Omezení potenciálních škod

Pokračující urbanizace a růst hospodářského potenciálu s sebou nese i nárůst počtu obyvatel a výraznou kumulaci ekonomických a kulturních hodnot a to i v územích ohrožených povodněmi. Jedním z ukazatelů je například prudký nárůst velkých obchodních zón po roce 1989, výstavba příměstských oblastí určených k bydlení – tzv. satelitních městeček a s tím spojený velký nárůst ploch, ze kterých je voda bez infiltrace odváděna přímo do recipientu.Tato území, pokud se nacházejí v záplavovém území toku, je nezbytné podrobně vymezit a jejich využívání přiměřeně regulovat a kompenzovat vhodnými opatřeními zhoršení odtokových poměrů v území.

Záplavové území stanovuje na návrh správce vodního toku odbor životního prostředí a zemědělství - oddělení vodního hospodářství krajského úřadu, jako příslušný vodoprávní úřad v případě významných vodních toků a obecní úřady obcí s rozšířenou působností pro drobné vodní toky. Stanovené záplavové území včetně vymezení aktivních zón je závazným podkladem pro územní plánování v území, jehož se týká a musí být v příslušném rozsahu zahrnuto do jednotlivých stupňů územně plánovací dokumentace – zejména do grafických částí a výkresů řešících limity využití území – v souladu s platnou vyhláškou č. 500/2006 Sb. o

C-11

územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti. Stanovené záplavové území včetně vymezení aktivních zón je i výchozím podkladem pro vyjadřovací činnost správce toku.

Regulace výstavby, posuzování vlivu plánovaných staveb v záplavových územích na průběh povodně a ochrana těchto staveb pak podléhá schvalovacímu procesu místně příslušného vodoprávního úřadu a je tedy možné předcházet zbytečným problémům při povodňových stavech.

Ve Zlínském kraji je v současné době stanoveno jen minimum záplavových území včetně vymezení aktivní zóny, je proto namístě zdůraznit podporu této preventivní složce protipovodňové ochrany.

C.1.3.1 Stanovení záplavových území

C.1.3.1.1 Legislativní předpisy při stanovování a vyhlašování záplavových území

Dle zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen vodní zákon), jsou záplavová území administrativně určená území, která mohou být při výskytu přirozené povodně zaplavena vodou. Jejich rozsah je povinen stanovit na návrh správce vodního toku vodoprávní úřad. Vodoprávní úřad může uložit správci vodního toku povinnost zpracovat a předložit takový návrh v souladu s plány hlavních povodí a s plány oblastí povodí.

Institut stanovení záplavových území byl dán již zák. č. 138/1973 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů. Podle zmíněného zákona se jednalo o tzv. zátopová území, která byla na návrh správce vodního toku stanovována tehdy vodohospodářským orgánem dle § 13 odst. 2 zákona č. 138/1973 Sb.,o vodách.

Záplavová území (stanovená dle § 66 současně platného vodního zákona) věcně navazují na zátopová území stanovována podle § 13 odst. 2 vodního zákona č. 138/1973 Sb. a proto dosud stanovená zátopová území se považují za záplavová území. Způsob a rozsah zpracovávání návrhu a stanovení záplavových území je dán vyhláškou 236/2002 Sb. o způsobu a rozsahu zpracovávání návrhu a stanovení záplavových území.

Novým institutem od 1. 1. 2002 je v současně platném vodním zákoně tzv. aktivní zóna záplavového území. Dle § 66 stávajícího vodního zákona se aktivní zóna vymezuje v současně zastavěných územích obcí, v územích určených k zástavbě podle územně plánovací dokumentace, případně podle potřeby v dalších územích, vymezí vodoprávní úřad na návrh správce vodního toku aktivní zónu záplavového území podle nebezpečnosti povodňových průtoků.

