Pohled pěstounky na přechodnou dobu

Rozhovor jsem vedla s velmi zkušenou pěstounkou, která vykonává přechodné pěstounství již osm let a za tu dobu se u ní vystřídalo celkem jedenáct dětí různých věkových kategorií a různých životních příběhů. Některé děti byly v její péči déle než jeden rok, ale jednalo se o případy ojedinělé a souvisely s prodlením v řízení o osvojení. Jinak byla dítěti

71

vždy nalezena náhradní rodina nebo bylo předáno zpět do rodiny biologické v řádném časovém horizontu 12 měsíců.

Péči o děti bere jako skutečné povolání a OSPOD společně s doprovázející organizací jako partnery, o které se může opřít a kteří jí jsou v mnohém nápomocni. Svou roli vnímá profesionálně jako roli náhradního pečovatele, který je jedním z odborníků pohybujících se v životě ohroženého dítěte (společně s OSPOD, doprovázející organizací, soudem nebo psychology). Práce je pro ni zároveň koníčkem, protože miluje děti a celý život se péči o ně věnovala jako chůva v domácnosti a posléze jako matka svých dvou dětí. Vše se snaží podřizovat dítěti a jeho zájmu.

Hovoří o nemožnosti srovnat navzájem instituty pěstounské péče klasické a přechodné, dle jejího názoru se jedná o dva naprosto rozdílné režimy. Přechodný pěstoun se musí potýkat s častými příchody a odchody dětí, které souvisí se zvykacím režimem a neustálou změnou a faktem, že první dva měsíce jsou nejnáročnější pro obě strany. Práce s osobami, které budou poskytovat navazující péči, je velmi úzká. Pokud je vůle biologických rodičů, snaží se jim umožnit co nejčastější styk s dětmi a to i formou krátkodobého ubytování ve své domácnosti.

Nejméně problematický ve všech aspektech shledává odchod dítěte do rodiny osvojitelů.

Spolupráce probíhá bezproblémově a dítě je schopno se velmi rychle navázat na nové rodiče.

K otázce citové vazby se vyjadřuje profesionálně. V okamžiku přijetí dítěte jej bere jako své, ale jakmile je dítěti nalezeno náhradní řešení nebo je jasné, že půjde zpět do biologické rodiny, své city dokáže odpoutat a stává se psychicky náhradním pečovatelem, který dítě připravuje na navazující péči. O transformaci přechodné péče na péči dlouhodobou neuvažovala, ale přiznává, že pokud by dítě mělo putovat do ústavu a nebylo by jiné východisko, neví, jak by se v takové situaci zachovala.

Přechodná péče starších dětí je typově jiná a náročnější než péče o děti raného věku.

Děti si nesou mnohem víc psychických problémů a komunikace s nimi je hodně složitá a často ji konzultuje s psychologem. Změna prostředí, školy a kamarádů společně s vědomím, že je dítě v její péči pouze přechodně, je pro nezletilého velmi stresujícím faktorem. Hovoří o velké finanční zátěži, která s péčí o starší děti souvisí. Děti jsou v mnohých případech zanedbané a přijíždí pouze s osobními věcmi a je potřeba je vybavit a zajistit veškerou péči (včetně nákupu oblečení, nábytku, školních pomůcek nebo dentální péče). Z těchto důvodů velice pozitivně hodnotí možnost čerpat příspěvek při převzetí dítěte.

72

K odborné přípravě se vyjadřuje slovy: „dělají to velice dobře a snaží se, ale na výkon přechodného pěstounství nelze připravit“. Poukazuje nejen na specifika poskytování přechodné péče, ale i na jedinečnost každého dítěte, jeho potřeby i životní situaci a s tím související problémy. Většina dětí, které měla v péči, nebyly zdravé a měly poruchy chování, v rodině docházelo k týrání nebo se jednalo o děti s vývojovou vadou. Z těchto důvodů je pro ni důležité se neustále vzdělávat, aby dětem poskytovala co nejkvalitnější péči a zázemí a to s ohledem na jejich konkrétní specifické potřeby.

