zvyšování hodnoty tohoto ukazatele. Čím vyšší hodnoty ukazatel dosáhne, tím je menší kapitálová potřeba podniku pro dosažení stejné výše zisku. Nízká hodnota tohoto ukazatele naopak vypovídá o tom, že má podnik nadbytečné zásoby, které generují další náklady na skladování a zbytečně vážou finanční prostředky, které když jsou vázány v zásobách, nemohou být využity efektivněji někde jinde.
Průměrná doba inkasa = pohledávky / jednodenní tržby.
Tento ukazatel měří, jak dlouho v průměru podnik čeká na splacení svých pohledávek.
Samozřejmostí je zainteresovanost podniku na snižování hodnoty tohoto ukazatele.
Prostředky vázané v pohledávkách totiž podniku nepřinášejí žádný dodatečný výnos. Na druhé straně by se měl podnik snažit o zvyšování ukazatele zvaného doba obratu závazků, který vyjadřuje, jak dlouho zůstává podnik dlužen svým věřitelům (např. dodavatelům za dodávky materiálu, surovin, služeb apod.). Tato snaha by ovšem měla být přiměřená a neměla by vést k poškození dobrého jména podniku. I tento ukazatel je vyjádřen jako podíl, a sice:
doba obratu závazků = průměrné závazky / jednodenní tržby.
2.7.3 Ukazatele zadluženosti
Tato skupina ukazatelů vypovídá o tom, do jaké míry jsou aktivity podniku financovány z cizích zdrojů. Financování cizím kapitálem má jak svá pozitiva, tak negativa. Pozitivním efektem použití dluhu je jev zvaný finanční páka. To znamená, že použitím cizího kapitálu se zvedá výnosnost kapitálu vlastního. Je to způsobeno dvěma faktory. Jednak cizí kapitál je obvykle levnější, za druhé působí tzv. daňový štít. Daňový štít znamená, že úroky placené z dluhu se započítávají do nákladů a tím snižují zisk, který je daněn. Na druhé straně použití cizího kapitálu zvyšuje riziko platební neschopnosti vzhledem k tomu, že placení úroků a splátek se na čas stává fixním výdajem. Také dochází k tomu, že s rostoucí zadlužeností se snižuje šance najít nového věřitele, neboť se pro něj zvyšuje finanční riziko investování v předluženém podniku.
Kvůli vyššímu riziku je rovněž věřiteli požadována vyšší odměna, tedy vyšší úroková sazba. Údaje pro výpočet ukazatelů zadluženosti se čerpají jak z rozvahy, tak z výsledovky.
Mezi nejčastěji používané ukazatele patří tyto: [7]
zadluženost = celkový dluh / celková aktiva.
Někdy se používá odlišná modifikace, kdy je ve jmenovateli uveden vlastní kapitál. Pod pojmem celkový dluh jsou zahrnuty dluhy dlouhodobé i krátkodobé. Zatímco vlastníci chtějí využít finanční páky, samotní věřitelé preferují nižší zadlužení podniku, neboť v opačném případě by mohla být ohrožena jejich vlastní investice. Při hodnocení míry zadlužení je třeba přihlédnout k oboru podnikání a dalším faktorům; např. míra zhodnocení aktiv, náklady na cizí kapitál.
Z výsledovky jsou čerpány údaje pro výpočet ukazatele zvaného úrokové krytí, resp. krytí nákladů na cizí kapitál.
Úrokové krytí = EBIT / placené úroky.
Samotný vzorec vyjadřuje, kolikrát vyprodukovaný zisk převyšuje placené úroky.
Podnik, který si vede dobře by měl dosahovat takového zisku, který pokryje nejen placené úroky věřitelům, ale také by měl vystačit na odměnu akcionářům a nové investice.
Důležitým ukazatelem je také tzv. dlouhodobé krytí aktiv, např. dle Synka [7] ukazatel podkapitalizování.
Dlouhodobé krytí aktiv = (vl. kapitál + dl. cizí kapitál) / celková aktiva.
Ukazatelem, který vyjadřuje určitou stabilitu podniku je ukazatel krytí stálých aktiv vlastním kapitálem, dle Synka [7] ukazatel překapitalizování.