Omezení v záplavových územích stanovená vodním zákonem jsou hlavně v aktivních zónách (§ 67 vodního zákona), kde se nesmí umísťovat, povolovat ani provádět stavby, které nesouvisí s vodním tokem.

Výjimka je udělena např. pro úpravu vodního toku, převádění povodňových průtoků, ochrana před povodněmi, nebo pro stavby, které jinak souvisí s vodním tokem, zlepšují odtokové poměry, stavby pro jímání vod, odvádění odpadních a srážkových vod. Dále se do této linie řadí i nezbytné stavby dopravní a technické infrastruktury a zřizování chmelnic v katastrálních územích vymezených podle zák. č. 97/1996 Sb., o ochraně chmele, ve znění pozdějších předpisů.

Pro nezbytné stavby dopravní a technické infrastruktury a chmelnice byla současně stanovena podmínka provedení takových opatření, která budou minimalizovat vliv těchto staveb na zhoršení průběhu povodňové vlny.

Přímo ze zákona jsou v aktivní zóně záplavového území zakázány tyto činnosti:

C-12

a) těžit nerosty a zeminu způsobem zhoršujícím odtok povrchových vod a provádět terénní úpravy zhoršující odtok povrchových vod

b) skladovat odplavitelný materiál, látky a předměty c) zřizovat oplocení, živé ploty a jiné podobné překážky d) zřizovat tábory, kempy a jiná dočasná ubytovací zařízení.

Mimo aktivní zóny může vodoprávní úřad stanovit v záplavových územích omezující podmínky a to z důvodu ochrany před povodněmi a k ochraně vod před případným znečištěním a to vždy podle konkrétní situace daného určitého místa.

Pro strategické rozhodování jednotlivých subjektů o realizaci a rozsahu opatření k ochraně před povodněmi je nutné znát rozsah potenciálně ohroženého území i charakteristiky průběhu povodně (průběh hladin a průtoků, dobu zaplavení, rychlosti proudění v zaplaveném území apod.). Teprve na základě těchto charakteristik je možné identifikovat stupeň ohrožení a potenciál možných škod, rozhodovat o využití jednotlivých částí ohroženého území a dále provádět rizikové analýzy, které jsou nezbytné pro zodpovědné sestavování povodňových plánů, plánů povodí a koncepcí v oblasti ochrany před povodněmi. Tyto údaje je potřebné získat v rámci stanovování záplavových území a vyhodnocením odtokových poměrů v ucelených povodích.

Základem při stanovování záplavových území je zmapování výškopisné situace v území podél vodních toků. K tomu je zapotřebí zajistit přesné a aktuální státní mapové podklady. Bylo by neúměrným zatížením rozpočtu vodohospodářských orgánů, pokud by takovou prostorovou informaci musely pořizovat účelově z vlastních rozpočtů. Za účinný a efektivní přístup se považuje zejména uplatnění metod leteckého snímkování, vyhodnocování leteckých snímků a pořizování ortofotomap. Jakmile je však pořízen digitální model reliéfu, dovoluje to nasazení moderních technologií matematického modelování, což přináší podstatně větší množství potřebných informací o průběhu návrhových povodní.

Stanovená záplavová území budou zobrazena do státního tematického mapového díla Mapy záplavových území ČR 1:10 000, závazného na celém území státu, pořizovaného dle § 2, písm. f), nařízení vlády č. 116/1995 Sb., kterým se stanoví geodetické referenční systémy, státní mapová díla závazná na celém území státu a zásady jejich používání. Veřejná dostupnost této informace bude dále zabezpečena jeho digitální formou, která by se stala součástí Základní báze geografických dat (ZABAGED).

Obce dále mohou fakultativně pořídit svou Mapu záplavového území obce v podrobnějším měřítku (doporučuje se měřítko 1:5000) s vyznačením rizik rychlosti proudění a nebezpečných hloubek za povodně. Tato mapa nesmí být v rozporu se státním mapovým dílem v měřítku 1:10 000, avšak jako podrobnější podklad může být součástí výkresové dokumentace územního plánu obce. Měla by být rovněž součástí povodňového plánu, příp. evakuačního plánu pro krizové řízení a měla by rovněž být povinným informačním podkladem pro stanovení ceny nemovitostí.

