Rozvoj hospodaření a vynálezů v oblasti technologie mění kvalitu společenského životu. Lidé se snaží o zlepšení ve stavebnictví, potravinářství, dopravě, průmyslu atd. Tento zájem o rozvoj se zvyšuje a následně působí i větší spotřebu. Sama o sobě spotřeba není globálním problémem, ale především jde o spotřebu přírodních zdrojů, nabídka, která roste mnohem pomaleji než poptávka (Bedřich Moldan, 2015).
Problém životního prostředí a ekonomického vývoje je složitý a do budoucna náročnější a naléhavější. Lidé stále diskutují o vznikajících problémech a snaží se dosáhnout udržitelnosti.
Každá progresivní firma přechází na udržitelný chod, ale i přes to jsou výsledky takového přechodu jsou kontroverzní (das Neves Almeida, 2017; Luíz Cruz, 2017; Eduardo Barata, 2017).
Každý z uvedených sektorů ekonomiky má škodlivý vliv na životní prostředí naší planety. Po výzkumu vědců bylo vymezeno několik nejzásadnějších problému, které vycházejí ze zemědělství, rybolovu, lesnictví, dopravy a energetiky. Zkoumání každého ze sektorů umožní pozorování dopadu na životní prostředí a poskytuje informace o tom, kde a jaké opatření je potřeba přijmout (Adrian Gheorghe a kol., 2007).
3.1.1 Zemědělství
První z ekonomických aktivit, které jsou škodlivé pro ekologii, je zemědělství.
Největším problémem v poslední době je zaniknutí nivních luk, druhů stromů, remízků.
V sedmdesátých letech většina krajin byla upravena těžkou technikou, čímž se narušily odtokové poměry, zmizely rostliny a živočichové. Plochy, které byly ohroženy erozí teď činí 42%.
Ačkoli je zemědělství hlavním způsobem získávání potravin, měli by lidé být opatrní při jeho vykonávání. Zemědělství může snižovat kvalitu půdy a vody nadbytkem živin z organických hnojiv. Vzhledem k nadměrnému průmyslu v ekosystému vzniká nadměrné množství pesticidů, které působí nejen na půdu, ale i na některé druhy zvířat. Následně škodí i zdraví člověka.
Při zvažování spojení mezi zemědělstvím a změnami v klimatu je důležité dávat pozor i na různé metody agrárního průmyslu ovlivňující mikroklima. Sem se řadí způsob zpracování půdy, vegetace, velikost krajinného pokryvu. Všechny faktory přímo ovlivňují mikroklima i globální změny klimatu. (Pielke Sr, Roger a kol., 2007).
Ke skleníkovým plynům přivádí emise (CH4 a N2O) a oni jsou přímo spojené se zemědělstvím. Podle vědeckých výzkumů bylo zjištěno, že od roku 2030 mohou emise vzrůst o 35-60 procent. Ačkoli je celosvětová snaha o snížení skleníkových plynů, jejich meziroční nárůst neustále stoupá (Udo Hoffmann a kol., 2013).
Zemědělský sektor je i sektorem s nejvyšší spotřebou vody. Produkty živočišné spotřebovávají desetkrát víc vody než ostatní produkty. Pitné vody je dvakrát méně než je potřeba pro uspokojení potřeb obyvatelstva. Předpokládá se, že pokud nenastane zásadní změna, přijde zásadní nedostatek pitné vody již do třiceti let.
30 3.1.2 Živočišná výroba a rybolov
Vliv na životní prostředí v sektoru živočišnosti a rybolovu má nejen samotný chov zvířat a lov ryb, ale i jejich budoucí produkce, zpracování a konzumace. Ekonomické aktivity této oblasti mají dopad na ovzduší, půdu, biosféru a vodu (Tereza Vandrovcová, 2012).
Jedním z problémů živočišného sektoru je, že ročně vyprodukují průměrně 18%
z celkových skleníkových plynů. Dopad živočišné výroby a rybolovu se projevuje při kácení stromů pro tvoření vodních útvarů a míst pro chov. Tento faktor pak přispívá ke zvýšení emisí skleníkových plynů. Nebezpečím pro ovzduší jsou mikroorganismy, které se nacházejí v trávicím ústrojí hovězího dobytku. Při eruktaci dobytka se látky dostávají do ovzduší a produkují metan.
V případě využití půdy pro živočišné a rybolovné sektory nastávají problémy pěstování krmiva pro dobytek. Česká republika ročně doveze půl milionu tun sóji, protože je to nejvýhodnější potrava pro zvířata. Jelikož jsou obrovské plochy užívané pro pěstování rostlin pro zvířata, dochází k erozi půdy. Zároveň pro zvířecí krmiva je potřeba větší množství hnojiv než pro pěstování potravy pro člověka. Živočišný sektor tak postihuje celý ekosystém, zejména půdu. Stejně velké riziko odpadu má chlévská mrva. Obsahuje antibiotika a různorodé insekticidy pro upevnění zdraví a vytrvalost zvířat při změně podmínek existence (Marie Hokrová, 2008).
