Dítě a jeho rodiče

Situace dítěte v pěstounské péči se může případ od případu lišit. Setkáme se s ideálními případy, kde probíhá bezproblémová spolupráce mezi zúčastněnými a dítě vyrůstá v pěstounské rodině, ale se svoji biologickou rodinou je v pravidelném zdravém kontaktu. Objevují se případy kontaktů, které jsou téměř vynucené a dítě, s ohledem na negativní životní zkušenost, má obavu ze setkání s biologickou rodinou. Setkáme se rovněž se situací zcela opačnou.

Dítě vyrůstá v pěstounské rodině a biologičtí rodiče se o něj fakticky nezajímají, a pokud ano, nekoreluje to se zájmy dítěte. Rodič zdůrazňuje jen svůj nárok na dítě, uráží pěstouny nebo navštěvuje pěstouny nikoliv kvůli dítěti, ale s žádostí o peníze.⁶⁶

2.3.1. Individuální plán ochrany dítěte

Osudy dětí jsou natolik rozdílné, že je potřeba přistupovat ke každému případu jednotlivě. Individuální plán ochrany dítěte (dále jen „IPOD“) je důležitým dokumentem, který mapuje situaci dítěte a jeho rodiny. Od roku 2013 je povinností OSPOD takový dokument vyhotovit a to na základě vyhodnocení situace dítěte a jeho rodiny. Plán obsahuje popis příčin ohrožení dítěte, cíle a rozsah navržených opatření, metody práce s rodinou, postup spolupráce OSPOD s dalšími osobami, rozsah spolupráce rodičů, časový plán provádění nebo způsob hodnocení.⁶⁷ IPOD zpracovává sociální pracovník, který následně dbá jeho naplňování.

V pěstounské péči je IPOD provázán s dohodou o výkonu pěstounské péče, o které bude pojednáno v části 2.5. doprovázející organizace.⁶⁸

V náhradní rodinné péči OSPOD hodnotí situaci dítěte jak ve vztahu k rodičům náhradním, tak biologickým. Rozdílný je přístup u klasické pěstounské péče v případech, kdy rodiče nejsou s dítětem v kontaktu nebo jsou neznámého pobytu. Nástroj k vyhodnocování situace dětí zpracovaný MPSV v tomto případě hovoří o tom, že postačí sledování situace ve vztahu k dítěti. Přechodná pěstounská péče je specifická. Zde je mapována situace biologické rodiny vždy a to s ohledem na ověření možnosti její podpory.⁶⁹ V klasické pěstounské péči mohou děti vyrůstat až do zletilosti. Péče přechodná je dočasná na dobu

66 KOLUCHOVÁ, J. K problematice biologických rodičů dětí v pěstounské péči. In RADVANOVÁ, S. Náhradní

rodinná péče – představy a skutečnost (realita a východiska v ČR): kolokvium II. Beroun: Eva Rozkotová-IFEC, 2009. ISBN 978-80-87146-25-5., s. 30-32.

67 Srov. § 2 vyhlášky č. 473/2012 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o sociálně-právní ochraně dětí.

68 Individuální plán ochrany dítěte. Virtuální knihovna NRP [online]. [cit. 2022-10-14]. Dostupné z:

https://www.knihovnanrp.cz/nahradni-rodinna-pece/dite-v-nrp/individualni-plan-ochrany-ditete/.

69 Pomocný nástroj k vyhodnocování situace dětí, které vyrůstají v náhradní rodinné péči. Právo na dětství [online]. 2021 [cit. 2022-10-14]. Dostupné z: http://www.pravonadetstvi.cz/files/files/Nastroje-k-

vyhodnocovani/Pomocny%CC%81-na%CC%81stroj-k-vyhodnocova%CC%81ni%CC%81-de%CC%8Cti%CC%81-v-NRP.pdf, s. 1.

32

jednoho roku. Vzhledem k zajištění navazující péče, je na místě zvýšeně zacílit na pomoc biologické rodině, aby mohla převzít dítě zpět do péče, pokud to bude možné a vhodné.

