Hlavní práce5258_xperm08.pdf, 591.5 kB Stáhnout

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta mezinárodních vztahů

DIPLOMOVÁ PRÁCE

2007 Martina PERGLOVÁ

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ

Hlavní specializace: Cestovní ruch

Vedlejší specializace: Psychologie a sociologie řízení firmy

Název diplomové práce:

Ženy v hotelovém managementu

Vypracovala: Bc. Martina Perglová

Vedoucí diplomové práce: PhDr. Mgr. Zuzana Hubinková, Ph.D.

Prohlášení:

Prohlašuji, že diplomovou práci na téma Ženy v hotelovém managementu jsem vypracovala samostatně. Použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury.

V Praze dne 2.5.2007 Bc. Martina Perglová

Chtěla bych poděkovat paní PhDr. Mgr. Zuzaně Hubinkové, Ph.D. za pečlivé vedení mé diplomové práce a všem, kteří mě v průběhu studia na vysoké škole podporovali.

...A MYMU ROZINKOVI MOC A MOC...za všecko!!

Osnova

ÚVOD ... 5

1 ŽENY VE SPOLEČNOSTI ... 7

1.1 ZÁKLADNÍ POJMY... 7

1.2 HISTORICKÝ VÝVOJ... 12

1.2.1 Matriarchát... 12

1.2.2 Patriarchát ... 14

1.2.3 Feminismus... 17

2 POSTAVENÍ ŽEN VE SPOLEČNOSTI Z EKONOMICKÉHO HLEDISKA... 22

2.1 ZAMĚSTNANÉ ŽENY VHISTORICKÉM POHLEDU... 22

2.2 POSTAVENÍ ŽEN NA SOUČASNÉM TRHU PRÁCE... 23

2.2.1 Zaměstnanost žen... 24

2.2.2 Mzdová diskriminace ... 27

2.2.3 Nezaměstnanost žen ... 31

2.3 ROVNÉ PŘÍLEŽITOSTI MUŽŮ A ŽEN... 33

3 ŽENY V MANAGEMENTU... 36

3.1 GENDEROVÉ POJETÍ ORGANIZACE... 36

3.2 POSTAVENÍ MUŽŮ A ŽEN VMANAŽERSKÝCH FUNKCÍCH V EVROPSKÉ UNII... 39

3.3 POSTAVENÍ MUŽŮ A ŽEN VMANAŽERSKÝCH FUNKCÍCH V ČESKÉ REPUBLICE... 42

3.4 PŘÍNOS ŽEN NA MANAŽERSKÝCH POZICÍCH... 44

3.5 PŘÍČINY MINORITNÍHO ZASTOUPENÍ ŽEN V MANAGEMENTU... 45

3.6 PRÁCE MANAŽERKY VERSUS RODINA... 48

3.6.1 Partnerství a kariéra ... 49

3.6.2 Domácí práce ... 51

3.6.3 Péče o děti ... 51

3.6.4 Možnosti harmonizace práce a rodiny... 53

4 ŽENY V HOTELOVÉM MANAGEMENTU ... 55

5 VÝZKUM ... 57

5.1 METODIKA EMPIRICKÉHO ŠETŘENÍ... 57

5.2 CÍLE PRÁCE... 57

5.3 FORMULACE HYPOTÉZ... 58

5.4 VYHODNOCENÍ DOTAZNÍKŮ... 59

5.5 VYHODNOCENÍ JEDNOTLIVÝCH OTÁZEK... 60

5.6 SHRNUTÍ, VYHODNOCENÍ HYPOTÉZ A DOPORUČENÍ... 85

6 ZÁVĚR ... 89

7 LITERATURA... 92

8 PŘÍLOHA - DOTAZNÍK ... 95

Úvod

Při zpracování této diplomové práce jsem vycházela jednak ze své osobní zkušenosti a vlastní praxe v hotelnictví, jednak z pozice ženy s aspiracemi do oblasti managementu, respektive hotelového managementu.

Oblast managementu byla vždy záležitostí výhradně mužskou. Avšak v posledních letech se těžiště managementu začíná přesouvat z oblasti technicko – organizační směrem k dominující orientaci na sociálně citlivé využívání lidského potenciálu. V této souvislosti dochází také ke změnám pohledu na roli ženy jak ve společnosti, tak v organizacích. Ve dvacátém století zaznamenala sociální i ekonomická role ženy obrovský vývoj, který se v posledních dekádách výrazně akceleruje. Nejen, že se pojem „pracující žena“ stal zcela běžným, ale nikdo se již nepozastaví nad pojmem „žena manažerka“. Nicméně je nutné si uvědomit, že ve společnosti stále existují různá úskalí pro naplnění funkce ženy manažerky, a to například v podobě harmonizace práce a rodiny. Současná společnost, její sociální povědomí a kulturní kořeny spolu s legislativou ne vždy vytvářejí optimální pracovní podmínky pro provázanost soukromého života s profesním. Ženy se potýkají s překážkami, které jim znesnadňují skloubení rodinné a pracovní situace.

Právní řád v České republice již desetiletí uznává rovnost mužů a žen, ale v reálném životě v mnoha ohledech a mnohých společenských oblastech k naplnění těchto principů rovnosti nedochází. Teoreticky se sice rovnost mužů a žen uznává, ovšem v praxi naše společnost stále setrvává u tradičního modelu rozdělení ženských a mužských rolí.

Podobné problémy jako Česká republika řeší také Evropská unie. Požadavek na prosazení rovnosti mužů a žen je jedním ze základních společných cílů unie, kde veškerá legislativa garantuje rovnost práva žen a mužů. Svým vstupem do EU přijala na sebe tyto závazky také Česká republika.

Naše republika je nastavena na demokratický politický systém a tržní ekonomiku.

Vytváří se množství příležitostí v různých sférách lidského života. Zároveň ale přetrvávají nebo se tvoří rozdíly mezi jedinci či sociálními skupinami nebo jinými subjekty, což přispívá k sociálním nerovnostem a diskriminaci. Mé úvahy se budou zaměřovat na ty rozdíly a nerovnosti, které vznikají mezi mužem a ženou, zejména v pracovním prostředí, se zvláštním zřetelem na oblast managementu, potažmo managementu hotelového.

Práce se zabývá teoretickými východisky, tj. vývojem postavení žen ve společnosti a následně pohledem na ženu v kontextu trhu práce v České republice i v oblasti managementu.

Součástí práce je praktická část, která je výsledkem provedeného dotazníkového šetření se zaměřením na rovné příležitosti mužů a žen v hotelnictví.

Cílem mé diplomové práce je analýza současného postavení a role žen ve společnosti, s důrazem na ženy v řídících pozicích, konkrétně v hotelovém managementu. Zkoumáním situace na trhu práce obecně i v oblasti managementu je prováděno se záměrem, zda obecně deklarovaná nerovnost žen a mužů na pracovním trhu je oprávněná, zdali se týká i managementu obecně a platí-li též pro oblast hotelnictví, která je označována za feminizované odvětví. Jako součást své diplomové práce předkládám i vlastní šetření aplikované na hotelový management, jehož cílem je potvrdit a doložit, případně vyvrátit, některá stanoviska, mínění a postoje ohledně rovných příležitostí mužů a žen v naší společnosti.

1 Ženy ve společnosti

Téma „ženy ve společnosti“ je bezesporu rozsáhlé a dá se na něj nazírat různými způsoby. Pohled na ženu je poznamenán vývojem v čase. Postavení ženy ve společnosti bylo a je velice proměnlivé. Nejen časové hledisko vyjadřuje rozdílnost úlohy ženy ve společnosti, nýbrž i hledisko interkulturální. Ani v dnešní době není pojetí ženy jednotné, každá kultura je charakteristická svým specifickým pohledem na ženu a jejím postavením a rolí ve společnosti.

V našem středoevropském kontextu vnímáme postavení ženy jiným způsobem, než je žena vnímána například na Blízkém východě. Rozvinuté země mají vedoucí postavení ve zrovnoprávňování žen jak ve smyslu sociálním, tak ekonomickém. Zrovnoprávňování žen je ovšem proces, který vyžaduje spoustu času na přeměnu původních vzorců chování a který vyžaduje transformaci celé společnosti.

