Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně
Fakulta multimediálních komunikací
Posudek oponenta diplomové práce*
Jméno a příjmení studenta BcA Veronika Raffajová Studijní program Výtvarná umění
Obor/ateliér Multimedia a design/Ateliér reklamní fotografie
Forma studia Prezenční Akad. rok 2009/2010
Název práce Diskurz vnímaní dětského těla ve fotografii Oponent práce Mgr. Bohunka Koklesová
Tabulka A – hodnotí náročnost tématu, nikoli zpracování
Úroveň Hodnocení náročnosti tématu:
nadprůměrná průměrná podprůměrná
Teoretické znalosti B
Praktické zkušenosti A
Sběr a zpracování podkladů a vstupních dat A
Specifické nároky tématu (originalita, rozsah, A statistické zpracování dat, interpretace závěrů apod.)
Tabulka B – hodnotí úroveň zpracování tématu
Úroveň Kritéria hodnocení práce:
nadprůměrná průměrná podprůměrná nelze hodnotit
Splnění cíle práce B
Samostatnost při zpracování A
Metodologická kvalita postupu B
Úroveň teoretické části B
Práce s literaturou (citace) A
Úroveň analytické části B
Adekvátnost použitých metod A
Úroveň návrhu řešení (realizace) B
Jazyková úroveň práce A
Formální úroveň (text, grafy, tabulky) A Přehled literatury (rozsah, kvalita) A Jiné kritérium (novost, přínos praxi) A
Hodnocení v jednotlivých kritériích označte znakem X v příslušné úrovni. V dalším hodnocení pokračujte na druhé straně formuláře.
Připomínky a otázky k obhajobě:
(Na tomto místě oponent práci slovně zhodnotí, uvede připomínky především k obsahu, tedy nejen k formě – není třeba jmenovitě uvádět, že na straně té a té chybí čárky, odkazy na prameny atd. I nezasvěcený čtenář by měl po přečtení slovního vyjádření získat představu o práci jako celku. Oponent položí tři odborné otázky, které student zodpoví při obhajobě práce. Otázky, které oponent položí, budou vycházet především z obsahu práce).
Predložená teoretická diplomová práca s názvom Diskurz vnímaní těla ve fotografii je prácou pomerne rozsiahlou zaoberajúcou sa zobrazením dětského tela vo fotografii. V kapitole diplomantka veľmi stručne zmapovala exkurz zobrazovania dieťaťa do dejín – historických slohov. Razosiahlešiu časť venovala Veronika 19.storočiu, v ktorom sa existujíce výtvarné médiá rozširujú o fotografiu. Krátko spomína témy zobrazovania dieťaťa a niekoľko výrazných osobností svetovej fotografie a plynulo prechádza do storočia dvadsiateho.
Spomína v pár riadkových náhľadoch Juliu Margaret Cameron, Dorotheu Lange, Henri Cartiera Bressona, Edwarda Westona, Františka Drtikola, Dagmar Hochovú a nakoniec Andyho Warhola. Samozrejme dali by sa doplniť ďalší a ďalší fotografi, ktorí sa možno ešte systematickejšie venovali portrétom detí jako bol napr. Lewis Hine.
Na tomto mieste by som sa diplomantky chcela opýtať – akým kľúčom vyberala jednotlivých fotografov a akú spojitosť majú so súčasnými fotografmi, ktorých oveľa podrobnejšie spomína v neskorších kapitolách. V prípade Andyho Warhola sa mi žiada dovysvetlenie súvislosti so zobraovaním tela dieťaťa.