Krytí stálých aktiv vl. kapitálem = vl. kapitál / stálá aktiva.
Jestliže ukazatel dosáhne hodnoty vyšší než jedna, je sice zajištěna stabilita podniku, na druhé straně ovšem klesá celková efektivnost podnikání. K tomuto blíže viz. kapitola Kapitálová struktura 2.3.2.2.
Synek [7] také uvádí ukazatele založené na bázi cash flow pro charakterizování doby splácení dluhů. Tyto ukazatelé zachycují skutečný tok příjmů a výdajů a mohou o finančním zdraví podniku vypovídat lépe než ukazatelé založené na zisku:
doba splácení kr. bankovních úvěrů = kr. bankovní úvěry / (cash flow/360),
doba splácení celk. bankovních úvěrů = bankovní úvěry celkem / (cash flow/360),
doba splácení cizích zdrojů = cizí zdroje celkem / (cash flow/360).
2.7.4 Ukazatele likvidity
Tato skupina ukazatelů slouží k posouzení platební schopnosti podniku. Pro uchování dobrého jména podniku, a pro zachování podniku vůbec, je důležité, aby byl schopen hradit své splatné závazky. Likviditou podniku označujeme souhrn všech likvidních prostředků, které jsou bezprostředně použitelné pro splácení závazků.
Solventnost je schopnost podniku hradit své závazky v době, kdy jsou splatné.
Ukazatelé se objevují v několika modifikacích podle toho, co vše je ještě zahrnuto mezi likvidní prostředky, jimiž bude podnik splácet své závazky. Ve jmenovateli zlomku jsou uvedeny většinou krátkodobé závazky. Při optimalizaci výše oběžných aktiv, zejména pak peněžních prostředků musí brát podnik v úvahu dva protichůdné vlivy. Je to nutnost zajistit potřebnou likviditu. Oproti tomu stojí nízká, resp. žádná výnosnost peněz v hotovosti či na běžném účtu.
Pro posouzení likvidity se používá několik ukazatelů:
běžná likvidita = oběžná aktiva / krátkodobé závazky.
Tento vzorec vyjadřuje, kolikrát oběžná aktiva převyšují krátkodobé závazky. V čitateli jsou uvedena všechna oběžná aktiva, ve jmenovateli všechny peněžní závazky splatné do jednoho roku (např. závazky vůči dodavatelům, krátkodobé bankovní úvěry aj. ).
Čím je hodnota tohoto ukazatele vyšší, tím pravděpodobnější je zachování platební schopnosti podniku. Za přijatelné hodnoty se považují hodnoty v rozmezí 1,5 až 2,5.
Hodnoty nedosahující dolní hranice signalizují ohrožení platební schopnosti podniku, naopak hodnoty převyšující horní hranici znamenají neefektivní financování, kdy příliš velká část oběžných aktiv je financována i z dlouhodobých zdrojů. Použitím celkových oběžných aktiv v čitateli zlomku dochází někdy k tomu, že vypovídací schopnost ukazatele je zkreslená, protože v položce oběžných aktiv mohou být zahrnuty i špatně prodejné, resp. neprodejné zásoby či nedobytné pohledávky. Z tohoto důvodu se používají následující dvě modifikace ukazatele likvidity:
rychlá likvidita = (oběžná aktiva – zásoby) / krátkodobé závazky,
kdy náplní čitatele jsou jen prostředky v hotovosti, krátkodobé cenné papíry a pohledávky. Jak je patrné, vyloučeny jsou veškeré zásoby. Pro větší přesnost ukazatele je vhodné položku pohledávky upravit o ty nedobytné. Standardními hodnotami, které se považují za přiměřené, jsou hodnoty v intervalu od 1 do 1,5. Opět platí, že hodnoty pod dolní hranicí ohrožují věřitele a hodnoty nad horní hranicí znamenají nižší rentabilitu.
Někdy se používá i ukazatel zvaný hotovostní likvidita, resp. cash likvidita.
Vypočítá se podle tohoto vzorce:
hotovostní likvidita = (hotovost + obchodovatelné cenné papíry) / kr. závazky
a vyjadřuje, v jaké míře je podnik schopen hradit své splatné závazky okamžitou finanční rezervou.