Zaměřuji se na postavení ženy ve společnosti z hlediska naší evropské kultury. V první kapitole bych se chtěla zabývat postavením ženy ve společnosti nejprve v historickém kontextu, který je důležitý pro komplexní pochopení problematiky a pak se zaměřit na ekonomické postavení žen ve společnosti z hlediska České republiky, kde se chci zabývat otázkou rovných příležitostí a postavením ženy na trhu práce. Pro doplnění považuji za vhodné doplnit úvodní část základními pojmy z oblasti gender studies.

1.1 Základní pojmy

Jedním ze stěžejním pojmů je pojem gender (český výraz rod), který se používá k označení kulturně vytvořených rozdílů mezi muži a ženami, je tedy sociálním konstruktem.

Kultura a společnost působí rozdílně na muže a ženy, což vede k sociálně konstruovaným rozdílům v jejich chování, očekávání či postojích. Tyto rozdíly nejsou univerzální, v různých společnostech a v různých dobách se významně liší. Toto slovo pochází původně z řečtiny.

Pojem se začal užívat ve společenských vědách v druhé polovině 20. století.

Multidisciplinární sociálně vědní obor, který se zabývá výzkumem a analýzou sociálních a kulturně podmíněných rozdílů mezi muži a ženami, genderových vztahů a

generových dimenzí v různých oborech, je označován jako genderová studia¹ (anglicky gender studies). Komplementárním pojmem k pojmu gender je termín pohlaví (anglicky sex), který se užívá pro rozdíly biologické. Pohlaví je na rozdíl od genderu univerzální kategorií, která je nezávislá na čase a místě.

V dnešní době se stává často užívaným pojmem pojem genderová rovnost neboli rovnost mezi ženami a muži. Tento koncept říká, že všichni lidé mají svobodu rozvíjet své osobní schopnosti a činit tak bez omezení svými genderovými rolemi; rozdílné chování, aspirace a potřeby žen a mužů budou považovány za rovné a budou stejně hodnoceny a podporovány. S tím je pak spojen dnes často užívaný termín rovné příležitosti pro ženy a muže², který předpokládá neexistenci překážek pro účast na ekonomickém, politickém a sociálním životě na základě pohlaví. K tomuto pojmu se váže označení genderově neutrální, což znamená nemající žádný vliv na rovnost žen a mužů či jejich vztahy.

Studium rozdílů v potřebách, podmínkách, přístupu ke zdrojům, kontrole majetku či rozhodovacích pravomocích mezi ženami a muži je označováno jako genderová analýza. Ta ukazuje jejich specifické aktivity, podmínky, potřeby, jejich přístup ke zdrojům (zejména finančním) a možnosti řídit je, stejně tak jako jejich přístup k rozvojové podpoře a rozhodování. Analýza zkoumá tyto vazby a další faktory v jejich širším společenském, ekonomickém a politickém kontextu. Genderová analýza předpokládá – za prvé a především – sběr údajů dělených podle pohlaví a genderově senzitivní informace o populaci, s čímž úzce souvisí pojem genderový audit jako vyhodnocení politik, programů společností a institucí z hlediska toho, zda zohledňují rozdílné dopady svých působení na ženy a muže, a to právě pomocí údajů z genderové analýzy. V dnešní době se začíná vyskytovat relativně nový pojem gender mainstreaming³ což je systematické prosazování priorit a potřeb žen a mužů ve všech druzích politik a opatření s cílem dosáhnout rovnosti žen a mužů. Začíná být uplatňován v moderních organizacích či politice a snahou je vytvořit koncept společnosti, na které se rovným způsobem podílejí ženy a muži.

Dalším pojmem charakteristickým pro gender studies je genderová role. Je to soubor určitých pravidel (většinou nepsaných, neformálních), který předepisuje určité typy chování pouze ženám a jiné pouze mužům.⁴ Tato pravidla se definují na třech úrovních: v rámci norem a hodnot celé společnosti, na úrovni institucí - tj. v systému zaměstnání, vzdělání a v

1 Frank, P.: Průvodce na cestě k rovnosti žen a mužů. Nadace Nesehnutí, Brno 2004

2 Základní genderové pojmy http://www.czso.cz/, údaj k 16.5.2006

3 Přehled základních pojmů dostupný na: http://www.feminismus.cz, údaj k 14.7.2006

4 Gender centrum Fakulty sociálních studií: Gender management: Gender centrum Fakulty sociálních studií Masarykovy Univerzity, Brno 2004.

rámci rodiny. Ženám a mužům jsou v rámci genderových rolí připisovány různé hodnoty, povinnosti, práce. S genderovými rolemi jsou spjaty tzv. genderovými stereotypy, což znamená stereotypní nahlížení a představy s předsudky o chování a posuzování jedinců na základě jejich příslušnosti k určitému pohlaví.

Genderovými stereotypy i přiřazováním genderových rolí se zabývá feminismus, který se dá definovat jako komplex ideologií, sociálních teorií a politických hnutí, jejichž cílem je výzkum a potírání jevů, které lze považovat za projevy a součást utlačování ženského pohlaví. Je to hnutí, které má počátky na přelomu 18. a 19. století. Feministické hnutí je velice různorodé a štěpí se na mnoho křídel a směrů - od umírněných hnutí prosazujících základní lidská práva pro ženy např. v radikálních muslimských zemích až po nejradikálnější směry feminismu, které jdou až k popírání jakýchkoliv rozdílů v dispozicích pohlaví nebo propagují vyloženě nepřátelský přístup k mužům. Zabývá se zkoumáním nerovnosti pohlaví a změnami v sociálním postavení žen. Argumentuje tím, že rod (gender) je sociálním konstruktem a studiem těchto vztahů uvnitř společnosti se snaží dojít odpovědí vedoucích k zrovnoprávnění. Právě procesem osvobozování a zrovnoprávňování určité sociální skupiny, většinou menšiny, v našem případě žen, se nazývá emancipace.

Feminismus bojuje také proti objektivizaci ženy, způsobu nazírání na ženu nikoli jako na individuální bytost s neopakovatelnými osobnostními rysy, ale jako na objekt, který může být jakkoli definován. Tento přístup nedává ženě prostor pro vlastní vyjádření svých potřeb a sebe samé jako subjektu, ale nutí ji přizpůsobit se předem daným kritériím. Objektivizaci ženy je možné odhalit všude tam, kde je upřednostňováno tělo ženy před ostatními projevy její osobnosti (tj. v reklamě, v médiích i v mezilidských vztazích). Následkem objektivizace mohou být jevy jako narušená osobní identita, popírání ženskosti a další patologické jevy ve společnosti. Ve světě např. můžeme sledovat jev, kdy ženy nabývají početní převahy mezi chudými. Je označován jako feminizace chudoby. Zvyšuje se podíl a převaha chudoby mezi ženami ve srovnání s muži⁵ (např. celosvětově vlastní muži 99,1% půdy, zatímco ženy jen 0,9%). Procento chudých žen se v poměru k mužům zvyšuje, a to nejen v tzv. rozvojových zemích (zemích třetího světa), ale i v průmyslově vyspělých zemích. Je to způsobováno zpravidla jejich horší pozicí na trhu práce (možnostmi uplatnění se na něm) a různými nepříznivými životními událostmi (úmrtím partnera, jeho odchodem, rozvodem, dlouhodobou nemocí ženy či jiného člena rodiny, o kterého pečuje apod.). V důsledku tohoto procesu se chudoba dotýká významnou měrou i dětí, o které ženy pečují a které vychovávají.

