Orgány a funkcionáři obchodních společností

(1)

Bankovní institut vysoká škola Praha

Katedra práva

Orgány a funkcionáři obchodních společností

Bakalářská práce

Autor: Ondřej Marek

Právní administrativa v podnikání Vedoucí práce: JUDr. Miluše Kalinová, Ph.D.

Praha červen, 2009

(2)

Prohlášení:

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a s pouţitím uvedené literatury.

V Nymburce, 24.6.2009 Ondřej Marek

(3)

Poděkování

Rád bych poděkoval JUDr. Miluši Kalinové, Ph.D. za odborné vedení bakalářské práce.

(4)

Anotace

Obsahem této práce je právní úprava orgánů obchodních společností v České republice.

Práce je rozdělena do několika kapitol, z nichţ kaţdá je věnována jednotlivému typu obchodní společnosti, tj. veřejné obchodní společnosti, komanditní společnosti, společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti a specifikům právní úpravy jejich orgánů.

Annotation

The content of this document is change of law regulations for officially registred

businesses in the Czech republic. This document is divided into different captures, each of the captures is dedicated to one type of business, ex. Public listed company (a.s), Limited liability company (s.r.o), Commodity company and its specific law regulations.

(5)

OBSAH

Úvod ... - 7 -

1 Veřejná obchodní společnost... - 9 -

1.1 Základní úprava ... - 9 -

1.2 Orgány veřejné obchodní společnosti ... - 9 -

1.3 Statutární orgán ... - 10 -

1.3.1 Způsobilost k výkonu funkce ... - 10 -

1.3.2 Vznik a zánik funkce ... - 11 -

1.3.3 Působnost statutárního orgánu ... - 12 -

1.3.4 Odpovědnost a ručení ... - 12 -

2 Komanditní společnost ... - 14 -

2.2 Orgány komanditní společnosti ... - 14 -

2.3 Statutární orgán ... - 15 -

2.3.1 Způsobilost k výkonu funkce ... - 16 -

2.3.3 Působnost statutárního orgánu ... - 17 -

2.3.4 Odpovědnost a ručení ... - 18 -

3 Společnost s ručením omezeným ... - 19 -

3.2 Orgány společnosti s ručením omezeným ... - 19 -

3.3 Valná hromada ... - 20 -

3.3.1 Svolávání valné hromady ... - 20 -

3.3.2 Jednání valné hromady ... - 22 -

3.3.3 Rozhodování valné hromady ... - 23 -

3.3.4 Zápis z jednání valné hromady ... - 24 -

3.3.5 Působnost valné hromady ... - 25 -

3.4 Jednatelé... - 26 -

3.4.1 Způsobilost k výkonu funkce jednatele ... - 27 -

3.4.3 Rozhodování jednatelů ... - 29 -

3.4.4 Působnost jednatelů ... - 29 -

3.4.5 Práva a povinnosti jednatelů ... - 30 -

3.4.6 Odpovědnost a ručení jednatelů ... - 30 -

3.4.7 Zákaz konkurence ... - 31 -

3.5 Dozorčí rada ... - 32 -

3.5.2 Působnost dozorčí rady ... - 33 -

3.5.3 Odpovědnost členů dozorčí rady ... - 33 -

4 Akciová společnost ... - 35 -

4.2 Orgány akciové společnosti ... - 35 -

4.3 Valná hromada ... - 36 -

4.3.1 Svolávání valné hromady ... - 36 -

4.3.2 Odvolání valné hromady, změna data jejího konání ... - 38 -

4.3.3 Jednání valné hromady ... - 38 -

(6)

4.3.4 Rozhodování valné hromady ... - 39 -

4.3.5 Zápis z jednání valné hromady ... - 40 -

4.3.6 Působnost valné hromady ... - 40 -

4.4 Představenstvo ... - 41 -

4.4.1 Způsobilost k členství v představenstvu ... - 41 -

4.4.2 Funkční období a zánik funkce ... - 42 -

4.4.3 Jednání představenstva ... - 43 -

4.4.4 Rozhodování představenstva ... - 43 -

4.4.5 Zápis z jednání představenstva ... - 44 -

4.4.6 Působnost představenstva ... - 44 -

4.4.7 Odpovědnost členů představenstva ... - 45 -

4.4.8 Zákaz konkurence ... - 46 -

4.4.9 Odměňování členů představenstva ... - 47 -

4.5 Dozorčí rada ... - 47 -

4.5.1 Způsobilost k členství v dozorčí radě ... - 47 -

4.5.2 Funkce člena dozorčí rady ... - 48 -

4.5.3 Rozhodování dozorčí rady ... - 49 -

4.5.4 Působnost dozorčí rady ... - 49 -

4.5.5 Odpovědnost členů dozorčí rady ... - 50 -

Závěr ... - 51 -

(7)

Úvod

Tato práce je věnována problematice orgánů obchodních společností, které jsou upraveny obchodním zákoníkem č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Pod pojmem orgány obchodních společností rozumíme organizační články společností, jeţ jsou na základě zákona nebo stanov pověřeny jednatelskými nebo rozhodovacími funkcemi. Pro orgány obchodních společností je typické, ţe jsou součástí právnické osoby jako právního subjektu.

Práce je rozdělena do čtyř částí, z nichţ kaţdá charakterizuje právní úpravu dané obchodní společnosti. První a druhá část práce je věnována osobním společnostem – tedy veřejné obchodní společnosti a komanditní společnosti. Tyto dvě části nejsou příliš obsáhlé, coţ je dáno také tím, ţe v osobních společnostech jsou orgány vytvářeny zásadně ze společníků, kterých často nebývá mnoho a v mnoha záleţitostech je vyţadován princip jednomyslnosti.

U veřejné obchodní společnosti, stejně jako u komanditní společnosti je ustanoveními obchodního zákoníku ponechána společníkům velmi rozsáhlá smluvní volnost a nepředpokládá se vytváření zvláštních orgánů, které by měly přesně vymezenou působnost. Co se týče veřejné obchodní společnosti, jsou ze zákona jejím statutárním orgánem všichni společníci, společenskou smlouvou můţe být upraveno pouze obchodní vedení společnosti a statutární orgán společnosti. Statutárním orgánem nemůţe být osoba, která není společníkem.

V komanditní společnosti jsou statutárním orgánem komplementáři, kaţdý z nich je oprávněn činit právní úkony jménem společnosti samostatně, nevyplývá-li ze společenské smlouvy něco jiného.

Třetí a čtvrtá část práce jsou věnovány orgánům kapitálových společností.

Působnost orgánů těchto společností je obchodním zákoníkem upravena velmi rozsáhle.

V části věnované společnosti s ručením omezeným je podrobně pojednáno o valné hromadě společnosti s ručením omezeným, jakoţto shromáţdění všech společníků, jednatelích společnosti, kteří plní funkci statutárního orgánu a dozorčí radě, mající kontrolní pravomoc, jejíţ zřízení je však v případě společnosti s ručením omezeným věcí volného rozhodnutí zakladatelů. Dále jsou zde charakterizovány vzájemné vztahy mezi těmito orgány a vztahy těchto orgánů k třetím osobám.

Poslední část je věnována akciové společnosti. Tato kapitola je nejrozsáhlejší

(8)

s ručením omezeným je zde charakterizována valná hromada a její moţné formy, dozorčí rada, plnící funkci kontrolního orgánu, jejíţ zřízení je však v případě akciové společnosti obligatorní. Statutárním orgánem v akciové společnosti je představenstvo, o němţ je také velmi podrobně pojednáno.

Cílem této práce bylo charakterizovat orgány obchodních společností, roli, kterou mají v jednotlivých typech obchodních společností a objasnit jejich vzájemný vliv.

(9)

1 Veřejná obchodní společnost

1.1 Základní úprava

Veřejná obchodní společnost je tzv. osobní obchodní společností. Je nejjednodušším typem obchodní společnosti, ve které všichni její společníci ručí za závazky společnosti celým svým majetkem společně a nerozdílně.