Podpora biologické rodiny je velice důležitá tam, kde je o děti zájem. V případě, že rodiče usilují o děti, poskytovat jim veškerou podporu formou azylového bydlení a doprovodných služeb. Realita však jasně ukazuje, že biologická rodina se vždy sanovat nedá a proto je nutné mít dostatek náhradních pečovatelů, kteří jsou schopni se ujmout dlouhodobé péče o dítě.

Nábor nových pěstounů a jejich motivaci nelze opřít jen o finanční zabezpečení péče.

Dle jejího názoru stát nemá přechodným pěstounům co nabídnout. Žadatel o výkon takového typu péče musí mít své vlastní pohnutky, které souvisí s láskou k dětem a altruistickým myšlením. Zvýšená odměna může pomoci rozhodnout se těm, kteří o ní uvažují, ale nové pěstouny nepřiláká.

73

Závěr

Hlavním cílem mé diplomové práce bylo srovnat pěstounskou péči s pěstounskou péčí na přechodnou dobu. Ukázalo se, že tyto dva instituty nelze zaměňovat, ale ani na ně pohlížet jako na obsahově zcela rozdílné typy pěstounské péče. Každý typ má jiný účel a je využíván v jiných situacích, ale hlavní podstata obou druhů je stejná. Tou je dočasná osobní péče o dítě fyzickou osobou, obvykle ve vzájemné kooperaci s biologickou rodinou. Právní status dítěte se v pěstounské péči nikdy nemění. Ačkoliv je dočasnost znakem, který splňují oba typy péče, přechodné pěstounství pouze reaguje na krizový stav, v němž se dítě nachází a poskytuje mu akutní péči. Klasické pěstounství může být formou péče dlouhodobé a poskytnout dítěti útočiště až do zletilosti. Instituty se v některých případech vzájemně vhodně doplňují a klasická péče tak dokáže navázat na péči přechodnou a poskytnout dítěti dlouhodobější zázemí.

Pěstounská péče klasická je institutem, který je znám dlouhá léta. Přechodné pěstounství bylo do právního řádu zavedeno až v roce 2006 a to na základě Národní koncepce rodinné politiky a Národní strategie ochrany práv dětí. Zákonodárce tak reagoval na mezinárodní kritiku, která se opírala o skutečnost, že Česká republika má stále velké množství malých dětí v ústavní péči. Přechodné pěstounství tak mělo za úkol tento trend změnit a umisťování dětí do kojeneckých ústavů úplně zamezit. Výbor OSN pro lidská práva však stále (i v roce 2021) vyjadřuje svou kritiku za umisťování malých dětí do institucionální péče a apeluje na rozšíření sítě pěstounů a na sjednocení péče o ohrožené děti pod jedno ministerstvo.

Zavedením přechodného pěstounství se množství dětí v ústavech sice snížilo, ale i z této formy péče přibližně 3,5 % dětí stále putuje do péče institucí.

Nejlepší zájem dítěte a právo na rodinný život jsou principy, které se v pěstounské péči prolínají a úzce spolu souvisí. Ústavní soud i ESLP připustil, že zájem dítěte v pěstounské péči můžeme spatřovat jak v návratu do biologické rodiny, tak i v setrvání v rodině náhradní.

Záleží na konkrétním případu, situaci nezletilého a na jeho citovém navázání. Právo na rodinný život je principem, který je primárně spojován s biologickou rodinou a společným soužitím rodičů, dětí a širších příbuzných. Judikatura se však přiklání k faktickému pojetí rodinného života, ve kterém nemusí figurovat genetické vazby. Rodinný život hodný ochrany tak lze spatřovat i ve vztahu dítě-pěstounská rodina.

Druhá kapitola práce poukazuje na odbornou přípravu pěstounů a osob v evidenci.