2.7.5 Ukazatele tržní hodnoty
O tuto skupinu ukazatelů se zajímají především investoři jak nynější, tak potenciální. Jsou totiž vyjádřením toho, jaká je návratnost prostředků vložených do podniku těmito investory. Při konstrukci těchto ukazatelů jsou využívány informace čerpané z účetnictví, resp. z účetních výkazů, ale také informace z kapitálového trhu.
Pro analýzu konkrétní situace podniku je možno využít následujících ukazatelů. [5]
Účetní hodnota akcie = vlastní jmění / počet kmenových akcií
Tento ukazatel je užitečné srovnat s tržní hodnotou akcie dosaženou na kapitálovém trhu. Dostáváme tudíž tento poměr, který vypovídá o tom, jak manažeři podniku byli schopni zvýšit hodnotu vloženého kapitálu.
Poměr tržní ceny k účetní hodnotě = tržní cena akcie / účetní hodnota akcie.
Čistý zisk na akcii = čistý zisk / počet kmenových akcií.
Druhý uvedený ukazatel je možno považovat za rozhodující pro investory, neboť ze zisku jsou vypláceny odměny akcionářům, dividendy. Na druhou stranu je nutno poznamenat, že ukazatel přímo nevypovídá o výši dividend, neboť část zisku je v podniku zadržena (navyšuje vlastní jmění) pro budoucí rozvoj.
Používaným ukazatelem je:
poměr ceny akcie k zisku na akcii = cena akcie / čistý zisk na akcii,
který vyjadřuje množství peněz, které jsou investoři ochotni zaplatit za jednu korunu vykázaného zisku. Vyšší hodnota ukazatele signalizuje důvěru akcionářů v dobrou budoucnost podniku, naopak nižší hodnota je výsledkem toho, že investoři považují investici za více riskantní a že podnik nemá dostatek rozvojových příležitostí do budoucna. [7]
Ukazatel zvaný výplatní poměr vypovídá o dividendové politice podniku.
Konkrétně informuje o tom, jaká část čistého zisku je vyplácena akcionářům ve formě dividend. Vypočte se jako tento poměr:
výplatní poměr = dividenda na akcii / zisk na akcii.
Ukazatelem vypovídajícím o výši zadrženého zisku je naopak aktivační poměr.
Zadržený zisk může být použit pro rozvojové projekty podniku, které v budoucnosti mohou vést k vyšší tržní hodnotě podniku, za předpokladu úspěchu těchto projektů.
Aktivační poměr = 1 – výplatní poměr.
2.7.6 Ukazatele na bázi cash flow
V těchto poměrových ukazatelích je místo zisku používáno cash flow. Pracuje se tedy z výkazem o cash flow. Důvody použití cash flow místo zisku jsou zejména dva.
Prvním důvodem je to, že cash flow odstraňuje vlivy vyplývající z účetních postupů, jako je např. způsob odpisování, metody oceňování apod. Dalším důvodem je to, že cash flow je méně citlivé na inflační vývoj než zisk. K tomu, jak můžeme dospět k výslednému cash flow, blíže viz. samostatná subkapitola 2.5. Mezi ukazatele, kde jednou z použitých položek je právě cash flow, patří zejména tyto: [5]
rentabilita tržeb = CF z provozní činnosti / roční tržby,
rentabilita celkového kapitálu = CF z provozní činnosti / celkový kapitál,
úrokové krytí = CF z provozní činnosti / placené úroky.
Ukazatelem, který může být doplněním ziskové rentability vlastního kapitálu, je opět ukazatel, kde v čitateli místo zisku je uvedeno cash flow. Tento ukazatel ovšem není ovlivněn ani odpisy, ani tvorbou dlouhodobých rezerv.
