I NFORMAČNÍ VSTUPY FINANČNÍ ANALÝZY

Podobně jako u kategorie uživatelů budeme i zde rozlišovat interní a externí rovinu problému. Finanční analýza se dělí na externí a interní část. Obě části se liší především dostupností podkladů pro další výzkum. Řada ukazatelů i postupů je však pro obě části stejná.

2.3.1 Externí analýza

Pro externí analýzu se využívají data, která jsou dostupná veřejností – především účetní závěrka a další data, která o sobě společnost publikuje ( tiskové konference, public relations apod.).

Základním zdrojem informací pro externí část finanční analýzy podniku je jeho účetní závěrka. Tato oblast je v České republice upravena zákonem 563/1991Sb.o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů. Mezi další významné zdroje řadíme výroční či pololetní zprávy.

Účetní závěrka podává věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace podniku.

Ve vztahu k tzv. rozvahovému dni ( tj. dni, ke kterému dochází k sestavení účetní závěrky) je možno rozlišit následující základní typy účetních závěrek:

• řádná účetní závěrka – jde o standardní účetní závěrku sestavovanou k poslednímu dni běžného účetního období.Slouží jako podklad pro výpočet daně z příjmu pro daný rok.

• mezitimní účetní závěrka – specifický typ závěrky, sestavuje k jinému datu, než je poslední den běžného účetního období, např. den , ke kterému správce konkurzní podstaty zpracovává pro soud konečnou zprávu. Kromě toho, že nejsou uzavírány účetní knihy liší se tato závěrka od běžné také tím, že inventarizace majetku je připravována je pro účel vyjádření ocenění. Má tak pouze omezenou vypovídací schopnost.

• mimořádná účetní závěrka – sestavuje se v mimořádných situacích jako vstup společnosti do likvidace nebo od konkurzu.

Z hlediska subjektu ( účetní jednotky) rozlišujeme dále účetní závěrku sestavenou v plném nebo zjednodušeném rozsahu ( §18 odst.3 zákona o účetnictví). Ve zjednodušeném rozsahu, nestanoví-li zákon jinak, sestavují účetní závěrku účetní jednotky, které nejsou povinny mít účetní závěrku ověřenou auditorem s výjimkou akciových společností, které účetní závěrku sestavují v plném rozsahu povinně.

Podle §18 odst. 1 zákona o účetnictví představuje účetní závěrka v podvojném účetnictví nedílný celek a obsahuje:

• rozvahu (bilanci)

• výkaz zisku a ztrát

• přílohu, která vysvětluje a doplňuje informace obsažené v předchozích částech.

Mimo tyto účetní výkazy může závěrka obsahovat i dva další výkazy - přehled o peněžních tocích a přehled o změnách vlastního kapitálu.

Rozvaha představuje přehled o majetku podnik ( aktiva) a zdrojích podniku (pasiva).

Aktiva jsou vložené prostředky, které jsou výsledkem minulých událostí a u nichž se očekává,že podniku přinesou budoucí ekonomický prospěch, ekonomický užitek.¹ Aktiva se člení na dvě základní složky, a to dlouhodobý majetek a oběžná aktiva.

Dlouhodobý majetek je definován obvykle dobou předpokládané použitelnosti delší než jeden rok a jeho základními typy jsou nehmotný, hmotný a finanční dlouhodobý majetek.

Oběžná aktiva jsou určena k okamžité spotřebě, resp. ke spotřebě po krátkodobém skladování.

Jedná se o majetkové části, které mění svoji podobu „od peněz k penězům“.

Mezi oběžná aktiva řadíme zásoby, pohledávky a krátkodobý finanční majetek. Oběžný majetek je v rozvaze uspořádán podle stupně likvidity od nejméně likvidních k nejlikvidnějším majetkovým částem, tedy od zásob ke krátkodobému finančnímu majetku.

Na straně aktiv se vyskytuje kromě těchto dvou základních částí položka časové rozlišení.

Patří sem náklady příštích období ( např. nájemné placené předem), komplexní náklady příštích období, příjmy příštích období ( např. plnění pojistných smluv).