Veřejnou obchodní společnost musí zaloţit alespoň dva společníci. Společníky veřejné obchodní společnosti se mohou stát jak fyzické tak i právnické osoby. Je-li společníkem fyzická osoba, musí splňovat všeobecné podmínky provozování ţivnosti.

Těmi jsou stáří minimálně 18 let, právní způsobilost a bezúhonnost. U fyzické osoby, která se chce stát společníkem veřejné obchodní společnosti, dále nesmí být dány překáţky provozování ţivnosti stanovené zvláštním právním předpisem.

Právní úprava veřejné obchodní společnosti vychází z obchodního zákoníku, a to obecně z § 56 a následujících, které obsahují společný právní základ pro všechny obchodní společnosti, a konkrétně z § 76 a následujících, kde je vymezena samotná veřejná obchodní společnost. Zákon neukládá společníkům veřejné obchodní společnosti povinnost skládat ţádný základní kapitál, avšak případné vklady společníků mohou být zakotveny ve společenské smlouvě. Pro společníky veřejné obchodní společnosti platí zákaz konkurence, coţ znamená, ţe společník:

- nesmí bez souhlasu ostatních společníků podnikat v předmětu podnikání společnosti,

- nesmí tak činit ani ve prospěch jiných osob, ani zprostředkovávat obchody společnosti pro jiného

- nesmí statutárním či jiným orgánem společnosti s obdobným předmětem podnikání.

Společenská smlouva však můţe zákaz konkurence upravit jinak. Můţe ho tedy buď zúţit nebo zcela vyloučit nebo naopak rozšířit.

1.2 Orgány veřejné obchodní společnosti

Veřejná obchodní společnost jako právnická osoba nemůţe jednat sama stejným způsobem jako jednají fyzické osoby. Z tohoto důvodu jí ukládá zákon povinnost zřídit

(10)

orgán, který bude jménem společnosti působit navenek a ve vztahu ke třetím osobám.

Jediným fakultativním orgánem veřejné obchodní společnosti je statutární orgán. Zřízení dalších orgánů zákon nijak neomezuje a jejich úprava je zcela dána společenskou smlouvou.

1.3 Statutární orgán

Statutárním orgánem veřejné obchodní společnosti jsou všichni společníci, pokud společenská smlouva nestanoví, ţe statutárním orgánem je pouze jeden nebo jen někteří společníci. Zákon nevyţaduje, aby ve společenské smlouvě byli členové statutárního orgánu uvedeni, proto pokud se společenská smlouva úpravě statutárního orgánu nevěnuje, platí tedy, ţe členy statutárního orgánu jsou všichni společníci. Pokud je statutárním orgánem pouze jeden společník, pak se jedná o tzv. monokratický statutární orgán, má-li statutární orgán více členů, jedná se o tzv. kolektivní statutární orgán.

Obr. 1 Příklad zápisu statutárního orgánu v.o.s. a jeho změny v obchodním rejstříku – zdroj Obchodní věstník

1.3.1 Způsobilost k výkonu funkce

Základní podmínkou pro členství ve statutárním orgánu veřejné obchodní společnosti je být společníkem této společnosti, neboť nikdo jiný neţ společník, statutárním orgánem být nemůţe. Společník, který se chce stát členem statutárního orgánu musí splňovat i další podmínky, musí být způsobilý k výkonu funkce, tzn. ţe u něj nesmí existovat překáţky k výkonu funkce a nesmí být zároveň prokuristou téţe veřejné

(11)

obchodní společnosti. Je-li společníkem veřejné obchodní společnosti právnická osoba a tato má být statutárním orgánem, pak práva a povinnosti s výkonem funkce spojená, vykonává statutární orgán právnické osoby či jím pověřený zástupce.

1.3.2 Vznik a zánik funkce

Vznikem funkce člena statutárního orgánu vzniká mezi veřejnou obchodní společností a osobou vykonávající funkci statutárního orgánu určitý právní vztah, v jehoţ rámci mají obě strany určitá práva a povinnosti. Tento vztah vznikne u prvního statutárního orgánu veřejné obchodní společnosti uţ při zaloţení společnosti. V průběhu fungování společnosti můţe dojít ke vzniku funkce statutárního orgánu buď změnou společenské smlouvy, nebo funkce vznikne ex lege¹, tzn., ţe na svou funkci rezignuje společník, který byl jediným statutárním orgánem. Pak se statutním orgánem stávají automaticky všichni ostatní společníci.

K zániku funkce můţe dojít několika následujícími způsoby:

- smrtí fyzické osoby či zánikem právnické osoby - zánikem veřejné obchodní společnosti samotné - změnou společenské smlouvy

- odstoupením

- uplynutím funkčního období

- ztrátou způsobilosti k výkonu funkce

- zánikem účasti ve veřejné obchodní společnosti.

Prvními dvěma způsoby zaniká funkce statutárního orgánu vţdy. Při změně společenské smlouvy dochází k zániku funkce dnem účinnosti příslušné změny společenské smlouvy.

Chce-li společník ze své funkce statutárního orgánu odstoupit, učiní tak oznámením, které doručí veřejné obchodní společnosti a všem společníkům. K zániku funkce však nedochází doručením tohoto oznámení, ale aţ uplynutím jednoho měsíce od jeho doručení společnosti. Do této doby musí odstupující člen statutárního orgánu vykonávat veškeré své povinnosti. Způsob zániku funkce uplynutím funkčního období sice obchodní zákoník nezná, avšak ani nevylučuje, aby toto společenská smlouva stanovila. Uplynutím takto stanoveného funkčního období tak statutární orgán ve své funkce bez dalšího končí.

Funkce statutárního orgánu rovněţ zaniká, přestane-li být člen statutárního orgánu

(12)

způsobilý k výkonu funkce, nebo pokud u osoby vykonávající funkci statutárního orgánu nastane překáţka ve výkonu funkce.

1.3.3 Působnost statutárního orgánu

Zákon definuje působnost statutárního orgánu veřejné obchodní společnosti, tak ţe statutární orgán můţe činit právní úkony ve všech věcech společnostech. Toto jednání statutárního orgánu se nazývá jednatelské oprávnění. Tento rozsah působnosti nemohou společníci svými rozhodnutími nijak omezit ani vyloučit. Je-li jednatelské oprávnění statutárního orgánu nějakým způsobem omezeno ve společenské smlouvě, je toto omezení účinné pouze pro členy statutárního orgánu, neboť jeho porušení můţe vést k nástupu odpovědnosti za toto jednání, avšak pro třetí osoby je zcela neúčinné. V rámci jednatelského oprávnění spadá do působnosti statutárního orgánu i výkon práv společníka, akcionáře nebo člena v jiných obchodních společnostech či druţstvech, v nichţ má veřejná obchodní společnost majetkovou účast.

Pro výkon funkce statutárního orgánu není nutné udělovat jednotlivým členům ţádné zvláštní potvrzení, zmocnění či potvrzení, ţe jsou skutečně statutárním orgánem dané společnosti. Obvykle postačí k prokázání této skutečnosti platný výpis z obchodního rejstříku.

S výkonem funkce statutárního orgánu jsou spojena nejen práva, ale téţ povinnosti.

Mezi povinnostem statutárního orgánu patří:

- postupovat s péčí řádného hospodáře

- dbát firemní povinnost, tzn. podepisovat se vţdy s vyznačením obchodní firmy - informovat společníky o všech záleţitostech týkajících se společnosti

- podat bez zbytečného odkladu insolvenční návrh, je-li společnost ve stavu úpadku.

Při výkonu své působnosti musí statutární orgán ve všech situacích postupovat s velkou obezřetností, neboť společnost je oprávněna po něm při porušení povinností poţadovat náhrady za případné vzniklé škody.

1.3.4 Odpovědnost a ručení

Statutárnímu orgánu veřejné obchodní společnosti plynou z jeho jednání tyto druhy odpovědnosti:

- obchodněprávní odpovědnost

(13)

- občanskoprávní odpovědnost - trestněprávní odpovědnost - správněprávní odpovědnost.

