Pěstoun

Práva a povinnosti pěstouna nalezneme nejen v soukromoprávní úpravě občanského zákoníku, ale i ve veřejnoprávní úpravě zákona o sociálně-právní ochraně dětí. V ustanovení

§ 966 odst. 1 OZ je stanoven základní smysl a účel péče. Konkrétně jde o výkon osobní péče o dítě. Pěstoun nahrazuje rodinné prostředí a proto má právo mít dítě u sebe a zajistit jeho dennodenní péči, kterou jinak zajišťují dětem jejich rodiče. Pěstoun tak přiměřeně vykonává práva a povinností rodičů tam, kde jim to z povahy věci nepřísluší. Nestává se nositelem rodičovské odpovědnosti a nedochází ke statusové změně (pěstoun nahrazuje rodiče v osobní péči, nikoliv v péči právní).⁸⁶

Osobní péče má dvojí aspekt – náleží pěstounovi jako povinnost i jako oprávnění.

Zahrnuje jak možnost postihu (za neplnění takové péče), tak ochranu v případě, že pěstounovi kdokoliv znemožňuje osobní péči o dítě. Biologičtí rodiče dítěte tak jsou povinni strpět péči pěstouna. K svěření se nevyžaduje jejich souhlas, lze tak učinit i proti jejich vůli. Pojem osobní péče je naplněna i v případě, že pěstoun svěří dítě do péče školského zařízení nebo jiné osoby.

Odložení však musí trvat nezbytně nutnou dobu a mít objektivní důvod (po dobu výkonu povolání nebo nemoci apod.).⁸⁷

V ustanovení § 966 odst. 2 OZ zákon hovoří o oprávnění pěstouna, v rozsahu jeho práv, vykonávat rodičovskou odpovědnost a to zásadně přiměřeně. Přiměřený zásah znamená, že pěstoun nesmí rodičům zasahovat do jejich práv a povinností nad míru. Rodiče jsou tak

86 Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, op. cit. sub. 8, k § 966.

87 MATYŠKOVÁ, Linda. Práva a povinnosti pěstouna na základě § 966 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. Právo

a rodina. Wolters Kluwer, 2020, 22(4), 1-9. ISSN 1212-866X, s. 1-2.

39

fakticky ve výkonu své rodičovské odpovědnosti omezeni právě ve prospěch pěstouna.

Mezi práva a povinnosti, které pěstounovi náleží, řadíme zejména zajištění zdravého, tělesného, duševního nebo mravního vývoje dítěte, případně zajištění jeho výchovy a vzdělaní (jde o taková práva a povinnosti, která má rodič na základě § 858 OZ).⁸⁸

Pěstounovi dále náleží právo ex lege rozhodovat o běžných záležitostech dítěte, v těchto záležitostech ho zastupovat a spravovat jeho jmění. Ve významných záležitostech jednají stále rodiče, demonstrativní výčet takových případů najdeme v § 877 odst. 2 OZ. Pod pojem zařadíme závažnější léčebné zákroky, volbu vzdělání nebo určení místa bydliště.

Problém v praxi nastává v případech podřazení konkrétních skutečností pod pojem běžná záležitost. Vzhledem k tomu, že OZ pojem nedefinuje, setkáváme se v praxi s různými přístupy a náhledy orgánů na věc. Jak uvádí Novotná, pěstouni se pak dostávají do nepříjemných situací, kdy je soudem deklarováno, že jde v konkrétní věci o běžnou záležitost a nebude tak ve věci rozhodovat, ale úřady žádosti pěstounů odmítají respektovat s tím, že o běžnou záležitost nejde.⁸⁹

K problematice, co je v případě pěstounské péče běžnou záležitostí, se vyjádřil i ÚS.

Dovodil změnu bydliště dítěte v souvislosti se změnou bydliště pěstouna jako běžnou záležitost, která spadá do zajištění osobní péče o dítě. Naopak opačný názor zastává v případě změny školského zařízení. V takovém případě jde o podstatnou záležitost, kterou není pěstoun sám oprávněn rozhodnout. Je nutné, aby si opatřil souhlas zákonného zástupce dítěte (rodiče, poručníka). Pokud dojde k neshodě mezi stranami, spor rozhodne soud (§ 969 OZ).⁹⁰

Povinnost konzultovat podstatné záležitosti dítěte je součástí další povinnosti pěstounů, kterou je povinnost informační. Pěstoun je povinen informovat rodiče o každé podstatné záležitosti dítěte, o které se bude rozhodovat. V takových případech může docházet ke kolizi názorů na věc, a proto může rodič, pěstoun nebo dítě navrhnout soudu změnu práv a povinností.

