C. KONCEPCE ŘEŠENÍ PROTIPOVODŇOVÉ OCHRANY NA ÚZEMÍ ZLÍNSKÉHO KRAJE
C-2
Obsah:
strana: C-C. KONCEPCE ŘEŠENÍ PPO NA ÚZEMÍ ZLÍNSKÉHO KRAJE ...4
C.1 Strategie ochrany před povodněmi ...4
C.1.1 Předpovědní a hlásná povodňová služba ... 5
C.1.1.1 Předpovědní povodňová služba ... 5
C.1.1.2 Hlásná povodňová služba ... 6
C.1.2 Ovlivňování průběhu a rozsahu povodní... 7
C.1.2.1 Opatření v krajině... 9
C.1.2.2 Technická opatření ... 9
C.1.3 Omezení potenciálních škod... 10
C.1.3.1 Stanovení záplavových území... 11
C.1.3.2 Regulace využívání záplavových území... 13
C.1.4 Ochrana majetku... 13
C.2 Programy prevence před povodněmi – I. etapa (do konce roku 2006) ...14
C.3 Programy prevence před povodněmi – současný stav ...15
C.3.1 Program Prevence před povodněmi ... 15
C.3.2 Program protierozní ochrany zemědělské půdy... 18
C.3.3 Program Obnova, odbahnění a rekonstrukce rybníků a vodních nádrží... 18
C.3.4 Program Podpora prevence v územích ohrožených nepříznivými klimatickými vlivy... 18
C.3.5 Program Protipovodňové zajištění dopravních objektů... 18
C.3.6 Program Přednostní poskytování služeb elektronických komunikací za krizových stavů... 18
C.4 Opatření na území Zlínského kraje již navržená, případně realizovaná ...19
C.4.1 Opatření navržená v Generelu protipovodňových opatření ... 19
C.4.2 Opatření navržená v plánu hlavních povodí ČR ... 20
C.4.3 Protipovodňová opatření technického rázu a jejich možné využití ve Zlínském kraji ... 23
C.5 Návrh protipovodňových opatření podle jednotlivých povodí...29
Oblast povodí Dyje ...29
C.5.1 Povodí Kyjovky – po obec Muchnice ... 29
C.5.2 Povodí Litavy a jejích přítoků ve Zlínském kraji ... 30
Oblast povodí Moravy ...30
C.5.3 Povodí Moravy ... 30
C.5.3.1 Povodí Moštěnky ... 33
C.5.3.2 Povodí Kotojedky... 33
C.5.3.3 Povodí Rusavy ... 34
C.5.3.4 Povodí Dřevnice ... 34
C.5.3.5 Povodí Fryštáckého potoka ... 35
C.5.3.6 Povodí Březnice ... 35
C.5.3.7 Povodí Olšavy ... 36
C.5.3.8 Povodí Okluky ... 37
C.5.4 Povodí Bečvy ... 37
C.5.4.1 Povodí Juhyně... 37
C.5.4.2 Povodí Vsetínské Bečvy... 38
C.5.4.3 Povodí Senice ... 39
C.5.4.4 Povodí Bystřičky ... 39
C.5.4.5 Povodí Rožnovské Bečvy... 40
C.5.5 Povodí Vláry... 40
C-3
C.5.5.1 Povodí Brumovky ... 41
C.5.5.2 Povodí Říky ... 41
C.5.6 Povodí dalších vodních toků Zlínského kraje... 42
C.6 Opatření ke snížení erozní ohroženosti území ...43
C.6.1 Vodní eroze... 43
C.6.1.1 Použitý výpočetní model... 43
C.6.1.2 Vymezení charakteristických profilů... 44
C.6.1.3 Tabelární výstupy ... 45
C.6.1.4 Grafické výstupy ... 47
C.6.1.5 Zhodnocení erozní ohroženosti v jednotlivých profilech... 47
C.6.1.6 Návrhy opatření ... 48
C.6.2 Větrná eroze... 49
C.7 Související aspekty řešení PPO ve Zlínském kraji...50
C.7.1 Možnosti využití Územního systému ekologické stability... 50
C.7.2 Protipovodňová opatření a ochrana přírody... 50
C.7.3 Protipovodňová opatření a těžba surovin... 51
C.7.4 Souhrnný návrh krajinotvorných opatření ke zvýšení retenční kapacity krajiny ... 53
C.7.5 Možnosti koordinace zájmů ochrany přírody s technickými protipovodňovými opatřeními ... 55
C-4
C. KONCEPCE ŘEŠENÍ PPO NA ÚZEMÍ ZLÍNSKÉHO KRAJE
C.1 Strategie ochrany před povodněmi
V souvislosti s povodňovými událostmi v České republice, které odezněly v průběhu předchozích let, přijalo Ministerstvo zemědělství ČR v roce 2000 dokument „Strategie ochrany před povodněmi“ (dále také Strategie). Tento dokument je prvním uceleným materiálem tohoto druhu v České republice, zaměřeným na systémový přístup k řešení dané problematiky,který byl pro oblast protipovodňové ochrany do této doby zpracován. Pro účely zpracování Studie je dále citována alespoň ta část dokumentu, jehož teze jsou obecného rázu a lze je aplikovat i pro území Zlínského kraje.
„Usnesením vlády č. 382 byla v roce 2000 schválena Strategie ochrany před povodněmi v České republice (dále jen Strategie). Jedná se o dokument, který na základě znalosti průběhů povodní a stávajících technických, organizačních a legislativních opatření formuluje návrhy a směry dalších možností k omezení jak rozsahu povodní, tak snížení jejich ničivých následků. Strategie vytváří rámec pro definování konkrétních postupů a preventivních opatření ke zvýšení systémové ochrany před povodněmi v České republice. Jejím cílem je rovněž vytvořit základ pro rozhodování veřejné správy nejen při konkrétní realizaci opatření proti povodním, ale rovněž pro usměrňování rozvoje území. Kromě věcné náplně má i charakter obecně politického dokumentu, který usměrňuje činnost veřejné správy a ovlivňuje socio- ekonomické sféry života v České republice. Významným úkolem Strategie je rovněž definovat rozsah odpovědnosti systému povodňové ochrany na úrovni stát – samospráva – občan.
Opomenutí tohoto faktoru způsobuje nesprávné očekávání výhradní odpovědnosti státu, absenci účinné prevence na místní úrovni a omezenou iniciativu občanů.
Na základě provedených analýz povodňových situací v České republice i zahraničních zkušeností vychází Strategie z následujících zásad:
• preventivní opatření pro ochranu před povodněmi je nejefektivnější formou ochrany
• na zabezpečení realizace preventivních opatření ke snížení škodlivých následků povodní se musí podílet kromě státu také další subjekty – kraje, obce, vlastníci nemovitostí
• efektivní preventivní opatření je nutné uplatňovat systémově v ucelených hydrologických povodích a s provázáním vlivů podél vodních toků
• pro efektivní ochranu před povodněmi je třeba vycházet z kombinace opatření v krajině, která zvyšují přirozenou akumulaci a retardaci vody v území, a technických opatření k ovlivnění povodňových průtoků;
• pro návrhy k ochraně před povodněmi je třeba využívat kvalitní informace o geomorfologii území, rostlinném pokryvu, složení půdy a moderní informační technologie umožňující modelování povodní, tj. informace, které zpřesňují vymezení rozsahu a průběhu povodní a zároveň dovolují posuzovat účinnost zvolených opatření podél celého vodního toku
• pro řízení opatření k ochraně lidí a majetku v zaplavovaných územích je třeba zkvalitnit informační systém při povodních a přípravu povodňových plánů
• s ohledem na charakter území a geografickou polohu České republiky je nezbytné řešit ochranu před povodněmi v mezinárodním kontextu (pro území Zlínského kraje se týká konkrétně Slovenska a širším smyslu i Rakouska), zejména v rámci stávajících mezistátních dohod o spolupráci v povodích řek přesahujících hranice státu
• vzhledem k finanční náročnosti je zabezpečení účinné ochrany před povodněmi víceletý proces, kdy prioritou státního zájmu je podpora prevence oproti úhradě nákladů za škody způsobované povodněmi,
• Strategie je dokument s dlouhodobou platností otevřený pro doplňující návrhy, které budou reagovat na vývoj poznání a rovněž plnění navrhovaných opatření “
C-5 C.1.1 Předpovědní a hlásná povodňová služba
Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, stanoví v § 73:
(1) Předpovědní povodňová služba informuje povodňové orgány, popřípadě další účastníky ochrany před povodněmi, o možnosti vzniku povodně a o dalším nebezpečném vývoji, o hydrometeorologických prvcích charakterizujících vznik a vývoj povodně, zejména o srážkách, vodních stavech a průtocích ve vybraných profilech. Tuto službu zabezpečuje Český hydrometeorologický ústav ve spolupráci se správcem povodí.
