Nerovná distribuce příjmů a chudoba

Jelikož Brazílie není jako celek ekonomicky homogenní, můžeme vypozorovat rozdíly v distribuci vytvořeného produktu mezi jednotlivými regiony. Z následujícího grafu můžeme vidět, že necelých 43% obyvatel jihovýchodního makro-regionu vlastní téměř 60% brazilského produktu. Naproti tomu Severovýchod, se svými o něco méně než 30% obyvatel, disponuje méně než 15% vytvořeného bohatství. Nejméně zalidněné regiony Sever a Středozápad představují relativně zanedbatelný podíl jak na tvorbě, tak na užití domácí produkce, nicméně jejich význam v čase roste. 15% obyvatel jižního makro-regionu požívá stabilně něco přes 20% národního bohatství.

Graf 5: Distribuce příjmů mezi brazilskými makro-regiony³²

Opomeneme-li regionální hledisko a zaměříme-li se na Brazílii jako celek, z následující tabulky můžeme vidět, že situace není uspokojivá. V roce 1996 20%

nejbohatších občanů vlastnilo 63,8% vytvořeného produktu, zatímco stejné procento těch nejchudších disponovalo pouze 2,5%. Uvědomíme-li si, že 1% nejbohatších obyvatel vlastní celých 13,6% vytvořeného produktu, ukáže se tato nerovnost v distribuci bohatství

31 Pereira, J. M.: Economia Brasileira, str. 51

32 Vytvořeno na základě dat uvedených v Gremaud, A. P.: Economia Brasileira Contemporânea, str. 87

v plném rozsahu. Dle Zprávy o lidském rozvoji z roku 2000, Brazílie byla čtvrtá v pořadí, co se týče nejnerovnějšího rozdělování příjmů, následovaná pouze Svazijskem, Středoafrickou republikou a Sierra Leone.³³

Distribuce příjmů ekonomicky aktivního obyvatelstva s nenulovým příjmem: 1960-1996

Skupina 1970 1980 1990 1996

20% nejchudších 3,2 3,2 2,3 2,5

druhých 20% 6,8 6,6 4,9 5,5

třetích 20% 10,8 9,9 9,1 10

čtvrtých 20% 17 17,1 17,6 18,3

20% nejbohatších 62,2 63,2 66,1 63,8 10% nejbohatších 47,8 47,8 49,7 47,6 1% nejbohatších 14,8 18,2 14,6 13,6

Tabulka 1: Distribuce příjmů mezi jednotlivými obyvateli³⁴

K měření nerovnosti distribuce příjmů v jednotlivých zemích a zajištění možnosti jejího mezinárodního porovnání se používá Lorencova křivka. Postup její konstrukce je následující. Nejdříve je třeba seřadit všechny jedince či domácnosti podle úrovně jejich příjmů – od nejchudších po nejbohatší. Poté je celý tento soubor rozčleněn do pěti skupin (po 20% populace), či do deseti skupin (10% obyvatel v každé skupině). Následně se vypočte příjem každé skupiny a vyjádří se jako procento z vytvořeného HDP. Nakonec se dá do poměru dané procento populace s daným procentem příjmu, kterým tato část obyvatel disponuje, a to kumulativně tak, až je dosaženo hodnoty 100% pro oba ukazatele. Spojením hodnot odpovídajících jednotlivým podílům obyvatel vznikne Lorencova křivka. Důležitý pro její interpretaci je její tvar, resp. stupeň její konvexnosti.

Za hypotetické situace absolutní rovnosti v distribuci příjmů by křivka byla lineární (20%

nejchudších obyvatel vlastní 20% příjmů, 40% populace vlastní 40% příjmů atd.). Čím více prohnutá Lorencova křivka je, tím nerovnější je v dané zemi distribuce příjmů.

Následující graf ukazuje, jak se v čase vyvíjela distribuce příjmů v Brazílii a dává nám poznat, že situace se mezi 60. a 90. léty minulého století permanentě zhoršovala.

33 Pereira, J. M.: Economia Brasileira, str. 53

34 Vytvořeno na základě dat uvedených v Gremaud, A. P.: Economia Brasileira Contemporânea, str. 88

Graf 6: Lorencova křivka³⁵

Za zvláštní pozornost nám stojí hlubší analýza situace v letech 1970 a 1990. V prvně zmíněném roce došlo k nárůstu vytvořeného produktu na obyvatele, tzn., že příjmová situace všech skupin obyvatelstva se zlepšila, přičemž ti bohatší z tohoto nárůstu profitovali více než ti chudší. Naproti tomu v roce 1990 došlo v absolutním vyjádření k poklesu úrovně HDP na obyvatele, nicméně majetková situace těch nejbohatších se i tak zlepšila. Znamená to tedy, že v tomto roce došlo ke koncentraci majetku v rukou nejbohatší skupiny obyvatelstva na úkor skupin chudších, jejichž bohatství se reálně snížilo.