Rozdílem je její obsah a rozsah, který připravuje na budoucí odlišnou roli. Zatímco pěstoun klasický podstupuje přípravu v rozsahu 48 hodin, pěstoun přechodný přípravu specifickou

74

v rozsahu 72 hodin. Ačkoliv je rozsah přípravy určen jen v desítkách hodin a nemůže komplexně pojmout všechna témata, která odborná příprava zahrnuje, nelze ho svým způsobem hodnotit jako nedostatečný. Důležité je psychologické posouzení osob a jejich kompetencí.

Pěstouni by měli být průběžně vzděláváni a to pomocí navazujících školení s ohledem na specifika svěřeného dítěte. Nejdůležitějším aspektem je tak následná dostupnost pomoci, podpory a vzdělávání. Prvky profesionality u přechodných pěstounů tak lze spatřovat spíš v přístupu, akutní formě péče a neustálé pohotovosti než v proškolenosti náhradních rodičů.

Profesionalita přechodného pěstouna by měla souviset i s jeho celoživotním vzděláváním s ohledem na neustálé střídání dětí a jejich rozdílné potřeby.

Zákon formálně rozlišuje pouze dva typy pěstounství a příbuzenská pěstounská péče je chápána jako podmnožina pěstounské peče klasické. Z názoru odborníků a praktiků však jednoznačně vyplývá potřeba diskuze ohledně vlastní právní úpravy tohoto druhu péče.

Příbuzenské pěstouny je nutno respektovat jako kterékoliv jiné náhradní pečovatele a trvat na plnění povinností, které jim vyplývají z dohody a ze zákona. Poskytování úlev se jeví jako nežádoucí a rizikové a to nejen některým právním odborníkům, ale i OSPOD nebo doprovázející organizaci. Příbuzenský pěstoun má jiné potřeby a pomoc potřebuje zejména v období raného svěření, protože na svou roli nebyl dopředu připravován. Rodinné zátěže, nevyjasněné role a narušené vztahy mezi rodiči a náhradními pečovateli můžou mít na dítě stejně negativní dopad jako jiné rizikové aspekty objevující se ve zprostředkované péči.

Odborná veřejnost se tak v zásadě shoduje na oddělení péče příbuzenské od nepříbuzenské a zakotvení podmínek jejího výkonu s ohledem na specifika a jiné potřeby.

Odborníci poukazují zejména na potřebu posouzení osob a zjištění jejich kompetencí.

Akutní dočasnost institutu přechodného pěstounství je dána maximální dobou jejího trvání a to do jednoho roku. V ojedinělých případech, které takové prodloužení vyžadují a jsou v zájmu dítěte, připustil ÚS možnost jejího prodloužení nad zákonem stanovenou dobu.

Z dostupných statistik MPSV, které nejsou zcela jasné a konzistentní, nelze přesně dovodit v kolika procentech případů je délka péče překračována a z jakých důvodů. Nelze také zhodnotit, zda je péče přechodná vždy využívána krizově či nikoliv a vyjádřit se tak k její plné funkčnosti. Statistiky a vyjádření praktiků pouze poukazují na to, že by mohlo jít o častější případy. Takový závěr nelze v žádném případě zobecnit ani považovat za fakt. Evidence dětí a přesné statistiky jsou dle mého názoru jednoduchým a účinným nástrojem, který může pomoci správně definovat slabá místa v péči o ohrožené děti. Na jejich základě lze například vyvodit,

75

jakého typu péče je nedostatek a zaměřit se na celkovou optimalizaci náhradní rodinné péče a její další rozvoj.

Orgán sociálně-právní ochrany dětí a doprovázející organizace jsou důležité subjekty, které mají v pěstounské péči nezastupitelnou roli. Zatímco doprovázející organizace je zaměřena převážně na podpůrnou roli, OSPOD zaujímá v některých případech role dvě.