(2) Hlásná povodňová služba zabezpečuje informace povodňovým orgánům pro varování obyvatelstva v místě očekávané povodně a v místech ležících níže na vodním toku, informuje povodňové orgány a účastníky ochrany před povodněmi o vývoji povodňové situace a předává zprávy a hlášení potřebná k jejímu vyhodnocování a k řízení opatření na ochranu před povodněmi. Hlásnou povodňovou službu organizují povodňové orgány obcí a okresů a podílejí se na ní ostatní účastníci ochrany před povodněmi. K zabezpečení hlásné povodňové služby organizují povodňové orgány obcí v případě potřeby hlídkovou službu.
(3) Vlastníci vodních děl vzdouvajících vodu oznamují nebezpečí zvláštní povodně (§ 64 odst.
2 písm. c) příslušným povodňovým orgánům, Hasičskému záchrannému sboru České republiky a v případě nebezpečí z prodlení varují bezprostředně ohrožené fyzické a právnické osoby.
Řízení ochrany před povodněmi zabezpečují povodňové orgány a zahrnuje přípravu na povodňové situace, řízení, organizaci a kontrolu všech příslušných činností v průběhu povodně a v období následujícím bezprostředně po povodni včetně řízení, organizace a kontroly činnosti ostatních účastníků ochrany před povodněmi.
Povodňové orgány se při své činnosti řídí povodňovými plány. Povodňový plán Zlínského kraje byl na základě předchozích zkušeností při řízení ochrany před povodněmi aktualizován v lednu 2006. Při následné jarní povodni probíhalo řízení koordinovaně a podařilo se tak předejít škodám na majetku a životech občanů. Povodňový plán se osvědčil bez výraznějších nedostatků, nicméně je třeba doporučit jeho aktualizaci především v souvislosti s provedenými protipovodňovými opatřeními.
C.1.1.1 Předpovědní povodňová služba
Předpovědní povodňovou službu zabezpečuje podle § 73 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) ve spolupráci se správci vodohospodářsky významných toků (Povodí). Předávání varování zajišťuje komplexně Hasičský záchranný sbor Zlínského kraje.
Na předpovědní povodňové službě se v ČHMÚ podílí úsek meteorologie, úsek hydrologie a regionální pobočky ústavu. Ústav má vybudováno centrální předpovědní pracoviště (CPP) v Praze-Komořanech a 6 regionálních předpovědních pracovišť (RPP) na pobočkách (pro Zlínský kraj pobočky v Brně a Ostravě).
Pražské pracoviště má hlavně celostátní působnost, ale také regionální působnost pro středočeskou oblast, dolní tok Labe až po státní hranice a některá další povodí (Jizera, Sázava). Meteorologická služba na CPP v Praze a RPP v Ústí nad Labem a v Ostravě je zajišťována v nepřetržitém provozu.
Hydrologická služba pracuje za normálních podmínek v jedné pracovní směně (včetně volných dnů), za povodní se provoz podle potřeby prodlužuje až po nepřetržitou službu.
Hlavním účelem předpovědní povodňové služby je informovat povodňové orgány a ostatní účastníky povodňové ochrany o nebezpečí vzniku povodně a o dalším nebezpečném vývoji.
Předpovědní pracoviště CPP/RPP vydávají při očekávání extrémních meteorologických nebo hydrologických jevů výstrahy HPPS, v průběhu povodně pak informační zprávy HPPS o jejím dosavadním a očekávaném vývoji. Hydrologická předpověď založená na manuální metodě odpovídajících si průtoků a postupových dob se standardně denně vydává pro 18 předpovědních profilů na hlavních tocích. V našich přírodních podmínkách je časový předstih
C-6
těchto předpovědí omezen postupovými dobami průtoků na vodních tocích a činí 6 až maximálně 27 hodin. V době povodní se frekvence zpracování předpovědí podle možností a dostupných vstupních informací zvyšuje, provádí se odhad kulminace povodňové vlny, a to i pro další profily. Hydrologická předpověď je zpracovávána také s využitím hydrologických předpovědních modelů, které využívají informací o spadlých a očekávaných srážkách (dle předpovědí meteorologických modelů). Tyto předpovědi jsou vydávány pro větší počet profilů a i pro menší toky s celkovým předstihem 48 hodin.
C.1.1.2 Hlásná povodňová služba
Hlásná povodňová služba zabezpečuje informace povodňovým orgánům pro varování obyvatelstva a k řízení opatření k ochraně před povodněmi. Hlásnou povodňovou službu organizují povodňové orgány (povodňové komise obcí a povodňové komise obcí s rozšířenou působností) a podílejí se na ní ostatní účastníci ochrany před povodněmi. K zabezpečení hlásné povodňové služby organizují povodňové orgány obcí v případě potřeby hlídkovou službu. Podrobnosti k organizaci hlásné povodňové služby upravují povodňové plány. Systém hlásné povodňové služby je decentralizovaný, založený na aktivitách všech účastníků ochrany před povodněmi a přizpůsobený místním podmínkám. Systém musí být na jednotlivých úrovních řízení ochrany před povodněmi propojen s povodňovými plány a to zejména v těchto návaznostech:
• stanovení hlásných profilů a stupňů povodňové aktivity,
• zabezpečení pozorování hlásných profilů a předávání hlášení,
• opatření prováděná při dosažení nebo vyhlášení stupňů povodňové aktivity.
V systému hlásné povodňové služby se rozlišují dva hlavní směry předávání informací:
a) informace postupující shora dolů, tj, od pracovišť předpovědní povodňové služby ČHMÚ nebo vodohospodářských dispečinků Povodí přes systém krizového řízení, a jednotlivé stupně povodňových orgánů až k obyvatelstvu a ohroženým subjektům.
Charakter informace se postupně cestou dolů doplňuje a konkretizuje podle místních podmínek a povodňových plánů. Do této kategorie patří i hlášení, které posílá jedna obec dalším obcím níže po toku.
b) informace postupující zdola nahoru, tj. od pozorovatelů hlásných profilů, hlídkové služby, k povodňovým orgánům obcí, obcí s rozšířenou pravomocí, krajů, ucelených povodí a ústřednímu povodňovému orgánu, sloužící pro hodnocení průběhu povodňové situace a řízení prováděných opatření. Tyto informace se cestou nahoru vyhodnocují a syntetizují do formy odpovídající příslušné úrovně a podrobnosti řízení.
Podrobnosti upravuje Metodický pokyn odboru ochrany vod Ministerstva životního prostředí k zabezpečení hlásné a předpovědní povodňové služby (dále jen metodický pokyn MŽP). Ve smyslu tohoto metodického pokynu byl proveden výběr hlásných profilů a stanoveny směrodatné limity pro stupně povodňové aktivity. Hlásné profily na tocích jsou rozděleny do tří kategorií:
• základní hlásné profily – kategorie A, jejichž provozovateli jsou ČHMÚ nebo Povodí
• doplňkové hlásné profily – kategorie B, zřizované krajskými úřady a provozované místně příslušnými obcemi
• pomocné hlásné profily – kategorie C, provozované účelově obcemi nebo vlastníky ohrožených nemovitostí
Hlásné profily kategorie A a B tvoří celostátní systém hlásné služby, profily kategorie C mají lokální význam a mohou spolu s profily kategorie B tvořit základ místních varovných systémů, pracujících na různé technické úrovni (manuálně nebo automaticky) a poskytovat varování obyvatelstvu zejména při přívalových povodních na malých tocích. Tyto místní systémy lze doplňovat také hlásnými stanicemi pro sledování srážek.
Povodňový plán Zlínského kraje stanoví celkem 21 hlásných profilů kategorie A a B včetně evidenčních listů těchto profilů (viz. Tabulka C1-1) . Vzhledem k časovému vývoji
C-7
výstavby protipovodňových opatření je nutné na změny v průtočných profilech reagovat a upravit podle nich i stupně povodňové aktivity. V některých hlásných profilech totiž může v současné době docházet k aktivaci povodňových komisí i případech, kdy skutečný stav nevykazuje reálné nebezpečí.
