OBSAH
1 ÚVOD ...3
2 TEORIE FINANČNÍ ANALÝZY...5
2.1 ÚČEL FINANČNÍ ANALÝZY...5
2.2 UŽIVATELÉ FINANČNÍ ANALÝZY...5
2.3 INFORMAČNÍ VSTUPY FINANČNÍ ANALÝZY...6
2.3.1 Externí analýza...6
2.3.2 Interní analýza...9
2.3.3 Vypovídací schopnost vstupních dat...10
2.4 METODY FINANČNÍ ANALÝZY...11
2.4.1 Elementární technická analýza...11
2.4.1.1 Analýza absolutních ukazatelů...12
2.4.1.2 Analýza rozdílových ukazatelů...12
2.4.1.3 Analýza poměrových ukazatelů...13
2.4.1.4 Bilanční pravidla ...21
2.4.1.5 Pyramidový rozklad DuPont ...22
2.4.1.6 Trendová analýza...23
2.4.1.7 Bonitní a bankrotní modely ...24
2.4.1.8 Hodnotové ukazatele výkonnosti ...29
2.4.2 Vyšší metody finanční analýzy...31
2.4.2.1 Matematicko-statistické metody...32
2.4.2.2 Nestatistické metody ...32
3 SPOLEČNOST SAG EMG ELEKTRO S.R.O. ...33
3.1 ZÁKLADNÍ ÚDAJE O SPOLEČNOSTI...33
3.1.1 Historie a činnost společnosti ...34
3.1.2 Organizační struktura společnosti ...35
3.1.3 Finanční výsledky společnosti (obraty společnosti) ...36
3.1.4 Vývoj počtu zaměstnanců...36
3.1.5 Podnikatelské prostředí ...37
3.1.6 SWOT analýza společnosti ...38
4 FINANČNÍ ANALÝZA ...39
4.1 ANALÝZA ABSOLUTNÍCH UKAZATELŮ...39
4.1.1 Horizontální analýza rozvahy...39
4.1.2 Vertikální analýza rozvahy ...44
4.1.3 Horizontální analýza výsledovky...49
4.1.4 Vertikální analýza výsledovky ...51
4.1.5 Ověření bilančních pravidel ...52
4.2 ANALÝZA ROZDÍLOVÝCH UKAZATELŮ...56
4.2.1 Analýza čistého pracovního kapitálu...56
4.3 POMĚROVÉ UKAZATELE...57
4.3.1 Ukazatelé rentability ...57
4.3.2 Ukazatele aktivity ...58
4.3.3 Ukazatele zadluženosti ...60
4.3.4 Ukazatelé likvidity ...60
4.3.5 Ukazatele produktivity práce...62
4.4 ANALÝZA DUPONT...63
4.5 TRENDOVÁ ANALÝZA...65
4.6 BONITNÍ A BANKROTNÍ MODELY...67
4.6.1 Altmanův model ...67
4.6.2 IN-index ...68
4.6.3 Taflerův model...69
4.7 UKAZATEL EVA...70
5 ZÁVĚR ...73
6 LITERATURA ...76
SEZNAM TABULEK ...78
SEZNAM GRAFŮ...79
SEZNAM OBRÁZKŮ...80
SEZNAM PŘÍLOH ...81
1 Úvod
Při přemýšlení nad tématem své diplomové práce jsem se rozhodla, že to musí být téma pevně spjaté s podnikovou praxí. Chtěla jsem skloubit své dosavadní pracovní zkušenosti z oboru marketing a studijní poznatky z vedlejší specializace „Finanční manažer“.
Tyto dva obory se výborně doplňují při práci na zvoleném tématu Finanční analýza. Žádná marketingová studie nemůže pracovat bez znalosti finančních ukazatelů a stejně tak žádný finanční manažer se neobejde bez zvládnutí základní teorie finanční analýzy.
Jistě se shodneme, že jedním ze základních předpokladů úspěšného fungování firmy na trhu jsou zdravé podnikové finance. Ke sledování a možné predikci budoucího zdraví slouží finanční analýza. Její cíle a metody se však od dob centrálně plánovaného hospodářství radikálně změnily. Od kontroly naplánovaných úkolů se podstata finanční analýzy posunula k rozboru finančních ukazatelů a ohodnocení celkového podnikového zdraví směrem k budoucnosti. Finanční analýza je již běžnou součástí diagnostiky většiny českých podniků.
V případě, je-li prováděna kvalifikovaně a pravidelně, odhaluje včas nebezpečné odchylky ekonomických ukazatelů podniku od standardů.
Pro finanční analýzu jsem si zvolila plzeňskou společnost SAG EMG Elektro s.r.o., která působí ve velmi zajímavém sektoru stavebnictví – výstavba v energetice. Její hlavní produktové portfolio zahrnuje projekci a výstavbu/rekonstrukci elektrických zařízení (např.rozvoden, měníren atd.). V posledních letech se také výrazně prosazuje středisko digitalizace, které úspěšně spolupracuje na zakázkách pro německé katastrální úřady. Firma se od svých začátků v roce 1992 vypracovala z malé firmy na středně velkou společnost, která je součástí německého koncernu SAG Holding GmbH.
V úvodní kapitole práce nastíním teoretická východiska finanční analýzy, která budou použita v praktické části. V další kapitole této diplomové práce uvedu základní charakteristiku firmy, její organizační strukturu a krátký popis prostředí, ve kterém firma působí – hlavní konkurenty, zákazníky a legislativní podmínky její činnosti. Pokračovat bude finanční analýza za použití elementárních finančních ukazatelů . Po základní části finanční analýzy využiji teoretického aparátu a na dané společnosti vyzkouším několik modelů bonitních a bankrotních, plnění podmínek ekonomických normálu a především poprvé v historii společnosti provedu analýzu ukazatele EVA. Základem budou účetní data za šestileté časové období od roku 2000 do roku 2005. Závěrem mé práce bude komplexní vyhodnocení finančního zdraví uvedené společnosti. V závěrečném hodnocení je také popsán přínos zahraničního majitele pro postavení firmy na trhu.
Hlavním cílem této práce je zhodnocení finanční situace společnosti, jehož součástí budou výsledky provedených analýz a doporučená opatření, která povedou k vylepšení současného postavení podniku na trhu. Majitelé společnosti by chtěli v další fázi hodnocení vědět, zda firma pracuje efektivně a vytváří pro ně nové hodnoty.
K tématu finanční analýza je k dispozici široký výběr literatury. V prvé řadě vycházím ze základních zdrojů katedry podnikové ekonomiky VŠE. Dalšími zdroji byly publikace z jiných českých vysokých škol a vědeckých pracovišť. Podnikovými zdroji byly výroční zprávy, nejrůznější analýzy z minulých let i vnitropodnikové směrnice německého mateřského koncernu. Příjemcem této analýzy bude management společnosti a proto je upřednostňováno hlavně vlastnické hledisko.
2 Teorie finanční analýzy
2.1 Účel finanční analýzy
Finanční analýza je oblast, která představuje výraznou součást soustavy podnikového řízení. Je úzce spojena s finančním účetnictvím a finančním řízením podniku a spojuje tyto dva nástroje podnikového řízení.
Finanční analýza musí nejen odhalit současnou finanční situaci podniku, ale také její příčiny a navrhnout možná opatření, vedoucí ke zlepšení stavu.
Cílem finanční analýzy je zlepšení výkonnosti firmy díky identifikaci slabých stránek ( jejich potlačení či úplné odstranění) a přispět tak k zvýšení její hodnoty.
2.2 Uživatelé finanční analýzy
Obecným úkolem finanční analýzy je prozkoumat finanční zdraví podniku a to na základě schopnosti podniku produkovat efekty pro vlastníky a na základě schopnosti podniku udržet vlastní existenci. V zásadě se jedná o schopnost podniku udržet si dynamickou rovnováhu ve vztahu k vnějšímu prostředí (externí uživatelé) a k rozhodujícím zájmovým skupinám, které se na chodu podniku podílejí (interní uživatelé).
Mezi nejvýznamnější externí uživatele finanční analýzy řadíme:
• budoucí či současné investory
• banky a ostatní věřitele
• stát a jeho orgány
• obchodní partnery ( zákazníci a dodavatelé)
• konkurenci, manažery, burzovní makléře
Investoři sledují podnik především ze dvou důvodů. V prvé řadě zjišťují, jak podnik nakládá s poskytnutými zdroji. Management má (především v akciových společnostech)
velkou rozhodovací volnost a nezřídka dochází ke konfliktu zájmů manažerů a investorů ( akcionářů). Dalším důvodem zájmu investorů o finanční analýzu je získání dostatečných
informací pro případné investování do daného podniku.