Rentabilita vlastního kapitálu = CF z provozní činnosti / vlastní kapitál
2.8 Hodnotový ukazatel EVA
Tento ukazatel je konstruován jako rozdíl čistého provozního zisku a kapitálových nákladů. Žádoucí je jeho kladná hodnota, která vypovídá o růstu hodnoty pro akcionáře. Rozdíl oproti dříve používaným ukazatelům spočívá v tom, že do kapitálových nákladů zahrnuje i tzv. oportunitní náklady, to jest částku, která podnikateli ušla tím, že zdroje neinvestoval do nejlepší alternativní příležitosti. Tímto se ekonomický zisk liší od účetního. Oportunitní náklady se v ukazateli zohlední pod položkou náklady vlastního kapitálu. Ukazatel je sestaven takto:
EVA = NOPAT – C * WACC,
kde NOPAT znamená čistý provozní zisk po zdanění. Je to zisk, který podnik vytvořil hlavní podnikovou činností, pro kterou byl založen. Není do něj tudíž započítáván výsledek finančních operací a výsledek mimořádné činnosti (např. odprodej zásob).
C představuje kapitál, který byl do podniku investován a který je zpoplatněn. Dá se vyjádřit jako součet dlouhodobého majetku a čistého pracovního kapitálu. Nejsou do něj tudíž zahrnuty např. závazky vůči dodavatelům.
WACC představuje průměrné vážené kapitálové náklady. Tato míra zohledňuje náklady na cizí kapitál po zdanění a náklady na použití vlastního kapitálu. Vypočte se podle následujícího vztahu:
WACC = rd * (1-t) * D/C + re * E/C,
rd - náklady na cizí kapitál (úroková míra),
t - daňová sazba daně z příjmu právnických osob, D - cizí kapitál,
re - náklady na vlastní kapitál (požadovaná výnosnost), E - vlastní kapitál,
C - celkový kapitál.
2.9 Soustavy ukazatel ů
2.9.1 Du Pontova rovniceSoustavy ukazatele jsou založeny na tom principu, že je zvolen určitý vrcholový poměrový ukazatel, který je pak rozkládán na ukazatele dílčí, resp. příčinné. Du Pontova rovnice je odvozena od názvu stejnojmenné chemické společnosti. Základní Du Pontova rovnice má na místě vrcholového ukazatele uveden ukazatel ROA. Tento rozklad je pak rozšířen, kdy vrcholovým ukazatelem je ROE.
ROA =
Aktiva Tržby Tržby
EAT * ,
kapitál Vl
Aktiva Aktiva
Tržby Tržby
ROE EAT
* .
= * .
První z rozkladu názorně ukazuje, že vrcholový ukazatel, kterým je rentabilita celkových aktiv je ovlivňován jednak rentabilitou tržeb, jednak obratem aktiv.
V ukazateli rentabilita tržeb se odráží především podniková hospodárnost, resp. kontrola nákladů. Ukazatel obrat aktiv vypovídá o tom, jak efektivně využívá podnik svá aktiva.
Je jasné, že pokles jednoho ukazatele může být v reálu kompenzován ukazatelem druhým, proto je vhodné v praxi tento rozklad používat, neboť i když se může na první pohled zdát, že neproběhly žádné změny, při bližší analýze zjistíme, že došlo k právě zmíněné kompenzaci a mělo by dojít k podnikovým opatřením zaměřeným právě na ukazatel, u kterého došlo ke zhoršení.
Rozšířený ukazatel ROE vypovídá o vlivech, které určují tento ukazatel. Jsou to opět rentabilita tržeb, obrat aktiv a k tomu navíc tzv. finanční páka, resp. poměr aktiv ku
vlastnímu jmění. Finanční páka je jedním z možných pohledů na finanční strukturu podnikového kapitálu, resp. na jeho zadluženost.
Efekt finanční páky vyplývá jednak z použití levnějšího cizího kapitálu, jednak z jevu zvaného daňový štít. Všechny tři nástroje může podnikový management využít pro zlepšení rentability vlastního kapitálu, ukazatele, který je zajímavý především pro vlastníky, neboť ukazuje, jak efektivně je využíván jimi vložený kapitál.
Vrcholové ukazatele se dají rozkládat ještě dále do podrobnější podoby, kdy vznikají tzv. pyramidové soustavy ukazatelů.