V souvislosti se změnou v systému informování ČHMÚ, který bude založen na on-line informacích přístupných i přes mobilní technologie GPRS, lze doporučit po odladění systému zapracování informací o obsluze, přístupu a dalších důležitých parametrech do povodňového plánu a podrobné seznámení příslušných pracovníků s obsluhou.
Tabulka C-1: Přehled všech hlásných profilů Zlínského kraje (zdroj: Povodňový plán Zk)
SPA (cm) SPA (m3/s) N – leté průtoky (m3/s) Kat. Tok profil
I. II. III. I. II. III. Q1 Q5 Q10 Q20 Q50 Q100
B Vs. Bečva V. Karlovice 170 200 230 27 38 48 17,9 38 49,5 63 82,8 100 A Stanovnice VD
Karolinka - 60 160 - 4 25 14,4 33,0 42,1 60 65,4 76,5 B Senice Ústí 180 220 270 25 40 63 32,3 71,2 91,5 114 147 174 A Vs. Bečva Vsetín 280 350 400 105 190 249 126 234 279 322 378 420 A Bystřice VD Bystřička 80 90 110 9 12 19,3 15,3 42,2 58,7 78 108 134 A Vs. Bečva Jarcová 240 300 350 106 160 208 151 274 333 394 479 547 B Rož. Bečva Rožnov p/R. 150 190 230 26 58 97 42,8 99,1 134 176 241 301 A Rož. Bečva Val. Meziříčí 170 220 260 37 76 113 66,5 161 214 274 364 441 B Juhyně Kelč 130 180 220 16,5 29 40 9 31 43,6 58 79,8 98,8 A Morava Kroměříž 400 500 600 278 388 498 341 511 589 668 776 860 B Rusava Chomýž 85 110 130 5,2 7,1 8,6 4,7 12,4 17,2 23 31,9 40 A Dřevnice VD
Slušovice 55 90 120 4 12 22 6,86 20,0 28,5 42 57,0 71,5 B Lutonínka Vizovice 80 110 140 11,2 18,6 26 19 42 54 67 87 105 A Fryšt. potok VD Fryšták 60 90 120 4,2 8 12,4 6,5 18,5 26 39 46 57 A Dřevnice Zlín 170 200 260 65 84 124 70 137 168 203 251 290 A Morava Spytihněv 400 500 600 279 386 500 363 514 582 651 744 817 A Kolelač Bojkovice 60 90 120 4 10 14,8 2 8 12 20 27 36 A Luhač. pot. Luhačovice 70 100 140 8 16,3 29,3 5 11 14 18 22 26 A Ludkov. p. Ludkovice 70 85 100 3,4 6,7 14,5 3,2 11,2 15,5 23 27,5 35 A Olšava Uh. Brod 270 400 500 29,5 72,6 122 51 102 128 155 194 225 A Kyjovka Koryčany 80 100 120 5,0 8,5 12,5 3 7 9 11 14,5 17
Zabezpečení hlásné a předpovědní povodňové služby se provádí podle Metodického pokynu odboru ochrany vod Ministerstva životního prostředí, uveřejněném ve Věstníku MŽP, ročník XIII, květen 2003.
Včasné varování v územích ohrožených především náhlými povodněmi s velmi rychlým průběhem a katastrofálními následky lze zajistit pouze pomocí lokálních varovných systémů.
Jedná se o autonomní systémy, které umožní zpravidla bez nutnosti lidského zásahu varovat obyvatelstvo s předstihem, kterého centrální systémy nejsou schopny. Pracují většinou na základě měření a vyhodnocování intenzity srážek. Instalace těchto systému by měla probíhat pod odborným dohledem ČHMÚ, jako garanta za jejich správné nastavení.
C.1.2 Ovlivňování průběhu a rozsahu povodní
Zajistit, resp.efektivně zvýšit účinnost protipovodňové ochrany v ohroženém povodí je možné kombinací obvyklých organizačních, agrotechnických, vodohospodářských, technických, protierozních, biotechnických a biologických opatření. Časově je lze členit na okamžitá až krátkodobá (nápravná, korektivní) a středně až dlouhodobá (preventivní).
Okamžitá opatření představují hlavně technické zásahy k odstranění bezprostředních následků povodní, zejména v intravilánech a územích, která je třeba zvláště chránit proti účinkům dalších možných povodňových průtoků.
Krátkodobá opatření mají těžiště především v rovině organizační a směřují k zabezpečení nekonfliktní koordinace činností, funkčnosti systému odstraňování povodňových škod, jeho
C-8
finančních a administrativně-právních mechanizmů. Věcnými opatřeními k identifikaci (odstranění) nebezpečných „slabých článků“ ve fungování hydrografické sítě jsou např.
mimořádné kontrolní prohlídky, prověření existence, resp. aktuálnosti, věcné správnosti manipulačních řádů a povodňových plánů, příp. jejich revize.
Střednědobá a dlouhodobá opatření jsou fakticky průběžnou systémovou prevencí, která je nejnáročnější a nejobtížnější fází protipovodňové ochrany. Systémová prevence směřuje k plošné péči o krajinu, k prosazení principů zásadních pro zvýšení (obnovu) jejích přirozených retenčních schopností.
Jedná se především o:
zvýšení retenční kapacity krajiny (vhodnou agrotechnikou, protierozní ochranou, změnami vegetačního krytu, rozmístění kultur, obnovou, resp.zřízením retenčních prvků)
omezení povrchového odtoku (zejména vyloučení tvorby soustředěného povrchového odtoku)
zvýšení retenční kapacity půdy, infiltrace, transformace povrchového odtoku na podzemní
neškodné odvedení přebytečného povrchového odtoku do recipientů Prostředky k zajištění těchto požadavků mohou být :
• investiční – např. zřizování retenčních nádrží, suchých poldrů; hrazenářské úpravy, úpravy strží a svažitých území v zóně toku; technické a biotechnické protierozní prvky; budování specifických staveb (liniové i okruhové hráze pro ochranu sídelních útvarů)
• neinvestiční – např.vytipování inundací (zejména v dolních tratích, využitelných bez nepřiměřených důsledků pro případný rozliv povodňových průtoků; regulace využívání a uvolnění kritických míst inundací a údolních niv vodních toků; využívání retenční kapacity přirozených mokřadů; zvyšování infiltračního potenciálu; zajištění soustavné péče o retenční prvky v krajině (např.odbahnění rybníků); zásahy směřované ke zvýšení protierozní ochrany půdy (tyto zásahy jsou však bezprostředně vázány na způsob hospodaření na pozemcích a na přijetí odpovídající hospodářské praxe).
K zásadním principům zvýšení protipovodňové ochrany náleží také změna přístupu k povolování výstavby v záplavových územích a rovněž tak zásady protipovodňové ochrany aplikované již při projektování nových staveb v rámci činností územního plánování.
Zdůraznit je třeba skutečnost, že v důsledku realizace protipovodňových staveb dochází často k podcenění možných důsledků povodní v takto „chráněném“ území v důsledku navození falešného dojmu vyššího než reálného protipovodňového účinku. V případě dosažení průtoků vyšších, než na které jsou opatření navržena (nebo při jejich selhání např.
při protržení hrází) potom dochází k rychlému nástupu krizové situace, jejíž zvládnutí musí být proto precizně připraveno systémem krizového řízení pro případy povodní.
Nutnost uplatnění uvedených principů potvrzují i další základní teze Strategie ochrany před povodněmi, které obecně charakterizují postupy pro nezbytná opatření v krajině a technická opatření k ovlivnění průběhu a rozsahu povodní.
Ze znění dokumentu jsou dále uvedeny dílčí relevantní části v kap. C.1.2.1 až C.1.4.
C-9 C.1.2.1 Opatření v krajině
Opatřeními v krajině rozumíme především změny využívání pozemků, změny rostlinného pokryvu, zatravňování a zalesňování břehů a přirozených inundací, tvorba protierozních mezí a vegetačních pásů a a změny ve strukturách krajiny prováděné za účelem zachycení vody v povodí a zpomalení jejího odtoku.
Kulminační průtoky zejména na malých a středních tocích lze částečně omezit opatřeními sloužícími k zachování, resp. obnově přirozené retenční a akumulační schopnosti krajiny, vodních toků a údolních niv. Nezbytné je rovněž zachovávat a vhodným způsobem využívat přirozená inundační území a umožnit jejich zaplavení v případě povodní.