Na jedné straně je vždy orgánem veřejné moci s autoritativní mocí, na straně druhé může být i poskytovatelem služeb (je-li současně doprovázející organizací). V takových případech se jako vhodné řešení jeví oddělit funkce v rámci příslušného orgánu, aby jeden pracovník byl v roli podpůrné a druhý v roli autoritativní. Takový přístup však nelze vždy uplatňovat vzhledem k omezeným personálním možnostem některých úřadů a může mít za následek nedůvěru pěstounů v klíčového pracovníka, který je současně ve funkci kontrolní i podpůrné.

Dohody o výkonu pěstounské péče lze uzavřít se dvěma typy subjektů, OSPOD nebo doprovázející organizací. Pojem dohoda se jeví jako zavádějící a to z toho důvodu, že její znění mnohdy není v rukou pěstouna a neuzavře-li ji, práva a povinnosti jsou stanoveny správním rozhodnutím. Dohody pěstounů klasických a přechodných se navzájem svým obsahem odlišují.

Zatímco dlouhodobý pěstoun má uzavřenu dohodu ve vztahu ke konkrétnímu dítěti, pěstoun přechodný nikoliv. Osoba v evidenci uzavírá dohodu obecně s ohledem na okruh dětí, kterým je schopna péči zabezpečit tak, jak vyplynulo z její odborné přípravy a posouzení.

Obsah reflektuje povahu péče a zaměřuje se na intenzivnější doprovázení a jeho specifika.

Z analýzy institutu dohod vyplývá rozdíl mezi pěstouny příbuzenskými a cizími.

Příbuzenští pěstouni vnímají dohody více negativně a mají pocit, že jim jsou vnucovány ze strany OSPOD. Nabízené služby nevyužívají a v některých případech neplní ani základní školení. Důvody takového přístupu jsou spatřovány v absenci odborné přípravy a jiných potřebách.

Třetí kapitola se zaměřuje na práva a povinnosti pěstounů a osob v evidenci.

Ačkoliv se dle zákona jedná o dva odlišné typy pěstounské péče, jejich práva a povinnosti jsou téměř totožné a liší se pouze v jednotlivostech. Osobní péče o dítě, rozhodování o jeho běžných záležitostech, právo na odbornou pomoc nebo povinnost informační jsou shodnými aspekty, které jsou obsahem obou typů péče. Zásadním rozdílem je povinnost přechodného pěstouna přijmout dítě, které se ocitne v situaci nedostatku řádné péče. Zatímco klasický pěstoun si dítě vybírá a souhlasí s jeho svěřením, pěstoun přechodný uděluje předběžný souhlas již zařazením do evidence. Pokud přechodný pěstoun nemá vážný důvod a je k dispozici, tak nesmí dítě odmítnout a je povinen mu péči poskytnout. Tato povinnost souvisí s jeho profesionalizací.

76

Některými odborníky je upozorňováno na vágní nastavení takové povinnosti a nejasnosti, které vyplývají z praxe. V některých případech dochází k odmítání dětí pěstouny a není jasné, jaký důvod pro odmítnutí akceptovat a považovat za vážný. Ne zcela jednoznačný výklad této právní úpravy tak může ohrožené dítě zbytečně vystavit institucionální péči. V případě, že institucionální péče bude zrušena, tak přechodný pěstoun musí dítě přijmout bezpodmínečně, což v prostředí současné právní úpravy není funkčně nastaveno. Dalším specifikem práv a povinností přechodné péče, která souvisí s její striktní dočasností, je povinnost osoby v evidenci zajistit úzkou spolupráci s biologickou rodinou nebo náhradními rodiči a dalšími subjekty.