Statistiky MPSV však ukazují, že návrat dětí z přechodné pěstounské péče zpět do rodiny v posledních letech klesá. Mezi lety 2014 – 2019 se vrátilo z pěstounské péče na přechodnou dobu zpět do biologické rodiny průměrně jen 12 % dětí. Více než 35 % dětí putovalo do nového prostředí náhradní rodinné péče a přibližně 18 % dětí bylo osvojeno. Pozitivní zprávou je, že děti putující do ústavu tvořily nejnižší číslo a to průměrně 3,5 %. Jak uvádí Pemová a Ptáček, stále však nejde o zanedbatelné číslo a ukazuje na to, že pro všechny děti není stát schopen (za rok nebo i déle) najít vhodné trvalé řešení rodinného typu v případě akutního selhání rodiny.⁷⁰

V pěstounské péči klasického typu naopak zůstává valná většina dětí dlouhodobě, ačkoliv jde stále o dočasnou péči. Statistiky ukazují, že v průběhu let 2014 – 2019 zůstalo v péči pěstounů přibližně 88 % dětí, dalších asi 5 % ukončilo pěstounskou péči z důvodu zletilosti.⁷¹ Děti se tak zpět do biologické rodiny vrací v minimálním počtu případů. Ze statistik je tak možné se domnívat, že pěstouni jsou a budou často celoživotními sociálními rodiči dětí a pravděpodobně u nich budou vyhledávat útočiště i po dosažení zletilosti. Odhlédneme-li od právní úpravy, pro dítě bude fakticky rodičem ten, kdo jej vychoval a poskytoval mu celoživotní podporu a pomoc.

Věková struktura dětí umisťovaných do pěstounské péče se liší s ohledem na její typ a reflektuje tak její účel. Zatímco přechodná péče je zaměřena především na děti útlého věku, na jejich akutní péči a ideálně na přechod k osvojitelům nebo zpět k rodičům. Péče klasická je rozvržena rovnoměrně do celého věkového spektra dětí. Celkem ¾ dětí v přechodné péči jsou ve věku do dvou let. U klasické péče je situace vyrovnaná.⁷²

2.3.2. Přechodná doba

Jak již bylo mnohokrát naznačeno, pěstounská péče je ve všech podobách péčí dočasnou. Přechodná péče je však výslovně zákonem stanovena v délce trvání jednoho roku a má býti pouze krizovým řešením situace dítěte s nutností hledat navazující péči (§ 27a odst. 9 zSPOD). Zákon uvádí jedinou výjimku a tou je svěření sourozenců do péče stejného přechodného pěstouna. V takové situaci se bude doba jednoho roku počítat od svěření

70 PEMOVÁ, Terezie a Radek PTÁČEK, op. cit. sub. 3, Tab. 6.28, s. 222.

71 PEMOVÁ, Terezie a Radek PTÁČEK, op. cit. sub. 3, Tab. 6.18, s. 212 a 215.

72 PEMOVÁ, Terezie a Radek PTÁČEK, op. cit. sub. 3, Graf 6.12, s. 215 a Graf 6.18, s. 225.

33

posledního z nich (§ 27a odst. 9 věta druhá zSPOD). Praxe však ukazuje, že doba jednoho roku nemusí být tak striktně dodržována.