5 Přehled základních pojmů dostupný na: http://www.feminismus.cz, údaj k 14.7.2006

Když se zaměříme na ekonomický pohled na ženy ve společnosti, konkrétně na trh práce, setkáváme se s tzv. segregací zaměstnání, kterou můžeme rozdělit na horizontální a vertikální⁶. Horizontální segregací se míní koncentrace žen a mužů v určitých typech zaměstnání a ve specifických sektorech, přičemž možnosti žen bývají omezenější než mužů, časté je odlišné finanční ohodnocení jednotlivých zaměstnání a sektorů. Koncentrace žen a mužů na odlišných stupních zaměstnání ve smyslu úrovně odpovědnosti a pozice (čím vyšší a odpovědnější pozice, tím méně žen) je tzv. vertikální segregace. Ženy totiž při svém profesním postupu narážejí na bariéru, která je označována jako skleněný strop⁷ (anglický termín „glass ceiling“). Ten zapříčiňuje, že ženy jen zřídka dosahují nejvyšších politických, ekonomických, akademických a profesních pozic. Skleněný strop spočívá ve znemožňování přístupu buď přímo na tyto pozice, nebo k cestám, které tento přístup otevírají, a to formálními i neoficiálními a skrytými způsoby. Strop je hranice, kam až jsou ženy ve svém postupu vpuštěny, výraz „skleněný“ metaforicky vyjadřuje, že žena díky již dosaženým profesním kvalitám na špičkovou pozici dohlédne a dokáže si představit působení v ní. Začne- li ovšem vyvíjet snahu do této vrcholové pozice postoupit, narazí na neviditelnou a těžko definovatelnou překážku v podobě snah namířených proti jejímu postupu. Jedná se o tradiční postoje, předpoklady a hodnoty, které brání posílení pozic žen v plné účasti na životě společnosti. Označení skleněný strop se tedy používá specificky pro označení překážek v rámci organizací dominovaných muži, které znemožňují ženám postup na vyšší pozice. Buď ženy vydělávají na stejných pozicích méně peněz než muži, nebo se ženy nedostávají na lépe placené pozice. Ve skutečnosti dochází k obojímu.

Často skloňovaným pojmem, nejen v souvislosti s horizontální či vertikální segregací, se v poslední době stává diskriminace⁸. Tu dělíme na diskriminaci přímou, což představuje situaci, kdy je s osobou zacházeno hůře kvůli jejímu nebo jeho pohlaví, a nepřímou, kdy zákon, politika nebo praxe, které se jeví na první pohled jako neutrální, mají neadekvátně negativní vliv na příslušníky jednoho pohlaví. Opatření zaměřená na určitou skupinu, která mají za cíl vyloučit a předcházet diskriminaci či napomoci vyrovnat znevýhodnění vycházející z tradičních postojů, chování a struktur, bývá také označováno jako pozitivní (afirmativní) diskriminace. Jednou z forem afirmativních/pozitivních opatření je vytváření kvót, což je způsob nápravy předcházející nerovnosti obvykle ve vztahu k rozhodovacím pozicím nebo k přístupu ke školení či zaměstnání, které definuje určitý podíl míst pro určitou

6 Gender centrum Fakulty sociálních studií: Gender management: Gender centrum Fakulty sociálních studií Masarykovy Univerzity, Brno 2004.

7 Frank, P.: Průvodce na cestě k rovnosti žen a mužů. Nadace Nesehnutí, Brno 2004

8 Základní genderové pojmy dostupné na: http://www.czso.cz/, údaj k 16.5.2006

skupinu. (Např. některé politické strany v zemích EU uplatňují kvóty na kandidátních listinách tzv. zipovým systémem, tzn. že se na nich střídá vždy žena a muž. Na jiných kandidátkách může být 40 % žen, 40 % mužů a zbytek ponechán "volné soutěži"). Koncept společnosti, na které se rovným způsobem podílejí ženy a muži a který říká, že jejich úplné a rovné užívání občanství je závislé na jejich rovném zastoupení v politických rozhodovacích pozicích, je označován jako paritní demokracie.

1.2 Historický vývoj

Kapitola historického vývoje se zabývá předpoklady současného postavení ženy ve společnosti. V dnešní době, kdy se v rámci naší kultury snažíme nastolovat rovnoprávnost muže a ženy ve všech ohledech, sociálních, politických či ekonomických, je nezbytné se ohlédnout do minulosti a pomalu se vracet ke kořenům fungující společnosti. Vývoj nasvědčuje tomu, že ve světových dějinách se vyskytovala období, kdy rovnoprávnost mužů a žen byla samozřejmostí. Rozdíly v postavení žen nebyly a nejsou dány pouze časově, ale i místně, kulturně. Prvopočátky naší společnosti jsou spojovány s matriarchálním zřízením, protipólem patriarchálního, který ho postupně vystřídal a který přetrvává až do dnešní doby a je spojován s téměř celými našimi dějinami lidstva. Je otázkou, zda nyní nastane věk

„rovnosti“.

V této kapitole se zabývám jednotlivými obdobími vývoje postavení ženy v chronologickém sledu, nejprve matriarchátem a poté patriarchátem spolu se snahami nastolit rovnost mezi pohlavími ve formě emancipace žen a fenoménem často skloňovaným v dnešní době, a to feminismem, který nás dovede až k dnešnímu datu.

1.2.1 Matriarchát

První známou formou uspořádání mužů a žen ve společnosti je matriarchát („z latinského mater, což znamená matka, a řeckého archein, což znamená vládnout“⁹) Je to forma společnosti, kde vládne žena. Je to období dějin, charakterizované rovnoprávným, v dalším vývoji i vládnoucím postavením ženy v hospodářství a ve společnosti, které se odráželo i v oblasti duchovní kultury – v náboženství a v umění. Žena v té době získala postavení, jaké v pozdějších společnostech nemělo obdoby¹⁰. Žena a potažmo matka se totiž stala skutečnou vládkyní svého rodu. Tato její role byla dokonce silnější než role muže v patriarchátu. Žena na nejvyšším hierarchickém stupni, tedy matka rodu, měla moc soudní a náboženskou. Žena v té době platila za nedotknutelnou. Vražda ženy byla nejhorším zločinem a jeho spáchání bylo důvodem ke krevní mstě. Ta byla výhradní záležitostí všech

9 Dostupné na: http://www.wikipedia.org, údaj k 14.7.2006

10 Kosven, M.O.: Matriarchát, dějiny problému. Melantrich, Praha 1952

mužů, kteří měli za povinnost trestat všechny zločiny a bezpráví. Na mužích závisela také obrana území.

Matriarchát představuje vývojové stádium, z něhož sice existují hmotné památky, avšak jen velmi málo vypovídající o společenských poměrech, v nichž lidé žili. Většina hmotných důkazů společenských poměrů je až z doby daleko pozdější, kdy už po matriarchátu zbývají pouze stopy, a tyto převládající artefakty svádějí k uznání nadřazenosti muže od nepaměti. Přesto však důkazy existují a něco dokazují: V počátcích pohřbívání lidských pozůstatků je prokazatelná sociální rovnost mezi pohlavími, pokud jde o vybavení hrobů dokonce i rovnost mezi dospělými a dětmi. Teprve daleko později, v období, kdy již dochází k sociální diferenciaci, vzniká společenská preference mužů, která se projevuje bohatšími milodary v hrobech. Nejstarším dochovaným figurálním motivem umělecké tvorby byla kromě zvířete žena. První sochařské výtvory člověka ve všech kulturách jednoznačně vycházejí z motivu ženy, symbolu plodnosti. V Egyptě, nejstarší civilizaci, která nám zachovala dostatek informací o svých společenských poměrech, bylo ještě nástupnictví na trůnu určováno po mateřské linii, i když na něj nastupovali přednostně muži. Existovala zde ještě nejen formální, ale i skutečná rovnoprávnost žen.

Jeden z kmenů, kde funguje v současné době matriarchát, obývá maličký ostrov ve Francouzské Polynésii. Náčelnice má rozhodující slovo ve všech oblastech, které se týkají každodenního života. Ona určuje, kdy nastane vhodná doba k rituálním obřadům, funguje ve sporech jako jakýsi soudce a její rozhodnutí je považováno za svaté a nikdo by si netroufl se proti němu postavit. Rovněž některé indiánské kmeny žily a dodnes žijí v matriarchálním uspořádání. Jsou to severoamerické lesní kmeny, které obývají lesnaté oblasti Spojených států. O všech důležitých věcech kmenového či rodinného života rozhodují ženy. Po matce se také dědí klanová příslušnost i veškerý majetek. Za zmínku stojí také jistá skupina muslimů žijících v Indonésii a u kterých panuje dodnes částečná matriarchální společnost. V rodině mají hlavní slovo ženy, dědictví po smrti rodičů připadne dcerám a muži po svatbě převezmou jméno své manželky a následují ji do jejího domu. Muži nedědí majetek a vlastní nemají.