Pokud jde o biosféru, tak v ní velkou roli jako problém hraje eutrofizace. Způsobuje vymírání druhů živočichů a rostlin ve vodě. Má dopad i na ryby. Kvůli nedostatku kyslíku má velké množství samců poškozenou rovnováhu hormonů. Problém není pouze zde. Úroveň rybolovu v poslední době natolik vzrostla, že panují obavy z neschopnosti zachránit některé druhy mořských ryb. Z toho vyplývá jasné riziko úplného zaniknutí určitých druhů.
Když se mluví o problémech s vodou, jde především o její spotřebu pro pěstování krmiva pro domácí skot. Studie Světového fondu ukazují, že při výrobě jednoho kilogramu hovězího se využívá až 15 tisíc litrů vody, což je ve srovnání s výrobou obilovin mnohonásobně více.
Ne méně závažným problémem je i znečišťování vody, a to organickými látkami a těžkými kovy. Řeky a jezera trpí od fosforu a dusíku, kvůli čemuž roste fytoplankton, sinice a řasy, způsobující ve vodách mrtvé zóny pro kterýkoliv druh živočichů a ryb. V oblastech Kanady a Norsku jsou to lososi. Stejná situace se projevuje i v asijských státech, kde na pobřeží chovají krevety. Celé ekosystémy začínají pomalu vymírat (Hana Krejzová, 2016).
3.1.3 Lesnictví
Kácení deštných pralesů vyvolává mnoho problémů-erozi půdy, emise v ovzduší, zanícení biosféry i nárůst skleníkových plynů. Díky úbytku pralesů klesají i srážky a vláha, zmenšuje se objem hospodářské půdy.
Na místech vykácených deštných pralesů se často utvářejí sójové plantáže, jelikož zisk z jejich prodeje pokryje všechny náklady. Vychází z nich ovšem vysoké množství skleníkových plynů, nejen v Amazonii, ale například i v Corradu.
31
Kácení lesů hluboce ovlivňuje i biodiversitu. Mizí unikátní rostliny i zvířata. Mění se i migrační trasy zvířat a hrozí jejich odříznutí od zdrojů vody.
Posledním zásadním problémem odlesňování je vytvoření pouště. Kvůli vykácení stromů na území Ukrajiny vznikla Olešky poušť. Mnoho let stromy udržovaly úrodnou půdu vedle ústí řeky Dněpr, ale po těžbě dřeva se objem srážek velmi snížil, vítr už neměl žádnou bariéru všechna úrodná půda se začala přesouvat přímo do řeky. Ukrajinská vláda se tímto problémem nezabývá a poušť se nadále rozšiřuje.
3.1.4 Doprava
Dopravní systém je nezbytný pro správné fungování všech sektorů společnosti, ale zároveň se počítá za nejškodlivější sektor. V této oblasti ekonomie je příliš náročné zmenšit emise (Greg Marsden, 2010; Tom Rye, 2010).
Využívání dopravy umožňuje rozvoj infrastruktury, nákupu, nabídku zboží a služeb, ale zároveň zhoršuje ekosystém. Každoročně poptávka po vlastním dopravním prostředku roste a spolu s tím rostou i emise skleníkových plynu. Stupeň znečištění v EU se nachází v značně kritickém stavu, ale i přes všechny snahy se růst emisí nesnižuje (Adrian Gheorghe a kol., 2007).
Zároveň se zde objevuje již výše zvýšený problém spojený se sójou, tentokrát s jejím dovážením. Při převážení sóji do Evropy vzniká velké množství emisí. Spalovací procesy při dopravní aktivitě vedou ke vzniku oxidů dusíku, oxidu dusnatého, který se při oxidaci mění do oxidu dusičitého, dusičnany a dusičnou kyselinu. To vede ke vzniku kyselé atmosférické depozice, která okyseluje půdu a vodu (Vladimír Adamec, 2008).
Pokud se mluví o znečištění vody dopravou v širším smyslu, tak nejčastějšími důvody jsou úkapy ropných látek, dopravní nehody, zejména při přepravě nebezpečných látek pro životní prostředí, havárie.
Dalším problémem jsou vibrace, způsobené jízdou dopravních prostředků. Takové vibrace mohou mít negativní vliv na postupné snižování pevnosti plochy nebo půdy, následně se sníží i stabilita, což může mít za následek eroze, změnu v biodiverzitě a obecné fauně (Petr Škapa, 2000).
3.1.5 Energetika
Energetický sektor má velký vliv na růst ekonomiky jako celku a zároveň i finanční rozvoj. Ve stejnou chvíli přivádí ke zvětšení objemu emisi a znečištění.
V poslední době se společnost začala zabývat tím, jaký vliv má energetický průmysl na životní prostředí. Čím dál, tím víc a víc firem se snaží o zlepšení energetické účinnosti pomocí využívání obnovitelné energie, ale dosud nejsou dobré výsledky (Adrian Gheorghe a kol., 2007). Statistika v tomto případě ukazuje, že téměř 90 energetických společností a vládní průmyslové odvětví vyrábějí dvě třetiny uhlíkových emisí (Richard Heede, 2014).