Občanskoprávní odpovědnost se řídí úpravou obsaţenou v občanském zákoníku a vzniká např. při bezdůvodném obohacení na úkor třetí osoby. Trestněprávní resp. správněprávní odpovědnost vzniká, pokud při výkonu funkce spáchá člen statutárního orgánu trestný čin, resp. přestupek a zaniká, došlo-li ke smrti fyzické osoby či zániku právnické osoby, jeţ jsou statutárním orgánem. Individuální trestní či správní odpovědnost jednotlivých členů statutárního orgánu – fyzických osob přitom není vyloučena rozhodnutím kolektivního statutárního orgánu, jestliţe jeho členové, kteří se na takovémto rozhodnutí podíleli, svým jednáním naplnili všechny znaky trestného činu.

Obchodněprávní odpovědnost je vázána na porušení právních povinností při výkonu funkce statutárního orgánu. Pro vznik odpovědnosti není rozhodné, zda si byl statutární orgán porušení svých povinností vědom či nikoliv. Takováto odpovědnost vzniká bez ohledu na zavinění, je neomezená a neomezitelná a není moţné ji předem vyloučit, a to ani společenskou smlouvou, neboť veškerá takováto ustanovení by byla neplatná. Spáchal- li škodu jediný člen statutárního orgánu, odpovídá za vzniklou škodu sám, bylo-li členů více, pak tito odpovídají společně a nerozdílně. Zákon umoţňuje, aby se společnost vzdala práva na náhradu vzniklé škody, jestliţe takto rozhodnou společníci. Takto lze rozhodnout pouze o škodách, které jiţ vznikly a společníci o nich vědí, tento princip však nelze pouţít pro škody budoucí a předem se tak vzdát práva na náhradu škody. V případě, ţe došlo ke smrti fyzické osoby či zániku právnické osoby, která je statutárním orgánem společnosti, případná obchodněprávní odpovědnost nezaniká a přechází na dědice fyzické osoby resp.

právní nástupce právnické osoby. Právní nástupci odpovídají za převzaté dluhy neomezeně celým svým majetkem, kdeţto dědicové pouze do výše nabytého dědictví.

(14)

2 Komanditní společnost

Komanditní společnost je kombinací osobní společnosti a kapitálové společnosti.

Ve společnosti působí dva typy společníků – komanditisté a komplementáři.

Komplementáři ručí za závazky společnosti celým svým majetkem a to i osobním a komanditisté ručí za závazky společnosti pouze do výše nesplaceného vkladu.

Komplementářem se můţe stát pouze osoba, která splňuje všeobecné podmínky provozování ţivnosti, tzn. ţe:

- dosáhla věku 18 let,

- je způsobilá k právním úkonům, - je bezúhonná.

Dále nesmí u komplementáře existovat překáţky provozování ţivnosti dle ţivnostenského zákona. Komplementářem můţe být i právnická osoba, za níţ pak vykonává práva a povinnosti vyplývající z účasti v komanditní společnosti její statutární orgán nebo jím pověřený zástupce.

Právní úprava komanditní společnosti je obsaţena v obchodním zákoníku, v § 56 a následujících, kde je definován společný základ pro všechny obchodní společnosti, a dále pak v § 93 a následujících, které obsahují konkrétní úpravu komanditní společnosti. Za největší výhody podnikání v této právní formě lze povaţovat to, ţe není nutný základní kapitál a to, ţe pro komanditisty neplatí zákaz konkurence, coţ jim umoţňuje účast na dalších podnikatelských aktivitách v oboru, v němţ podniká i komanditní společnost, jejímiţ jsou společníky. Naopak nevýhodou podnikání v komanditní společnosti je ručení komplementářů celým jejich majetkem a nemoţnost komanditistů rozhodovat o obchodním vedení společnosti.

2.2 Orgány komanditní společnosti

Jediným povinně vytvářeným orgánem komanditní společnosti je statutární orgán.

Právní úprava statutárního orgánu komanditní společnosti je obsaţena v § 101 obchodního zákoníku a dále se subsidiárně pouţijí ji ustanovení o statutárním orgánu veřejné obchodní

(15)

společnosti obsaţená v § 85 obchodního zákoníku. Výše uvedené však nevylučuje moţnost, aby si společnost dle svého uváţení zřídila další orgány.

2.3 Statutární orgán

Statutárním orgánem komanditní společnosti jsou pouze komplementáři, komanditisté se jím stát nemohou. Ve společenské smlouvě lze určit, zda budou statutárním orgánem všichni, jen někteří nebo pouze jeden z komplementářů. Komanditní společnost je právnickou osobou, a proto nemůţe jednat fyzicky sama, k tomuto účelu vytváří právě statutární orgán, který je oprávněn jednat ve všech záleţitostech společnosti.

Členové statutárního orgánu a způsob jejich jednání nemusí být výslovně uveden ve společenské smlouvě. Pokud tedy nejsou ve společenské smlouvě upraveny otázky týkající se statutárního orgánu, platí, ţe statutárním orgánem jsou všichni komplementáři a kaţdý z nich je oprávněn jednat jménem společnosti samostatně.

Obr. 2 Příklad zápisu statutárního orgánu k.s. a jeho změny v obchodním rejstříku – zdroj Obchodní věstník

(16)

2.3.1 Způsobilost k výkonu funkce

Jak jiţ bylo uvedeno, statutárním orgánem můţe být pouze komplementář. Má-li být komplementář členem statutárního orgánu, musí kromě výše uvedených obecných podmínek splňovat i tyto další podmínky:

- neexistuje u něj překáţka výkonu funkce - není zároveň prokuristou téţe společnosti.

Pokud je členem statutárního orgánu právnická osoba, musí tyto podmínky splňovat její statutární orgán nebo jiný pověřený zástupce, který má vykonávat práva a povinnosti spojená s členstvím ve statutárním orgánu komanditní společnosti.

Funkce člena prvního statutárního orgánu společnosti vzniká dnem vzniku společnosti. V průběhu trvání společnosti můţe ke vzniku funkce člena statutárního orgánu dojít dvěma způsoby. Prvním způsobem je změna společenské smlouvy, kterou se komplementář stává členem statutárního orgánu a jeho funkce tak vzniká dnem účinnosti této změny. Druhým způsobem je vznik funkce ze zákona. Tímto způsobem funkce vzniká v případě, ţe z funkce statutárního orgánu odstoupí komplementář, který byl jediným členem statutárního orgánu. Dnem účinnosti takovéhoto odstoupení se statutárním orgánem stávají všichni ostatní společníci. Zápis statutárního orgánu do obchodního rejstříku má pouze deklaratorní účinky, a tudíţ nemá na vznik funkce člena statutárního orgánu vliv.

Rovněţ i k zániku funkce člena statutárního orgánu můţe dojít několika způsoby.

Funkce člena statutárního orgánu zaniká vţdy smrtí fyzické osoby, zánikem právnické osoby nebo zánikem společnosti samotné. Stejně jako ke vzniku funkce tak i k zániku funkce člena statutárního orgánu můţe dojít změnou společenské smlouvy. Komplementář, který vykonává funkci statutárního orgánu má právo odstoupit z této funkce a to i bez udání důvodu. Oznámení o rezignaci na funkci musí být doručeno společnosti a všem společníkům. Okamţikem doručení však funkce nezaniká, k tomuto dojde aţ uplynutím jednoho měsíce ode dne doručení. K zániku funkce můţe dojít i uplynutím funkčního období a to i přesto, ţe obchodní zákoník nestanovuje délku funkčního období pro členy statutárního orgánu komanditní společnosti, avšak ve společenské smlouvě lze stanovit, ţe konkrétní komplementář bude statutárním orgánem pouze po určitou dobu. Ztráta

(17)

způsobilosti komplementáře k výkonu funkce je dalším způsobem zániku funkce člena statutárního orgánu. Posledním způsobem zániku funkce člena statutárního orgánu je zánik účasti komplementáře ve společnosti.