Soud může ve sporných případech nebo v případech nečinnosti rodiče nahradit jeho souhlas.⁹¹ Jak již bylo naznačeno, další práva a povinnosti pěstounů nalezneme v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí. Ustanovení § 47a odst. 2 zSPOD upravuje práva a povinnosti společné pro osoby pečující i osoby v evidenci. V prvním bodě hovoříme o tzv. „účelové odlehčovací péči“, která spočívá v zajištění krátkodobé péče o dítě v případech, kdy pěstouni

88 ŠVESTKA, Jiří, Jan DVOŘÁK, Josef FIALA a Michaela ZUKLÍNOVÁ, op. cit. sub. 48, s. 701-702.

89 NOVOTNÁ, Věra, op. cit. sub. 58, s. 8.

90 Usnesení Ústavního soudu ze dne 9. srpna 2016, sp. zn. II. ÚS 1710/16, bod 12.

91 LAVICKÝ, Petr, op. cit. sub. 7, s. 1153.

40

nemohou o svěřené dítě pečovat (pracovní neschopnost, narození dítěte, úmrtí osoby blízké apod.). Subjekt, s kterým osoba uzavřela dohodu o výkonu pěstounské péče, má povinnost takovou pomoc pěstounovi poskytnout. Macela však připomíná, že manžel tzv. „výlučného pěstouna“ žijící s ním v jedné domácnosti, má povinnost o dítě pečovat, ačkoliv bylo svěřeno do péče jen jednoho z manželů (srov. § 965 odst. 3 OZ). Pokud druhý manžel, ačkoliv není pěstounem, je schopen se o dítě postarat, pomoc ze strany doprovázející organizace nebude shledána jako důvodná.⁹²

V druhém bodě nalezneme právo pěstouna na odpočinek ve formě tzv. „neúčelové odlehčovací péče“. Jedná se o zajištění celodenní péče o dítě v rozsahu alespoň 14 kalendářních dnů v roce u dětí starších dvou let. Taková péče se bude lišit s ohledem na věk a potřeby dětí.

Nárok může být realizován různými formami - dětskými tábory, příměstskými tábory nebo péčí osoby blízké dítěti. Cilečková upozorňuje, že zákon nerozlišuje a dává osobám v evidenci stejnou možnost využít celodenní péči o dítě jako dlouhodobým pěstounům. V zásadě však spatřuji faktické omezení osob v evidenci v samotném znění zákona [srov. § 47a odst. 2 písm.

b) zSPOD]. Vzhledem ke skutečnosti, že většina dětí se v přechodné péči ocitá ve věku do dvou let, přechodní pěstouni ani nebudou mít možnost tento institut využít. Souhlasím s názorem autorky komentáře, že v případě starších dětí a umožnění využití institutu, může mít táborový pobyt pozitivní účinek a být jednoznačně v zájmu dítěte.⁹³

Mezi další práva pěstounů zařadíme právo na odbornou pomoc v podobě pomoci psychologické nebo terapeutické. V neposlední řadě i právo na bezplatné vzdělávání a zvyšování dovedností, které úzce souvisí s povinností zvyšovat si znalosti a dovednosti v oblasti péče o dítě. Vzhledem ke skutečnosti, že s pěstounskou péči je spojeno udržování kontaktů s biologickou rodinou, má pečující osoba právo na pomoc při zajištění tohoto styku.⁹⁴

Ustanovení § 47a odst. 2 písm. h) zSPOD rozšiřuje ustanovení § 967 OZ o povinnost udržovat, rozvíjet a prohlubovat sounáležitost dítěte s osobami dítěti blízkými a to v souladu s individuálním plánem ochrany dítěte. Skutečná podoba a naplňování tohoto ustanovení je dána právě IPOD, který zaznamenává konkrétní situaci dítěte a jeho potřeby. V některých případech může být styk s osobami blízkými soudem omezen nebo vyloučen.

Je potřeba mít na paměti, že výše uvedené zákony dávají pěstounské péči pouze obecný právní rámec. Konkrétní práva a povinnosti se v pěstounské péči realizují a utvářejí pomocí

92 MACELA, Miloslav, op. cit. sub. 5, s. 581-582.

93 ROGALEWICZOVÁ, Romana, op. cit. sub. 4, s. 466-467.

94 Srov. § 47a odst. 2 písm. c)-f) zSPOD.

41

institutu dohody o výkonu pěstounské péče a IPOD a jsou provázány s potřebami samotných pěstounů. Konkrétní situace dětí jsou natolik odlišné, že nastavení individuálního plánu ochrany a dohody, je nezbytné pro správnou funkci každé pěstounské péče. Děti přicházejí z různého prostředí, s různou psychickou zátěží a s různými potřebami a zkušenostmi.

