Vývojová úroveň byla posuzována na základě vymezení od Kegana (1980).
Z rozhovorů vyplynulo, že většina respondentů se pohybuje na třetí vývojové úrovni – Sociálně podmíněná mysl. Tento závěr souzní i se samotnou teorií vývojových úrovní od Kegana, kde se toto stádium projevuje nejčastěji u dospělé populace již před dvacátým rokem, avšak toto stádium (stejně jako ostatní) není vázáno přímo na věk, a tak se někteří jedinci do této fáze nemusí dostat ani po třicítce. (Berger, 2019)
Třetí stádium se při rozhovorech projevovalo především u otevřené otázky
„Dostal/a ses někdy při výkonu dobrovolné činnosti do nějaké nepříjemné situace?
(hraniční deadline, vysoké požadavky, konflikt, vyčerpání, nekomfortní okolnosti... ) Popiš prosím tuto situaci.“ A přidružených otázek. Stejně pak při modifikaci této otázky ve výdělečném prostředí. Těmito otázkami se autor dostával k hlubšímu pochopení osobnosti ne z hlediska obsahu příběhu, ale z hlediska formulace, převzetí odpovědnosti, vidění perspektivy příběhu i světa okolo něj.
„Ano, jeden kolega neplnil dobře svoji funkci v týmu a já jsem řešila předání jeho funkce někomu jinému. Bylo to velice nepříjemné, protože jsem tou dobou byla ve spolku celkem nová, rozhodně jsem tam byla kratší dobu než on, ale z pozice projektové manažerky jsem to byla já, kdo měl povinnost tuhle situaci řešit. Nechtěla jsem si rozházet vztahy s celým týmem a bála jsem se, že rozhodnutí nebude dobře přijato okolím. Naštěstí jsem za sebou měla seniornější kolegy, kteří měli stejný názor jak já, a tak jsem se necítila za to rozhodnutí alespoň tak špatně.“ (Kristýna)
„Když jsem organizovala maturitní večírek, tak jsem to vždy dělala demokraticky, takže probíhalo hlasování celé třídy a byla tam jedno rozhodnutí s dvěma možnostmi, pro tu jednu možnost pro hlasovalo o jednoho člověka více lidí než v té druhé polovině, takže vyhrála ta, kterou jsem chtěla já. A pak jsem byla v podstatě půlkou třídy osočena, že jsou demagog a že to musí být vždycky podle mě, přitom to bylo prostě čistý hlasování.“ (Dáša)
V odpovědích vidíme znaky právě sociálně podmíněné mysli. Z odpovědí je vidět, že tyto respondenti dají velice na jejich okolí a na názor, který jejich nejbližší
53
zastávají. Situaci, kdy by se měli dostat do konfliktu kvůli nějakému vlastnímu rozhodnutí se radši vyhýbají a záměrně tyto situace řeší za pomocí autorit či hlasování.
Svět není ale černobílý a stejně tak není ani mysl jedince. V mnoha odpovědích nelze hledat jen jednu formu mysli, můžeme hledat kombinaci či mezistupeň, který nám může naznačovat, že bude jedince schopen přejít na stupeň vyšší. Ve vzorku respondentů se tento trend přichyloval právě ke čtvrtému vývojovému stupni, sebeurčující formě mysli.
„Určitě, asi největší problém je s deadlinema, taková klasika, všichni tam pracujeme, studujeme a občas už člověk nemá drive to dodělávat. Přeložíš to, přeložíš to znova a uvědomíš si, že seš pozadu a pak to dělá i problémy v týmu.
Nejhorší je ta časová náročnost, když studuješ, pracuješ, a ještě k tomu děláš dobrovolnou činnost... Bylo pak strašně zajímavé i to, když jsme prezentovali vedlejšce projekt, kolegyně z toho zářila štěstím a vedlejška nás začala brát vážně.“ (Martin)
Na tomto příkladu můžeme vidět znaky sociálně podmíněné mysli a také znaky mysli sebeurčující. Respondent si uvědomuje těžké situace a nese za ně zodpovědnost, reflektuje i to, že jeho činy vnímají ostatní. Na druhou stranu vyjadřuje potěšení z uznání a akceptace autoritami.
Zajímavým aspektem je skutečnost, že respondenti ve více jak polovině případů odpovídali na otázky zkoumající vývoj jedince v kontextu dobrovolné činnosti větami naznačujícími vyšší stupeň vývoje jedince než na stejné otázky v kontextu výdělečné činnosti. V kontextu dobrovolnické činnosti se často projevovaly znaky přijmutí odpovědnosti za své činy a empatie, v činnosti výdělečné se v některých případech respondenti schylovali k odpovědím, které poukazovaly jen na jejich úhel pohledu a naznačovaly by tedy projevy druhého stupně-sebou limitované mysli.
Toto zjištění může naznačovat, že právě dobrovolná činnost přiměje jedince rozvíjet myšlení směrem k vyššímu vývojovému stupni a dopomůže mu v přerodu na další stupeň vývoje.
54
Výše popsané výsledky z rozhovorů můžeme vidět přehledně zobrazeny na tabulce níže.
Tabulka č. 7: Vývojová úroveň respondentů
Vývojová úroveň respondentů
Respondenti Dobrovolnictví Práce Vážený průměr
Petra 3.3 2.5 3.0
Zdroj: zpracování vlastní na základě rozhovorů
Z tabulky jsou přehledně viditelná specifika jednotlivců v oblasti jejich vývojové úrovně, vyjádřená v číslici značící vývojovou úroveň podle pětistupňového rozlišení od Kegana (1980). U každého jednotlivce byly zaznamenány projevy určitých stupňů a výsledné číslo v tabulce je jejich průměr, a tedy výsledný stupeň (ve velké části případů není samozřejmě tento stupeň zcela zřetelný a mísí se zde více projevů najednou).
Posouzení vývoje pochází z jejich vyjádření v rozhovorech.
V tabulce vidíme rozlišení na otázku zaměřenou na vývojovou úroveň pojící se k dobrovolnictví a na stejnou otázku pojící se k práci, vážený průměr pak zohledňuje poměr odpovědí v těchto dvou sekcích a dává nám výsledné číslo které značí vývojovou úroveň. Je zřejmé, že u většiny respondentů byly vyšší znaky vývojové úrovně patrné právě ve vztahu k dobrovolnictví. U některých respondentů byly tyto hodnoty stejné a u výpovědi Karolíny jdou hodnoty proti tomuto trendu. Při souhrnném posouzení všech respondentů je ale tento jev také viditelný.
55