Informace o záplavových územích a omezení vydaná vodoprávním úřadem pro využití území v přirozených inundacích tvoří závazné limity pro zpracování územních plánů. Jejich prostřednictvím se strategická systémová ochrana promítne jak do plánů velkých územních celků, tak i do jednotlivých obcí.

C.1.3.1.2 Stanovená záplavová území ve Zlínském kraji

Krajský úřad Zlínského kraje, odbor životního prostředí a zemědělství zajistil digitální zpracování veškerých záplavových území významných vodních toků, která jsou na území správního obvodu Zlínského kraje stanovena. Podklady pro vypracování zadaného úkolu byly zákresy v mapách různých měřítek a některé i v digitální formě. Seznam stanovených

C-13

záplavových území je uveden v příloze E.1.9, seznam zpracovaných ale nestanovených ZÚ v příloze E.1.10. .

Záplavová území, jejichž podklady nebyly k dispozici v digitální podobě, a to byla větší část, byla překreslena do Základní mapy ČR v měřítku 1:10 000. Zákresy v základní mapě byly digitalizovány v prostředí Topol a data převedena do formátu ArcGIS shapefile.

Data rozlivů vznikla interpretací údajů ze zdrojových dokumentací do polohopisu a výškopisu ZABAGED a je proto možné je využívat pouze do měřítka odpovídajícího mapovému dílu – 1 : 10 000 s přihlédnutím ke skutečnosti, že řada jevů, zejména liniového charakteru, je vyjádřena nikoliv skutečným rozměrem jevu, ale pouze jeho zjednodušeným vyjádřením formou kartografické značky. Při využívání dat rozlivů v měřítcích větších než 1 : 10 000 je vždy nezbytné zákresy interpretovat do příslušného mapového díla a ne provést pouze prosté zvětšení.

Digitalizovaná data a poskytnuté datové podklady byly verifikovány nad digitálním mapovým podkladem (ZABAGED). Při tom byly odstraněny drobné nepřesnosti digitalizace a linie byly přizpůsobeny mapovému podkladu.

C.1.3.2 Regulace využívání záplavových území

Základním trendem uplatňovaným v současnosti v ochraně před povodněmi v zahraničí je příklon k omezování ekonomických aktivit v záplavových územích namísto snah chránit tato území před povodněmi za každou cenu. Tento trend označovaný jako „dát vodě prostor“ nemá zatím v české legislativě zřetelnou podporu a většina prostředků byla a je věnována obnově v záplavových územích. Prvním krokem je stanovení aktivních zón záplavových území.

Strategie vyžaduje omezování stávající obytné a výrobní funkce území v aktivních zónách záplavového území a vyloučení obnovy těch objektů, které byly povodní demolovány. Dalším cílem je dosáhnout vhodně diferencované ochrany v různých lokalitách formou pobídek občanům a vlastníkům budov pro jejich konstrukčně stavební úpravy.

Při využívání zemědělských pozemků v záplavových územích je nutno respektovat cíle - zachování jímací schopnosti půdy pro vodu, zejména zamezení silnému zhutňování

a erozi půdy,

- vytváření sítě zemědělských komunikací s přihlédnutím k ekologickým požadavkům, např. obhospodařování zemědělských ploch na svazích po vrstevnici.

- při výstavbě poldrů upřednostňování jejich využití jako luk a pastvin, resp. obnova lužních lesů ve vhodných lokalitách

Pro kontrolu stavu ohrožených území z hlediska připravenosti na povodně slouží institut povodňových prohlídek, který je zakotven ve stávající legislativě a je součástí připravovaných návrhů. Je nutné, aby příslušné orgány výrazně více využívaly možností této kontrolní činnosti.