Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně Institut mezioborových studií Brno
Fakulta humanitních studií
Posudek oponenta bakalářské práce Autor (autorka) bakalářské práce: Jiří Špinka
Název práce: Ekologická kritika růstu „Růstu“
Oponent práce: Mgr. Michal Vavřík Téma, zaměření a cíl práce
Téma a zároveň cíl práce jsou definovány v Úvodu. Jsou jimi kritické názory českých filosofů a sociologů, především Jana Kellera, k ideologii neustálého zvyšování tempa růstu, a myšlenky trvale udržitelného rozvoje. Dále měly být tyto otázky pojednány z hlediska jejich souvislosti se studovaným oborem. (s. 2) Z takto zúženého tématu je patrné, že nejde o to, představit debatu o ekonomickém růstu jako takovou, ale analyzovat jednu z možných perspektiv. Jde tedy o cíl vytvořit, přinejmenším v teoretické části určitý přehled a vyložit souvislosti mezi analyzovanými názory.
Struktura práce, vhodnost zvoleného postupu a použitých metod
Práce má část teoretickou a empirickou. Teoretická část nejprve definuje základní pojmy dané problematiky, druhá se soustředí na zmíněné kritické názory. Dále je posouzena relevance sociální pedagogiky pro ekologickou výchovu. Praktická (lépe empirická) část zjišťovala povědomí mladé generace o dané problematice.
Odborná úroveň, opodstatněnost závěrů, přínos pro praxi, ev. pro rozvoj oboru Sociální pedagogika
První část práce, která představuje základní pojmy, se podle mého dopouští určitého prohřešku v tom, že čerpá ze zdrojů, které jsou již angažovány v debatě o ekonomickém růstu (B. Moldan, J. Keller a text o udržitelném rozvoji). To je v této přípravné kapitole ještě poněkud předčasné, zde měla být hlavní měřítka pro výběr zdrojů jiná. Bylo by čistější psát o moderní společnosti ze zdrojů do debaty přímo nezapojených, například prací historiků nebo se opřít o konsensuální formulace slovníků nebo přehledových publikací (autor užívá aspoň Wikipedii). Pravděpodobně by tak nechyběl důležitý aspekt modernizace, totiž projekt osvícenství a celý jeho duchovní rozměr. Ekonomická a technologická modernizace se totiž nepohybovala samospádem, ale byla poháněna intelektuální, chceme-li ideologický, vývoj, a sama jím byla posilována.
V další části autor dobře rekapituluje významné publikace analyzované perspektivy (Carsonová, Meze růstu, Zpráva Brundtlandové atd.). Možná by zde nebylo na škodu zevrubněji pojednat o hlavních argumentech, kterými se tyto knihy staly klasickými.
Volba Jana Kellera a Václava Bělohradského jako reprezentantů proudu kritického k „růstu Růstu“ je uvážlivá. Jejich vliv zřejmě přesahuje vliv těch, kdo by možná byli čistějšími představiteli, například B. Moldana nebo J. Vavrouška (obě tato jména autor zná a uvádí).
Rekapitulace Kellerových argumentů je věrná. Vytknul bych snad určitou nekritičnost, kdy jeho argumenty nejsou ani vyzkoušeny na příkladech a historických faktech. Například teze o vazbách mezi ekonomickým růstem, středními vrstvami a principem formální demokracie si přímo žádá popis toho, „jak to vlastně tehdy bylo“. Také by bylo lépe pokusit se o odstup a zobecnění; je například patrné, že Kellerova kritika růstu je svázána s kritikou sociálních nerovností (s. 22)
Studovaný obor je tematizován na s. 29–34. V této souvislosti vidí autor pojítko v environmentální výchově, což se mi jeví přijatelné. Přece je však tato část v jednom směru ještě nedostatečná. Autor konstatuje (s. 34) a později dokládá na získaných datech, že mladá generace environmentální témata příliš nepřijímá. Představené environmentalistické koncepce
měly být s tímto faktem přímo konfrontovány – kde je podle vás chyba? Zde mohl být skutečný význam práce pro obor sociální pedagogiky.