Rozšíření práv pěstouna je otázkou, která souvisí s dalším omezením rodičovské odpovědnosti. Někteří autoři se přiklání k rozšíření práv již v rozsudku o svěření dítěte do pěstounské péče. A to v případech, kdy je evidentní, že rodič nebude dostupný, nebo bude pěstounovi ztěžovat každé rozhodování o podstatné záležitosti dítěte, díky čemuž by mohla vzniknout dítěti újma. Zásadní připomínkou je skutečnost, že ačkoliv je pěstounovi právo rozšířeno nad rámec zákona, nemůže rozhodovat o podstatných otázkách bez souhlasu soudu.

Současná praxe však tuto skutečnost vždy nereflektuje a problematickým je rovněž samotný pojem běžná záležitost, který je vykládán různě a v praxi působí obtíže.

Primární funkcí pěstounské péče je dočasná péče o dítě po dobu, po kterou rodiče nemohou o své dítě pečovat. Náhradní rodinná péče tak cílí nejen na péči o dítě, ale úzce souvisí se snahou sanovat biologickou rodinu. Zásadním právem rodičů je právo na styk s jejich dětmi a naopak. Je důležité, aby se styk uskutečňoval vždy v zájmu dítěte, které je středobodem veškerého dění. I když je v zákoně jednoznačně nastaveno právo na styk a povinnost pěstouna takový styk umožnit a prohlubovat sounáležitost dítěte s rodiči, je potřeba ke každému případu přistupovat individuálně. Pěstounská péče za účasti biologické rodiny je správným řešením, ale nesmí být pro dítě přílivem traumat. Tam, kde rodiče usilují o dítě a mají snahu upravit si své poměry, je ideálním řešením pomoc a podpora. V takové formě, kterou potřebují, aby mohli dítě opětovně převzít do péče.

Rodiče dítěte mají nejen práva, ale i povinnosti. Tou nejdůležitější je povinnost vyživovací, která se neváže na rodičovskou odpovědnost a není tak závislá na jejím rozsahu.

Rodiče hradí výživné státu, který dítě zabezpečuje formou příspěvku na úhradu potřeb.

Pěstoun tak není zatěžován problematikou výživného a jeho případného vymáhání po rodičích dítěte. Skutečnost je však taková, že výše výživného nedosahuje příspěvku, který je dítěti

77

vyplácen a který stát vynaložil ze státních prostředků. Náhrada nákladů je tak pouze částečná, mnohdy symbolická a není schopná pokrýt skutečně vyplacenou výši.

Pěstounská péče je finančně zabezpečována státem a to formou pěstounských dávek, ale i formou příspěvku na výkon, který pomáhá zajišťovat doprovodné služby.

Zákonodárce v této oblasti provedl mnohé změny s účinností od 1. 1. 2022 a to zejména v dávkách náležejících pěstounům. Vstřícným krokem je novelizace pojmu pečující osoby a navázání nároku na příspěvek již na okamžik zahájení řízení a nikoliv až na právní moc nebo vykonatelnost rozhodnutí. Zásadní změnou je rozlišování pěstounské péče v oblasti dávek na zprostředkovanou a nezprostředkovanou. Příbuzenští pěstouni mají nárok na příspěvek při pěstounské péči a pěstouni klasičtí na odměnu pěstouna. O přiznání dávky osobám blízkým tak již není rozhodováno správním orgánem, ale je přiznávána automaticky ve všech případech a nikoliv jen z důvodů hodných zvláštního zřetele. Zatímco odměna pěstouna je navázána na institut minimální mzdy, příspěvek při pěstounské péči na životní minimum. Výše příspěvků je tak rozdílná a reflektuje skutečnost, že prarodiče dítěte mají odvozenou vyživovací povinnost.

Odměnu pěstouna pobírá nejen pěstoun klasický, ale i přechodný. Ačkoliv jde o totožný pojem, její výše a okamžik vzniku a trvání nároku jsou rozdílné. Přechodný pěstoun pobírá vyšší odměnu, která souvisí s povahou jeho péče a pohotovostí. Je tak odměňován i v době, kdy o žádné dítě nepečuje. Zákonodárce přistoupil k navýšení odměny a poukázal na skutečnost, že nových žadatelů je nedostatek a současní pěstouni ukončují svou činnost.