Intenzivní srážky také mohou kromě vlastní povodňové situace vyvolat i nestabilitu svahů v postižené oblasti, která vede k velkým škodám jak na krajině, tak i na zástavbě a může průběh povodně zhoršit. Proto odborné sledování a vyhodnocování projevů nestability svahů a opatření pro stabilizaci sesuvů jsou považovány za nedílnou součást Strategie ochrany před povodněmi.
Pro podporu realizace těchto opatření je nutné využívat stávající programy určené ke zlepšení stavu životního prostředí a jeho složek. Hlavním nástrojem pro jejich realizaci jsou především komplexní pozemkové úpravy. Realizace těchto opatření rovněž vyvolává náklady spojené s vykupováním pozemků, úhradou újmy a nezřídka mohou vést také k potřebě zajistit náhradní pracovní příležitosti, neboť se dotýkají především zemědělců.
Opatření v krajině tvoří za určitých podmínek významnou část preventivních opatření, ale současně nemůže být jejich účinek, hlavně při extrémních povodňových situacích, přeceňován. Těmito opatřeními lze snížit velikost průtoku „velkých“ povodní řádově v procentech.
Nutno podotknout, že realizace opatření v krajině je v současné době potlačována realizací technických opatření, u kterých je podstatně jednoznačnější stanovení míry ochrany, vyčíslení nákladů na realizaci a efektivitu opatření vzhledem k chráněnému území. Krajinná opatření, zejména plošně rozsáhlé úpravy území, také zpravidla narážejí na problematickou majetkoprávní stránku věci. Typickým příkladem jsou komplexní pozemkové úpravy, které jsou teoreticky velmi účinným nástrojem v protipovodňové ochraně, ale prakticky se fundovaný návrh a realizace vodohospodářských opatření v jejich rámci prosazuje velmi obtížně.
C.1.2.2 Technická opatření
Pro zvýšení protipovodňové ochrany území je možno volit různé způsoby řešení, odpovídající charakteru jednotlivých dílčích částí povodí, případně lokalit, které je třeba chránit. Technická opatření lze pro přehlednost členit do těchto skupin:
opatření ke snížení erozní ohroženosti území
opatření vedoucí ke zvýšení retenční schopnosti pozemků v území - agrotechnická opatření (např.osevní postupy), technická protierozní opatření
opatření na vodních tocích
opatření na tocích, odstranění překážek v korytech vodních toků, zvýšení kapacity koryt vodních toků v obcích - v lokalitách, které vyžadují ochranu před zaplavením (konkrétní stavebně technická opatření – rozšíření koryta, vybudování ochranných hrázek, vybudování ochranných zdí, vybudování trvalých zařízení ve formě spodní stavby pro mobilní hrazení)
retenční prostory
zajištění retenčních prostorů - využití volných retenčních kapacit stávajících rybníků, výstavba nových nádrží, suchých nádrží (poldrů), využití rozsáhlých inundačních území k rozlivům vody při povodňových průtocích
C-10
Úkolem technických opatření je především zmírnění účinků povodně zachycením části jejího objemu a tím snížení kulminačních průtoků nebo zabránění nežádoucím rozlivům technickými prostředky. Systémová opatření, sloužící ke zpomalení odtoku a akumulaci vody v povodí, pozitivně ovlivňují míru ochrany na určitém úseku toku (části povodí) a nezhoršují situaci v níže položených částech. Jedná se především o nádrže s retenčním účinkem a poldry. Na jejich realizaci se v určitých případech podílí stát prostřednictvím příslušných orgánů státní správy ve spolupráci se správcem toku a dotčenými obcemi.
S ohledem na vesměs vysoké náklady na jejich realizaci je při rozhodování nezbytné zvážit jak jejich účinnost, tak efektivitu vložených prostředků s ohledem na chráněné hodnoty a vždy zvážit zajištění posouzení vlivu na životní prostředí (EIA).
Záměrům výstavby technických prvků musí předcházet projednání s veřejností a veřejnou správou než mohou být promítnuty a schváleny v územních plánech. S výstavbou vodních děl jsou spojeny provozní náklady na jejich udržování v bezpečném provozuschopném stavu.
Zejména je třeba zajistit technicko-bezpečnostní dohled a uplatnit využití moderní měřicí, ovládací i řídící techniky při jejich ovládání a manipulaci.
Malé vodní nádrže mají většinou méně významnou retenční schopnost a slouží k zachycení především menších povodní. Nicméně transformace povodní těmito malými nádržemi pomáhá, alespoň v lokálním měřítku (v dílčích povodích), získat čas k aktivizaci ochrany níže na toku.
Lokální protipovodňová opatření mají sloužit k ochraně jednotlivých sídel nebo jejich částí a ta jsou zpravidla zodpovědná za jejich realizaci. Důležitou úlohou organizačních složek státu je pak koordinace výstavby obou typů opatření prostřednictvím plánování v oblasti vod jako soustavné koncepční činnosti a územního plánování tak, aby nezhoršovaly průběh povodní dále podél toku. Hlavními nástroji plánování v oblasti vod jsou Plán hlavních povodí České republiky a plány oblastí povodí včetně programů opatření.
Před rozhodnutím o způsobu ochrany a o volbě varianty optimální kombinace protipovodňových opatření, které vyplyne z posouzení jejich účinnosti na základě využití matematických simulačních modelů, bude prováděna riziková analýza pro zjištění jejich efektivnosti a posouzení jejich vlivu na dané území a životní prostředí. Teprve poté bude možné zodpovědně rozhodnout o způsobu a míře ochrany.
C.1.3 Omezení potenciálních škod
Pokračující urbanizace a růst hospodářského potenciálu s sebou nese i nárůst počtu obyvatel a výraznou kumulaci ekonomických a kulturních hodnot a to i v územích ohrožených povodněmi. Jedním z ukazatelů je například prudký nárůst velkých obchodních zón po roce 1989, výstavba příměstských oblastí určených k bydlení – tzv. satelitních městeček a s tím spojený velký nárůst ploch, ze kterých je voda bez infiltrace odváděna přímo do recipientu.Tato území, pokud se nacházejí v záplavovém území toku, je nezbytné podrobně vymezit a jejich využívání přiměřeně regulovat a kompenzovat vhodnými opatřeními zhoršení odtokových poměrů v území.
Záplavové území stanovuje na návrh správce vodního toku odbor životního prostředí a zemědělství - oddělení vodního hospodářství krajského úřadu, jako příslušný vodoprávní úřad v případě významných vodních toků a obecní úřady obcí s rozšířenou působností pro drobné vodní toky. Stanovené záplavové území včetně vymezení aktivních zón je závazným podkladem pro územní plánování v území, jehož se týká a musí být v příslušném rozsahu zahrnuto do jednotlivých stupňů územně plánovací dokumentace – zejména do grafických částí a výkresů řešících limity využití území – v souladu s platnou vyhláškou č. 500/2006 Sb. o
C-11
územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti. Stanovené záplavové území včetně vymezení aktivních zón je i výchozím podkladem pro vyjadřovací činnost správce toku.
Regulace výstavby, posuzování vlivu plánovaných staveb v záplavových územích na průběh povodně a ochrana těchto staveb pak podléhá schvalovacímu procesu místně příslušného vodoprávního úřadu a je tedy možné předcházet zbytečným problémům při povodňových stavech.
Ve Zlínském kraji je v současné době stanoveno jen minimum záplavových území včetně vymezení aktivní zóny, je proto namístě zdůraznit podporu této preventivní složce protipovodňové ochrany.
C.1.3.1 Stanovení záplavových území
C.1.3.1.1 Legislativní předpisy při stanovování a vyhlašování záplavových území
Dle zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen vodní zákon), jsou záplavová území administrativně určená území, která mohou být při výskytu přirozené povodně zaplavena vodou. Jejich rozsah je povinen stanovit na návrh správce vodního toku vodoprávní úřad. Vodoprávní úřad může uložit správci vodního toku povinnost zpracovat a předložit takový návrh v souladu s plány hlavních povodí a s plány oblastí povodí.
Institut stanovení záplavových území byl dán již zák. č. 138/1973 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů. Podle zmíněného zákona se jednalo o tzv. zátopová území, která byla na návrh správce vodního toku stanovována tehdy vodohospodářským orgánem dle § 13 odst. 2 zákona č. 138/1973 Sb.,o vodách.