3.1.1. Rozšíření práv pěstouna

Vyžaduji-li to okolnosti, stanoví další práva a povinnosti pěstouna soud. Tak zní poslední věta § 966 odst. 2 OZ. Ustanovení navazuje na § 960 odst. 1 OZ, který dává soudu možnost upravit práva a povinnosti pěstouna odlišně nad rámec zákona v případech hodných zvláštního zřetele. Právní úprava tak v mnohých případech ulehčuje pěstounům péči o děti.

Historicky, v zákoně o pěstounské péči nebo v ZOR, nebylo možné práva a povinnosti nad rámec zákona upravit. V současné právní úpravě může soud ve výroku rozšířit práva pěstouna v poměrně širokém spektru – změna školy, volba lékaře, souhlas s léčebnými zákroky nebo zastupování při vyřizování osobních dokladů apod.⁹⁵

Jak uvádí Matyšková, soud upraví práva a povinnosti nad zákonný rámec s ohledem na nejlepší zájem dítěte. Nejčastějším důvodem takové úpravy je negativní chování rodičů.

Jde o případy, kdy rodiče zneužívají svého postavení, není známo, kde se nachází nebo evidentně nevyjadřují o dítě zájem. Pěstoun má tak ztíženou možnost informovat rodiče o podstatných záležitostech dítěte a je pro něj velice problematické získat jejich souhlas.

Autorka se přiklání k rozšíření práv a povinností pěstouna již v rozsudku o svěření do pěstounské péče, v případě, že má soud za prokázané, že rodiče nejeví dostatečný zájem o dítě. Nedojde tak k prodlení v důležitém zájmu dítěte. Pěstoun by měl rovněž předvídat, jakým směrem mají být jeho práva rozšířena, především s ohledem na věk a zdravotní stav dítěte (volba školy, lékařské zákroky apod.). Rozšíření práv je navíc nutné řádně zdůvodnit, aby byly splněny důvody zvláštního zřetele hodné.⁹⁶

S výše uvedeným názorem souhlasím, rozhodnutí o rozšíření práv pěstouna je potřeba zhodnotit na základě životní situace dítěte a jeho možného návratu zpět do rodiny. V ideálním případě předvídat, zda půjde o krátkodobou péči nebo v konkrétním případě hovoříme o dítěti, které má vysoký předpoklad zůstat u pěstounů až do zletilosti. Pokud rodiče téměř nejeví o dítě zájem a pěstouni mají být postaveni do bezvýchodné situace nezájmu rodičů, jednoznačně se přikláním k rozšíření jejich práv. Vzhledem k tomu, že pěstounská rodina fakticky imituje

95 NOVOTNÁ, Věra, op. cit. sub. 58, s. 8.

96 MATYŠKOVÁ, Linda, op. cit. sub. 88, s. 2-4.

42

rodinu biologickou, neměly by jí být kladeny příliš velké překážky. V zájmu dítěte rozhodně nebude, aby osoba nejevící o něj zájem a nedbající jeho potřeb, se podílela na rozhodování o jeho zásadních otázkách. V závažnějších případech je na zvážení, zda není vhodnější zbavit či omezit rodiče rodičovské odpovědnosti a jmenovat pěstouna poručníkem dítěte.

Křístek upozorňuje na skutečnost, že mnohdy jsou práva pěstounů rozšiřována a konkretizována zbytečně jen s ohledem na opatrnost úřadů, které nerespektují zvláštní ustanovení některých zákonů. Jedná se například o právo pěstouna ohlašovat za dítě změnu místa trvalého pobytu, zastupovat dítě dle školského zákona (dle § 183 odst. 7 zákona č. 561/2004 se pěstoun považuje za zákonného zástupce dítěte) nebo oprávnění přijímat a spravovat sirotčí důchod. Zásadní připomínka autora se týká správného a zákonného postupu při užití rozšířeného práva pěstouna v nikoliv běžné záležitosti. Autor připomíná, že správný postup je následující: „jsou-li v rozsudku o svěření dítěte do pěstounské péče stanoveny další povinnosti a práva nad rámec § 966 odst. 1, 2, a jde-li současně o záležitosti nikoliv běžné, pěstoun tu má postavení opatrovníka. A pokud v těchto věcech rozhoduje či dokonce právně jedná, postupuje vždy jako opatrovník, tedy nechá si tyto záležitosti schválit opatrovnickým soudem dítěte, pokud by k nim nepřivolil rodič jako zákonný zástupce. Jinak k rozhodnutí pěstouna nelze přihlížet.“ Křístek připomíná, že každé rozhodnutí osoby, která nahrazuje péči rodičů, v nikoliv běžné záležitosti, je potřeba schválit soudem (srov. § 934 odst. 1 OZ a § 944 OZ). Uvedené platí pro poručníka nebo opatrovníka, takže v zásadě musí tento postup platit i pro pěstouna. V praxi však není tato skutečnost reflektována.⁹⁷ Tento fakt mohu potvrdit i ze své vlastní zkušenosti.