Pokud se zabýváme pojišťovnictvím, nesmíme opominout fakt, že podléhá poměrně silné regulaci. Ta má za úkol zajistit bezpečnost komerčního pojistného systému. Regulace se týká všech pojistitelů (včetně zajistitelů) s oprávněním provozovat pojistnou činnost a je ve většině vyspělých států prováděna penzijním dozorem. V ČR ji až do 31.3.2006 prováděl Úřad státního dozoru v pojišťovnictví a penzijním připojištění Ministerstva financí. Od 1.4.2006 přešla jeho působnost pod Českou národní banku.
Jako nejdůležitější důvody regulace lze uvést:
• Veřejné zdroje informací neumožní běžné klientele zodpovědně posoudit situaci pojistitele. Navíc taková analýza by byla náročná po odborné stránce. Některé agresivně se chovající pojišťovny by mohly používat nízkých až dumpingových cen k nalákání více klientů při současném vysokém až neúnosném riziku.
• Potíže pojišťovny mohou klientům způsobit vážné problémy. Ať běžným občanům kryjícím svá osobní rizika či podnikatelům a podnikům, kterým pojištění zajišťuje ekonomickou stabilitu. Případná nesolventnost pojišťovny (či dokonce více pojišťoven) může mít i negativní makroekonomický dopad.
1.6.1 Solventnost
Solventnost pojišťovny znamená její schopnost plnit přijaté pojistné závazky. Solventnost se měří jiným způsobem v životním a jiným v neživotním pojištění. Proto se solventnost u univerzálních pojišťoven sleduje odděleně pro životní a neživotní pojištění.
Prakticky se ve vykazování solventnosti životních pojištění používají dva následující přístupy:
a) Evropský přístup pomocí minimální míry solventnosti vychází ze vztahu:
SMS ≥ MMS,
který udává, že skutečná míra solventnosti SMS (v české legislativě nazvaná disponibilní míra solventnosti) nesmí klesnout pod minimální míru solventnosti (v české legislativě požadovaná míra solventnosti):
MMS = k1 . RP + k2 . RCP
k1 předepsaná procentní část z RP
RP výše technických rezerv pojistitele ponechaných na vlastní vrub1 k2 předepsaná procentní části z RCp
RCP výše rizikového kapitálu ponechaného na vlastní vrub pojistitele2
b) Americký přístup pomocí rizikově váženého kapitálu vychází ze vztahu:
TAC >=RBC,
kde celkový upravený volný kapitál TAC nesmí klesnout pod rizikově vážený kapitál RBC:
RBC = C0 + (C1+C3)2 +C22 + C4,
kde Ci jsou požadované kapitálové částky kryjící určité typy rizik:
C0 pro investice do dceřiných pojišťovacích společností, nekontrolovaná aktiva včetně derivátových nástrojů, záruky pro podniky ve skupině, ostatní podrozvahové závazky C1 pro investiční riziko (vyjma C0) a úvěrové riziko pohledávek za zajistiteli
C2 pro riziko vývoje technických rezerv a předepsaného pojistného C3 pro riziko úrokových měr
C4 pro podnikatelské riziko
V České republice je vykazována solventnost pomocí evropského přístupu následujícím způsobem:
• Disponibilní míru solventnosti (tedy SMS) získáme součtem následujících položek:
- základní kapitál pojišťovny (splacený plus polovina nesplaceného);
- rezervní fondy s výjimkou technických rezerv;
- zisk (nerozdělený zisk z minulých let a běžného účetního období plus předpokládaný budoucí zisk spočtený jako odhadnutý roční zisk vynásobený polovinou průměrné životnosti pojištění);
- jiné položky.
1 Jedná se o povinně vytvářené rezervy finančních prostředků, jejichž riziko nebylo přeneseno na zajistitele. Blíže viz kapitoly 2.5 a 2.6.
2Jedná se o část rozdílu mezi součtem pojistných částek a součtem technických rezerv pojistného, která není
• Požadovaná míra solventnosti se získá součtem těchto položek:
- 4 % rezerv pojistného na vlastní vrub (vlastní vrub, tedy riziko ponechané pojišťovnou, resp. nepostoupené zajišťovně, musí činit minimálně 85 % celkových rezerv pojistného, případně se na tuto hranici uměle zvedne);
- příslušné promile rizikového kapitálu ponechaného pojišťovnou na vlastní vrub (vlastní vrub musí činit minimálně 50 % celkového rizikového kapitálu, případně se na tuto hranici uměle zvedne). Toto promile činí:
- 1,5 ‰ pro dočasná pojištění pro případ smrti při 3 < n <= 5;
- 1 ‰ pro dočasná pojištění pro případ smrti při n <= 3;
- 3 ‰ pro všechna ostatní životní pojištění.