Zajímavé je, že pro děti není hlavní mužskou postavou jejich vlastní otec, ale matčin bratr.

Žena jako hlava rodiny nejenom rozhoduje v důležitých otázkách, ale stará se o chod celého domu.

Toto jsou ovšem zlomky, které přetrvaly a nejsou v této podobě již aplikovatelné na naši kulturu. Nicméně jsou přínosem z důvodu povědomí o takovémto uspořádání, které funguje i navzdory dnešní patriarchální globalizaci.

1.2.2 Patriarchát

Zásadní změnu přinesl hospodářský vývoj spolu s vyspělejší technikou a narůstajícími vědomostmi, což vedlo ke specializaci a dělbě práce. Dělba práce znamenala dělbu jejich výsledků a protože měli muži za úkol vyrábět a zdokonalovat nástroje, dokázali s nimi také lépe zacházet a to se projevilo v rybolovu, lovu zvěře i v zemědělství. Muži začali vlastnit majetek a pustili se do obchodování. Lepší životní úroveň zapříčinila nárůst obyvatel. Snaha získat co největší prostor se stala příčinou bojů o půdu. Boje vyvolávali a vedli muži a tím si stále více upevňovali své postavení. Protože se však nedědilo v otcovské linii, jejich synové neměli žádnou šanci získat jejich majetek, ale postupné změny i v této oblasti vedly k nastolení patriarchátu. Vznikla nová autonomní sociální skupina, kterou byla párová rodina.

Ta byla založena na majetku soukromém a dědictví přecházelo v mužské linii, protože muž se o majetek zasloužil. Mateřské právo nahradilo právo otcovské a nastal patriarchát, který znamenal zásadní změnu v postavení žen ve společnosti.

Starověká společnost je založena na patriarchálním modelu¹¹. Mluvím-li o starověké společnosti, mám tím na mysli společnosti starých Řeků a Římanů, kteří nejvíce ovlivnili vývoj Evropy a jejichž vztah k ženám se promítl do středověkých i pozdějších názorů evropské společnosti.

Ve starověkém Řecku došlo podobně jako jinde ve světě k přerodu matriarchální společnosti v patriarchální, jakmile bylo dosaženo určitého stupně kulturního vývoje. Došlo k utvoření práva otcovského a zániku práva mateřského. To mělo za následek vyžadování manželské věrnosti, neboť muž nechtěl uznat za svého dědice dítě, jež nebylo jeho. Toto omezení ženu víc a víc připoutávalo k domácnosti. Pád matriarchátu vzal ženě svobodu i možnost veřejného vystupování. Opustila-li žena dům, musela být zahalena, aby na sebe neupoutala zraky jiných mužů. Postavení ženy ve starověkém Řecku, respektive v Athénách, tedy spočívalo v tom, že celá její individualita byla snížena na strážkyni domu, na roditelku, služku a otrokyni. V této době měla žena dosud nejhorší postavení.

Společenská situace ve Spartě byla odlišná od situace v Athénách. Zatímco v Athénách a ve zbytku Řecka panovalo již patriarchální zřízení, ve Spartě dosud přetrvával starý řád, který však byl ovlivněn celkovou zdejší společenskou situací. Rodinný život ve Spartě a vůbec v celé tehdejší společnosti byl výrazně ovlivněn tím, že děti - chlapci i dívky - byly v sedmi letech svěřovány do péče a výchovy státu. Sparťané si nicméně svých

11 Neumann, S.: Dějiny ženy. Knižní klub Otakar II., Praha 1999

matek a manželek vážili. Mužům i ženám se zde od dětství dostávalo stejné výchovy.

Spartské ženy nebyly odlučovány od veřejného života tak jako ženy v Athénách, dokonce mohly částečně rozhodovat o chodu obce.

Ve starém Římě se žena těšila opravdové úctě. Společnost věnovala stejnou pozornost jak mužskému, tak i ženskému principu. Přestože byla žena v římské společnosti vysoce vážena mravně a společensky, s jejím právním postavením to bylo horší. Dcera byla do doby, než se provdala, zcela v poručenství otce, který za ni nesl plnou odpovědnost a rozhodoval o důležitých věcech v jejím životě. Po provdání tuto roli přebíral její manžel. Zemřel-li její zákonný manžel, dostala se žena do područí jeho nejbližšího mužského příbuzného. Dalším právním rysem římské společnosti bylo, že žena nesměla volně nakládat se svým majetkem.

Přes tyto aspekty však bylo její postavení nepoměrně volnější a zajisté i příjemnější než postavení ženy v Řecku. Žena se plně podílela na chodu domácnosti a mohla se volně pohybovat mezi přáteli i po veřejných prostorách. O úctě Římanů k ženám svědčí také řada ženských postav v římských dějinách; byly uváděny jako vzory mateřství a lásky.

Po mravním úpadku Říma a jeho následném faktickém pádu se v Evropě rozmáhá nové náboženství - křesťanství.¹² Ve středověku církev pokládala manželství a tělesnou lásku jenom za nutné zlo, jehož úkolem je reprodukce lidstva. Žena byla pokládána za původkyni lidských hříchů a zcela vážně se uvažovalo i o tom, zda je žena vůbec člověkem. Jak se křesťanství šířilo, konfrontoval se jeho pohled na ženu s pohledem "barbarských" Germánů a Slovanů. Ti ženu chápali jako mravní bytost a oslavovali její schopnost mateřství. S právy to však bylo podobné jako v Římě. Žena neměla vlastní majetek a poručenství bylo založeno na stejném systému. Jedinou zvláštností bylo, že germánské zvykové právo určovalo i hospodářskou hodnotu ženy, která činila padesátinásobek ceny běžného otroka. I přes tyto sociální handicapy nebyla žena ve společenském styku omezována a mohla vést bohatý společenský život. V době konfrontace křesťanství s germánskou společností přešla část germánských zvyků do křesťanství a naopak germánské zvyky byly obohaceny křesťanstvím.

Z toho vznikla zbožná, vážná a dobročinná žena románského období¹³. Její sociální role ve společnosti vzrůstala především v důsledku hojného zakládání klášterů, jež byly zpočátku vyhrazeny pouze ženám. Kláštery se na dlouhou dobu staly středisky učenosti a představené klášterů abatyše měly značný vliv na řízení tehdejších států.

12 Ennenová Edith: Ženy ve středověku. Argo, Praha 2001

13 Neumann, S.: Dějiny ženy. Knižní klub Otakar II., Praha 1999

Z výše uvedených skutečností by mohlo vyplývat, že se žena v nově vznikající evropské společnosti domůže stejných práv jako měli muži a že tak bude překonán důsledek společenských změn, k nimž došlo po pádu matriarchálního zřízení. Opak se stal pravdou.

Opět se ukázalo, že vývoj společnosti ovlivňuje řada faktorů, jež se nedají ani ovlivnit, ani předpovědět. Kdo mohl tušit, že zpočátku slibně se rozvíjející emancipaci ženy ovlivní něco tak odtažitého, jako byly křižácké výpravy, jež měly za cíl osvobodit Svatou zemi a Jeruzalém. Jeruzalém měli v držení Arabové a Arábie je pravlastí specifického vztahu k ženám, jehož projevem je mimo jiné existence harémů. Po návratu evropských šlechticů z válečných tažení začal vznikat nový ideál ženy - ženy jemné až přecitlivělé, který potřebuje oporu rytíře. Důsledek byl ten, že rytíř věnoval lásku duše Bohu a církvi, ale lásku srdce ženě.

Tou však nebyla manželka, s níž by byl v dobrém i zlém, nýbrž milenka. Tak se společnost rytířů postupně stala silně promiskuitní. Je to patrno především z dvorního života tehdejší doby. Žena však přirozeně toužila i po duchovním životě. Tak se objevila žena gotická, plná mystického nadšení a hluboce nábožensky založená.

Po období gotiky nastupuje nová doba renesanční. Ta konečně dokázala překonat předsudky minulých staletí a pozvolna začala ženám přiznávat lidská práva. Prohlubuje se také vzdělání žen a dostává se jim ucelenějších informací. Tak byl konečně překonán po staletí panující předsudek, že žena není schopna intelektuální činnosti. Tento vývoj obohatil kulturu a umění o ženský prvek, o ženský způsob vnímání světa.

