Vymezení dobrovolnictví

V akademické sféře není jasná a jednotná a všeobecně platná definice dobrovolnictví. Určitý popis můžeme vyčíst z Všeobecné deklarace o dobrovolnictví (2001, p. 1.): dobrovolnictví popsáno jako „základní stavební kámen občanské společnosti který oživuje nejušlechtilejší touhy lidstva – po míru, svobodě, příležitostech, bezpečí a spravedlnosti pro všechny.“ Tato myšlenka je ve své podstatě vznešená a vypovídající, ačkoliv nám nedává konkrétní popis činnosti dobrovolníka.

O něco konkrétnější vymezení se můžeme dočíst v knize Dobrovolnictví a metodika práce s nimi v organizacích. Tato kniha definuje dobrovolníka takto:

„Dobrovolník je člověk, který bez nároku na finanční odměnu poskytuje svůj čas, svoji

1 CSR (corporate social responsibility) – společenská odpovědnost firem

2 CSV (creating shared value) – vytváření sdílené hodnoty

13

energii, vědomosti a dovednosti ve prospěch ostatních lidí či společnosti… Role dobrovolníka je vymezena tak, aby se příjemce pomoci na ni mohl v rámci dohodnuté spolupráce spolehnout.“ (Tošner & Sozanská, 2002, p. 35)

V Manuálu Mezinárodní organizace práce OSN (ILO) se může zase dočíst definici navrhnutou experty a to, že dobrovolnictví je: „Neplacená, nepovinná práce, což je čas, který jednotlivci bez nároku na plat věnují aktivitám vykonávaným pro lidi mimo jejich vlastní domácnost, a to buď prostřednictvím organizace anebo přímo.“ (ILO 2011, p. 13)

Podle knihy Tošnera a Sozanské (2002) samotné dobrovolnictví vychází z dobročinnosti (někdy nazývané filantropií). Dobročinnost pak můžeme rozdělit na dárcovství a dobrovolnictví. Pod dárcovstvím si každý pravděpodobně představíme celkem určitý okruh činností, peněžní i nepeněžní dary, sbírky a nadace.

S dobrovolnictvím je to už o něco složitější, jelikož hranice vymezení nejsou ostré a není přesně jasné, kde končí běžná pomoc a začíná dobrovolnictví. Můžeme tedy říct, že výpomoc v rámci okruhu rodiny, známých či sousedů označujeme jako občanskou výpomoc. Pokud se tato výpomoc rozšíří na širší okolí komunity či obce, můžeme hovořit o dobrovolnictví vzájemně prospěšné. Oba tyto druhy se rozvinuly v České republice nejvíce v období totality a socialismu, kdy byli lidé na tuto výpomoc v rámci svého kruhu známých přímo odkázáni, jelikož neexistoval tržní systém, který by mohl uspokojit tyto potřeby. Dobrovolná činnost nad rámec těchto dvou pak může být označena jako veřejně prospěšné dobrovolnictví. Jde o organizovanou činnost například v rámci dobrovolnického centra.

14

Eva Křížová (Frič et al., 2001) rozděluje dobrovolnictví z hlediska smluvního vztahu na formální a neformální. Pro přehlednost je tu tato tabulka:

Tabulka č. 1: Rozdělení dobrovolnictví z hlediska formálnosti Formální model dobrovolnictví Neformální model

dobrovolnictví z trestního rejstříku, písemné reference, CV)

Osobní kontakt a osobní doporučení (face-to-face)

Formalizované vztahy Důvěra, intuice, zkušenost Explicitní deklarované hodnoty

a cíle (kodexy)

Slušnost

Pravidelný, plánovaný kontakt Spontánní, nahodilý kontakt Symboly (průkaz dobrovolníka,

formální ocenění atd.)

Bez vnějších symbolů

Písemná smlouva Osobní důvěra

Zdroj: Vlastní zpracování na základě literatury (Frič et al., 2001)

Frič a Vávra (2012) na tomto rozdělení z hlediska formálnosti ve své publikaci taktéž staví. Přidávají k němu ale i další druh, a to virtuální dobrovolnictví. Už název napovídá, že tomuto druhu se daří hlavně v posledních desítkách let, kdy svět ovládá digitalizace, která překračuje územní hranice.