Záplavová území (stanovená dle § 66 současně platného vodního zákona) věcně navazují na zátopová území stanovována podle § 13 odst. 2 vodního zákona č. 138/1973 Sb. a proto dosud stanovená zátopová území se považují za záplavová území. Způsob a rozsah zpracovávání návrhu a stanovení záplavových území je dán vyhláškou 236/2002 Sb. o způsobu a rozsahu zpracovávání návrhu a stanovení záplavových území.
Novým institutem od 1. 1. 2002 je v současně platném vodním zákoně tzv. aktivní zóna záplavového území. Dle § 66 stávajícího vodního zákona se aktivní zóna vymezuje v současně zastavěných územích obcí, v územích určených k zástavbě podle územně plánovací dokumentace, případně podle potřeby v dalších územích, vymezí vodoprávní úřad na návrh správce vodního toku aktivní zónu záplavového území podle nebezpečnosti povodňových průtoků.
Omezení v záplavových územích stanovená vodním zákonem jsou hlavně v aktivních zónách (§ 67 vodního zákona), kde se nesmí umísťovat, povolovat ani provádět stavby, které nesouvisí s vodním tokem.
Výjimka je udělena např. pro úpravu vodního toku, převádění povodňových průtoků, ochrana před povodněmi, nebo pro stavby, které jinak souvisí s vodním tokem, zlepšují odtokové poměry, stavby pro jímání vod, odvádění odpadních a srážkových vod. Dále se do této linie řadí i nezbytné stavby dopravní a technické infrastruktury a zřizování chmelnic v katastrálních územích vymezených podle zák. č. 97/1996 Sb., o ochraně chmele, ve znění pozdějších předpisů.
Pro nezbytné stavby dopravní a technické infrastruktury a chmelnice byla současně stanovena podmínka provedení takových opatření, která budou minimalizovat vliv těchto staveb na zhoršení průběhu povodňové vlny.
Přímo ze zákona jsou v aktivní zóně záplavového území zakázány tyto činnosti:
C-12
a) těžit nerosty a zeminu způsobem zhoršujícím odtok povrchových vod a provádět terénní úpravy zhoršující odtok povrchových vod
b) skladovat odplavitelný materiál, látky a předměty c) zřizovat oplocení, živé ploty a jiné podobné překážky d) zřizovat tábory, kempy a jiná dočasná ubytovací zařízení.
Mimo aktivní zóny může vodoprávní úřad stanovit v záplavových územích omezující podmínky a to z důvodu ochrany před povodněmi a k ochraně vod před případným znečištěním a to vždy podle konkrétní situace daného určitého místa.
Pro strategické rozhodování jednotlivých subjektů o realizaci a rozsahu opatření k ochraně před povodněmi je nutné znát rozsah potenciálně ohroženého území i charakteristiky průběhu povodně (průběh hladin a průtoků, dobu zaplavení, rychlosti proudění v zaplaveném území apod.). Teprve na základě těchto charakteristik je možné identifikovat stupeň ohrožení a potenciál možných škod, rozhodovat o využití jednotlivých částí ohroženého území a dále provádět rizikové analýzy, které jsou nezbytné pro zodpovědné sestavování povodňových plánů, plánů povodí a koncepcí v oblasti ochrany před povodněmi. Tyto údaje je potřebné získat v rámci stanovování záplavových území a vyhodnocením odtokových poměrů v ucelených povodích.
Základem při stanovování záplavových území je zmapování výškopisné situace v území podél vodních toků. K tomu je zapotřebí zajistit přesné a aktuální státní mapové podklady. Bylo by neúměrným zatížením rozpočtu vodohospodářských orgánů, pokud by takovou prostorovou informaci musely pořizovat účelově z vlastních rozpočtů. Za účinný a efektivní přístup se považuje zejména uplatnění metod leteckého snímkování, vyhodnocování leteckých snímků a pořizování ortofotomap. Jakmile je však pořízen digitální model reliéfu, dovoluje to nasazení moderních technologií matematického modelování, což přináší podstatně větší množství potřebných informací o průběhu návrhových povodní.
Stanovená záplavová území budou zobrazena do státního tematického mapového díla Mapy záplavových území ČR 1:10 000, závazného na celém území státu, pořizovaného dle § 2, písm. f), nařízení vlády č. 116/1995 Sb., kterým se stanoví geodetické referenční systémy, státní mapová díla závazná na celém území státu a zásady jejich používání. Veřejná dostupnost této informace bude dále zabezpečena jeho digitální formou, která by se stala součástí Základní báze geografických dat (ZABAGED).
Obce dále mohou fakultativně pořídit svou Mapu záplavového území obce v podrobnějším měřítku (doporučuje se měřítko 1:5000) s vyznačením rizik rychlosti proudění a nebezpečných hloubek za povodně. Tato mapa nesmí být v rozporu se státním mapovým dílem v měřítku 1:10 000, avšak jako podrobnější podklad může být součástí výkresové dokumentace územního plánu obce. Měla by být rovněž součástí povodňového plánu, příp. evakuačního plánu pro krizové řízení a měla by rovněž být povinným informačním podkladem pro stanovení ceny nemovitostí.
Informace o záplavových územích a omezení vydaná vodoprávním úřadem pro využití území v přirozených inundacích tvoří závazné limity pro zpracování územních plánů. Jejich prostřednictvím se strategická systémová ochrana promítne jak do plánů velkých územních celků, tak i do jednotlivých obcí.
C.1.3.1.2 Stanovená záplavová území ve Zlínském kraji
Krajský úřad Zlínského kraje, odbor životního prostředí a zemědělství zajistil digitální zpracování veškerých záplavových území významných vodních toků, která jsou na území správního obvodu Zlínského kraje stanovena. Podklady pro vypracování zadaného úkolu byly zákresy v mapách různých měřítek a některé i v digitální formě. Seznam stanovených
C-13
záplavových území je uveden v příloze E.1.9, seznam zpracovaných ale nestanovených ZÚ v příloze E.1.10. .
Záplavová území, jejichž podklady nebyly k dispozici v digitální podobě, a to byla větší část, byla překreslena do Základní mapy ČR v měřítku 1:10 000. Zákresy v základní mapě byly digitalizovány v prostředí Topol a data převedena do formátu ArcGIS shapefile.
Data rozlivů vznikla interpretací údajů ze zdrojových dokumentací do polohopisu a výškopisu ZABAGED a je proto možné je využívat pouze do měřítka odpovídajícího mapovému dílu – 1 : 10 000 s přihlédnutím ke skutečnosti, že řada jevů, zejména liniového charakteru, je vyjádřena nikoliv skutečným rozměrem jevu, ale pouze jeho zjednodušeným vyjádřením formou kartografické značky. Při využívání dat rozlivů v měřítcích větších než 1 : 10 000 je vždy nezbytné zákresy interpretovat do příslušného mapového díla a ne provést pouze prosté zvětšení.
Digitalizovaná data a poskytnuté datové podklady byly verifikovány nad digitálním mapovým podkladem (ZABAGED). Při tom byly odstraněny drobné nepřesnosti digitalizace a linie byly přizpůsobeny mapovému podkladu.
C.1.3.2 Regulace využívání záplavových území
Základním trendem uplatňovaným v současnosti v ochraně před povodněmi v zahraničí je příklon k omezování ekonomických aktivit v záplavových územích namísto snah chránit tato území před povodněmi za každou cenu. Tento trend označovaný jako „dát vodě prostor“ nemá zatím v české legislativě zřetelnou podporu a většina prostředků byla a je věnována obnově v záplavových územích. Prvním krokem je stanovení aktivních zón záplavových území.
Strategie vyžaduje omezování stávající obytné a výrobní funkce území v aktivních zónách záplavového území a vyloučení obnovy těch objektů, které byly povodní demolovány. Dalším cílem je dosáhnout vhodně diferencované ochrany v různých lokalitách formou pobídek občanům a vlastníkům budov pro jejich konstrukčně stavební úpravy.
Při využívání zemědělských pozemků v záplavových územích je nutno respektovat cíle - zachování jímací schopnosti půdy pro vodu, zejména zamezení silnému zhutňování
a erozi půdy,
- vytváření sítě zemědělských komunikací s přihlédnutím k ekologickým požadavkům, např. obhospodařování zemědělských ploch na svazích po vrstevnici.
