Bonitní a bankrotní modely

Poměrové ukazatele postihují pouze jednu oblast problémů, jedná se o tzv.

jednorozměrové modely.

Oproti tomu existují i vícerozměrové modely, které provádí syntézu jednotlivých ukazatelů v optimální kombinaci dávající jeden srozumitelný výstup. Tyto modely nazýváme bonitní a bankrotní modely, které se vzájemně liší účelem, za kterým jsou sestavovány.

Bonitní indikátory slouží k ohodnocení bonity firmy a jejího místa na trhu, jsou vypracovávány především investory a vlastníky. Bankrotní modely zkoumají případnou

„náchylnost“ podniku nedostát svým závazkům, či dokonce k bankrotu. Z podstaty věci jsou sestavovány především věřiteli.

Vícerozměrných modelů je celá řada. Každá banka či finanční instituce má většinou svůj systém hodnocení bonity či firem. Hodnocením firem se zabývají specializované instituce tzv. ratingové agentury (např. Standard&Poor, Moody apod). Tzv. rating nezajímá pouze banky jako potenciální poskytovatele úvěru, ale i ostatní - případné investory, management či vlastníky podniku.

Bonitní a bankrotní modely slouží k rychlé orientaci investorů a věřitelů a jejich význam nelze přeceňovat, vždy by měly být součástí analýzy celkové finanční kondice podniku. Důležitým přínosem těchto indikátorů je omezení vlivu subjektivity při výběru ukazatelů. V dalším textu uvádím nejznámější a nejpoužívanější modely.

Mezi nejznámější tzv. bankrotové indikátory patří Altmanovy modely. Při své vědecké práci využil profesor Edward Altman vyšší metody finanční analýzy – diskriminační analýzu. Jednoduše řečeno: na základě dlouhodobých statistik amerických podniků stanovil rovnici s danými koeficienty poměrových ukazatelů, jejíž výsledek tzv. Z-score dělí zkoumané podniky do třech skupin –pásma bankrotu, pásma prosperity a tzv. šedého pásma.

Nejprve byl využíván model z roku 1968, který pracoval s 22 ukazateli a byl určen pouze pro veřejně obchodovatelné společnosti. Počet ukazatelů byl posléze zredukován na pět, nicméně podmínka veřejné obchodovatelnosti zůstala. Teprve v roce 1983 byl model přepracován a je možné ho použít i na veřejně neobchodované společnosti. Změna nastala v ukazateli X4, kde místo poměru tržní hodnota podniku/cizí kapitál je užíván poměr vlastní kapitál/cizí kapitál.

Altmanovo Z-score se podle modelu z roku 1983 vypočte následujícím způsobem:

Z = 0,717 X1 + 0,847X2 + 3,107 X3 + 0,420 X4 + 0,998X5

kde

Z – Z-score

X1 –pracovní kapitál/aktiva celkem,

X2 – nerozdělený zisk minulých let/aktiva celkem, X3 - EBIT (zisk před úroky a zdaněním)/aktiva celkem,

X4 – tržní hodnota vlastního jmění (u podniků neobchodovaných na burze účetní, hodnota)/cizí kapitál,

X5 – tržby/aktiva celkem

Kriteriálními hodnotami jsou vymezeny tyto tři skupiny podniků:

Z < 1,2 pásmo bankrotu

1,2 < Z < 2,9 pásmo zvané šedá zóna (Grey Area) Z > 2,9 pásmo prosperity

V roce 1995 profesor Altman vypracoval aktualizaci svého modelu spolu s kolegy Harzellem a Peckem. Tento model byl vyvinut pro nově vznikající trhy. Je velmi kladně hodnocen našimi předními odborníky na hodnocení finanční výkonnosti podniků Inkou a Ivanem Neumaierovými, proto jej také zařazuji do této finanční analýzy.

Z= 6,56 X1+3,26 X2+ 6,72 X3 + 1,05 X4 + 3,25,

kde

Z – Z-score

X1- pracovní kapitál/aktiva celkem, X2 nerozdělený zisk/aktiva celkem, X3 EBIT/aktiva celkem,

X4 Vlastní kapitál/cizí kapitál.

Kriteriálními hodnotami jsou následující hodnoty ⁵:

Z < 5,5 pásmo bankrotu

Z > 5,5 pásmo prosperity

Dalšími známým modelem je model profesora Taflera.

Model profesora Taflera používá koeficient T, který je složen obecně z ukazatelů rentability, zadluženosti, likvidity a ukazatel související s pracovním kapitálem. Tyto ukazatele jsou opět součástí rovnice, jejíž konečná hodnota pak signalizuje, zda společnost vykazuje obdobné charakteristiky, jaké měli sledované zbankrotované či bonitní společnosti.