Někteří autoři hovoří o nespravedlivém hodnocení klasických a přechodných pěstounů a poukazují na skutečnost, že by měla odměna reflektovat spíš náročnost péče nebo účast biologické rodiny. Domnívám se, že povaha přechodné péče si zaslouží vyšší finanční ohodnocení, které reflektuje neustálou změnu dětí a s tím související zátěž pěstouna.

Státní příspěvek na výkon je finanční částkou, která je státem poskytována na zajištění služeb pěstounům. Ačkoliv je příspěvek určen primárně na služby, z analýzy vyplynulo, že jeho velká část je spotřebována na samotný provoz doprovázejících organizací. Příspěvek se vyplácí ve stejné výši za každou dohodu a to bez ohledu na to, v jakém rozsahu je schopna pověřená osoba služby pěstounům zajistit. Rozdíly mezi doprovázejícími organizacemi jsou velké, a zatímco některé poskytují široké spektrum služeb, jiné velmi omezené. Jako velmi pozitivní se jeví kontrola využívání příspěvku, na základě které bude možno analyzovat využívání různých typů služeb a zaměřit se tak na oblasti, které jsou žádané nebo posílit takové, kterých je nedostatek. Vhodným řešením by tak mohl být přesun nevyčerpaných prostředků

78

těm doprovázejícím organizacím, které nabízí velké spektrum služeb, o které mají pěstounské rodiny zájem, ale státní příspěvek na ně nestačí. Dalším možným opatřením je regulovat doprovázející organizace tak, aby každá poskytovala množství služeb na srovnatelné úrovni.

Dle mého názoru je pěstounská péče institutem, který dokáže dítěti vhodně nahradit rodinu a její zázemí a to jak dočasně, tak i dlouhodobě. Základ celého systému funguje v mnoha ohledech správně a to i dle vyjádření praktiků, s kterými jsem měla možnost o institutech hovořit. Nejdůležitějším aspektem je zajistit kvalitní a dostupnou síť všech typů pečujících osob. Důraz by měl být kladen rovněž na pomoc biologické rodině tam, kde je pomoc kladně přijímána, je účelná a dítě má v takové rodině budoucnost. Zákonodárce již kodifikoval s účinností od roku 2025 zákaz umisťovat malé děti do ústavní péče. I v současné době však stále existují děti, pro které stát nedokáže náhradní péči zajistit.

79

Seznam zkratek

ABGB Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch (rakouský obecný zákoník občanský) ESLP Evropský soud pro lidská práva

IPOD Individuální plán ochrany dítěte

LZPS usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky MPSV Ministerstvo práce a sociálních věcí

OSPOD orgán sociálně-právní ochrany dětí OZ zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

Úmluva Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod

ÚprDt sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb., o Úmluvě o právech dítěte

ÚS Ústavní soud České republiky

Ústava ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky VOP veřejný ochránce práv

Výbor výbor OSN pro lidská práva

ZOR zákon č. 94/1963 Sb. o rodině ve znění pozdějších předpisů

ZŘS zákon č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních ve znění pozdějších předpisů

zSPOD zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí ve znění pozdějších předpisů

Práce vychází ze stavu právní úpravy, která je účinná ke dni 27. 11. 2022, pokud z textu neplyne něco jiného.

80

Seznam použitých zdrojů

1. Seznam použité literatury

DUŠKOVÁ, Šárka. Úmluva o právech dítěte: komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2021.

Komentáře (Wolters Kluwer ČR). ISBN 978-80-7598-683-2.

DVOŘÁK, Jan, Jiří ŠVESTKA a Michaela ZUKLÍNOVÁ. Občanské právo hmotné. Praha:

Wolters Kluwer, 2013-. ISBN 978-80-7478-937-3.