Neformální komunitní dobrovolnictví v podstatě kopíruje občanskou výpomoc popsanou Tošnerem a Sozanskou (2002) a zasahuje určitým dílem do dobrovolnictví vzájemně prospěšného, pokud není formalizováno. Formální dobrovolnictví je nejvýraznější skupinou, která zasahuje do formální části vzájemně prospěšného a celého veřejně prospěšného dobrovolnictví. Je to činnost organizovaná pod hlavičkou spolku či organizace. Nad rámec těchto dvou je zde vymezeno virtuální dobrovolnictví, které

15

překračuje územní vymezení. Frič (2012) je nazývá vlažnými aktivisty. Hlavní činností je tvoření komunit v online prostoru, podepisování petic a prosazování nějakého názorového proudu

1.1.1.1 Firemní dobrovolnictví

Speciálním typem dobrovolnické aktivity je stále se rozrůstající firemní dobrovolnictví, které prohlubuje společenskou odpovědnost firmy někdy nazývanou také CSR³ aktivity. Tento pojem označuje obecně prospěšné aktivity podniku, které zahrnují dobrovolnou činnost zaměstnanců. Společnost má tímto způsobem možnost ovlivnit a utvářet své okolí pozitivním způsobem. Zároveň má také příležitost vzbudit zájem o dobrovolnou činnost jako takovou u svých zaměstnanců. Tyto aktivity mohou být vykonávány za spolupráce s neziskovou organizací či se firma může angažovat samostatně. O firemním dobrovolnictví tedy může být řeč vždy, pokud společnost vykonává či podporuje obecně prospěšnou činnost na které se podílejí dobrovolně její zaměstnanci a při této příležitosti investuje do této myšlenky věcné či finanční prostředky.

(Nešporová, 2005)

Centrum pro dobrovolnictví HESTIA referuje o této činnosti následovně:

„Firemní dobrovolnictví je cenný dar ze strany zaměstnavatele a výborná příležitost pro smysluplné naplnění společenské odpovědnosti“ a dodává že „Firma investuje čas svých zaměstnanců a finanční zdroje do fungování dobrovolnického programu a získává motivované zaměstnance, efektivní partnerství s neziskovým sektorem a nová řešení v oblasti udržitelného podnikání.“ (HESTIA, 2020)

Forma tohoto dobrovolnictví může být velice rozličná, od aktivity iniciované zaměstnanci, kde jim firma jen dává prostor pro tuto činnost, přes charitativní fondy a dary až po rozvojové projekty a sociální praxi, kdy si zaměstnanci vyzkouší práci v dobrovolné organizaci. Výhodou pro firmy může být beze sporu zlepšení image z hlediska sociální odpovědnosti, prohloubení důvěryhodnosti nebo například vzrůstající loajalita zaměstnanců která jde ruku v ruce se spokojeností a sounáležitostí ve firmě.

(Nešporová, 2005)

Velice zajímavým aspektem firemního dobrovolnictví je pro tuto práci také fakt, že v průběhu těchto aktivit dochází k rozvoji zaměstnanců, a to v oblasti komunikační,

3 CSR (corporate social responsibility) – společenská odpovědnost firem

16

sociální, zaměstnanci získávají nové znalosti a dovednosti, které propojují s praktickým využitím. Tímto způsobem může být firemní dobrovolnictví alternativou k běžným rozvojovým programům. (Nešporová, 2005)

Dle studie z roku 2014 se v České republice téměř polovina respondentů shodla na tom, že firemní dobrovolnictví pro ně představuje vhodnou kombinaci pomoci neziskovým organizacím a benefitům pro zaměstnance, necelých dvacet procent pak tíhne také k potřebě pomoci okolí, v kterém firma působí a téměř deset procent označilo za svůj motiv zvýšení loajality a sounáležitosti zaměstnanců. (HESTIA, 2014)

Tato forma společenské odpovědnosti prostřednictvím dobrovolných aktivit k utváření přívětivějšího prostředí se postupem času přesouvá i do samotné strategie firem. V posledních letech se formuje velice silný trend propojení společenské odpovědnosti a ekonomických zájmů podniku. Tímto spojením společnost pak vytváří sdílenou hodnotu pro všechny, označovanou jako CSV⁴ aktivitu.