2.3.3 Působnost statutárního orgánu

Působnost statutárního orgánu komanditní společnosti lze definovat tak, ţe statutární orgán můţe činit právní úkony společnosti ve všech věcech. Působnost statutárního orgánu nemůţe být společníky nijak omezena ani vyloučena, rozsah jednatelského oprávnění však lze omezit společenskou smlouvou. Takováto opatření jsou ale vůči třetím osobám neúčinná. Obecně se dá říci, ţe statutární orgán má dva základní okruhy působnosti. Prvním je oprávnění k vedení společnosti, tj. k řízení jejího běţného kaţdodenního chodu a vedení účetnictví, k tzv. obchodnímu vedení společnosti. Druhým oprávněním je moţnost činit jménem společnosti právní úkony navenek, tzv. jednatelské oprávnění.

Členové statutárního orgánu k výkonu své funkce nepotřebují ţádná zvláštní pověření či zmocnění. Skutečnost, ţe je určitá osoba statutárním orgánem, se v praxi prokazuje např. výpisem z obchodního rejstříku, popř. jiným dokumentem pokud stav zapsaný v obchodním rejstříku neodpovídá skutečnému stavu. Členové statutárního orgánu musí při výkonu své působnosti dbát jejich firemní povinnosti, tzn. ţe se musí vţdy podepisovat s uvedením obchodní firmy společnosti, jejímţ jsou statutárním orgánem.

V praxi se toto obvykle řeší pouţitím vlastnoručního podpisu a razítka, obsahujícího obchodní firmu a jméno a funkci statutárního orgánu. Této otázce je nutné věnovat zvýšenou pozornost, neboť mohou nastat situace, ve kterých můţe být zpochybňována pravost podpisu statutárního orgánu. Veškeré jednání statutárního orgánu je totiţ společnosti přičitatelné a společnosti tak vznikají závazky nejen z právních úkonů, které statutární orgán učinil, ale také z deliktů jím způsobených.

Kromě výše uvedených pravomocí má samozřejmě statutární orgán i své povinnosti. Statutární orgán musí při svém jednání postupovat s péčí řádného hospodáře a je povinen poskytovat informace ostatním společníkům. Statutární orgán má téţ povinnost podat bez zbytečného odkladu insolvenční návrh, pokud se společnosti dostane do stavu úpadku.

(18)

2.3.4 Odpovědnost a ručení

Statutární orgán komanditní společnosti je za své jednání odpovědný nejen obchodněprávně, ale i trestněprávně a správněprávně. Odpovědnosti a ručení statutárního orgánu se podrobněji věnuje kapitola 1.3.4 v části věnované veřejné obchodní společnosti.

Úprava odpovědnosti a ručení u veřejné obchodní společnosti a komanditní společnosti je téměř identická, a proto by nemělo smysl zde výše uvedené opakovat.

(19)

3 Společnost s ručením omezeným

Společnost s ručením omezeným je obchodní společností a právnickou osobou, z čehoţ plyne, ţe jako právnická osoba má svou právní subjektivitu, tzn. ţe je způsobilá k právům a povinnostem a právním úkonům, z kterých tato práva a povinnosti vznikají.

Společnost s ručením omezeným je nejednodušším typem kapitálové společnosti, přestoţe obsahuje několik prvků osobní společnosti, např. je velmi obvyklá účast společníků na činnosti a chodu společnosti. Společnost s ručením omezeným můţe být zaloţena i za jiným účelem neţ je podnikání, Avšak i v těchto případech je povaţována za podnikatele.

Právní úprava společnosti s ručením omezeným vychází především z obchodního zákoníku. Obchodní zákoník definuje společný základ pro všechny obchodní společnosti v

§ 56 a následujících. Speciální úprava společnosti s ručením omezeným je vymezena v § 105 a následujících. Společnost můţe mít od jednoho do padesáti společníků, přičemţ společníkem můţe být jak fyzická, tak právnická osoba. Společnost s ručením omezeným je dle obchodního zákoníku společnost, jejíţ základní kapitál tvoří vklady společníků, její společníci ručí za závazky společnosti pouze do doby zapsání splacení vkladů do obchodního rejstříku a společnost sama odpovídá za porušení svých závazků celým svým majetkem. I sama společnost s ručeným omezeným můţe být společníkem nebo členem jiné právnické osoby, přičemţ zde obchodní zákoník stanovuje určitá omezení. Společnost s ručením omezeným můţe být neomezeně ručícím společníkem pouze v jednom právním subjektu, a pokud má společnost pouze jediného společníka, nemůţe být jediným společníkem jiné společnosti s ručením omezeným.

3.2 Orgány společnosti s ručením omezeným

Vzhledem k tomu, ţe je společnost s ručením omezeným právnickou osobou, nemůţe sama jednat stejným způsobem jako osoby fyzické, a tudíţ jí zákon ukládá povinnost zřídit za tímto účelem orgány. Zákon rozlišuje dva druhy orgánů. Prvním druhem jsou orgány obligatorní, které musí společnost zřídit vţdy. Na druhé straně stojí orgány fakultativní, jejichţ vytvoření není povinné. Do první skupiny se řadí valná

(20)

hromada a jednatel, resp. jednatelé. Dalším orgánem společnosti s ručením omezeným je dozorčí rada, kterou společnost zřídí, stanoví-li tak zvláštní zákon či společenská smlouva.

Podmínky pro zřízení fakultativních orgánů jsou uvedeny ve společenské smlouvě či zakladatelské listině.

3.3 Valná hromada

Valná hromada je stejně jako v akciové společnosti nejvyšším orgánem společnosti.

Je orgánem kolektivním. Výjimky tvoří situace, kdy má společnost pouze jednoho společníka. Společníci se účastní valné hromady osobně. Zákon však připouští i účast v zastoupení, to je však moţné pouze na základě plné moci, avšak osoba zmocněná účastnit se valné hromady nesmí být současně jednatelem či členem dozorčí rady společnosti. V kompetenci valné hromady je rozhodování o nejzávaţnějších otázkách týkajících se chodu společnosti, a dále také udílení pokynů jednatelům popř. dozorčí radě.

Valnou hromadu lze také povaţovat za orgán kontrolní, a to proto, ţe právě při konání valné hromady mají společníci moţnost kontrolovat činnost společnosti a jejich orgánů.

3.3.1 Svolávání valné hromady

Svolání valné hromady je interní záleţitostí společnosti, avšak podmínky jejího svolávání a fungování jsou stanoveny obchodním zákoníkem a stanovami společnosti.

Valná hromada musí být svolána nejméně jednou za rok a to nejpozději do 6 měsíců od konce účetního období. Valnou hromadu svolává jednatel resp. jednatelé, přičemţ má-li společnost jednatelů více, musí se svoláním valné hromady souhlasit jejich většina, není-li ve společenské smlouvě uvedeno jinak. V případě, ţe společnost jednatele nemá, je oprávněn svolat valnou hromadu kterýkoliv společník. Pokud společnost jednatele má, právo na svolání valné hromady mají kromě jednatelů také společníci, jejichţ vklady dosahují alespoň deseti procent základního kapitálu. Vyţadují-li to zájmy společnosti, můţe valnou hromadu svolat i dozorčí rada.

Nejběţnějším způsobem svolání valné hromady, který je stanoven zákonem, je zaslání písemné pozvánky všem společníkům. Není-li toto řešení účelné, např. u společností s malým počtem společníků, dovoluje zákon i jiné způsoby svolání valné hromady, tyto však musí být upraveny společenskou smlouvou. Společníci musí být

(21)

obeznámeni o termínu konání valné hromady minimálně 15 dnů přede dnem konání valné hromady, není-li společenskou smlouvou stanovena jiná lhůta. Způsob svolání by měl být volen tak, aby bylo moţné prokázat včasné a řádné doručení pozvánky všem společníkům, neboť nedodrţení zákonem stanovené lhůty a formy pro svolání můţe mít za následek prohlášení neplatnosti usnesení valné hromady.

Je nezbytné, aby byli o konání valné hromady informováni všichni společníci.

V případě, ţe by některému z nich nebylo oznámeno, ţe se valná hromada koná, mohlo by dojít k následné absolutní neplatnosti všech usnesení přijatých na valné hromadě. Právním důvodem neplatnosti by bylo nezákonné zbavení práva společníka podílet se na řízení společnosti.