Pasiva se člení na dvě základní skupiny zdrojů z hlediska původu a to vlastní kapitál a cizí zdroje. Vlastní kapitál lze chápat jako celkový kapitál, který do podnikání vložili sami vlastníci. Naopak cizí kapitál představuje závazky, které se vztahují k určitým hospodářským operacím firmy a kde základním kritériem pro další rozdělení je lhůta jejich splatnosti.

Vlastní kapitál (equity)-čistá aktiva (net assets) je reziduální(zbytková) část pasiv vyplývající z rozdílu mezi aktivy a cizími zdroji.² Vlastní kapitál se člení na základní kapitál, kapitálové fondy, fondy ze zisku a hospodářské výsledky(minulých let a běžného období).

Základní typy cizích zdrojů jsou: rezervy, dlouhodobé a krátkodobé finanční závazky, bankovní úvěry a finanční výpomoci. Poslední položkou pasiv je časové rozlišení. Zde se evidují výnosy příštích období (např. nájemné přijaté předem) a výdaje příštích období (např.

budoucí výdaje, které věcně souvisejí s běžným obdobím).

Dalším účetním výkazem je výkaz zisku a ztrát, který zachycuje vztahy mezi výnosy podniku a náklady spojené s jejich vytvořením.Tento výkaz v podstatě detailně více rozvádí položku „hospodářský výsledek běžného období“, z pohledu jaké výnosy a náklady ovlivnily jeho výši.

Poslední část účetní závěrky je příloha k účetním výkazům. Příloha doplňuje zkoumaná data o mimoúčetní informace. Jedná se především o obecné údaje, informace o použitých účetních metodách a postupech, způsobech oceňování, údaje o kapitálových podílech, průměrných počtech zaměstnanců, doplňující informace k rozvaze a přehled

1 Kovanicová,D. a kol. Finanční účetnictví v kontextu současného vývoje. 1.vydání, Praha: POLYGON, 1997

2 Landa,M. Účetnictví podniku. 1.vydáníPraha: EUROLEX BOHEMIA , 2005

o peněžních tocích. Bez těchto údajů by uživatelé účetních výkazů nemohli získat věrný obraz o finanční situaci firmy. Forma přílohy není stanovena, musí být však přehledná a srozumitelná.

Součástí přílohy je i přehled o peněžních tocích ( cash flow), jenž dává informace o příjmech a a výdajích, které podnikatelský subjekt v minulém účetním období realizoval.

Pracuje se skutečnými hotovostními toky, dokáže tak rozpoznat situaci, kdy je podnik ziskový, ale platebně neschopný. Velmi dobře tak doplňuje oba předchozí výkazy, neboť ty nám takovou informaci nedají. Pro výpočet cash flow jsou známy dvě metody : přímá a nepřímá. Přímou metodou CF zjišťujeme jako celkové sumy všech příjmů produkujících fondy a celkové sumy všech výdajů spotřebovávající fondy, u nepřímé metody vycházíme z provozního zisku, který upravíme o ty výnosy, které se netýkají pohybu peněžních prostředků v průběhu období ( např. odpisy). V podnikové praxi se více používá metody nepřímá.

Povinnost sestavovat výkaz o cash flow ukládá Opatření MF ČR č.58 z roku 1993 těm podnikatelským subjektům, které mají povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem a zveřejňovat ji.

Dalším zdrojem informací pro externí analýzu je výroční zpráva. Její podstatou jsou především údaje z účetní závěrky, ale obsahuje i údaje jiného charakteru jako např. výrok auditora, výklad k uplynulému a předpokládanému vývoji podnikání a k finanční situaci podniku či informace o aktivitách v oblasti výzkumu a vývoje.

Mezi další zdroje dat pro externí analýzu řadíme oficiální ekonomickou statistiku ( Český statistický úřad či Ministerstvo obchodu a průmyslu), databáze hospodářských informací, burzovní zpravodajství, makroekonomické údaje a předpovědi, odborné články, zprávy z tiskových konferencí či public relations.