- při výstavbě poldrů upřednostňování jejich využití jako luk a pastvin, resp. obnova lužních lesů ve vhodných lokalitách
Pro kontrolu stavu ohrožených území z hlediska připravenosti na povodně slouží institut povodňových prohlídek, který je zakotven ve stávající legislativě a je součástí připravovaných návrhů. Je nutné, aby příslušné orgány výrazně více využívaly možností této kontrolní činnosti.
C.1.4 Ochrana majetku
Jednou z nejdůležitějších zásad Strategie je povinnost každého chránit přiměřeně svůj majetek před povodněmi.
Subjekty, které hradí náklady na opatření na ochranu před povodněmi, stanoví vodní zákon v § 86 takto:
(1) Opatření na ochranu před povodněmi, která vymezí programy opatření vycházející z Plánu hlavních povodí České republiky, hradí stát. Pokud jsou součástí takových opatření technická zařízení, hradí stát také jejich provoz.
C-14
(2) Opatření na ochranu před povodněmi, která vymezí programy opatření vycházející z plánů oblastí povodí, hradí kraje, které za tím účelem vyčleňují v rámci svého rozpočtu přiměřenou rezervu, sloužící pro krytí ostatních opatření na ochranu před povodněmi ve správním obvodu kraje. Stát může na tato opatření přispět.
(3) Jednotlivé obce mohou činit opatření k přímé ochraně majetku na svém území. Stát a kraje mohou na tato opatření přispět. Obce mohou požádat vlastníky majetku, který je těmito opatřeními chráněn, o příspěvek na jejich výstavbu.
(4) Právnické a fyzické osoby nesou náklady, které jim vzniknou vlastními opatřeními k ochraně jejich majetku před povodněmi.
(5) Náklady na zabezpečovací práce na vodních tocích hradí jejich správci. Vlastníci vodních děl hradí náklady na zabezpečovací práce na těchto vodních dílech.
Náklady na záchranné práce, kromě nákladů podle odstavce 4, hradí obce, okresní úřady, kraje a stát v souladu s působnostmi v systému povodňové ochrany podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 218/2000 Sb.).
C.2 Programy prevence před povodněmi – I. etapa (do konce roku 2006)
Konstituování programů pro podporu protipovodňové ochrany je postaveno na základě Strategie ochrany před povodněmi pro území ČR (přijaté Usnesením vlády č. 382/2000).
Základní principy byly promítnuty i v přípravě dalších legislativních předpisů, zejména:
- Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů,
- Vyhláška Ministerstva financí č. 40/2001 Sb., o účasti státního rozpočtu na financování programů reprodukce majetku.
Jako věcné plnění Strategie byl zpracován materiál „Záměry tvorby programů prevence před povodněmi“, který vláda vzala na vědomí svým usnesením č. 897 ze dne 13.září 2000.
Zde byl navržen soubor konkrétních programů prevence před povodněmi v gesci vybraných resortů a byla navržena struktura, vytipovány cíle a věcné náplně jednotlivých programů, včetně odhadu jejich finanční náročnosti.
Jedním z rozhodujících faktorů, které významně ovlivňují realizaci protipovodňových opatření je způsob jejich financování. Technická opatření, která se v protipovodňové ochraně využívají, zpravidla bývají finančně velice nákladná a jsou proto ve významné míře vázána na existenci dobře fungujících dotačních programů. V období let 2002 – 2005 byl přímým programem pro podporu záměrů protipovodňové ochrany především program v působnosti Ministerstva zemědělství České republiky Prevence před povodněmi.
I. etapa programu Prevence před povodněmi byla zaměřená především na povodí zasažená povodněmi do roku 2000, tedy na povodí řek Moravy, Odry a povodí horního Labe.
Hlavním cílem opatření I. etapy bylo zvýšení možností akumulace a retence výstavbou a obnovou poldrů a hrází k vymezení neškodného rozlivu v údolních nivách a podpora zachycení a bezpečného převedení velkých povodňových průtoků zvyšováním kapacity koryt vodních toků v kritických úsecích (zejména v oblastech zástavby), včetně úprav koryt bystřin a exponovaných drobných vodních toků. Investiční preventivní opatření se soustředila především na technické prvky, které realizací přinesly konkrétní a ekonomicky doložitelnou účinnost v hydrologických povodích.
Tato etapa realizovaná v letech 2002 – 2005 (s přesahem do roku 2007 pro dokončovaná opatření) představuje výběr investičních záměrů pro nejohroženější části území ČR (zejména postižené povodněmi do roku 2000) s plánovanými náklady ve výši 4,15 mld. Kč. Hlavními zdroji financování I. etapy programu byly prostředky úvěru od Evropské investiční banky (dále též „EIB“), ze státních finančních aktiv a státního rozpočtu. Doplněny byly vlastními zdroji žadatelů (zejména státních podniků Povodí a s.p. Lesy České republiky) a dále menší měrou spolufinancováním ze strany obcí a měst.
C-15
C.3 Programy prevence před povodněmi – současný stav
V souboru programů prevence před povodněmi byly doporučeny k realizaci čtyři programy, které prošly do dnešní doby určitým vývojem - v současné době je aktuálních celkem 5 programů:
Tabulka C-2: Programy prevence před povodněmi
č. Název programu Gestor
1. Program Prevence před povodněmi Ministerstvo zemědělství ČR 2. Program Obnova, odbahnění a rekonstrukce rybníků
a vodních nádrží Ministerstvo zemědělství ČR
3. Program podpory prevence v územích ohrožených nepříznivými klimatickými vlivy
Ministerstvo životního prostředí ČR
4. Program Protipovodňové zajištění dopravních
objektů Ministerstvo dopravy ČR
5. Program Přednostní poskytování služeb
elektronických komunikací za krizových stavů Ministerstvo informatiky ČR
Kromě dále uvedených přímých programů využitelných pro realizaci protipovodňových opatření v gesci Ministerstva zemědělství (Prevence před povodněmi II) je v současné době k dispozici nedávno (6/2007) otevřený program v gesci MŽP - Operační Program Životní prostředí, zaměřený v hlavních osách i na podporu protipovodňové ochrany a dále dílčím způsobem i dotační tituly Ministerstva pro místní rozvoj v rámci politiky rozvoje venkova.
Operační program Životní prostředí (Ministerstvo životního prostředí) - strategickým cílem je ochrana a zlepšování kvality životního prostředí jako základního principu udržitelného rozvoje se zaměřením na plnění požadavků právních předpisů ES v oblasti životního prostředí.
Pro období 2007-2013 ve složce VODA je kromě hlavního cíle (dosažení dobrého stavu povrchových a podzemních vod s cílovým rokem 2015) zahrnut i požadavek na minimalizaci následků povodní na základě analýzy současných a budoucích rizik povodní prostřednictvím povodňového mapování a zvýšením ochrany obyvatel v nejohroženějších lokalitách.
Deklarována je nezbytnost zlepšit povodňovou ochranu tak, aby se minimalizovalo ohrožení životů obyvatel a podstatnějším způsobem byly omezeny materiální škody.
Financování projektů na dosažení stanovených specifických cílů se předpokládá prioritně z Fondu soudržnosti (a podporou z Evropského fondu pro regionální rozvoj (ERDF) a ze zdrojů Evropského sociálního fondu (ESF)), pro protipovodňovou ochranu se předpokládá pro období let 2007 – 2013 rozpočet ve výši 20 mld. Kč.
C.3.1 Program Prevence před povodněmi
Program Prevence před povodněmi II - Podpora prevence před povodněmi II, vychází ze zkušeností při realizaci etapy I. a je plánován pro období let 2007 až 2010.
Hlavním cílem II. etapy programu je další snižování úrovně ohrožení a povodňových rizik v záplavových oblastech vodních toků. Investiční akce navržené k financování v rámci II. etapy jsou technickými akcemi, které mají, na rozdíl od předcházejících programů, výraznější systémový charakter. To je řešeno zapracováním výsledků studií z dřívějších programů do nových koncepcí a projektových řešení, která jsou připravena k realizaci v II. etapě programu.
Věcné cíle programu jsou podloženy bohatými zkušenostmi se vznikem a průběhem povodní na našem území, které byly získány zejména v posledních deseti letech. Program je zvláště zaměřen na realizaci takových opatření, která řeší povodňové ohrožení v
C-16
nejrizikovějších lokalitách podél vodních toků. Metodika hodnocení priorit ve II. etapě programu Prevence před povodněmi objektivně upřednostňuje ty rizikové oblasti, kde budou mít protipovodňová opatření největší efekt.