Čím je možné vysvětlit tuto špatnou distribuci příjmů a tento zvrácený vývoj v posledních letech? Za prvé musíme vzít v úvahu historické aspekty, jejichž vliv není zanedbatelný. 300 let trvající otroctví vytvořilo velmi dobré podmínky pro nerovné rozdělení bohatství. Po jeho zrušení se situace nijak významně nezlepšila – socioekonomické podmínky bývalých otroků zůstaly velmi nepříznivé. Za koloniálního období byla brazilská půda rozdělena mezi kolonizátory, a to ve formě tzv. latifundií (rozsáhlých zemědělských ploch), což vedlo ke koncentraci obrovského majetku v rukou malého počtu privilegovaných občanů. Tato situace zůstala zachována i po získání nezávislosti, tudíž i dnes je koncentrace enormní (2,9% obyvatel vlastní 57,4% půdy)³⁶.

35 Vytvořeno na základě dat uvedených v Gremaud, A. P.: Economia Brasileira Contemporânea, str. 90

36 Gremaud, A. P.: Economia Brasileira Contemporânea, str. 92

Za druhé, vedle historického vysvětlení existují ještě důvody ryze ekonomické, a to strategie substituce importů, jež měla obsah ryze ekonomický, přičemž sociální stránka věci byla odsunuta tzv. na druhou kolej. Ve snaze vlády omezit import došlo k industrializaci brazilské ekonomiky, jež měla za následek rozsáhlé nahrazení práce kapitálem. V důsledku toho došlo ke snížení poptávky po pracovní síle a následně také úrovně mezd. Příjem valné většiny Brazilců se tedy snížil za současného významného zvýšení příjmů malého množství vlastníků kapitálu. Cíl vlády byl dosažen – země dosahovala rychlého ekonomického růstu, bohužel ale na úkor vzniku obrovských sociálních nerovností. Když se Brazílie dostala v 80. letech do fáze recese a situace v sociální sféře se nijak nezměnila, jednotlivé vlády se snažily vytvářet systematický soubor sociálních ochranných politik zaměřených na zmírnění problémů chudé většiny obyvatelstva, nicméně dosud není možné prohlásit, že by tyto politiky přinesly jakýkoli významnější efekt.

Existuje také hypotéza, která příčinu vzniku nerovného rozdělování příjmů vidí v samotném ekonomickém růstu v daném období velmi výrazném (70. léta byla nazývaná obdobím ekonomického zázraku). Tento urychlený ekonomický růst vyvolal poruchy na mnoha trzích, především na trhu práce, kde významně vzrostla poptávka po kvalifikované pracovní síle. Její relativní nedostatek však způsobil vznik velkých diferencí v úrovních mezd skupin kvalifikovaných a nekvalifikovaných pracovníků. Toto vysvětluje existenci nerovnosti v rozdělení příjmů, nicméně nepostačuje k vysvětlení jejího rozsahu.

Velmi nepříznivá situace v oblasti brazilského vzdělávacího systému také významně přispívá ke konzervaci současného negativního stavu distribuce příjmů.

Všeobecně platí, že rozdělení bohatství bývá vždy lepší v rámci společnosti, v níž existuje dobrý systém vzdělávání, k čemuž má Brazílie ještě opravdu daleko.

Zcela logickým následkem této enormně nespravedlivé distribuce příjmů je obrovská chudoba většiny populace - pro Brazílii tak typická a bohužel nenaznačující jakákoli zlepšení. V roce 1999, podíl lidí žijících pod hranicí bídy (tzn. s měsíčním příjmem nižším než 55 reálů, jež nestačí ani na zajištění dostatečného příjmu potravy) činil 14,5%. V roce 2001 se pod tuto hranici dostaly další 2 miliony osob a podíl se zvýšil na 14,6% populace. Počet chudých se také mezi roky 1999 a 2001 zvýšil z 53,1 na 56,9 milionů, neboli na 33,6% populace (hranice chudoby činí 109 reálů měsíčního výdělku)³⁷

37 Pereira, J. M.: Economia Brasileira, str. 53