Pozvánka na valnou hromadu musí obsahovat datum, čas začátku a místo konání valné hromady. Nezbytná je určitost a srozumitelnost těchto údajů. Součástí písemné pozvánky musí být podpis a program jednání. Záleţitosti, které nebyly uvedeny v programu jednání je moţné pouze projednat, ale přijmout rozhodnutí v těchto záleţitostech lze pouze v případě, ţe se valné hromady účastní všichni společníci. Běţnou praxí je uvedení bodu „různé“ do programu jednání. Pod tímto bodem však nesmí být zahrnuto přijímání zásadních a významných rozhodnutí. Tento bod by měl spíš poskytovat prostor k neformální debatě. Program jednání můţe být také později doplněn. Musí však být respektována zákonem popř. smluvně stanovená lhůta.

Kromě výše uvedeného obvyklého svolání valné hromady jedenkrát ročně jsou zákonem vymezeny situace, kdy valná hromada svolána být musí. Dochází k tomu v následujících případech:

- poţádá-li o svolání valné hromady minoritní společník nebo společníci, jejichţ vklady dosahují alespoň deseti procent základního kapitálu

- stanoví-li společenská smlouva popř. stanovy kratší lhůtu či mimořádný důvod pro svolání valné hromady

- dosáhne-li celková ztráta společnosti takové výše, ţe po jejím uhrazení z disponibilních zdrojů by výše neuhrazené ztráty dosáhla poloviny základního kapitálu, valná hromada pak musí být svolána jednateli bez zbytečného odkladu - je-li zjištěno, ţe se společnost dostala do úpadku, je valná hromada rovněţ svolána

jednateli bez zbytečného odkladu

- na návrh jednatelů či dozorčí rady, povaţují-li to za nezbytné (důleţité zájmy společnosti)

(22)

- skončí-li výkon funkce některého z jednatelů, musí být valná hromada svolána do tří měsíců a to za účelem volby nového jednatele

- je-li uzavírána smlouva podle §196a ObchZ musí být valná hromada svolána bez zbytečného odkladu, za účelem udělení souhlasu s uzavřením této smlouvy

- je-li rozhodováno o vyloučení společníka v kadučním řízení či o naloţení s uvolněným obchodním podílem

- v případe doručení návrhu o neplatnosti usnesení valné hromady je úkolem valné hromady určit zástupce pro řízení o neplatnosti. V tomto případě musí být valná hromada svolána do 3 měsíců

Kromě vymezených případů, kdy valná hromada svolána být musí, jsou rozeznávány situace, kdy ke svolání valné hromady dojít můţe:

- poţádají-li o svolání valné hromady minoritní společníci, jejich poţadavku nevyhověli v zákonné lhůtě jednatelé

- na základě dohody všech společníků

- v případě důvodného podnětu na ţádost kteréhokoliv společníka, jednatele či člena dozorčí rady.

3.3.2 Jednání valné hromady

Jednání valné hromady se účastní všichni společníci. Účast společníků na valné hromadě není povinná, avšak společenská smlouva můţe uloţit společníkům účast na valné hromadě jako povinnost. V případě, ţe jeden obchodní podíl má více majitelů, mohou tito na valné hromadě hlasovat pouze prostřednictvím společného zástupce, protoţe všichni majitelé tohoto obchodního podílu jsou ve skutečnosti pouze jediným společníkem.

Společníci se mohou valné hromady účastnit osobně, nebo prostřednictvím zmocněnce, který však musí mít písemnou plnou moc, opravňující ho účastnit se valné hromady.

Zmocněncem společníka však nemůţe být jednatel nebo člen dozorčí rady, neboť by mohlo dojít k střetu zájmů společníka a zmocněnce.

Kromě společníků se jednání valné hromady účastní také další osoby. Těmito osobami jsou jednatel či jednatelé, členové dozorčí rady a v případě, ţe společnost vstoupila do likvidace, účastní se valné hromady i likvidátor. Jednání valné hromady je neveřejné a kromě výše uvedených osob se ho mohou účastnit pouze výslovně pozvané osoby. Společníci si mohou na valnou hromadu přivést s sebou poradce či pomocníka,

(23)

pouze však pokud proti tomuto ostatní společníci nevznesou námitku, nebo pokud tuto moţnost společenská smlouva nevylučuje.

Pravidla pro samotný průběh jednání valné hromady mohou být upravena ve společenské smlouvě či stanovách, neboť zákon konkrétní postup neurčuje. Před zahájením jednání valné hromady je nutné zjistit, zda je valná hromada usnášeníschopná. Tímto je pověřen svolavatel valné hromady. Po provedení prezence přítomných společníků a dalších osob se přistupuje k volbě předsedy valné hromady a zapisovatele. Je-li takto učiněno, je moţné přejít k projednávání jednotlivých bodů programu. Zákon neurčuje, ţe musí být projednány všechny body programu, pokud by však měl být na pořad jednání zařazen další bod neuvedený v pozvánce na valnou hromadu, je toto moţné pouze za přítomnosti všech společníků.

Právem kaţdého společníka, jednatele, i člena dozorčí rady je vyjádřit své stanovisko k předkládaným návrhům i dalším projednávaným skutečnostem. Nejsou-li jednatelé a členové dozorčí rady zároveň společníky, nemají však právo hlasovat a jejich hlas plní pouze funkci poradní.

3.3.3 Rozhodování valné hromady

Pro řádné přijetí rozhodnutí valné hromady je nutné, aby byla valná hromada usnášeníschopná. Tato podmínka je splněna, pokud jsou na valné hromadě přítomni společníci, kteří disponují alespoň jednou polovinou všech hlasů. Společenská smlouva však můţe určit jako podmínku usnášeníschopnosti valné hromady pro určitá rozhodnutí vyšší počet hlasů. Je tedy vţdy nutné posuzovat usnášeníschopnost valné hromady dle toho, o jaké otázce má valná hromada rozhodovat. Společenskou smlouvou však nikdy nemůţe být určen niţší počet přítomných společníků potřebných k tomu, aby byla valná hromada usnášeníschopná, neţ stanovuje zákon.

Zákon rovněţ umoţňuje ve společenské smlouvě odlišně upravit rozdělení hlasů mezi společníky. Ne-li ve společenské smlouvě určeno jinak, připadá na kaţdých 1000 Kč vkladu jeden hlas.

Valná hromady rozhoduje prostou většinou hlasů přítomných společníků, nevyţaduje-li zákon k přijetí rozhodnutí vyšší počet hlasů. Podobně jako v otázce usnášeníschopnosti valné hromady, je přípustné, aby společenská smlouva určila vyšší počet hlasů potřebných pro přijetí určitého rozhodnutí.

(24)

Dvoutřetinovou kvalifikovanou většinu hlasů všech společníků vyţaduje zákon při rozhodování o:

- zrušení společnosti s likvidací - schvalování stanov a jejich změn - změnách obsahu společenské smlouvy - sníţení či zvýšení základního kapitálu - připuštění nepeněţitého vkladu

- moţnosti započtení peněţité pohledávky proti nesplacenému vkladu.

Další kvalifikovanou většinou, kterou poţaduje zákon, je tříčtvrtinová většina hlasů přítomných společníků, která je třeba pro přijetí rozhodnutí o přeměně společnosti a pro schválení ovládací smlouvy a smlouvy o převodu zisku. Zákon rozeznává i situace, kdy je k přijetí rozhodnutí zapotřebí souhlasu všech společníků. Ten je nutný při sníţení základního kapitálu takovým způsobem, ţe se vklady společníků sniţují nerovnoměrně a dále téţ v případě takové změny společenské smlouvy, která ovlivní práva všech společníků. Zasáhne-li však změna společenské smlouvy pouze práva některých společníků, je k přijetí rozhodnutí o této změně zapotřebí souhlasu nejen dvoutřetinové většiny hlasů všech společníků, ale i souhlasu těch společníků, jejichţ práva jsou projednávanou změnou smlouvy dotčena.

3.3.4 Zápis z jednání valné hromady

Z jednání valné hromady je nutné pořídit zápis, který obsahuje podrobnosti o průběhu jednání valné hromady a obsahu přijatých rozhodnutí. Tento zápis je nutné archivovat po celou dobu trvání společnosti. Vyhotovení tohoto zápisu je jednou z povinností jednatelů, kteří jsou dále povinni zaslat jej všem společníkům společnosti.