Pro vyjádření vlivu jednotlivých dílčích ukazatelů na ukazatel vrcholový se dá použít řada metod. Mezi ty nejpřesnější patří zejména logaritmická metoda. Postup této metody popisuje např. Kislingerová [2]. Metodu přiblížím na příkladu rozkladu
ukazatele ROE.
ROE = rentabilita tržeb * obrat aktiv * finanční páka = A * B * C
Indexy jsou definovány takto:
IROE = ROE2 / ROE1 IA = A2 / A1
IB = B2 / B1, IC = C2 / C1
Pro určení vlivu dílčích faktorů na souhrnný ukazatel ROE se používá následujících vzorců:
• změna ROE v důsledku vývoje A:
∆ROE/A = [ln(IA) / ln(IROE)] * ∆ROE,
• změna ROE v důsledku vývoje B:
∆ROE/B = [ln(IB) / ln(IROE)] * ∆ROE,
• změna ROE v důsledku vývoje C:
∆ROE/C = [ln(IC) / ln(IROE)] * ∆ROE.
2.10 Zlatá pravidla financování
Tato pravidla slouží k posouzení, zda podnik udržuje správnou strukturu rozvahy, tedy zda jsou jednotlivé položky v rovnováze. Těmito pravidly by se měl řídit podnikový management při určování výše jednotlivých položek majetku a zdrojů jeho financování pro zajištění potřebné stability.
1. Zlaté bilanční pravidlo financování určuje, že by se měla slaďovat životnost jednotlivých majetkových částí s životností zdrojů, z kterých jsou tato aktiva financována. To znamená, že stálá aktiva by měla být financována z vlastního kapitálu a případně z dlouhodobých cizích zdrojů. Aktiva oběžná by naopak měla být financována ze zdrojů krátkodobých, např. krátkodobý bankovní úvěr, závazky vůči dodavatelům apod.
2. Zlaté pravidlo vyrovnání rizika se zabývá strukturou na straně pasiv a říká, že vlastní kapitál by měl převyšovat kapitál cizí, v krajním případě by se měly tyto složky kapitálu rovnat.
3. Zlaté pari pravidlo sleduje vztahy mezi vlastním kapitálem a stálými aktivy.
Jelikož je pro podnik výhodné použit i cizí kapitál, měly by se výše uvedené položky rovnat pouze v krajním případě.
4. Zlaté poměrové pravidlo je doporučením v oblasti investování a říká, že tempo růstu investic by nemělo být vyšší než tempo růstu tržeb.
2.11 Ekonomický normál
Ekonomickým normálem se rozumí soustava nerovnic indexů, které jsou vyjádřením vývoje určité veličiny za dvě časová období. Pro zachování stability
podniku a jeho finančního zdraví je nezbytné, aby některé indexy rostly rychleji než jiné. V opačném případě hrozí podniku problémy různého charakteru (např. nedostatek kapitálu při příliš rychlém růstu podniku). Rychleji by měly růst ty indexy, které jsou v produkčním řetězci blíže finálnímu výstupu. Používá se několik typů ekonomických normálů. Nejčastěji používané jsou tyto:
Normál I:
Iprof > Itrž > Inákl > Imat > Imzdy > Iprac.
Normál II:
Iprof > Itrž > Izás.