Sedmnácté a osmnácté století již pokračuje v linii, kterou načrtla renesance. Doba je poněkud lehkomyslnější, ale emancipace ženy zdárně pokračuje. V Evropě došlo k významné emancipaci během Francouzské revoluce, která vzbudila zájem řady žen o rovnoprávnost.¹⁴ Jednou z největších bojovnic za ženská práva byla Olympe de Gouges, která napsala jako odpověď na slavnou Deklaraci lidských práv (Deklarace práv muže a občana, 1789) Deklaraci práv ženy a občanky Déclaration des droits de la femme et citoyenne (1791).

Nejednalo se však o pouhý přepis Deklarace, ale tento dokument obsahoval i požadavky na ochranu ženy např. požadavek na ochranu mateřství. Olympe de Gouges prohlašovala, že ženy se rodí svobodné a jsou si rovné s muži a volala po garanci rovných práv ve všech oblastech života. Deklarovala, že národ se skládá z mužů a žen a proto musí být zákonodárství výrazem vůle celého národa, nejenom mužů. Olympe de Gouges byla v roce 1793 popravena, protože byla obviněna z touhy po státnické moci a z opomenutí ctností přináležejících jejímu pohlaví. Tyto události byly velmi významné pro posun vnímání ženy ve společnosti, vytvářejí

14 Dostupné na http://www.feminismus.cz, údaj k 14.7.2006

povědomí o ženě jako občance, která má nárok na svá práva jako ostatní. Právě do tohoto období, období Velké francouzské revoluce, spadají začátky feminismu a postupné emancipace žen.

1.2.3 Feminismus

Období od poslední třetiny 18. století přibližně do roku 1930 se začíná označovat jako první vlna feminismu.¹⁵ Hlavními požadavky bylo zakotvení základních politických, občanských a lidských práv v zákonech. Jednalo se o nejzákladnější občanská a politická práva, jimiž bylo například právo volit, právo na vzdělání a právo na majetek.

K nejvýznamnějším událostem v rámci boje za volební právo patřila petice 1 500 žen, která byla předložena britskému parlamentu v roce 1866. Požadovala, aby bylo zavedeno plné hlasovací právo pro ženy. Petice ale byla ignorována. Na to aktivistky odpověděly založením Národního spolku pro hlasovací právo (National Society for Women's Suffrage), odtud pochází známý výraz sufražetky. Do konce 19. století posílaly do parlamentu petice žádající volební práva pro ženy, současně probíhaly převážně v USA a ve velké Británii pochody a pouliční demonstrace a přednášky.¹⁶

V Čechách se také prosazovalo hnutí za politická a občanská práva žen. Mezi významné osobnosti patří K. Světlá, M. D. Rettigová, B. Němcová, S. Podlipská, E.

Krásnohorská, ale také T. G. Masaryk, Ch. Masaryková či F. Plamínková.

První vlna feminismu trvala přibližně do roku 1930, kdy z několika důvodů odezněla¹⁷. Její hlavní cíle, tedy již zmiňované právo na vzdělání, právo na majetek či volební právo, byly v zásadě do této doby splněny. Ve většině evropských zemí došlo k přiznání volebního práva ženám po 1. světové válce. Ženy k tomu přispěly tím, že dokázaly své schopnosti – zaujaly místa mužů v mnoha zaměstnáních, organizovaly Červený kříž. V první polovině 20. století bylo volební právo pro ženy dosaženo ve většině evropských zemí.

V Československu mohou ženy volit jako v jedné z prvních zemí od roku 1920 do parlamentu (od roku 1919 do obecních zastupitelstev), ve Velké Británii od třicátých let a ve Francii bylo paradoxně volební právo ženám přiznáno až v roce 1945.¹⁸ Alarmující však je, že v některých státech k tomu došlo až ve 2. polovině 20. století (Švýcarsko 1971, Jordánsko 1982) a v řadě asijských zemí nesmí ženy volit dodnes.

15 Tesařová, J.: Ženská práva jsou lidská práva. Nesehnutí, Brno 2002

16Stručná historie feminismu, dostupné na http://www.feminismus.cz, údaj k 14.7.2006

17 Tesařová, J: Ženská práva jsou lidská práva. Nesehnutí, Brno 2002

18 Frank, P.: Průvodce na cestě k rovnosti žen a mužů. Nesehnutí, Brno 2004

Feministická hnutí druhé vlny feminismu se opět dostávají do popředí v 60. letech 20.století, která se projevují především v USA, kde byla úzce spojena s hnutím hippies a bojem za lidská práva obecně. Ženy si uvědomily, že o faktické rovnosti mezi pohlavími ještě zdaleka nemohla být řeč. Hnutí se teď zabývalo daleko širším spektrem problémů. Přináší také nová témata a nové přístupy. Do popředí se dostává např. problém socializace, jazyka a postavení žen v rozličných oblastech společenského života, přináší to s sebou nové možnosti pohledu např. na domácí práce a postavení žen v domácnosti v širším slova smyslu.

Tato druhá vlna má spíš psychologický ráz, snaží se odpovědět na otázky například ohledně formování mužské a ženské identity, sledování vzorců chování jednotlivých pohlaví.

Na tomto poli sehrála rozhodující roli psychoanalýza. Hledal se původ nerovnost mezi pohlavími a jedním z nejdůležitějších témat bylo zpochybnění tradiční role žen ve světě ovládaném muži. Tato formující se studia dala vzniknout novému vědnímu oboru – gender studies.

První vlna světového feminismu byla samozřejmou součástí českého života v předkomunistické době, vývoj tzv. druhé vlny nás zcela minul, neboť začal a nejmohutněji se rozvinul v době, kdy u nás vládl komunistický režim. Ten tento myšlenkový proud do českého prostředí nepustil (v roce 1990 nebylo ve Státní knihovně možno najít jedinou feministickou publikaci)¹⁹. V situaci, kdy byla omezena svoboda projevu a shromažďování, nebyl možný vznik jakéhokoliv ženského feministického hnutí.

Zde uvádím přehled důležitých dat či zajímavostí ohledně ženského hnutí ve světě:

19 Tesařová, J: Ženská práva jsou lidská práva. Nesehnutí, Brno 2002

Tabulka 1: Důležitá data, informace, zajímavosti - ženské hnutí ve světě

1776 volební právo pro ženy v New Jersey (USA) - za 30 let opět zrušeno 1789 ženy v revoluční Francii rozhazují letáky s žádostí o volební právo

1809 ve státě Connecticut (USA) má první vdaná žena poprvé právo sepsat závěť

1830 vdovy ve Francii mají právo volit prostřednictvím svých zástupců

1836 universita v Curychu (Švýcarsko) jako první v Evropě začala přijímat ženy

1872 ve Švédsku mohly ženy starší 25 let rozhodnout o svém sňatku bez svolení rodičů

1873 Angličanky získaly právo rozhodovat o svém jmění, které přinesly do manželství

1889 první volební právo pro ženy na Novém Zélandě

1945 britská královna - matka jako první žena přijala diplom na universitě v Cambridge na slavnostní promoci spolu s muži

1971 volební právo pro ženy ve Švýcarsku

1977 ve SRN zrušen předpis zaručující manželovi právo rozhodovat o zaměstnanosti své ženy

1982 Volební právo pro ženy v Jordánsku

Zdroj: Stručná historie feminismu, dostupné na http://www.feminismus.cz, údaj k 14.7.2006

Pro zajímavost uvádím i přehled událostí ženského hnutí u nás (viz tabulka 2). Za upřesnění zde stojí získání volebního práva žen: revoluční národní shromáždění odhlasovalo 31.ledna 1919 nový volební řád pro volby do obecních zastupitelstev, v němž bylo rozšířeno volební právo na ženy (všeobecné, rovné, tajné hlasovací právo s poměrným zastoupením).

Zavedení volebního práva žen v Československu proběhlo nadvakrát: do obcí 31. ledna 1919 (poprvé se volilo na jaře l919) a do parlamentu 29.února l920 (poprvé se volilo na jaře l920).