Náleţitosti zápisu stanovuje obchodní zákoník v § 188 odst. 2., který upravuje náleţitosti zápisu z jednání valné hromady akciové společnosti. Ustanovení tohoto paragrafu se obdobně pouţijí i pro společnost s ručením omezeným. Mezi tyto náleţitosti patří²:

- firma a sídlo společnosti

- místo a doba konání valné hromady

- jméno předsedy valné hromady, zapisovatele, ověřovatelů zápisu a osob pověřených sčítáním hlasů

2 § 188 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku

(25)

- popis projednání jednotlivých bodů programu valné hromady - rozhodnutí valné hromady s uvedením výsledku hlasování

- obsah protestu akcionáře, člena představenstva nebo dozorčí rady týkajícího se rozhodnutí valné hromady, jestliţe o to protestující poţádá

Dále se k zápisu přikládají návrhy a prohlášení osob, které se účastnily valné hromady.

Zákon určuje, ţe ve stanovených případech musí být pořízen zápis notářský, jehoţ forma a náleţitosti se dále řídí notářským řádem.

3.3.5 Působnost valné hromady

Působnost valné hromady vymezuje §125 odst. 1 obchodního zákoníku následovně³:

„Valná hromada je nevyšším orgánem společnosti. Do její působnosti patří

a) schválení jednání učiněných jménem společnosti před jejím vznikem podle §64, b) schvalování řádné, mimořádné a konsolidované a případech stanovených zákonem i

mezitímní účetní závěrky, rozdělení zisku a úhrady ztrát, c) schvalování stanov a jejich změn,

d) rozhodování o změně obsahu společenské smlouvy, nedochází-li k němu na základě jiných právních skutečností (§141),

e) rozhodování o zvýšení či sníţení základního kapitálu nebo o připuštění nepeněţitého vkladu či o moţnosti započtení peněţité pohledávky vůči pohledávce na splacení vkladu,

f) jmenování, odvolání a odměňování jednatelů,

g) jmenování, odvolání a odměňování členů dozorčí rady, h) vyloučení společníka podle § 113 a 121

i) jmenování, odvolání a odměňování likvidátora a rozhodování o zrušení společnosti s likvidací, jestliţe to společenská smlouva připouští,

j) schvalování smluv uvedených v §67a,

k) rozhodování o fúzi, převodu jmění na společníka, rozdělení a změně právní formy, l) schválení ovládací smlouvy (§190b), smlouvy o převodu zisku (§190a) a smlouvy o

tichém společenství jejich změn,

m) schválení smlouvy o výkonu funkce (§66 odst. 2)

(26)

n) další otázky, které do působnosti valné hromady svěřuje zákon nebo společenská smlouva.“

Mezi další otázky, které do působnosti valné hromady svěřuje zákon nebo společenská smlouva, patří především rozhodování o:

- obchodních podílech a činnostech s nimi spojenými (převod, rozdělení, zastavení), - příplatkové povinnosti

- omezení jednatelského oprávnění

- převzetí vkladu do základního kapitálu při jeho zvýšení - udělení a odvolání prokury

- zástupci společnosti v řízení o určení neplatnosti usnesení valné hromady.

Výše uvedené činnosti jsou ve výlučné kompetenci valné hromady. Výjimkou můţe být udělování souhlasu s převodem obchodního podílu na jiného společníka a rozhodování o udělení či odvolání prokury. Tyto činnosti mohou být společenskou smlouvou svěřeny do pravomoci jiného orgánu společnosti.

Zákonem vymezené pravomoci valné hromady nemohou být v ţádném případě delegovány na jiný orgán společnosti, opačný postup však moţný je. Do působnosti valné hromady mohou být svěřeny další činnosti, které obvykle spadají do působnosti jednatelů, musí to však být uvedeno ve společenské smlouvě. Příkladem takovéhoto přenesení působnosti můţe být rozhodování o zřízení odštěpného závodu, či schvalování vybraných investic.

Kromě zákona a společenské smlouvy můţe být rozšířena působnost valné hromady také rozhodnutím samotné valné hromady, kterým si valná hromada můţe vyhradit rozhodování o věcech, které jsou v působnosti jiných orgánů společnosti. Tento postup se nazývá právo atrakce.

3.4 Jednatelé

Jednatel či jednatelé jsou statutárním orgánem společnosti s ručením omezeným a jako statutární orgán jsou oprávněni jednat ve všech záleţitostech společnosti. Počet jednatelů, který si společnost zvolí, je určen ve společenské smlouvě. Má-li společnosti více jednatelů, je kaţdý z nich oprávněn jednat jménem společnosti samostatně. Způsob jednání jednatelů však můţe být společenskou smlouvou upraven, a to např. tak, ţe musí

(27)

všichni nebo alespoň někteří jednatelé jednat společně. Údaje o jednatelích a způsobu jejich jednání se zapisují do obchodního rejstříku.

Obchodní zákoník určuje, ţe v otázkách týkajících se řízení společnosti je zapotřebí k přijetí rozhodnutí souhlasu většiny jednatelů, přičemţ ani společenská smlouva ani stanovy společnosti nemohou tento postup změnit. Jednatele volí valná hromada.

Obr. 3 Příklad zápisu statutárního orgánu s.r.o. – jednatelů v obchodním rejstříku – zdroj Obchodní věstník

3.4.1 Způsobilost k výkonu funkce jednatele

Předpoklady pro výkon funkce jednatele jsou stejně jako u členů představenstva dány zákonem. Jednatelem společnosti se můţe stát pouze fyzická osoba, která je:

- straší 18 let

- plně způsobilá k právním úkonům - bezúhonná

- nenastala u ní překáţka provozování ţivnosti - není u ní dána překáţka výkonu funkce.

Další podmínka výkonu funkce jednatele není v zákoně výslovně uvedena, avšak lze dovodit, ţe jednatel společnosti, nemůţe být zároveň prokuristou společnosti. Další podmínky pro výkon funkce jednatele společnosti mohou být zakotveny ve společenské smlouvě.

Jednatele do funkce jmenuje valná hromada, která rovněţ rozhoduje o jejich odvolání. Můţe tak učinit na základě jakéhokoliv důvodu nebo i bez jeho udání. Jednatel

(28)

se stává jednatelem okamţikem jmenování, nikoli na základě zápisu do obchodního rejstříku, neboť tento zápis je pouze deklaratorní povahy.⁴ Jak vyplývá z §139 odst. 2, výkon funkce jednatele je neslučitelný s výkonem funkce člena dozorčí rady. Na výkon funkce nemá jednatel právní nárok. Jednatelé obvykle vykonávají funkci statutárního orgánu společnosti s ručením omezeným na základě smlouvy o výkonu funkce, která je zpracována v příloze této práce.

Funkce jednatele můţe zaniknout několika způsoby. Dojde-li ke smrti jednatele či zániku společnosti samé dochází k zániku funkce vţdy. Dále můţe funkce jednatele zaniknout odvoláním, rezignací, uplynutím funkčního období, ztrátou způsobilosti k výkonu funkce či dohodou.

Odvolání jednatele je nejčastějším způsobem zániku funkce. Jednatel můţe být odvolán buď na základě vlastní ţádosti nebo na základě návrhu třetí osoby. Aby bylo odvolání jednatele platné, musí být dodrţen řádný procesní postup svolání a rozhodnutí valné hromady. Nebyla-li tato podmínky splněna, je odvolání jednatele neplatné.

Rozhodne-li se jednatel rezignovat na svou funkci, můţe tak učinit z jakéhokoliv důvodu, nebo jej nemusí vůbec uvádět. Svou rezignaci provede jednatel oznámením společnosti, které musí být řádně doručeno, neboť rezignace nabývá platnosti okamţikem doručení. Po podání rezignace musí však jednatel dočasně i nadále plnit své povinnosti, které mu ukládá zákon. Jednatel oznamuje svou rezignaci valné hromadě nebo společníkům a výkon funkce v tomto případě končí dnem, kdy valná hromada nebo společníci na svém zasedání rezignaci jednatele projednala. V případě, ţe má společnost více jednatelů, můţe společenská smlouva povolit i jiné postupy při oznamování rezignace, a to např. podání rezignace přímo na schůzi jednatelů.