Cíle programu jsou orientovány jak na získání věrohodných informací a podkladů pro návrhy protipovodňových opatření v budoucnu (studijní podprogram 129 125), tak na protipovodňová opatření stavebního charakteru, pro která je plánován výrazně větší rozsah investic. V rámci programu se vhodně doplňují opatření (akce) na drobných vodních tocích, která napomáhají pozitivnímu ovlivňování vývoje odtoku z horních částí povodí toků, a opatření pro zvládání extrémních povodňových situací na významných vodních tocích.
Dokumentace programu řeší postup pro předkládání nových návrhů opatření potenciálními ochráněnými subjekty z řad obcí, měst a sdružení obcí, nebo kraji. Součástí programu nejsou opatření na stabilizaci odtokových poměrů v krajině, revitalizace a snížení eroze. Tato jinak jistě pozitivní opatření mají proměnlivé a obtížně kvantifikovatelné protipovodňové efekty a nastupují do plné funkce s větším časovým odstupem. Předpokládá se, že budou realizována z podpor v gesci MŽP financovaných převážně z kohezního fondu a ze strukturálních fondů EU.
Na základě zkušeností z I. etapy programu nechalo Ministerstvo zemědělství vypracovat strategickým expertem programu, vyžádaným Evropskou investiční bankou, metodiku pro hodnocení navržených akcí (Metodika pro posuzování protipovodňových opatření navržených do II. etapy programu „Prevence před povodněmi“). Strategickým expertem je pro II. etapu programu sdružení stavebních fakult ČVUT Praha a VUT Brno. Metodika pracuje s vícekriteriálním hodnocením jednotlivých akcí, avšak jejím základním principem je porovnání nákladů a užitků, tj. efektivnost vložených (zejména státních) prostředků.
Investoři z řad státních podniků Povodí a Lesy ČR a organizační složky státu Zemědělské vodohospodářské správy předložili v letech 2005 až 2006 k posouzení prvních 349 navržených akcí, které byly strategickým expertem do března 2006 dle schválené metodiky posouzeny.
Jedním z hlavních výstupů posuzování akcí je pořadník akcí vypracovaný dle multikriteriálního hodnocení; v závěru pořadníku se logicky ocitly akce s nižší poměrnou efektivitou.
Na základě zkušeností s posuzovanými opatřeními strategičtí experti navrhli pro II. etapu programu, tj. pro program 129 120 „Podpora prevence před povodněmi II“, čtyři odlišné podprogramy a v nich sledované ukazatele, parametry a indikátory.
II. etapa programu Prevence před povodněmi vychází z výsledků programů realizovaných v minulosti a v tomto smyslu na ně navazuje :
- Odstranění škod způsobených povodní 1997 – MZe, - Odstranění škod způsobených povodní 1998 – MZe, - Protipovodňová opatření (MZe 1998),
- Program Odstranění následků povodní na státním vodohospodářském majetku (MZe 2002),
- Program Prevence před povodněmi (I. etapa) (MZe 2002).
II. etapa programu Prevence před povodněmi vychází zejména z následujících právních předpisů a dokumentů České republiky:
- Strategie ochrany před povodněmi pro území ČR (usnesení vlády č. 382/2000) (včetně připravované aktualizace)
- Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů,
- Vyhláška Ministerstva financí č. 40/2001 Sb., o účasti státního rozpočtu na financování programů reprodukce majetku,
- Zákon č. 543/2005 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 2006, příloha č. 11, - Návrh zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2007, příloha č. 11
- Usnesení vlády č. 383 ze dne 12. 4. 2006, - Usnesení vlády č. 496 ze dne 10. 5. 2006.
C-17
II. etapa programu Prevence před povodněmi, s názvem Podpora prevence před povodněmi II, je rozčleněna do čtyř podprogramů:
129 122 Podpora protipovodňových opatření s retencí, je zaměřen na:
a) vodní nádrže,
b) suché nádrže a stavební objekty území určených k rozlivům povodní;
Cílem podprogramu je zřizování nových retenčních prostorů na vodních tocích a rekonstrukce a úpravy na existujících vodních nádržích s retenčním účinkem pro zvýšení míry ochrany území podél vodních toků před povodněmi, a v neinvestiční části podprogramu obnova a opravy tohoto typu opatření.
129 123 Podpora protipovodňových opatření podél vodních toků, je zaměřen na:
a) zvyšování kapacity koryt vodních toků, b) ochranné hráze,
c) odlehčovací koryta a štoly,
d) zvyšování průtočné kapacity jezů, e) rekonstrukce hrází,
f) stabilizace koryt vodních toků;
Cílem podprogramu jsou opatření podél vodních toků formou zvyšování průtočné kapacity koryt vodních toků (formou rozšíření nebo prohloubení koryta) a jejich stabilizace, výstavbou ochranných hrází a ostatních souvisejících opatření. Neinvestiční část podprogramu je zaměřena na obnovu a opravy tohoto typu opatření.
129 124 Podpora zvyšování bezpečnosti vodních děl;
Cílem podprogramu je rekonstrukce stávajících vodních děl za účelem zvýšení bezpečnosti jejich provozu za povodní a za účelem zlepšení manipulačních možností vodních děl v operativním povodňovém řízení. Rekonstrukce vodních děl se týká zejména bezpečnostních přelivů a spodních výpustí, a stabilizace a zesílení stavebních konstrukcí vodních děl (při maximálních hladinách).
129 125 Podpora vymezení záplavových území a studií odtokových poměrů.
Cílem podprogramu je vypracování dokumentace pro návrh záplavových území podle § 66 zákona č. 254/2001 Sb. a podle vyhlášky č. 236/2001 Sb. a nebo vypracování studií odtokových poměrů. Uvedená přípravná protipovodňová opatření jsou nezbytným krokem pro následující fáze projektové přípravy jednotlivých opatření.
Financování programu „Podpora prevence před povodněmi II" bude zajištěno z prostředků státního rozpočtu a dále z prostředků úvěru od Evropské investiční banky a z výnosů z privatizace, které rovněž vstupují do státního rozpočtu, a dále z vlastních zdrojů investorů z řad správců vodních toků (včetně obcí - § 48 odst. 2 zákona č. 254/2001 Sb.). Akce mohou být dále finančně podpořeny ze strany potenciálně ochráněných obcí, měst, sdružení obcí a z krajských rozpočtů, např. uhrazením dokumentace stavby či některých vyvolaných investic.
(Zejména se s částečným nebo úplným financováním z územních rozpočtů počítá v případě hrazení podkladů nezbytných pro „Žádost o posouzení navrhovaného protipovodňového opatření“ ) Bude umožněno spolufinancování rovněž z fondů Evropské unie, v návaznosti na novou směrnici o povodních, jejíž přijetí se očekává v r. 2007.
V letech 2007 – 2012 se předpokládá financování výdajů programu ve výši 10,5 mld. Kč, z čehož představují cca 10,3 mld. Kč kapitálové výdaje (investice) a cca 0,2 mld. Kč běžné výdaje (neinvestice). V uvedených částkách je zahrnuta předpokládaná spoluúčast investorů investičních akcí v sumě minimálně 0,5 mld. Kč. Neinvestiční prostředky budou poskytovány organizační složce státu ZVHS, která nedisponuje vlastními zdroji.
C-18
C.3.2 Program protierozní ochrany zemědělské půdy
Program protierozní ochrany půdy byl ze souboru programů prevence před povodněmi vypuštěn v roce 2003. Na základě změny strategie dotační politiky Ministerstva zemědělství byl již v letech 2000/2001 program nahrazen řadou opatření v oblasti podpory mimoprodukčních funkcí zemědělství, které jsou zakotvena v Nařízení vlády č. 505/2000 Sb., kterým se stanoví podpůrné programy k podpoře mimoprodukčních funkcí zemědělství, k podpoře aktivit podílejících se na udržování krajiny, programy pomoci k podpoře méně příznivých oblastí a kritéria pro jejich posuzování, a kterým bylo vyhlášeno několik podpůrných programů s pozitivním environmentálním dopadem v oblasti ochrany životního prostředí.