Banky a jiní věřitelé sledují finanční zdraví podniku z hlediska perspektivy splácení stávajícího dluhu, popř. poskytnutí úvěru dalšího. Pravidelný reporting bance je součástí standardních úvěrových smluv.
Státní orgány využívají finanční analýzu např. ke kontrole vykázaných daní, k různým statistickým šetřením či kontrole rozdělování finančních výpomocí.
Obchodní partneři sledují především schopnost podniku hradit vzniklé závazky – v soustavě ukazatelů se soustřeďují tedy na likviditu, solventnost či zadluženost.
Konkureční firmy se zajímají o informace použitelné k srovnávání s vlastními výsledky a k odhadování slabých a silných stránek společnosti.
Mezi nejvýznamnější interní uživatele řadíme:
• manažery
• odboráře
• zaměstnance
Manažeři využívají informací z finanční analýzy pro jednotlivé stupně finančního řízení podniku. Manažeři pro to mají jedinečnou možnost poznat pravdivý obraz finanční situace podniku, neboť mají přístup i k citlivým neveřejným datům.
U zaměstnanců je důvodem ke sledování finančního zdraví zájem na ekonomické stabilitě podniku. Ta jim totiž zaručuje mzdovou a sociální perspektivu spojenou s jistotu zaměstnání.
2.3 Informační vstupy finanční analýzy
Podobně jako u kategorie uživatelů budeme i zde rozlišovat interní a externí rovinu problému. Finanční analýza se dělí na externí a interní část. Obě části se liší především dostupností podkladů pro další výzkum. Řada ukazatelů i postupů je však pro obě části stejná.
2.3.1 Externí analýza
Pro externí analýzu se využívají data, která jsou dostupná veřejností – především účetní závěrka a další data, která o sobě společnost publikuje ( tiskové konference, public relations apod.).
Základním zdrojem informací pro externí část finanční analýzy podniku je jeho účetní závěrka. Tato oblast je v České republice upravena zákonem 563/1991Sb.o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů. Mezi další významné zdroje řadíme výroční či pololetní zprávy.
Účetní závěrka podává věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace podniku.
Ve vztahu k tzv. rozvahovému dni ( tj. dni, ke kterému dochází k sestavení účetní závěrky) je možno rozlišit následující základní typy účetních závěrek:
• řádná účetní závěrka – jde o standardní účetní závěrku sestavovanou k poslednímu dni běžného účetního období.Slouží jako podklad pro výpočet daně z příjmu pro daný rok.
• mezitimní účetní závěrka – specifický typ závěrky, sestavuje k jinému datu, než je poslední den běžného účetního období, např. den , ke kterému správce konkurzní podstaty zpracovává pro soud konečnou zprávu. Kromě toho, že nejsou uzavírány účetní knihy liší se tato závěrka od běžné také tím, že inventarizace majetku je připravována je pro účel vyjádření ocenění. Má tak pouze omezenou vypovídací schopnost.
• mimořádná účetní závěrka – sestavuje se v mimořádných situacích jako vstup společnosti do likvidace nebo od konkurzu.
Z hlediska subjektu ( účetní jednotky) rozlišujeme dále účetní závěrku sestavenou v plném nebo zjednodušeném rozsahu ( §18 odst.3 zákona o účetnictví). Ve zjednodušeném rozsahu, nestanoví-li zákon jinak, sestavují účetní závěrku účetní jednotky, které nejsou povinny mít účetní závěrku ověřenou auditorem s výjimkou akciových společností, které účetní závěrku sestavují v plném rozsahu povinně.
Podle §18 odst. 1 zákona o účetnictví představuje účetní závěrka v podvojném účetnictví nedílný celek a obsahuje:
• rozvahu (bilanci)
• výkaz zisku a ztrát
• přílohu, která vysvětluje a doplňuje informace obsažené v předchozích částech.
Mimo tyto účetní výkazy může závěrka obsahovat i dva další výkazy - přehled o peněžních tocích a přehled o změnách vlastního kapitálu.
Rozvaha představuje přehled o majetku podnik ( aktiva) a zdrojích podniku (pasiva).
Aktiva jsou vložené prostředky, které jsou výsledkem minulých událostí a u nichž se očekává,že podniku přinesou budoucí ekonomický prospěch, ekonomický užitek.1 Aktiva se člení na dvě základní složky, a to dlouhodobý majetek a oběžná aktiva.
Dlouhodobý majetek je definován obvykle dobou předpokládané použitelnosti delší než jeden rok a jeho základními typy jsou nehmotný, hmotný a finanční dlouhodobý majetek.
Oběžná aktiva jsou určena k okamžité spotřebě, resp. ke spotřebě po krátkodobém skladování.
Jedná se o majetkové části, které mění svoji podobu „od peněz k penězům“.
Mezi oběžná aktiva řadíme zásoby, pohledávky a krátkodobý finanční majetek. Oběžný majetek je v rozvaze uspořádán podle stupně likvidity od nejméně likvidních k nejlikvidnějším majetkovým částem, tedy od zásob ke krátkodobému finančnímu majetku.
Na straně aktiv se vyskytuje kromě těchto dvou základních částí položka časové rozlišení.
Patří sem náklady příštích období ( např. nájemné placené předem), komplexní náklady příštích období, příjmy příštích období ( např. plnění pojistných smluv).
Pasiva se člení na dvě základní skupiny zdrojů z hlediska původu a to vlastní kapitál a cizí zdroje. Vlastní kapitál lze chápat jako celkový kapitál, který do podnikání vložili sami vlastníci. Naopak cizí kapitál představuje závazky, které se vztahují k určitým hospodářským operacím firmy a kde základním kritériem pro další rozdělení je lhůta jejich splatnosti.
Vlastní kapitál (equity)-čistá aktiva (net assets) je reziduální(zbytková) část pasiv vyplývající z rozdílu mezi aktivy a cizími zdroji.2 Vlastní kapitál se člení na základní kapitál, kapitálové fondy, fondy ze zisku a hospodářské výsledky(minulých let a běžného období).
Základní typy cizích zdrojů jsou: rezervy, dlouhodobé a krátkodobé finanční závazky, bankovní úvěry a finanční výpomoci. Poslední položkou pasiv je časové rozlišení. Zde se evidují výnosy příštích období (např. nájemné přijaté předem) a výdaje příštích období (např.
budoucí výdaje, které věcně souvisejí s běžným obdobím).
Dalším účetním výkazem je výkaz zisku a ztrát, který zachycuje vztahy mezi výnosy podniku a náklady spojené s jejich vytvořením.Tento výkaz v podstatě detailně více rozvádí položku „hospodářský výsledek běžného období“, z pohledu jaké výnosy a náklady ovlivnily jeho výši.
Poslední část účetní závěrky je příloha k účetním výkazům. Příloha doplňuje zkoumaná data o mimoúčetní informace. Jedná se především o obecné údaje, informace o použitých účetních metodách a postupech, způsobech oceňování, údaje o kapitálových podílech, průměrných počtech zaměstnanců, doplňující informace k rozvaze a přehled
1 Kovanicová,D. a kol. Finanční účetnictví v kontextu současného vývoje. 1.vydání, Praha: POLYGON, 1997
2 Landa,M. Účetnictví podniku. 1.vydáníPraha: EUROLEX BOHEMIA , 2005
o peněžních tocích. Bez těchto údajů by uživatelé účetních výkazů nemohli získat věrný obraz o finanční situaci firmy. Forma přílohy není stanovena, musí být však přehledná a srozumitelná.
Součástí přílohy je i přehled o peněžních tocích ( cash flow), jenž dává informace o příjmech a a výdajích, které podnikatelský subjekt v minulém účetním období realizoval.
Pracuje se skutečnými hotovostními toky, dokáže tak rozpoznat situaci, kdy je podnik ziskový, ale platebně neschopný. Velmi dobře tak doplňuje oba předchozí výkazy, neboť ty nám takovou informaci nedají. Pro výpočet cash flow jsou známy dvě metody : přímá a nepřímá. Přímou metodou CF zjišťujeme jako celkové sumy všech příjmů produkujících fondy a celkové sumy všech výdajů spotřebovávající fondy, u nepřímé metody vycházíme z provozního zisku, který upravíme o ty výnosy, které se netýkají pohybu peněžních prostředků v průběhu období ( např. odpisy). V podnikové praxi se více používá metody nepřímá.
Povinnost sestavovat výkaz o cash flow ukládá Opatření MF ČR č.58 z roku 1993 těm podnikatelským subjektům, které mají povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem a zveřejňovat ji.
