EURO: Výhody a nevýhody jednotné měny

Zavedení jednotné evropské měny, eura, se nazývá nejambicióznějším projektem koncem 20. století, realizace kterého bude mít globální ekonomické a politické důsledky.

Doplnění společného vnitřního trhu prostřednictvím Hospodářské a měnové unie (HMU), zaloţeným na jednotné měně je jedním z nejtěţších etapu integračních procesů v západní Evropě.

Zavedení eura by mělo být v první řadě proto, ţe jednotný vnitřní trh, který exis-tuje v EU od roku 1993. nemůţe úspěšně fungovat v přítomnosti národních měnových sys-témů, který se zachová v EU kolísání měn, rozdíly v cenách a daní. Plná ekonomická inte-grace je nemoţná bez měnovou unii s přítomností jednotné měny nebo pevných směnných kurzů zúčastněných zemí. Jednotná měna - je nejúčinnějším prostředkem k odstranění všech překáţek volného pohybu kapitálu, zboţí, sluţeb a pracovních sil.

Převod měnové regulace v EU na nadnárodní úrovni vytváří značné výhody pro členské státy, a především pro jejich podnikající subjekty.

Na makroekonomickém úrovni, jednotnározpočtová politika a konsolidace finanč-ních trhů v EU pod vedením a dozorem nadnárodfinanč-ních finančfinanč-ních institucí, umoţňují bez-pečnější bojovat proti inflaci, sníţení úrokových sazeb (a nakonec a daní). To má podpo-řit růst výroby a zaměstnanosti (to je nyní jedním z nejdůleţitějších priorit sociální politi-ky a ekonomipoliti-ky v EU) a stability veřejných financí.

Pro hospodářských subjektů jednotná měnová politika a měna bude znamenat, existence v celé EMU stejné měnové a devizové regulace (včetně akcií). Významné sníţení nákladů na provoz platebních sluţeb, cenových a kurzových riziko. sníţení načasování platebních převodu ( V současné době do 3 týdnů a aţ 4% pro přepočet měny ). Pro pod-niky, jednotná měna znamená jednotnou měnovou a investiční regulace v rámci měnové unie, sníţení provozního kapitálu.

Jedním z nejdůleţitějších prvků měnové unie bude Trans-evropský jednotní au-tomatický platební systém v reţimu “Live” (TARGET). Který vstoupí v účinnost současně se zavedením eura. Jeho cílem je - zkrácení doby plateb mezi finančními institucemi, "eu-rozóny", do té doby, jak prochází výpočty v rámci jedné země. Proto všechny státy Evrop-ské unie tvoří jednotný národní systémy plateb v reţimu live, který pak budou sjednocení postředstvým speciální komunikační systémy.

Globálně, zavedení eura urychlit pohyb světového měnového systému faktické zaloţeného na prvenství amerického dolaru. Výměna evropských měn eurem, a následující její stanovení jedním z klíčových mezinárodních měn. Jednotná měna byla určena zabez-pečit Evropské unii, "Měnovou váhu", s odpovídající její hospodářské moci. EU

produku-je třetinu světové zboţí,. Nicméně, v měnově oblasti hraproduku-je druhé roli. To samozřejmě ovlivňuje schopnost mít skutečný politický vliv na globální procesy.

V tomto, je rozdíl mezi EU a USA. USA produkuje pouze 20 procent světového zboţí. Zároveň mají měnu, která se pouţívána v 40 procentech světových devizových operace [5, s.56]. Skutečný vliv amerického dolaru je mnohem širší a hlubší: americký a nadnárodní společnosti kdekoli na světě mohou být zúčtovány za své sluţby v dolarech a nemít problémy výměny měny. Větší část světového trhu, je tedy v podstatě "vnitřní trh"

pro americké společnosti.

Zavedení jednotné měny a plné vyuţití poskytne hospodařícím subjekty EU takové výhody, jaké se dnes pouţívají americké společnosti. Zmizí potřeba utrácet peníze na po-jištění kurzového rizika. Je také jasné, ţe "vnější" aspekty zavedení eura budou záviset na hospodářskou politiku, a to nejen EU, ale i země, které nejsou členy Unie, ale mající s ním uţší hospodářské a obchodní vztahy.