C.3.3 Program Obnova, odbahnění a rekonstrukce rybníků a vodních nádrží
Po povodni v srpnu 2002 byl Ministerstvem zemědělství založen další nový podpůrný program obnova, odbahnění a rekonstrukce rybníků a vodních nádrží, který souvisí s prevencí před povodněmi. Program byl schválen Ministerstvem financí v letech 2003 – 2006 s celkovými náklady 3,3 mld. Kč. Hlavním cílem je obnova základní funkce rybníků a důsledné posílení jejich retenční funkce na úkor potlačení rybochovného účelu. Program má celorepublikovou působnost s tím, že přednostně budou uspokojeny potřeby v lokalitách postižených zmiňovanou povodní.
C.3.4 Program Podpora prevence v územích ohrožených nepříznivými klimatickými vlivy
Program tvoří pět podprogramů
− Hlásný systém povodňové ochrany
− Pořízení dokumentace záplavových území
− Řešení nestabilit svahů v České republice
− Vyhodnocení katastrofální povodně v srpnu 2002
− Dokumentace a vyhodnocení mimořádné povodňové situace
Cílem podprogramu Hlásný systém povodňové ochrany je modernizace systému předpovědní povodňové služby a základních hlásných profilů realizovaných ČHMÚ, aplikace doplňkových hlásných profilů realizovaných obcemi s rozšířenou působností nebo kraji, včetně přenosu a zpřístupnění informace.
C.3.5 Program Protipovodňové zajištění dopravních objektů Program a jeho podprogramy jsou strukturovány takto:
− Podprogram Doplnění pohotovostních zásob v dopravě
− Podprogram Protipovodňová prevence mostů a dopravních objektů
− Podprogram Podpora protipovodňové ochrany veřejných přístavů plavidel
Zahájení realizace podprogramu Protipovodňová prevence mostů a dopravních objektů se předpokládá až od roku 2007, věcný obsah podprogramu Podpora protipovodňové ochrany veřejných přístavů plavidel byl zahrnut do jiných programů a proto se s realizací tohoto podprogramu již nepočítá.
C.3.6 Program Přednostní poskytování služeb elektronických komunikací za krizových stavů
Program v současné době řešen na základě Rámcové smlouvy na zabezpečení úkolu Programu racionalizačních projektů a služeb (RPS), ze kterého je i financován, pro potřeby Ministerstva informatiky jako Projekt č. 11/1 „Přednostní poskytování služeb elektronických komunikací za krizových stavů“.
C-19
C.4 Opatření na území Zlínského kraje již navržená, případně realizovaná
C.4.1 Opatření navržená v Generelu protipovodňových opatření
Generel protipovodňových opatření zpracovaný s.p. Povodí Moravy a firmou Aquatis Brno a.s. (dnes PÖYRY Environment a.s.) na základě odborného posouzení nabízí obsáhlé možnosti zachycení vody v povodí řeky Moravy a Dyje. Generel PPO byl zpracován po katastrofální povodni na Moravě v roce 1997 s původně tiskovým výstupem, později byl pracovníky Povodí Moravy s.p. převeden do digitální podoby, ve formě pro software GIS aplikací. V současné době je Generel nadále aktualizován a spravován pracovníky Povodí Moravy s.p..
Generel vychází z těchto hlavních zásad:
• navržená protipovodňová opatření budou chránit pouze místa osídlení obyvatelstva či lokality zvláštního veřejného zájmu, nepředpokládá se ochrana zemědělských pozemků;
• ochrana bude navrhována na účinky nejvyšší pozorované povodně, případně na Q100;
• v maximální míře bude využita retenční schopnost území (přirozené inundace, umělé retenční prostory apod.);
• opatření budou navazovat na již existující protipovodňová opatření, která budou doplňovat a rozšiřovat.
Opatření jsou navrhována v několika skupinách, jež jsou si navzájem rovnocenná, jsou to - nové retenční vodní nádrže, suché nádrže - poldry,
- zkapacitnění koryt toků jejich technickou úpravou nebo ohrázováním a využití odsazených hrází kolem míst osídlení,
- využití nově navrhovaných komunikací jako protipovodňových opatření, - zkapacitnění mostů a propustků
- revitalizace nivy toků.
V úvahu byl vzat protipovodňový účinek jednotlivých opatření, neboť posouzení komplexního návrhu jako systému protipovodňových opatření doposud nebylo realizováno. Předložené návrhy tak reprezentují syntézu z řady již dříve zpracovaných materiálů a navržených opatření pro lokální potřeby, upravenou na základě zkušeností z povodňové situace v roce 1997.
Na území Zlínského kraje jsou navržena následující opatření:
Tabulka C-3: Ohrázování vodních toků ( individuální ochrana sídel):
navržená opatření celkem
ve formě studie ( ideové návrhy)
dokumentace pro
stavební povolení realizováno
160 135 6 19
Tabulka C-4: Suché poldry:
navržená opatření celkem
ve formě studie ( ideové návrhy)
dokumentace pro
stavební povolení realizováno
76 75 1 0 pozn: celkový retenční objem navržených retenčních nádrží na území Zlínského kraje je 42,08 mil.m3.
C-20 Tabulka C-5: Ostatní opatření:
revitalizace údolní
nivy úprava silnic průlehy a rušené
hráze inundační mosty
15 2 11 5
Některá z těchto opatření byla již realizována, k dalším je pak připravena projektová dokumentace a probíhá standardní předrealizační fáze.
C.4.2 Opatření navržená v plánu hlavních povodí ČR
Územní ochrana lokalit vhodných pro akumulaci povrchových vod
Návrh plánu hlavních povodí České republiky z října 2006 aktualizuje seznam výhledových vodních nádrží podle platného Směrného vodohospodářského plánu České republiky (Publikace SVP č. 34 Vodní nádrže, 1988) pro řešení výhledových vodohospodářských potřeb.
Vymezené lokality výhledových vodních nádrží (lokality vhodné pro akumulaci povrchových vod) tvoří limit využití území podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Tento institut zajišťuje územní ochranu lokalit vhodných pro akumulaci povrchových vod před jinými aktivitami v území, které by mohly ztížit nebo znemožnit vybudování akumulace vody v dlouhodobém výhledu.
Aktualizace seznamu lokalit vhodných pro akumulaci povrchových vod proběhla v rámci naplňování adaptačních opatření k přizpůsobení systému vodního hospodářství předpokládané změně klimatu. Jednotlivé lokality byly posuzovány s ohledem na jejich možnosti ovlivnit odtokové poměry podle potřeb v jednotlivých dílčích povodích. Výsledkem jsou vymezené lokality jako plochy morfologicky a hydrologicky vhodné pro akumulaci povrchových vod využitelné pro zvýšení kapacity vodních zdrojů závislých na atmosférických srážkách pro případy kompenzace odtoku vlivem očekávané klimatické změny v dlouhodobém horizontu k roku 2050 a dále. V řadě případů však dochází k územnímu střetu vybraných lokalit s limity využití území v oblasti ochrany přírody a krajiny. V současné době je nutno konstatovat, že oba limity využití území mají stejný zájem na dlouhodobém zajištění územní ochrany před jinými aktivitami. Případný střet záměrů bude řešen podle platné legislativy až v případě oprávněné potřeby vody po prokázaném využití ostatních vhodných opatření.
Aktualizovaný seznam lokalit vhodných pro akumulaci povrchových vod k územnímu hájení obsahuje pro Zlínský kraj celkem 18 lokalit.
Seznam podléhá přezkoumání v návaznosti na zpřesňování prognóz vývoje klimatické změny a další aktualizace proběhne do 6 let v rámci aktualizace Plánu hlavních povodí České republiky.
Pro uplatnění územní ochrany lokalit vhodných pro akumulaci povrchových vod (ustanovení § 19 odst. 1, písm. m) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)) je Seznam lokalit vhodných pro akumulaci povrchových vod předáván pořizovatelům územně analytických podkladů jako soubor údajů o území podle ustanovení § 25 až 29 stavebního zákona.
Specifikace limitů využití území je stanovena v závazné části Plánu hlavních povodí České republiky, která bude vyhlášena nařízením vlády podle ustanovení § 24 odst. 4 vodního zákona.
Na seznamem určených plochách lokalit vhodných pro akumulaci povrchových vod nelze umisťovat:
a) stavby technické a dopravní infrastruktury mezinárodního, republikového a jiného nadmístního významu,
b) stavby a zařízení pro průmysl, energetiku, zemědělství, těžbu nerostů, a další stavby, zařízení a činnosti, které by mohly narušit geologické a morfologické poměry v přehradním profilu nebo nepříznivě ovlivnit využití plochy zátopy a to jak samotnou