FIDRMUCOVÁ, Anna. Poručenství a jiné formy péče o dítě. Praha: Wolters Kluwer, 2019.

Academic papers. ISBN 978-80-7598-557-6.

HOLUB, Milan, Hana NOVÁ, Lubomír PTÁČEK a Jana HYKLOVÁ. Zákon o rodině: s komentářem, judikaturou a předpisy souvisícími. Praha: Leges, 2011, 456 s. ISBN 978-80-87212-96-7.

HRUŠÁKOVÁ, Milana, Zdeňka KRÁLÍČKOVÁ a Lenka WESTPHALOVÁ. Rodinné právo.

V Praze: C. H. Beck, 2015. Academia iuris (C. H. Beck). ISBN 978-80-7400-552-7.

HRUŠÁKOVÁ, Milana. Zákon o rodině: Zákon o registrovaném partnerství: komentář. 4. vyd.

Praha: C. H. Beck, 2009. Beckova edice komentované zákony. ISBN 978-80-7400-061-4.

KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka, Milana HRUŠÁKOVÁ a Lenka WESTPHALOVÁ. Rodinné právo.

3. vydání. V Praze: C. H. Beck, 2022. Academia iuris (C. H. Beck). ISBN 978-80-7400-877-1.

LAVICKÝ, Petr. Občanský zákoník: komentář. 2. vydání. V Praze: C. H. Beck, 2020-. Velké komentáře. ISBN 978-80-7400-795-8.

MACELA, Miloslav. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí: komentář. 2. vydání. Praha:

Wolters Kluwer, 2019. Komentáře (Wolters Kluwer ČR). ISBN 978-80-7598-481-4.

NÁHRADNÍ RODINNÁ PÉČE - PŘEDSTAVY A SKUTEČNOST (2. : 2009 : PRAHA, Česko), Senta RADVANOVÁ a Jan DVOŘÁK. Náhradní rodinná péče - představy a skutečnost: (realita a východiska v ČR). Beroun: Eva Rozkotová - IFEC, 2009, 99 s. ISBN 978-80-87146-25-5.

Náhradní výchova dětí - možnosti a meze: kolokvium I. Sborník č. 39. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, 2008. ISBN 978-80-87146-05-7.

NOVOTNÁ, Věra. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí s komentářem. 2., aktualizované vydání. Olomouc: ANAG, [2016]. Právo (ANAG). ISBN 978-80-7554-022-5.

PEMOVÁ, Terezie a Radek PTÁČEK. Data o dětech: sociálně-právní ochrana dětí v České republice v datech. Praha: Grada, 2022. ISBN 978-80-271-1338-5.

RADVANOVÁ, Senta. Kurs občanského práva: instituty rodinného práva. Praha: C. H. Beck, 1999. Beckovy právnické učebnice. ISBN 80-7179-182-2.

RADVANOVÁ, Senta. Rodina a dítě v novém občanském zákoníku. V Praze: C. H. Beck, 2015.

Beckova edice právní instituty. ISBN 978-80-7400-578-7.

ROGALEWICZOVÁ, Romana. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí: komentář. V Praze: C.

H. Beck, 2018. Beckova edice komentované zákony. ISBN 978-80-7400-713-2.

SMOLÍKOVÁ, Veronika. Tradice pěstounské péče v českých zemích. Ostrava: Key Publishing, 2014. Monografie (Key Publishing: European Society for History of Law): European Society for History of Law). ISBN 978-80-7418-218-1.

81

ŠÍNOVÁ, Renáta, Ondřej ŠMÍD a Marek JURÁŠ. Aktuální problémy rodinněprávní regulace:

rodičovství, výchova a výživa nezletilého. Praha: Leges, 2013. Teoretik. ISBN 978-80-87576-74-8.

ŠMÍD, David. Nový občanský zákoník: s podrobným výkladem vybraných ustanovení. Praha:

Sondy, 2014. Paragrafy do kapsy. ISBN 978-80-86846-55-2.