T= 0,53 X1+0,13 X2+ 0,18 X3 + 0,16 X4, kde

T- T indikátor

X1- čistý zisk před zdaněním/krátkodobé závazky, X2 oběžná aktiva/cizí zdroje,

X3 krátkodobé závazky/ aktiva celkem, X4 tržby/aktiva

Pásma pro T-koeficient jsou stanovena následovně:⁶ T < 0,2 podnik spěje k bankrotu

T > 0,3 podnik nespěje k bankrotu

Jak již bylo výše zmíněno, předními odborníky na měření výkonnosti podniků českých podniků jsou Inka a Ivan Neumaierovi, kteří vypracovali celou soustavu indexů IN. Autoři

5 Stanoveno I. a I.Neumaierovými, www.ekoinfo.cz

6 Stanoveno I. a I. Neumaierovými, www.ekoinfo.cz

ve své práci vystihují dobře specifiku českého podniku s přihlédnutím ke skutečnosti, že v České republice dosud neexistuje likvidní kapitálový trh.

Prvním indexem v řadě byl index IN95 (dle data vzniku). Tento index hodnotí především platební situaci podniku, proto je svými autory také nazýván jako „věřitelský index“.

Specifickým prvkem indexu je zařazení ukazatele „závazky po lhůtě splatnosti/výnosy“, který odráží skutečnost, že se české podniky v 90.letech potýkaly často s platební neschopností.

Tento index nepracuje s tržní hodnotou firmy, což je v podmínkách málo likvidního českého kapitálového trhu rozhodně výhoda. Byl ověřen na datech tisíců českých firem a vykázal velmi dobrou schopnost predikce pro finanční tíseň. Úspěšnost je uváděna autory jako 70%.

IN95=0,22a+0,11b+8,33c+0,52d+0,1e-16,8f,

kde

a=aktiva/cizí zdroje, b=EBIT/náklad.úroky, c=EBIT/aktiva,

d=výnosy/aktiva,

e=oběžná aktiva/krátkodobé závazky+krátkodobé bankovní úvěry a výpomoci, f=závazky po lhůtě splatnosti/výnosy.

Byla určena pásma pro koeficient IN95, která určují finanční stabilitu podniku a indikují příp. potíže s platební neschopností:

IN95< 1 nedostatečná schopnost plnit závázky 1 < IN95 < 2 pásmo zvané šedá zóna (Grey Area) IN95 > 2 pásmo prosperity

V roce 1999 byl index IN95 aktualizován s důrazem na potřeby vlastníku podniku – tvorbu zisku a vytvořen index IN99. Je také znám jako „vlastnický index“. K jeho konstrukci byla užita opět diskriminační analýza, byla revidována důležitost a váhy jednotlivých ukazatelů IN95 s ohledem na vytváření hodnoty ekonomického zisku (EVA). Tak byly stanoveny následující váhy ukazatelů. Úspěšnost tohoto indexu je autory uvažována na 85%.

IN99=-0,017a+4,573b+0,481c+0,015d,

kde

a=cizí zdroje/aktiva, b=EBIT/aktiva, c=výnosy/aktiva,

d=oběžné aktiva/krátkodobé závazky+krátkodobé bankovní úvěry a výpomoci.

Pásma výsledků určená pro interpretaci indexu:

IN99< 0,684 firma má zápornou hodnotu ekonomického zisku 0,684 < IN99 < 2,07 šedé pásmo ( firma má určité problémy)

IN99 > 2,07 firma dosahuje kladné hodnoty ekonomického zisku

Dalším indexem v řadě (zatím posledním) je index IN01, který je syntézou obou předchozích.

Při diskriminační analýze bylo využito dat zhruba 2000 firem, které byly rozděleny na skupinu podniků tvořících hodnotu, skupinu v bankrotu a skupinu ostatních podniků. Index

je velmi úspěšný v oblasti spojení indikace bankrotu a bonity s indikací tvorby hodnoty.

Autoři uvádí 74% úspěšnost indikace bankrotu a 69% úspěšnost indikace tvorby hodnoty.

IN01 = 0,13 a + 0,04 b + 3,92 c + 0,21d + 0,09 e, kde

a=aktiva/cizí zdroje, b=EBIT/nákladové úroky, c=EBIT/aktiva,

d=výnosy/aktiva,

e=oběžná aktiva/ krátkodobé závazky+krátkodobé bankovní úvěry a výpomoci

Vymezení hodnot indexu pro zařazení do skupin podniků:

IN01 > 1,77 podnik tvoří hodnotu 0,75 < IN01 < 1,77 šedá zóna

IN01< 0,75 podnik spěje k bankrotu

In document Hlavní práce4020_xkohv01.pdf, 822 kB Stáhnout (Stránka 24-29)