Dalším zdrojem informací pro externí analýzu je výroční zpráva. Její podstatou jsou především údaje z účetní závěrky, ale obsahuje i údaje jiného charakteru jako např. výrok auditora, výklad k uplynulému a předpokládanému vývoji podnikání a k finanční situaci podniku či informace o aktivitách v oblasti výzkumu a vývoje.
Mezi další zdroje dat pro externí analýzu řadíme oficiální ekonomickou statistiku ( Český statistický úřad či Ministerstvo obchodu a průmyslu), databáze hospodářských informací, burzovní zpravodajství, makroekonomické údaje a předpovědi, odborné články, zprávy z tiskových konferencí či public relations.
2.3.2 Interní analýza
Interní analýza vychází nejen z dat externí analýzy, ale i z údajů, které nejsou běžně veřejnosti přístupné ( ba jsou i v mnoha případech tajné). Tyto údaje jsou dostupné pouze zaměstnancům a managementu společnosti. Jedná se jednak o data z finančního a manažerského účetnictví či vnitropodnikové analytické evidence, jednak o údaje z podnikového informačního systému. Tato data jsou nejrůznějšího charakteru – vnitřní směrnice, údaje z personalistiky , ukazatele z logistiky, marketingové údaje nebo obchodní kalkulace.
Důvěrná forma informací si žádá diskrétní formu zpracování. Tyto interní analýzy jsou vypracovávány prověřeným zaměstnancem a slouží managementu společnosti. Je třeba poznamenat, že každá společnost má pro důvěrnost jinou míru. Některé firmy se dokonce vyhýbají i povinnosti publikovat zákonem stanovené údaje.3
2.3.3 Vypovídací schopnost vstupních dat
Mnoho vstupních dat pro finanční analýzu má omezenou vypovídací schopnost. Toto omezení je třeba mít na zřeteli, neboť tyto nedostatky mohou výrazně zkreslit celkový výsledek finanční analýzy.
Hlavním zdrojem nejasností se může stát rozvaha. Základním problémem jsou historické ceny, které české účetnictví vyžaduje a které neodrážejí skutečnou hodnotu firmy.
Na zvoleném způsobu oceňování závisí totiž jak peněžní vyjádření celkové sumy aktiv a pasiv, tak i vlastního kapitálu. Správné ocenění položek v rozvaze však může vést k rozporu s požadavky oceňování nákladů ve výkazu zisků a ztrát, potřebném pro zjištění hospodářského výsledku. K tomu dochází při vykazování zásob či účtování a vykazování tzv.
odložené daně z příjmů .4
K dalšímu zkreslení přispívají opravné položky a odpisy. Při jejich použití se používá pouze odhad nebo zprůměrování poklesu hodnoty.
Opravné položky přibližují účetní hodnotu k aktuální reálné hodnotě, bohužel však pouze v případě dočasného poklesu ceny majetku. To je způsobeno respektováním účetní zásady opatrnosti, kdy se zvýšení ceny do účetnictví nepromítá. S opravnými položkami nejvíce souvisí logicky ukazatele likvidity, proto je třeba dbát při jejich interpretaci zvýšené pozornosti. Odpisy pracují jednak s historickými cenami jednak s inflací. V reálném prostředí pořizovací ceny dlouhodobého majetku v čase stoupají, ale odpisy vychází z dané pořizovací ceny a nárůst nekopírují.
Rozvaha často také nezachytí skutečnost, že firma nakupuje na leasing a dochází pak k problémům při interpretaci ukazatelů.
U výkazu zisků a ztrát působí určité problémy akruární princip. Tento princip znamená, že výnosy a náklady mají být vykázány v období, v němž se tyto transakce
3 § 21a zákona č. 593/1991Sb. o účetnictví
4např. při oceňování technikou LIFO, které sice správněji vykazuje hospodářský výsledek, ale vede k podhodnocení stavu zásob v rozvaze s důsledky pro celkovou sumu oběžných aktiv a tím pádem pro ukazatele likvidity, výpočet peněžních toků z provozní činnosti apod.
uskutečnili a nikoliv až v době, kdy jsou přijaty nebo vyplaceny peněžní prostředky. To v podstatě znamená, že vykázaný hospodářský výsledek se nerovná peněžním prostředkům, vyprodukovaným firmou v tomto období. Tento nedostatek odstraňuje další výkaz – přehled o peněžních tocích.
Důležitou skutečností je také zodpovědnost lidského faktoru za finanční výkazy či jiné podklady pro finanční analýzu a možnost jeho záměrného či nevědomého selhání.
V neposlední řadě je nutné zdůraznit, že finanční analýza vychází z údajů v minulosti a během jejího zpracování se aktuálnost těchto údajů může i výrazně změnit.
2.4 Metody finanční analýzy
Metody můžeme dělit přibližně na dvě skupiny, a to první, která využívá elementární matematiku a na druhou založenou na složitějších matematických postupech a myšlenkách.
2.4.1 Elementární technická analýza
V této části práce uvádím přehled základních metod finanční analýzy:
• Analýza absolutních ukazatelů (stavových i tokových) - analýza trendů (horizontální analýza)
- procentní rozbor (vertikální analýza)
• Analýza rozdílových ukazatelů (fondů finančních prostředků)
• Analýza poměrových ukazatelů - rentability
- aktivity
- zadluženosti a a finanční struktury - likvidity
• Analýza soustav ukazatelů - pyramidové rozklady
- bonitní a bankrotové modely
• Hodnotové ukazatele výkonnosti (EVA)
2.4.1.1 Analýza absolutních ukazatelů
Absolutní ukazatel je jakákoliv číselná hodnota ve formě jak stavové tak tokové veličiny, která je přímo k dispozici - např. položka rozvahy, výsledovky , počet zaměstnanců či objem odebraných kWh.
Analýza absolutních údajů bývá první kvantitativní analýzou finančních dat. Pomocí absolutních ukazatelů zpracuji analýzu trendů (horizontální analýza) a procentní analýzu komponent (vertikální analýza).
Horizontální analýza sleduje vývoj veličiny v čase vzhledem k vybranému účetnímu období. Umožňuje tak zjistit vývojové trendy charakteristických položek. Výsledkem
horizontální analýzy může být buď index řetězový ( či bazický) tj o kolik procent se jednotlivé účetní položky změnily vzhledem k minulému (základnímu) období, nebo
absolutní rozdíl jednotlivých položek ( tj.diference). Diference má lepší vypovídací hodnotu v případě, že index nelze spočítat (dělitel je nulový), či při obrovském jednorázovém nárůstu položky. Pro dobrou vypovídající hodnotu je třeba mít k dispozici dostatečně dlouhé časové řady dat. Při interpretaci je třeba brát v potaz úlohu inflace.
Vertikální analýza ( procentní rozbor) sleduje strukturu finančního výkazu vzhledem k nějaké veličině např. k celkové bilanční sumě. Tato analýza je využívána při porovnávání jednotlivých časových obdobích firmy nebo při porovnávání s jinou firmou. Při této analýze nedochází takřka k vlivu inflace a je možné od ní abstrahovat.
2.4.1.2 Analýza rozdílových ukazatelů
Rozdílový ukazatel je číselná hodnota, kterou získáme pouhým součtem nebo rozdílem dvou nebo více absolutních ukazatelů. Nejčastěji uváděným rozdílovým ukazatelem je pracovní kapitál (Working Capital), příp. čistý pracovní kapitál (Net Working Capital). Čistý pracovní kapitál vypočteme jako rozdíl oběžných aktiv a krátkodobých závazků.
Obr. 2.1. Čistý pracovní kapitál
Čistý pracovní kapitál má zásadní význam pro krátkodobé financování firmy, z hlediska finanční analýzy je významný pro ukazatele likvidity. Jeho hodnoty by měly být zásadně kladné, nicméně doporučená výše neexistuje. Čistý pracovní kapitál představuje dlouhodobě financovanou část oběžného majetku, jeho kladná hodnota tak představuje poměrně drahou alternativu financování oběžných aktiv. Na druhou stranu především v automobilovém průmyslu je velmi populární tzv.koncept nulového nefinančního pracovního kapitálu. Jeho výhodou je to, že jeho obrat je většinou rychlejší než doba splatnosti kapitálu, který ho financuje.
O výši pracovního kapitálu rozhoduje tzv. Working Capital Management, který je zaměřen na plánování, optimalizaci, zajišťování a vyhodnocování efektivnosti používání pracovního kapitálu.