ŠMÍD, Ondřej a Radka VACOVÁ. Povinnosti a práva rodičů k dětem. Praha: Leges, 2017.

Teoretik. ISBN 978-80-7502-195-3.

ŠVESTKA, Jiří, Jan DVOŘÁK, Josef FIALA a Michaela ZUKLÍNOVÁ. Občanský zákoník II.

Komentář. Svazek II (rodinné právo). Praha: Wolters Kluwer, 2014, 752 s. ISBN 978-80-7478-457-6.

TRNKOVÁ, Lucie. Náhradní péče o dítě. Praha: Wolters Kluwer, 2018. Právo prakticky. ISBN 978-80-7552-864-3.

VESELÁ, Renata. Rodina a rodinné právo: historie, současnost a perspektivy. 2. vyd. Praha:

Eurolex Bohemia, 2005. ISBN 80-86432-93-9.

2. Seznam použitých časopiseckých článků

BURIÁNOVÁ, Pavla. Péče osoby blízké a pěstounská péče jako obdoba přirozené rodiny dítěte (2.). Právo a rodina. Wolters Kluwer, 2018, 20(2), 5. ISSN 1212-866X.

BURIÁNOVÁ, Pavla. Péče osoby blízké a pěstounská péče jako obdoba přirozené rodiny dítěte (1.). Rodinné listy. 2018, 7(1), 17. ISSN 1805-0824.

HAVELKA, Tomáš. Zkušenosti s dětmi z pěstounské péče na oddělení dětské psychiatrie. Právo a rodina. 2016, 18(2), 1. ISSN 1212-866X.

JEŽEK, Martin. Problémové aspekty kontaktu rodičů s dětmi v případě jejich svěření do pěstounské péče. Právo a rodina. Wolters Kluwer, 2018, 20(5), 19. ISSN 1212-866X.

KŘÍSTEK, Adam. Nárok na dávky pěstounské péče při svěření dítěte do péče jiného člověka s odkazem pouze na § 953 OZ, 1. část. Právo a rodina. Wolters Kluwer, 2016, 18(3), 11. ISSN 1212-866X.

KŘÍSTEK, Adam. Nárok na dávky pěstounské péče při svěření dítěte do péče jiného člověka s odkazem pouze na § 953 OZ, 2. část. Právo a rodina. Wolters Kluwer, 2016, 18(4), 7. ISSN 1212-866X.

KŘÍSTEK, Adam. Novinky v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí účinné od 1. 1. 2022 (7.). Právo a rodina. Wolters Kluwer, 2022, 24(7-8),18-22. ISSN 1212-866X.

KŘÍSTEK, Adam. Novinky v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí účinné od 1. 1. 2022 (1.). Právo a rodina. Wolters Kluwer, 2022, 24(1), 1-7. ISSN 1212-866X.

KŘÍSTEK, Adam. Novinky v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí účinné od 1. 1. 2022 (8.). Právo a rodina. Wolters Kluwer, 2022, 24(9), 11-14. ISSN 1212-866X.

KŘÍSTEK, Adam. Postavení pěstouna při realizaci povinností a práv nevyplývajících ze zákona, ale z rozhodnutí soudu. Právo a rodina. Wolters Kluwer, 2020, 22(1), 1-5. ISSN 1212-866X.

KUŠNÍROVÁ, Hana, Zdeněk MOLDRZYK a Libor ŠKODA. Pěstounská péče příbuzných - analýza potřeb. Rodinné listy. 2021, 10(3), 14-18. ISSN 1805-0824.

LUŽNÁ, Romana. Nejlepší zájem dítěte při rozhodování o pěstounské péči (1.). Právo a rodina. Wolters Kluwer, 2019, 21(9), 19-24. ISSN 1212-866X.

In document UNIVERZITA KARLOVA (Stránka 70-89)