Původně bylo v legislativním procesu uvažováno až o tříleté době trvání pěstounské péče na přechodnou dobu. Z tohoto záměru se však postupně upustilo, aby bylo jasně legislativně zakotveno, že jde o institut, který má být akutní, čili krizový. Doba jednoho roku má poukazovat na nutnost aktivní intervence a práce s dítětem a rodinou tak, aby bylo nalezeno dlouhodobé řešení. Autoři zákona poukazovali rovněž na data z dětských domovů a zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, ze kterých vyplynulo, že v nich děti pobývají v řádu měsíců a často se navrací zpět do rodiny.⁷³

Komentářová literatura se přiklání k maximální délce trvání jednoho roku předvídanou zákonem, ale zároveň přiznává, že praxe je různorodá. Objevují se případy, kdy jsou děti opětovně svěřovány do péče osoby v evidenci na základě nového návrhu na svěření do přechodné pěstounské péče a tímto opatřením jsou fakticky v péči přechodného pěstouna několik let. Valová uvádí, že tato praxe má svá pozitiva i negativa. Pozitivně lze vnímat upevnění bezpečné vazby na konkrétní pečující osobu. Negativně pak těžší odchod do nové rodiny a traumatizující zážitek s tím spojený.⁷⁴ S tímto názorem souhlasím a myslím si, že je v zájmu dětí dostat se co nejrychleji do péče osoby, která se o ně může postarat dlouhodobě. Krátkodobý pěstoun má být osoba zajišťující akutní péči.

Jiný komentář uvádí, že si lze představit případy, kdy se ani za jeden rok nepodaří pro dítě najít navazující péči. Na základě rozhodnutí soudu tak může dojít k přeměně péče přechodné na péči klasickou, dlouhodobou. Je tak možné, aby se osoba v evidenci stala klasickým pěstounem a měla dítě v péči teoreticky až do zletilosti, i když původně měla být jen akutně pečující osobou. I tento komentář připouští možnost opětovného svěření dítěte do péče přechodného pěstouna, je-li to v důležitém zájmu dítěte a jsou naplněny předpoklady pro takové svěření.⁷⁵

Ústavní soud se v nálezu II. ÚS 2344/18, o kterém bylo již detailně pojednáno, vyjádřil k délce trvání přechodné péče. Nad maximální zákonnou dobu staví zájem dítěte, který je vždy upřednostňován před jakýmkoliv zásahem do práv dětí. Uvedl, že ve výjimečných situacích lze uvažovat o ponechání dítěte v přechodné pěstounské péči a to zásadně ve dvou případech. Pokud je zřejmé, že důvody pro které rodič nemůže převzít aktuálně dítě do péče,

73 MACELA, Miloslav, op. cit. sub. 5, s. 367.

74 ROGALEWICZOVÁ, Romana, op. cit. sub. 4, s. 255.

75 MACELA, Miloslav, op. cit. sub. 5, s. 367-368.

34

budou trvat pouze po krátkou dobu po uplynutí jednoho roku (například rodič ve výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců). Druhým případem je situace, kdy by přesun do péče jiné osoby znamenal vážný zásah nebo přímo poškození dítěte (tento důvod byl shledán právě v citovaném nálezu).

Je evidentní, že zákonodárce měl v úmyslu pojmout „profesionální“ pěstounskou péči jako péči překlenovací, krizovou. Tento úmysl je rovněž jasně zachycen v zákonném vyjádření jejího maximálního trvání. I když by měla být délka trvání překročena spíše ve výjimečných případech, čísla ukazují, že tomu tak být nemusí. Dle statistiky MPSV bylo mezi lety 2014 – 2019 ponecháno v pěstounské péči na přechodnou dobu průměrně 27 % dětí.⁷⁶ Není zcela jasné, jak toto číslo interpretovat. Zda jde o číslo, které skutečně pojímá množství dětí, které jsou v přechodné péči déle než jeden rok nebo zda jde o číslo, které nelze brát v úvahu, protože jde o děti, kterým doba jednoho roku neuplynula a jsou jen součástí statistiky.

V úvahu připadá i kombinace obou případů. Data jsou však nejasná a nekonzistentní.

Pokud by se skutečně jednalo o počet dětí, které zůstávají v přechodné péči déle než jeden rok, pak takové číslo neukazuje na jedinečnost a ojedinělost případů, u kterých byla překročena maximální doba trvání této péče. Číslo by tak zejména reflektovalo fakt, že navazující péče je nedostupná a krizová přechodná péče neplní svůj účel.