Mezi konečné cíle měnové politiky centrálních národních bank patří ve většině případů podpora cenové stability. V mnohých případech to dokonce bývá i jediným upřednostňovaným cílem. Dokonce i ve vyspělých zemích, kde se dá hovořit i o cenové stabilitě, kvůli nízké inflaci a úspěšné měnové politice je třeba, aby byly centrální banky ve střehu. Je zde totiž nebezpečí vzrůstu míry inflace v její latentní a všudypřítomné podobě.
Boj proti inflaci a její problematika je velmi složitá v mnoha ohledech. V posledních třech dekádách se makroekonomové shodli na tom, že zkrocení inflace je nejspíše jedním z nejzákladnějších podmínek udržitelného vývoje jak ve střednědobém tak dlouhodobém horizontu.
Jediný problém vyvstává v krátkodobém horizontu, kdy jsou někteří ekonomové přesvědčeni o potřebnosti mírné inflace, která je vhodná při podpoře anticyklického vývoje.
Tento názor zastávají i některé sociálně orientované státy, které před antiinflační politikou preferují jiné krátkodobé cíle, jako je ekonomický růst, a snižování míry nezaměstnanosti, čímž dosti omezují pravomoci centrální banky v boji proti inflaci.
Často se můžeme setkat s velmi zjednodušeným definováním inflace a to je růst cenové hladiny. Tento pohled je bohužel velmi zjednodušený. Protože mimo inflace je v této problematice též důležitým pojmem deflace, bude uvedena i definice deflace.
Inflace: „Dlouhodobější nepřetržitý růst cenové hladiny, který je spojen s nadměrnou emisí peněz a vede k poklesu kupní sily peněz“
Deflace: „Dlouhodobější nepřetržitý pokles cenové hladiny, který je spojen s nedostatečnou emisí peněz a vede k růstu kupní síly peněz“
1REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3. aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2011, 558 s. ISBN 9788072612307.
10
K úplnému objasnění pojmu inflace je třeba k předchozí definici inflace ještě doplnit šest důležitých a základních poznámek:
„Ne každý růst cenové hladiny lze označit za inflaci2“- je potřeba aby šlo o dlouhodobější a nepřetržitý růst (např. více za sebou jdoucích čtvrtletí)
Cenová hladina může růst pouze nárazově, například z důvodů změn v daňové soustavě.
Při růstu cenové hladiny samozřejmě mohou ceny některých produktů stagnovat či klesat. Proto je termín inflace (a deflace) nutné spojovat s vývojem agregátní cenové hladiny.
Dlouhodobější nepřetržitý růst množství peněz v oběhu ještě nemusí vést k inflaci, pokud nejde o nadměrný růst.
Centrální banku nelze za inflaci činit vždy zodpovědnou-kvůli nejrůznějším omezením účinnosti opatření centrální banky, které budou vysvětleny v kapitole české národní banky.
Ceny nemohou dlouhodoběji a nepřetržitě růst, pokud neroste nabídka peněz“.
Ex-post tedy platí následující vztah:
M * V = P * Q3
Kde: M … množství peněz v ekonomice vyjádřené jedním z měnových agregátů V … průměrná důchodová rychlost oběhu příslušného měnového agregátu P … Agregátní cenová hladina
Q … reálný agregátní výstup (resp. Reálný důchod)
Tato rovnice je nazývána rovnicí směny. V praxi se může setkat s častým nahrazováním součinu P*Q za hrubý nominální domácí produkt. Tato substituce je do určité míry nepřesná, protože nezohledňuje objem transakcí šedé ekonomiky, o které by navýšily domácí produkt.
Rovnici může též transformovat do formy:
%M + %V = %P + %Q, Kde znak % napovídá o změně v procentech.
2 REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2011, s. 275. ISBN 978-80-7261-230-7.
3 REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2011, s. 275. ISBN 978-80-7261-230-7.
11
Z rovnice vyplývá, že dlouhodobý růst cenové hladiny je doprovázen několika možnými situacemi nebo jejich kombinacemi.
Tyto kombinace jsou nepřetržitý a dlouhodobý:
„Poklesem reálného agregátního výstupu- tato možnost je často označována jako slumpflace.
Růst průměrné rychlosti oběhu měnového agregátu- u této možnosti se potýkáme s nejrůznějšími technickými bariérami.
Zvyšování nabídky peněz- nejpravděpodobnější situace, hovoříme o inflaci. 4“
Dále je třeba vysvětlit pojmy úzce související s inflací a jejím procesem:
„Slumpflace- kombinace reálného ekonomického poklesu a růstu cenové hladiny
Stagflace- kombinace stagnace reálného výstupu a růstu cenové hladiny
Polo-inflace-další emise peněz vede k růstu cenové hladiny i reálného výstupu.