Za přítomnosti účinné fungující měnové unie EU rychle se přeměnila v ekonomic-kou velmoc s jedním z hlavních světových měn na par s dolarem a jenem. Mající přiznanou mezinárodní měnu, Evropská unie zajistila lepší postavení. Měnová zóna se stála alter-nativou k dolarové zóně: například v roce 1996. Podíl zemí EU představoval 38,3% HDP OECD proti 32,5% 20,5% v USA a Japonsku, a jejich podíl na celosvětovém zahraničním obchodě, respektive 20,9%, 19,6% a 10,5%. To jiţ dobře rozuměli v USA, který přišli od jara 1998. k politice konstruktivního dialogu o budoucí roli eura. Ředitel Institutu meziná-rodní ekonomiky ve Washingtonu, Fred Bergsten, publikoval v zahraničím časopise Fore-ign Affairs jornal "The dolar a euro", která uvedla, ţe podíl eura na světových finančních aktiv se zvýší na 20-30% v případě, kdy 8-10 země vstoupí do HMU, a aţ 25 -50% - v pří-padě, ţe členové HMU bude vše ostatní zemí EU. Tak, v 21 století, podle jeho názoru, bu-de ve světě 2 hlavní rezervní měny - dolaru a euro. Velký zájem o vytvoření Hospodářské a měnové unie projevuje Japonsko: 80% japonských společností věří, ţe zavedení eura vý-razně ovlivnit rozvoj podnikání v Evropě, a proto plánují zvýšení výdajů na studie tohoto problému

Podle názoru analytici Banka mezinárodních plateb v Basileji, po zavedení eura trh cizí měny se zkrátí nejméně o 10%. a obchodníci budou směřovat své úsilí o zvýšení objemů obchodu na devizových trzích - rozvíjejících se zemí. Obecně platí, ţe mezinárodní role eura, dolaru a jenu v budoucnu bude určeno především stupněm závazných něj rozví-jejících se zemích. Pokud jde o Rusko a další evropské země SNS, bude euro hrát důleţitou roli v jejich devizových trzích, neţ je dolar nebo Jena

A proto celý globální finanční systém přezkoušíval po zavedení eura skutečně "tek-tonický" změny: proto ţe euro se stal druhou nejvýznamnější světovou měnou. Měnový trhy jiţ přestali zcela záviset na dynamiku amerického dolaru. A bipolární mezinárodní finanční systém se stál stabilnější neţ současný. Existuje eště jeden velmi důleţitý aspekt této problémy Vytvoření měnové unie v západní Evropě není náhodné, pokud se shoduje s rozšířením EU. Samo existence hospodářské a měnové unie ztvrdila poţadavky ke stát-ním finance "začátečníku". A tím spusobém se sníţilo pro EU finanční zátěţe pro rozšíření (např. Přijetí zemí CEE při současném stavu jejich financí bylo by nákladně pro EU je to pouze 60 miliard ECU ročně. V zásadě platí, ţe "Agenda - 2000"¹⁷, schválena v červnu 1997. v Amsterdamu, naznačuje členství v EU do 30 zemí. A to je zcela jasné: Příprava na rostoucí globální konkurenci, EU musí se stanovat otevřenější směrem k východní části kontinentu. EMU je důleţitá pro vývoj ekonomik střední a východní Evropy především proto, ţe národní měny těchto zemí, kteří se dostali moţnost připojování k euro budou mít reálnou šanci stát se členem v novém století. Jak to bylo 2001 Řecko , 2007 Slovinsko, 2008 Kyprus, Malta, 2009 Slovensko

Pro obchodní partnery ze zemí EU vznik jednotné evropské měny bude znamenat především moţnost pracovat v eurozóně. Obchodníci dostanou řadu výhod, ve formě sní-ţení nákladů na provádění průběţných operací pro obchodovaní se zboţím a sluţbami v národních trzích EU. vytvoření rezervních fondů v eurech s cílem diverzifikovat své hos-podářství, konečně, moţnost připojování k euro své měny.