Tabulka 2: Důležitá data, informace, zajímavosti - ženské hnutí u nás

1890 v Čechách založena první dívčí střední škola (Minerva) v Rakousku- Uhersku

1897 Filosofická fakulta University Karlovy poprvé přijala ženy jako řádné posluchačky

1880 první česká lékařka Dr. -Bohumila Kecková dostudovala ve Švýcarsku medicínu

1921 promovala první česká architektka - Petříková-Pavlíková, navrhovala mj.

dům Českého klubu ženského Ve Smečkách 22 (dnešní Činoherní klub)

1900 první ženy na UK směly studovat medicínu a farmacii

1903 vznik Ženského klubu českého v Praze, centrum kulturního a osvětově politického života žen

1905 vznikl Výbor pro volební právo žen

1912 zvolena první žena poslankyní do Sněmu království českého - spisovatelka Božena Viková- Kunětická

1920 ženy získaly volební právo do parlamentu (r.1919 do obecních zastupitelstev)

Zdroj: Stručná historie feminismu, dostupné na http://www.feminismus.cz, údaj k 14.7.2006

Feministické hnutí se začalo rozčleňovat do různých myšlenkových směrů a v současné době mluvíme o tzv. třetí vlně feminismu, která se neomezuje pouze na pracovní či politickou oblast. Požadavky různých směrů feminismu jsou například: stejné mzdy žen a mužů za stejnou práci, rovné příležitosti mužů a žen v přístupu ke vzdělání, rovné zastoupení mužů a žen v politické scéně, společné normy péče o děti, právní a finanční nezávislost všech žen.

V České republice má feminismus poměrně špatný zvuk, je to dáno chybějící druhou vlnou v 60. letech 20. století a špatným výkladem feministických myšlenek po roce 1989.

Postupně však dochází ke změnám v této oblasti, a to za přispění Evropské unie.

Feminismus jako takový se rozpadá na mnoho podskupin. Dá se hovořit o feminismu v množném čísle, protože se dá dělit mnohým způsobem. Existuje tedy celá řada druhů feminismu, například kulturní feminismus, materiální feminismus, ekofeminismus, NOW

feminismus (podle National Organisation of Women) či feminacismus aj.²⁰ Pro základní představu ho můžeme rozdělit na dvě větve. První z nich označujeme jako feminismus liberální, jehož cílem je emancipovat (zrovnoprávnit ženu). Má za hlavní cíl individuální autonomii, práva, svobodu, nezávislost a různost. Druhou větví je feminismus radikální, který považuje liberální feminismus za zastaralý a prosazuje nové nekompromisní metody ženského pole působnosti. Tento druh je však dost specifický a přenáší pojem feminismu do úplně jiné roviny, do roviny nesnášenlivosti k mužům, což diskredituje a účelově manipuluje s původním pojetím feminismu. Byl přelomovým momentem pro feministickou teorii přibližně v letech 1967-1975. Obecně už není přijímán tak, jak byl a neodpovídá ani definici

"feminismu". Tato skupina vidí útlak žen jako nejdůležitější formu útlaku, přesahující hranice rasy, kultury a ekonomické třídy. Je to hnutí zaujaté sociální změnou.

Není jednoduché se zorientovat v různých směrech, které se teď objevují v souvislosti s feminismem. Vytvářejí se různá hnutí, spolky a hrozí, že se feminismus vymkne kontrole, jeho původní záměr se pokřiví a stane se místo nástrojem pomoci nástrojem manipulace a omezování druhých.

Zabývali jsme se feminismem, snahou zrovnoprávnění žen i o výsledcích této snahy, je to ale zatím spíše otázka euroamerické kultury. Ženy v jiných částech světa před tímto procesem teprve stojí a můžeme se jen dohadovat, jaký průběh tyto změny budou mít v nynějších rozvojových zemích.

20 http://www.wikipedia.org, údaj k 14.7.2006

2 Postavení žen ve společnosti z ekonomického hlediska

Než se budeme zabývat ženami manažerkami, chtěla bych se zastavit u obecnějšího pojetí, a to pojetí žen na trhu práce. To znamená, že náš náhled na postavení ženy ve společnosti dostane spíše ekonomický charakter.

Nejprve bych chtěla nastínit historický vhled na zaměstnanost žen u nás a pak se budu věnovat postavení ženy na současném trhu práce v České republice a institucionálnímu zabezpečení otázky rovných příležitostí mužů a žen.

2.1 Zaměstnané ženy v historickém pohledu

Vývoj zaměstnanosti žen v průběhu posledních padesáti let byl bez výrazných propadů či nárůstů, podíl ženské zaměstnanosti na úhrnu zaměstnaných kolísal v rozmezí 35-46 % tak, jak měly ženy větší šance dosáhnout vzdělání a jak také rostla jejich kvalifikace. Průběh zaměstnanosti byl také ovlivněn i jinými vlivy, jako například rozsahem a délkou mateřské dovolené či výší podpory poskytované v tomto období. Zaměstnanost žen u nás byla úzce spjata se sociální otázkou.

První výraznější ženská zaměstnanost se objevuje v období světových válek, kdy ženy musely nahrazovat v zaměstnáních muže. V období po světových válkách ne všechny ženy odcházejí do domácností a zakládají rodiny, více než jedna třetina žen stále pracuje.

V padesátých letech ženy obsazují nízkostatusové pozice v průmyslu a zemědělství, obrazem zaměstnané ženy se stává dělnice v průmyslu nebo družstevní rolnice.

V šedesátých letech již ženy více vstupují do administrativy a služeb, obraz dělnice ustupuje modelu ženy, která sice za nízkou mzdu, ale zato v komfortnějším prostředí bez těžké manuální práce, má šanci zlepšit svůj sociální status.

V sedmdesátých letech vstupuje do práce generace středně a vysoce vzdělaných žen ve větším podílu než kdykoliv předtím a prosazuje se na pozicích odpovídajících dosažené

kvalifikaci, stoupá podíl manželských svazků muže a ženy, obou s vysokoškolským vzděláním.

Období osmdesátých let se vyznačuje kulminací nejvyššího podílu zaměstnaných žen v poválečném období (r.1985: 46,2 %) a obsazení rezortů bylo v roce 1989 následující:

Tabulka 3: Obsazení rezortů ženami v %, stav k roku 1989

Rezorty Obsazení ženami

školství 71%

zdravotnictví 80%

peněžnictví 77%

obchod 72%

pohostinství 65%

veřejná správa 60%

ostatní veřejné služby 51%

Zdroj: Maříková, H.: Proměny současné české rodiny. Sociologické nakladatelství, Praha 2000

Dochází také k prosazení žen ve vysokoškolských pozicích a k prvním zkušenostem s déle trvajícími manželstvími, kde jsou oba partneři zaměřeni na kariéru (tzv. dvoukariérová manželství).

Následující devadesátá léta jsou charakterizována vstupem žen do podnikání. Velmi slabý je však průnik do vysokých statusových pozic v ekonomice či politice (4,1% žen). Tyto trendy kvalitativně proměnily ženskou pracovní sílu. Zatímco v roce 1948 dominuje manuální pracovnice, dnes převažuje česká pracující žena v terciární sféře a ve službách.

Historický pohled na zaměstnanost má i generační aspekt. Každá nová generace zaměstnaných žen se nějakým způsobem odlišila od generace svých matek.

2.2 Postavení žen na současném trhu práce

Prosazování rovných příležitostí žen a mužů v přístupu k ekonomické aktivitě je z hlediska odstraňování stávajících genderových nerovností jedním z nejdůležitějších úkolů.

Oblast práce je klíčovou institucionální sférou moderní společnosti, jejíž strukturální mechanismy (zejména dělba práce podle pohlaví) významně přispívají k udržování nerovného

postavení žen. V tomto ohledu je přínosný přístup Evropské unie, která této oblasti dosud věnovala zdaleka nejvíce pozornosti a směrnic.

V této kapitole bych se chtěla zabývat zejména otázkou zaměstnanosti žen, pojmy horizontální a vertikální segregace, mzdovou diskriminací mužů a žen v pracovní oblasti a problematikou nezaměstnanosti žen v České republice.