Kapitoly 2 ač 5 preukazujú skutočnú zanietenosť diplomantky pre danú tému. Vyhľadala si a analyzovala takmer 50 umelcov. To naznačuje, že i postupnost jej krokov musela smerovať od základného výskumu problematiky, zbierania materiálu, jeho triedenia a selektovania. To vyústilo do zaujímavých kapitol, ktoré stoja na stanovení problému ako je nahota v rodine, nočné desy, dieťa vo svete dospelých a dieťa ako prostriedok citového nátlaku. Musím konštatovať, že tento model – metóda riešenia problému mi je veľmi sympatická a predpokladá komplexnejšie posúdenie tvorby umelcov s možnosťou všeobecnějších (obecnějších) charakterizácií. Štruktúra jednotlivých kapitol je postavená na krátkom teoretickom vstupe – zdôvodnení vybraného problému a potom následuje výber autorov s asi polstranovými charakterizáciami. Je to asi taká najtypickejšia metóda – postupnosť písania diplomantov študujúcich umenie. Predsa len by som diplomantke do budúcnosti odporúčila, aby sa pokúsila postaviť text na vzájemných komparáciach tvorby jednotlivých autorov s pomenovaním jednotlivých rozdielností – pokusiť sa vytvoriť kompaktný text, ktorý nebude členený na samostatné profily. Chýba mi aj krátke zhrnutie na konci kapitoly.
V každom prípade za zvlášť vydarenú kapitolu považujem Dieťa vo svete dospelých.
V kapitole Detský akt versus detská pornografia autorka včleňuje aj autorov mimo fotografie:
Munch, Bellmer, Balthus.
Moja otázka je celkom logická: Prečo do diplomovej práce s názvom Diskurz vnímaní těla ve fotografii diplomantka zaradila maliarov, sochárov?
Diplomovú prácu Veroniky Raffajovej je možné považovať za veľmi dobrú. Nielen rozsahom spracovaných autorov, ale aj štruktúrou postavenou na problémoch. Jej písomný prejav je kultivovaný so snahou podať výstižné charakteristiky jednotlivých autorov a ich diel. Práci by iste viac prospeli, ak by sa diplomantka pokúsila aj o obecnejšie záverečné zhrnutia jednotlivých kapitol a vyslovila by na základe preštudovaného materiálu vlastné postoje – k čomu jednoducho dospela. Zoznam literatúry si myslím, že je primeraný.
Komisii odporúčam prijať diplomovú prácu BcA. Veroniky Raffajovej, navrhujem hodnotenie B.
Návrh klasifikace B – veľmi dobre
V(e) Bratislave dňa 20.08.2010
...
……… podpis oponenta
práce
Pro klasifikaci použijte tuto stupnici:
A - výborně B - velmi dobře C - dobře D - uspokojivě E - dostatečně F - nedostatečně
Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně
Fakulta multimediálních komunikací
Posudek oponenta diplomové práce – praktická část
Jméno a příjmení studenta BcA. Veronika Raffajová Studijní program Výtvarná umění
Obor/ateliér Multimedia a design/ Ateliér reklamní fotografie
Forma studia Prezenční Akad. rok 2009.2010 Název práce Volný výstavní diplompový soubor: Porcelain / Reprezentativní
publikace: Jaro, léto, podzim, zima Oponent práce Prof. Mgr. Pavel Dias
Volný výstavní soubor s názvem „Porcelain“ je serií portétních vyobrazení děti s vysokou mírou stylizačního posunu. Na stejném - jednotném pozadí jsou přibližně ve stejné obrazové velikosti, navzájem sobě podobných záběrů, portréty dětí, což by mohlo vést ke stereotypnímu vnímání. Kdyby, nebylo různosti ve výrazech dětských tváří. Na záměrném porcelánovém efektu výrazu dětských zpodobení je postaven stylizační nápad řešení. Má jednoduchý význam. Vyvořit paradox mezi skutečným dětským svtětem citů a stylizační potřebou kopírovat dospěláctví, ke kterému děti dohání obecný konzum.“Avšak v súčasnosti zo všetkých strán mu ustavične masírujú vedomie média.“ a „Všetko je akosi ináč. Ináč ako by malo byť.“ I „Porcelánové panenky evokujú vo mne niečo krehké a zraniteľne presne ako sú deti. Prostredníctvom týchto „paneniek“ chcem poukázať na patologický fenomén predčasnej straty detstva“. Tak svými slovy, autorka, ve své explikaci, uvádí svou práci.