- hodnota vypočtená odpovídajícím způsobem pro každé připojištění k životnímu pojištění a pro životní pojištění spojené s investičním fondem.
Tab. 1.2: Tabulka solventnosti životních pojišťoven v ČR – poměr disponibilní a požadované míry solventnosti
Zdroj: [18] Zpráva o dohledu nad pojistným trhem a o vývoji tohoto trhu v roce 2005, str. 28
Pojišťovna je povinna vykazovat České národní bance svou solventnost do 30 dnů ode dne vypracování zprávy o auditu anebo kdykoliv na žádost České národní banky. Správnost výpočtu požadované míry solventnost je pojišťovna povinna nechat potvrdit odpovědným pojistným matematikem.1
1Odpovědný pojistný matematik je fyzická osoba, která je zapsána v seznamu odpovědných pojistných matematiků vedeném Českou národní bankou (v současnosti seznam čítá 59 odpovědných pojistných matematiků). Odpovědný pojistný matematik dále potvrzuje správnost rozdělení výnosů z finančního umístění v životním pojištění mezi pojištěným a pojišťovnou, výpočtu sazeb pojistného, výše technických rezerv, pojistně matematické metody používané při provozované pojišťovací činnosti.
V následujících letech přinese zřejmě radikální změnu v oblasti měření solventnosti v EU koncepce Solvency II, která by měla být schopna zhodnotit celkovou solventnost pomocí rizikověorientovaného přístupu, tedy včetně operačních rizik. Zatímco dosavadní přístup je postaven na jednom pilíři, který je založen na množství kapitálu, Solvency II, která je inspirována Basel II vytvořené pro regulaci bankovního sektoru, přidává další dva pilíře.
Druhý pilíř nabídne pojišťovnám základní principy pro dohled a interní systém řízení rizik a třetí pilíř je postaven na zveřejňování informací a zvyšování transparentnosti trhu. Evropská komise stanovila termín zavedení Solvency II na roky 2010 – 2011.
2 Výpočet ceny pojistného
Tvorba cen a cenová rozhodnutí jsou obvykle koncentrovány na úrovni vrcholového vedení. V životní pojišťovně musí být navíc cena produktu, tedy pojistné, schváleno odpovědným pojistným matematikem. Správnost cenových rozhodnutí závisí mimo jiné na rozsahu potřebných informací, jejich aktuálnosti a vypovídací schopnosti.
Cena produktu může být tvořena buď trhem anebo kalkulovaná z nákladů. V životním pojištění, narozdíl od ostatních odvětví, se používá primárně cena kalkulovaná z nákladů, byť situace na trhu samozřejmě nemůže být ignorována. Taková cenová kalkulace1 by měla samozřejmě zahrnovat všechny náklady, které příčinně souvisí s daným produktem, a k tomu ostatní náklady bez vazby na konkrétní produkt (správa budov, náklady top managementu apod.), které musí být alokovány mezi jednotlivé produkty zvoleným způsobem (např.
přirážkou). Náklady v pojišťovně můžeme podle možnosti řízení a způsobu kalkulace rozdělit na dva základní typy:
• Náklady na pojistné plnění
Jedná se o jednicové náklady (jednice = 1 Kč pojistné částky), které pojišťovna kalkuluje pojistně-matematickými metody. Po uzavření pojistné smlouvy, už je nemůže řídit. Tyto náklady by měly být uhrazeny z nettopojistného.
• Ostatní náklady
Patří mezi ně veškeré náklady spojené s provozem pojišťovny, podporou prodeje výrobků, investováním rezerv apod. Tyto náklady musí být také uhrazeny klientem a jejich odhad je součástí cenové kalkulace, tedy kalkulace bruttopojistného. Tyto náklady jsou ovlivnitelné a lze je řídit.
Dále by v ceně produktu měl být zahrnut kalkulovaný zisk. Při kalkulaci pojistného životních pojištění pojistně-matematickými metodami se standardně tento kalkulovaný zisk uvažuje pouze implicitně, tedy „schovaný“ v nákladech.2
1 Zatímco v pojistné matematice se pojem kalkulace používá převážně pro kalkulaci pojistného a ve svém důsledku jde o cenovou kalkulaci, v manažerském účetnictví má pojem kalkulace širší význam a používá se především jako kalkulace nákladů.
2 V neživotním pojištění je výše kalkulovaného zisku normální součástí kalkulace.