2.4.1.3 Analýza poměrových ukazatelů
Základním metodickým nástrojem finanční analýzy jsou tzv. poměrové ukazatele, kterých se v posledních letech vyvinulo značné množství.
Poměrové ukazatele jsou formou číselného vztahu - podílu, ve kterém poměřujeme absolutní ukazatele - účetní informace. Konstrukce a výběr ukazatelů je podřízen hlavně tomu, aby byl odpovídající zkoumanému problému či prováděnému rozhodnutí.
Rozvaha
Vlastní kapitál Dlouhodobý
majetek
Čistý pracovní
kapitál
Cizí kapitál dlouhodobý Oběžná aktiva
Závazky z obchodního styku
Hlavní využití poměrových ukazatelů spočívá v porovnání ukazatele : - se stanovenou normou
- se stejným ukazatelem jiné firmy ( mezipodnikové srovnávání) - s doporučovanou hodnotou
- se stejným ukazatelem stejné firmy, ale v jiném časovém období - s rozpočtem nebo plánem
Jak již bylo uvedeno, vyvinulo se značné množství ukazatelů, které se ustálily podle určitých znaků podobnosti v následujících skupinách:
ukazatelé rentability a produktivity
ukazatelé aktivity ( obratu)
ukazatelé zadluženosti (kapitálové struktury)
ukazatelé likvidity
ostatní ukazatele ( např. ukazatele spojené s kapitálovým trhem, pro firmy nezastoupené na kapitálovém trhu např. počet pracovníků, čistý pracovní kapitál, pohledávky/závazky po lhůtě splatnosti)
Obecně lze stanovit pro jednotlivé skupiny následující pravidla: Produktivita má vždy zásadně růst, pokles je vždy nežádoucí. Rentabilita má rovněž růst, a to v zásadě rychleji než produktivita. Likvidita má růst, maximálně však stagnovat. Nákladovost by měla klesat, neboť náročnost zdroje se musí zmenšovat.
Ukazatelé rentability a produktivity
Rentabilita, neboli výnosnost vloženého kapitálu je měřítkem schopnosti podniku vytvářet nové zdroje, dosahovat zisku užitím investovaného kapitálu. Tyto ukazatele charakterizují vztah mezi výsledkem hospodaření a vloženými či vázanými prostředky.
Ukazatele měří čistý výsledek podnikového snažení, ukazují kombinovaný vliv likvidity a zadluženosti na čistý zisk podniku.
Z hlediska finanční analýzy rozlišujeme několik různých kategorií zisku jako např.
• čistý zisk za účetní období (EAT – Earnings After Taxes)
• zisk před zdaněním (EBT- Earnings Before Taxes)
• zisk před zdaněním a úroky (EBIT- Earnings Before Interest and Taxes)
• zisk před zdaněním, úroky a odpisy (EBITDA- Earnings Before Interest,Taxes, Depreciation and Amortization)
• čistý provozní zisk po zdanění (NOPAT).
Různě vyjádřený zisk ovlivňuje pojetí a interpretaci jednotlivých ukazatelů, proto je třeba u každého ukazatele uvádět typ zisku, z jakého vychází.
Rentabilita aktiv ROA ( Return On Assets)
Tento ukazatel, někdy označovaný jako produkční síla, je klíčovým měřítkem rentability. Zásadním momentem je pohled přes majetkovou bázi a schopnost podniku ji efektivně využít bez ohledu na způsob financování a platnou sazbu daní. Nezáleží na finanční struktuře podniku, hodnotí se pouze reprodukce celkového vloženého kapitálu bez ohledu na jeho původ.
Rentabilita vlastního kapitálu ROE ( Return On Equity)
Ukazatel vyjadřuje, do jaké míry podnik reprodukuje vlastní zdroje. Platí, že výnosnost vlastního kapitálu by měla být vyšší než výnosnost celkového kapitálu. Zároveň by mělo platit, že tento ukazatel bude větší než běžná úroková míra. Dle tohoto ukazatele si mohou investoři zjistit, zda je jejich kapitál reprodukován s náležitou intenzitou odpovídající riziku investice. Zároveň je třeba upozornit na odlišné hodnoty ROE v souvislosti s volbou odvětví.
Rentabilita tržeb ROS ( Return On Sales)
Ukazatel nás informuje, kolik zisku má podnik z 1 Kč tržeb. Výše ukazatele by měla být maximální. Ukazatel je třeba posuzovat v časové řadě nebo v rámci odvětví. Hodnota ukazatele silně závisí i na strategii firmy.
A CELK.AKTIV ROA= EBIT
kapitál Vlastní
zisk Čistý ROE=
Tržby zisk Čistý ROS=
Produktivita práce z přidané hodnoty
Ukazatel hodnotí přidanou hodnotu vyprodukovanou na jednoho zaměstnance.
Produktivita práce z tržeb
Podobně jako předchozí ukazatel hodnotí produktivitu práce s tím rozdílem, že vychází z podílu pracovníka na ročních tržbách.
Ukazatelé aktivity
Tyto ukazatele měří, jak efektivně podnik hospodaří se svými aktivy. Vyjadřují vlastně vázanost kapitálu v různých formách aktiv. Čím vyšších hodnot ukazatelů dosahují, tím je zpravidla práce manažerů firmy lepší. Ukazatele mají významný vliv na ukazatele ROA a ROE (viz DuPont analýza). Ukazatelé aktivity mají zpravidla dvě formy- obrátku a dobu obratu. Obrátka měří kolikrát za rok se daná položka využije při podnikání. Doba obratu měří počet dní, po který trvá jedna obrátka.
Obrat aktiv (Total Assets Turnover Ratio)
Ukazatel má klíčovou roli ve finanční analýze, neboť spojuje rozvahu s výkazem zisků a ztrát. Udává, kolikrát se aktiva obrátí za rok. Ukazatel musí být vyšší než 1. U tohoto ukazatele je velmi vhodné odvětvové srovnání.
Obrat dlouhodobého majetku (Fixed Assets Turnover)
Tento ukazatel nám měří efektivnost využívání veškerého dlouhodobého majetku využívaného firmou – budovy, stroje, zařízení apod. Jelikož udává, kolikrát se tento majetek obrátí za rok, je významným činitelem při rozhodování o nových investicích. Tento ukazatel musí být hodnocen vždy v souvislosti s použitou účetní odpisovou a oceňovací metodou podniku. Odpisy totiž hodnotu majetku díky historickým cenám podhodnocuje a mohou hodnoty tohoto ukazatele velmi vylepšit.
pracovníků Počet
hodnota Přidaná
ProduktivitaprácezPH =
pracovníků Počet
Tržby Produktivitapráceztržeb=
aktiva Celková
Tržby
= aktiv Obrat
Doba obratu zásob (Inventory Turnover)
Ukazatel nám vyjadřuje průměrný počet dnů, po něž jsou zásoby vázány v podniku do doby jejich spotřeby či prodeje. Nadbytek zásob je pro firmu neúnosný ( jak finančně, tak prostorově), stejně tak nedostatek zásob ohrožuje firmu existenčně ( hrozí odliv zákazníků a zánik). Obecně platí, čím nižší doba obratu, tím lépe. To platí především pro obchodní podniky.
Doba inkasa pohledávek (Average Collection Period)
Ukazuje, kolik dní se majetek podniku ukazuje ve formě pohledávek, resp. za jak
dlouhé období jsou pohledávky v průměru splaceny a zda je podnik schopen dodržovat u svých dodavatelů lhůtu splatnosti pohledávek. Pohledávky by měli být ve firmě podrobeny
přísné evidenci. Management pohledávek patří mezi důležité funkce finančního manažera.
Platí, že růst obratu vede k poklesu prostředků vázaných v oběžném majetku, tím klesají nároky na cizí financování.
Doba úhrady krátkodobých závazků (Creditors Payement Period)
Vyjadřuje kolik dní průměrně uplyne od vzniku závazku k jeho úhradě. Je konstruován jako podíl krátkodobých závazků a denních tržeb. Tento ukazatel je třeba analyzovat vzhledem k době inkasa pohledávek, ideálně vykazuje vyšší hodnoty než DIP.
Obchodní deficit
S dvěma předešlými ukazateli úzce souvisí obchodní deficit, který vyjadřuje časový rozdíl mezi dobou obratu pohledávek a dobou obratu závazků.
Tržby/365 Pohledávky
= pohledávek inkasa
Doba
Tržby/365 zky Krátk.záva .závazků=
krátk úhrady Doba
závazků obratu
doba pohledávek
obratu doba
deficit
Obchodní = −
majetek Dlouhodobý
Tržby .majetku=
dlouh Obrat
Tržby/365 zásoba Průměrná
= zásob obratu Doba
Ukazatelé zadluženosti
Tyto ukazatele měří rozsah, v jakém se v podniku užívá k financování dluh.
