1.2.1 Zemědělství, lesnictví a rybolov
Zemědělství, lesnictví a rybolov je první ze sekce klasifikace ISIC, která se nazývá A.
V této částí jsou činnosti spojené s využíváním rostlinných a živočišných přírodních zdrojů, činnosti pěstování plodin, chovu a šlechtění zvířat, těžbu dřeva a jiných rostlin, zvířat nebo živočišných produktů z farmy nebo jejich přirozených stanovišť existence (Lester Salamon, 1996; Helmut K. Anheier, 1996).
9
Uvedené tři činnosti jsou jedněmi z nejdůležitějších ekonomických činností pro existenci člověka, které se vyvíjí již od doby neolitické revoluce. Právě tehdy proběhly zásadní změny v životě lidí, spojené s osídlením na jednom místě. Od té doby, lidé přestávají putovat a hledají si místo pro trvalé osídlení. Bylo tedy potřeba najít nové cesty k pěstování potravy a životu na jednom místě. (Barbora Štolleová, 2011).
Cíl této sekce aktivit v minulé době spočíval v zajištění potravy a zůstává takový dodnes. Rozvojem zemědělství, lesnictví a rybolovu rostl i růst populace, která se potřebovala uživit. Následkem byla větší spotřeba půdy pro pěstování rostlin, surovin v podobě lesů a přírodních hmot a ke většímu lovu ryb.
Z výše uvedeného je zřejmé, že základem zemědělství je právě půda. Celkově se půda může spotřebovávat ve dvou odvětvích – živočišného a v rostlinné výrobě – a ani jeden z nich nemůže existovat bez půdy. První sektor zemědělství zahrnuje především pěstování rostlin, které následně mohou sloužit lidstvu ve třech nezbytných sférách pro život. Je to nejprve výživa, následně suroviny pro další výrobu a krmivo pro domácí skot.
Po celém světě se pěstuje velké množství různých rostlin. Nejvýznamnější z nich je kukuřice, pšenice, ječmen a oves. Ze statistik České republiky za rok 2020 lze vyčíst, že se ročně na území státu pro pěstování rostlin využívá průměrně 1 344 877 hektarů, a to pouze na pěstování obiloviny na zrno (Český statistický úřad, 2020). Ukrajinská statistika ukazuje, že za rok 2020 bylo spotřebováno 24 100 000 hektarů pro pěstování obilovin. Sklizeno z toho bylo 83 800 000 tun různých agrárních rostlin. (Ministerstvo agrární politiky a průmyslu Ukrajiny, 2020).
Druhý sektor ze zkoumaných je sektor živočišný. Sem patří již zmíněný rybolov, chov domácího skotu pro budoucí přímou konzumaci nebo v podobě suroviny pro výrobu další produkce. Nejvíce se při chovu domácího skotu zaměřuje na prasata, ovce, ryby, včely, kozy apod. Za rok 2020 na území České republiky bylo chováno 1 340 040 kusů skotu. Zde se počítají pouze zvířata, která jsou starší než půl roku (Český statistický úřad, 2020). Na Ukrajině za stejný rok bylo chováno 1 076 000 zvířat (Nacionální akademie agrarních komodit Ukrajiny, 2020). Každý z těchto typů má svůj vliv na ekologii a její ničení (Ministerstvo zemědělství, 2011).
1.2.2 Doprava a skladování
Doprava a skladování zahrnuje poskytování osobní nebo nákladní dopravy, ať už plánované nebo nepravidelné, prostřednictvím železnice, potrubí, silnice, po vodě nebo ve vzduchu a související činnosti, jako jsou parkovací zařízení, manipulace s nákladem, skladování atd. V této části je zahrnut pronájem přepravního zařízení s řidičem nebo obsluhou.
Zahrnuty jsou také poštovní a kurýrní činnosti (Lester Salamon, 1996; Helmut K. Anheier, 1996).
Doprava a skladování je druhá (B) z uvedených sekcí v sektoru ekonomických aktivit, ale není méně významná. Má vliv na sféry jako je průmysl, mobilita, svoboda, rozvoj ekonomie států. Z pohledu dopravní politiky reguluje zaměstnanost v leteckých, automobilových, železničních oborech a všech navazujících. Zároveň má vliv i na stavební průmysl.
Sektor dopravy a skladování neustále zvyšuje tempo růstu ekonomiky v různých státech. Rok za rokem počet osobních a veřejných prostředků dopravy roste a fakticky tento
10
počet i převažuje normu. I přes to, že ekonomická aktivita jako doprava ulehčila život obyvatelstva, má mnoho negativních efektů, což je spíše přirozený efekt působení každé sféry ekonomických aktivit. Dopravní a skladovací průmysl má nejnegativnější vliv ze všech autorkou zvolených sektorů ekonomických aktivit. Ovlivňují každou sféru běžného životu, mezi které patří: působení toho sektoru lze jen snižovat správným vedením a efektivním využíváním (Christian Brand, 2008).
V dnešní době existují emisní normy, které má dodržovat majitel vozidla v absolutně všech státech, patřících do EU. Týká se emisních norem EURO stanovených v roce 1993 Evropskou unií a už několikrát obnovenou. Byla vytvořena pro plánování eliminace výfukových plynů. Norma především stanoví maximální povolené množství vyfukovaných látek CO, NOx, HC a PM, které jsou nejškodlivější pro ovzduší. Normy EURO rozdělují automobily na tři typy: osobní, nákladní a užitková. Všechny z uvedených typů musí dodržovat stanovené normy. (Jan Sajdl, 2011).
1.2.3 Výroba a rozvod elektřiny, plynů, tepla a klimatizace vzduchu
Poslední z vybraných skupin ekonomických aktivit (C) zahrnuje činnost zajišťující elektrickou energii, zemní plyn, páru, horkou vodu apod. prostřednictvím trvalé infrastruktury (sítě) a potrubí. Rozměr sítě není rozhodující; zahrnuty jsou také distribuce elektřiny, plynu, páry, teplé vody a podobně v průmyslových parcích nebo obytných budovách.
Energetika se v současném světě stala jednou z nejdůležitějších součástí průmyslové sféry, nejen na úrovní české, ale i mezinárodní. Produkuje se teplo a elektřina, nejčastěji pomocí elektráren, tepláren a výtopen. První z jednotek vyrábí elektřinu způsobem přeměny nepřímé, z vázané v palivu chemické energie. Teplárny už jsou schopné vyrobit nejen elektrickou energii, ale i teplo. Liší se od předchozího způsobu v okruhu chladící vody a jsou o 40%
účinnější. Výtopny nejsou ekonomicky výhodné, takže v budoucnu se předpokládá jejich zánik.
Každopádně teď slouží především k dodání tepla, buď v podobě páry, nebo teplejší vody, která ještě nebyla použita (Zbyněk IBLER, 2002).
Sektor energetiky má mnoho negativních dopadů i na ekologii a psychiku člověka, je řízen energetickou politikou státu. Tento pojem se dá označit jako způsob ovlivnění energetického průmyslu cestou nastavení pravidel a norem jeho fungování. Pří nastavení energetické politiky se berou do úvahy faktory jako: environmentální podmínky, poloha státu či existence zdrojů energie na území země. Pomocí nastavených pravidel se pak řídí ekonomika země, trendy elektrické spotřeby, objem povolené energie pro obyvatelstvo, hospodaření, výrobní a nevýrobní sféry (Ilona Jančarová a kol., 2015).
11