Obchodní zákoník nestanovuje délku funkčního období jednatele, a proto ani zákon neuvádí jako způsob zániku funkce jednatele uplynutí funkčního období. Ve společenské smlouvě nebo rozhodnutím valné hromady však můţe být skončení funkčního období přijato jako důvod pro zánik funkce jednatele. Funkce v tomto případě zaniká posledním dnem funkčního období.

V případě, ţe jednatel přestane splňovat některou z podmínek pro výkon funkce, zaniká jeho funkce bez dalšího. Nepříliš častým, ale moţným způsobem zániku funkce je dohoda o zániku funkce.

4 Příklad zápisu jednatele v obchodním rejstříku viz Obr. 3

(29)

Pokud je zánikem funkce některého z jednatelů ohroţena schopnost statutárního orgánu plnit své funkce, zvolí nového jednatele soud. Tento jednatel je však zvolen pouze na dobu neţ bude příslušným orgánem zvolen jednatel nový. Soud rozhoduje o náhradním jednateli na základě návrhu osoby, která prokáţe právní zájem na tom, aby byl statutární orgán společnosti schopen rozhodovat. Není-li po uplynutí lhůty stanovené zákonem podán návrh na volbu jednatele soudem, můţe tento společnost zrušit nebo navrhnout její likvidaci i bez podání návrhu.

Obr. 4 Zápis vzniku a zániku funkce jednatele v obchodním rejstříku – zdroj Obchodní věstník

3.4.3 Rozhodování jednatelů

Řešit otázku rozhodování je relevantní pouze v případě, ţe společnost má dva nebo více jednatelů. Má-li totiţ společnost pouze jednoho jednatele, rozhoduje o všech jemu svěřených otázkách pouze on sám. Má-li společnost více jednatelů, je k přijetí rozhodnutí zapotřebí souhlasu většiny jednatelů, pokud společenská smlouva nestanoví odlišné pravidlo pro přijímání rozhodnutí. Jednatelé mohou přijímat rozhodnutí, pokud je přítomna nadpoloviční většina jednatelů.

3.4.4 Působnost jednatelů

Zákon svěřuje do působnosti jednatelů jako statutárního orgánu společnosti s ručením omezeným dvě základní oprávnění, oprávnění k obchodnímu vedení společnosti a oprávnění činit jménem společnosti právní úkony – tzv. jednatelské oprávnění.

Obchodní vedení společnosti představuje průběţné spravování záleţitostí společnosti, především řízení běţného chodu společnosti – tzn. řešení kaţdodenních organizačních, technických, obchodních, personálních či finančních problémů a vedení účetnictví. V případě, ţe má společnost jednoho jednatele, rozhoduje o výše svěřených

(30)

otázkách pouze on sám. Je-li jednatelů více, je nutný k přijetí rozhodnutí souhlasu většiny jednatelů, neurčí-li společenská smlouva jinak.

Pojem jednatelské oprávnění představuje vykonávání činnosti statutárního orgánu navenek – tzn. vůči třetím osobám. Dle zákona je k těmto činnostem oprávněn kaţdý jednatel samostatně, avšak je dána moţnost, upravit toto společenskou smlouvou.

3.4.5 Práva a povinnosti jednatelů

Jednatelé společnosti mají dvě základní práva. Prvním z práv je právo na odměnu.

Jednatel má nárok na odměnu obvyklou, nejsou-li mezi jednatelem a společností dohodnuty jiné podmínky. Nejčastěji bývá otázka odměňování jednatelů upravena ve smlouvě o výkonu funkce nebo ve vnitřních předpisech společnosti. Druhým základním právem jednatele je právo na informace, které potřebuje k řádnému výkonu funkce jednatele.

Základní povinností jednatele je starat se o záleţitosti společnosti a její majetek.

Musí tak činit s péčí řádného hospodáře, zachovávat mlčenlivost o důvěrných otázkách, respektovat zákonem uloţený zákaz konkurence, dbát usnesení valné hromady a působit pouze v mezích jemu svěřených kompetencí. Další povinností jednatele je informační povinnost. Tuto povinnost má vůči společníkům na valné hromadě a dozorčí radě.

Jednatelé mají rovněţ povinnost podat insolventní návrh, nachází-li se společnost v úpadku a musí tak učinit bez zbytečného odkladu. Porušení povinností jednatele má za následek odpovědnost jednatele za škodu, která vznikla v důsledku porušení jeho povinností.

3.4.6 Odpovědnost a ručení jednatelů

Jak jiţ bylo uvedeno, jsou jednatelé povinni vykonávat činnosti jim svěřené s péčí řádného hospodáře. Je-li sporné, zda tuto zásadu dodrţeli, nesou důkazní břemeno jednatelé. Poruší-li jednatel při výkonu funkce své povinnosti, odpovídá za škody, které tímto porušením vznikly. Odpovědnost jednatelů je objektivní, tzn. ţe jednatel odpovídá bez ohledu na zavinění. Společenská smlouva ani stanovy společnosti nemohou odpovědnost jednatelů omezit ani vyloučit. Pokud je za vzniklou škodu odpovědný pouze jediný jednatel, odpovídá za škodu sám. V případě, ţe škodu zavinilo několik jednatelů, odpovídají tito společně a nerozdílně.

(31)

Zákon uvádí, ţe jednatelé jsou povinni řídit se zásadami a pokyny valné hromady.

Pokud však valná hromada vydala pokyn, který byl v rozporu s právními předpisy a jednatel ho i přes tuto skutečnost splnil, pak vznikne-li v důsledku uskutečnění tohoto pokynu společnosti škody, je za tuto škodu odpovědný jednatel. V případě, ţe valná hromada přijme nesprávné rozhodnutí, avšak toto rozhodnutí je v souladu s právními předpisy, pak jednatel za případnou škodu vzniklou v důsledku vykonání tohoto rozhodnutí neodpovídá.

Jednatelé, kteří odpovídají společnosti za způsobenou škodu, ručí za závazky společnosti společně a nerozdílně. Výše ručení je však omezena rozsahem povinnosti k náhradě škody. Ručení jednatele zaniká okamţikem uhrazení způsobené škody.

3.4.7 Zákaz konkurence

Zákazem konkurence se zabývá § 136 obchodního zákoníku. Dle toho ustanovení nesmí jednatel:

- podnikat v oboru stejném nebo obdobném oboru podnikání společnosti ani vstupovat se společností do obchodních vztahů,

- zprostředkovávat nebo obstarávat pro jiné osoby obchody společnosti,

- účastnit se na podnikání jiné společnosti jako společník s neomezeným ručením nebo jako ovládající osoba jiné osoby se stejným nebo podobným předmětem podnikání

- vykonávat činnost jako statutární orgán nebo člen statutárního nebo jiného orgánu jiné právnické osoby se stejným nebo s obdobným předmětem podnikání, ledaţe jde o koncern. ⁵

Společenská smlouva nebo stanovy společnosti mohou zákaz konkurence dále rozšířit.

Společenská smlouva můţe také stanovit, ţe zákaz konkurence se vztahuje i na společníky.

Dojde-li k porušení zákazu konkurence, můţe společnost poţadovat, aby osoba, která zákaz konkurence porušila, vydala prospěch z obchodu, při kterém se poručila zákaz konkurence, nebo aby práva tomu odpovídající převedla na společnost. Právo společnosti na vydání prospěchu zaniká uplynutím lhůty 3 měsíců ode dne, kdy se společnost o zákazu konkurence dozvěděla nebo uplynutím 1 roku ode dne porušení zákazu konkurence.

(32)

Společnost můţe dále poţadovat i náhradu škody, která vznikla v důsledku porušení zákazu konkurence. Náhrada škody můţe zahrnovat skutečnou škodu i ušlý zisk.