Předmětem sledování je skladba pasiv podniku, tj. vlastních zdrojů a dluhů. Organizace skladby pasiv patří k vrcholovým disciplinám finančního řízení. Cizí zdroje jsou relativně levnější než zdroje vlastní, neboť lze využít tzv. daňového štítu. Ten vzniká díky možnosti započíst si úrokové náklady do daňově uznatelných nákladů.
Ukazatel věřitelského rizika
Tento ukazatel je základním mezi ukazateli zadluženosti. Dává do poměru cizí zdroje a celková aktiva. Platí, že čím vyšší hodnota tohoto ukazatele, tím vyšší je zadluženost podniku a tím vyšší je riziko jak věřitelů, tak i akcionářů. Jeho výši je ovšem třeba vždy posuzovat společně s celkovou výnosností, kterou podnik dosahuje z celkového vloženého kapitálu. Vysoká hodnota tohoto ukazatele může být pro akcionáře velmi nepříznivá v případě, že výnosnost celkového kapitálu vloženého do podniku je nižší, než je úrok placený věřitelům a naopak.
Optimální kapitálová struktura závisí nejen na odvětví, ve kterém společnost působí, ale i na přístupu managementu (konzervativní či agresivní).
Úrokové krytí
Tento ukazatel vyjadřuje, jakou část přínosu společnosti odčerpají nákladové úroky.
Ukazatel by dlouhodobě neměl překročit hodnotu 1. Krátkodobě lze na úhradu nákladových úroků použít i jiné zdroje než jen čistý zisk.
Ukazatelé likvidity
Jednou ze základních podmínek úspěšné existence podniku je trvalá platební schopnost. Pro zodpovězení otázky, zda je podnik schopen včas splatit své krátkodobé
úroky Nákladové
= EBIT krytí Úrokové
aktiva Celková
zdroje cizí Celkové .rizika=
věř Ukazatel
závazky, je důležitý rozbor vzájemných vztahů mezi položkami aktiv na jedné straně a položkami pasiv na straně druhé, konkrétně mezi oběžnými aktivy a krátkodobými závazky.
U ukazatelů likvidity je třeba připomenout základní pojmy:
Solventnost – schopnost podniku hradit své závazky včas, v požadované výši a na požadovaném místě
Likvidita – schopnost podniku přeměnit svá aktiva na peněžní prostředky a použít je ke splacení všech svých splatných závazků
Likvidnost – míra obtížnosti přeměny majetku do likvidní formy.
S likviditou jsou spojeny tři základní ukazatele:
Běžná likvidita ( Current Ratio)
Je klasickým ukazatelem, který odvozuje solventnost, resp. likviditu podniku od poměru mezi oběžnými aktivy jako nejlikvidnější skupinou aktiv a krátkodobými závazky splatnými v blízké budoucnosti. Bývá také nazýván ukazatelem pracovního kapitálu.Tento ukazatel solventnosti neboli běžné likvidity ukazuje, kolikrát pokrývají oběžná aktiva krátkodobé závazky podniku, resp. kolika jednotkami (Kč) oběžných aktiv je kryta jedna jednotka (1 Kč) krátkodobých závazků, což také znamená, kolikrát by podnik byl schopen uspokojit své věřitele, kdyby proměnil veškerá svá oběžná aktiva na hotovost. Zobecnit tento ukazatel na všechny podniky nelze, protože je nutné brát ohled na různost složení aktiv v jednotlivých odvětvích a v jednotlivých podnicích. Existují určitá doporučení související s přijatou podnikovou strategií. Pro strategii konzervativní – hodnoty vyšší než 2,5; pro strategii agresivní- nižší než 1,6, ale ne nižší než 1; ideálně preferujeme hodnoty mezi 1,6 a 2,5. Regionálně jsou pak doporučovány hodnoty : Německo+USA 1,8-1,86; pro ČR existuje doporučení MPO 1,5. Hlavní smysl ukazatele je v tom, že pro úspěšnou činnost podniku má zásadní význam hrazení krátkodobých závazků z těch položek aktiv, které jsou pro tento účel určeny a nikoliv např. prodejem hmotného majetku.
závazky Krátkodobé
aktiva Oběžná
= běžná Likvidita
Pohotová likvidita (Quick Asset Ratio, Acid Test)
Je to přesnější vyjádření likvidity, kdy se od oběžných aktiv odečítá nejméně likvidní část oběžných aktiv- zásoby. Čitatele je vhodné také upravit o nedobytné pohledávky. Spíše než samotnou hodnotu ukazatele, resp. její porovnání s hodnotami ukazatele v jiných podnicích, je užitečné sledovat její vývoj v čase. Srovnáme-li ukazatele v čase a zjistíme-li hodnotu výrazně nižší, poukazuje hodnota pohotové likvidity na nadměrnou váhu zásob ve struktuře podniku. Také zde lze nalézt určité bezpečnostní kriterium, když se uvádí, že pohotovou likviditu lze považovat za dobrou je-li hodnota ukazatele alespoň 100 – 150 %.
V takovém případě je podnik schopen se vyrovnat se svými závazky, aniž by musel prodávat své závazky, aniž by musel prodávat své zásoby. Opět existují doporučené hodnoty pro různé strategie a podle regionů: optimální strategie 0,7 až 1; konzervativní strategie mezi 1,1 a 1,5;
agresivní strategie hodnoty mezi 0,4 a 0,7; Německo+USA 0,82 až 0,89; MPO 1,0.
Hotovostní likvidita ( Cash Position Ratio)
Nejpřísnější ukazatel likvidity. Hotovostí se rozumí peněžní hotovost, ceniny, vklady u peněžních ústavů bez výpovědní lhůty, cenné papíry (obchodovatelné). Doporučená
hodnota ukazatele je 0,2.
U výše uvedených ukazatelů jde o statický pohled na likviditu, proto je vhodné analýzu doplnit o ukazatele pracovního kapitálu. Tento absolutní ukazatel (rozdíl oběžných aktiv a krátkodobých závazků) charakterizujeme vedle jeho prosté hodnoty také poměrovými ukazateli. Především se užívá ukazatel obratu pracovního kapitálu nebo podíl pracovního kapitálu na tržbách.
závazky Krátkodobé
Zásoby -
aktiva Oběžná
= pohotová Likvidita
závazky Krátkodobé
prostředky Peněžní
= hotovostní Likvidita
2.4.1.4 Bilanční pravidla
Bilanční pravidla slouží obecně k volbě optimální kapitálové struktury, tj. jakým způsobem bude podnik financován. Neřeší však výši potřebného kapitálu, ale zabývají se podrobně vnitřní strukturou kapitálu. Nejsou závaznou normou, jsou to však empiricky ověřená pravidla.
Zlaté bilanční pravidlo financování
Zabývá se vzájemným časovým propojením mezi aktivy a pasivy. Životnost aktiv by podle tohoto pravidla měla být sladěna s životností odpovídajících pasiv. Dlouhodobá aktiva by měla být kryta vlastním či dlouhodobým cizím kapitálem. Krátkodobá aktiva by měla být financována krátkodobým kapitálem. Pokud vlastní kapitál financuje i krátkodobá aktiva lze hovořit o překapitalizování. Je zde zajištěna vysoká finanční stabilita, ale dochází k růstu nákladových úroků v důsledku nevyužití levnějšího krátkodobého kapitálu. Naopak může docházet k situaci, kdy krátkodobý kapitál financuje dlouhodobý majetek, tato nepříznivá situace se nazývá podkapitalizování.
Zlaté bilanční pravidlo vyrovnání rizika
Toto pravidlo slouží k sledování poměru mezi cizím a vlastním kapitálem. Maximálně doporučovaným poměrem je 1:1, který sleduje filozofii, že vklad majitele by měl být nejméně tak velký jako vklad věřitele. Tento poměr může být odlišný dle odvětví, ve kterém se firma pohybuje.
Zlaté bilanční pari pravidlo
Toto pravidlo požaduje po firmě dokonce, aby financovala stálá aktiva pouze vlastním kapitálem. To by v praxi znemožňovalo využívat dlouhodobého cizího kapitálu, a proto není většinou dodržováno.
Zlaté bilanční poměrové pravidlo
Poměrové pravidlo celkem logicky vyžaduje, aby tempo růstu investic nepředstihovalo ani v krátkém časovém období tempo růstu tržeb.