17 AGENDA 2000 Agenda 2000

Agenda 2000 je akcním programem prijatým Evropskou komisí 15. cervence 1997. Je oficiální od-povedí na poţadavky vyslovené na zasedání Evropské rady v Madridu v prosinci 1995, tj. predstavuje všeobecný dokument o rozšírení a o reforme spolecných politik a zprávu o budoucím financním rámci Unie po 31. prosinci 1999. Agenda 2000 se dotýká všech otázek, kterým Unie celí na pocátku 21. století. Soucástí dokumentu jsou posudky Evropské komise na zeme, které se v té dobe ucházely o clenství v Unii. Agenda 2000 má tri cásti:

• První projednává otázku vnitrních mechanismu Unie, zejména reformu spolecné zemedelské poli-tiky a polipoli-tiky sociální a hospodárské soudrţnosti. Obsahuje take doporucení, jak se nejlépe vyrovnat s nadcházejícím rozšírením a navrhuje vytvorení nové financní perspektivy (tj. rozpoctu) na období 2000–

2006. • Druhá navrhuje zesílenou predvstupní strategii, zahrnující dva nové prvky: prístupové partnerství a rozšírenou úcast kandidátských zemí v programech Spolecenství a vytvorení mechanismu pro uplatnování acquis Spolecenství.

• Tretí cást predstavuje studii o vlivu rozšírení na politiky Evropské unie. Tyto priority byly pode-preny fakty ve dvaceti legislativních návrzích podaných Evropskou komisí v roce 1998. Na zasedání Evropské rady v Berlíne roku 1999 bylo dosaţeno všeobecné shody na tomto legislativním balíku a všechna opatrení byla prijata v témţe roce. Na období 2000 aţ 2006 pokrývají ctyri úzce propojené oblasti:

• reformu spolecné zemedelské politiky;

• reformu strukturální politiky;

• predvstupní instrumenty;

• financní perspektivu.

Se zavedením eura bylo vyráběn jednotný kapitálový trhu, větší a likvidnější neţ součet těch národních trhů. Omezení přístupu na trh, vzhledem k přítomnosti různých měn, zmizí. V případě, ţe Unie je stabilní, pak se ve střednědobém horizontu úrokové sazby bu-dou klesat v důsledku zvýšené nabídky peněţních zdrojů. Prostoru s jednotnou měnou, je také lépe schopna absorbovat příliv kapitálu. Euro bude méně náchylný k negativní dopad kolísání dolaru, neţ německé ochranné známky, které by mohly vést ke změně orientace mezinárodních kapitálových toků: mezinárodní investory, aby zváţily investice v Evropě atraktivnější, ale evropští investoři rovněţ bude přínosem k investování v Evropě. Tak, měnová integrace mobilizuje rezervy ekonomického růstu v Evropě a ve světě.

V souvislosti se zavedením eura upozornit na problém kapitálové mobility. "Tides" a "od-liv" spekulativní (ve smyslu vysoce mobilního kapitálu), v posledních deseti letech je váţ-ným destabilizujícím faktorem ve finanční trhy. Ostrost o tom svědčí nedávná otřesů na finančních trzích

Evropa se rozhodla pro boj proti tomuto problému přílivu kapitálu, způsobené tím, ţe hraje na směnné kurzy a úrokové sazby. Se zavedením jednotné měny by se Evropa měla oblast měnové stability. Evropská měnová integrace usnadní řešení tohoto problému v celosvětovém měřítku. Emitenti ze tří hlavních měn (dolar, euro, jen) bude jednodušší dohodnout se na stabilizaci svých směnných kurzů vůči sobě. Zlepšením předvídatelnosti kolísání směnných kurzů světových měn by se limit související spekulativní příliv kapitálu.