Právo na náhradu škody musí být uplatněno do 4 let ode dne, kdy se společnost o vzniku škody dozvěděla, nejpozději však do 10 let od porušení povinnosti, které vedlo ke vzniku škody.

3.5 Dozorčí rada

Dle obchodního zákoníku se dozorčí rada zřizuje, pokud to stanoví společenská smlouva nebo zvláštní zákon. Pokud společnost dozorčí radu zřídí, zapisují se členové dozorčí rady do obchodního rejstříku. Právní úprava dozorčí rady je striktně dána obchodním zákoníkem a společnost se nesmí od zákonné úpravy odchýlit. I z tohoto důvodu některé společnosti zřizují vlastní kontrolní orgán, který však nemá právní postavení dozorčí rady a společnost se tak nemusí řídit zákonnou úpravou. Takto zřízený orgán však není moţné označit jako dozorčí rada. Dozorčí rada je kolektivní orgán, přičemţ musí mít alespoň 3 členy. Její členové musí dle zákona splňovat shodné podmínky jako jednatelé a stejně jako pro jednatele společnosti platí i pro členy dozorčí rady zákaz konkurence.

Funkce člena dozorčí rady vzniká jmenováním. Členy dozorčí rady jmenuje valná hromada. Toto však neplatí pro členy dozorčí rady, kteří vykonávají svou funkci jiţ od vzniku společnosti, neboť jejich jména se uvádějí jiţ ve společenské smlouvě či zakladatelské listině.

Dojde li ke smrti člena dozorčí rady, nebo pokud se člen své funkce vzdá, je odvolán či jiným způsobem skončí jeho funkční období, musí být do tří měsíců jmenován valnou hromadou nový člen. Člena dozorčí rady můţe na dočasnou dobu zvolit i soud, a to v případě, ţe dozorčí rada není schopna plnit svou funkci, právě z důvodu, ţe nemá dostatečný počet členů. K zániku funkce člena dozorčí rady dochází zvolením nového člena dozorčí rady, nejpozději však uplynutím tří měsíců od skončení jeho funkčního období, které je určeno společenskou smlouvou či stanovami společnosti.

(33)

3.5.2 Působnost dozorčí rady

Zákon svěřuje do působnosti dozorčí rady tyto činnosti⁶: - dohlíţet na činnost jednatelů,

- nahlíţet do obchodních a účetních knih a jiných dokladů a kontrolovat údaje, které jsou v nich obsaţeny,

- přezkoumávat řádnou, mimořádnou a konsolidovanou, popřípadě i mezitímní účetní závěrku a návrh na rozdělení zisku nebo na úhradu ztráty a předkládat své vyjádření valné hromadě,

- podávat valné hromadě jednou ročně nebo v jiných lhůtách stanovených společenskou smlouvou zprávy.

Společenská smlouva nebo stanovy společnosti mohou okruh činností svěřených do působnosti dozorčí rady rozšířit, ale nemohou tak učinit na úkor jiného orgánu společnosti.

Naopak nelze dozorčí radě některou ze zákonem jí svěřených činností odejmout.

Kromě výše uvedených pravomocí má dozorčí rada také právo na svolání valné hromady, pokud to vyţadují zájmy společnosti. Rovněţ mají členové dozorčí rady právo účastnit se valné hromady a na valné hromadě dostat slovo, kdykoliv o to poţádají. To však neznamená, ţe členové dozorčí rady mají právo hlasovat na valné hromadě o projednávaných otázkách. Poslední významnou pravomocí dozorčí rady je právo zastupovat společnost navenek. K tomuto však můţe dojít pouze v případě, ţe všichni jednatelé podali návrh na vyslovení neplatnosti valné hromady nebo pokud společnost nemá ţádného jednatele, který by mohl jménem společnosti jednat.

3.5.3 Odpovědnost členů dozorčí rady

Členové dozorčí rady jsou povinni řídit se pokyny a zásadami, které schválí valná hromada, jsou-li tyto pokyny a zásady v souladu s právními předpisy, společenskou smlouvou a stanovami společnosti. Stejně jako jednatelé jsou členové dozorčí rady povinní vykonávat jim svěřené činnosti s péčí řádného hospodáře a zachovávat mlčenlivost

(34)

v otázkách, jejichţ prozrazení by mohlo společnosti způsobit škodu. Rovněţ problematika odpovědnosti a ručení členů dozorčí rady je řešena obdobně jako u jednatelů společnosti.

Vznikne-li tedy společnosti v důsledku porušení povinností člena dozorčí rady škoda, odpovídají ti členové dozorčí rady, kteří škodu způsobili, společně a nerozdílně.

Jakákoliv smlouva či ustanovení společenské smlouvy, které by odpovědnost členů dozorčí rady jakkoliv omezovalo či vylučovalo, je neplatné. Členové dozorčí rady odpovídají i za škody vzniklé v důsledku splnění pokynu valné hromady, pokud tento pokyn byl v rozporu s právními předpisy.

(35)

4 Akciová společnost

Akciová společnost je stejně jako společnost s ručením omezeným právnickou osobou, a tudíţ má způsobilost být nositelkou práv a povinností a současně je způsobilá vlastním jednáním tato práva a povinnosti zakládat. Akciová společnost je právní formou čistě kapitálové společnosti prakticky bez přítomnosti osobních prvků. Její právní existence není závislá na úmrtí či jiném ukončení členství některého společníka, jako je tomu u osobních společností. Akciová společnost je společnost, jejíţ základní kapitál je rozvrţen na určitý počet akcií o určité jmenovité hodnotě, přičemţ společnost odpovídá za porušení svých závazků celým svým majetkem a akcionář za závazky společnosti neručí.

Akcionář se svým vkladem podílí na vytvoření majetku společnosti, který společnost pouţije k úhradě svých závazků vůči věřitelům. Akcionář tak riskuje ve vztahu k hospodaření společnosti jen znehodnocení svého podílu.

Právní úprava akciové společnosti rovněţ vychází z obchodního zákoníku.

Obchodní zákoník definuje společný základ pro všechny obchodní společnosti v § 56 a následujících. Konkrétní úprava akciové společnosti je obsaţena v § 154 a následujících obchodního zákoníku. Akciová společnost je zpravidla zakládána za účelem podnikání, ale obchodní zákoník připouští zaloţení akciové společnosti i za jiným neţ podnikatelským účelem.

4.2 Orgány akciové společnosti

Orgány akciové společnosti konkrétně upravené obchodním zákoníkem jsou valná hromada, představenstvo a dozorčí rada. Akciová společnost je oprávněna zřizovat mimo výše uvedených i další orgány, jejich působení v rámci a.s. je upraveno ve stanovách společnosti.

(36)

Obr. 5 Příklad zápisu orgánů a.s. a jich změn v obchodním rejstříku – zdroj Obchodní věstník

4.3 Valná hromada

Valná hromada je nevyšším orgánem společnosti. To znamená, ţe do její kompetence spadají nejdůleţitější záleţitosti akciové společnosti, rozhoduje tak o jejím osudu a jejími rozhodnutími je vázáno i představenstvo, které se musí řídit zásadami a pokyny, které valná hromada ve svých usneseních přijala. Prostřednictvím valné hromady můţe kterýkoli akcionář uplatňovat svá práva společníka akciové společnosti. Je to kolektivní orgán tvořený všemi akcionáři společnosti. Kaţdý akcionář se můţe zúčastnit valné hromady jak osobně, tak i v zastoupení a to na základě písemné plné moci. Na rozdíl od výkonu funkce v představenstvu či dozorčí radě se tedy nejedná o výkon funkce osobní povahy. Členy představenstva a dozorčí rady není moţné při konání valné hromady zastoupit z důvodu moţnosti vzniku konfliktu zájmů a z důvodu zajištění ochrany akcionářů.

4.3.1 Svolávání valné hromady

Svolávání valné hromady akciové společnosti probíhá obchodně jako u společnosti s ručením omezeným a je o něm blíţe pojednáno v kapitole 3.3.1. Valnou hromadu akciové společnosti v obvyklých případech svolává představenstvo. Svolání valné hromady předchází rozhodnutí představenstva o svolání valné hromady. Sami členové