Empirické šetření je dobré. Vynalézavá je kombinace otázek na postoje a „vědomostních“
otázek. Dílčí chybu je možné nalézt u otázky č. 7, která je tzv. dvojhlavňová – ptá se na dvě věci zároveň. Závažnější námitku mám k samotné formulaci hypotézy: vložení obratu „…
vzhledem k šíři vzdělání…“ je nešťastné. Abychom v této podobě mohli posoudit platnost hypotézy, bylo by třeba nejen zjistit nejen rozdíl v postojích respondentů, ale museli bychom nějak poznat, že příčinou je šíře a hloubka vzdělání. To autor nedokázal a asi by to bylo technikou dotazníku docela obtížné. Dále je zde problém s volbou výběrového vzorku.
Jednotlivé vzorky se totiž od sebe liší ve dvou základních charakteristikách – věkem a výší vzdělání. I při zjištění rozdílu pak stále nemůžeme vědět, která z nich ho mohla eventuálně zapříčinit. Menší počet respondentů nehodnotím jako velký problém, dostáváme prostě výsledky ze tří relativně typických škol, ale jeho nereprezentativnost vůči širší populaci měla být zohledněna v méně ambiciózní formulaci hypotézy – nemáme-li reprezentativní vzorek
„sociální skupiny vysokoškoláků“, nemůžeme o ní vytvářet hypotézy, protože pak je tato hypotéza netestovatelná. Postrádám operacionalizaci hypotézy, tzn. rozvážení toho, které otázky by byly nejlepšími ukazateli „přístupu“ respondentů. Použité otázky nejsou špatné, ale možná měly být doplněny dalšími – četba o ekologických tématech, stravovací návyky. Chybí rovněž otázky, jež by eventuálně indikovaly „ekonomický přístup“; respondenti, kteří nenaplní „ekologické“ standardy se automaticky budou jevit jako představitelé ekonomického přístupu.
Práce s literaturou
Autor pracuje s dobrou a relevantní literaturou. U Kellera bych se přimlouval za rozšíření o publikace po roce 2000, které sice již o ekologii hovoří jen v jednotlivých kapitolách, nicméně jde o poznatky důležité, které ukazují, jak moc jsou požadavky na růst provázány se statkovými a mocenskými aspekty sociální, či třídní, struktury. Ze starších prací postrádám specializovanou kritiku automobilismu „Naše cesta do prvohor“.
Rozsah práce, jazyková, stylistická a formální úprava
Rozsah práce odpovídá požadavkům. Jazyková a stylistická práce je dobrá. Drobné chyby nebo překlepy („Meadowsovy“ na s. 15)
Připomínky, náměty, otázky pro obhajobu
1. Posuďte charakter myšlenky růstu „Růstu“: zaujměte postoj k tvrzení, že jde o myšlenku, jež je ideologií určité sociální skupiny (nebo skupin). Svůj postoj zdůvodněte. (Termín
„ideologie“ je zde použit v neutrálním významu, nikoliv pejorativně.)
2. Zaujměte nyní postoj k tvrzení, že i kritika růstu je myšlenkovým artefaktem určité sociální skupiny nebo jejího životního kontextu.
Hodnocení
Práci doporučuji k obhajobě a hodnotím ji stupněm C.
Datum: 11.5. 2011
…..………
Podpis
Posudek v písemné i elektronické podobě odevzdejte společně s bakalářskou prací do stanoveného termínu na studijní administrativu IMS Brno, Veveří 111, 616 00 Brno (e-mail: petra.streitova@imsbrno.cz).
Doporučení (nedoporučení) k obhajobě a stupeň hodnocení upraví oponent podle skutečnosti (A – výborně, B – velmi dobře, C – dobře, D – uspokojivě, E – dostatečně, F – nedostatečně).