2.2.1 Zaměstnanost žen

Práce je v životě českých žen jednou z nejvýznamnějších komponent. Význam práce v životě u ženské populace stoupá s věkem. Práce je obecně důležitá celkově pro zhruba 90 % dospělých žen.Důležitými důvody²¹ proč ženy pracují jsou:

• záliba v dané práci (93%)

• finanční zajištění (93%)

• kontakt s lidmi (88%)

• pokládání své práce za důležitou (80%)

• zabezpečení pro nemoc a stáří (77%)

• nezávislost (75%)

• využití vzdělání (60%)

Naprostá většina zaměstnaných žen je se svou prací spokojena (zhruba 80%). Pokud se podíváme blíže na jednotlivé aspekty práce, zjistíme, že ženy jsou nejvíce spokojeny s pracovním prostředím a atmosférou v práci resp. se vztahy na pracovišti, vztahy mužů a žen, s přímým nadřízeným a také s obsahem práce. V těchto aspektech se odráží nejdůležitější důvody, proč ženy pracují, které jsme si ukázali výše – ženy chtějí být mezi lidmi a práce je baví. Nejméně jsou české ženy spokojeny v oblastech, kde je jejich situace v porovnání s mužskou populací výrazně horší. Ženy jsou nejméně spokojeny s odměnami, platem a možností postupu.

Ženy tvořily na českém trhu práce v roce 2004 43,5 % zaměstnaných. Míra ekonomické aktivity²² žen v České republice byla 50,5 %. Míra ekonomické aktivity mužů byla v tomtéž roce 68,4%.

21 Hašková, H. a Křížová, A.: Překážky a možnosti slaďování práce a rodiny, sekundární analýza. Sociologický ústav Akademie věd ČR, 2003; dostupné na stránkách Českého svazu žen: http://www.csz.cz, údaj k 12.5.2006

22 Podíl počtu zaměstnaných a nezaměstnaných na počtu všech osob15+

Ekonomicky neaktivní ženy uvádějí jako důvod své neaktivity: péče o rodinu, žena v domácnosti, rodičovská dovolená, neschopnost nástupu do zaměstnání do 14 dnů. Toto odkazuje na další strukturální charakteristiku postavení žen v ČR – dvojí břemeno rodinných a pracovních povinností, které je znevýhodňuje na trhu práce. České ženy stráví prací v domácnosti třikrát více času než muži.

Pro trh práce je charakteristická výrazná segregace ženské a mužské pracovní síly podle hospodářských odvětví (činností) a dělí se dále na segregaci horizontální a vertikální.

Ženská pracovní síla na jedné straně a mužská na druhé straně se soustředí do určitých typů zaměstnání či odlišných ekonomických segmentů – tato koncentrace je nazývána horizontální segregací. Tato odvětvová koncentrace pracovní síly ovlivňuje i mzdové úrovně a vztahy, protože je časté odlišné finanční ohodnocení jednotlivých zaměstnání a sektorů.

Trh práce v ČR je výrazně horizontálně segregován podle pohlaví. Jak ukazuje tabulka 4, ženy převládají ve školství, zdravotnictví a službách (zejména finančních), muži ve stavebnictví, zemědělství a lesnictví, v těžbě nerostných surovin a v průmyslu.

Horizontální segregace funguje i vzhledem k zastoupení v soukromé a ve státní sféře národního hospodářství. V soukromém sektoru a ve společnostech s většinovým soukromým podílem, kde jsou zpravidla vyšší průměrné mzdy, převažují muži v poměru cca 1,7:1. Ve státním sektoru a ve společnostech s většinovým podílem státu je zaměstnáno více žen (cca 1,4:1). Z hlediska prosazování politiky rovných příležitostí je také důležité zmínit, že ta odvětví, kde jsou nejčastěji zastoupeny ženy, jsou obecně charakterizována nejnižšími průměrnými platy. V odvětvích, kde převažují muži, jsou rozdíly v průměrné mzdě mužů a žen nejmenší a ženy zde vydělávají výrazně více než v odvětvích s převahou ženské pracovní síly. To naznačuje jednu možnou strategií pro snižování těchto rozdílů.

Co se týče rozdělení zaměstnání podle sfér ekonomiky²³, ženy nacházejí uplatnění především v terciární sféře, kde pracuje 70,4% žen. O něco více než čtvrtina žen (26,6 %) je zaměstnaná v sekundární sféře a pouze 3,0 % žen je zaměstnáno ve sféře primární.

Zastoupení mužů v sekundární a terciární sféře je rovnoměrnější: nejčastěji muži pracují ve sféře sekundární (48,9 %) a také ve sféře terciární, kde jich pracuje 45,8 %. Pouze 5,3% mužů je zaměstnáno ve sféře primární.

23 Český statistický úřad: Zaostřeno na ženy, na muže. Praha 2005

Tabulka 4 Podíl mužů a žen v jednotlivých oborech pro rok 2004²⁴

Kategorie OKEČ–odvětvová klasifikace ekonomických činností

Muži % Ženy %

A 01 Zemědělství, myslivost a související činnosti 66,2 33,8 A 02, B Lesnictví, rybolov, chov ryb a související činnosti 82,4 17,6

C Těžba nerostných surovin 88,3 11,7

D Zpracovatelský průmysl 61,7 38,3

E Výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody 80,4 19,6

F Stavebnictví 92,3 7,7

G Obchod, opravy motor. vozidel a spotřebního zboží 48,8 51,2

H Ubytování a stravování 46,9 53,1

I Doprava, skladování a spoje 67,6 32,4

J Finanční zprostředkování 35,0 65,0

K Nemovitosti a pronájem, podnikatelské činnosti 56,5 43,5 L Veřejná správa a obrana, povinné sociální zabezpečení 55,7 44,3

M Vzdělávání 22,8 77,2

N Zdravotní a sociální péče, veterinární činnost 19,2 80,8

O Ostatní veřejné, sociální a osobní služby 47,5 52,5

P Činnosti domácností 3,4 96,6

Zdroj: Český statistický úřad: Zaostřeno na ženy, na muže. Praha 2005. Oddíl 5 Práce a mzdy, Zaměstnaní v národním hospodářství podle odvětví a sektorů v roce 2004

Vedle horizontální segregace podle oborů se český trh práce vyznačuje výraznou vertikální segregací²⁵ podle pohlaví, což představuje koncentraci žen a mužů na odlišných stupních zaměstnání ve smyslu úrovně odpovědnosti a pozice (čím vyšší a odpovědnější pozice, tím méně žen). Mezi zaměstnanci je rozdělení žen a mužů do sektorů takové, jak jsme ho popsali u horizontální segregace podle oborů – ženy převažují ve službách, muži v průmyslu. V postavení zaměstnavatelů však již ve všech třech základních sektorech trhu práce dominují muži, a to i ve službách, kde početně převládají ženy. Mezi pracujícími na vlastní účet pak také převládají muži ve všech třech sektorech.

24 Vlastní výpočty dle dat ČSÚ pomocí vzorců: ženy%= ženy/(muži+ženy).100, muži%=100-ženy%

25 Gender centrum Fakulty sociálních studií: Gender management: Brno 2004

Tabulka 5: Zaměstnaní podle postavení v zaměstnání v r. 2004 v ČR

Postavení v zaměstnání Podíl na celkovém počtu zaměstnaných v %²⁶

Z toho žen v %

Zaměstnanci 82,7 88,6

Zaměstnavatelé 4 2

Osoby pracující na vlastní účet 12,2 7,7

Zdroj: Český statistický úřad: Zaostřeno na ženy, na muže. Praha 2005. Oddíl 5 Práce a mzdy, Zaměstnaní v jediném (hlavním) zaměstnání v národním hospodářství podle klasifikace zaměstnání (KZAM) a postavení v zaměstnání v roce 2004

Tabulka uvádí, že nejvíce pracujících osob je zaměstnáno u nějakého zaměstnavatele (82,7%), z toho drtivou většinu tvoří ženy (88,6%) a v pozici zaměstnavatele jsou 4%

pracujících a na vlastní účet pracuje 12,2% pracujících osob. U těchto dvou skupin naopak ženy zaznamenávají pouze 2% a 7,7%.

2.2.2 Mzdová diskriminace

Podle výběrových šetření mají ženy v České republice průměrnou měsíční mzdu stabilně významně nižší než muži: ženy pobírají v průměru jen zhruba tři čtvrtiny mzdy mužů.