2.3.2 Interní analýza

Interní analýza vychází nejen z dat externí analýzy, ale i z údajů, které nejsou běžně veřejnosti přístupné ( ba jsou i v mnoha případech tajné). Tyto údaje jsou dostupné pouze zaměstnancům a managementu společnosti. Jedná se jednak o data z finančního a manažerského účetnictví či vnitropodnikové analytické evidence, jednak o údaje z podnikového informačního systému. Tato data jsou nejrůznějšího charakteru – vnitřní směrnice, údaje z personalistiky , ukazatele z logistiky, marketingové údaje nebo obchodní kalkulace.

Důvěrná forma informací si žádá diskrétní formu zpracování. Tyto interní analýzy jsou vypracovávány prověřeným zaměstnancem a slouží managementu společnosti. Je třeba poznamenat, že každá společnost má pro důvěrnost jinou míru. Některé firmy se dokonce vyhýbají i povinnosti publikovat zákonem stanovené údaje.³

2.3.3 Vypovídací schopnost vstupních dat

Mnoho vstupních dat pro finanční analýzu má omezenou vypovídací schopnost. Toto omezení je třeba mít na zřeteli, neboť tyto nedostatky mohou výrazně zkreslit celkový výsledek finanční analýzy.

Hlavním zdrojem nejasností se může stát rozvaha. Základním problémem jsou historické ceny, které české účetnictví vyžaduje a které neodrážejí skutečnou hodnotu firmy.

Na zvoleném způsobu oceňování závisí totiž jak peněžní vyjádření celkové sumy aktiv a pasiv, tak i vlastního kapitálu. Správné ocenění položek v rozvaze však může vést k rozporu s požadavky oceňování nákladů ve výkazu zisků a ztrát, potřebném pro zjištění hospodářského výsledku. K tomu dochází při vykazování zásob či účtování a vykazování tzv.

odložené daně z příjmů .⁴

K dalšímu zkreslení přispívají opravné položky a odpisy. Při jejich použití se používá pouze odhad nebo zprůměrování poklesu hodnoty.

Opravné položky přibližují účetní hodnotu k aktuální reálné hodnotě, bohužel však pouze v případě dočasného poklesu ceny majetku. To je způsobeno respektováním účetní zásady opatrnosti, kdy se zvýšení ceny do účetnictví nepromítá. S opravnými položkami nejvíce souvisí logicky ukazatele likvidity, proto je třeba dbát při jejich interpretaci zvýšené pozornosti. Odpisy pracují jednak s historickými cenami jednak s inflací. V reálném prostředí pořizovací ceny dlouhodobého majetku v čase stoupají, ale odpisy vychází z dané pořizovací ceny a nárůst nekopírují.

Rozvaha často také nezachytí skutečnost, že firma nakupuje na leasing a dochází pak k problémům při interpretaci ukazatelů.

U výkazu zisků a ztrát působí určité problémy akruární princip. Tento princip znamená, že výnosy a náklady mají být vykázány v období, v němž se tyto transakce

3 § 21a zákona č. 593/1991Sb. o účetnictví

4např. při oceňování technikou LIFO, které sice správněji vykazuje hospodářský výsledek, ale vede k podhodnocení stavu zásob v rozvaze s důsledky pro celkovou sumu oběžných aktiv a tím pádem pro ukazatele likvidity, výpočet peněžních toků z provozní činnosti apod.

uskutečnili a nikoliv až v době, kdy jsou přijaty nebo vyplaceny peněžní prostředky. To v podstatě znamená, že vykázaný hospodářský výsledek se nerovná peněžním prostředkům, vyprodukovaným firmou v tomto období. Tento nedostatek odstraňuje další výkaz – přehled o peněžních tocích.

Důležitou skutečností je také zodpovědnost lidského faktoru za finanční výkazy či jiné podklady pro finanční analýzu a možnost jeho záměrného či nevědomého selhání.

V neposlední řadě je nutné zdůraznit, že finanční analýza vychází z údajů v minulosti a během jejího zpracování se aktuálnost těchto údajů může i výrazně změnit.