Přibližná kompoziční streotypnost, zvyšuje účinek „porcelánových výrazů“, jistou nepřirozenost významů, neadekvátnost k věku dětí.
Jednotlivě obrazy jsou technicky dobře provedeny a dotaženy počítačovou retuší.
Ta záběrová streotypnost posiluje výraz fotografií a je jen škoda, že nemohly být všechny fotografie stejně velké. U tohoto typu fotografií necítím opodstatnění, některé z nich realizovat menším formátem. Pokud by to mělo dobře fungovat, měly by ty jiné záběry, jako menší obrázky zobrazovat něco jiného, nebo měly být více fragmentální.
Doporučuji tento soubor k přijetí k magisterské státní zkoušce a navrhuji hodnocení stupněm A-výborně
Publikace : Jaro, léto, podzim, zima.
Reprezentační publikace je jakýmsi fotografickým albem uchovávající vizuální vzpomínky na kokrétní dojmy, nálady. I když jde o určitý typ denníku její fotografické paměti, ale i mapování vývoje autorčina fotografického obrazového výrazu po dobu 3 let studia na UTB.
Nejde o vzpomínku na určitá, autorkou oblíbená místa, ale na konkrétný prožitek, pocit vždy
v určitém čase. K tomu napomáhá lehce tištěná a skoro nenápadná datace fotografi na stránkách knihy. Nejde o dokumentaci autorkou navštívených míst, ale o vyvolání řady vizuálních emocí v včase. Už první fotografií své malé setsřičky, se nepřímo vizuální nálady spojují jednak, a to je samozřejmé, s jejimi životními emocemi- v rodině, dále se životním partnerem a osobní intimitou citů. Používá k tomu jednoduché fotografické výrazové prostředky. Obrazovou neostrost, jemný kolorit, často ve velmi rozptýlené tonalitě obrázků.
Od impresního zobrazování postupně přibývá kresebné konkrétnosti počínaje dvoustránkou s popiskem
„INTIMITA“ ke stále věcnějšímu zobrazení až k obrazu „ ZEN SEI“a „VERIM ŽE MIESTA MAJŮ SPOMINKY“, aby se znovu vrátila k difuznímu řešení zobrazení na dvoustraně „PROTOŽE JA ICH CITIM“.
Parabola různosti obrazového charakteru se vrací do jemné reality posledním snímkem „TERAZ“. Dvacetsedm barevných fotografií poměrné působí jednotně až na tu jmenovanou část reálných fragmentů. Právě tento okmažik vnímám jako zaváhání obrazové jednoty. Myslím si, že určitě časové určení je důležité, ale také jsou důležitá místa, která vážou naše vzpomínky konkrétně, a že je velmi obtížné tuto konkrétnost vytěsňovat z paměti.
Řešení provedení publikace a vazby je dobré a inspirované katalogem brněnského domu umění z výstavy výtvarných prací, které byly vyměněny za fotografie pana Tichého z Kyjova. Katalog je velmi zajímavý a docela pěkný až na to, že celá akce je nedůvěryhodná a je asi spekulací. Znám pana Tichého a jsem přesvědčen, že jde o humbuk a umělou akci, která v žádném případě nevznikla z jeho popudu. Ten rozpor, který ve mně vyvolává, je podobný rozporu, jehož chtěla autorka svou publikací dosáhnout. Taky vidím jistou podprahovou spojitost, o níž autorka nemohla mít tušení, mezi inspiraci katalogem a projektem autorky.
Doporučuji tuto část diplomové zkoušky, publikace, přijmout a navrhuji její hodnocení C-dobře.
XXX Návrh celkové klasifikace ...
B - velmi dobře...
V(e) ...Praze... dne 19.8. 2010...
...
……… podpis oponenta práce