Jak plyne z tabulky, došlo v posledním desetiletí ve vztahu průměrných výdělků mužů a žen k určitému vývoji: v roce 1996 dosahovaly ženy 77,2 % průměrné mzdy mužů (v roce 1988 to bylo pouze 70,6 %), ale v roce 1998 ženy pobíraly v průměru již jen 72,0 % mzdy mužů; další vývoj směřoval opět k pozvolnému narovnávání a zmenšování rozdílů mezi průměrnými mzdami mužů a žen. Také v posledním období došlo k drobnému zlepšení, když se poměr zvýšil na 74,9% v roce 2004. Obecně se dá říci, že se poměr platu žen ku platu mužů drží na celkem stabilní úrovni bez výrazných změn a osciluje kolem již zmíněných tří čtvrtin.

26 Pozn.: Zbytek tvořen členy produkčních družstev + nezjištěno

Tabulka 6: Průměrné hrubé měsíční mzdy mužů a žen a jejich vzájemný poměr 1996-2004

Rok 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 Muži 12 245 14 166 15 323 16 109 17 251 18 481 20 404 21 983 23 044 Ženy 9 449 10 730 11 036 11 793 12 641 13 755 15 217 16 404 17 256 Poměr

%

77,2 75,7 72,0 73,2 73,3 74,4 74,4 74,6 74,9

Zdroj: Český statistický úřad: Zaostřeno na ženy, na muže. Praha 2005. Oddíl 5 Práce a mzdy, Průměrné hrubé měsíční mzdy a mediány mezd; (údaje do roku 2001 jsou vypočtené odlišnou metodikou)

Rozdíly ve mzdách mužů a žen mají několik příčin. Působí zde vliv menšího počtu odpracovaných hodin žen proti mužům (v důsledku péče o děti nebo jiné nemocné členy rodiny apod.), vyšší četnost částečných úvazků a také menší počet přesčasových hodin, které jsou placeny zvýhodněnou sazbou, většinou o čtvrtinu vyšší než je mzda za normální pracovní dobu. Je třeba poznamenat, že ženy mají dále zásadně odlišnou strukturu zaměstnanosti, obsazují jiná pracovní místa než muži. Významné rozdíly plynou také z odlišné pracovní kariéry žen. Také je to způsobeno zejména vcelku malou skupinou zaměstnanců s velmi vysokými výdělky, top-managementy hospodářsky silných podniků, kam se v ČR mnoho žen nedostane a která zůstává doménou mužů, což je označováno jako již zmíněná vertikální segregace.

Hodnocení statistických údajů vyústilo v tyto základní poznatky²⁷o rozdílech v úrovni mezd mužů a žen: genderová segregace pracovních činností je dosud ovlivňována důsledky dlouhodobě uplatňovaných direktivních mechanismů před listopadem 1989 (rigidita odvětvové alokace pracovních sil ovlivňovaná profesní přípravou a prací), její překonání bude ještě dlouhodobé. Svou roli tu hraje vyšší rozsah odpracovaných (placených) hodin a přesčasové práce dosahovaných v průměru muži proti ženám, časové výpadky žen v pracovní kariéře způsobené péčí o děti (mateřská dovolená, péče o děti v případě nemoci aj.), vyšší podíl péče o rodinu v porovnání s muži, což vede k nižší akumulaci odborných zkušeností a méně stabilní profesní kariéře žen v porovnání s muži.

Nejmenší rozdíly jsou mezi zaměstnankyněmi a zaměstnanci se základním vzděláním (77,4 %) a se středoškolským vzděláním s maturitou (77,3 %), největší rozdíly v platech

27Drahomíra Fischlová: Analýza rozdílu pracovních příjmů mužů a žen, Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, dostupné na http://www.vupsv.cz, údaj k 28.5.2006

nalezneme mezi ženami a muži a s vysokoškolským vzděláním (67,3 %) v roce 2004, viz následující tabulku, která ukazuje vývoj od roku 1996 do roku 2004 na českém trhu práce.

Tabulka 7 Průměrné platy žen v porovnání s platy mužů (v %), ve vztahu k dosaženému vzdělání

Vzdělání 1996 1998 2000 2002 2004

Základní 76,3 74,6 74,3 76,5 77,4

Střední bez maturity

69,9 71.6 70,1 71,3 72,5

Střední s maturitou

78,1 72,9 72,7 76,7 77,3

Vyšší

(pomaturitní)

76,1 68,0 69,5 72,2 71,0

Vysokoškolské 74,6 65,2 63,4 65,1 67,3

Zdroj: Český statistický úřad: Zaostřeno na ženy, na muže. Praha 2005. Oddíl 5 Práce a mzdy, Průměrné platy žen v porovnání s platy mužů (v %), ve vztahu k dosaženému vzdělání

Ve srovnání mezd žen a mužů ve stejné věkové kategorii jsou nejmenší rozdíly mezi pohlavími do 30 let. Nejhůře jsou na tom ženy mezi 30 a 40 lety. Ty vydělávají méně než 70% mužské mzdy v této věkové kategorii. Je to dáno pauzou, která je způsobena výchovou dětí. Po dosažení věku 40 let se rozdíl trochu zmenšuje a ženy dosahují 76% mužů, ovšem po šedesátce je rozdíl největší - ženy vydělávají jen 66% platu mužů. Toto poměrové vyjádření ukazuje následující graf.

Graf 1: Průměrné hrubé měsíční mzdy v roce 2004 v třídění podle věku a pohlaví zaměstnanců

0 5 000 10 000 15 000 20 000 25 000 30 000

< 19 let 20 - 24 25 - 29 30 - 34 35 - 39 40 - 44 45 - 49 50- 54 55 - 59 60 - 64 65 <

Věk

Průměrná mzda

Muži Ženy

Zdroj: Český statistický úřad: Zaostřeno na ženy, na muže. Praha 2005. Oddíl 5 Práce a mzdy, Průměrná hrubá měsíční mzda podle hlavních tříd KZAM a věku v roce 2004

Pokud bychom se zaměřili na analýzu poměru platů podle vzdělání a profese: čím vyšší vzdělání a pozice, tím větší je rozdíl ve mzdě mezi mužem a ženou, to dokazuje následující tabulka. Nalezneme tu srovnání mužů a žen z hlediska jejich platového ohodnocení a z těchto údajů vypočítaný poměr platu žen k platu mužů. Údaje jsou tříděny podle tříd KZAM, dle Českého statistického úřadu.

Tabulka 8: Průměrná hrubá měsíční mzda mužů a žen (KZAM) a podíl ženských platů na mužských v % v roce 2004

Hlavní třídy KZAM Muži Ženy Ženské platy v %

mužského platu²⁸ Zákonodárci, vedoucí a řídící

pracovníci

48 236 28 733

Vědečtí a odborní duševní pracovníci

31 733 23 376

Techničtí, zdravotničtí, pedagogičtí pracovníci

25 488 19 189

Nižší administrativní pracovníci

18 965 15 733

Provozní pracovníci ve službách a obchodě

15 370 11 547

Kvalifikovaní dělníci v zemědělství, lesnictví a ryb.

13 995 12 141

Řemeslníci, kvalifikovaní výrobci a zpracovatelé

18 026 12 504

Obsluha strojů a zařízení

18 210 13 769

Pomocní a nekvalifikovaní pracovníci

13 479 10 486

Zdroj: Český statistický úřad: Zaostřeno na ženy, na muže. Praha 2005. Oddíl 5 Práce a mzdy, Průměrná hrubá měsíční mzda podle hlavních tříd KZAM a věku v roce 2004

Vidíme, že v kategorii zaměstnanců a zaměstnankyň s nejvyššími příjmy, kterou Český statistický úřad označuje "zákonodárci, vedoucí a řídící pracovníci", braly ženy v roce 2004 pouze 59,6 % (!) platu mužů, což tvoří největší rozdíl ve srovnání s ostatními oblastmi činností. Naopak nejmenší rozdíl zde vykazují kvalifikovaní dělníci v zemědělství, lesnictví a

28 Pro výpočet použití vzorce: Ženské platy v % mužského platu= (ženy/muži).100