Mezi nevýhody EMU jsme se poprvé na vědomí zánik trhu forwardových smluv pro měny (s pevnou úrokovou sazbou forwardy, swapy a opce nebude moţné), ale evropské země nejsou členy EU, by neměl být velký problém, neboť při provádění zahraničního obchodu smluv, které se uchylují k zajištění na ţádost klienta pro účely pojištění proti kurzové ztrá-ty. Proto, vzhledem k nevyhnutelným úpadkem komerční provoz a objem rezerv, americké dolary, v evropských zemích po zavedení eura, se očekává, ţe střední a východní Evropy a zemí SNS jejich obchodu plateb převedena z dolarů na eura. Zvláštní význam má zavedení jednotné měny na bankovní systémy zemí EU, jak se budou objevovat zcela nové situace dramaticky zvýšit mezibankovní konkurence ve většině eurozóny zmizí výměnné transak-ce s měnami EMU, bude racionalizatransak-ce bankovních struktur a sjednotransak-cení bankovních čin-ností, zvýší role operací v nové měně, změna funkce korespondenčních vztahů, bude velmi důleţité mít přístup k platebním systémům v jiných zemích. Výměna národních měn za euro přiměje banky přizpůsobit staré a zavést nové a komplexní systém zpracování plateb a informace.

Jeden z největších v zavedení eura, je otázka, jak se bude řešit rozdíly ekonomic-kého cyklu v Evropě. Dřívější nakonec uchýlil ke změně směnných kurzů. Ale zavedení měnové unie znamená vytlačení národní suverenity, pokud jde o měnovou, směnných kur-zů a do určité míry fiskální politiky. Řešení rozdílných cyklů vyţadují určité náklady, jejíţ rozsah závisí na několika faktorech: druh ekonomických šoků, stupně mezinárodní mobili-ty kapitálu a práce, flexibilimobili-ty mezd a cen, a orientace fiskální politiky na makroekonomic-kou stabilitu. Odborníci se shodují, ţe pracovní mobilita v Evropě je omezená vzhledem k mnoţství historických, kulturních a jazykových rozdílů v EU. Pruţnost mezd a cen je také omezena na tuhá organizace komoditní trhy v Evropě.

Dalším velkým problémem fungování měnové unie, zejména v první fázi je vznik jednotné měnové politiky. Ale nemohla uspořádat ve všech zemích Unie.

V současné době evropské ekonomiky jsou na vzestupu: v Německu a ve Francii začal hospodářský růst, Španělsko a Irsko jsou na vzestupu. Ale i v případě, ţe evropské ekono-miky rostou, jejich růst míry liší, přičemţ kaţdá z nich má své vlastní zvláštnosti. Nicmé-ně, bude ECB přijme jednotné měnové politiky pro všech 11 zemí eurozóny, která je jeho hlavním úkolem. Současná situace ukazuje, ţe k vytvoření společné politiky, která by byla přijatelná pro obě Finsku a ve Francii, bude zastavit inflační tlaky ve Španělsku a Němec-ku nebude zpět do stagnace nebo recese, bude velmi obtíţné. Není jisté, zda bude pokračo-vat hospodářský růst se zavedením jednotné měny.

V následující diskusi obklopovat evropský projekt, můţete také slyšet hlasy pesi-mistické, ţe zavedení eura by mohlo vést k váţnému narušení hospodářství, a dokonce i společenského pozdviţení. To můţe být způsobeno mnoha důvody: moţná spekulativní útoky na euro před nebo po 31. prosinci 1998., Masová nezaměstnanost a hospodářský úpadek v Evropě; neschopnost ECB v důsledku protichůdných zájmů z různých zemí v jeho vedoucími orgány, nespokojenost v zemi-pachatel sankce ; moţné vzájemné dohodě, aby se rozpustil EMU. Připomínají v této souvislosti, příklady zhroucení měnových unií, včetně zhroucení jednotné měnové soustavy v důsledku rozpadu SSSR.

Není to tak snadné najít přesnou odpověď na zdánlivě jednoduchou otázku: Čí měna - euro? Samozřejmě, měna Evropské unie. Ale pak povaţují za veřejný dluh země, vyjádřené v eurech, to je - vnitřní nebo vnější zadluţení, a kdo je zodpovědný za to - samo-statná země nebo celé Unie? Koneckonců, na jedné straně, jedna z ECB a jednotné měny znamená, ţe země, které se účastní převáţně ztrácejí hospodářskou suverenitu. Na druhou stranu, udrţuje své politické suverenity. Tam je silný ekonomický draka s jedenácti poli-tickým hlavami.