Čistá inflace- další emise peněz vede pouze k růstu cenové hladiny
Otevřená inflace – projevuje se růstem cenové hladiny
Skrytá inflace- z důvodu regulace cen se neprojevuje růstem cenové hladiny a je potřeba ji řadit na:
o Zatlačenou = relativně časté úpravy cen v netržních ekonomikách
o Potlačenou = úpravy cen v netržních ekonomikách v dlouhých intervalech
Hyperinflace- Cenová hladiny roste rychleji než nadměrná emise peněz
Měnová iluze- přesvědčení o růstu životní úrovně při růstu nominálních mezd
Inflační mezera- kladný kvantitativní rozdíl mezi nabídkou peněz a poptávkou po penězích
Inflační spirála- růst cen-růst mezd- další růst cen- další růst mezd
Cílovaná inflace- předem stanovená míra inflace regulovaná bez zprostředkujícího kritéria
Inflační jádro- míra inflačního růstu cen5“
Některé z těchto pojmů je třeba si přiblížit. Například keynesiánská teorie. Teorie tohoto směru je založena na volných výrobních faktorech a nižší výši skutečného reálného
4 REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2011, s. 275. ISBN 978-80-7261-230-7.
5 REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2011, s. 276. ISBN 978-80-7261-230-7.
12
výstupu, než je tomu u úrovně potencionálního reálného výstupu. Tyto obě podmínky musejí být splněny, jinak jde o pouhou inflaci.
Pro monetaristickou školu je polo-inflace vysoce sporným pojmem, protože v dlouhém období je zdravý ekonomický vývoj podmíněn zvládnutím inflace a skutečný výstup je v rovnováze s potencionálním výstupem.
Růstem cenové hladiny se projevuje běžně inflace v otevřené ekonomice. Jinak je tomu v centrálně plánovaných ekonomikách, kde je cenotvorný mechanismus deformován státní regulací a mechanismem plánování. Nadměrná emise peněz se neprojevuje růstem cenové hladiny a tím jde o tzv. skrytou inflaci. Pokud stát růst cenové hladiny koriguje pouze krátkodobě (provádí-li více menších úprav) hovoříme o zatlačené inflaci. Naopak při dlouhodobějším hlídání cen (méně časté korigování cen) hovoříme potlačené inflaci.
V některých rozvojových ekonomikách, či v ekonomikách ve válečné či těsně poválečné situaci se vývoj inflace může vymknout kontrole. Míra inflace je extrémně vysoká, hovoříme zde o stovkách až tisících procentech za rok. Ceny v této ekonomice rostou v průměru vyšším tempem, než je tempo růstu peněz v oběhu. V tomto případě padají bariéry rychlosti oběhu peněz, neboť se platby provádějí ve stále kratších intervalech a kupní síla peněz velmi rychle klesá k nule, tudíž hovoříme o hyperinflaci.
Hyperinflaci lze zvládnout 2 technikami, ale obě dvě jsou pro stát i ekonomiku velmi náročné: 6
1. Peněžní reformou - ta je provázena velmi tvrdou měnovou restrikcí, která pokračuje i v dalších obdobích. Nově vydané peníze jsou vyměňovány za staré v podstatně vyšším poměru, než který odpovídá staré nominální hodnotě. Při této technice mohou být některé vklady v bankách zmrazeny nebo dokonce anulovány.
2. Administrativní zmrazení mezd (nebo i cen) - tento proces probíhá poze po určitou dobu, během které je postupně uplatňována velmi tvrdá měnová restrikce.
Během tohoto procesu se též omezují rozpočtové deficity a denominace měny, které se dá zjednodušeně vysvětlit, jako „škrtnutí nul“. Je provedena výměna peněz v poměru nominálních hodnot, který blízce odpovídá poměru mezi novými a starými. Tento proces probíhá delší dobu a je v něm umožněn oběh starých a nových peněz.
6REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3. aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2011, 558 s. ISBN 9788072612307
13
Inflační mezeru můžeme považovat za jednu z hlavních důvodů inflace samotné.
Můžeme si ji definovat jako „kladný kvantitativní rozdíl mezi nabídkou peněz a poptávkou po nich.7“ Přesné určení tohoto rozdílu je technicky náročné a proto se používají pouze odhady.
Dalším jevem úzce spojeným s inflací je inflační spirála. Při tomto jevu vede růst cen i k požadavkům o navýšení mezd. Pokud k tomu následně dojde, tak tento proces může podnítit opakovaný růst cen a situace se bude nadále opakovat. Tato spirála může fungovat také obráceně, kdy celý proces začne navýšením mezd. Výsledkem z obou stran přípustného jevu může být inflace. Řešení bychom měli hledat v „brzdění“ uspokojování mzdových požadavků, včetně pozastavení indexace mezd a jiných důchodů.
Cílování inflace (viz kapitola Centrální banka).