2.4.1.5 Pyramidový rozklad DuPont
Pyramidové rozklady se snaží určit příčiny současných hodnot některých významných poměrových ukazatelů. Princip pyramidových rozkladů spočívá v postupném rozkladu vrcholového ukazatele na dílčí ukazatele, které jej významným způsobem ovlivňují.
Nejčastěji se využívají nejrůznější rozklady rentability např. Ministerstvo průmyslu a obchodu používá jako vrchol rozkladu ukazatel EBIT/Aktiva ( produkční síla).
Nejznámějším rozkladem je DuPont pyramida, která je založena na základní DuPontově rovnici, která rozkládá ukazatel rentability aktiv (ROA)
Při použití cizího kapitálu se základní rovnice rozšiřuje na následující tvar – rozklad ukazatele rentability vlastního kapitálu (ROE):
neboli:
rentabilita vlastního kapitálu= rentabilita tržeb x obrat celkových aktiv x finanční páka
Z uvedené rovnice vyplývá důležitá skutečnost, že management má v podstatě tři cesty ke zvyšování ROE:
• Růst rentability tržeb (ROS) skrze lepší kontrolu nákladů a hospodárnosti
• Zvýšení obratu celkových aktiv díky efektivnějšímu využívání kapitálu
• Růst zadluženosti
U třetího způsobu stojí za to upozornit na jeho nejednoznačnost. S růstem zadluženosti nám klesá rentabilita tržeb (narůstají nám finanční náklady) a obrat aktiv (v důsledku dluhu dochází k růstu bilanční sumy). K růstu výnosnosti vlastního kapitálu dojde pouze tehdy, když firma dokáže každou korunu dluhu zhodnotit více než činí finanční náklady spojené s tímto dluhovým financováním.
Aktiva Tržby Tržby
zisk Čistý Aktiva
zisk
Čistý = ×
= ROA
kapitál Vlastní
Aktiva Aktiva
Tržby Tržby
zisk Čistý kapitál
Vlastní zisk
Čistý = × ×
= ROE
Obr. 2.2. Rozklad ukazatele ROE
V této diplomové práci budu používat logaritmický rozklad ROE. Tato metoda je považována za nejpřesnější. Její nevýhodou je, že ji nelze použít při záporných hodnotách vrcholového ukazatele. Tato situace však u sledované společnosti nenastává a tak ji lze směle použít.
2.4.1.6 Trendová analýza
Analýza trendu doplňuje systém poměrových ukazatelů o časovou dimenzi. Vzájemné vazby mezi ukazateli v čase sleduje pomocí meziročních indexů růstu. Vychází z myšlenky, že u zdravého podniku dochází v příznivém případě k tomu, že některé vybrané ukazatele rostou v čase rychleji než ty druhé. Žádoucí stav vývoje podnikových ukazatelů je např. když:
• zisk roste rychleji než tržby
• produktivita práce roste rychleji než průměrné mzdy
• průměrná mzda roste rychleji než průměrné náklady.
Pregnantnější vyjádření těchto obecných zásad vyjadřují různé soustavy rovnic tzv. ekonomický normál. Jejich možnou podobu uvádím dále.
Ekonomický normál I
IČZ > IT> IN > IMAT> IMZD> IPRAC
Ekonomický normál II
IČZ > IT> IZÁS
ROS=Čistý zisk/Tržby Obrat celk.aktiv=Tržby/Aktiva
ROA=Čistý zisk/ Aktiva Finanční páka=Aktiva/Vlastní kapitál ROE= Čistý zisk/ Vlastní kapitál
Ekonomický normál III
IČZ > IT> IDHM> IMZD> IPRAC ,
kde
IČZ je tempo růstu čistého zisku IT je tempo růstu tržeb
IN je tempo růstu nákladů
IMAT je tempo růstu materiálových nákladů IMZD je tempo růstu mzdových nákladů IP je tempo růstu počtu pracovníků IZÁS je tempo růstu zásob
IDHM je tempo růstu dlouh. hmotného majetku
2.4.1.7 Bonitní a bankrotní modely
Poměrové ukazatele postihují pouze jednu oblast problémů, jedná se o tzv.
jednorozměrové modely.
Oproti tomu existují i vícerozměrové modely, které provádí syntézu jednotlivých ukazatelů v optimální kombinaci dávající jeden srozumitelný výstup. Tyto modely nazýváme bonitní a bankrotní modely, které se vzájemně liší účelem, za kterým jsou sestavovány.
Bonitní indikátory slouží k ohodnocení bonity firmy a jejího místa na trhu, jsou vypracovávány především investory a vlastníky. Bankrotní modely zkoumají případnou
„náchylnost“ podniku nedostát svým závazkům, či dokonce k bankrotu. Z podstaty věci jsou sestavovány především věřiteli.
Vícerozměrných modelů je celá řada. Každá banka či finanční instituce má většinou svůj systém hodnocení bonity či firem. Hodnocením firem se zabývají specializované instituce tzv. ratingové agentury (např. Standard&Poor, Moody apod). Tzv. rating nezajímá pouze banky jako potenciální poskytovatele úvěru, ale i ostatní - případné investory, management či vlastníky podniku.
Bonitní a bankrotní modely slouží k rychlé orientaci investorů a věřitelů a jejich význam nelze přeceňovat, vždy by měly být součástí analýzy celkové finanční kondice podniku. Důležitým přínosem těchto indikátorů je omezení vlivu subjektivity při výběru ukazatelů. V dalším textu uvádím nejznámější a nejpoužívanější modely.
Mezi nejznámější tzv. bankrotové indikátory patří Altmanovy modely. Při své vědecké práci využil profesor Edward Altman vyšší metody finanční analýzy – diskriminační analýzu. Jednoduše řečeno: na základě dlouhodobých statistik amerických podniků stanovil rovnici s danými koeficienty poměrových ukazatelů, jejíž výsledek tzv. Z-score dělí zkoumané podniky do třech skupin –pásma bankrotu, pásma prosperity a tzv. šedého pásma.
Nejprve byl využíván model z roku 1968, který pracoval s 22 ukazateli a byl určen pouze pro veřejně obchodovatelné společnosti. Počet ukazatelů byl posléze zredukován na pět, nicméně podmínka veřejné obchodovatelnosti zůstala. Teprve v roce 1983 byl model přepracován a je možné ho použít i na veřejně neobchodované společnosti. Změna nastala v ukazateli X4, kde místo poměru tržní hodnota podniku/cizí kapitál je užíván poměr vlastní kapitál/cizí kapitál.
Altmanovo Z-score se podle modelu z roku 1983 vypočte následujícím způsobem:
Z = 0,717 X1 + 0,847X2 + 3,107 X3 + 0,420 X4 + 0,998X5
kde
Z – Z-score
X1 –pracovní kapitál/aktiva celkem,
X2 – nerozdělený zisk minulých let/aktiva celkem, X3 - EBIT (zisk před úroky a zdaněním)/aktiva celkem,
X4 – tržní hodnota vlastního jmění (u podniků neobchodovaných na burze účetní, hodnota)/cizí kapitál,
X5 – tržby/aktiva celkem
Kriteriálními hodnotami jsou vymezeny tyto tři skupiny podniků:
Z < 1,2 pásmo bankrotu
1,2 < Z < 2,9 pásmo zvané šedá zóna (Grey Area) Z > 2,9 pásmo prosperity
V roce 1995 profesor Altman vypracoval aktualizaci svého modelu spolu s kolegy Harzellem a Peckem. Tento model byl vyvinut pro nově vznikající trhy. Je velmi kladně hodnocen našimi předními odborníky na hodnocení finanční výkonnosti podniků Inkou a Ivanem Neumaierovými, proto jej také zařazuji do této finanční analýzy.
Z= 6,56 X1+3,26 X2+ 6,72 X3 + 1,05 X4 + 3,25,
kde
Z – Z-score
X1- pracovní kapitál/aktiva celkem, X2 nerozdělený zisk/aktiva celkem, X3 EBIT/aktiva celkem,
X4 Vlastní kapitál/cizí kapitál.
Kriteriálními hodnotami jsou následující hodnoty 5:
Z < 5,5 pásmo bankrotu
Z > 5,5 pásmo prosperity
Dalšími známým modelem je model profesora Taflera.
Model profesora Taflera používá koeficient T, který je složen obecně z ukazatelů rentability, zadluženosti, likvidity a ukazatel související s pracovním kapitálem. Tyto ukazatele jsou opět součástí rovnice, jejíž konečná hodnota pak signalizuje, zda společnost vykazuje obdobné charakteristiky, jaké měli sledované zbankrotované či bonitní společnosti.