Normál III:
Iprof > Itrž > IHIM > Imzdy > Iprac ,
kde Iprof je index změny absolutního zisku, Itrž je index změny tržeb,
Inákl je index změny celkových nákladů, Imat je index změny nákladů materiálových, Iprac je index změny počtu pracovníků, Izás je index změny výše zásob,
IHIM je index změny velikosti HIM a Imzdy je index změny absolutní výše mezd
2.12 Modely predikce finan č ní tísn ě
Tyto modely jsou konstruovány tak, aby byly schopny zaregistrovat a zhodnotit signály o blížící se finanční krizi, aby bylo možné včas přijmout potřebná ozdravná opatření. Je jasné, že tato předpověď nemůže být učiněna pouze na základě jednoho ukazatele, nýbrž na základě celé skupiny ukazatelů, kdy jednotlivým ukazatelům jsou přiřazovány různé váhy a finanční situace podniku je hodnocena dle výsledku dosaženého u všech sledovaných ukazatelů. Finanční tíseň lze definovat jako opačnou situaci, kterou je naprosté finanční zdraví podniku. Mezi těmito extrémními případy
existuje bezpočetně mnoho stavů, které lze označovat různými názvy. Finanční tíseň lze definovat jako stav, kdy má podnik vážné finanční potíže, které mohou být vyřešeny pouze cestou radikální změny jeho činnosti či struktury. Mezi nejznámější modely tohoto typu patří Altmanův model (Z-score model). [1]
Altmanův model bankrotu vychází z analýz finanční situace desítek podniků, mezi něž byly zařazeny jak podniky zbankrotované, tak podniky prosperující. Váhy jednotlivých ukazatelů byly stanoveny rozdílně v závislosti na tom, zda jde o podnik s akciemi veřejně obchodovatelnými na burze, či nikoliv. Různě byly stanoveny i hranice pásem pro určení finančního stavu podniku. Ukazatel pro firmy s veřejně obchodovatelnými akciemi má tuto konkrétní podobu: [5]
Zi = 1,2 * A + 1,4 * B + 3,3 * C + 0,6 * D + 1,0 * E,
kde A = pracovní kapitál / celková aktiva B = zadržený zisk / celková aktiva
C = zisk před zdaněním a úroky / celková aktiva D = tržní hodnota vlastní kapitálu / celkové dluhy E = celkové tržby / celková aktiva.
Finanční situace podniku, kterou lze označit za uspokojivou, je charakteristická pro podnik, který dosahuje hodnoty Z-score alespoň 2,99. Jestliže se vypočítaná hodnota pohybuje mezi 1,81 a 2,99, hovoří se o tzv. nevyhraněné finanční situaci, resp. šedé zóně. Pokud je hodnota této souhrnné veličiny menší než 1,81, ukazuje to na velmi výrazné finanční problémy podniku, které mohou skončit bankrotem.
Dalším souhrnným hodnocením finanční situace podniku je model navržený v roce 1990 rakouským ekonomem P. Kralickem. Model byl sestrojen tak, aby hodnotil jednak podnikovou finanční stabilitu, jednak jeho výnosnost. K tomuto účelu byly vybrány následující 4 ukazatele z oblasti finanční analýzy.
Kvóta vlastního kapitálu = vlastní kapitál / aktiva
Výše tohoto ukazatele předurčuje podnikovou stabilitu. S rostoucí hodnotou tohoto ukazatele klesá riziko věřitelů, na druhé straně ovšem znamená nižší výnosnost podnikového kapitálu, neboť cizí zdroje jsou do určité míry jejich použití obvykle levnější.
Doba splácení dluhu z CF = celkový dluh / cash flow.
Tento ukazatel vyjadřuje, za jak dlouho budou splaceny veškeré, tedy krátkodobé i dlouhodobé, dluhy podniku při určité vytvořené roční výši cash flow.
Rentabilita tržeb na bázi CF = cash flow / tržby
ROA = [HV po zdanění + úroky * (1-t)] / aktiva
Poslední dva jmenované ukazatele jsou vyjádřením podnikové rentability.
Hodnocení probíhá tak, že se podniku na základě dosažených hodnot v jednotlivých ukazatelích přidělí známka podle následující tabulky. Konečným hodnocením podniku je známka získaná jako prostý aritmetický průměr známek pro jednotlivé dílčí ukazatele.
Tabulka 1: Hodnocení podniku dle Kralicka
výborně
velmi
dobře dobře špatně ohrožení ukazatel
1 2 3 4 5
kvóta vlastního kapitálu >30% >20% >10% >0% negativní doba splácení dluhu z CF < 3 roky < 5 let < 12 let > 12 let > 30 let cash flow v tržbách > 10% > 8% > 5% > 0% negativní
ROA > 15% > 12% > 8% > 0% negativní
2.13 Mezipodnikové srovnání
Srovnání mezi podniky stejného oboru je významnou součástí finanční analýzy.
V praxi lze provádět srovnávání s odvětvovým průměrem nebo s jednotlivými podniky.
Používanými modely bývají jednak modely jednorozměrné, jednak srovnávání vícerozměrná. Jednorozměrným srovnáváním se rozumí porovnávání podniků na