T= 0,53 X1+0,13 X2+ 0,18 X3 + 0,16 X4, kde
T- T indikátor
X1- čistý zisk před zdaněním/krátkodobé závazky, X2 oběžná aktiva/cizí zdroje,
X3 krátkodobé závazky/ aktiva celkem, X4 tržby/aktiva
Pásma pro T-koeficient jsou stanovena následovně:6 T < 0,2 podnik spěje k bankrotu
T > 0,3 podnik nespěje k bankrotu
Jak již bylo výše zmíněno, předními odborníky na měření výkonnosti podniků českých podniků jsou Inka a Ivan Neumaierovi, kteří vypracovali celou soustavu indexů IN. Autoři
5 Stanoveno I. a I.Neumaierovými, www.ekoinfo.cz
6 Stanoveno I. a I. Neumaierovými, www.ekoinfo.cz
ve své práci vystihují dobře specifiku českého podniku s přihlédnutím ke skutečnosti, že v České republice dosud neexistuje likvidní kapitálový trh.
Prvním indexem v řadě byl index IN95 (dle data vzniku). Tento index hodnotí především platební situaci podniku, proto je svými autory také nazýván jako „věřitelský index“.
Specifickým prvkem indexu je zařazení ukazatele „závazky po lhůtě splatnosti/výnosy“, který odráží skutečnost, že se české podniky v 90.letech potýkaly často s platební neschopností.
Tento index nepracuje s tržní hodnotou firmy, což je v podmínkách málo likvidního českého kapitálového trhu rozhodně výhoda. Byl ověřen na datech tisíců českých firem a vykázal velmi dobrou schopnost predikce pro finanční tíseň. Úspěšnost je uváděna autory jako 70%.
IN95=0,22a+0,11b+8,33c+0,52d+0,1e-16,8f,
kde
a=aktiva/cizí zdroje, b=EBIT/náklad.úroky, c=EBIT/aktiva,
d=výnosy/aktiva,
e=oběžná aktiva/krátkodobé závazky+krátkodobé bankovní úvěry a výpomoci, f=závazky po lhůtě splatnosti/výnosy.
Byla určena pásma pro koeficient IN95, která určují finanční stabilitu podniku a indikují příp. potíže s platební neschopností:
IN95< 1 nedostatečná schopnost plnit závázky 1 < IN95 < 2 pásmo zvané šedá zóna (Grey Area) IN95 > 2 pásmo prosperity
V roce 1999 byl index IN95 aktualizován s důrazem na potřeby vlastníku podniku – tvorbu zisku a vytvořen index IN99. Je také znám jako „vlastnický index“. K jeho konstrukci byla užita opět diskriminační analýza, byla revidována důležitost a váhy jednotlivých ukazatelů IN95 s ohledem na vytváření hodnoty ekonomického zisku (EVA). Tak byly stanoveny následující váhy ukazatelů. Úspěšnost tohoto indexu je autory uvažována na 85%.
IN99=-0,017a+4,573b+0,481c+0,015d,
kde
a=cizí zdroje/aktiva, b=EBIT/aktiva, c=výnosy/aktiva,
d=oběžné aktiva/krátkodobé závazky+krátkodobé bankovní úvěry a výpomoci.
Pásma výsledků určená pro interpretaci indexu:
IN99< 0,684 firma má zápornou hodnotu ekonomického zisku 0,684 < IN99 < 2,07 šedé pásmo ( firma má určité problémy)
IN99 > 2,07 firma dosahuje kladné hodnoty ekonomického zisku
Dalším indexem v řadě (zatím posledním) je index IN01, který je syntézou obou předchozích.
Při diskriminační analýze bylo využito dat zhruba 2000 firem, které byly rozděleny na skupinu podniků tvořících hodnotu, skupinu v bankrotu a skupinu ostatních podniků. Index
je velmi úspěšný v oblasti spojení indikace bankrotu a bonity s indikací tvorby hodnoty.
Autoři uvádí 74% úspěšnost indikace bankrotu a 69% úspěšnost indikace tvorby hodnoty.
IN01 = 0,13 a + 0,04 b + 3,92 c + 0,21d + 0,09 e, kde
a=aktiva/cizí zdroje, b=EBIT/nákladové úroky, c=EBIT/aktiva,
d=výnosy/aktiva,
e=oběžná aktiva/ krátkodobé závazky+krátkodobé bankovní úvěry a výpomoci
Vymezení hodnot indexu pro zařazení do skupin podniků:
IN01 > 1,77 podnik tvoří hodnotu 0,75 < IN01 < 1,77 šedá zóna
IN01< 0,75 podnik spěje k bankrotu
2.4.1.8 Hodnotové ukazatele výkonnosti
Filozofie hodnotových ukazatelů výkonnosti, jako je např. dále uvedený ukazatel ekonomické přidané hodnoty (EVA), vychází z mikroekonomické teorie ekonomického zisku.
Ten je chápán jako rozdíl mezi výnosy a ekonomickými náklady tj. náklady které kromě účetních nákladů zahrnují i tzv. oportunitní náklady. Oportunitní náklady (náklady ušlých příležitostí) představují peněžní částky, které byly ztraceny tím, že zdroje nebyly vynaloženy na nejlepší alternativní použití.7 Jedná se hlavně o úroky z investovaného vlastního kapitálu či ušlá mzda podnikatele. Problémem ekonomického zisku je jeho nulové vykazování v účetnictví. Firma využívá ke svému podnikání vlastní a cizí kapitál. Náklady na cizí kapitál se objevují ve výkazu zisku a ztrát v položce nákladové úroky. Náklady na vlastní kapitál se účetně nevykazují.
Ukazatel ekonomické přidané hodnoty (EVA) vychází z dílny konzultační firmy Stern Stewart Management Services. Ukazatel EVA se snaží zapojit do výpočtu hospodářského výsledku i oportunitní náklady. Vyjadřuje tak myšlenku, že vlastní kapitál majitele také něco stojí. Kladná hodnota ukazatele EVA znamená, že firma dosahuje kladného ekonomického zisku a zvyšuje tak tržní hodnotu pro své akcionáře v sledovaném účetním obdob (byla vytvořena přidaná hodnota).
Základním vzorcem pro výpočet ukazatele je následující vztah:
EVA=NOPAT-WACC.C, kde
NOPAT je provozní zisk po zdanění, WACC jsou průměrné náklady kapitálu, C je investovaný zpoplatněný kapitál.
V další části krátce popíšu hlavní součásti modelu EVA- tedy provozní zisk po zdanění, investovaný zpoplatněný kapitál a průměrné náklady kapitálu
NOPAT ( provozní zisk po zdanění) připomíná svou konstrukcí provozní zisk z české účetní praxe. Najdeme zde však několik rozdílů, především: jeho součástí nejsou zisky/ztráty z prodeje dlouhodobého hmotného majetku a zásob, zisk/ztráta z finančních operací či jiné charakterem mimořádné náklady a výnosy. Z českého účetnictví lze NOPAT získat tímto způsobem:
NOPAT ( Net Operating Profit after Taxes)= EBIT.( 1-t), kde
EBIT je provozní zisk,
t je sazba daně z příjmu právnických osob
C ( investovaný zpoplatněný kapitál) představuje veškeré finanční zdroje, které do společnosti vložili investoři. Jedná se o součet účetní sumy vlastního kapitálu a úročených závazků ( bankovní a dlouhodobé úročené závazky).
WACC ( průměrné náklady kapitálu) mají ze všech součástí ukazatele EVA nejsložitější výpočet. Pro výpočet WACC jsem zvolila stavebnicový model Ministerstva průmyslu a obchodu ČR (MPO). Má následují podobu:
WACC=rf+rLA+rpodnikatelské+rFINSTAB,8 kde
rf je bezriziková sazba,
rLA je riziková přirážka za velikost,
rpodnikatelské je funkce ukazatelů charakterizujících tvorbu produkční síly, rFINSTAB je funkce ukazatelů charakterizujících vztahy mezi aktivy a pasivy
Při určování bezrizikových sazeb vycházím ze sazeb, které používá Ministerstvo pro
svůj ratingový model. Přesné údaje uvádím v praktické části. Nejčastěji jsou pro bezrizikovou sazbu využívány výnosy státních pokladničních poukázek, popř. výnosy
dlouhodobých státních dluhodpisů.
U rizikové přirážky za velikost platí tyto vztahy:
jsou-li UZ> 3mld Kč ⇒ rLA=0,00%
jsou-li UZ<100 mil.Kč⇒ rLA=5,00%
jinak platí vztah rLA= (3mldKč-UZ)2/168,2, kde
UZ jsou úplatné zdroje; VK+BU+O
8 www.mpo.cz
Ve skupině ukazatelů charakterizujících tvorbu produkční síly EBIT/A se vychází z podmínky:
kde
A jsou celková aktiva VK je vlastní kapitál BU jsou bankovní úvěry O jsou dluhopisy
U/(BU+O) je úroková míra
Položíme
pokud EBIT/A >X1⇒ rpodnikatelské =0,00%, pokud EBIT/A <0⇒ rpodnikatelské =10,00%, jinak rpodnikatelské = (X1- EBIT/A)2/ (10*X12)
Ve skupině ukazatelů charakterizujících vztahy mezi aktivy a pasivy platí tyto vztahy:
Je-li celková likvidita(CL)>průměr průmyslu(PP)⇒ rFINSTAB =0,00%, Je-li celková likvidita<1⇒ rFINSTAB =10,00%,
Jinak rFINSTAB =(PP-CL)2/10*(PP-1)2.
Celková likvidita je definována jako poměr oběžných aktiv a krátkodobých závazků.
2.4.2 Vyšší metody finanční analýzy
9Tyto vyšší metody finanční analýzy nebudu ve své práci, až na výjimky (diskriminační analýza aplikovaná v bankrotních a bonitních modelech) aplikovat. Nicméně je
dobré, uvést tyto metody pro přehled a získat tím představu o možné náročnosti finanční analýzy, která má dnes většinou podobu výstupu z ekonomického softwaru.
O BU
U A
EBIT
× + +
≥ +
A O) BU (VK
O BU X U
× + +
= +
A O) BU 1 (VK
2.4.2.1 Matematicko-statistické metody
- bodové odhady (slouží k určení standardní hodnoty ukazatele pro skupinové srovnávání)
- statistické testy odlehlých dat (zkoumají, zda extrémní krajní hodnoty ukazatelů ještě patří do zkoumaného souboru)
- empirické distribuční funkce (k orientačnímu odhadu pravděpodobnosti výskytu jednotlivých hodnot ukazatelů)
- korelační koeficienty (ukazují stupeň závislosti ukazatelů s hloubky paměti v časové řadě ukazatelů)
- regresní modelování (k charakterizaci vzájemných vztahů mezi ukazateli a k rozčlenění podle jejich vlivu na požadovaný výsledek na významné a zanedbatelné)
- autoregeresní modelování (charakterizuje dynamiku ekonomického systému)
- analýza rozptylu (vybírá ukazatele mající rozhodují vliv na žádaný výsledek)
- faktorová analýza ( vede ke zjednodušení závislosti struktury ukazatelů) - diskriminační analýza (stanovuje významné příznaky finanční tísně a
posuzuje stupeň nebezpeční finančního bankrotu podniku)
- robusní matematicko-statistické postupy (slouží k potlačení vlivu apriorních předpokladů na výsledky statistických metod)
2.4.2.2 Nestatistické metody
- matné (fuzzy) množiny (využívá bohatšího výběru stupně příslušnosti prvků k množině, který od zcela jednoznačného ne přechází postupně k úplnému ano)
- expertní systémy ( počítačové báze znalostí o určité skupině jevů)
- gnostická teorie neurčitých dat (je založena na jednotlivých datech kontaminovaných neurčitostí)
3 Společnost SAG EMG Elektro s.r.o.
3.1 Základní údaje o společnosti
Obchodní firma: SAG EMG Elektro s.r.o.
Sídlo: Guldenerova 2, Plzeň
Obchodní rejstřík: společnost je zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Plzni oddíl C, vložka 1781
Právní forma: společnost s ručením omezeným Identifikační číslo: 453 55 886
Datum vzniku: 1.3.1992
Předmět podnikání:
• montáž, opravy a údržba vyhrazených elektrických zařízení dodavatelským způsobem bez omezení napětí
• projektování elektrických zařízení
• revize elektrických zařízení bez omezení napětí
• výkon zeměměřičských prací
• velkoobchod
• montáž , údržba a servis telekomunikačních zařízení
• inženýrská činnost v investiční výstavbě
• přípravné práce pro stavby
• provádění staveb, jejich změn a odstraňování
• výroba kovových konstrukcí, kotlů, těles a kontejnerů
• výroba rozvaděčů nízkého napětí a baterií, kabelů a vodičů
• zpracování dat, služby databank, správa sítí
Statutární orgány k 1.1.2006: Ing. Tomáš Vašíček, jednatel společnosti Základní kapitál: 20 mil. Kč
Vlastnická struktura: 100% SAG Holding GmbH, Langen, SRN
3.1.1 Historie a činnost společnosti
Společnost SAG EMG Elektro s.r.o. působí na trhu od roku 1992. Byla založena dvěma společníky Jiřím Milfaitem a Františkem Glatterem pod obchodní firmou EMG s.r.o.
Na počátku pracovalo ve společnosti prvních 17 zaměstnanců. Do konce roku 1993 však počet zaměstnanců již stoupl na 40. V roce 1994 došlo k velmi podstatné vlastnické změně.
Do původně výhradně české společnosti vstoupil zahraniční partner – společnost SAG GmbH se sídlem v německém Langenu kupuje 55% obchodní podíl. Tato společnost byla součástí koncernu RWE AG a jak probíhaly změny v této nadnárodní společnosti, tak se i měnila jména a obchodní podíly vlastníků SAG EMG Elektro s.r.o. (TESSAG AG, RWE Solutions AG). Soukromé menšinové podíly byly postupně odkoupeny a dnes je firma 100% vlastněna společností SAG Holding GmbH. Firma si také pro lepší identifikaci s majitelem změnila obchodní firmu na SAG EMG Elektro s.r.o.
Společnost poskytuje svým zákazníkům své kompetence ve třech základních oborech a to – v oblastech elektromontáží bez omezení napětí, projekce, digitalizace a geodézie.
Hlavní činnost firmy spočívá v provádění elektromontáží a to zejména v oblasti VN a VVN10 pro zákazníky z ČR i v zahraničí. V této oblasti nabízí společnost dodávku rozvoden a měníren na klíč, a to jak pro potřeby průmyslových podniků, tak elektrorozvodných společností. Do portfolia výrobků a služeb patří i výstavba elektrorozvodných sítí, řídících a zabezpečovacích systémů těchto sítí. Středisko Projekce zajišťuje projekčně jednak vlastní elektromontážní výkony a jednak pracuje pro externí zákazníky typu ČEPS a.s.. Středisko Digitalizace je dlouhodobě zaměřeno na spolupráci uvnitř mateřského koncernu a podílí se na velkých zakázkách realizovaných německým partnerem.
Společnost SAG EMG Elektro s.r.o. získala v lednu 2002 certifikát ČSN EN ISO 9001:2000 a v roce 2005 získala certifikát environmentálného managementu podle normy ISO 14001:2004 v oblasti životního prostředí.
Mezi nejvýznamnější zákazníky patří: ČEZ Distribuce a.s., Západočeská energetika, a.s., ČEPS, a.s., EGE – MONTÁŽE s.r.o., Ministerstvo obrany ČR, SAG EV, E.O.N Česká republika, Geodatenservis GmbH.
10 VN (vysoké napětí) – napěťová hladina 1-35kV, užíváno k distribuci elektrického proudu; VVN (velmi vysoké napětí) – napěťová hladina od 110-220kV, slouží k přenosu elektrické energie.
Graf 3.1. Významní zákazníci za rok 2005
Významní zákazníci dle obratu 2005 (tis.Kč)
0 10 000 20 000 30 000 40 000 50 000 60 000
ČEZ Distribuce a.s. Západočeská energetika a.s. ČEPS a.s. EGE- MONTAZE s.r.o. Ministerstvo obrany Severočeská energetika a.s. Středočeská energetika a.s. Avirunion a.s. SAG EVL E.O.N Česká republika a.s. ostatní
3.1.2 Organizační struktura společnosti
Společnost je tvořena výkonnými jednotkami – středisky a správními útvary. Ve sledovaném období 2000-2005 byla postupně utlumena (později zrušena) činnost středisek Řídící systémy a Telekomunikace.
Obr. 3.1. Organizační struktura společnosti
Manažer kvality Správa IT
Příprava nabídek Obchodní úsek
Finance a účetnitcví Controlling a reporting
Hospodářská správa Ekonomický úsek
Montážní skupina Zásobovací skupina
Technická skupina Odd.montáží VN a VVN Vzdušná a kabelová vedení Elektromontáže
Digitalizace 1 Digitalizace 2 Geodezie Digitalizace
Elektroprojekce Projekce Jednatel společnosti
